Fenomén italské mafie a možnosti její likvidace

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářské a politické dějiny Fenomén italské mafie a možnosti její likvidace diplomová práce Autor: Aneta Müllerová Vedoucí práce: doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. Rok: 2012

2 Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. Aneta Müllerová V Praze, dne

3 Poděkování Děkuji tímto vedoucímu mé diplomové práce Doc. PhDr. Martinu Kovářovi, Ph.D. za cenné rady a trvalou pozornost, kterou mé práci věnoval.

4

5

6 Anotace Diplomová práce Fenomén italské mafie a možnosti její likvidace se zabývá příčinami dlouhodobého působení mafie na území Itálie bez větších úspěchů v potírání její činnosti. V úvodu diplomové práce se zabývám vznikem a vývojem pojmu mafie. Dále pak skutečnostmi, proč mafie nebyla až do 80. let 20. století chápána výlučně jako kriminální organizace. V této části vycházím z kulturně historického a lingvistického kontextu, který mi umožnil tyto faktory identifikovat. Následně se věnuji konkrétním strategiím, které byly v boji proti mafii využity. V této souvislosti ověřím i hypotézu, že spolupráce mezi mafiánskými kajícníky a justicí, podporovaná existencí nezbytných účinných legislativních opatření, je rozhodujícím a nejefektivnějším faktorem v možné likvidaci mafie. Klíčová slova: mafie, kriminální organizace, Itálie Annotation My thesis The Phenomenon of Italian Mafia and the Possibility of its Elimination focuses on the permanent existence of the Mafia in Italy without major success in the fight against its illegal activities. Firstly, I will explore the origin and development of the Mafia and factors pertaining to why it wasn't recognized exclusively as a criminal organization before the late 20th century; a view shaped by a cultural-historical and linguistic analysis of this ever-powerful institution. Following this, I will address specific strategies used in the fight against the Mafia to support the hypothesis that cooperation between its penitent former members and the judiciary, in conjunction with the existence of effective legislative measures, is a decisive and effective method for the possible destruction of the Mafia. Keywords: mafia, criminal organization, Italy JEL klasifikace: C710, K140, K420

7 Obsah 1. Úvod 1 2. Vymezení zkoumaného jevu Přístupy k definování mafie způsob chování, nebo kriminální organizace? Charakteristické rysy italského fenoménu mafie Mafie, a.s Pronikání mafie do politických struktur Zákon jako nástroj pro potírání mafiánské činnosti Zabavení a konfiskace majetku mafie první krok k efektivnímu boji proti mafii Spolupráce mezi justicí a bývalými členy mafie jako zásadní element v boji proti mafii _ Limity Beckerovy teorie ekonomie zločinu na příkladu mafie Význam krevního paktu v mafii a jeho interpretace na základě teorie her Zákon č. 82 z 15. března 1991 a jeho význam v boji proti mafii Reforma zákona a její důsledky na ochotu kajícníků spolupracovat Ověření rozhodujícího vlivu mafiánských kajícníků při boji proti mafii v praxi Další prostředky sloužící k potírání mafiánské činnosti Výpalné jako realita podnikatelského prostředí? Vliv sdělovacích prostředků v boji proti mafii Závěr 84 Seznam použitých zdrojů 91 Seznam tabulek 104 Seznam příloh 105 Přílohy 106

8 1. Úvod Cílem diplomové práce je hledání příčin dlouholetého působení mafie na území Itálie bez větších úspěchů její likvidace. Otázky, kterými se budu zabývat, jsou následující. Co je to mafie a z jakého důvodu se racionální jedinec rozhodne připojit k mafiánské organizaci? Co stojí za neporazitelností italské mafie? Jaké strategie byly v boji proti mafii prozatím využity? Co je nejúčinnější strategií v boji proti mafii? V tomto ohledu budu ověřovat mnou stanovenou hypotézu, zda rozhodujícím faktorem v boji proti mafii je spolupráce justice s bývalými členy mafie. V první části mé diplomové práce budu hledat odpovědět na otázky, co je to mafie a proč nebyla až do 80. let 20. století chápána výlučně jako kriminální organizace. Jak si lze vysvětlit, že se mafii podařilo téměř jedno a půl století s větším či menším úspěchem předstírat, že neexistuje? Jaké prostředky používá k udržení své moci? Proč existence mafie představovala po dlouhou dobu pro řadu lidí pouze teorii, která byla potvrzena až na konci 20. století na základě výpovědi prvního oficiálního kolaborujícího člena mafie Tommasa Buscetty? Do této doby mafie nebyla vnímána jako organizace, ale spíše jako projev chování a způsobu života samotných Sicilanů. Mafie byla z toho důvodu předmětem zejména, byť nikoli výhradně, sociologických studií a nebyl sledován její historický vývoj. V průběhu 19. století se objevily práce, které pochopily reálný obraz mafie jako zločinecké organizace, ale italský stát se jimi příliš nezabýval. Právě výše zmíněné skutečnosti posloužily mafii samotné, která využila nečinnosti státních orgánů a upevnila si svou politickou i ekonomickou moc. V současnosti získává téma mafie na aktuálnosti i v souvislosti s hospodářskou krizí. Právě během ní zaznívají stále více zprávy o posilování finanční a hospodářské moci italských mafiánských klanů. Mafie, a.s., jak je v Itálii nazývána největší společnost, dosáhla za rok 2010 podle odhadů zisk ve výši 104,7 miliard eur. 1 S tím souvisí i rozbor jejich hlavních nelegálních aktivit, které s sebou přinášejí nebezpečí pro legální ekonomiku a demokratickou společnost. Mafie začala pronikat i do netradičních sektorů a rozšiřuje své aktivity z jižní oblasti Itálie také na průmyslově rozvinutější sever země. Je tedy mafie pouze problémem zaostalé jižní Itálie, se kterou je neustále spojována? Problém italské mafie se stává předmětem intenzivního studia několika vědních a společenských oborů. Objektivní limity studia tohoto fenoménu jsou však 1 SOS Impresa. Le mani della criminalitá delle imprese, XIII rapporto, Roma 2011, s

9 dány jeho ilegální povahou. Vědci se tak musí spolehnout na materiály poskytnuté danými institucemi. Problém, který může v tomto ohledu vzniknout, se týká přejímání konkrétního stanoviska institucí, tedy i analýzy oficiálního postoje, namísto analýz samotného jevu. Nedostatek primárních zdrojů, jež je dán ilegální povahou mafie, může potom vést k nižší objektivitě získaných informací. V první části diplomové práce jsem vycházela i z dosud nevydaných pramenů ze státního italského archívu v Orvietu 2, kde jsou uloženy dokumenty od palermského prefekta Filippa Gualteria, který již v roce 1865 informoval ministra vnitra o výskytu mafie a o její činnosti. Na základě tohoto prvního oficiálního dokumentu zabývajícího se mafií, se poprvé fenomén mafie donesl až k představitelům italského státu. Od zveřejnění Gualteriovy zprávy se slovo mafie začalo všeobecně používat, ale jeho pravý význam byl stále ještě středem polemik. První detailní analýzu mafie lze nalézt ve Státním centrálním archívu v Římě 3. Tento dokument byl vypracován v letech velitelem policie v Palermu Ermannem Sangiorgim. Věrohodnost tohoto dokumentu byla téměř o století později potvrzena i prvním oficiálním kajícníkem mafie Tommasem Buscettou. Jeho výpověď z roku 1984, která vedla k pochopení mafiánské kultury a její tajné organizace, je přístupná v digitálním archívu Pio La Torre. 4 Záznamy ze soudního procesu, kde vystupoval jako hlavní svědek, jsou dostupné na internetu. 5 Spolupráci Tommasa Buscetty a justice následovaly i další bývalí členové mafie, kteří křížově potvrdili věrohodnost Buscettových výpovědí. Z toho důvodu jsou jedním z nejcennějších zdrojů právě rozhovory s bývalými členy mafie, které jsou převážně publikovány novináři jako je Saverio Lodato 6, nebo sociologem Pinem Arlacchim 7. Další cenný zdroj, který jsem při zpracování této práce využila, byly dosud nevydané dokumenty, které mně poskytlo Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Jejich 2 Archivio di Stato di Orvieto, Archivio Gualterio, b 22/P55 fascicolo Archivio centrale dello Stato, Rapporto Sangiorgi, fondo Ministero degli Interni, Direzione generale di Ps, atti speciali ( ), b. 1, fasc. 1, pp Tribunale di Palermo, Ufficio istruzione processi penali, giudice istruttore Giovanni Falcone, Processo verbale di interrogatorio dell'imputato Buscetta Tommaso, Palermo 1984, [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: 5 Maxiproces a Cosa Nostra, Palermo [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: 6 LODATO, Saverio. La mafia ha vinto. Intervista con Tommaso Buscetta, Milano 2007; LODATO, Saverio. Il ritorno del principe, Milano ARLACCHI, Pino. Gli uomini del disonore. La mafia siciliana nella vita del grande pentito Antonino Calderone, Milano

10 zdrojem byly oficiální zprávy velvyslanců z Říma podávající informace o aktuálním dění v Itálii. 8 Aktuální data týkající se činnosti mafie, zejména peněžité odhady jejího obratu z nelegálních činností, jejího majetku a vyčíslení škod způsobující legální ekonomice jsem čerpala z vydaných pramenů institucionální povahy. Jednalo se převážně o statistiky, které publikovaly Svaz průmyslníků a obchodníků 9, SOS Impresa 10, Addiopizzo 11, Eurispes 12 nebo Istat 13. Pokud jde o odbornou literaturu, čerpala jsem z prací sociologů a historiků, mezi jinými Salvatore Lupo 14, Pino Arlacchi 15, Alessandra Dino 16, Iole Di Simone 17, Antonio La Spina 18. Důležitým zdrojem byly také práce odborníků, kteří se dlouhodobě profesně tímto problémem zabývali. Příkladem jsou práce soudců či jiných státních představitelů, jako například Giovanni Falcone 19, Giancarlo Caselli 20, Sebastiano Ardita 21, kteří stáli či stojí v první linii v boji proti mafii. Ekonomickými souvislostmi mezi mafií a zaostalým italským jihem se zabývají Stefano Zamagni 22, Guido M.Rey a Ada Becchi 23, Mario Centorrino 24. Přestože je italská mafie především italským fenoménem, stává se globálním tématem, což potvrzují zmínky 8 Itálie nový strategický plán vlády pro boj s mafií, TIC ARCHIV 2010, Č.j.:81/2010 Rome; Italská vláda učinila další krok směrem k likvidaci mafie, TIC ARCHIV 2010, Č.j.:500/2010 Rome. 9 CONFINDUSTRIA. Dostupné z WWW: 10 SOS Impresa je asociace obchodníků, která vznikla v roce 1991 v Palermu. Jejím cílem je obrana volného podnikání proti organizované kriminalitě. Dostupné z WWW: 11 ADDIOPIZZO je dobrovolná organizace, která vznikla v roce 2004 v sicilském Palermu. Sdružuje podnikatele, kteří veřejně odmítají platit mafii výpalné a apelují na morální hodnoty spotřebitelů, aby využívali služeb podnikatelů sdružených v organizaci, a tím pomohli bojovat proti organizovanému zločinu. Dostupné z WWW: 12 Institut politických, ekonomických a sociálních studií. Dostupné z WWW: 13 ISTAT. Noi Italia. Cento statistiche per capire il paese in cui viviamo, [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z WWW: 14 LUPO, Salvatore. Storia della mafia, Roma ARLACCHI, Pino. Italská mafie a její podnikání, Brno DINO, Alessandra (ed.). Pentiti, Roma DI SIMONE Iole, Il sistema culturale manoso, Roma LA SPINA, Antonio. I costi dell illegalitá. Mafia e estorsioni in Sicilia, Bologna 2008; LA SPINA, Antonio. Mafia, legalitá debole e sviluppo del Mezzogiorno, Bologna FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano CASELLI, Gian Carlo. Le due guerre. Perché l Italia ha sconfitto il terrorismo e non la mafia, Milano ARDITA, Sebastiano, Ricatto allo stato, Milano ZAMAGNI, Stefano (ed.). Mercati illegali e mafie. L economia del crimine organizzato, Bologna REY, Guido; BECCHI, Ada. L economia criminale, Roma CENTORRINO, Mario. Economia assistita da mafia, Soveria Mannelli

11 i v zahraničních publikacích, zejména z práce historika Johna Dickieho 25, který se podrobně zabýval historií a vývojem sicilské mafie. Ve druhé části diplomové práce se již zabývám konkrétními strategiemi, které byly prozatím v boji proti mafii použity. Veškeré zákony proti mafii vznikaly, až na vzácné výjimky, jako odpověď na mafiánské násilí a vraždy státních úředníků, či obchodníků, kteří stáli v první linii antimafiánského boje. Efektivitu a vhodnost politik sloužících k potírání mafiánské činnosti jsem zhodnotila na základě charakteristických rysů mafie a konfrontovala jsem je s Beckerovským tradičním pojetím kriminálního chování a jeho následovníků. Ti navrhují takové strategie, které sice snižují podněty k trestné činnosti obecně, ale nelze je aplikovat při potírání mafiánské činnosti. Zvýšení preventivních i represivních opatření může mít dopad na kriminalitu jednotlivců, ale nesníží výhodu ze spolupráce, kterou přináší mafiánská organizace a ani nepodpoří rozhodnutí člena mafie stát se kajícníkem a spolupracovat s justicí. Tyto politiky působí v případě mafie spíše naopak, tj. zvyšují výhodu setrvání v této organizaci tím, že se snižuje užitek ze spolupráce s justicí a na druhé straně se zvyšuje užitek vyplývající ze setrvání v mafii. Tato skutečnost vysvětluje, proč i přes zpřísňující se zákony namířené proti mafii a zvyšující se policejní tlak, se mafii daří dále prosperovat. Zabývám se proto otázkou, zda může být spolupráce justice s kajícníky 26 v boji proti mafii efektivní. K tomuto účelům využívám ve své práci teorii her. Na příkladu vězňova dilematu chci dokázat, že právě krevní pakt mezi členy mafie má podstatný význam v dlouhodobé existenci mafie. Zároveň je krevní pakt mezi členy mafie nutnou podmínkou, která podporuje kooperativní chování, a proto vede k paretooptimálnímu stavu. Z toho vyplývá, že zaměření se na rozbití krevního paktu mezi členy mafie může vést k efektivní antimafiánské politice v podobě spolupráce mezi justicí a kolaborujícími kajícníky z řad mafie. V tomto smyslu otestuji hypotézu o nezávislosti vzájemného vztahu mezi počtem mafiánských kajícníků a počtem osob obviněných z trestného činu organizované kriminality mafiánského typu. Rozbor provedu pomocí statistické metody regresní a korelační analýzy. Potřebná data mně byla poskytnuta prostřednictvím elektronické komunikace italským ministerstvem spravedlnosti. V poslední kapitole této diplomové práce se zabývám tím, jakým 25 DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari Kajícníkem se v italském jazyce označuje člen mafie, který se rozhodl spolupracovat s justicí a porušil slib mlčení. 4

12 způsobem reaguje a jak vnímá italská společnost problém mafie. Jednou z nejvýznamnějších skutečností poslední doby bylo vydání knihy Gomorra od Roberta Saviana. Jedná se o populárně naučnou literaturu, která přibližuje činnost neapolské mafie. Při psaní tohoto díla vycházel autor ze svých studií a poznatků. Tato fakta dokázal přiblížit čtenáři tak přesvědčivě, že to vyvolalo velký celosvětový ohlas. O významu dopadu tohoto díla svědčí samotná reakce mafie, která nad spisovatelem vynesla rozsudek smrti, neboť italská mafie vidí v ohlasech, které tato kniha vzbudila, vlastní ohrožení. Úspěšný boj proti mafii proto musí současně probíhat na dvou úrovních. Na jedné straně stojí zákony, dohled nad jejich dodržováním, politická odpovědnost a na straně druhé musí jednat i samotná společnost, která si je vědoma toho, že mafie ohrožuje demokracii. Téma italské mafie je v České republice zpracováváno na vědecké úrovni velice povrchně. Daným tématem se do hloubky téměř nikdo nezabýval. Marginální odkazy je možno nalézt v materiálech bezpečnostních struktur zabývající se problematikou organizovaného zločinu. V České republice se organizovaným zločinem na vědecké úrovni zabývají především Miroslav Cejp, Miroslav Protivínský a Josef Zapletal. Ti se však téměř výhradně soustřeďují na situaci organizovaného zločinu v České republice, a proto jsem z jejich prací nečerpala. Jednou z mála monografií, která se zmiňuje o italské mafii, je studie kriminalistické povahy Miroslava Němce. 27 Tento zdroj však nebylo možné v této práci využít. Autor se totiž o italské mafii zmiňuje pouze v kapitole Typy organizované kriminality. Ta ale vychází ze zastaralé sociologické studie Pina Arlacchiho z 80. let. Tato odborná sociologická práce byla teprve v roce 2002 přeložena do českého jazyka, ale její výsledky byly mezitím i samotným autorem přehodnoceny. Dnešní systém mafie, jak ho popisuje italský politolog Fabio Armao, má již nadnárodní povahu, a proto ho lze považovat spíše za projev modernosti, nikoli za projev chování a moci, jak to prezentuje Miroslav Němec. Projev modernosti znamená schopnost mafie propojit lokální a globální rozměr jejich činnosti prostřednictvím kontroly území na jedné straně a vedení monopolních trhů v mezinárodním rozsahu na straně druhé. 28 Miroslav Němec se zabývá velkým počtem mafií, přes ty tradiční až po nově vzniklé, což s sebou přináší podle mého názoru faktické nedostatky vyplývající právě z kvantity 27 NĚMEC, Miroslav. Mafie a zločinecké gangy, Praha ARMAO, Fabio. Il sistema mafia, Torino 2000, s

13 analyzovaných mafií. V České republice se jedná o jednu z mála monografií, která se tématem organizovaného zločinu zabývá globálně. Autorův pohled je však příliš ovlivněn jeho profesí kriminalisty, což mu v tomto případě znemožňuje zabývat se problémem tohoto fenoménu z jiného úhlu pohledu a limituje ho v dalším poznání. Na akademické půdě Vysoké školy ekonomické je téma italské mafie okrajově zkoumaným námětem. Z toho důvodu je možno můj příspěvek v tomto ohledu chápat jako původní a jedinečný. To činí podle mého názoru zpracování tématu o to přínosnější. 6

14 2. Vymezení zkoumaného jevu 2.1 Přístupy k definování mafie způsob chování, nebo kriminální organizace? Na původu slova mafie se vědci zatím neshodli. Jednou z variant může být jeho arabský původ, a to z důvodu arabské nadvlády nad Sicílií během 9. až 11. století a udržování si tamějšího kulturního vlivu až do 13. století. Mafie může pocházet z arabského slova mahias (drzost, zpupnost), mu afah (ochraňovat), nebo mahfil (útočiště při útěku). Je zjevné, že se jedná o etymologickou tezi, která se vztahuje ke konceptu nabízené a vyhledávané ochrany v době arabské nadvlády, která není sicilským národem uznaná. 29 Tento myšlenkový proud přiřazuje slovu mafie velmi raný původ a zcela jiný význam slova, než který vzbuzuje dnes. V současné době je slovo mafie chápáno spíše v negativním slova smyslu. Zároveň je tento směr podpořen i současným italským historikem Francescem Rendou, který se však odvolává na italský původ slova a píše: Dáme-li stranou záhadnost jevu, který má málo společného s tradiční formou kriminality, nesmíme zapomenout, že slovo mafie existovalo v italském jazyce vždy, ale ne ve významu kriminality, ale chudoby. 30 Zcela opačný názor, na datování výskytu slova mafie, zastávali lingvisté Antonino Traina a Vincenzo Mortillare, kteří došli ke společnému závěru, že slovo mafie před rokem 1860 neexistovalo. V roce 1868 Traina uvádí poprvé ve svém slovníku slovo maffia a připisuje mu následující tři definice: V Toskánsku označují mafiánem toho, kdo se cítí být mocný na základě použití hrubé síly, dále je tak označován člověk, který je vychloubačný a sebejistý, nebo obecně vyjadřuje pojmenování pro všechny mafiány. 31 Na Trainovu práci navázal Mortillare, který ve svých předchozích slovnících z roku 1838 a 1862 slovo mafie nezaznamenává, ale v roce 1876 k němu již píše: Jedná se o výraz pocházející z oblasti Piemontu, 29 PELLEGRINI, Giovan Battista. Contributo allo studio dell'elemento arabo nei dialetti siciliáni, Trieste 1962, s. 169; GAETANO, Falzone. Storia della Mafia, Milano 1975, s. 23; DEVOTO, Giacomo. Il dizionario della lingua italiana, Firenze 1990, s RENDA, Francesco. Storia della mafia, Palermo 1997, s TRAINA, Antonino. Nuovo vocabolario siciliano-italiano, Palermo [online] [cit ]. Dostupné z WWW: f=fale. 7

15 který byl rozšířen do zbytku Itálie a je ekvivalentní ke Camorre. 32 Ve skutečnosti se jednalo o neologismus pouze z pohledu sémantického, protože jak dodává Giuseppe Pitré 33, slova mafie a mafián pravděpodobně existovala na Sicílii již dlouhou dobu a vyjadřovala krásu žen a odvahu mužů a ve stejném významu byla přiřazována i zvířatům a věcem. Giuseppe Pitré definuje slovo mafie tak, že mu přiřazuje určitou formu původně rytířského chování. Mafie podle něj nepředstavuje organizaci s interními pravidly. Mafián není zloděj ani bandita. Mafie je vědomí sama sebe, je to vnitřní síla. 34 Jak je vidět z výše uvedené definice, na Sicílii existuje tradice, která přisvojuje slovu mafie význam, který není spojován s žádnou zločineckou kriminální organizací a negativní konotací. Závěry z výzkumů Giuseppa Pitrého byly podpořeny i uvedením opery Sedlák kavalír. 35 Tyto dvě skutečnosti společně postavily okolo mafie a Sicílie veliký mýtus, který popisoval mafii nikoli jako,,organizaci, ale spíše jako,,vědomí pýchy a cti, které je hluboce zakořeněno v každém Sicilanovi. Dojem, který opera v lidech zanechala, zcela odporoval představě, že by mafie mohla mít nějakou historii v pravém slova smyslu. V roce 1890 však mafie byla už formální kriminální organizací, která byla propojena s místní politikou. Názor tehdejší doby, utvářený mimo jiné studiem Giuseppa Pitrého a operou Sedlák kavalír, ji takto nechápal. Mnoho lidí v tehdejší době považovalo slovo mafie za synonymum k venkovskému způsobu života na Sicílii. 36 K dalšímu rozšíření tohoto názoru přispěly i dobové sociologické studie. Sedm let po uvedení opery Sedlák kavalír, napsal italský sociolog Alfredo Niceforo stěžejní práci s názvem Současná barbarská Itálie, která se zabývala studiem nevyspělých národů. Ve své studii vykreslil typického Sicilana jako muže, kterému v žilách proudí krev rebela a nezměrná vášeň. Takovýto člověk je podle něho mafián. 37 Z výše zmíněných děl je zřetelné, že od počátku existence mafie docházelo k zaměňování 32 Mortillare, Vincenzo. Nuovo Dizionario Siciliano-italiano, Palermo 1876, s. 648 [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: oft.pdf. 33 Giuseppe Pitré ( ) se v druhé polovině 19. století zabýval studiem lidových tradic na Sicílii a popisoval život sicilského lidu podobně jako Giovanni Verga. 34 PITRÉ, Giuseppe. Usi e costumi, credenze e pregiudizi del popolo siciliáno, vol. II., Palermo 1978, s Opera Cavalleria rusticana byla složena Pietrem Mascagnim a poprvé uvedena v divadle Teatro Costanzi v Římě. 36 Dickie, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. XI-XVI. 37 Dickie, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. XV. 8

16 pojmů mafie a Sicilani, a to i přestože existovaly důkazy o tom, že je mafie formální organizací. Tyto důkazy byly však ignorovány jak samotnými vědci, tak italským státem. Právě tento fakt významně posloužil především mafii samotné, která využila nečinnosti státních orgánů a upevňovala si v průběhu času svou moc. 38 První událostí, která vedla k rozšíření kriminálního významu slova mafie, bylo uvedení divadelní hry Mafiáni z vězení Vicaria 39 od Giuseppa Rizzotta v roce Mafiáni představovali organizovaný vězeňský gang s vlastním vůdcem, který řídí přijímací rituál, dohlíží nad respektováním vnitřních pravidel a hodnot, jako jsou respekt a pokora. Vězňové v této hře dále používají i slovo pizzu, stejně jako dnešní mafiáni, pro vyjádření platby za ochranu. Fakt, že tato hra je situovaná do palermského vězení, kde se objevuje termín mafiáni ve spojení se zločinem a slovo pizzu ve významu platby za ochranu, přiřazuje slovu mafie již zcela konkrétní, negativní význam. 40 Druhou událostí, která významně přispěla k utvoření reálnějšího obrazu o mafii a zejména k verbálnímu rozšíření slova mafie, je oficiální dokument palermského prefekta Filippa Gualteria z roku V tomto roce Gualterio poslal zprávu svému nadřízenému na ministerstvo vnitra, kde slovo mafie použil ambivalentně. V prvním významu mafii přirovnával k loupežnické organizaci a v druhém smyslu slova přiřazoval mafii formu opozice k novému jednotnému státu. Důsledkem této zprávy byl fakt, že italská vláda označila mafiánem kohokoli, kdo s ní nesouhlasil. Naopak mafie a její stoupenci tvrdili, že sama vláda si vymyslela představu o mafii jako zločinecké organizaci, aby měla důvod Sicílii utlačovat. Zpráva Gualteria proto neposloužila ke správnému pochopení slova mafie, ale přispěla k jejímu verbálnímu rozšíření. 42 O detailní analýzu mafie se zasloužil i velitel policie v Palermu Ermanno Sangiorgi v letech Jeho zpráva byla adresována vrchnímu vyšetřujícímu soudci jako důkazy sloužící u připravovaného soudního procesu. Jednalo se o první 38 SCHNEIDER Jane; SCHNEIDER Peter. Mafia, Antimafia, and the Plural Cultures of Sicily, in: Current Anthropology, Vol. 46, No. 4 (August/October 2005), pp Ukázka z této komedie viz. LO SCHIAVO, Giuseppe Guido. 100 anni di mafia, Roma TESSITORE, Giovanni. Il nome e la cosa: quando la mafia non si chiamava mafia, Milano 2007, s ; DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s ; LUPO, Salvatore. Storia Della Mafia: Dalle Origini Ai Giorni Nostri, Roma 2004, s Archivio di Stato di Orvieto, Archivio Gualterio, b 22/P55 fascicolo 10. Viz Příloha č. 1: Zpráva Filippa Gualteria. 42 DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s

17 celistvý popis sicilské mafie, který zahrnoval její organizační uspořádání, popis zasvěcujícího rituálu, kodex chování a její interní pravidla. Bylo to potvrzení toho, že mafie je formální kriminální organizací a zároveň dokazovala vazby mezi mafií a nejvyššími státními představiteli, kteří si sami byli vědomi, co se za mafií skrývá. 43 Věrohodnost tohoto dokumentu byla téměř o století později potvrzena i prvním oficiálním kajícníkem mafie Tommasem Buscettou. 44 Tento důležitý dokument však skončil zapomenut v archívu. Obě studie mohly napomoci mafii správně pochopit a ovlivnit její rozvoj již v začátku. Ignorování důkazů o tom, že je mafie formální organizací, vedlo k tomu, že se mafii podařilo s větším či menším úspěchem téměř jedno století předstírat, že neexistuje. Mafie byla vnímána jako výsledek specifické kultury na jihu Itálie, u které se zcela ignorovaly aspekty kriminální organizace. Důsledkem bylo zaměňování sicilské kultury a mafie, což sloužilo zájmům zločinecké organizace. Existence mafie zůstávala stále pouze teorií či názorem úzké skupiny lidí. Právě nejasného vztahu mezi mafií a Sicilany využil i sicilský politik Viktor Emanuel Orlando 45, který si byl vědom blížící se volební porážky a vítězství fašistické strany. Ta měla ve svém programu realizaci represivní politiky vůči mafii. Krátce před hlasováním ve volbách v létě 1925 Viktor Emanuel Orlando prohlásil: Říkám vám, že pokud se pod slovem mafie skrývá smysl pro čest, netolerance k jakémukoli zastrašování a podmaňování si druhých, velkorysost a konfrontování silných a pomáhání slabším, jestliže se tím myslí věrnost k přátelům, která je silnější než smrt, jestliže se pod slovem mafie rozumějí tyto vlastnosti a tato chování a ještě něco víc, pak se jedná o projevy sicilské duše a mafiánem se prohlašuji i já a jsem na to pyšný. 46 Ze strany Viktora Emanuela Orlanda se však jednalo o taktický tah, při kterém použil nejstarší lest, tedy záměnu sicilské kultury a mafie. Cílem výše uvedeného 43 Archivio centrale dello Stato, Rapporto Sangiorgi, fondo Ministero degli Interni, Direzione generale di Ps, atti speciali ( ), b. 1, fasc. 1, pp Tribunale di Palermo, Ufficio istruzione processi penali, giudice istruttore Giovanni Falcone, Processo verbale di interrogatorio dell'imputato Buscetta Tommaso, Palermo 1984, [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: 45 Viktor Emanuel Orlando ( ) byl v letech předsedou italské vlády, v roce 1925 kandidoval za politickou stranu Unione palermitana per la libertà. Této politické straně konkurovali fašisté vedeni Alfredem Cuccem, kteří ve svém politickém programu propagovali represi mafie. 46 Il Giornale di Sicilia, 28/29 luglio 1925; citované in: DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s

18 projevu měl být vznik polemiky nad záměrem Mussoliniho vlády skoncovat definitivně s mafií. Z výpovědí bývalého člena mafie Tommasa Buscetty je zřejmé, že Viktor Emanuel Orlando věděl přesně, že mafie je formální kriminální organizací, protože byl její součástí. Podle anglického historika Johna Dickieho vstoupilo Orlandovo veřejné pomrkávání po mafiánských vůdcích do dějin jako jeden z nejhanebnějších okamžiků v dlouhé a ostudné spoluexistenci zabijáků a politiků. 47 Podle palermského historika Giuseppa Carla Marina Orlando svým prohlášením veřejně oslavoval mafii a zároveň tím vyjádřil znepokojení nad blízkou budoucností v případě, že by ve volbách vyhráli fašisté. Ve svém projevu poukázal na svou nesouhlasnou pozici s fašismem a zároveň podcenil fašisty vyslovené hrozby týkající se mafie. 48 Stejný názor zastává i Renato Campisi, mluvčí asociace MafiaContro, která dodává, že Vittorio Emanuele Orlando, byl politikem příliš rafinovaným na to, aby nevěděl, že mafie není pouhým projevem sicilské duše. 49 Nejasnosti ohledně mafie pokračovaly i ve 20. století. I když se obecně pod mafií již chápala kriminální činnost, pochyby vznikaly při otázce tajné a centrálně řízené zločinecké organizace. Ještě v období 60. let 20. století existovala silná sociologická škola, která dokonce i na Sicílii popírala existenci fenoménu mafie vnímaného jako tajnou organizaci. Pro německého sociologa Hennera Hesse mafie nebyla tajná organizace, ale určitý způsob chování. Mafiánský klan podle něj není skupinou s vlastními cíli a záměry a přesnými přijímacími rituály, ale pouze souhrn vztahů, které mafián udržuje. 50 Podobně se vyjadřoval i italský sociolog Pino Arlacchi: Přestože z narážek literární a novinářské publicistiky by se mohlo zdát, že existují tajné, hodnostářské a centrálně řízené zločinecké organizace jménem mafie, ndrangheta nebo kamora, jejichž členy váže, na základě tajemných zasvěcovacích rituálů, slib vzájemné věrnosti a pomoci, opak je pravdou: nic podobného neexistuje a nikdy neexistovalo. Termín mafie označuje spíše určitý způsob chování a chápání moci charakteristický pro jednání zvláštní kategorie jedinců, kterým říkáme mafiáni, ndranghetisté, nebo muži cti DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s MARINO, Giuseppe Carlo. Storia della mafia, Roma 1998 s PATERNOSTRO, DINO. Mafioso mi dichiaro anche io, in: La Sicilia, , [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: mi%20dichiaro%20anch%27io% pdf. 50 HESS, Henner. Mafia, le origini, la struttura, Roma, 1993, s. XVI ARLACCHI, Pino. Italská mafie a její podnikání, Brno 2002, s

19 Ani italský stát po dlouhou dobu nechtěl připustit, že by existovala zločinecká organizace typu mafie a tedy ani nepřikládal význam výpovědím, které členové mafie v 70. letech 20. století poskytli. Jako příklad chci uvést dobrovolné přiznání člena mafiánské organizace Leonarda Vitala v roce 1973, který se přihlásil k aktivní účasti v mafii. Tehdejší společnost a státní aparát si však nebyly ochotni připustit existenci formální zločinecké organizace. Obraz mafie ve společnosti formovaly i zmíněné sociologické studie, které mafii jako formální organizaci odmítaly. Doznané činy Leonarda Vitala byly proto považovány pouze za osobní selhání jednotlivce a v tomto smyslu byl i odsouzen. O existenci formální organizace svědčí reakce mafie, která nad Leonardem Vitalem po jeho propuštění z vězení vykonala rozsudek smrti. 52 Co vedlo Leonarda Vitala k přiznání je patrné z jeho deníku, kde píše:,,život se se mnou nemazlil, zlo mě zahrnovalo již od mala. Poté přišla mafie se svými falešnými zákony, pomoci slabším, ale přitom zabíjet, blázni! Aby byl člověk úspěšný, je nutné stát se mafiánem. Tohle mě naučili a já je poslouchal ( ). Moje vina je, že jsem se narodil a vyrůstal v tradiční mafiánské rodině, ve společnosti, kde jsou téměř všichni mafiáni, a proto jsou respektovaní. Naopak ti, co se mafiány nestali, jsou opovrhovaní. Mafie je sama o sobě zlo, zlo, z kterého není úniku ( ). Mafián nemá na výběr, protože i když se mafiánem nenarodí, tak se jím stane, nechají ho, aby se jím stal. 53 Výpověď Leonarda Vitala byla doceněna až italským soudcem Giovannim Falconem o jedenáct let později, který celou situaci komentoval následovně:,,leonardo Vitale nám svou výpovědí z roku 1973 potvrdil dvě důležité skutečnosti: za prvé se potvrdila věrohodnost výpovědi nadcházejících spolupracujících členů mafie Buscetty, Contorna, Mariny Mannoii a za druhé se potvrdila nečinnost státu vzhledem k těm, kteří byli součástí mafie a rozhodli se spolupracovat se spravedlností. Leonardo Vitale v té době poskytl policii zásadní informace, které ji mohly navést na správnou cestu. 54 V historii existence mafie to bylo již poněkolikáté, kdy představitelé státu disponovali zásadními informacemi, které mohly vést k značnému omezení mafiánské činnosti. Podstatný obrat nastal až v 80. letech, kdy se mafií začali intenzivně zabývat soudci Giovanni Falcone a Paolo Borsellino. Zároveň byl v roce 1983 dopaden a 52 LUPO, Salvatore. Dejiny mafie od jej vzniku po súčasnost, Bratislava 2002, s Soud Palermo, Trestní řízení proti Greco Michele, Palermo, s [online]. 1989[cit ]. Dostupné z WWW: _I_serie_0004_Vol_008.pdf. 54 FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008,s

20 zatčen nejvyšší představitel mafie Tommaso Buscetta, který se po nevydařené sebevraždě rozhodl spolupracovat s justicí. Od poloviny července roku 1984 začal šestiměsíční výslech vedený soudcem Giovanni Falconem. 55 Ještě před začátkem výslechu Tommaso Buscetta varoval soudce Falconeho následujícími slovy:,,řeknu Vám to, co bude potřeba, abyste dosáhl pozitivních výsledků bez toho, abych musel čelit bezpředmětnému procesu. Důvěřuju Vám, soudče Falcone, stejně jako věřím policejnímu řediteli Giannimu De Gennarovi. Nikomu jinému však nedůvěřuju. Nevěřím, že italský stát chce mafii porazit. Po tomto výslechu z Vás bude celebrita. Ovšem budou se Vás snažit fyzicky i profesně zničit. A se mnou udělají to samé. Nezapomeňte, že účet, který si u Cosa Nostry otevřete, se nikdy neuzavře. Chcete mě stále vyslechnout? 56 Tímto způsobem započala první oficiální spolupráce mezi bývalým členem mafie a představitelem státu. Během prvního výslechu Tommaso Buscetta odhalil název zločinecké organizace Cosa Nostra, vysvětlil formální uspořádání, přijímací rituály a vnitřní pravidla mafie. V protokolu o výslechu Tommasa Buscetty se píše, že slovo mafie je literárním výtvorem, protože praví mafiáni se nazývají muži cti a každý z nich je součástí nějaké rodiny. Muži cti si volí šéfa své rodiny, který určí svého zástupce a své poradce. Mezičlánkem, mezi muži cti a šéfem celé rodiny, je šéf deseti. Šéfové z rozdílných rodin, ale ze stejné provincie, jmenují šéfa celé provincie. Tato struktura platí ve všech provinciích s výjimkou Palerma, kde sousedící rodiny působící na jednom území jmenují šéfa území. Ve svém celku se tato organizace nazývá Cosa Nostra, stejně jako v USA. Hlavy několika rodin tvoří členy hlavního orgánu Cosa Nostry Komise. Tento orgán vydává nařízení, hlasuje o vnitřních zákonech a vydává všechna strategická rozhodnutí, která jsou závazná pro všechny členy. 57 Svědectví, které Buscetta podal, vymýtilo nejasnosti spojené s mafií. Význam jeho výpovědi komentuje Giovanni Falcone následovně:,,před Buscettou jsme neměli víc než povrchní ideu o tom, co je to mafie. S ním jsme se začali dívat skrz tento fenomén. Poskytl nám informace týkající se struktury, nabírání nových členů a dalších činností, na kterých se Cosa Nostra podílí. Hlavně nám poskytl globální pohled na tento 55 LODATO, Saverio. La mafia ha vinto. Intervista con Tommaso Buscetta, Milano 2007, s. 120; STANLEY, Alessandra. Tommaso Buscetta, 71, Dies; First Italian Mafia Informer. In: New York Times; 4/6/2000, pp FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008, s Protokol z výslechu Tommasa Buscetty, Roma 1984, [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: 13

21 fenomén. Dal nám klíč k rozluštění jejího jazyka. Díky němu jsem pochopil, že jsme do té doby nevěděli o mafii nic, neměli jsme proti ní vhodné prostředky k boji. 58 Svůj výzkum přehodnocuje na základě výpovědí bývalých členů mafie i sociolog Pino Arlacchi, který přiznává své chybné mínění:,,v tento moment musím říct, že výpověď Calderona 59 se mi jeví jako potvrzení větší části mých výsledků, ke kterým jsem došel ve studii o mafii, ale také jako vyvrácení mých předchozích přesvědčení ohledně velmi důležité skutečnosti. Vztahuje se to k otázce existence formální a tajné organizace mužů cti a rodin, které se vyznačují přesnými pravidly a přijímacími rituály. Svědectví Antonia Calderona mě nutí uznat sicilskou mafii jako formální organizaci. 60 Buscettovu spolupráci s justicí následovali i další muži cti, jejichž svědectví sloužilo k přípravě obžaloby pro tzv. maxiproces 61, kde bylo obžalováno 474 osob ze spolčení mafiánského typu. Tento soudní proces byl zahájen v únoru 1986 v Palermu a jeho rozsudek byl vynesen 16. prosince Cílem tohoto procesu bylo dokázat, že mafie představuje jedinou sjednocenou organizaci, přesně tak jak byla popsána samotným Buscettou. Ústředním bodem tzv. Buscettova teorému, jak se jeho výpověď nazývala, byl fakt, že samotné členství v Komisi implikovalo vinu. Byl to právě tento orgán Cosa Nostry, který nařizoval provést důležité vraždy, které byly spáchány. 62 Buscettův teorém byl zlomem v pochopení mafie v celé své podstatě a zároveň stál proti hluboce zakořeněným názorům o mafii. Jednou z překážek, která bránila přijmutí Buscettova teorému, byla obecně nízká důvěryhodnost osob, které byly členy zločineckých organizací. Hlavní obavou bylo to, aby se neopakoval justiční omyl z roku 1983, kdy byl zatčen proslulý televizní moderátor Enzo Tortora. Na základě nalezeného zápisníku člena mafie, kde figurovalo jeho jméno, byl obviněn ze spolčování s mafií a obchodu s drogami. Na základě kaligrafického rozboru bylo později zjištěno, že se nejedná v zápisníku o jméno Tortora, ale Tortona. 63 Z toho FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008, s 59 Antonio Calderone byl jedním z mafiánů, který následoval příklad Tommasa Buscetty a začal spolupracovat s justicí. 60 ARLACCHI, Pino. Gli uomini del disonore. La mafia siciliana nella vita del grande pentito Antonino Calderone, Milano, 1992, s. VII. 61 Maxiprocesso je italské označení pro do té doby největší soudní proces s představiteli mafie, který se konal v Palermu v roce DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s DI FIORE, Gigi. Potere camorrista. Quattro secoli di malanapoli, Napoli 1993, s

22 důvodu pro mnoho pozorovatelů představovalo použití svědectví bývalého mafiánského bosse Tommasa Buscetty stejné riziko, ale v mnohem větších rozměrech. Maxiproces rozdělil podle anglického historika Johna Dickieho společnost na několik táborů. Někteří lidé otevřeně vystupovali proti procesu, protože byli přesvědčeni, že když je mafie v defenzívě, tak se zvyšuje nezaměstnanost. Jedním z dalších převládajících názorů bylo, že se jedná o frašku, protože o tom, jak proces dopadne, rozhodnou velcí politici. 64 V souvislosti s probíhajícím maxiprocesem vyjádřil překvapivý názor i spisovatel Leonardo Sciascia 65, uznávaný oponent mafie, který v roce 1987 napsal pro italský deník Corriere della Sera článek Antimafiánští profesionálové. Autor vycházel ze dvou událostí: z vydání knihy anglického historika Christophera Duggana o kriminálních jevech pod Mussoliniho režimem a z povýšení italského soudce Paola Borsellina. Sciascia se ve svém článku zabýval tím, jak se antimafiánský postoj může stát prostředkem k získání moci a kariérnímu postupu. 66 I když byla autorova úvaha ve své podstatě správná, což se projevilo zejména po vraždách Falconeho a Borsellina, kdy se poprvé problém mafie stal celonárodním tématem, bylo omylem obvinit Borsellina z kariérismu. 67 Za těchto okolností se 16. prosince 1987 očekávalo vynesení rozsudku maxiprocesu. Z celkového počtu 474 obžalovaných bylo 114 osvobozeno. Bylo vydáno 19 trestů na doživotí, celkem byli obžalovaní odsouzeni na let vězení, pokuty sahaly až k 11 miliardám lir. Jeden z hlavních svědků Tommasso Buscetta byl odsouzen na 3 a půl roku a druhý Salvatore Contorno na 6 let. 68 Rozsudek maxiprocesu se však stal předmětem zdlouhavého odvolacího procesu, který v roce 1990 několik rozsudků zvrátil. Celkový počet let ve vězení se snížil na 1576 a došlo i ke snížení počtu doživotních trestů z původních 19 na 12. Zároveň odvolací soud 64 DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s Leonardo Sciascia ( ) byl jedním z uznávaných odborníků na mafii. Vyrůstal v prostředí mafie a v roli pozorovatele se snažil pochopit realitu, skutečnosti a osoby, které je obklopovaly a pouze popisoval dění kolem sebe. 66 Corriere della sera, 10 gennaio 1987 [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: 67 CASELLI, Gian Carlo. Le due guerre, Milano 2009, s. 83; BIANCOMI, Giovanni. Intervista a Tano Grasso, Io, professionista dell antimafia, dico che Sciascia aveva ragione, In: Corriere della Sera, [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: icle=d2p SILJ, Alessandro. Malpaese: criminalità, corruzione e politica nell'italia della prima Repubblica , Roma 1994, s

23 neuznal, že jednotná a organizovaná struktura Cosa Nostry je dostačující pro to, aby byla jejímu nejvyššímu orgánu Komisi přiřazena odpovědnost za spáchané vraždy. 69 Uvnitř Cosa Nostry byl maxiproces vysvětlován jako politické divadlo, při kterém padne několik rozsudků, které budou nakonec Kasačním soudem odvolány. To dokazují i výpovědi kajícníků, kteří potvrdili, že někdejší boss Cosa Nostry Toto Riina uklidňoval zbytek mužů cti, že osud maxiprocesu bude u Kasačního soudu příznivý. Při tomto tvrzení se opíral o důvěru v soudce Corrada Carnevala 70, na kterého se bylo možné obrátit prostřednictvím politiků Salva Limy 71 a Giulia Andreottiho Na definitivní soudní potvrzení výpovědi Buscetty se muselo čekat až do ledna Kasačnímu soudu nakonec nepředsedal soudce Corrado Carnevale, a proto došlo k zamítnutí rozhodnutí odvolacího soudu, oproti očekávání Cosa Nostry, byla potvrzena všechna obvinění. Výsledkem bylo potvrzení Buscettova teorému: Cosa Nostra existuje a jedná se o sjednocenou organizaci, jejíž nejvyšší orgán Komise je zodpovědný za vraždy spáchané jménem této organizace. 74 Důsledky rozsudku maxiprocesu byly velmi významné. Zaprvé po 130 letech italský stát oficiálně potvrdil existenci mafie. Jednalo se o největší pokrok v boji proti mafii. Zadruhé bezprostřední reakcí Cosa Nostry bylo zavraždění Salva Limy, kterýnedodržel slib ohledně konečného příznivého rozsudku maxiprocesu. 75 Dalším krokem mělo být zdiskreditování kolaborujících mafiánů SILJ, Alessandro. Malpaese: criminalità, corruzione e politica nell'italia della prima Repubblica , Roma 1994, s Corrado Carnevale (1930) je italský soudce, který byl nazýván zabiják rozsudků z důvodu osvobozování mafiánů na základě technických závad. V roce 2002 byl obviněn z externí spolupráce se zločinem mafiánského typu. DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s Salvo Lima ( ) byl lídrem politické strany Křesťanské demokracie na Sicílii. Viz. SILJ, Alessandro. Malpaese: criminalità, corruzione e politica nell'italia della prima Repubblica , Roma 1994, s Giulio Andreotti (1919) je italský křesťansko-demokratický politik, od roku 1991 doživotní senátor, bývalý italský předseda vlády a ministr zahraničních věcí v období Římský tribunál ho na základě svědectví mafiána Tommase Buscetty v roce 2002 odsoudil k 24letému odnětí svobody za údajný podíl na vraždě novináře Carmina Pecorelliho z roku Později byl z obžaloby odvolacím soudem osvobozen. Nejvyšší soud konstatoval, že celý případ je promlčený.viz. DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s BOLZONI, Attilio. Parole d'onore, Milano 2008, s LUPO, Salvatore. Storia della mafia: Dalle origni ai giorni nostri, Roma 2004, s DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s BOLZONI, Attilio. Parole d'onore, Milano 2008, s

24 2.2 Charakteristické rysy italského fenoménu mafie Mylné představy o mafii byly vyvráceny nejen výpověďmi bývalých členů mafie, ale i dalšími ukazateli. V případě, že bych vzala v úvahu hypotézu, že mafie je přímým důsledkem kulturní tradice jižní Itálie, tak by mafie musela být přítomna na celém jihu Itálie, což však není pravda. Zločineckých organizací existuje v Itálii několik a jako mafie se původně označovala sicilská organizace, která se pojmenovala Cosa Nostra. První doloženou organizovanou kriminalitou v dějinách sjednocené Itálie je ale neapolská Camorra, která své působení postupně rozšířila do dalších oblastí Kampánie. Z Kalábrie pochází organizace zvaná Ndrangheta. Nejmladším představitelem italské mafie je Santa Corona Unita z Apulie, která vznikla v roce Pod označením mafie je chápáno členství v jedné z výše zmíněných organizací. I přes jejich rozdílný vývoj, historii, strategii či uspořádání, lze mezi nimi najít společné rysy, které jsou pro všechny čtyři mafiánské organizace charakteristické. 77 Ve studiích o fenoménu italské mafie dříve vládlo přesvědčení, že pravá mafie je ta sicilská, a ostatní jsou jen vedlejší produkty, jakési druhořadé mafie. Tento názor byl podpořen i anglickým historikem Johnem Dickiem, který ve své knize Historie sicilské mafie napsal, že žádná jiná italská ilegální organizace není tak mocná, dobře organizovaná a prosperující jako mafie na Sicílii. Není proto náhoda, že termín, který se používá k označení těchto ilegálních organizací, pochází právě ze Sicílie. 78 Ze závěrů nejnovějších studií o mafii však vyplývá, že toto přesvědčení je již překonané. Ve zprávě, která byla v roce 2008 prezentovaná v parlamentu, se píše, že Cosa Nostra ztratila primát nejmocnější kriminální organizace mafiánského typu v Itálii. Ten získala Ndrangheta, která je v této zprávě definovaná jako jedna z nejnebezpečnějších zločineckých organizací současné doby. 79 Další výzkumy tento fakt pouze potvrzují. Studie, vypracovaná institutem politických, ekonomických a sociálních studií EURISPES, dospěla k závěru, že obrat Ndranghety za rok 2007 činil 43,796 miliard eur, což odpovídá 2,9 % italskému HDP. Nejvýnosnější oblastí je obchod s drogami, který dosahuje hodnoty 27,240 miliard eur. V sektoru veřejných zakázek Ndrangheta 77 GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministraziopne, Napoli 2009, s DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. XXXIII; SCIARRONE, Rocco. Mafie vecchie, mafie nuove: radicamento ed espansione, Roma 2009, s Dipartimento informazioni per la sicurezza: Relazione sulla politica dell informazione per la sicurezza 2008 [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: 17

25 inkasuje 5,733 miliard eur. Dále následují příjmy z výpalného a lichvy v celkové hodnotě 5,017 miliard eur. Nejnižší částky získá z prostituce a obchodu se zbraněmi. 80 Graf 1: Roční obrat Ndranghety (v miliardách eur) Zdroj: EURISPES. Ndrangheta Holding Dossier 2008, vlastní zpracování Právě Ndrangheta byla po dlouhou dobu společností i státem vnímána jako vedlejší produkt sicilské mafie. Zároveň byla podceňovaná z důvodu méně sofistikované organizační struktury a aktivit, kterými se zabývala. Ovšem právě její odlišné organizační uspořádání, které je založeno z větší části pouze na rodinných vazbách, se v průběhu času ukázalo být hlavní konkurenční výhodou. Toto horizontální uspořádání vede i ke značnému omezení fenoménu spolupracujících bývalých členů mafie. 81 Tento fakt dokládá i následující tabulka, kde jsou zobrazeny italské zločinecké organizace mafiánského typu a počet kolaborujících bývalých členů mafie, kteří se rozhodli zradit mafii a spolupracovat se spravedlností. U Ndranghety je dlouhodobě nejnižší počet bývalých členů mafie spolupracujících se státem. Zároveň je nutné zdůraznit, že se z větší části jedná z pohledu mafie o zrádce, kteří 80 EURISPES. Ndrangheta Holding Dossier 2008 [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: GRASSO, Pietro; LA VOLPE, Alberto. Per non morire di mafia, Milano 2009, s ; FORGIONE, Francesco.'Ndrangheta: boss, luoghi e affari della mafia più potente al mondo, s. 22; CICONTE, Enzo. Storia criminale. La resistibile ascesa di mafia, ndrangheta e camorra dall Ottocento ai giorni nostri. Soveria Mannelli: Rubbettino 2008, s LA Spina, Antonio.Mafia, legalita debole e sviluppo del Mezzogiorno, Bologna 2005, s. 54; DI GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministrazione, Napoli 2009, s

26 nezastávali v mafiánské hierarchii nejvyšší posty. 82 Podle mého názoru italský stát po dlouhou dobu přehlížel stále rostoucí ekonomickou moc Ndranghety i z důvodu její zvolené strategie. Na rozdíl od Cosa Nostry, která ve velkém zabíjela politiky angažované v boji proti mafii, o Ndranghetě nebylo v tomto směru, až na pár výjimek, vůbec slyšet. 83 Tabulka 1:Počet kolaborantů rozdělených dle jejich původu v letech Rok Cosa Nostra Camorra Ndrangheta Sacra Corona Unita Další organizace Celkem Zdroj: Comissione parlamentare antimafia 84 I přes rozdílný vývoj výše zmíněných zločineckých organizací mafiánského typu, jejich historii, strategii či uspořádání, lze mezi nimi najít společné rysy, které jsou pro všechny čtyři organizace charakteristické. Tyto společné rysy odlišují mafii od ostatního organizovaného zločinu, který je upraven článkem 416 trestního zákona a je definován jako spolčení tří a více osob za účelem páchání trestných činů. Oproti tomu spolčení mafiánského typu bylo zavedeno na základě zákona 646/1982, známý jako Rognoni-LaTorre 85. Článek 416-bis trestního zákoníku definuje mafiánské 82 GRASSO, Pietro; LA VOLPE, Alberto. Per non morire di mafia, Milano 2009, s. 166; FORGIONE, Francesco. 'Ndrangheta: boss, luoghi e affari della mafia più potente al mondo, Milano 2008, s DI GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministrazione, Napoli 2009, s Comissione parlamentare antimafia [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: 85 Zákon byl pojmenován po tehdejším ministru vnitra Virginiu Rognonim, který byl jeho iniciátorem a po politikovi Pio La Torrovi, který byl prvním, který tento zákon podpořil. Posléze byl na Pio La Torreho spáchán mafií atentát. Viz. RIZZO, Domenico. Pio La Torre: una vita per la politica attraverso i documenti, Soveria Mannelli 2003,