STANOVISKO projektu Nenech sebou zametat!

Transkript

1 STANOVISKO projektu Nenech sebou zametat! V rámci projektu Nenech sebou zametat! proběhlo od listopadu 2012 do dubna 2014 deset besed s odborníky, zabývajících se problematikou spjatou s Úmluvou o právech dítěte, šikanou a kyberšikanou. Těchto besed se mohla zúčastnit široká veřejnost, celkem tak učinilo 559 osob. Mezi tématy besed figurovala: Kyberšikana vs. zákon, Kyberšikana a legislativa, Kyberšikana hrozba 21. století, Šikana její počátky a konce, Šikana na školách mýty a fakta (2x), Kyberšikana problém pouze mladých?, Zahrnutí Úmluvy o právech dítěte, šikany a kyberšikany do výuky na školách, Jak mohou mladí lidé pomáhat a chránit (se) online aneb projekty ICT bezpečnosti. Účastníci každé besedy diskutovali s odborníky a následně vytvářeli stanovisko, které reprezentovalo jejich názory na dané téma. Tato dílčí stanoviska byla znovu projednána účastníky závěrečné konference projektu, jichž bylo více než 60. Finální stanovisko ze závěrečné konference je uvedeno níže: Účastníci besedy se shodují na tom, že výuka týkající se Úmluvy o právech dítěte, šikany a kyberšikany na školách je v dnešní době nedostačující. Na některých školách neprobíhá vůbec, v jiných případech pouze okrajově, v rámci několika málo hodin občanské výchovy či základů společenských věd, výjimečně se objevuje projektový typ výuky. Nejčastěji dochází k absenci výuky o Úmluvě o právech dítěte, méně pak o kyberšikaně a šikaně. Za příčinu nedostatečné výuky účastníci považují existenci rámcových vzdělávacích programů, které školám umožňují vytvářet si své vlastní školní vzdělávací programy. Výběr témat pro tyto programy je v rukou učitelů, a záleží tedy pouze na nich, jestli se šikaně, kyberšikaně či Úmluvě o právech dítěte budou věnovat. Tyto informace by však dle názoru účastníků měla do svého ŠVP inkorporovat každá základní či střední škola, neboť se jedná o aktuální problémy, které se přímo dotýkají dnešní mládeže. Účastníci besedy se dále shodují na tom, že vyšší míra informovanosti napomůže v případě skutečného případu šikany či kyberšikany rychlejšímu odhalení této činnosti a pochopení její závažnosti, což může vést k rychlejšímu podání oznámení příslušným místům a řešení konkrétního problému. Za absurdní považují tvrzení některých ředitelů, že pokud se budou žáci danou problematikou ve škole více zabývat, povede to k nárůstu množství skutečných případů šikany či kyberšikany. Z těchto důvodů

2 je dle účastníků vhodné zvát na školy externí odborníky věnující se primární prevenci, kteří jsou schopni dané programy realizovat takovou formou, která povede k osvětě, nikoli k navádění. ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE Účastníci projektu se shodují, že výuka na téma Úmluvy o právech dítěte je dnes na školách nedostačující, nebo dokonce zcela chybí. Zastávají názor, že by výuka problematiky Úmluvy o právech dítěte měla být zakotvena v rámcovém vzdělávacím programu (RVP) MŠMT pro žáky od 4. tříd základních škol po 2. ročníky středních škol. Výuka by se mohla realizovat v rámci následujících předmětů: vlastivěda(žáci 1. stupně) občanská výchova, rodinná výchova či etická výchova(žáci 2. stupně) základy společenských věd či základy práva(studenti 1. a 2. ročníku středních škol). Na základních školách by mělo docházet k prvotnímu seznámení s články Úmluvy o právech dítěte, na středních školách potom k prohlubování těchto znalostí, například formou workshopů a následných diskuzí či tvorby projektů na dané téma. Účastníci dále považují za nutné seznamovat s Úmluvou o právech dítěte i žáky tříd základních škol, a to tzv. hravou formou(pexesa, omalovánky, slabikáře apod). Za vhodný způsob seznamování veřejnosti s Úmluvou o právech dítěte považují účastníci následující formy: besedy, workshopy, přednášky, internetové stránky. Mělo by také docházet ke vzdělávání pedagogických pracovníků a rodičů, a to v oblastech práce s danou problematikou, řešení konkrétních případů a metodách, jak informovat děti a mládež. Účastníci projektu se shodují, že by na každé škole měl být zastoupen metodik prevence a psycholog, na které by se žáci mohli s jakýmikoli problémy kdykoliv obrátit. Měli by být na školách přítomni i v odpoledních hodinách, aby se případné oběti nemusely uvolňovat z vyučování, a nikdo by tedy nemusel vědět, že právě oni službu psychologa/metodika prevence využily.

3 ŠIKANA Účastníci projektu se shodují, že šikana je v dnešní době rozšířena především na základních, ale i na středních školách. S jistými prvky šikany se však mnohdy setkávají děti již v raném věku, například v mateřské škole. Účastníci doplňují, že navzdory existenci velkého množství projektů a programů sloužících jako prevence šikany zůstává situace nadále závažná. Za hlavní důvody nárůstu počtu případů šikany v posledních letech považují jak kvantitativní, tak kvalitativní gradaci zveřejňovaných násilných scén ve všech druzích médií spolu s klesajícím zájmem rodičů a jejich sníženou autoritou. Účastníci zastávají názor, že pomoci snížit množství případů šikany může každý jedinec, pokud si bude více všímat svého okolí, jakýkoli náznak šikany bezprostředně oznámí, a zastane se oběti, kterou podpoří v ohlášení daného činu, přestože se tak sám vystaví hrozbě útoku agresora. Za problematickou označují účastníci skutečnost, že pouze malé procento obětí šikanu ohlásí. Proto je důležité informovat širokou veřejnost o institucích, na které se lze bezplatně a anonymně obrátit o radu, a o institucích, které jsou již zpravomocněny nastalou situaci řešit. Účastníci se také shodují na tom, že postih žáků ze strany učitelů je minimální, v horším případě žádný. Za případné jednání naplňující skutkovou podstatu šikany jim mohou udělit maximálně kázeňský postih, který však mnohdy u daných jedinců ani jejich rodičů nevyvolá požadovaný efekt. Proto účastníci tvrdí, že by mělo dojít k lepší formulaci prvků šikany a činů s nimi spojených, jakož i postihů za takové jednání v zákoně, což by mohlo vést ke zlepšení řešení těchto problémů. Účastníci projektu zastávají názor, že na každé škole by měl být zaměstnán externí odborník (který na škole nepůsobí jako učitel). Městské samosprávy by měly školy dotovat dostatečným množstvím peněz, aby si každá z nich mohla takového experta dovolit. I přes obrovský zájem z jejich strany dnes většinou není možné tomuto přání z výše zmíněných důvodů vyhovět. Jako jednu z možností pomoci obětem označují účastníci tzv. schránku důvěry. Je však nutné umístit ji na vhodné místo, které není plně viditelné a umožňuje tak obětem svěřit se svými problémy beze

4 strachu z odhalení a posměchu. Je však nutné zajistit všeobecné povědomí o schránce, tedy aby děti vůbec věděly, že schránka důvěry ve škole existuje. Účastníci besedy také tvrdí, že základem prevence šikany je zdravá atmosféra ve škole. Míní tím dostatek volnočasových aktivit pro žáky, které mohou napomáhat většímu stmelení kolektivu. Dále zmiňují dostatek alternativních programů či workshopů. Za klíčovou součást systému prevence považují účastníci projektu spolupráci mezi rodiči a školou (učitelem, školním psychologem, výchovným poradcem, ředitelem). Domnívají se, že tato spolupráce bývá často nedostačující i ze strany rodičů, přitom nejlepší ochranou dítěte je rodina. KYBERŠIKANA Účastnící besedy se shodují, že by bylo vhodné stanovit hranice samotného pojmu kyberšikana, tj. podrobněji charakterizovat veškeré jevy, které se pod tímto pojmem mohou skrývat. Účastníci se dále shodují, že by měl být kladen větší důraz na prevenci i na samotné řešení problémů. Je důležité těmto jevům předcházet. Přestože si jsou vědomi postižitelnosti skrze jiné zákony Trestního řádu České republiky, navrhují komplexnější inkoporaci právní ochrany proti kyberšikaně do dnešní legislativy. Dále tvrdí, že by měl být kladen větší důraz na takové tresty, které by viníky nevyřazovaly společnosti. ze Za velký problém současnosti označují skutečnost, že i když jsou mnohá rizika užívání Internetu a sociálních sítí již všeobecně známa, většina uživatelů stále na sociálních sítích stále riskuje. Nepovažují tyto skutečnosti za natolik problematické, aby se zajímali o možnost ochrany a zabezpečení. Dále se účastníci shodují, že využívání sociálních sítí a Internetu je v dnešní době navzdory všem výše zmíněným rizikům nezbytné.

5 Účastníci projektu se dále shodují, že by na každé škole měl být zaveden specialista, který by pomáhal řešit problémy spojené s kyberšikanou přímo na půdě školy. Ideálně by měl být zaměstnán na plný úvazek, pokud by to však nebylo možné, tak aby alespoň 2x týdně navštěvoval školu v pevně stanoveném rozvrhu, a bylo tudíž možné domluvit si s ním individuální konzultaci. Účastníci projektu tvrdí, že v současnosti na školách dochází k absolutní absenci výuky o problematice kyberšikany. Navrhují, aby toto téma nebylo součástí výuky občanské výchovy, naopak upřednostňují výuku mladšími externími odborníky, kteří budou žákům bližší věkem, neboť by v tomto případě mělo docházet k hlubší interakci. Účastníci besedy se dále shodují, že dnešní společnost je stále poměrně pasivní, co se týče zájmu o danou problematiku. Zvýšení její motivace by dle názoru účastníků mohlo pomoci následující: Větší míra informovanosti rodičů ze strany školy. Vytvoření důvěryhodné informační kampaně, např. přímo na sociálních sítích. Prezentace výstupů projektů rodičům, např. během třídních schůzek. Otevřená diskuze s odborníky ve veřejnoprávních médiích. Celková lepší informovanost o důsledcích nevinné srandy na Internetu a jejích dopadech na aktéry(sebevraždy, deprese, psychická zhroucení). Za nejlepší formu ochrany veškerých osobních údajů na Internetu účastníci považují: Vytváření správného hesla. Takové heslo by mělo obsahovat alespoň 8 znaků malá, velká písmena, číslice a jeden nealfanumerický znak V různých ových schránkách by neměla figurovat stejná hesla, a v žádném případě by neměla být personalizována. Udržování povědomí o všech dokumentech, které jsme kdy sdíleli, a důkladné zvážení popisku. Sledování všech fotografií, na kterých jsme označeni. Účastníci také došli k závěru, že běžný uživatel Internetu by měl: ověřovat své okolí, tedy i ostatní uživatele a jejich aktivitu aktivně se seznamovat s užíváním internetových aplikací, především s jejich bezpečnostními možnostmi zabezpečovat svůj přístup k aplikacím a citlivá data nepřidávat si zcela cizí lidi

6 při setkání s kyberšikanou se někomu svěřit s žádostí o pomoc dát pozor, která data sdílí, a to nejen osobní údaje, ale i fotografie či videa. Při řešení již konkrétního problému kyberšikany účastníci považují za nejvhodnější obrátit se především na rodinné příslušníky a přátele, následně pak na Policii ČR, Linku bezpečí, ICT odborníka, administrátora dané webové stránky, nebo na poradenský web na psychologa či jiného specialistu v daném oboru. Dále navrhují, aby probíhala celostátní statistika, která se bude pravidelně opakovat a následně porovnávat (zda počet případů kyberšikany roste či klesá, zjištění nejkritičtější oblasti apod.). Účastníci projektu předestírají řešení současné neuspokojivé situace ohledně výuky dané problematiky na školách, a to: důraz na informovanost o formách a dopadech kyberšikany u žáků a studentů, ideálně formou tzv. peer programů důraz na informovanost i u pedagogických pracovníků, v tomto případě formou programů celoživotního vzdělávání se zaměřením na vývoj a aktuální trendy kyberšikany. DESATERO CHOVÁNÍ NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH 1. Nedůvěřuj každému, a už vůbec ne lidem, které neznáš. 2. Nezveřejňuj všechny své údaje. 3. Nepřidávej si toho, koho vůbec neznáš. 4. Neváhej problémy řešit hned, neboj se o nich mluvit. 5. Nevěř všemu, co se píše na Internetu. 6. Mysli na důsledky svého jednání. 7. Nečiň jinému, co sám nemáš rád.

7 8. Nesnaž se na sebe za každou cenu upozornit. 9. Nedávej přednost Internetu před reálným životem. 10. Nikomu nedávej přístup do svých účtů. Nenech sebou zametat!