Občasník V. ročník 3/2020. Zpravodaj farnos Bílovice, kterou tvoří vesnice Bílovice, Kněžpole, Mistřice, Nedachlebice a Topolná

Transkript

1 Zpravodaj farnos Bílovice, kterou tvoří vesnice Bílovice, Kněžpole, Mistřice, Nedachlebice a Topolná Občasník V. ročník 3/2020 Těším se na vzájemnou spolupráci...přidej cihlu k cihle, aneb společně stavíme Mezifarní odpoledne a loučení s o. Janem Interview s jáhnem Dominikem Kovářem

2 SLŮVKO DUCHOVNÍHO OTCE TĚŠÍM SE NA VZÁJEMNOU SPOLUPRÁCI o. Tomasz Žurek Bratři a sestry, končí další prázdninové období, pro některé výjimečně dlouhé. Jak to už bývá, v některých farnostech o prázdninách dochází ke stěhování a někteří farníci s hrůzou očekávají, zda jim biskup vezme jejich oblíbeného faráře nebo kaplana. V tomto roce se to právě stalo v Bílovicích. Otec arcibiskup posílá mě na bílovickou vinici, abych obdělával Boží révu. Proto, prosím, dovolte, abych se vám krátce představil. Pocházím z Polska a vyrůstal jsem na vesnici, která se jmenuje Przyborów. Ta se nachází přibližně 50 km jihovýchodně od Krakova. I když mám 3 sourozence, nejstarší sestru a dva bratry, říkám o sobě, že jsem jedináček, protože jsem se narodil až po 9 letech po mém starším bratrovi. Začal jsem dospívat tehdy, když oni zakládali své rodiny a odcházeli z domova. Určitě víte, že Polsko je katolická země, kde je věřících ještě poměrně dost. Takže víra v Boha je pro mě něčím naprosto samozřejmým, a co bych chtěl zdůraznit, normálním. O kněžství jsem začal přemýšlet už jako malý kluk, když jsem ministroval. I když to samozřejmě byly jen dětské představy, hraní si na kněze. Často jako ministrant jsem byl blízko oltáře a blízko kněze. Tato myšlenka byla ale u mě vždy spojena s misiemi. Chtěl jsem jít tam, kde je potřeba kněží větší než u nás v Polsku. Jako malý kluk fascinovaný misijní prací kněží v Africe jsem tam chtěl odjet i já. Když ale člověk dospívá, zjišťuje, že ne všechno je tak pěkné, jak si představoval. Takže to první nadšení pro výjezd na misie do Afriky rychle pominulo. K tomu se samozřejmě přidalo ještě veliké zamilování do krásné dívky. Takže myšlenka na kněžství po maturitě šla stranou. K této myšlence jsem se ale vrá l během svého studia ekonomie na universitě v Krakově. V České republice mám známého polského kněze, a ten mi před několika lety řekl trefnou myšlenku: Víš, misijním územím teď už není jen Afrika, ale i Evropa. Proto jsem na pozvání jednou o prázdninách přijel k němu do farnos, abych se podíval, jak to v České republice vlastně vypadá. I když se mi poprvé na Moravě moc nelíbilo, přesto jsem se vrá l. Spolu s mto knězem jsem navš vil pár rodin a při přátelském posezení jsem si všimnul jedné zajímavé věci. Naprostá většina rodin přijímala kněze jako člena své rodiny. To v Polsku není vždy běžné. Tam je většinou mezi farníky a knězem odstup. Přisel okamžik, kdy jsem se rozhodl, že se budu učit češ nu a zkusím si podat přihlášku do olomouckého semináře. K mému velkému překvapení a rados mě otec arcibiskup Jan přijal s otevřenou náručí. V České republice jsem už jedenáct let. Jáhenský rok a první rok kněžství jsem strávil v nedalekém Uherském Brodě, odkud jsem odešel na 3 roky do Kyjova. Nyní mě otec arcibiskup posílá k vám do Bílovic, Březolup a okolních obcí, abych s Boží pomocí sloužil zdejším lidem. Těším se na společnou spolupráci a osobní setkání. Zároveň vás prosím o modlitbu k této službě. Jan Kř tel 3/2020

3 STŘÍPKY Z NAŠÍ FARNOSTI URČITĚ SE STAVTE NA BESEDU o. Jenda Naše farnost prošla opět změnami. V polovině července jsme se rozloučili s o. Jendou Svozilkem, kterému přejeme mnoho Božích milos, ochranu Panny Marie a pevné zdraví. Na rozloučenou nám posílá dopis. Milí čtenáři, v červenci mě ve farnos vystřídal nový kaplan. A mým novým místem se staly farnos Luhačovice a Pozlovice. Prožil jsem ve farnostech Bílovice a Březolupy jáhenský rok a dva roky jako kaplan. Chtěl bych vám všem při této příležitos poděkovat za ty tři společně prožité roky v našem farním společenství, za vaše přije od první chvíle, kdy jsem přišel do farnos, za vaši otevřenost a pohos nnost, za každé srdečné setkání ať už v kostele, na faře, u vás doma, na hodech, na pou ch Chtěl bych vám poděkovat za každou drobnou či větší podporu, za pochopení Strana 2/3 Foto: Člověk a víra, Kateřina Ze ková i za podněty kri cké. Říkává se, že první místo kněze je první kněžská láska, podobně jako první láska v životě. Tak nějak to nyní prožívám, a i když už pár týdnů působím na novém místě, mé první kněžské místo budu mít pořád v srdci. Vám všem a každému zvlášť za všechno upřímně děkuji, prosím o vaše modlitby a též prosím za odpuštění, pokud jsem komukoliv z vás někdy ublížil. Až pojedete do Luhačovic na nějakou lázeňskou proceduru nebo jen tak na výlet, určitě se stavte na besedu.

4 OKÉNKO DO FARNOSTI PŘIDEJ CIHLU K CIHLE, ANEB SPOLEČNĚ STAVÍME P. Jan Liška, farář Drazí farníci, prostřednictvím těchto řádků bych vás rád informoval o průběhu realizace projektu Farní dvůr, která byla zahájena začátkem měsíce července. První souhrnné informace o plánovaném projektu zazněly v rámci mezifarního dne a v průběhu komunitního odpoledne jste měli příležitost prohlédnout si vizualizaci celého díla. Výsledné architektonické studii předcházela celá řada setkaní, jak osobních, tak i společných na pla ormě ekonomické a pastorační rady a v neposlední řadě také jednání s realizační firmou. Celý projekt revitalizace prostranství farního dvora se skládá ze čtyř čás : vybudování sportovní/volnočasové klubovny, rekonstrukce hřiště, rekonstrukce terasy u čajovny, úprava farní stodoly na komunitní sál. Z výše jmenovaných etap aktuálně probíhá realizace prvních dvou zmíněných. Sportovní/volnočasová klubovna je především zamýšlena jako jednoduchý funkční prostor pro drobné pohybové hry určené do interiéru. Základním vybavením tohoto místa bude pingpongový stůl a stolní fotbal pro více hráčů. Klubovna vznikla ze stávající zděné pergoly, jež byla formou dřevostavby upravena na krytou místnost poskytující celoroční využi. V okamžiku, kdy píšu tyto řádky, je celé dílo pár krůčků před dokončením. Aktuálně je proinvestována částka cca 350 s. Kč z plánovaných 570 s. Kč. Za realizací této čás projektu stojí stavební firma pana Aloise Slováčka. V průběhu prázdnin byl také zahájen soubor přípravných prací na farním hřiš. Stávající kvalita hrací plochy již delší dobu vykazuje nevyhovující podmínky. Cílem této čás projektu je vybudovat kvalitní, funkční a bezpečné sportoviště. Zacílenou kvalitou je povrch v podobě umělého zásypového trávníku nové generace, nové oplocení včetně man nelů. Do této čás projektu jsme se pus li svépomocně díky nadšení mnohých dobrovolníků z řad naší farnos. Aktuálně proběhla demolice stávající opěrné zídky a výstavba nové (v mírně pozměněném výměru); stržení travnatého povrchu a následné vyrovnání terénu, výkop drenážních kanálků a položení drenážních trubek včetně zásypu štěrkem. V následujícím měsíci ještě chceme zvládnout pokládku vícevrstvé kameninové skladby, položení obrubníků a ukotvení stojek na ochranné sítě a dřevěné obvodové man nely. Pokud se celé dílo bude dařit a ekonomicky budeme v kondici, v jarních Jan Kř tel 3/2020

5 měsících může proběhnout pokládka nového povrchu. Všechny doposud zrealizované práce v celkovém objemu cca 200 s. Kč byly uhrazeny velkorysou štědros sponzorů formou darování stavebního materiálu nebo peněžitým darem. Plánovaný rozpočet na umělý povrch je cca 400 s. Kč. Na závěr této malé prezentace aktuálního dění v rámci projektu Farní dvůr bych velice rád, drazí farníci, vyslovil několik srdečných poděkování. Děkuji všem ochotným bri- OKÉNKO DO FARNOSTI gádníkům, kteří velkoryse věnovali svůj volný čas a přiložili ruku k dílu v rámci výstavby hřiště. Velké poděkování také patří obětavému stavebnímu dozoru. Mé poděkování také směřuje ke stavební firmě, za kterou stojí realizace klubovny. Srdečně děkuji vám farníkům za vaši štědrost, jež projevujete v rámci pravidelných nedělních sbírek. Mám velikou radost ze společného díla a silně vnímám, že je doprovázeno Božím požehnáním. Kéž vše, co společně budujeme, slouží k růstu a rados naší farní rodiny. S požehnáním a přáním pokoje P. Jan Liška, farář STATISTIKA červen, červenec, srpen, září 2020 Z vody a Ducha se stali Božími dětmi: Tobiáš Zábojník * ; křest Agáta Vymyslická * ; křest Karel Říha * ; křest Klára Mikulková * ; křest Václav Filip Zembol * ; křest Štěpánka Plecitá * ; křest Klára Bilavčíková * ; křest Daniel Dvořák * ; křest Marin Koukol * ; křest Lucie Šuranská * ; křest Mikuláš Macko * ; křest Své ano si slíbili a do manželství vstoupili to snoubenci Pan Marek Juřena a slečna Veronika Mikulková Pan Radek Varga a slečna Andrea Lapčíková Pan Vojtěch Omelka a slečna Adéla Mikuláš ková V červnu, červenci, srpnu a září jsme se rozloučili s těmito farníky: Josef Jurča * ; ; pohřben Jaroslav Lapčík * ; ; pohřben Ludvík Tureček * ; ; pohřben Alois Janků * ; ; pohřben Marie Ondrůšková * ; ; pohřbena Marie Vlachynská * ; ; pohřbena Emilie Nedbálková * ; ; pohřbena Jaroslav Dohnal * ; ; pohřben Jaroslav Řezníček * ; ; pohřben Jarmila Mikulková * ; ; pohřbena Jaroslav Dujíček * ; ; pohřben Strana 4/5

6 STŘÍPKY Z NAŠÍ FARNOSTI MEZIFARNÍ ODPOLEDNE A LOUČENÍ S O. JANEM Stalo se již tradicí, že závěrečnou neděli školního roku je pořádán velkolepý mezifarní den. Farníci obou farnos, Bílovice i Březolupy, se scházejí ke společnému slavení mše svaté, po které následuje občerstvení s mnoha chody a odpoledne s bohatým kulturním programem. Ať už jsme se letos báli nemoci, vládních nařízení, úředních restrikcí, reakcí okolí či jeden druhého, celodenní program se smrskl na společnou mši (ta je bezpochyby nejdůležitější) a odpolední agapé, které však mělo letos zcela jiný, výjimečný a pro mnohé z nás neveselý mo v: loučení. Loučení s naším bývalým jáhnem, později kaplanem, dobrým knězem, pro mnohé kamarádem, výborným člověkem s otevřeným srdcem a veselou myslí, o. Janem Svozilkem. Obětaví farníci společně s panem farářem o. Janem Liškou připravili občerstvení, zahrála dechová hudba Topolanka a farní divadelní spolek přispěl svou troškou do mlýna výbornou rozlučkovou skečí s železničním námětem. Všem, kdo přiložili ruku k dílu, ať už při chystání liturgie či světských radovánek, i těm, kteří se zúčastnili a pomohli vytvořit milé společenství, patří díky. P. Svozilkovi pak přání Boží ochrany, vedení Ducha svatého, přímluvy Panny Marie i jeho svatých patronů. Ladislava Švehlová Jan Kř tel 3/2020

7 ZÁZRAK NA VISLE 1920 Jako občané svobodné země a jako křesťané bychom neměli přejít bez povšimnu událos, ke kterým došlo přesně před 100 lety v Polsku. Bolševický režim úspěšně uzavíral občanskou válku v Rusku a na polské frontě vycí l svůj potenciál k přenesení revoluce do Evropy. Rudá armáda pod vedením maršála Tuchačevského obsadila v létě 1920 pravý břeh dolního toku Visly, stála u Varšavy a pronikla až k Toruni na západě Polska. Maďarsko, Slovensko a Bavorsko již zažily revoluční vlády, v německých městech propukaly nepokoje a bolševický režim se jako každá jiná diktatura snažil oprávněnou lidskou touhu po štěs a po sociální spravedlnos využít ve svůj prospěch. Lidé v osamoceném Polsku pod vedením generála Piłsudského prokázali svou sílu a charakter, objevili slabiny v postavení a v komunikaci Rudé armády a zatlačili ji zpět na východ. Legendární se mezi těmito událostmi stala bitva o Varšavu, zvaná také Zázrak na Visle, ve dnech srpna 2020, v období slavnos Nanebevze Panny Marie, na jejíž přímluvu většina obránců Varšavy spoléhala. Při setkání a rozhovoru s naším novým polským kaplanem Tomaszem Żurkem by mu každý z nás mohl alespoň v duchu říci díky. Je to dobré připomenout právě dnes, kdy se různé režimy a ideologie snaží u nás i ve světě demontovat principy fungování demokra ckého státu a základy zdravého rozumu. Stanislav Dostálek HVĚZDICOVÁ POUŤ NA VELEHRAD V sobotu dne 22. srpna při svátku Panny Marie Královny se uskutečnila jubilejní 20. Hvězdicová pěší pouť na Velehrad. Někteří z našich farníků se účastnili již několika minulých ročníků, tentokrát byla účast o poznání slabší, vyrazili jsme pouze dva v 6.00 hod. ráno od kostela sv. Cyrila a Metoděje v Nedachlebicích. Cesta v krásném dni příjemně ubíhala. Při řece Moravě jsme sledovali HVĚZDICOVÁ POUŤ / ZÁZRAK NA VISLE Stanislav a Fran šek Dostálkovi přípravy na mezinárodní rybářské závody. Při návštěvě kostela Sv. Ducha ve Starém Městě jsme se setkali s tamějším farářem a bývalým naším kaplanem P. Miroslavem Suchomelem, tam jsme také potkali další poutníky. Organizátorem Hvězdicové poutě je známý kněz -poutník a předseda Ma ce velehradské Jan Peňáz, který nyní působí jako farář v Novém Veselí na Vysočině. Pouť dostala svůj název podle poutních tras z různých směrů slévajících se společně do svého středu Velehradu. Letos P. Peňáz evidoval 14 proudů a 224 poutníků; účast byla o poznání slabší i vlivem coronavirové epidemie. Největší zastoupení poutníků měla diecéze brněnská, silné skupiny vyšly z Nového Veselí a dále z míst, kde P. Peňáz dříve působil (Velké Meziříčí, Kř ny). Tradiční je také zastoupení poutníků z Levého Hradce blízko Roztok u Prahy, které upomíná na společenské a náboženské vazby velkomoravských a českých knížat, zejména na křest knížete Bořivoje a jeho manželky sv. Ludmily z rukou sv. Metoděje. Mezinárodní charakter pou dodala skupina poutníků ze Skalky u Trenčína. Poutní mši svatou sloužil brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle. Pouť i mše svatá byly obětovány za mír, vlast, církev a rodiny, s prosbou za zachování cyrilometodějského dědictví a ochranu před coronavirovou epidemií. V průběhu celé poutě jsme zažívali zajímavý pocit, že ačkoliv máme být bráni jako domácí (vždyť Velehrad máme, coby kamenem dohodil), na této pou jsme byli hosty. Z diecéze olomoucké se kromě nás účastnil jen jeden poutník z Uherského Brodu, a pak asi ještě tři poutníci z Olomouce a Prostějova. Dá -li Bůh a dožijeme, snad příš rok vyrazíme v hojnějším počtu. Stanislav Dostálek, Fran šek Dostálek STŘÍPKY Z NAŠÍ FARNOSTI Strana 6/7

8 INTERVIEW INTERVIEW S JÁHNEM DOMINIKEM KOVÁŘEM Eva Šáchová I do tohoto čísla farního časopisu se nám podařilo získat interview se zajímavou osobnos. Tentokrát je to náš farní nováček, jáhen bratr Dominik Kovář. A o co jiného požádat, než o pár informací o sobě Můžete se nám krátce představit? Odkud pocházíte, kolik máte sourozenců, co jste studoval? Jmenuji se Dominik Kovář, je mi 25 let a přicházím z Valašska, z Lidečka. Jelikož nemám žádné sourozence, vyrůstal jsem sám. Své dětství a mládí jsem prožil se svojí maminkou, babičkou a strýcem, který se později stal knězem. Nejdříve jsem pět let chodil na základní školu u nás, v Lidečku, poté jsem osm let prožil na gymnáziu ve Valašských Kloboukách, kde mě rok učil náboženství i váš současný pan farář. Po maturitě jsem nastoupil nejdříve do Teologického konviktu v Olomouci a po roce do Arcibiskupského kněžského semináře, kde jsem byl formován a současně jsem studoval na teologické fakultě v Olomouci, kde jsem letos v červenci úspěšně složil státnice. Co rád děláte, záliby, koníčky, jaké máte rád jídlo, apod.? Rád si přečtu nějakou pěknou knížku, občas jezdím na kole. V Olomouci na to nebyl moc čas, takže doufám, že se mi to podaří v Bílovicích napravit. Mám rád i kolotoče na pou ch. Když jsem byl v semináři, chodil jsem se spolužáky za odměnu po splněných zkouškách na kolotoč nebo jinou pouťovou atrakci. Oblíbené jídlo raději zmiňovat nebudu, protože bych jej pak měl asi při každé návštěvě, a to už by pak tak oblíbené pro mě nebylo. Každý potřebuje k životu odpočinek a relaxování. Co Vám pomáhá k regeneraci a načerpání nových sil? tak vezmu auto a jedu někam daleko - na nějaké poutní místo, nebo do přírody, jen tak se projít, pomodlit. Jakými cestami si Vás Bůh dovedl k duchovnímu povolání a kdo byl nebo je Vašim duchovním vzorem? Kdybych měl popisovat moji cestu ke kněžství, bylo by to na celý tento farní zpravodaj. Už od dětství jsem byl vychováván a veden k víře v Boha. Na květnou neděli roku 2001 jsem začal ministrovat. Mé povolání tedy rostlo především u oltáře, při adoracích a bohoslužbách. Přitom jsem poznal mnoho kněží, z nichž mi někteří byli vzorem, ale i oporou. Vzorem mi byl a je i můj biřmovací patron svatý Jan Maria Vianney. Během let v kněžském semináři jsem měl možnost, skrze pastorační praxi a pod vedením P. Víta Hlavici, poznat blíže některé farnos. Nejdříve farnost v Kroměříži u Panny Marie, a poté farnos Vizovice, Bratřejov a Jasenná. Byla to pro mě obohacující zkušenost a při hlubším pohledu na to, jak se ve farnos žije a pracuje, jsem si znovu a více uvědomil, že Jan Kř tel 3/2020

9 INTERVIEW PRVNÍ SPOLEČNÁ MŠE SVATÁ chci sloužit Bohu a lidem právě jako kněz. Uvědomuji si, že povolání nekončí svěcením a primicí, ale roste celý život a končí smr. Proto je třeba se stále modlit, abychom všichni jáhni a kněží vytrvali až do konce. Jáhenská služba ve farnos je již našim farníkům v celku známá díky o. Jendovi, který sem přišel jako první jáhen v historii naší farnos. Ale v čem spočívá jáhenská služba v semináři? Každý rok jsou dva bohoslovci vybráni, aby sloužili poslední rok studia a formace jako jáhni v kněžském semináři. Mně se dostalo této krásné a vzácné příležitos, a proto jsem byl vysvěcen na jáhna už před rokem. Poslední rok v semináři jsem tedy prožil jako jáhen, ale současně stále jako jeden z bohoslovců. Kromě jáhnování při mších svatých v semináři, na biskupských mších v olomoucké katedrále, vedení modlitby nešpor a pátečních adorací pro bohoslovce jsem měl možnost se i více zapojit do života ve své rodné farnos, když jsem jezdil na prázdniny, Vánoce, různé událos. Vyzkoušel jsem si tak, jaké je to kř t, pohřbívat, oddávat, vést modlitby, kázat a věřím, že to všechno budu moci také uplatnit a rozvinout i tady. Máme za sebou pandemii a jistě nemáme ještě vyhráno. Jak Vy jste prožíval tuto dobu a v čem vidíte příležitost pro církev, protože i jí se citelně dotkla? V době, kdy propukla pandemie i v naší zemi, jsme se v semináři rozhodli, že pojedeme domů, protože jsme nevěděli, co bude. A tak jsem část doby postní a hlavně velikonoční triduum prožil doma, se svým panem farářem, kdy jsme za zavřenými dveřmi streamovali obřady a mše svaté z našeho kostela. Bylo to pro mě zvláštní a zároveň nové. Přijít k oltáři a vidět prázdné lavice. Ovšem někteří kněží mají tento pohled v kostele často. A tak bych si přál, abychom se nenechali zlákat pohodlnos z doby, kdy jsme sledovali bohoslužby z tepla domova, ale abychom dali opravdu najevo, že naše víra je živá, že to s Bohem myslíme vážně. Co byste chtěl vzkázat farníkům? Těším se na setkávání. A slovy z mého prvního kázání: až nás pozvete, nebojte se, že řízky spálíte. Důležité nejsou plné žaludky, ale dobré vztahy. Děkujeme za rozhovor a přejme vše dobré (pokud možno jak vztahy, tak řízky). PRVNÍ SPOLEČNÁ MŠE SVATÁ V měsíci srpnu jsme přivítali nového kaplana P. Tomasze Žurka a jáhna bratra Dominika Kováře. První společnou mši s panem farářem o. Janem sloužili v sobotu 1. srpna Ať jim Bůh žehná. Pamatujeme na ně v našich modlitbách. Strana 8/9

10 STŘÍPKY Z NAŠÍ FARNOSTI FARNÍ TÁBOR DOBROVKA 2020 Na farní tábor jsme vyrazili v neděli z Bílovic. Když jsme přijeli do tábořiště v Dobrovce na Vysočině, uviděli jsme stany, které se na jeden týden staly naším domovem. Klárka Bednaříková Byla tam spousta kamarádů, hodní vedoucí a kuchaři, kteří dobře vařili. Tématem tábora byli VIKINGOVÉ. Vedoucí nám přichystali parádní hry. Mně se líbila i táborová pošta mezi dětmi a vedoucími. Každé ráno a večer jsme vytahovali a stahovali vlajku a přitom jsme zpívali táborovou hymnu. Na rozcvičku se moc vstávat nechtělo. Celý tábor 2020 jsme ukončili pokladovkou, kterou vyhrál náš modrý tým. Tábor se mi moc líbil. CO BUDE SE SVÁROVEM? Začínám trochu nezvykle a možná i poťouchle! Ale k věci. V červenci tohoto roku měla obec Topolná na starost zajis t bezproblémové uspořádání pravidelné měsíční pobožnos na Svárově, které se konají již více jak 20 let. Řekl bych, že rok od roku je to všechno složitější, a asi se s m bude muset zabývat Pastorační rada farnos. Myslím, že po- že s pořadatelstvím trápí i ostatní obce. A to není jen z pohledu účas věřících, kterých je rok od roku méně. Opro předchozím létům sem jezdí většinou staří, pokud nejsou nemocní a tělo jim ještě trochu slouží. Je viditelné, že i v kamenných kostelích nás nějak nepřibývá a v posledních měsících vlivem nákazy epidemií je nás ještě méně. Vymíráme?!!! Ano i tak se to dá odůvodnit, ale je tady ještě dost různých podružných věcí a možná i náhod. Zdá se mi, že s příchodem pandemie jsme trochu zlenivěli a k uspokojení nedělní bohoslužby nám stačí monitor televize nebo počítače. Ale vrá m se ke Svárovu a k problémům s pořadatelstvím. Tyto problémy jsou spojeny, dle mého názoru, pomalu a jistě s rostoucím konzumismem celé společnos, která nás pozvolna stravuje, aniž si to uvědomujeme. A možná je to opravdu jen náhoda, že v sobotu chce být rodina pohromadě, naplánuje si nějaký výlet a je zrovna 25. den v měsíci! Proč teda ne?! Ale taky je třeba zrovna odjezd na nějaký tábor mládeže, nebo ministran mají někde sraz. Nic pro tomu. A tak Topolnou (velkou dědinu) zastupoval jeden ministrant. Ještě, že nemusíme prosit ženy k modlitbě růžence a scholu s varhaníkem. Jinak všechno ostatní jsme měli vypůjče- né a početně akorát. A co my starší? V každém domě je přece osobní auto, počasí bylo podle přání a přesto už dopředu slyším a já tam nepojedu, nikdy jsem tam nebyl nebyla! A to ještě není všechno, co spadá pod výmluvu mnohdy pronesenou ostřejším tónem! Proto velké díky všem pravidelným Topolákům, ale hlavně ostatním, kteří zastupovali obce našich farnos- i okolí, a podpořili nás. Vždyť jednou za měsíc udělat si čas a přijet na Svárov poprosit Pannu Marii učitelku pokory o ochranu a zprostředkování Boží Milos, není až tak moc! Už 20 let je nám nabízena chvilka klidu, meditace po dobu necelých dvou hodin! Kdy už si uděláme čas? Nemyslíte? Fran šek Samsounek Jan Kř tel 3/2020

11 STŘÍPKY Z NAŠÍ FARNOSTI SPOLEČNÉ PUTOVÁNÍ Gabriela Běhůnková / Stanislava Tománková CESTA NA PROVODOV Tou cestou Tím směrem prý bych se dávno Měl dát Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají Kus něhy za nehty slíbí a dají Víc síly se prát Na dně víc dávat Než brát A i když se vleče a je schůdná jen v kleče Donu přestat se zbytečně ptát Jestli se blížím k cíli Kolik zbývá víry Milí čtenáři, píseň Cesta známé kapely Kryštof mě přiměla k zamyšlení nad smyslem putování, cílem a vírou v Boží ochranu dnes, v době nejrůznějších mobilních aplikací, možnos sledování, radarů a co vím jakých vymoženos. Copak naši předkové si plánovali putování podle nějakých radarů? Naopak bez aut, autobusů, zajištění po cestě, že snad pro ně někdo přijede na otočku. Zato s pevnou vírou v Boží ochranu a s radostným srdcem odevzdaným a bohatým na dary, které si obě při putování vyprosili. Přes všechna ta odklánějící opatření (zapomněla jsem už jenom na ta hygienická) považuji letošní pouť na Provodov dne 14. června za Zázrak. Ano, déšť byl na spadnu. Panna Maria Provodovská však nebe plakat nenechala. Snad nás chtěla občerstvit opravdovým nadechnu- m se při společné mši svaté bez roušek. Po dlouhé době prvním setkáním tváří v tvář, popovídáním si s přáteli, které jsme kvůli karanténě nemohli dlouho potkávat. S jakou vděčnos jsme během mše sv. naslouchali tónům varhan, zpěvu scholy, promluvy milého p. faráře provodovského i těch našich. Překvapením pro všechny byla milá úvaha paní MUDr. Otrhálkové. Jak rádi jsme před požehnáním poděkovali Panně Marii v závěrečných litaniích loretánských. Chci mto poděkovat všem, kdo se o uskutečnění poutě zasadili. Velké díky patří také hrstce pěších poutníků a cyklistů, kteří putování nevzdali, přestože také nejspíš vlastní chytré telefony, za příklad hodný následování. Tak dá -li Pán, příš rok. POUŤ NA JAVOROVCI Tak jako každý rok, nebyl ani tento v Javorovci výjimkou, i když vlastně, trochu byl. Mariánská pouť ke kapličce v Javorovci byla ozvláštěna hned dvěma faktory, a to: vůbec se neměla konat jednak kvůli celosvětovému covidu a pak hrozilo, že se kvůli deš vému počasí nepodaří dokončit rekonstrukce a m pádem plánované svěcení uskutečnit! Vše se v dobré obrá lo a místo v květnu se naše kaplička ukázala v novém hávu Za hojné účas poutníků, přespolních i místních rodáků, včetně hejtmana zlínského kraje J. Čunka, a za doprovodu krásných mariánských písní pod rozkvetlými stoletými kaštany se pouť vydařila. Velké poděkováni patří všem, kdo se podíleli a měli zásluhu na novém vzhledu kapličky. Strana 10/11

12 STŘÍPKY Z NAŠÍ FARNOSTI ROZLOUČENÍ S PRÁZDNINAMI Jan Jurča / Eva Šáchová Tak jako každý rok na konec prázdnin, proběhlo i letos rozloučení s prázdninami u sv. Huberta v Olšovci v Nedachlebicích. Snad jsem se těšil víc než dě. Na sousedy a známé, přátele, místní i z okolních vesnic. Je to už takové symbolické završení prázdnin. Tak jako se prvňáčci těší do první třídy, myslím, že se letos obzvlášť těší i rodiče a ostatní dě. Nastane školní režim, dě si začnou plnit školní povinnos. K sv. Hubertu letos přijeli naši farní nováčci. Kaplan otec Tomasz s jáhnem Dominikem. Mše sv. probíhala za doprovodu nedachlebské scholy s kytarou. Jáhen Dominik při kázání zaskočil záludnou otázkou nejen dě, ale i nás ostatní, ba i otce kaplana. Po mši sv. jsme se přesunuli na včelín, kde již plápolal táborákový oheň. Stačilo se usadit okolo ohně a začít opékat špekáčky. Při opékání a občerstvování probíhaly jízdy veteránů. Zavítal k nám p. Stanislav Pekař se svou Škodou Felicií z Topolné. S veteránem přijel i p. Nádeníček. Jízda s Tatrou 805 po místních kopcích nás přiváděla k úžasu (někteří si museli zakrývat i oči). Všechno dobře dopadlo. Oběma tak děkujeme za zpestření a zábavu pro dě. Počasí nám přálo a vraceli jsme se domů až ve večerních hodinách. Díky všem za přichystání této akce, zvláště p. Fran šku Dostálkovi s manželkou a ostatním za organizaci této vydařené akce. Již teď se těšíme na příš rok a všichni jste srdečně zváni. ŽEHNÁNÍ AKTOVEK V neděli 30. srpna o. Jan požehnal aktovky školákům. Přejeme jim hodně úspěchů ve škole a Boží požehnání ať je provází po celý život. Občasník V. ročník 3/2020 Příspěvky je možné zasílat průběžně na adresu: farnizpravodaj.bilovice@seznam.cz, uzávěrka dalšího čísla je Zpravodaj farnos Bílovice, kterou tvoří vesnice Bílovice, Kněžpole, Mistřice, Nedachlebice a Topolná. Vydává Římskokatolická farnost Bílovice v počtu 550 vý sků. Fotografie: autoři článků, archiv farnos. Grafický návrh a příprava pro sk: TRINITAS A. D. 2020, sk HART PRESS, spol. s r. o.