Zhodnocení stávajícího stavu třídění biologicky rozložitelných odpadů v obcích Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Zhodnocení stávajícího stavu třídění biologicky rozložitelných odpadů v obcích Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. RNDr. Jana Kotovicová, Ph.D. Vypracoval: Jaromír Kupka Brno

2 - 2 -

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zhodnocení stávajícího stavu třídění biologicky rozložitelných odpadů v obcích vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis

4 ABSTRAKT Biologicky rozložitelné odpady jsou nežádoucí složkou ve směsném komunálním odpadu, který je často ukládán na skládky odpadů, kde probíhají procesy, při kterých se tvoří skleníkové plyny. Především se jedná o metan. Z tohoto důvodu je třeba, aby biologicky rozložitelný odpad nebyl ukládán na skládky odpadů, ale musí být zpracováván jinými řízenými technologiemi. Abychom mohli biologicky rozložitelný odpad zpracovat, je nutné ho včas oddělit od dalších složek odpadu. O těchto systémech pojednává tato práce. Klíčová slova: zákon o odpadech, biologicky rozložitelný komunální odpad, plán odpadového hospodářství, třídění, domácí kompostování, komunitní kompostování, technologie zpracování ABSTRACT Biologically degradable waste is unwelcome element in mixed municipal waste. One is accumulated in waste dump. Ongoing processes forms methane and next greenhouse gases. So biologically degradable waste must be processed by the help of different controlled technologies. Biologically degradable waste is necessary to separate from other component parts of waste. This work deal with these systems of separation. Key words: waste law, biologically degradable municipal waste, waste management plan, separation, home composting, community composting, technology of process - 4 -

5 OBSAH: 1 Úvod Cíl práce Platná legislativa Právní předpisy Evropské unie Směrnice 1996/350/EC, o odpadech Směrnice 1999/31/EC, o skládkách odpadů Právní předpisy České republiky Zákon číslo 185/2001 Sbírky, o odpadech a o změně některých dalších zákonů Nařízení vlády číslo 197/2003 Sbírky, o Plánu odpadového hospodářství České republiky Metody a technologie zpracování biologicky rozložitelných odpadů Technologie Kompostování Energetické využití Mechanicko-biologická úprava Separační systémy Organizování sběru Odvozný způsob Donáškový způsob Shromažďování bioodpadu Nádoby Pytle Sběrné systémy Dopravní systémy Mikroregiony Chvojnice a Náměšťsko Účinnost sběru a třídění Druhy nákladů na separovaný sběr Závěr Seznam použité literatury Seznam obrázků

6 1 ÚVOD Bioodpady dnes tvoří velkou část komunálního odpadu. Aby se toto množství snížilo, je třeba zavést systémy separace biologicky rozložitelného odpadu v městech i obcích. Přestože většina obyvatelstva na venkově má vlastní zahradu s kompostem, je i na vesnicích problém s tříděním bioodpadu. Společným nepřítelem pro města i menší obce je neznalost a především lenost. Lidé dnešní doby jsou zvyklí na komfort a pohodlí. Pokud se nezmění morálka obyvatel, budou všechny snahy o vytvoření systému separace odpadů zbytečné, protože jsou to právě lidé, kteří se stávají součástí systému. Avšak v některých obcích dosud neexistuje možnost odděleného sběru bioodpadu, a pokud obyvatelé nemají vlastní pozemek pro kompost, nezbývá jim nic jiného, nežli bioodpad míchat s ostatním odpadem. Tento problém by mohlo vyřešit komunitní kompostování, je však k tomu třeba obecní pozemky a vůle zastupitelů obcí. Snahy o vytřídění biologicky rozložitelného odpadu od odpadu směsného stále kolabují. České republice hrozí vysoké sankce ze strany Evropské unie za nedodžení limitů skládkovaného biologicky rozložitelného odpadu. Tyto limity jsou uvedeny také v Plánu odpadového hospodářství České republiky. Zatím se nikomu nepodařilo určit univerzální metodiku, jak nejefektivněji bioodpad sbírat a třídit. Proto je snaha zastupitelů obcí nejprve získat podrobné informace o situaci s bioodpady a následně projekty zavádět do praxe, kde se musí provést ještě mnoho změn oproti vypracovanému projektu

7 2 CÍL PRÁCE Tato práce má za cíl zhodnotit legislativní prostředí, popsat stávající systémy separace biologicky rozložitelných komunálních odpadů a zhodnotit efektivitu stávajících systémů separace biologicky rozložitelných komunálních odpadů. V první části práce bude popsána platná legislativa zabývající se odpadovým hospodářstvím. Bude popsán Plán odpadového hospodářství, systémy separace biologicky rozložitelného komunálního odpadu, a způsoby využití separovaného biologicky rozložitelného odpadu. V druhé části bude stručně popsáno řešení situace s biologicky rozložitelným komunálním odpadem v mikroregionu Chvojnice a mikroregionu Náměšťsko

8 3 PLATNÁ LEGISLATIVA Legislativa České republiky je podřízena legislativě Evropské unie. Právní předpisy České republiky jsou v souladu s legislativou Evropské unie. 3.1 Právní předpisy Evropské unie Směrnice 1996/350/EC, o odpadech Směrnice o odpadech 1996/350/EC stanovuje sestupnou hierarchii nakládání s odpady. Základní body směrnice jsou: 1) prevence a omezování vzniku odpadů a jejich nebezpečnosti 2) materiálové využití včetně recyklace 3) energetické využití 4) konečné zneškodnění Tato směrnice vyžaduje mimo jiné přípravu a zavedení Plánu odpadového hospodářství, vybudování integrované sítě zařízení ke zneškodnění odpadů, zajištění využívání nebo zneškodňování odpadů bez ohrožení zdraví lidí a životního prostředí, uplatnění zásady, že znečišťovatel musí platit, a zamezení nekontrolovaného odstraňování nebo skládkování odpadů. [1] Směrnice 1999/31/EC, o skládkách odpadů Směrnice 1999/31/EC nařizuje omezení skládkování biologicky rozložitelných odpadů pro zmírnění globálního oteplování, podporu odděleného sběru, třídění a recyklaci biologicky rozložitelných odpadů. Nařizuje vypracovat strategii, která musí zajistit, aby se snížilo množství biologicky rozložitelných odpadů na skládkách v následujícím rozvržení: - 8 -

9 - do roku 2010 na 75 % celkové hmotnosti z roku 1995, - do roku 2013 na 50 % celkové hmotnosti z roku 1995, - do roku 2020 na 35 % celkové hmotnosti z roku [1] 3.2 Právní předpisy České republiky Směrnice Evropské unie jsou postupně promítány do právních předpisů České republiky též na úseku odpadového hospodářství. [2] Zákon číslo 185/2001 Sbírky, o odpadech a o změně některých dalších zákonů Sběr a třídění bioodpadů a související povinnosti upravuje zákon 185/2001 Sb., o odpadech. Pro účely tohoto zákona se rozumí nakládáním s odpady jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování. Sběrem odpadů se rozumí soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění. Oprávněnou osobou k převzetí odpadů je každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů. K převzetí odpadu do svého vlastnictví je oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu bioodpadu povoleného krajským úřadem nebo obecním úřadem obce s rozšířenou působností (v případě malých zařízení)

10 Souhlas k provozování zařízení Souhlas krajského úřadu k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů. Zařízení lze provozovat na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a souhlas s jeho provozním řádem. Souhlas obecního úřadu obce s rozšířenou působností k provozování zařízení ke sběru, výkupu nebo využívání biologicky rozložitelných odpadů. Vydává se na základě schválení provozního řádu malého zařízení, jehož roční množství zpracovaných biologicky rozložitelného odpadu nesmí přesáhnout 150 tun. Obec, která stanovila obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování bioodpadů, které vznikají na jejím katastrálním území, se stává vlastníkem těchto odpadů. Povinnosti vyplývající z vlastnictví odpadu začínají od okamžiku, kdy občané předají bioodpad na místo k tomu určené, až do doby, kdy obec předá bioodpad osobě, která je k jeho převzetí oprávněná. [3] [4] Povinnosti při sběru a výkupu odpadů ( 18) Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů je povinen: - zařazovat odpady podle druhů a kategorií, - zajistit přednostní využití odpadů před jejich odstraněním. Materiálové využití odpadů má přednost před jiným využitím odpadů, - ustanovit odpadového hospodáře, - sebrané nebo vykoupené odpady převádět do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí, - provozovat zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů v souladu s jeho schváleným provozním řádem,

11 - zveřejňovat druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů a podmínky jejich sběru nebo výkupu a odebírat nebo vykupovat zveřejněné druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů za stanovených podmínek, - ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s nimi podle jejich skutečných vlastností, - sbírané nebo vykupované odpady soustřeďovat utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií, - zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, - vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje v rozsahu stanoveném tímto zákonem a tuto evidenci archivovat nejméně po dobu 5 let, - umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na vyžádání předložit dokumentaci, poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady. Pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není třídění nebo oddělené soustřeďování odpadů nutné, může od něj provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů se souhlasem příslušného krajského úřadu upustit. Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů provádějící sběr nebo výkup odpadů stanovených prováděcím právním předpisem je povinen při odběru nebo výkupu těchto odpadů vést evidenci osob, od kterých odpady odebral nebo vykoupil. K plnění této povinnosti je oprávněn vyžadovat k nahlédnutí jejich osobní průkazy totožnosti. Bez ověření totožnosti tento odpad neodebere ani nevykoupí. [3] [4]

12 3.2.2 Nařízení vlády číslo 197/2003 Sbírky, o Plánu odpadového hospodářství České republiky Opatření k předcházení vzniku odpadů, omezování jejich množství a nebezpečných vlastností Pro splnění strategických cílů, kterými jsou snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu, maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů a minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady je nařízeno: - podporovat dostupnými prostředky změny výrobních postupů směrem k nízkoodpadovým až bezodpadovým technologiím a v případě vzniku odpadů k jejich vyššímu využívání, - usilovat o změnu chování podnikatelů i občanů směrem k upřednostňování výrobků příznivých z hlediska jejich vlivu na zdraví lidí a životní prostředí, - naplňovat program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty pro oblast odpadového hospodářství včetně zlepšení přístupu veřejnosti k informacím o stavu odpadového hospodářství Zásady pro vytváření jednotné a přiměřené sítě zařízení k nakládání s odpady V rámci cíle dosáhnout integrovaného systému nakládání s odpady na regionální úrovni a jejich propojení do celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci vybavenosti území je ustanoveno: - navrhovat nová zařízení v souladu s nejlepšími dostupnými technikami jako nedílnou součást integrovaného systému nakládání s odpady v daném regionu,

13 - podporovat výstavbu zařízení, u kterého bude ekonomicky a technicky prokázána účelnost jeho provozování na celostátní úrovni vzhledem ke kapacitám stávající sítě zařízení po předběžném projednání s krajskými úřady, - upřednostnit při výběru projektů projekty infrastruktury pro odvozový systém sběru tříděného komunálního odpadu před ostatními projekty nakládání s odpady, prostředí, - neohrožovat provozem zařízení a dopravou odpadů zdraví lidí a složky životního - nepodporovat výstavbu nových skládek odpadů ze státních prostředků, - zajistit tříděný sběr využitelných složek komunálního odpadu prostřednictvím dostatečně četné sítě sběrných míst, za předpokladu využití již existujících systémů sběru a shromažďování odpadů, a pokud je to možné i systémů sběru vybraných výrobků, které jsou zajišťovány povinnými osobami, to je výrobci, dovozci, distributory, - zajistit potřebné kapacity pro úpravu odpadů na palivo, není-li vhodnější jejich materiálové využití, - připravit návrh podpory pilotních projektů na ověření dosud neprovozovaných technologií a zařízení k nakládání s odpady

14 Maximální množství organické složky ve hmotě ukládané do skládek V rámci cíle snížení maximálního množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky je nutné nastavit systém tak, aby podíl této složky činil v roce 2010 nejvíce 75 % hmotnostních, v roce 2013 nejvíce 50 % hmotnostních a v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství biologicky rozložitelného odpadu vzniklého v roce Je třeba vytvářet podmínky k oddělenému shromažďování jednotlivých druhů biologicky rozložitelných odpadů vznikajících v domácnostech, živnostech, průmyslu a úřadech. Je nařízeno omezování znečišťování biologicky rozložitelných odpadů jinými odpady zejména těmi, které mají nebezpečné vlastnosti. Vyžaduje se v maximální možné míře využití odpadů tvořících biologicky rozložitelné odpady vytříděné z komunálního odpadu (papír, lepenka). Je nutné zpracování Realizačního programu České republiky pro biologicky rozložitelné odpady, kterým se komplexně řeší nakládání s těmito odpady, především se zaměřením na snižování množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky. Je v zájmu navrhovat a vytvářet ekonomicky a technicky zdůvodněná společná řešení, v rámci více krajů, za účelem docílení požadovaného snížení množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu ukládaného na skládky. Podpora vytvoření sítě regionálních zařízení pro nakládání s komunálními odpady je požadována proto, aby bylo dosaženo postupného omezení biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky. Při vytváření regionální sítě se zaměřovat

15 především na výstavbu kompostáren, zařízení pro anaerobní rozklad a mechanicko-biologickou úpravu těchto odpadů. Kompostování a anaerobní rozklad biologicky rozložitelných odpadů se upřednostňuje (kromě vytříděných biologicky rozložitelných odpadů určených pro materiálové využití (papír, lepenka)) s využitím výsledného produktu zejména v zemědělství, při rekultivacích, úpravách zeleně. Odpady, které se nedají takto využít se upravují na palivo nebo se energeticky využívají. Nařizuje se dodržování požadavku zákazu ukládání na skládky vytříděné biologicky rozložitelné odpady s výjimkou řešení krizových situací způsobených živelními pohromami a jinými mimořádnými událostmi. Na základě ohlašování odpadů se každý rok vyhodnocuje množství a úroveň snižování podílu BRKO ukládaného na skládky a zveřejňují se výsledky vyhodnocení za uplynulý kalendářní rok vždy ke 30. září následujícího roku ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. [4]

16 4 METODY A TECHNOLOGIE ZPRACOVÁNÍ BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÝCH ODPADŮ 4.1 Technologie V současné době jsou k dispozici technologie: - materiálové využití kompostování (aerobní technologie), - energetické využití bioplynové stanice (anaerobní technologie), - mechanicko-biologická úprava. [5] Kompostování Kompostování je biochemická přeměna organické hmoty pomocí aerobních mikroorganismů za dostatečného přístupu vzduchu. Produktem kompostování je kompost, což je organické hnojivo, které se podle kvality využívá v zemědělství, v zahradnictví, k biologické rekultivaci půdy, k obnově nebo hnojení ploch veřejné zeleně a podobně. Výsledný kompost, který je využíván na zemědělskou půdu, musí být registrován podle zákona číslo 156/1998 Sbírky o hnojivech. Kvalita kompostu je stanovována na základě obsahu organických látek, vlhkosti, celkového dusíku, poměru uhlíku a dusíku, ph a obsahu těžkých kovů. Kapacita zařízení a způsob vedení rozděluje postupy kompostování na domácí kompostování, komunitní kompostování a centrální kompostování. [5] Domácí kompostování V právním řádu České republiky není domovní kompostování nijak upraveno. Občané však nesmí narušit žádnou ze složek životního prostředí. Provádí se v soukromých zahradách, kde je zpracováván pouze domovní odpad, který vyprodukuje majitel. Jedná se o malá množství bioodpadu a výsledný kompost bývá zpracováván na pozemku producenta kompostu. [5] [6]

17 Komunitní kompostování Komunitní kompostování je upraveno podle 10a zákona o odpadech (číslo 185/2001 Sbírky). Komunitním kompostováním se rozumí systém sběru a shromažďování rostlinných zbytků z údržby zeleně a zahrad na území obce, jejich úprava a následné zpracování na zelený kompost. Zeleným kompostem je substrát vzniklý kompostováním rostlinných zbytků. Veřejnou zelení jsou parky, lesoparky, sportoviště, dětská hřiště a veřejně přístupné travnaté plochy v intravilánu obce. Obec může ve své samostatné působnosti (jako opatření pro předcházení vzniku odpadů) stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce. Úprava a kompostování zelených zbytků musí být provozovány tak, aby nedošlo k narušení žádné ze složek životního prostředí nad míru stanovenou zvláštními právními předpisy. Kompostovací proces musí být řízen tak, aby byl zajištěn aerobní mikrobiální rozklad organické hmoty bez vzniku zápachu a emisí metanu. Jiné využití zeleného kompostu než k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce je možné pouze za splnění podmínek stanovených v zákoně o hnojivech případně dalších předpisech vztahujících se k uvádění výrobku na trh. [6] [4] Komunitní kompostování se provádí v zahrádkářských koloniích, v městských částech a venkovských lokalitách a v několika případech jako podpora obce kompostování v domácnostech. [5] Malá zařízení Malá zařízení jsou kompostárny s roční kapacitou do 150 Mg. Vyhláškou se definují odpady, které je možno v malém zařízení zpracovávat. Jedná o zařízení k nakládání s odpady a lze zde zpracovávat i odpad od jiných původců, než je obec. Vyhláškou Ministerstva životního prostředí České republiky se definují podmínky zřízení a provozování malého zařízení. Podmínky však nejsou tak přísné jako u klasických zařízení určených k nakládání s odpady

18 Malá zařízení jsou zařízení určená k nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, která obsluhují větší spádové oblasti. Lze v nich zpracovávat všechny druhy bioodpadu, které jsou v souladu s vyhláškou Ministerstva životního prostředí České republiky a schválené příslušným krajským úřadem. Výstupem je certifikované hnojivo nebo u bioplynových stanic elektrická energie a teplo. Zařízení musí splňovat pravidla pro technologické postupy i pro výstupní materiály. Provoz malých zařízení je podrobován kontrolním měřením a pravidelnému vzorkování. [7] Centrální kompostování Centrální kompostování se řídí specifickými právními předpisy. [5] Energetické využití Nejdůležitější technologie energetického využití jsou: - spalování - anaerobní digesce - výroba metanolu Spalování Spalování je nejpropracovanější termickou přeměnou biomasy. Z hlediska ekonomické zvládnutelnosti musí spalovaný materiál splňovat následující podmínky: 1) Biomasa musí být vysušena na vysoký obsah sušiny. 2) Teplota při procesu spalování musí být velmi vysoká, aby se zabránilo vzniku plynných zplodin, které by mohly ohrozit kvalitu ovzduší. 3) Jestliže jsou používány speciální typy kotlů, je třeba striktně dodržovat pokyny výrobců. [5]

19 Anaerobní digesce Metanogenní kvašení, anaerobní vyhnívání, anaerobní stabilizace, anaerobní rozklad a produkce metanu jsou procesy, které zahrnuje anaerobní digesce. Bioplyn a digestát jsou produkty anaerobní digesce. Metan a oxid uhličitý jsou hlavními složkami bioplynu. Tam, kde se bioplyn využívá jako palivo, je důležitý obsah sirovodíku, protože je silně korozivní. Má také toxické vlastnosti a z těchto důvodů musí být z bioplynu odstraněn. Digestát je stabilní zbytek z anaerobní digesce. Používá se v půdě jako hnojivo, přídavek do kompostu, inertní pokryv skládkových vrstev a podobně. Důležitá je jeho stabilizace kompostováním. [5] Výroba metanolu Z odpadu ze zemědělství (sláma, kukuřičné klásky a podobně), dřevo (piliny) a papír ze separovaného sběru jsou v současnosti surovinami pro výrobu metanolu. Komunální odpad (kuchyňský odpad nebo zbytky potravin) obsahuje lehce zkvasitelné sacharidy a škroby a je po dokonalém vytřídění vhodným materiálem pro výrobu metanolu. Patří sem zbytky ovoce, brambory, pečivo. Tuky jsou nevhodné. [5] Mechanicko-biologická úprava Mechanicko-biologická úprava znamená zpracování směsných komunálních odpadů popřípadě dalších odpadů jako například specifických živnostenských či průmyslových odpadů pomocí mechanického roztřídění jak na využitelné (energeticky či materiálově), tak i nevyužitelné odpady a dále biologické úpravy vytříděných biologických složek. [8] V české legislativě je mechanicko-biologická úprava zakotvena ve vyhlášce číslo 482/2005 Sbírky, o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy a definuje tuto technologii jako úpravu směsného komunálního odpadu a průmyslového odpadu svou charakteristikou a složením

20 podobným komunálnímu odpadu spočívající v kombinaci mechanických a jiných fyzikálních postupů (jako jsou například rozdrobení a třídění) s biologickými postupy (jako zejména hnití a fermentace) k oddělení některých složek obsažených v těchto odpadech a k jejich biologické stabilizaci. [8] [9] Jde o úpravu odpadů, která využívá různých druhů biologických, mechanických a fyzikálních procesů v kombinaci různých postupů k dosažení řady cílů. Hlavní cíl mechanicko-biologických úprav je minimalizovat dopad na životní prostředí spojený s konečným odstraňováním biologicky rozložitelných odpadů. Navíc se přitom dají získat další hodnotné materiály ze vstupujících odpadů v podobě materiálově či energeticky využitých materiálů jako je například výhřevná frakce tuhého odpadu, bioplyn, kovy a tak dále. V začátcích vývoje byla zařízení na mechanicko-biologickou úpravu tvořena jednoduchými kombinacemi poměrně málo mechanizovanými technologiemi mechanického třídění a biologického zpracování. Na konci 90. let byly navrženy mnohem modernější systémy mechanicko-biologické úpravy. Podoba zařízení na mechanicko-biologickou úpravu a používané procesy se liší podle země, ve které se zařízení provozuje. Je to dané charakteristickými hledisky daných zemí. Definice této technologie není zcela jednoznačně daná. Jedná se o různé zpracovatelské procesy úpravy odpadů (mechanické, fyzikální a biologické), jejichž produkty jsou druhově různorodé odpadové skupiny. Může se jednat o následující vystupující skupiny odpadů: - odpady k materiálovému využití (především železné a neželezné kovy, určité druhy plastů, papíru, výstup z biologické úpravy umožňující svojí kvalitou využití jako technický materiál ve skládkách či při rekultivacích), - odpady k energetickému využití (vytříděná výhřevná frakce jako palivo do cementáren, energetických zdrojů či monozdrojů), - odpady k termické úpravě (odpady s nižší výhřevností určené do spalovny),

21 - odpady k uložení na skládku (frakce biologicky stabilizovaná, která nelze využít, a vytříděné inertní nevyužitelné materiály). Produkty úprav jsou vedle použité technologie závislé na vstupních odpadech. Do zařízení vstupují směsné komunální odpady včetně živnostenských, které se mohou v zájmu místních a technologických požadavků upravovat s průmyslovými odpady nebo čistírenskými kaly. [8] Obrázek číslo 1: Schema mechanicko-biologických úprav (zdroj: Mechanická úprava Mechanická úprava je prvním krokem při mechanicko-biologické úpravě. Důležitou roli hraje vstupní kontrola odpadů vstupujících do zařízení. V rámci této kontroly jsou především odseparovány rušivé odpady (velkoobjemový odpad (například matrace) a odpad podléhající zpětnému odběru (např. mikrovlnné trouby)). Většinou se

22 začíná tak, že se odpad předdrtí. Biologická frakce se oddělí různými mechanickými postupy (přes rotační síta, gravitační, magnetické či vzduchové separátory, separátory pracující na bázi blízkého infračerveného záření) a tato frakce je přesunuta do biologické úpravy. Oddělí se železné a neželezné kovy a ostatní materiály k materiálovému využití a také se oddělí těžká frakce, kterou tvoří převážně inertní materiály k uložení na skládku a další spalitelné látky (plast, papír, textil a tak dále) pro energetické využití. Separace výhřevných frakcí může být realizována například podle kritéria stupně výhřevnosti, to znamená středně výhřevná frakce a vysoce výhřevná frakce. Druhým krokem v technologii je biologická úprava z mechanické úpravy vyseparovaných biologicky rozložitelných složek Biologická úprava aerobní nebo anaerobní úprava s aerobním dotlením Biologicky rozložitelné odpady jsou biologicky stabilizovány aerobně (intenzivní aerobní oxidace v uzavřených prostorech (tunelech, boxech a tak dále)) nebo anaerobní digescí mokrou nebo suchou cestou. Tato operace je následována aerobním dotlením, aby se docílilo odbourání organických složek. Doba zdržení hmoty v reaktoru na biologickou úpravu je různá a závisí na požadavcích na produkty. U zařízení trvá biologická úprava s intenzivním aerobním tlením a aerobním dotlením 7 až 16 týdnů, biologická úprava s anaerobní digescí a aerobním dotlením trvá kratší dobu. Třetím krokem může být mechanická doúprava Mechanická doúprava Do procesu může být zařazena další část mechanické úpravy mezi jednotlivé biologické stupně (tedy mezi intenzivní aerobní tlení nebo anaerobní digesci a aerobní dotlení) nebo až po dokončení biologické úpravy. Oddělují se zde kupříkladu drobné spalitelné materiály. [8]

23 4.2 Separační systémy Je vhodné zavést sběr separovaných komunálních odpadů, protože odpady mají odlišná složení, strukturu, chemické a fyzikální vlastnosti. Před zavedením separovaného sběru by měla být provedena rozvaha o vhodnosti použití určitého systému. Musí se zvážit: - trendy ve vývoji společnosti, - životní úroveň obyvatel, - velikost obce, - charakter zástavby, - způsob vytápění. Aby oddělený sběr mohl fungovat, je třeba: - zapojení široké účasti obyvatelstva, - rozmyslet, pro jaký typ zástavby bude systém používaný, - znát produkovaný objem bioodpadu, - určit místa vzniku bioodpadu v obci, - zavést zkušební provoz sběru separovaného bioodpadu, - neustále bilancovat (účinnost a nastavení systému), - starat se o kontinuální odbyt kompostu

24 4.3 Organizování sběru Sběr bioodpadů je možné organizovat jako odvozný způsob nebo jako donáškový způsob s donášením do sběrných dvorů nebo do sběrných hnízd. Biologicky rozložitelný odpad se shromažďuje v nádobách nebo pytlích, které jsou buď papírové nebo plastové (pokud nejsou biodegradabilní, musí se vysypávat). Využívá se nádob o objemu od 0,06 m 3 do 0,24 m 3 obvykle speciálně upravených., které jsou v našich podmínkách vyprazdňovány jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní. Způsob sběru je určován druhem sbíraného bioodpadu Odvozný způsob Při sběru bioodpadů z domácností se uplatňuje odvozný způsob v závislosti na druhu zástavby. Je svážen zároveň kuchyňský bioodpad (zbytky potravin) a odpad ze zeleně (posečená tráva, listí). V našich klimatických podmínkách jsou sváženy nádoby z obytných částí obce jednou za 7 až 14 dní, přičemž nádoby mají obsah 0,06 m 3 až 0,24 m 3. Větší kontejnery jsou využívány na velkých sídlištích. Hustota obyvatelstva, objem nádob a frekvence svozu rozhoduje o hustotě rozmístění sběrných nádob. U zástavby s převažujícími rodinnými domy (tedy v lokalitách s řídkým osídlením) se upřednostňují nádoby s menším objemem a jsou umisťovány u každého domu. Podle plošně vypracované mapy nebo na žádost obyvatel jsou v obci rozmístěny nádoby na bioodpad. Plošné rozmístění zabezpečuje jednodušší optimalizaci svozu a rychlé rozšíření sběru. Rozmístění nádob u každého domu dosahuje lepší kvality sběru. [10] Do nádob lze vkládat bioodpad v biodegradabilních pytlích, které zajišťují vysokou hygienu celého systému. [5]

25 4.3.2 Donáškový způsob Velkoobjemové kontejnery většinou umístěné ve sběrných dvorech určené pro sběr biooodpadu jsou využívány především pro sběr odpadu ze zeleně. Odtud je tento bioodpad přepravován do kompostárny ke zpracování. Stálá sběrná místa se zřizují v příměstské zástavbě nebo v oblastech, kde je sběrný dvůr příliš vzdálen od obydlí. Toto místo by mělo být oploceno a zabezpečeno, aby nedocházelo ke snižování poměru biologicky rozložitelných odpadů. Stálé sběrné místo je taktéž určeno pro sběr odpadu ze zeleně. Další možností je přistavení kontejneru na biologicky rozložitelný odpad, přičemž jsou obyvatelé v dostatečném časovém předstihu informováni o této akci. Velmi účinná je přítomnost obsluhy při přebírání bioodpadů. Může tak kontrolovat kvalitu přijímaného odpadu a zamezit tak pozdějším problémům na kompostárně. [10] 4.4 Shromažďování bioodpadu Nádoby na odpad, kontejnery, pytle, vaky, sudy, kartonové obaly a speciální kontejnery se hromadně nazývají shromažďovací prostředky. Vyrábějí se z kovu, plastu nebo papíru. Podle způsobu nakládání s jejich obsahem se nádoby dělí na přesypné, výměnné a skladovací. Sběrné nádoby se podle objemu dělí na malé, střední a velké. [11] Oddělený sběr se z technického hlediska může provádět: - prostřednictvím sběrných dvorů, - prostřednictvím sběrných hnízd, - od prahu. Vhodné prostředky pro sběr biologicky rozložitelného odpadu jsou: - velkoobjemové kontejnery, - sběrné nádoby upravené pro sběr bioodpadu, - pytlový způsob sběru. [5]

26 4.4.1 Nádoby Bionádoby jsou používány pro sběr biologicky rozložitelných odpadů v komunální sféře. Jsou propracovány tak, aby z nich neunikaly výluhy a nevznikal nepříjemný zápach, což je vítané hlavně při periodicitě svozu jednou za dva týdny. Do nádoby na bioodpad se ukládá: - listí, tráva, - zbytky rostlin (kořeny, listy zeleniny, květiny a podobně), - kousky větví keřů a stromů (prořezané, nastříhané, posekané, zpracované štěpkovačem), - spadané ovoce (prokládané trávou a řezem z keřů), - zbytky ovoce a zeleniny (okrajky brambor, mrkve, jádřince a podobně), - čajové sáčky, kávová sedlina, - skořápky z vajec, - staré seno, sláma. V nádobě na bioodpad se nesmí objevit: - tekuté zbytky jídel, - oleje, - kosti, maso a uhynulá zvířata, - biologicky nerozložitelné látky a jiné odpady. [5] Bionádoba tvarem připomíná hnědý kontejner, který je neustále provětrávaný díky otvorům po bocích ve spodní a horní části nádoby a díky otvorům ve víku, které jsou kryty před deštěm stříškou. Ve spodní části nádoby je umístěn rošt, přes který protéká kapalná frakce na dno nádoby. Na vnitřních stěnách kontejneru jsou svislá žebra, která udržují odstup bioodpadu od stěn nádoby

27 Obrázek číslo 2: Bionádoba (zdroj: informační leták firmy SSI Schäfer) Přínosem bionádoby je fakt, že snižuje hmotnost bioodpadu odpařením vody, sníží se počet svozů a bioodpad má příznivější ph (přes 7,0). [5] Pytle Odvod vodní páry (paropropustnost) je základní výhodou papírových nebo biodegradabilních sáčků. Bioodpad je postupně vysušován a nedochází k jeho hnití a zápachu. Odvětrávání sáčku je umožněno speciální konstrukcí košů na bioodpad, na které je sáček volně zavěšen. Pokud by se sáček nacházel v běžném odpadkovém koši bez odvětrávání, nedocházelo by k vysoušení bioodpadu, pára by kondenzovala na stěnách i na dně koše a vznikl by zde výluh, ve kterém by mohlo docházet k anaerobním přeměnám a vzniku nepříjemného zápachu

28 Manipulace se sáčkem je snadná a velmi hygienická. Po naplnění je sáček vyjmut z konstrukce a je i s obsahem uložen na kompost nebo do nádoby na biologicky rozložitelný odpad. [12] Je možné použít i plastové pytle, které se však musejí vysypávat a nedochází k odvádění par do okolí. 4.5 Sběrné systémy Sběr jednotlivých druhů odpadů z místa jejich shromažďování ve sběrných nádobách nebo pytlech, jejich nakládání na sběrná či svozová odpadová vozidla a odvoz odpadů jsou označovány pod jednotným názvem sběrné systémy. Proces sběru ovlivňují: - shromažďovací prostředky na odpady, - způsoby sběru odpadu, - sběrná odpadová vozidla. Nejdůležitější podmínky sběru a odvozu odpadů jsou: - splnění technických a právních požadavků pro nakládání s odpady, - splněné hygienické požadavky, - ekonomika systému, - odpady využitelné jako druhotné suroviny, - bezpečnost a ochrana zdraví při práci, - minimalizace namáhavosti obsluhy, - respektování aspektů zástavby obce, - flexibilita systému. [11]

29 4.5.1 Dopravní systémy Podle účelu, druhu, kategorie a skupenství se k přepravě odpadů využívají různorodé dopravní prostředky. Podle vzdálenosti místa shromažďování se rozlišuje přeprava na krátkou vzdálenost (pro úpravu odpadů, přeprava na překladiště, ke zneškodnění) a dlouhou vzdálenost (z překladiště do místa využití nebo odstranění). Vozidla určená k tomuto účelu musí splňovat legislativní požadavky dopravy po veřejných komunikacích. Především by měla odpad zhutňovat (to platí zejména při přepravě na dlouhé vzdálenosti). Dopravní prostředky jsou rozděleny na: - nákladní automobily se speciální nástavbou na komunální odpad s hydraulickým zařízením, s kontejnery na překládku a jiné. - nosiče přepravníků, - speciální přepravní prostředky. U svozového odpadkového automobilu je typické, že má upravený podvozek a nástavbu, kterou tvoří objemná nádrž na odpad, stlačovací zařízení a vyklápěč. [11] Stlačovací zařízení se dělí na dva typy: 1) lineární nádrž má obdélníkový průřez, přední stěna je tvořena posuvnou deskou, v zadní části nádrže je umístěno stlačovací zařízení, 2) rotační válcová nádrž na odpadky; pevná šroubovice u kabiny řidiče způsobuje posun odpadu směrem ke kabině. Lineární i rotační systém stlačování lze použít pro svoz bioodpadu z domácností. Rotační systém stlačování zároveň způsobuje drcení a homogenizaci bioodpadu. Nádrže musí zajišťovat zachycování vody. Je tedy vhodné provádět svoz společně se suchými biologicky rozložitelnými odpady (například s odpadem ze zeleně)

30 5 MIKROREGIONY CHVOJNICE A NÁMĚŠŤSKO Výchozí situace v regionu byla taková, že bioodpad byl ukládán na černé skládky. Pouze část z údržby zeleně v Náměšti nad Oslavou byla skládkována na dočasné skládce ve Vladislavi a část byla ukládána na polním hnojišti ve Studenci. Pro vyhodnocení metodiky byly rozeslány dotazníky, které zjišťovaly úrověň využívání biologicky rozložitelných odpadů, počet a objem sběrných nádob a informovanost občanů a zástupců obcí. Nyní je zpracování biologicky rozložitelného odpadu zajištěno na kompostárně CMC Náměšť a.s. Pro nastavení systému bylo nutné analizovat území, zjistit složení biologicky rozložitelného odpadu, kvalitu, kvantitu a určit místa vzniku biologicky rozložitelného odpadu, zjistit počet obyvatel a typ vytápění, zjistit objemy a typy sběrných nádob, svozové techniky, zajistit dostatečnou kapacitu a technologické vybavení kompostárny, zajistit speciální nádoby na sběr biologicky rozložitelného odpadu (0,24 m 3, 0,12 m 3 ), velkoobjemové kontejnery (18 m 3, 14 m 3 ), bylo nutné vyprojektovat výnos z údržby zeleně (1,5 kg.m 2 ročně) a produkce z domácností (21,6 kg až 30 kg na osobu a rok). 5.1 Účinnost sběru a třídění Vytříděný bioodpad je tvořen převážně bioodpadem z údržby zeleně zahrad a veřejné zeleně. Bioodpad z domácností končí převážně ve směsném komunálním odpadu. Kvalita biologicky rozložitelného odpadu je závislá na komunikaci s původci odpadu. Při důkladné osvětě je kvalita vhodná pro kompostování. Při snížení péče se zhoršuje kvalita tříděného odpadu. V případě zavádění velkoobjemových kontejnerů se ze začátku projevuje nízká kvalita separace, avšak postupem času je dosaženo vysoké kvality, což je způsobeno soustavnou osvětou. Produkce biologicky rozložitelného odpadu je závislá na ročním úhrnu srážek. Množství vyprodukovaného bioodpadu z veřejné zeleně bylo v roce ,001 kg.m 2 a v roce ,166 kg.m 2 se sušinou od 40 % do 55 %

31 5.2 Druhy nákladů na separovaný sběr Náklady se dají rozdělit do tří skupin: 1) investiční slouží na nákup či pronájem sběrných nádob a svozových automobilů; tyto náklady jsou dány velikostí zájmového území, počtem domácností a obyvatel, systémem sběru, velikostí a počtem sběrných nádob a kontejnerů, 2) provozní lze je snížit střídavým odvozem odpadů; jestliže je bioodpad vytříděn, je možné oddálit odvoz zbytkového odpadu a zefektivňuje se kapacita vozidel a jejich proběh, 3) běžné jsou spojeny s nákupem nádob nebo pytlíků do domácností; patří sem i náklady na osvětu a propagaci. [5]

32 6 ZÁVĚR V bakalářské práci byly předloženy základní legislativní předpisy, které se týkaly nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, zaměřené především na separaci bioodpadů. Jednalo se především o směrnice Evropské unie, zákony a vyhlášky právního řádu České republiky. V mikroregionu Náměšťsko a Chvojnice byl prakticky bez závad vyřešen systém, který zajišťuje efektivní separaci bioodpadů. Tento systém spočívá v neustálé osvětě obyvatel regionu a v dobré logistice sběru. Někdy se stává, že se mezi bioodpadem objeví uhynulé zvíře, ale tento jev je zřídkavý. V tomto regionu je využíváno prakticky všech typů sběrných nádob podle potřeb obyvatelstva. Na počátcích zavádění systému separovaného odpadu nebyly velké problémy s kvalitou vytříděného bioodpadu a v současnosti se obyvatelé chovají v převážné většině velmi zodpovědně. Kompostárna, na které se bioodpad kompostuje, je vzdálena v optimální vzdálenosti od všech krajních částí regionu, což činí v průměru asi 10 km. Pro efektivní systém separace odpadů je třeba navrhovat specifické projekty pro každou oblast zvlášť. Neexistuje žádný algoritmus, který by vyřešil nakládání s bioodpadem v každé obci. Pilotní projekty pomohou se započetím systému. Aby však systém začal správně fungovat, je třeba reagovat na aktuální potřeby obyvatel a komunikovat s nimi. Bude ještě dlouho trvat, než lidé začnou uvažovat více ekologicky. Pomohou k tomu samozřejmě právní předpisy, ale také záleží na tom, jak se lidé k těmto přepisům a k této planetě postaví

33 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] (citováno ) [2] Zemědělská a ekologická regionální agentura, o.s. (ed.), 2008: Sborník ze IV. Mezinárodní konference Biologicky rozložitelné odpady Jak naplnit povinnost odděleného sběru bioodpadu v obci, Náměšť nad Oslavou, 120 s. [3] (citováno ) [4] (citováno ) [5] Hejátková K., 2008: Pilotní projekt: Řešení bioodpadu v regionu, Zemědělská a ekologická regionální agentura, o.s., Náměšť nad Oslavou, 40 s. [6] Moňok B., Hejátková K., Valentová L., Řezníček V., 2008: Komunitní kompostování, Zemědělská a ekologická regionální agentura, o.s., Náměšť nad Oslavou, 32 s. [7] (citováno ) [8] (citováno ) [9] (citováno ) [10] Filip J., Božek F., Kotovicová J., 2003: Komunální odpad a skládkování, MZLU, Brno, 128 s. [11] Filip J., 2002: Odpadové hospodářství, MZLU, Brno, 118 s. [12] (citováno )

34 8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 Schema mechanicko-biologických úprav strana 21 Obrázek 2 Bionádoba strana