PRÁVNÍ ÚPRAVA POJIŠTĚNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA ÚJMU ZPŮSOBENOU PROVOZEM VOZIDLA

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Markéta Jarošová PRÁVNÍ ÚPRAVA POJIŠTĚNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA ÚJMU ZPŮSOBENOU PROVOZEM VOZIDLA Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Marie Karfíková, CSc. Katedra finančního práva a finanční vědy Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 7. března 2014

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Markéta Jarošová

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní prof. JUDr. Marii Karfíkové, CSc. za její vstřícný přístup, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla ke vzniku této diplomové práce.

4 Obsah Úvod Nástin historického vývoje pojištění odpovědnosti za škodu (újmu) způsobenou provozem vozidla Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla do roku Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v období od roku 1945 do Pojištění odpovědnosti za škodu (nyní újmu) způsobenou provozem vozidla po roce Pojištění odpovědnosti za újmu (dříve škodu) způsobenou provozem vozidla Povinnost nahradit újmu způsobenou provozem vozidla Odpovědnost za škodu dle právní úpravy účinné do Povinnost nahradit újmu dle právní úpravy účinné od Pojištění odpovědnosti za újmu Kategorizace a principy pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Právní úprava pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Právní úprava v kontextu unijního práva Právní úprava v kontextu mezinárodního práva Právní úprava pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Vznik pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Pojistná smlouva z pohledu komparace právních úprav účinných do a od Uzavření pojistné smlouvy, vznik a počátek pojištění odpovědnosti Kontraktační povinnost Přerušení pojištění odpovědnosti Rozsah pojištění odpovědnosti... 27

5 3.3.1 Osobní rozsah Územní a věcný rozsah Výluky z pojištění odpovědnosti Pojistné Stanovení výše pojistného Systém bonus malus Příspěvek do fondu zábrany škod Povinnosti pojistitele, pojistníka a pojištěného Povinnosti za doby trvání pojištění odpovědnosti Povinnosti uložené v souvislosti se vznikem a likvidací pojistné události Povinnosti po zániku pojištění odpovědnosti Pojistná událost a její likvidace Škodní zástupce Pojistné plnění Limity pojistného plnění Regresní nároky pojistitele Zánik pojištění odpovědnosti Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla z pohledu rozhodovací činnosti soudů Pojem provozovatele vozidla Osoba blízká Amortizace vozidla Česká kancelář pojistitelů Vymezení České kanceláře pojistitelů, její orgány a otázka členství Orgány Kanceláře Členství v Kanceláři Činnost Kanceláře... 60

6 5.2.1 Působnost Kanceláře Evidence pojištění odpovědnosti Informační středisko Kanceláře Dohled nad činností Kanceláře Garanční fond Plnění a náhradní plnění z garančního fondu Zákonný příspěvek nepojištěných Postižní právo Kanceláře Závěr Seznam zkratek Seznam použité literatury a jiných citovaných zdrojů Příloha č. 1: Seznam členů České kanceláře pojistitelů Resumé Abstract... 87

7 Úvod Předmětem předkládané diplomové práce je analýza právní úpravy pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V prvé řadě provedu formou kvantitativního výzkumu zhodnocení dostupné literatury v podobě monografických publikací, odborných článků, příp. dalších zdrojů a následně učiním zhodnocení právní úpravy jako takové. Za účelem naplnění cílů této diplomové práce budu využívat především metodu analýzy a deskripce. V rámci této práce se budu snažit postihnout mimo jiné i významnější změny promítnuté v důsledku účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě čehož může mít tato práce i částečný soukromoprávní přesah. Současně užiji metodu komparativní, kterou provedu srovnání některých otázek z pohledu právní úpravy účinné do a od Při vypracování této práce budu také ve značné míře užívat metodu jazykového výkladu a rovněž výkladu historického. Kladu si za cíl především nastínit nynější právní úpravu této problematiky na území České republiky za současného zhodnocení její kvality a případných nedostatků. Mimoto bych ráda prostřednictvím této práce předložila rovněž svoje osobní názory a náměty na zlepšení právní úpravy (de lege ferenda) v případě zjištění některých nedostatků. Za účelem hlubšího proniknutí do dotčené problematiky budu rovněž pracovat s dostupnou judikaturou, která dle mého právního názoru plní v některých problematických otázkách nezastupitelnou roli, a kterou současně podrobím zhodnocení. V diplomové práci taktéž pomocí metody komparativního výkladu nastíním korespondující úpravu Velké Británie. Nicméně s ohledem na omezený rozsah této práce a vzhledem k tomu, že komparace se zahraniční právní úpravou není primárním cílem mé práce, se bude jednat spíše o stručné poznatky uvedené v základních rysech a zaměřené takřka výhradně na činnost Motor Insurers Bureau, tedy obdoby České kanceláře pojistitelů. V případě komparace se zahraniční úpravou se současně pokusím zhodnotit její klady a negativa, popřípadě možnou inspirativnost pro českého zákonodárce. Ke zvolení předmětného tématu diplomové práce mě vedl především osobní zájem na proniknutí do dané problematiky, jež zasahuje do každodenního života značné 1

8 části populace. Jedná se o oblast právní úpravy často diskutovanou laickou veřejností, která se bohužel zpravidla argumentačně opírá o mylný, nesprávný a leckdy zbytečně kritický výklad. V souladu s výše uvedenými cíli a metodami k jejich dosažení se budu snažit o předložení komplexního a obstojného výkladu, analýzy a zhodnocení okruhu souvisejících otázek. V první kapitole za pomoci metody deskripce a historického výkladu stručně popíši historický vývoj, jenž se váže k pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a začlením jej do třech základních časových etap. Ve druhé kapitole se budu věnovat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jako takovému. Součástí této kapitoly bude rovněž výklad s přesahem do soukromého práva spočívající ve zmínce o újmě ve smyslu občanského práva. Dále popíši zobecněné principy dotčeného pojištění, které mají na další pojednání rozhodující vliv. Třetí kapitolu považuji za stěžejní část této práce, pročež bude za účelem přehlednosti bohatě vnitřně členěna. V této kapitole se budu zabývat jednotlivými okruhy problémů napříč celou právní úpravou, zejména vznikem a zánikem pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla či likvidací pojistné události a poskytnutím pojistného plnění. Předmětem čtvrté kapitoly bude analýza a zhodnocení dostupné judikatury vztahující se k některým problematickým a často diskutovaným otázkám, jež s předmětem diplomové práce úzce souvisí. V poslední, páté, kapitole se budu zabývat Českou kanceláří pojistitelů jako profesní organizací pojistitelů oprávněných k provozování pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla na území České republiky. Zároveň se pokusím vyzdvihnout některé aspekty týkající se Motor Insurers Bureau jako obdoby České kanceláře pojistitelů působící na území Velké Británie. 2

9 1. Nástin historického vývoje pojištění odpovědnosti za škodu (újmu) způsobenou provozem vozidla Pojišťovnictví má na území České republiky dlouhodobou tradici. 1 Ve větším rozsahu se pojistné právo začalo formovat až v prvé polovině 19. století v důsledku přijetí Všeobecného zákoníku občanského. Počátky právní úpravy v oblasti pojištění odpovědnosti za škodu (nyní újmu) způsobenou provozem vozidla na našem území lze datovat k prvé polovině 20. století, kdy vyvstala potřeba právní regulace s ohledem na nezadržitelný rozvoj automobilismu. 1.1 Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla do roku 1945 Základní milník v oblasti pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla přišel již v roce 1908, kdy byl přijat tzv. automobilový zákon 2. Mezi lety 1924 až 1929 výrazně narůstal zájem o dobrovolné havarijní pojištění automobilů, které umožňovalo zvláště pojistit automobil proti požáru, proti rozbití a také pojistit odpovědnost vůči třetím poškozeným osobám. 3 V roce 1925 vytvořili zástupci pojišťoven provozujících pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za účelem zvýšení své ziskovosti volné zájmové sdružení označované jako Autodohoda, které fungovalo ve prospěch takto sdružených pojišťoven. Ačkoliv v období následujícím po vzniku Československé republiky docházelo zejména k přejímání rakousko-uherské právní úpravy, vyvstala také potřeba nové právní regulace, jež vyústila v přijetí zákona č. 145/1934 Sb. z. a n., o pojistné smlouvě a zákona č. 147/1934 Sb. z. a n., o zabezpečování nároků pojistníků v pojištění soukromém a státním dozoru na soukromé pojišťovny. Již dříve bylo přijato vládní nařízení č. 156/1927 Sb., o rozsahu ručení pojištěnců za škody z provozu motorových vozidel. Právě v tomto období bylo poprvé zavedeno obligatorní pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel. Zlomovým předpisem byl zákon o obligatorním pojištění zákonné odpovědnosti pro všechna motorová vozidla sloužící živnostenské 1 KARFÍKOVÁ, Marie; PŘIKRYL, Vladimír; ČECHOVÁ, Jana. Základy pojišťovacího práva. 1. vyd. Praha : Nakladatelství ORAC, s.r.o., ISBN Zákon č. 162/1908 ř.z., o ručení za škody z provozování jízdních silostrojů (automobilů). 3 MARVAN, Miroslav; CHALOUPECKÝ, Josef. Dějiny pojišťovnictví v Československu, 2. díl. 1. vyd. Bratislava : Alfa Konti, ISBN

10 dopravě osob a nákladů za plat. Potřeba takové úpravy vyvstala zejména z důvodu rozvoje automobilismu, přičemž přípravy novelizací dosavadních předpisů započaly ihned po uzavření tzv. II. mezinárodní smlouvy o jízdě automobily z roku Další zajištění nároků poškozených bylo realizováno vyhláškou magistrátu hlavního města Prahy z roku 1930, která stanovila povinnost pojištění u osob provozujících autodrožkářskou živnost v Praze a určila její rozsah. Významným mezníkem se jeví rovněž zákon č. 198/1932 Sb. z. a n., o dopravě motorovými vozidly označovaný též jako malý automobilový zákon, který uložil osobám majícím koncesi k dopravě osob nebo nákladů povinnost sjednat pojištění. Na něj navázal zákon č. 81/1935 Sb. z. a n., o jízdě motorovými vozidly, označovaný jako velký automobilový zákon. Oproti předchozí právní úpravě, která stanovila povinné pojištění odpovědnosti pouze některým provozovatelům, uložil citovaný zákon takovou povinnost všem držitelům vozidel podléhajících zápisu v registru motorových vozidel. Úpravu shora uvedeného zákona lze dle mého názoru hodnotit velmi kladně, neboť daná právní úprava se ujala a setrvala v účinnosti až do začátku 50. let 20. století. 1.2 Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v období od roku 1945 do 1990 Již v počátku dotčeného období došlo v důsledku dekretu prezidenta republiky č. 103/1945 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven, k významným změnám. V roce 1946 bylo zřízeno pět pojišťoven, které byly zanedlouho sloučeny jako Československá pojišťovna, n.p. Ta byla počínaje rokem 1953 organizována jako státní pojišťovací ústav pod názvem Státní pojišťovna. Ke dni došlo k rozdělení Státní pojišťovny na Českou státní pojišťovnu a Slovenskou státní pojišťovnu. Jak bylo uvedeno výše, zákonná úprava v oblasti pojištění odpovědnosti vycházející ze zákona č. 81/1935 Sb. setrvala až do 50. let 20. století. Počátkem padesátých let došlo k novému uchopení pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla jako pojištění zákonného, tedy pojištění vznikajícího ze zákona na základě určité skutečnosti. Takové pojetí mělo původ v zákoně č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích, který stanovil, že osoby odpovědné za provoz motorového vozidla jsou proti následkům zákonné odpovědnosti pojištěny 4 Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926, Paříž. 4

11 u Československé pojišťovny, n.p. 5 Zákon uložil držiteli motorového vozidla povinnost platit pojistné a mimo jiné řešil i případ, kdy nebyla zjištěna osoba odpovědná za provoz motorového vozidla, resp. jiná osoba odpovědná za škodu. Při takovém zjištění měl pojištěný nárok na náhradu škody přímo vůči pojišťovně. 1.3 Pojištění odpovědnosti za škodu (nyní újmu) způsobenou provozem vozidla po roce 1990 Okolnosti roku 1989 a následné změny se mimo jiné významně podepsaly na rozvoji silničního provozu, s čímž souvisela zvýšená četnost dopravních nehod. Ministerstvo financí ČR na nastalou situaci reagovalo vydáním vyhlášky č. 492/1991 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Citovaná vyhláška ovšem nebyla s ohledem na vyvíjející se situaci dostačující, což vyvolávalo potřebu mnoha následných novelizací. V daném období nastal zlom i v oblasti postavení pojišťoven, neboť zákonem České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví došlo k tzv. demonopolizaci pojišťovnictví, což znamenalo zrušení monopolu České státní pojišťovny. Jak bylo uvedeno výše, pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla bylo koncipováno jako pojištění zákonné, které vznikalo za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem bez požadavku uzavření pojistné smlouvy. Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů stanovil, že osoba odpovědná za škodu způsobenou provozem motorového vozidla je pro případ své odpovědnosti podle zvláštního zákona pojištěna v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy. 6 Ke zcela zásadní změně došlo přijetím zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, který nabyl plné účinnosti dne a který proměnil pojetí tohoto pojištění z původně zákonného na povinné smluvní. Napříště již nedocházelo ke vzniku pojištění ze zákona na základě určité skutečnosti (uvedení vozidla do provozu), ale uzavřením pojistné smlouvy. Tento průlom znamenal odstranění 5 14 odst. 1 zákona č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích odst. 1 zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 5

12 některých negativ systému zákonného pojištění, jimiž byl například nevhodně zvolený způsob stanovení výše pojistného, kdy do konce roku 1999 bylo pojistné stanoveno vyhláškou. Výše pojistného tedy nikterak nezohledňovala individuální škodný průběh pojištění ani nereflektovala osobu řidiče, resp. provozovatele vozidla. Zákonná forma pojištění byla rovněž spojována s centrálním řízením hospodářství, což nevyhovovalo potřebám ekonomiky založené na svobodném podnikání, konkurenčním prostředí a hospodářské soutěži. Za přínos tedy považuji také odstranění monopolu České pojišťovny, a.s., a s tím související rozvoj konkurenčního prostředí. Přechodem na systém povinného smluvního pojištění se Česká republika přiblížila právní úpravě většiny evropských států a docílila tak kompatibility s legislativou Evropské unie. Ve prospěch zákonné formy pojištění naopak svědčila především nižší nákladovost na správu a provozování takového pojištění. Vzhledem k tomu, že ke vzniku pojištění docházelo již na základě zákonem stanovené skutečnosti, byl prakticky vyloučen provoz nepojištěných vozidel. K provedení shora uvedeného zákona č. 168/1999 Sb. byla vydána vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Původní znění citovaného zákona a vyhlášky doznalo mnoho změn zejména z důvodu změn učiněných v komunitárním právu. I přes četné novelizace je však citovaný zákon stále základním právním předpisem upravujícím tuto problematiku. V důsledku účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, došlo ke dni k terminologické změně v názvu zákona č. 168/1999 Sb., který se napříště označuje jako zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Tato změna vycházející z nového pojetí institutu újmy se odrazila i v textu zákona, když pojem škody byl nahrazen pojmem újmy (s výjimkami danými odlišným významem). Újma dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zahrnuje újmu na jmění (škodu) a nemajetkovou újmu. Zákonodárce však bez racionálního důvodu opomněl reflektovat tuto změnu v názvu vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 6

13 2. Pojištění odpovědnosti za újmu (dříve škodu) způsobenou provozem vozidla 2.1 Povinnost nahradit újmu způsobenou provozem vozidla Povinnost nahradit újmu způsobenou provozem vozidla, resp. odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla slovy předchozí právní úpravy je odpovědností občanskoprávní, pročež je právní úprava této problematiky dána předpisy práva občanského. Vzhledem k předmětu této diplomové práce je nezbytné přiblížit samotný institut odpovědnosti za škodu, resp. povinnosti nahradit újmu dle nové terminologie. S ohledem na rekodifikaci soukromého práva je namístě, aby v této kapitole došlo mimo jiné ke srovnání změn, jež doznala právní úprava s účinností od , přestože se jedná především o změny nevelkého významu Odpovědnost za škodu dle právní úpravy účinné do Z pohledu právní úpravy účinné do byl stěžejním právním předpisem upravujícím dotčenou problematiku zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ nebo předchozí občanský zákoník ). Nutno podotknout, že níže nastíněná právní úprava vycházející z OZ je i nadále aplikována v souladu s přechodnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V případě, že právo na náhradu škody či nemajetkové újmy vzniklo v době účinnosti OZ (tedy do ), posuzuje se nárok dle ustanovení tohoto zákona. Naopak došlo-li ke vzniku povinnosti nahradit újmu po dni , bude se v dané věci postupovat dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Předchozí občanský zákoník v prvé řadě stanovuje tzv. prevenční povinnost, dle níž si je každý povinen počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a na životním prostředí. 7 Toto ustanovení vyjadřuje obecnou prevenční povinnost, jež se vztahuje na všechny účastníky občanskoprávních vztahů, a vztahuje se samozřejmě i na toho, komu riziko vzniku škody hrozí. 8 Motivaci k zachování prevenční povinnosti spatřuji například ve výpočtu pojistného založeném na systému bonus malus zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 8 ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník I komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, s. ISBN

14 Odpovědnost může být v této souvislosti dána jednak na principu zavinění dle 420 OZ, jednak na principu objektivním dle 427 OZ. Ustanovení 420 OZ představuje obecnou odpovědnost, jejímiž předpoklady jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti a dále zavinění, které ji dává podobu tzv. subjektivní odpovědnosti. Zavinění je presumováno. U výše uvedených předpokladů leží břemeno tvrzení i břemeno důkazní k tíži poškozeného. Odpovědná osoba (škůdce) se může odpovědnosti zprostit (vyvinit se či tzv. exkulpovat), prokáže-li, že škodu nezavinila, a to ani z vědomé nedbalosti. 9 Podmínka porušení právní povinnosti může být ve své podstatě naplněna jak protiprávním jednáním, tak opomenutím v případech, kdy bylo nezbytné určitým způsobem jednat. Porušením uložených povinností lze mimo jiné rozumět i porušení obecné prevenční povinnosti. Zpravidla se ovšem jedná o případy porušení povinností stanovených v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Dalším předpokladem odpovědnosti dle OZ je vznik škody. Ačkoliv OZ škodu jako takovou nedefinuje, pojímá ji jako újmu v majetkové sféře poškozeného, která je objektivně vyjádřena všeobecným ekvivalentem (penězi). Škoda se dělí na škodu na věci, na majetku a na zdraví. U škody na věci či na majetku se nahrazuje v souladu s OZ skutečná škoda a ušlý zisk. V případě újmy na zdraví se jedná zejména o právo na náhradu za ztrátu na výdělku (po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení či při invaliditě), právo na ztrátu na důchodu, právo na náhradu nákladů spjatých s léčením a rovněž právo na jednorázové peněžité odškodnění (právo na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu). Aby mohl být uplatněn 420 OZ, musí být dále splněna podmínka příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Zároveň musí dojít k naplnění subjektivního předpokladu odpovědnosti, tedy zavinění, které představuje vnitřní psychický vztah škůdce k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání. Citovaný 420 OZ nepředstavuje jedinou související úpravu odpovědnosti za škodu, poněvadž předchozí občanský zákoník předkládá rovněž zvláštní úpravu, a to úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku dle 9 JANDOVÁ, Lucie; VOJTEK, Petr. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, s. ISBN

15 427 a násl. OZ. Nezbytnost této speciální úpravy je dána zvýšeným rizikem vzniku škod při provozu dopravního prostředku. V této souvislosti podotýkám, že zvláštností tohoto ustanovení není rozuměna specialita vůči 420 OZ. Ve vztahu k obecné odpovědnosti podle 420 OZ toto ustanovení není ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Z toho důvodu se poškozený může domáhat náhrady škody vůči provozovateli dopravního prostředku podle 427 OZ na základě objektivního principu a proti řidiči dopravního prostředku na základě odpovědnosti založené na presumovaném zavinění. 10 Odpovědnost provozovatele tedy nevylučuje odpovědnost řidiče za jednu a tutéž škodu. Specifikem této odpovědnosti je škoda, která byla vyvolána zvláštní povahou provozu dopravního prostředku. Na rozdíl od obecné odpovědnosti za škodu je odpovědnost podle 427 OZ konstruována jako odpovědnost objektivní, tedy bez ohledu na zavinění. Jako důvod pro zavedení objektivní odpovědnosti lze označit mimo jiné pokrokovost dané oblasti. Právní úprava vychází ze zásady, že ten, kdo určitý dopravní prostředek provozuje, má nést riziko nebezpečí, jež z tohoto provozu vyplývá pro ostatní. Subjektem je tedy vždy provozovatel, nikoliv řidič, který dopravní nehodu způsobil. Na základě uvedených skutečností lze vyhodnotit jako předpoklady vzniku této odpovědnosti způsobenou škodu, zvláštní povahu daného provozu a příčinnou souvislost mezi nimi. Předchozí občanský zákoník stanoví dále liberační důvody, na jejichž základě se může provozovatel odpovědnosti dle 427 OZ zprostit. Těmito jsou tzv. vnější náhoda (vis maior), která může být vyvolána například přírodními událostmi či útokem zvířete, a dále zavinění, resp. spoluzavinění poškozeného ve smyslu 441 OZ. Provozovatel se své odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Naopak se zprostit odpovědnosti nelze, pokud byla škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Těmito se podle soudní praxe rozumí například nedostatky nebo vady materiálu, a to i skryté 11, či technický stav dopravního prostředku 12. Pojem provozu vozidla OZ nevymezuje, a proto je v tomto směru nutné vycházet především z příslušné judikatury. Motorové vozidlo je dle 10 ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník I komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, s. ISBN Rozhodnutí Nejvyššího soudu SR ze dne , sp. zn. 1 Cz 42/71, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod R 9/ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne , sp. zn. 3 Cz 43/69, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 80/

16 judikatury v provozu, pokud se pohybuje, a dále tehdy, pokud stojí, avšak jeho motor je v chodu, či pokud dochází k přípravě k jízdě nebo bezprostředním úkonům po ukončení jízdy anebo úkonům nezbytným k údržbě vozidla. 13 Provozovatelem je v obecné rovině z pohledu rozhodovací činnosti soudů ten, kdo má právní a faktickou možnost s dopravním prostředkem disponovat. V hlubším kontextu bude o provozovateli hovořeno v kapitole 4.1 této práce. Provozovatel odpovídá jednak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, jednak za škodu, která byla způsobena odcizením nebo ztrátou věcí, pozbyla-li osoba při poškození možnost je opatrovat. Namísto provozovatele odpovídá za škodu jiná osoba, pokud použila dopravního prostředku bez jeho vědomí či proti jeho vůli. Pokud to ovšem provozovatel svou nedbalostí umožnil, odpovídá společně s touto osobou Povinnost nahradit újmu dle právní úpravy účinné od S účinností od je související právní úprava dána zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ nebo nový občanský zákoník ). V prvé řadě uvádím, že újma zahrnuje újmu na jmění (škodu) a nemajetkovou újmu. V rámci úpravy NOZ zákonodárce ponechal prevenční povinnost obdobnou povinnosti stanovené v 415 OZ, jejíž podobu nepatrně modifikoval. Nově došlo k omezení povinnosti ve vztahu k okolnostem případu a zvyklostem soukromého života, a dále k rozšíření co do výčtu hrozících škod. Napříště se prevenční povinnost vztahuje i na případy hrozící újmy na svobodě a životě. S ohledem na ústavní pořádek České republiky a na zásadu neminem laedere (nikomu neškodit) shledal zákonodárce úpravu prevenční povinnosti v textu NOZ jako nezbytnou. 14 V případě obecné povinnosti nahradit újmu došlo k rozšíření formulačního vymezení pro případ porušení právní povinnosti. Povinnost nahradit újmu se vztahuje nejen na porušení absolutních práv, avšak i na porušení jiných práv. Nadto předmětná právní úprava nyní nově v případech porušení povinnosti ze zákona vychází z presumpce nedbalosti. Hlavní změnou v problematice náhrady újmy, kterou rekodifikovaná právní úprava přinesla je odstranění tzv. tabulkového či bodového systému, jenž byl dříve upraven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti 13 Rozhodnutí Nejvyššího soudu SR ze dne , sp. zn. 1 Cz 42/71, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod R 9/ Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku (konsolidované znění) ze dne

17 a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška o odškodnění ), a rovněž 444 odst. 3 OZ. Tato změna v praxi znamená, že výše náhrady újmy již nebude pro příště dána jednotnou paušální částkou, jako tomu bylo doposud. Například při usmrcení osoby blízké, náležela pozůstalému manželovi částka ,- Kč. Obdobně byly odškodňovány i jednotlivé blíže vymezené druhy ublížení na zdraví. V současné době stanovení této výše přísluší soudci, který je povinen určit náhradu újmy ve spravedlivé výši s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. 15 Těmito okolnostmi lze rozumět například věk poškozeného, vliv újmy na zdraví na jeho povolání či vztah pozůstalého manžela k zesnulému. Mám za to, že tímto bude docíleno poskytnutí náhrady v odpovídající výši, neboť dojde k zohlednění relevantních kritérií. Nebude-li možné určit výši náhrady takto, pak dojde k určení podle zásad slušnosti, které NOZ ovšem nijak blíže nevymezuje. Je tedy otázkou, jak budou vykládány. Jednotlivými druhy náhrad při ublížení na zdraví a usmrcení jsou náhrada za vytrpěné bolesti, za ztížení společenského uplatnění, za další nemajetkové újmy, za duševní útrapy osob blízkých, náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví poškozeného, o jeho osobu nebo jeho domácnost, náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem, peněžité dávky (ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náklady na výživu pozůstalým, a další) a náhrada nemajetkové újmy tomu, kdo ji důvodně pociťuje jako osobní neštěstí. Nadto co již bylo řečeno, nový občanský zákoník rovněž explicitně stanoví, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). 16 V souvislosti s výše uvedenými změnami v odškodňování újem na zdraví lze očekávat značný nárůst soudních sporů vedených o výši náhrady újmy a také nárůst výše pojistného. Zákonodárce rovněž převzal předchozí úpravu speciální odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku, kterou věcně modifikoval pouze prostřednictvím drobných nuancí. Oproti předchozí právní úpravě jsou nyní z tohoto ustanovení vyjmuty dopravní prostředky poháněné lidskou silou. Naopak došlo k výslovnému stanovení povinnosti k náhradě škody i jiným provozovatelům vozidla, plavidla nebo letadla. Provozovatel se i podle nové právní úpravy může zprostit své 15 Náhrada újmy v novém občanském zákoníku, informační brožura Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti ČR, ke dni odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 11

18 odpovědnosti ze zákonem stanovených liberačních důvodů. Taktéž byla zachována konstrukce náhrady jinou osobou namísto provozovatele, pokud tato použila dopravního prostředku bez jeho vědomí nebo proti jeho vůli. Jestliže jí provozovatel takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil, nahradí škodu společně a nerozdílně s ní. V tomto směru tedy zůstala právní úprava takřka neměnná. Nově je však dán princip, podle něhož v případech, kdy nelze určit provozovatele dopravního prostředku, platí, že je jím jeho vlastník. 17 Tuto domněnku hodnotím kladně, neboť vzhledem ke komplikacím, které určení provozovatele skýtá, vnáší alespoň minimální právní jistotu. Nový občanský zákoník ustoupil od původního pojetí, dle něhož se škoda hradí primárně v penězích a pro případ, že o to poškozený požádá, a je-li to zároveň možné a účelné, se hradí škoda uvedením do předešlého stavu. S účinností od se škoda primárně nahrazuje uvedením do předešlého stavu, a pokud to není dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nicméně ZPOPV jako úprava speciální uvádí, že se újma nahradí v penězích nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. 18 Dle mého názoru není důvodné, a tím spíše možné ve vztahu k předmětu této diplomové práce aplikovat tuto konkrétní úpravu nového občanského zákoníku. Nadto podotýkám, že se jedná o dispozitivní ustanovení NOZ, jehož aplikaci lze dohodou smluvních stran vyloučit. Současně zdůrazňuji, že shora uvedené se týká jen škody, tedy újmy na jmění. Pro nemajetkovou újmu (například újmu na zdraví) NOZ stanoví, že se odčiní přiměřeným zadostiučiněním v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. K dané problematice se vyjádřím v souvislosti s pojistným plněním v kapitole 3.7 práce. 2.2 Pojištění odpovědnosti za újmu Pojištění odpovědnosti za škodu 19 je jedním ze základních druhů pojištění a poskytuje pojistnou ochranu pro případ, kdy příslušný právní subjekt odpovídá třetím osobám za škodu a je povinen takto vzniklou škodu nahradit BĚLOHLÁVEK, Alexander J. aj. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s. ISBN odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 19 V důsledku účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se nově užívá pojem pojištění odpovědnosti za újmu. 12

19 Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZPS nebo zákon o pojistné smlouvě ), který byl s účinností od nahrazen úpravou obsaženou v novém občanském zákoníku, diferencoval pojištění z hlediska účelu na pojištění škodové a pojištění obnosové. Pojištění odpovědnosti za škodu bylo již ze své podstaty možné sjednat pouze jako pojištění škodové. Tato právní úprava byla plně zachována. 21 Zákon o pojistné smlouvě škodové pojištění vymezil jako pojištění soukromé, jehož účelem je náhrada škody vzniklé v důsledku pojistné události. Nový občanský zákoník pojal vymezení škodového pojištění důsledněji, když pojem náhrady škody v liteře zákona zaměnil za pojem pojistného plnění, které lépe reflektuje podstatu částky vyplácené pojistitelem v případě pojistné události. Předchozí právní úprava byla v tomto směru nepřesná, neboť náhrada škody je pojmem deliktního práva a v daném případě pojistitel poskytuje nikoliv náhradu škody, ale právě pojistné plnění. 22 Pojištění odpovědnosti, jak jej NOZ vymezuje, spočívá v právu pojištěného, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému. Takovému právu pojištěného koresponduje odpovídající povinnost pojistitele tak učinit. Nutno podotknout, že NOZ nadále operuje s pojmem pojištění odpovědnosti, nikoliv již pojištění odpovědnosti za škodu. Principiálně však zůstala právní úprava takřka neměnná. Pojištění odpovědnosti za újmu je vícero, přičemž u některých z nich je určitému subjektu zákonem uložena povinnost uzavřít pojistnou smlouvu. Takové pojištění je označováno jako povinné smluvní pojištění a je jím například pojištění odpovědnosti za újmu lékaře či lékárníka, daňového poradce, advokáta či pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Jednotlivé zákony z dotčených oblastí právní úpravy stanoví povinné smluvní pojištění pro rizikové činnosti, u kterých hrozí, že by jejich provozovatel v případě vzniku újmy nemohl nahradit poškozenému újmu. Oproti tomu některé z druhů pojištění odpovědnosti jsou pojištěními dobrovolně smluvními, a to například pojištění odpovědnosti za újmu členů domácnosti. Obecně lze konstatovat, že základním principem smluvního pojištění (též označovaného jako pojištění 20 ZÁRYBNICKÁ,Jana; SCHELLE, Karel. Pojištění odpovědnosti za škodu (historie a současnost). 1. vyd. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., s. ISBN odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 22 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku (konsolidované znění) ze dne

20 soukromé) je, že ke vzniku pojištění dochází na základě uzavřené pojistné smlouvy. Výjimku tvoří pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za újmu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, které je pojištěním zákonným. V takovém případě dochází ke vzniku pojištění ze zákona na základě určité právní skutečnosti a nikoliv na základě uzavření pojistné smlouvy. Odlišnost lze nalézt rovněž v omezeném počtu pojistitelů oprávněných k provozování tohoto zákonného pojištění. Na území České republiky jsou oprávněny jej provozovat pouze Česká pojišťovna, a.s. a Kooperativa pojišťovna, a.s. Zákonné pojištění rovněž neumožňuje využití systému bonus a malus. 2.3 Kategorizace a principy pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla je z hlediska právní závaznosti koncipováno jako pojištění povinné, resp. povinné smluvní. Důvodem pro toto pojetí je mimo jiné pokrokovost dané oblasti a značný rozvoj motorismu vyvolávající vyšší riziko vzniku újem velkého rozsahu. Záměrem zákonodárce je v takovém případě ochrana potencionálních poškozených tím, že prostřednictvím právního předpisu ukládá určité osobě povinnost pojištění uzavřít. Vyjma této charakteristiky dotčeného pojištění existuje mnoho dalších klasifikačních hledisek, z nichž mezi ta nedůležitější řadíme následující. Z hlediska předmětu úpravy lze uvedený druh pojištění kategorizovat jako pojištění odpovědnosti za újmu a z hlediska účelu jako pojištění škodové, neboť v souladu s platnou právní úpravou lze pojištění odpovědnosti ujednat jen jako pojištění škodové. Dle zákona o pojistné smlouvě spočívá škodové pojištění v náhradě škody vzniklé v důsledku pojistné události. Současná úprava obsažená v NOZ koncepci škodového pojištění zpřesňuje, když namísto pojmu náhrady škody používané zákonem o pojistné smlouvě, operuje s pojmem pojistného plnění, které v ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události. 23 Novinkou v této oblasti je taktéž ustoupení od požadavku dříve kladeného na pojistnou smlouvu, kdy její podstatnou náležitostí bylo určení, zda se jedná o pojištění škodové či obnosové zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník odst. 1 písm. c) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů. 14

21 Na základě jiného klasifikačního hlediska se jedná o pojištění neživotní ve smyslu části B přílohy č. 1 k zákonu č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů. V rámci odvětví neživotních pojištění spadá tento druh pojištění do skupiny pojištění odpovědnosti za újmu, jak bylo uvedeno výše a jak vyplývá z jeho podstaty a označení. V neposlední řadě lze pojištění dělit z hlediska časového na pojištění krátkodobé a dlouhodobé. Za krátkodobé pojištění je považováno takové pojištění, u něhož je pojistná doba kratší než jeden rok. Oproti tomu pojištění dlouhodobé je uzavíráno na dobu přesahující jeden rok. Pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla je zpravidla pojištěním dlouhodobým, nicméně není vyloučena ani varianta sjednání pojištění na dobu kratší než jeden rok. 2.4 Právní úprava pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Základním právním předpisem, jenž upravuje danou problematiku je zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZPOPV nebo zákon o pojištění odpovědnosti ), který nabyl částečné účinnosti dne , a plné účinnosti dne Zákon o pojištění odpovědnosti upravuje jednak pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti ), jednak zřízení České kanceláře pojistitelů a její právní postavení, organizaci a předmět činnosti. Citovaný předpis je zlomovým v tom směru, že jím byl dovršen proces postupných změn v pojetí pojištění odpovědnosti a došlo k uchopení pojištění odpovědnosti jako pojištění smluvního. Prováděcím předpisem k ZPOPV je vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ze dne 15. září 1999, kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška POPV ). Vyhláška POPV upravuje zejména náležitosti potvrzení o době trvání a škodném průběhu pojištění a dále konkretizuje údaje, které je pojistitel povinen sdělit České kanceláři pojistitelů. 15

22 Dalším předpisem, který se věnuje provozu na pozemních komunikacích je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje mimo jiné práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích a pravidla, úpravu a řízení provozu na pozemních komunikacích. V úvodních ustanoveních rovněž vymezuje základní pojmy, jako jsou například vozidlo či řidič. V neposlední řadě je právní úprava pojištění odpovědnosti dotčena zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje některé podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, jimiž jsou například práva a povinnosti vlastníků a provozovatelů vozidel či registrace vozidel a jejich vyřazování z registru. Mezi povinnosti provozovatele vozidla patří mimo jiné povinnost udržování vozidla v řádném technickém stavu podle pokynů pro obsluhu a údržbu stanovených výrobcem. Zákon dále upravuje výkon státní správy a státního dozoru v oblasti podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích. Souvisejícím předpisem je rovněž zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pojišťovnictví ), který upravuje podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti a výkon dohledu v pojišťovnictví. Jedná se o předpis, jenž se přímo dotýká samotného fungování pojišťoven a zajišťoven. V této oblasti lze ovšem předpokládat výrazné změny, které nastanou spolu s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES, o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II). Dalšími prameny v této oblasti úpravy jsou předchozí občanský zákoník, zákon o pojistné smlouvě a nový občanský zákoník, přičemž všechny citované zákony obsahují úpravu pojistné smlouvy. Při volbě jediného z nich, jenž má být na daný případ aplikován, je nutné vycházet z časového hlediska. Pokud se jedná o právní vztahy, které vznikly na základě pojistné smlouvy uzavřené do , pak se tyto řídí ustanoveními OZ, přesněji ustanoveními části osmé, hlavy XV. OZ ( OZ). Pojistné smlouvy uzavřené počínaje se pak řídí ZPS. Důvodem proč byla právní úprava soukromého pojištění vyjmuta z občanského zákoníku, byly nedostatky této právní úpravy a dále potřeba přizpůsobit tuto oblast soukromého práva 16

23 podmínkám pojistného trhu a právu Evropských společenství. 25 Avšak s účinností od byla ustanovení týkající se pojistné smlouvy zařazena opětovně do občanského zákoníku, tentokráte do NOZ pod 2756 a násl. (část čtvrtá, hlava II., díl 15 NOZ). Důvodů pro zařazení úpravy pojistné smlouvy do nového občanského zákoníku je několik, mezi nimi například samotná skutečnost, že NOZ jako univerzální kodex soukromého práva má obsahovat co možná úplnou kodifikaci smluvních typů. Nelze rovněž opomenout, že se jedná o právní úpravu svou povahou obecně se dotýkající soukromého života lidí a její zařazení do NOZ je tedy nanejvýše logické. V úvahu zákonodárce vzal i skutečnost, že soukromé pojištění úzce navazuje na řadu institutů upravených novým občanským zákoníkem. 26 V případě pojistných smluv uzavřených po je tedy nutné aplikovat ustanovení NOZ. Nadto mají OZ a NOZ i další význam, neboť tyto předpisy obsahují příslušnou úpravu odpovědnosti škodu, resp. povinnosti nahradit újmu, jež je pro pojištění odpovědnosti stěžejní Právní úprava v kontextu unijního práva Zákon o pojištění odpovědnosti a vyhláška POPV byly od svého přijetí již mnohokrát novelizovány. Především zákon o pojištění odpovědnosti doznal postupem času mnoha změn, které byly vyvolány zejména příslušnými předpisy Evropských společenství, přijatými jednak před vstupem České republiky do Evropské unie, jednak po jejím vstupu. Promítnutí požadavků komunitárního práva po vstupu České republiky do Evropské unie bylo realizováno zejména zákonem č. 47/2004 Sb., kterým byl novelizován ZPOPV. Co se týká úpravy pojištění odpovědnosti v rámci Evropské unie, tato je realizována především formou směrnic. V prvé řadě se jedná o směrnici Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění. Citovaná směrnice, která je též označovaná jako první motorová směrnice, především řeší odstranění kontroly pojištění odpovědnosti. To bylo pojato prostřednictvím závazku členských států zdržet se kontrolování pojištění pro případ občanskoprávní odpovědnosti u vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území 25 HRADEC, Milan; ZÁRYBNICKÁ, Jana; KŘIVOHLÁVEK, Václav. Pojištění a pojišťovnictví. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., s. ISBN Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku (konsolidované znění) ze dne

24 jiného členského státu či na území třetího státu a vstupují na jejich území z území jiného členského státu. Možnost provádění namátkových kontrol byla ovšem zachována. Druhá směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel navázala na první motorovou směrnici a především stanovila minimální pojistné částky. Nadto druhá motorová směrnice vyloučila účinnost tzv. příbuzenských výluk u škody (újmy) na zdraví. To v praxi znamená, že pokud rodinní příslušníci pojištěného, řidiče či jiné osoby, která podle občanského práva v případě nehody odpovídá, a jejíž odpovědnost je kryta pojištěním, utrpí škodu (újmu) na zdraví, nebudou tyto osoby v důsledku rodinného vztahu vyloučeni z pojištění. Členským státům byla stanovena povinnost k vytvoření či pověření subjektu poskytujícího odškodnění pro případ škod způsobených neidentifikovaným či nepojištěným vozidlem. Následující směrnicí byla směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Třetí směrnice 90/232/EEC z roku 1990 dále ovlivnila obsah pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla povinným zahrnutím škod na zdraví vozidlem přepravovaných osob do pojistné ochrany, ale hlavně pak principem single premium, podle něhož musí pojistná ochrana za jediné pojistné platit na celém území Evropské unie. Současně uložila členským státům umožnit účastníkům dopravní nehody bez prodlení zjistit identitu pojistitele pojištění odpovědnosti. 27 Čtvrtá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a o změně směrnice Rady 73/239/EHS a 88/357/EHS (tzv. čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel) znamenala přínos zejména pro poškozené, neboť posílila jejich postavení. Směrnice přiznala vymezenému okruhu poškozených přímý nárok vůči pojišťovně, u níž je pojištěna osoba, která odpovídá za škodu. Prvkem ochrany poškozených byla mimo jiné 27 Pojistné rozpravy : pojistně teoretický bulletin [online]. 6. vydání. Praha: Česká asociace pojišťoven, [cit ]. Dostupné z WWW: < ISSN

25 povinnost pojišťoven jmenovat škodního zástupce v každém jiném členském státě, než v němž získaly úřední povolení a dále povinnost každého členského státu zřídit nebo schválit informační středisko umožňující poškozenému žádat o odškodnění. Poté byla přijata pátá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES ze dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Pátá směrnice pozměnila a doplnila znění předchozích motorových směrnic. Za hlavní přínos lze označit navýšení minimálních pojistných částek, které vzrostly u škod (újem) na zdraví na částku EUR na každého poškozeného nebo EUR na každý nárok, bez ohledu na počet poškozených, a v případě věcné škody na částku EUR na každý nárok bez ohledu na počet poškozených. V návaznosti na výše uvedené lze konstatovat, že v minulosti došlo v této oblasti k vydání dohromady pěti směrnic, jež jsou označovány jako 1. až 5. motorová směrnice. Následně byla ovšem vydána směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění. Hlavním účelem poslední citované směrnice je sjednocení a ucelení úpravy obsažené v 1. až 5. motorové směrnici. Jedná se o kodifikované znění. Přijetím této směrnice došlo ke zpřehlednění předchozí úpravy na úrovni Evropské unie. Na závěr lze shrnout, že cílem všech právních předpisů nastíněných v této kapitole bylo sjednocení právní úpravy této problematiky na území Evropské unie Právní úprava v kontextu mezinárodního práva Z pohledu mezinárodní právní úpravy je namístě zmínit Jednotnou dohodu mezi národními kancelářemi, která byla podepsána dne 20. října 1989 v Londýně. Dalším důležitým dokumentem je Multilaterální dohoda o zárukách mezi národními kancelářemi pojistitelů ze dne 15. března 1991, která byla uzavřena v Madridu. Jedná se o dva základní smluvní nástroje fungování systému tzv. zelené karty. Zelenou kartou se rozumí mezinárodní osvědčení, které prokazuje, že k vozidlu byla uzavřena příslušná pojistná smlouva. Význam je ovšem nezbytné přikládat taktéž bilaterálním dohodám uzavřeným mezi jednotlivými národními kancelářemi. 19

26 3. Právní úprava pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla 3.1 Vznik pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem, přičemž v souladu s výkladovými ustanoveními ZPOPV se pojistníkem rozumí ten, kdo uzavřel s pojistitelem smlouvu o pojištění odpovědnosti a pojistitelem pojišťovna, která je oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti podle zákona o pojišťovnictví. Zákon o pojištění odpovědnosti podmiňuje možnost provozování vozidla na vymezených pozemních komunikacích nezbytností pojištění povinnosti osoby, která vozidlo provozuje, nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. 28 Povinnost pojištění odpovědnosti trvá i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci ve smyslu 1 odst. 2 ZPOPV, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Povinnost pro případ ponechání vozidla na pozemní komunikaci byla do právního řádu včleněna zákonem č. 137/2008 Sb. s účinností od Domnívám se, že tak došlo ke zkvalitnění právní úpravy, neboť byly postihnuty případy, kdy vozidlo bylo na pozemní komunikaci parkováno. V současné době nelze zaparkovat vozidlo bez pojištění odpovědnosti na uvedených pozemních komunikacích, a to ani na místech označených dopravní značkou jako parkoviště Pojistná smlouva z pohledu komparace právních úprav účinných do a od V souladu s tím, co již bylo uvedeno výše, je nezbytným předpokladem vzniku pojištění odpovědnosti uzavření pojistné smlouvy. Právní úprava pojistné smlouvy je obsažena především v ZPOPV jako lex specialis, nicméně v otázkách tímto zákonem neupravených je třeba použít právní úpravu subsidiární. Subsidiarita je vyjádřena 28 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 29 BUŠTA, Pavel; PŘIKRYL, Vladimír. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s komentářem a souvisejícími předpisy. 4. vyd. Praha : Venice Music Production, ISBN