Kamenické panství. Geymüllerové na Kamenici ( ) Ročník VI. číslo 15. červenec 2009

Transkript

1 Kamenické panství pečeť Zbyňka z Kamenice-Sbinconiso Camnic štít se zavinutou střelou Benešoviců - pánů z Bechyně Ročník VI. číslo 15. červenec 2009 Geymüllerové na Kamenici ( ) Občasník

2 První zprávy o rodu Geymüllerů jsou kusé - roku 1581 žil v Turckheimu (západně od města Colmar) v Alsasku. Alsasko je jedním z 26 departmentů Francie, sousedící se Švýcarskem a Německem. Roku 1613 emigrovala rodina do Švýcarska, odkud pocházejí o jednotlivých členech rodiny přesnější zprávy. Můžeme tedy napsat, že naše rodina Geymüllerů pochází ze Švýcarska, z Basileje. Doktor medicíny Johann Rudolf Geymüller se narodil asi v roce 1732 (manželka Gertrud Schaub). Na litografii od von J. Kriehubera je první doktorův syn Jan Jindřich starší (Johann Heinrich ), který měl s manželkou (Barbara Schmid ) zejména dcery Karoline ( , provdána 1821, manžel Anton Kriegshaber), Barbara ( , provdána 1825, manžel Carl Johann Didrik Ulrich von Croneborg), Clara ( , manžel? von Lützov), Aloysia (1803-?, manžel? von Gall), Henriette (1804-?, manžel? von Derezenyi), Katharina ( , manžel Nicolaus Freiherr auf Zsaka Vay de Vaya), Marie (1811-?, manžel Karl Gustav von Küste), Rudolf (1813, manželka Malvína 1836, manželka Marie 1842), Jindřich ( ), Wilhelmine ( ). Druhý syn Jan Jakub (Johann Jacob , manželka Clara Forgaten) neměl potomky. Třetí doktorův potomek - dcera Uršula (Ursula , manžel Peter Falkner, sňatek 1780) měla jediného syna Jana Jindřicha-mladšího ( ), pozdějšího správce kamenického statku v letech Starší z bratrů, Jan Jindřich měl kráčet ve šlépějích svého otce, věhlasného lékaře, ale jeho brzká smrt a nedostatek, ve kterém se pak rodina nacházela změnila určená předsevzetí. Jan Jindřich odchází v roce 1772 do Vídně a dostává se do služeb bankovního domu PETR OCHS, kde se stává v krátké době společníkem. V roce 1781 přibírá jako společníka i svého mladšího bratra. Petr Ochs v uznání za jemu prokázané služby jim předal celý podnik s tím, že až do jeho smrti bude veden pod jeho jménem. Roku 1804 Ochs umírá a oba bratři přibírají k sobě jako společníka ještě svého synovce Jana Jindřicha mladšího (*1781 Geymüller- Falkner), syna jejich sestry, který již za svého mládí ve Švýcarsku přijal jméno po své provdané matce. Jelikož Jan Jindřich starší neměl dlouho mužských potomků, počítal zřejmě se svým synovcem jako s dědicem svého majetku (hlavně však jména) a proto ho již od ranného mládí vedl a vzdělával pro vedení podniku. Od roku 1805 již nese firma název: Bankovní dům Geymüller &. spol. Všichni tři společníci jsou císařem povýšeni 1810 do rakouského rytířského stavu a v roce 1824 do rakouského stavu svobodných pánů. Roku 1812 se Jan Jakub vzdává své účasti v podniku a přenechává svůj podíl staršímu bratru a synovci. Jan Jindřich starší je účasten při vzniku c. k. privilegované národní rakouské banky a je jmenován guvernérem tohoto institutu. Krátce před svou smrtí (+1824) z této funkce pro nemoc rezignuje. Funkci ředitele správy banky převzal po něm jeho synovec Jan Jindřich mladší (Falkner). Tento také v roce 1831 převzal Kamenici. Popis erbu na diplomu z roku 1824 při udělení titulu svobodných pánů baron (titulní strana bulletinu): modrý štít, na něm stříbrná šesticípá hvězda nad stříbrným mlýnským kolem. Na štítě baronská koruna s pěti viditelnými perlami a na ní stojí tři turnajské otevřené Občasník

3 přilby s korunkami, monile (přívěsky) a s modro - stříbrnými přikryvadly (kov - stříbro vespod). Klenot - první přilba otevřená modrá křídla, mezi nimi stříbrná šesticípá hvězda, na druhé přilbě korunovaný černý orel hledící vpravo, na třetí přilbě je stříbrné pštrosí pero mezi dvěma modrými. Jako štítonoši dva stříbrní odvrácení chrti. Heslo IN ADWERSIS CONSTANS. Vázaný dekret je v depozitáři kamenického městského muzea Jan Jindřich (Johann Heinrich von Geymüller-Falkner) (* Basel, Basel) Od roku 1831 byl v rámci exekuce převzat kamenický statek jménem největšího věřitele, vídeňského velkoobchodního domu Geymüller & Co. Wien, Janem Jindřichem mladším. Po celý čas spravoval kamenický statek jejich zplnomocněnec a správce - pan Bertoni. Roku 1835 jej Jan Jindřich (Falkner) odevzdal svému bratranci, jedinému žijícímu synu po zemřelém Janu Jindřichu Geymüllerovi starším ( ) - Jakubovi Rudolfovi Geymüllerovi (*1813), který vlastnil kamenický velkostatek až do roku 1896, kdy jej po něm zdědil jeho syn Rudolf Bedřich Geymüller. Po Rudolfovi následoval v roce 1923 jeho mladší syn Richard Rudolf Geymüller, který vlastnil velkostatek Kamenice nad Lipou až do roku 1945, kdy byl donucen se z republiky vystěhovat ke svému bratru Jiřímu (Georg) do Hollenburgu nad Dunajem na pravém břehu řeky, jihovýchodně od města Krems v Rakousku Jakub Rudolf (Jacob Rudolf von Geymüller) (* Wien, Wien) Český inkolát (občanství) obdržel Geymüller v roce Majitel panství Kamenice, Včelnice, Častrov a Božejov v Čechách, Hollenburg, Nuszdorf a Treismauer v Dolních Rakousích. Božejovské panství koupil Jakub Rudolf v roce 1837 od Joachima Antonína Josefa Voračického. Společně s Božejovem koupil také dvory Myslov, Holákov, Ústrašín a Nový dvůr. Ten stával asi v místě lesovny u Nové Vsi. Brzy po roce 1840 přešly dvory z vlastní správy do nájmu. Roku 1850 zanikl u Božejova Nový dvůr a pole byla přidělena dílem k božejovskému dvoru, dílem k chalupám v Nové Vsi. Koncem roku 1835 si Jakub Rudolf spachtoval na 18 let dvůr u Stranné, od jindřichohradeckého probošta. V roce 1836 nechal Jakub Rudolf z velké části přestavět a opravit zámek ve Včelnici. Tam, kde bývala nepotřebná fabrická stavení, prázdná od časů hraběte Reye, dal postavit obydlí prvního úředníka. Dále dal přestavět dlouhé pořadí, které bylo do ulice, kde pak vzniklo mnoho pokojů i úřední kancelář a tak se zlepšil pohled i na tuto část zámku. Veškerá oprava, jakož i úprava zámecké zahrady ve Včelnici, stála Jakuba Rudolfa velkou částku peněz, která se odhadovala na zlatých. V roce nechal opravit božejovský zámek, některé části i z gruntu přestavět. Při těchto úpravách zrušil staré ohrazení zámku a na jeho místě zřídil zahradu a ovocný sad. Mimo tuto stavbu nechal ještě v roce postavit v Častrově z gruntu nový pivovar a sládkovo staré dřevěné obydlí u cesty pod pivovarem bylo strženo a postaveno nové. Jakub Rudolf Geymüller byl dvakrát ženat. Jeho první manželkou byla Malvína, rozená Günther ( ) z Vídně. Její otec býval vojenským důstojníkem ve službě rakouské. Svatba se konala ve Vídni roku Uvítání nového pána s chotí Malvínou bylo v Kamenici velmi slavnostní. I když jejich manželství netrvalo dlouho, měli spolu tři děti - Marii ( , manžel Theodor von Neuhaus, sňatek ), Jindřicha (1838- Občasník

4 1859) a Rosu ( ). Baronka Malvína zemřela velmi mladá, dne 22. srpna 1840 ve Včelnici, kde žila přechodně celá rodina od roku 1839, protože kamenický zámek byl celý v přestavbě. Malvína byla pochována na kamenickém hřbitově Brádlo, kde je hned u kaple (přes cestu) bezejmenný pomníček vysoký železný kříž a erbovní štít s monogramem MG na železné desce dodnes. Jakubovou druhou manželkou byla Marie, rozená Peithner von Lichtenfels ( ), rovněž z Vídně, kde byl její otec doktorem a měl svůj vlastní statek nazvaný Ceiselstein. Svatba Jakuba Rudolfa s Marií se konala ve Vídni 13. července roku Z tohoto manželství se narodili Adelheid ( ), Maria Clarisa ( , manžel Wilhelm von Reck auf Autenried), Carolina ( ), Rudolf ( ) dědic velkostatku Kamenice, Agathe ( , manžel Eugen von Ransonnet-Villez, sňatek 1870), Gabriele ( , manžel Josef von Bonn). V roce 1840 došlo i na zdejší zpustošený zámek, který dal Jakub Rudolf zcela přestavět. Dělo se tak v létech Také zámecká zahrada byla v té době upravena. V dolní části zahrady byly vysázeny různé druhy stromů. V horní části byl zrušen ovocný sad, kde pak byly vysázeny okrasné keře a květiny různých barev. Celá horní část byla oplocena. V tento čas stavby zámku byla koncem roku na podnět majitele panství od vrchnosti postavena rodinná hrobka pod brádelskou kaplí. Kaple sama pak na vlastní náklad majitele panství obnovena a mnohé chrámové náležitosti tam umístěny. Stavba hrobky a obnova kaple stála celkem zlatých konvenční mince. Po dokončení prací byly ostatky vznešené zesnulé Malvíny dne 24. srpna 1841 s velkou pompou exhumovány a uloženy do hrobky (?). Na obrázku je rodový štít se štítonoši a heslem (kino). V roce 1844 byly v dubnu až červnu malovány zámecké pokoje pražskám malířem Kellertem. Toho roku byly dána na zdejší zámek a zámeckou věž hromosvody, a to prací měšťana a zlatníka Haslingra z Budějovic. V měsíci červenci roku 1844 byly na zámeckou věž dány hodiny, které měly dříve jen dva ciferníky (jeden k pivovaru a druhý na zámecké nádvoří) a které hodinář Jelínek z Jindřichova Hradce opravil a přidal k nim ještě dvojí rozvod, takže nyní na všechny čtyři strany ukazují. Hodiny na kostelní věži měly úsměvnou historii. Byly zřízeny v roce 1840 z darů dobrodinců, neměly však ciferníky a rozvodové zařízení. To měla opatřit obec. Ta to však neučinila a tak hodiny, které zhotovil hodinář Ježovský, byly za 70 zlatých prodány do Deštné. Teprve roku 1870 daroval Jakub Rudolf Geymüller nové hodiny i na kostelní věž. V roce 1840 byla od Dráchovky k Heřmani a Pecovskému rybníku (ještě v roce 1907 se rybník jmenoval Heřmanský) vysázena lipová alej. V roce 1844 z jara byla proti dvoru (STS) založena nová zahrada, k užívání vrchnostenského úředníka, který ji dal osázet ovocnými stromky. V letech stávala na tomto místě vrchnostenská chmelnice. Dne 4. května 1845 v neděli odpoledne přijela zdejší vrchnost, baron Jakub Rudolf z Geymüllerů se svou druhou chotí Marií a celou rodinou do Kamenice, kterou si vyvolila za své nové obydlí. Uvítání bylo znovu slavnostní. Po 8 hodině temného večera oznámily tři silné rány z hmoždířů cosi neobyčejného. V okamžení bylo celé náměstí a hlavní ulice v Občasník

5 překrásné jasnosti. Veškerá okna byla osvícena. Nesčíslné množství lidu domácího i z okolí hemžilo se po náměstí, obdivujíce zářící světla. Největší překvapení však poskytla zámecká zahrada. Na dřevěném zábradlí, kterým byla ohrazena hořejší část zahrady, zářilo lamp dvěma řadami postavených, jakož i na obou koncích, kudy se na starobylou lípu vcházelo. Po větvích lípy byly rozvěšeny papírové všebarevné, olejem napouštěné svítilny. Také v dolejším dílu zahrady na dřevěných mostech byly lampy, takže přes lamp osvěcovalo zahradu. Hřmot kotlů a hlučné znění trub bylo znamením, že vrchnost - Jakub Rudolf s chotí do této překrásně vyzdobené zahrady přichází. A když zdejším vrchním úředníkem, panem Kraemerem byl uveden na osvětlenou lípu, začala se za doprovodu hudby zpívat píseň. Jakub Rudolf poděkoval za přivítání a za doprovodu hudby obešel zahradu. Když přišel na náměstí, poděkoval měšťanům za prokázanou úctu a pozornost. Celá slavnost se protáhla dlouho do noci. Malvína i Marie, baronovy manželky, byly náboženství katolického, kdežto baron, jakož i jeho předkové po mužské linii byli vyznání helvetského. Dne 21. května roku 1846 přešel Jakub Rudolf se svým synem Rudolfem Bedřichem ve zdejším chrámu Všech svatých na víru katolickou. Při této slavnosti byli zdejší děkan Vojtěch Maršálek, pan František Vrzák - farář z Nové Cerekve a vikář z Pelhřimova, kteří byli za svědky. V roce 1848 byly u kostela zasazeny lípy. Po zrušení patrimoniálních úřadů v roce 1848 vznikly v Kamenici nové úřady soudní a berní. V témže roce, 30. prosince, strávil oheň radnici i s věží a ještě dalších šest domů. Nová radnice stavěná od základů byla hotova teprve 30. března 1857, protože devět let trvaly roztržky a nejasnosti kolem otázky, zda v radnici budou i kanceláře c. k. úřadů. Stavbu radnice řídil pan Václav Šamal, radní, měšťan ctný a stavitelský mistr barona z Geymüllerů. Radnice stála zlatých stříbra, kromě dříví, tašek a latí na krov. Tento materiál obdrželo město od vrchnosti za pronajatou honitbu. V roce 1861 stavěl Jakub Rudolf nový pivovar a mlýn pod zámkem. Za tím účelem vykoupil na náměstí pět domků, z nichž dva byly patrové. Nechal je zbořit, zrušil i svoji cvočkárnu, která tam také stála a postavil pivovarskopu zeď. Poněvadž tím bylo náměstí zohyzděno, dal před zeď nasázet lípy a akáty. Starý mlýn, který tu stával, byl zbořen a postaven zgruntu nový. V parčíku u špýcharu byl patrový domek a vedle něj konírny. Z druhé strany špýcharu byly mastné krámy, vedle nich vinopalna a pivovar. Když byl zrušen starý pivovar a vinopalna, byly zde postaveny nové konírny, které byly v horní i dolní části spojeny se špýcharem vysokou zdí.uprostřed byla velká vrata. V roce 1866 byl zrušen a zbořen zámek v Častrově. Roku 1874 dal Jakub Rudolf stavět u Pecovského rybníka pilu na řezání prken, která dělala dvěma běhy šest řezů najednou. Stavení, většinou dřevěné bylo dohotovené 25. listopadu Za přítomnosti vrchnosti a všech úředníků byla provedena zkouška, která Občasník

6 Vacslav Jansa - Lípa (kolem roku 1891). Vácslav Jansa - Zámek (kolem roku 1890). Občasník

7 dopadla velmi dobře. Výlohy na pilu činily zlatých stříbra. Roku 1875 byl v Kamenici založen hasičský sbor, který velmi dobře zasáhl v roce 1876, kdy 7. srpna hořela Hvězda a dvě stodoly. Oheň byl veliký, ale pro rychlou a statečnou pomoc nových hasičů se dál oheň nerozšiřoval. Po požáru chtěla obec koupit Hvězdu s příslušnými pozemky pro stavbu nové školy. Hvězda byla na prodej, ale než se obec odhodlala, Hvězdu koupil Jakub Rudolf za zlatých, opravil ji a zřídil v ní svoji hospodu. Jakub Rudolf z Geymüllerů zemřel v roce On i jeho žena Marie (+1898) jsou pochováni na Brádle a v kapli má každý z nich zazděnou pamětní desku. Po smrti Jakuba Rudolfa nastoupil na kamenický statek jeho syn, Rudolf Bedřich Rudolf Bedřich (Rudolf Friedrich von Geymüller) (* Wien, Hollenburg) Manželkou Rudolfa Bedřicha Geymüllera se stala říšská hraběnka Markéta (Marguerita ) ze Szerenyi de Kis-Szerenyi, maďarského původu. Svatba šlechtického páru byla honosně oslavena na všech jeho panstvích. Z tohoto manželství se narodilo pět dětí Jan (Johann ), Marie ( ), Jiří (Georg , později vlastník Hollenburgu), Richard ( , dědic kamenického statku) a Rudolfína ( ). Rudolf žil se svou rodinou v Kamenici a nikdy nelitoval nákladů, aby jak zámek, tak i okolní krajina, blízké rybníky, lesy, parky, cesty v nich byly udržovány v dokonalém stavu. Všichni majitelé panství z tohoto rodu mají veliké zásluhy o jedinečnou krásu kamenického okolí. Je dost těch, co si ještě pamatují na vzorně upravené cesty na Melíšku, na Brádle, na Hamerkách, kde se mohli pohodlně procházet až k pile, dále kolem rybníků k vysoké aleji mohutných modřínů a odtud k pohádkovému jezírku "Oko", nebo kolem myslivny do hlubokých smrkových lesů. Rudolf měl rád lesy, koně a lov, hlavně srnčí zvěře. V roce 1898 přivezl na své panství v Kamenici prvního bažanta a šest bažantích slepic, které nechal vypustit do remízu za jeho pilou. Od té doby je tato lovná zvěř na Kamenicku. 24. října 1899 vznikl oheň od žhavého popela u pekaře Františka Houšky. Shořelo 12 domů - čp. 8, 9, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 34, 35, 36 - mezi nimi byl také hostinec Na poště (nyní hotel U lípy) a u Dvořáků (nyní lékárna). Kromě místního sboru zúčastnily se hašení sbory z Nového Etynku (Včelnice) a Černovic. Požáru velel velitel sboru Matěj Hubrt. Pro veliký žár a prudký vítr hájily sbory ostatní domy. Domáci sbor - čp. 7, 10, 11, 31, 32 a 33 (všechny dřevěné). Černovický sbor - čp. 50, 51 a 52. Novoetynští - čp. 10, 22 a 23, panská stříkačka čp. 2. Po ohni část požářiště koupil baron Rudof Geymüller a nechal na něm v roce 1901 vystavět nynější hotel U lípy. Rudolf měl bohatou knihovnu, kterou později doplňoval jeho syn Richard. Co se podařilo po roce 1945 zachránit je v současné době v depozitáři Správy zámeckých knihoven Národního muzea v Praze. Knihovna čítá více jak svazků vydaných zejména z let , z dat novějších do přelomu století 19. a 20 již mnohem méně. Kopii seznamu celé knihovny poskytlo Národní muzeum v roce 2009 městskému muzeu. Baron měl i knihu o historii Kamenice, od kněze Lendra, kterého si velmi vážil. Žil v Kamenici jako střední občan, který měl rád své koníčky a o politiku se nestaral. Rudolf, podobně jako jeho otec, i on byl patronem nad školou a kostelem, jak v Kamenici tak i v Častrově. Pro své zaměstnance, kteří pracovali u dvora, dal vystavět dva patrové domy (po levé straně od autobusového nádraží ke kuželně) se zahrádkou, vodou a elektrickým osvětlením čp. 442, 443. Za Zámeckým rybníkem nechal postavit budovu pro sklad obilí. V říjnu 1919 byla na náměstí zasazena lípa Svobody (na patníku je letopočet ukončení války ). Vypěstoval ji, dcerku staré zámecké lípy, Občasník

8 zahradník R. Schönsgibel. Sázela ji škola - děti a dva nejstarší občané města. Dnes je tato lípa snad nejkrásnějším stromem v širém okolí. Z války se vrátili také Richard a Jiří, baronovi synové. Oba byli ve válce těžce raněni. Richarda zachránil po jednom z bojů Medek, z nedaleké vsi. Po válce, když se to od syna Rudolf dozvěděl, chtěl mu okamžitě za tento šlechetný skutek vyplatit velkou částku peněz. Medek však řekl, že to byla jeho povinnost a nechtěl peníze přijmout. Rudolf mu tedy nabídl velmi dobrou práci v zámku, kterou Medek přijal. V roce 1919 žádal Richard Rudolf Geymüller na obci o československou státní příslušnost. Tehdy byl starostou města učitel Voráček. Radní se dohodli, a rozhodli, že mu vydána nebude. Později se ukázalo, jak velkou chybu zase radní udělali - Richard požádal o příslušnost švýcarskou a tu obdržel Richard Rudolf von Geymüller (* Kamenice nad Lipou, Hollenburg) Po smrti Rudolfa, který je pohřben se svou manželkou (+1930) na Brádle, vládl v Kamenici jeho syn Richard a to od roku Jeho bratr Jiří převzal panství Hollenburg. Richard Geymüller byl povahou po otci, měl rád společnost, ženy, lov, rád jezdil na koni. V Kamenici se zpočátku zdržoval velmi málo, více se zdržoval ve Vídni. Do Kamenice přijel někdy v létě, ale hlavně na podzim, kdy se konaly hony. Oženil se s Alžbětou z Twickel (Elisabeth 1904-?), dcerou svobodného pána Ferdinanda z Twickel a jeho choti Zdenky, Levá polovina svatebního oznámení. rozené říšské hraběnky z Arco Zinneberk jménem Bogen. Církevní sňatek se konal v opatském chrámu v Ettalu 17. června 1943 v Horních Bavorech. Po svatbě žil Richard už na panství v Kamenici. Jeho žena Alžběta byla velmi pobožná, každou neděli chodila do kostela, kde měli své místo na kruchtě. V roce 1924 prodal Richard panství Božejov. Budovu zámku se zahradou odkoupila obec za Kč a začala jej postupně upravovat pro veřejné účely. Pozemky, které náležely k panství byly za přiměřenou cenu rozprodány drobným uchazečům. Lihovar odkoupilo nově utvořené lihovarské družstvo. V roce 1944 zničil požár Rudolfovu pilu. Po ohni nechal Richard Geymüller na tom samém místě postavit pilu novou. Dne 13. května 1945 na rozkaz starosty města Miloslava Melouna byl se svou rodinou Richard Geymüller vyhoštěn, i když nebyl německé národnosti, ale státní příslušník švýcarský, jak bylo z emblému na zámku a ze švýcarské vlajky na jeho autě patrno. Richard Občasník

9 Pravá polovina svatebního oznámení. z Geymüllerů se svou ženou Alžbětou a jejich synem Richardem, který se narodil v Kamenici , odjíždí z Kamenice na valníku, na kterém mají jenom několik zavazadel. Na jeho poslední cestě z Kamenice se přišli rozloučit jeho nejvěrnější služebníci. Kočí Louša jel ještě na Červenou Lhotu a pak na hranice Rakouska, kde předal koně Richardovi a vrátil se domů. Richard pokračoval dále ke svému bratru Jiřímu na panství Hollenburg v Rakousku se manželům narodila v Bad Ischlu dvojčata holčička Sidonia (Zdenka) a chlapeček Jan Jakub. Richard Geymüller zanechal v Kamenici nad Lipou svůj velký majetek a později uplatňoval své právo na panství pomocí švýcarského velvyslanectví. Stát jeho majetek údajně zaplatil kolik, to nikdo neví, ale moc to zřejmě nebylo... Ručičky věžních hodin jediné co nebraly Po odchodu barona Geymüllera, kdo se dostal do zámku, co viděl, to vzal. Kdyby tak mohla mluvit zámecká zahrada. A tak v té době tam nebraly pouze ručičky na hodinách. Na Občasník

10 podzim roku 1945 se do zámku nastěhovala dětská ozdravovna, ze které se brzy stal velký ústav výborně řízený ředitelem Vladimírem Veskou. Lesy a rybníky přešly do státní správy, polní půda byla přidělena drobným zemědělcům. Tak skončila posloupnost pánů na hradě, později zámku, kde se od roku 1267 do roku 1945 vystřídalo 59 majitelů. Xeroxová kopie společné fotografie barona Geymüllera (s knírkem, sedící dole uprostřed) se svými zaměstnanci. Vlevo od něj je správce Králíček, vpravo lokaj Medek. Dále aspoň jména Hanza fořt, Vávrová účetní (sedící druhá zprava), Hanus sládek, Nevšímal adjunkt, Neubauer fořt, Skšont správce dvorů, Král fořt Bozděchov, Halous fořt, Reba adjunkt, Pec adjunkt, Králíček (syn správce?), Zatočil porybný, Karkula hajný, Najbaurt Tonda hajný, Jíra hajný z Dráchova, Richtr O., Křen šafář, Jirsa šafář, Daňhel šafář, Hanuš hajný Sudkův Důl, Jedlička hajný, Mach hajný, Krejča pivovar, Soucha rybář, Michal poklasný, Janů hajný, Leština hajný, Jirsa Viktor hajný, Draxler šofér, Prchal správce pily, Zikmund stavbyvedoucí, Vacík mistr v pivovaru, Hadrava kovář, Soucha cihelna, Slavík kolář, Janů sedlář, Krajc poklasný, Novák řidič, Němec řidič, Hrůza lokaj, Kopal elektrárna, Prchalová kancelář (bílá halenka), Slavík kolář. Všechny zaměstnance se nepodařilo identifikovat. Pro názornost v textu přehlédnutelných dat a souvislostí jsem jako přílohu bulletinu připravil kresby rodokmenů. Kamenickou, stále kvetoucí větev založil Jan Jindřich Geymüller-starší ( ), tzv. Falknerovu větev založil o jednu generaci mladší syn Uršuly (provdané Falknerové) Jan Jindřich Geymüller-Falkner ( ), synovec Jana Jindřicha Geymüllera-staršího. Nejvýznamnější osobou v této rodové větvi je snad Heinrich Adolf von Geymüller ( ), kunst-historik a architekt (zde na fotografii v klobouku). Větev zřejmě vymřela po meči, protože bližší data se jménem Geymüller u Maxe Gschneidingera nebyla nalezena. Po přeslici však pokračuje dále pod různými jmény provdaných příslušnic rodu (Venables, Schielle, Bodmer, Nikitine aj.). Max Gschneidinger má na svých webových stránkách data o šlechtických jménech, reprezentujících rodin a jednotlivců z těchto rodin. Přesto je to laik jako jsme my v Kamenici nad Občasník

11 Lipou. I kdyby se tedy někde v rodokmenech vynořila chyba, je třeba smeknout před jeho laickým dílem. Česká šlechta na podobné genealogické dílo teprve čeká. Dostala se mi do rukou pouhá xeroxová kopie fotografie, zřejmě z 60. let 20. století, na níž nalezneme posledního majitele panství barona Richarda Geymüllera ( ) a jeho manželku Alžbětu (rozenou von Twickel) se svými potomky jak můžeme číst na rukou nadepsaných jménech na okraji fotografie Hansi (*1945, první dvojče), Rudi (*1944, náš baron) a Nina (*1945, druhé dvojče Sidonia). Richard v Rakousku i Jan v Německu mají své potomky jak uvádí Almanach českých šlechtických rodů. Literatura, pramen: z uvedených podkladů připravil Štěpán Kučera Gschneidinger, Max, München: Genealogy Index for surnames beginning with G - Hadrava, M.: citace ze seriálu Osudy jednoho hradu, Zpravodaj města Jirsovi (+): obrázky xerox - oznámení, rodina, společná fotografie zaměstnanců Kučera, Š.: foto 5x Pouzar, V.: Almanach českých šlechtických rodů. Nakladatelství Martin 2005, str Sassmann, A.: Kořeny 2. Karmášek, České Budějovice Schloss Hollenburg: (možnost ubytování na zámku) SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec: citace z Inventáře velkostatku Kamenice Šimánek J.: foto-diplom Universität Graz: foto PhDr. Heinrich Adolf Geymüller Wikipedia: Občasník

12 Růže pánů z Ústí V Telči a na některých jihočeských zámcích nacházíme obraz Dělení růží, na němž praotec rodu Vítkovců rozděluje svým synům erb růže v různých barvách. Nejmladší Sezima prý obdržel růži černou ve zlatém poli pro svůj nemanželský původ. Jde o vyobrazení podle pověsti zaznamenané podle pověsti Václavem Březanem. 1) Černou barvů růže u pánů z Ústí uvádí i starší literatura. 2) Erbem růže se naposledy zajímal Karel Komárek, který na jedné straně tvrdí, že černou růži nikdo nikdy neviděl, ale posléze na straně druhé připouští obě varianty. 3) Jaká je však skutečnost. V erbovním sále na hradě Laufu u Norimberka je u pánú ústeckých modrá růže se zlatým semeníkem ve stříbrném, zřejmě vybledlém poli. Černou růži ve stříbrném poli s týmž středem nacházíme u pánů z Kosovy Hory. Sezimové z Ústí mají modrou růži ve zlatém poli se stejným semeníkem i na Klaudyánově mapě Čech z roku Stejné vyobrazení s přikrývadly modro-zlatými a klenotem růže ze štítu nacházíme i ve vídeňském rukopise ) Ten jsem datoval rokem Pozoruhodné jsou údaje Bartoloměje Paprockého z Hlohol, který v Zrcadle markrabství moravského z roku 1593 uvádí růži černou ve zlatě, zřejmě pod vlivem pověsti zaznamenané Březanem, ale v Diadochu z roku 1602 již píše o růži modré, vycházeje patrně již z autopsie. Jan Sezima z Ústí nechal namalovat roku 1609 v památníku Jana Jiřího ze Švamberka zlatý štít, v něm modrou růži s červeným semeníkem, v klenotu růži ze štítu a přikrývadla modro-zlatá. 5) bylo povoleno Lvovi Vilémovi z Kounic, aby čtvrtil 1) PALACKÝ František: Rodopis pánů z Rosenberka podle sepsání V. Březana, in Časopis Českého musea, roč. II/1828, sešit 4. 2) KRÁL z Dobré Vodfy, Vojtěch: Znaky rodů českých, in Časopis Společnosti přátel starožitností českých, roč. II/1894, příloha II. Vítkovci. KRÁL z Dobré Vody Vojtěch: Heraldika, Souhrn pravidel a předpisův znakových, Praha-Karlín 1900, s ) KOMÁREK, Karel: Erb pětilisté růže, in Erbovní sešit 2, Praha 1969, str. 3. 4) POKORNÝ, Pavel R: Vídeňský rukopis CVP 8330, in Sborních archivních prací, roč. L/2000, č. 2, s ) Státní oblastní archiv Třeboň, Památník Jana Jiřího ze Švamberka folio 93. Občasník

13 svůj erb dvou stříbrných leken v červeném poli s erbem Sezimů z Ústí, modrou růží se zlatým semeníkem ve zlatém poli. Ta zůstala i v dalších polepšeních Kounického erbu Kaunitz- Rietberg i Kaunic-Rietberg-Questenberg a setrvala v erbu Kaunitzů do vymření moravské linie po meči roku 1848 a roku 1888 i po přeslici. Jak je patrno z uvedených dokladů, užívali Sezimové z Ústí modrou růži se zlatým semeníkem ve zlatém poli. Přikrývadla modro-zlatá a v klenotu růži ze štítu. Tím je také dokázána chyba na uvedených obrazech dělení růží. (předchozí stránka: vlevo erb pánů ze Stráže, vpravo čtvrcený erb Kaunitz-Rietberg) Literatura, kresby: PhDr. Pavel R. Pokorný Louda, J.: České erby Pokorný, Pavel. R. PhDr.: Růže pánů z Ústí. Heraldická ročenka 2006, Praha Siebmacher: CD - Der Mährische adel - Moravská šlechta, GARN Brno Odborná vycházka Klubu lesníků a přátel lesnictví v Pelhřimově Ve dnech 14. a 15. července 1912 uspořádal Klub lesníků a přátel lesnictví v Pelhřimově svoje XII. valné shromáždění spojené s odbornou vycházkou do lesů statku vysokorodého pána, pana barona Rudolfa z Geymüllerů v Kamenici nad Lipou. Dosti četný počet dam a pánů zavítalo do Kamenice nad Lipou již v neděli 14. července toho roku. Na jich počest pořádal se v dolejších rozsáhlých místnostech hotelu,,u lípy večírek při kterém koncertovala hudba pana Františka Vaníčka. Zábava na tomto večírku byla velice animovaná až do konce, kdy učastníci se rozcházeli s touhou na zítřejší den. V pondělí ráno o 8. hodině ranní za překrásného počasí nasedli páni účastníci do připravených povozů na náměstí v Kamenici nad Lipou. Po krátké jízdě, as 25 minut trvající, sestoupili v osadě Dráchově u panské školky. Zde uvítal všechny ctěné účastníky pan nadlesní J. E. Holan těmito slovy: Velevážení! S pocitem radosti dovoluji si vás jménem vysokorodého pana barona uvítati při vstupu na půdu lesnímu hospodářství věnovanou. Klub lesníků a přátel lesnictví v Pelhřimově získal sobě svým blahodárným dvanáctiletým působením skutečných přátel všude tam, kam známost o něm pronikla. I my stali jsme se vašimi přáteli a s radostí přišli jsme přání vašemu, pořádati letošní vycházku do lesů našich vstříc, a to tím spíše, jelikož sám pan baron byl tímto vašim rozhodnutím mile dotčen. Vítaje vás, prosím, byste šetrně posuzovali naše nedostatky; zejména prosím correferenta této vycházky pana ředitele Steinbacha, by nám naše nedostatky ku poučení a uvarování se jich v budoucnosti, také ráčil bezohledně vytknouti a volám vám vstříc: Lesu a lovu zdar! Na to následovala prohlídka školky a pak asi jednohodinová procházka částí polesí Dráchovského, ubírající se odděleními: Pod polem, Lom až na křižovatku hospodářnice A s průsečnicí 4, kdež zahájena byla krátká rozprava o zdejším lesním rozdělení a jeho označení v přírodě. Po krátké přestávce pokračováno bylo ve vycházce oddělením Vysoké stromy, přičemž upozorněni páni účastníci na vděčnost zdejší porostů vůči prosvětlovacím, přírůstkovým probírkám znázorněné na pařezu 110 letého kmene v letošní zimě v přípravné seči zmlazovací poraženého. Při tom konala se prohlídka probírek a přípravné seče zmlazovací, načež při Občasník

14 průsečnici 3 prohlédnuty byly mladé nadějné porosty, oddělení Šafratky, jakož i veliké plochy kultury posledních let. Asi po 1 hodinné příjemné procházce mírně stoupajícím i klesajícím terainem, dospěli páni účastníci ku druhé školce dráchovské U louky hajného věnované pěstění jehličanů načež kolem 10. hod. dopol. nasednuto opět do povozů a po opětné krátké jízdě těmito sestoupily u pily Rudolfovy, která byla velice vkusně ozdobena. Po prohlídce této, v rekonstrukci se nacházející pily, jejíž stroje: 65 cm plnorámová pila s cirkulárkou a šindelkou starší konstrukce (druhá 45 cm rychloběžná plnorámka a dynamoelektrický stroj s akumulátory postaveny budou během tohoto roku) popoháněny jsou dvojčitou spirálovou turbinou nejnovější soustavy Francissovy, posnídáno bylo v rozsáhlé horní místnosti pily. O 11. hodině dopolední opět nasednuto do povozů ku druhé části vycházky: prohlídce polesí Kamenického. Po krátké asi 40 minutové jízdě sestoupeno bylo na rozhraní polesí: Kamenice nad Lipou Božejov s vozů, načež ve směru tohoto rozhraní prohlédnuty budou vysokokmenné a plnodřevné porosty polesí Božejova i Kamenice nad Lopou v odděleních: Sběhovka, Smutná bahna, dále tamnější rozsáhlé kultury, povstalé opětným posečením bez ponechání víceleté doby klidu i porosty při hranici polesí: Božejov Kamenice nad Lipou Pelec, jichž zápoj po opětném zalesnění, dospívá do normálního stádia. Od pohraničního buku pokračováno bylo ve směru veřejné cesty: Božejov Pelec, při hranici polesí Peleckého, kdež nachází se (vlevo) letošní příprvná seč zmlazovací v prohlídce přípravných zlmlazovacích sečí probírkových oddělenými Kouty, Zelená leč polesí Kamenického až ku nově rozšířené a upravené panské silnici, kdež opět nasednuto bylo do povozů. Při prohlídce polesí Kamenického bylo viděti snahu lesního úřadu: docíliti v budoucnu nejen správného směru zmlazovacího při zmlazení přirozeném, ale upravení co největšího počtu mýtosvazů pro posečení na holo, by neopakovaly se nesnáze nynějšího mýcení i zalesňování. Po krátké jízdě polesím kamenickým vystoupeno bylo s vozů u lesovny kamenické ku prohlédnutí tamnější školky, načež pokračováno v návratu kolem panských rybníků u pily Rudolfovy do Kamenice nad Lipou. Asi v ½ 2. sestoupeno bylo konečně před zámeckým parkem a byl týmiž pp. účastníky, jakož i zde se již po 9 století každoročně svěžím, zeleným hávem odívajícím se stařenka: kamenická lípa prohlédnuty. Po prohlédnutí parku a nenuceném zaznamenání podpisů pp. účastníky do pamětní knihy nastoupen byl pochod do hotelu U lípy. Po návratu z lesů do Kamenice nad Lipou, o 1 hodině odpolední konala se valná hromada U lípy. Po vyčerpání programu k této valné hromadě stanoveného bavili se páni účastníci této zdařilé a velice poučné vycházky opětně při hudbě pana Františka Vaníčka znamenitě. Vycházka tato těšila se veliké účasti jak z kruhů lesnických tak i z kruhů přátel lesnictví. Z dam se súčastnily: B. Švejcarová, choť lesmistr z Horní Cerekve, E. Cermanová, choť rady zemského soudu z Kamenice nad Lipou, E. Fárová, choť purkmistra z Pelhřimova, M. Mrázková, choť správce lesů z Pelhřimova, V. Holanová, choť nadlesního z Kamenice nad Lipou, slečna Machačová z Kamenice nad Lipou a K. Tylšova (z Kralup) z Korce u Pelhřimova. Z pánů se súčastnili: F. Šerák, správce revíru z Korce u Pelhřimova, F. Steinbach, ředitel velkostatku z Pacova, Třebický, Jan Nedvěd, obchodník se dřívím z Královských Vinohrad, J. Zeman, c. k. lesnický inspekční komisař z Německého Brodu, R. Richter, lesní správce z Německého Brodu, J. Smrt, c. k. zemský soudní rada z Pacova, Jan Vacek, říšský a zemský poslanec z Kostelní Radouně, Jan Autengruber, purkmistr z Pacova, Dr. Öhler z Pelhřimova, Boháček, lesní správce z Horní Cerekve, Karel Vácha, okresní starosta z Chválkova, František Janovský, lesmistr z Tábora, František Blažek, c. k. okresní hejtman z Kamenice Občasník

15 Účastníci zájezdu. nad Lipou, Josef Políšek, důchodní z Rychnova nad Kněžnou, Bohutínský, revírník z Černovic u Tábora, Julius Nápravník, revírník z Vodné, J. Werner, revírník z Kamenice nad Lipou, František Švejcar, pensionovaný lesmistr z Horní Cerekve, G. Reikert, lesmistr z Pelhřimova, Antonín Homolka, velkostatkář z Březiny (Zahrádka), J. Matza, lesní správce z Hořepníku, J. E. Holan, nadlesní z Kamenice nad Lipou, František Wagner, revírník z Černovic, V. Fara, revírník z Myslova, J. Schleier, revírník z Černovic, Em. Recht z Českých Budějovic, Josef Šmejkal, návladní z Chicaga (Sev. Amerika), R. Franzel, lesmistr z Černic u Bechyně, Otto Rotter, nadlesní z Kardašovy Řečice, R. Szalatnay, nadlesní ze Sv. Markéty (Chudenice), R. Čížek, revírník z Božejova, František Novák, revírník z Bechyně, J. Bernštýn, Střichovský, V. Neubauer, revírník z Pelce, V. Buřič, lesní adjunkt z Pelce, V. Grünes, adjunkt lesního úřadu z Kamenice nad Lipou, Vlastimil Kozelský, lesní adjunkt z Bozděchova, J. Růžička, lesmistr z Milevska, Bohumil Beneš, Jar. Köhler, lesnický volonter z Pelhřimova, J. Dočkal, hospodářský správce z Heřmaně, J. Bednář, člen okresního zastupitelstva ze Žďáru, K. Janků, člen okresního zástupitelstva z Nového Etinku, A.Slaba, mlynář a zastupitel Řemeslnické besedy z Kamenice nad Lipou, R. Matza z Hořepníka, Dr. A. Cerman, rada c. k. zemského soudu z Kamenice nad Lipou, Rudolf Dvořák, lesmistr a správce velkostatku z Černovic, Jar. Lipanský, hospodářský správce z Červené Řečice, F. Blažek, nadlesní a správce velkostatku z Červené Řečice, Josef Šechtl z Tábora, Ferdinand Musel, lesní příručí z Kamenice nad Lipou, Dr. V. Ullmann, zastupující starosta z Kamenice nad Lipou, Dr. Jan Machač, advokát z Kamenice nad Lipou, JUC. Jar. Machač z Kamenice nad Lipou, K. Škaba, pensionovaný lesmistr z Tábora, K.Fiala, městský radní a lesní referent z Tábora, J.Schönsgiebel, vrchnostenský zahradník z Kamenice nad Lipou, JUC. B. Protivenský z Kamenice nad Lipou, Rud. Ullmann, student z Kamenice nad Lipou, Pejša Josef, městský tajemník z Kamenice nad Lipou, Blažek, student z Kamenice nad Lipou, J. Verner z Kolína (velkoobchod dřívím), J. Fára, purkmistr z Pelhřimova, Ignác Wertheimer, Občasník

16 účastníků bylo přičiněním těchto s dostatek postaráno. Literatura: městský radní z Kamenice nad Lipou, Antonín Richter, majitel Knihtiskárny a předseda Řemeslnické besedy, Josef Černík, soukromník z Kolína, H. Ruth st., mlynář na Kalichu u Kamenice nad Lipou a V. Ruth ml. Mluvíme zajisté ve smyslu všech P.T. účastníků, když vyslovujeme tímto vřelý dík slavné Správě velkostatku v Kamenici nad Lipou. a zvláště pak panu nadlesnímu J. E. Holanovi, kteří s nevšední ochotou přišli se vším k této odborné vycházce potřebným milerádi vstříc. O zábavu, pohoštění a pohodlí všech pánů Zpracoval Petr Valeš Krajinské listy roč.i.,číslo 21, str. 1-2, 1912 (článek) Krajinské listy roč.i.,číslo 21, str.1 (foto u Rudolfovi pily) Krajinské listy roč.i.,číslo 22, str.1 (foto u splavu) SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec: Velkostatek Kamenice pečeť ředitelství. V článku se vyskytují zajímavé pomístné názvy. Dodnes se vyskytující na lesnických a katastrálních mapách. Je zde i popis o zaniklé lesní školce na Dráchově. Podobně je na tom i Rudolfova pila, je to první popis technického zařízení, které zde bylo používané. Dlouhý seznam návštěvníků pak ocení spíše ti kdož se zajímají o genealogii. Díky vypsaným povoláním víme nejen to co kdo dělal ale především to, z jakých společenských či profesních vrstev se takový klub rekrutoval. HISTORIE archeologie etnografie geografie heraldika vexilologie sfragistika Veřejně neprodejné. Vnitřní tiskovina dobrovolného občanského sdružení Společnost pro historii a turistické krásno v městě Kamenici nad Lipou Redakce: Petr Valeš, Jírova 610, Kamenice nad Lipou Štěpán Kučera, Za Kulturním domem 637, Kamenice nad Lipou Příspěvky pro bulletin nejsou honorovány, text neprochází jazykovou úpravou vales.v.petr@seznam.cz kuceras@razdva.cz vydáno v červenci 2009 Občasník