ČeskýKrumlov. zs08_12.qxd:sestava :29 Stránka 23

Transkript

1 zs08_12.qxd:sestava :29 Stránka 23 Snad nejtypičtějším symbolem Českého Krumlova je okrouhlá malovaná Zámecká věž. Foto Jaroslav Skalický ČeskýKrumlov V působivém prostředí meandrů řeky Vltavy se zachoval skvostný historický celek zahrnující přes tři stovky gotických a renesančních staveb. Korunovaný rozsáhlým zámeckým areálem představuje vzácné urbanistické dílo s neopakovatelnou atmosférou. Zápis města na seznam Světového dědictví jeho mimořádnou hodnotu jen potvrdil.

2 zs08_12.qxd:sestava :29 Stránka / 25 Zpolohy Českého Krumlova vychází i staroněmecký původ jeho názvu Crumbenowe, přeložitelný jako Křivý luh. Vystihuje zdejší esovitě zakřivený tok Vltavy, kde kolem roku 1250 založili pozdější páni z Krumlova původní gotický Hrádek. Když jedna z větví mocného rodu Vítkovců s erbovním znakem pětilisté růže v roce 1302 vymřela, hrad i erb zdědili příbuzní Rožmberkové, jejichž třísetletá vláda přinesla rozkvět zámku a prosperitu celému městu. Petr I. z Rožmberka usiloval o povznesení Krumlova na úroveň královské Prahy. Nejbohatší šlechtic země, nejvyšší komorník a zemský hejtman v Čechách založil mimo jiné špitál s kostelem sv. Jošta, jenž poskytoval základní zaopatření pro nemocné a chudé obyvatele města. Začal také budovat kostel sv. Víta, jehož osmiboká věž představuje moc církevní, zatímco zámecká věž, druhá dominanta města, symbolizuje světskou vládu. Velkorysá podoba chrámu pochází z dob vlády Jindřicha III. z Rožmberka, zbožného a ambiciózního šlechtice. Prostor je dlouhý 44 m, široký a vysoký 20 m. Výška postranních lodí dosahuje výšky lodi hlavní, což chrám řadí mezi kostely halového typu.

3 zs08_12.qxd:sestava :29 Stránka 25 Vrcholu dosáhla rožmberská doba s nástupem poslední rodové generace, bratrů Viléma a Petra Voka. Starší Vilém se díky svému původu a schopnostem rychle vypracoval až na post nejvyššího pražského purkrabího, králova zástupce v zemi. Čtyřmi sňatky se dostal do přízně nejvýznamnějších rodů české, rakouské, německé, španělské, italské a polské šlechty. Výnosy z hospodářského podnikání mu umožnily vést okázalý způsob života, budovat nové stavby a ještě být mecenášem vědy a umění. Viléma oslnila renesanční Itálie, kde pobýval s dalšími českými šlechtici. Povolal proto italské mistry, kteří strohý gotický palác přestavěli na pohodlné a honosné renesanční zámecké sídlo. Renesanční eleganci vtiskl zámecké věži stavitel Baldassare Maggi z Arogna, do pátého patra přidal navíc arkádový ochoz, z něhož je dnes z výšky asi 80 m nad hladinou Vltavy úchvatný výhled na město a okolí. Nejvyšší krumlovskou Vnitřní město je sevřeno meandrem Vltavy, nejužší místo měří sotva sto metrů. Na levém břehu řeky se tyčí komplex hradu a zámku, pod ním leží Latrán, bývalé podhradí. Foto Sdružení České dědictví UNESCO

4 zs08_12.qxd:sestava :29 Stránka 26 K turisticky nejvděčnějším akcím českokrumlovského kulturního roku patří Slavnosti pětilisté růže, které se konají vždy o jednom červnovém víkendu. Foto CzechTourism.com siluetu ještě zkrášlil malíř Bartoloměj Beránek- Jelínek, jenž ji spolu s přilehlým Hrádkem, původním palácem, pokryl malbami s převážně figurálními motivy. Není divu, že Karel Čapek popsal krumlovskou věž jako nejvěžovatější věž ze všech věží. Velkými úpravami prošel i Horní hrad, kde pracoval italský stavitel Antonio Drizzan, zvaný Vlach, a později dvorní stavitel Maggi. Malířské práce v interiérech a na III. a IV. nádvoří zámku jsou patrně dílem rožmberského malíře Gabriela de Blonde. Poslední větší úpravy zámku nechal Vilém z Rožmberka provést roku Malebná zdobnost zámecké renesance z časů posledních Rožmberků inspirovala krumlovské měšťany. Renesanční duch se promítl v průčelích domů, jež zdobí nejen typická sgrafita, ale i nápaditá, až vtipná malířská výzdoba. Nejproslulejší je iluzivní malba oken na tzv. Krčínově domě Na Louži, z nichž vyhlíží i opička. Slepé arkády na fasádě domu čp. 53 na Latránu zase nesou cyklus 10 maleb zachycujících život muže od dítěte až po smrt. Latrán je původní pojmenování podhradí českokrumlovského hradu, které v roce 1555 spojil Vilém z Rožmberka v jeden městský celek s vnitřním městem, obkrouženým smyčkou toku Vltavy. Uprostřed vnitřního města se na čtvercovém půdorysu rozkládá náměstí Svornosti, jehož dispozice odpovídá spolu s okolními ulicemi v zásadě 26 / 27 stavu z doby středověkého založení města. V severozápadním rohu náměstí stojí radnice známá znaky Eggenbergů, českých zemí, Schwarzenbergů a Českého Krumlova na fasádě. V krajním obloučku její atiky visí zvon, jímž se v minulosti radní svolávali na zasedání. Dominantou náměstí je morový mariánský sloup. Historické domy nabízejí k obdivu nejen svou výzdobu a pozoruhodné drobné stavební prvky, zároveň z nich čiší atmosféra dávno zašlých časů, kdy v nich bydleli slovutní krumlovští měšťané, Vilémovi dvořané, malíři, stavitelé, správci rozlehlého panství i alchymisté. Turisty, kteří kolem nich procházejí, úžasné prostředí úplně pohlcuje, jednotlivé skupiny návštěvníků se rozděkují, protože je těžké odtrhnout oči od zdobených průčelí, malovaných štítů, krakorců, sgrafit a mnoha dalších prvků či nevstoupit do malých krámků a hospůdek, jejichž klenuté prostory pamatují staletí. V průzorech mezi domy lemujícími spletité uličky se přitom co chvíli objeví panorama majestátního sídla rožmberských vladařů. V roce 1592 ho Vilém z Rožmberka navždy opustil. Jeho závratná životní kariéra se uzavřela bez přímého pokračovatele. Majetek převzal jeho bratr Petr Vok z Rožmberka, a to i s dluhy, které po hýřivém Vilémově životě zůstaly. Vokovi nezbylo, než panství rozprodávat. Jeden z nejvzdělanějších šlechticů své doby a milovník umění se nakonec po smrti své manželky Kateřiny z Ludanic zbavil i starého rodového sídla v Českém Krumlově a odstěhoval se do Třeboně. Českokrumlovské panství koupil císař Rudolf II., který ale zámek nikdy osobně nenavštívil. Jeho nástupce Ferdinand II. Habsburský již v roce 1622 věnoval krumlovské panství svému finančníkovi Janu Oldřichovi z Eggenbergu, aby se mu odvděčil za prokázané služby. Tři generace štýrského rodu na zámku sídlily až do roku Nejvýraznější osobností byl vévoda Jan Kristián, který se svou chotí Marií Arnoštkou sdílel velkou zálibu v divadle. Hrálo se v zámeckém Jelením, dnešním Maškarním sále, a v roce 1686 byla otevřena samostatná divadelní budova za Plášťovým mostem vedle Renesančního domu, dodnes dochovaná, a proto unikátní i ve světovém měřítku. Knížecí pár nechal podle dobové módy upravit celý areál zámku. Na konci 17. stol. navíc vznikla barokní zahrada, již navrhli Jakub de Maggi a Petr Spineta. V Horním hradu došlo k roz-

5 zs08_12.qxd:sestava :29 Stránka 27 sáhlým úpravám a rozšíření interiérů. Jednotlivá patra spojila mohutná barokní schodiště. Eggenbergy postihl stejný osud jako Rožmberky. Jan Kristián zemřel bez potomků a ovdovělá Arnoštka v roce 1719 odkázala majetek svému synovci, knížeti Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu. Spojením eggenberského a schwarzenberského majetku vzniklo rozsáhlé dominium. V osobě Adama Františka získal Krumlov muže, jenž se postavením a odhodláním podobal Vilémovi. Barokní kavalír, muž úspěšný na císařském dvoře, byl zároveň velkorysým mecenášem umění a náruživým lovcem. Tato záliba se mu ale nevyplatila, na vrcholu slávy a úspěchu zastihla Adama Františka smrt z rukou samotného císaře Karla VI., který ho zranil střelou na lovu u Brandýsa nad Labem. Majetku se ujal vévoda Josef Adam ze Schwarzenbergu, jemuž císař, zřejmě s vědomím viny za nešťastnou smrt jeho otce poskytl nejlepší vzdělání. Adam ho dokázal využít ku prospěchu zámku, z něhož učinil hospodářské a kulturní centrum srovnatelné s evropskými dvory. Tvořivá doba vrcholného baroka a hravého rokoka se projevila v rozsáhlých architektonických úpravách krumlovské rezidence. Kromě přestavby kaple sv. Jiří a přístavby horního patra zámecké rezidence dostal Horní hrad nově upravené prostory nádherného Maškarního sálu a Zrcadlového sálu. První z nich vyzdobil rozkošnými rokokovými malbami Josef Lederer, o malířskou výzdobu Zrcadlového sálu se postarali vídeňští malíři Hans Wetschl a Leo Märkl. Přímo ze sálu vedla dřevěná chodba Plášťového mostu do nově upraveného zámeckého divadla, které Josef Adam vybavil kulisami, divadelními kostýmy a rekvizitami. Výrazných změn se dočkala Kaskádová fontána s plastikami, jež představují vodní božstva, přestavěn byl i rokokový zahradní letohrádek Bellarie, naproti němuž se dnes nachází konstrukce tzv. otáčivého hlediště. Stavební ruch na krumlovském zámku ustal na konci 18. stol. Hospodářská stagnace v následujících desetiletích ještě zesílila, a tak po polovině 19. stol. zámek ztratil roli hlavního rodového sídla krumlovsko-hlubocké větvě Schwarzenbergů. Ve 20. stol. dokonce ani nebyl pravidelně obýván. Tento stav se nakonec ukázal být pro současné generace výhodou. Na ostrohu v meandru Vltavy se zachoval rozlehlý zámecký komplex spolu s historickým jádrem města v historicky původní a dobovými přestavbami nepoškozené podobě. Jeho ojedinělost ocenilo i UNESCO, když zařadilo Český Krumlov již v roce 1992 na seznam Světového dědictví. Jaroslav Skalický Č E S K Ý K R U M L O V Zámecké schody vedou z Latránu na první zámecké nádvoří. Dům vedle nich je v jádru gotický, později barokně přestavěný, o čemž svědčí i jeho raně barokní štít v západním průčelí. Foto Jaroslav Skalický