UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Katedra antropologie a zdravovědy. Bakalářská práce. Adéla Nováková

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy Bakalářská práce Adéla Nováková Problematika nemocnosti dětí na základních školách - zaměřeno na alergie Olomouc 2013 Vedoucí práce: MUDr. Milada Bezděková, Ph.D.

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem použila jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne... Adéla Nováková

3 PODĚKOVÁNÍ Děkuji MUDr. Miladě Bezděkové za odborné vedení mé bakalářské práce, za poskytování cenných rad a materiálových podkladů. Zvláště také děkuji všem zúčastněným respondentům.

4 OBSAH ÚVOD CÍLE PRÁCE TEORETICKÉ POZNATKY Anatomie dýchací soustavy Horní cesty dýchací Dolní cesty dýchací Plíce (Pulmones) Řízení dýchání Alergie Historie alergických onemocnění Imunita a alergie Příčiny vzniku alergie Alergeny Ostatní příčiny Alergická onemocnění dýchacích cest Léčba alergických onemocnění dýchacích cest Astma Příznaky onemocnění Druhy astmatu a jeho léčba Kožní projevy alergie Atopický a kontaktní ekzém Vyrážky, kopřivky a otoky METODIKA VÝZKUMU VÝSLEDKY...32 ZÁVĚR...48 SOUHRN...50 SUMMARY...51 REFERENČNÍ SEZNAM...52 PŘÍLOHY...54 Příloha č SLOVNÍČEK...58 POUŽITÉ ZKRATKY...60 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ...61 ANOTACE...63

5 ÚVOD Alergie jsou v dnešní době možná ještě více diskutovaným tématem, než v dobách dřívějších, a proto je dobré se na toto téma podívat i trochu hlouběji. Na téma alergie již bylo napsáno mnoho odborné literatury a mnoho dalších, s ještě novějšími poznatky napsáno bude. Bakalářskou práci jsem zaměřila na alergické onemocnění u dětí druhého stupně základních škol. Svým výzkumem jsem se snažila zjistit, do jaké míry jsou žáci informováni o problematice tohoto onemocnění a jaké procento žíků se s alergiemi setkává na vlastní kůži. Je obecně známo, že výskyt alergií u dětí je poměrně vysoký, což může mít za následek několik různých příčin, jako je výživa, dědičnost, špatná imunita, nebo třeba životní styl. Téma práce jsem si vybrala z důvodu svého zájmu o tématiku alergií. Sama tímto onemocněním netrpím, ale v rodině máme silného alergika, který při alergické reakci na hmyzí jed před pár lety málem zemřel. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části popisuji anatomii dýchací soustavy, její jednotlivé části a funkci v těle. Dále se zaměřuji na charakteristiku alergií, její možné příčiny a léčbu. Praktickou část jsem zaměřila na dotazníkové šetření, které proběhlo na dvou školách v Olomouckém kraji, a to na ZŠ Štěpánov a ZŠ Svatoplukova Olomouc. Celkem bylo rozdáno 120 anonymních dotazníků, které byly později vyhodnoceny tak, abych na jejich základě zjistila stav informovanosti dětí o alergiích a výskyt onemocnění u dotazovaných respondentů. Odpovědi byly vypracovány ve formě tabulek a grafů s jednotlivým popisem každé otázky. 4

6 1 CÍLE PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce je zmapovat informovanost vybraných témat problematiky alergických onemocnění u dětí školního věku. Dílčí cíle K určení dílčích cílů jsem vycházela z 2 oblastí problematiky alergií, které se dotýkaly témat informovanosti a výskytu alergií. 1. Zjistit informovanost žáků o problematice alergických onemocnění, co jsou alergie, zda by byli schopni pomoci spolužákovi s astmatickým záchvatem (otázka 1, 2, 14, 15). 2. Zjistit mezi respondenty počet žáků trpících alergiemi, jakou formou alergie trpí (otázka 3, 4, 5, 6 ). 3. Zjistit závažnost daného alergického onemocnění a výskyt v rodině (otázka 7, 8, 11). 4. Zmapovat, zda daná škola žáky o tomto onemocnění informovala (otázka 9). 5. Zjistit, zda-li žáci, trpící alergickým onemocněním informovali učitele o své nemoci a jak daná škola k těmto dětem přistupuje (otázka 10, 12, 13). 5

7 2 TEORETICKÉ POZNATKY Tato kapitola obsahuje základní informace o anatomii dýchací soustavy, z čeho se skládá a jaké funkce mají jednotlivé orgány v této soustavě. Dále přináší také poznatky z oblasti alergií, její možné příčiny vzniku a léčbu. 2.1 ANATOMIE DÝCHACÍ SOUSTAVY Ústrojí dýchací (lat. Apparatus respiratorius) zajišťuje výměnu dýchacích plynů mezi organismem a zevním prostředím. Při vdechu (inspirium) přijímá organismus kyslík, při výdechu (expirium) odevzdává prostředí oxid uhličitý a vodní páry. Podstatou dýchání je difuse plynů na základě rozdílu parciálních tlaků (tlak rozpuštěného plynu v krvi). Nasávání vzduchu je umožněno tím, že v dutině hrudní je negativní atmosférický tlak. Při inspiriu se jeho hodnota snižuje, při expiriu se hodnota zvyšuje (Kott, 2009). Výměnou plynů mezi okolním vzduchem a krví v plicním řečišti dochází k tzv. zevnímu dýchání a výměnu plynů mezi krví a tkáněmi a zpracování kyslíku v buňkách nazýváme vnitřní dýchání. Přenos dýchacích plynů v krvi zajišťuje krevní oběh. (Kopecký, 2010). Dýchací soustava zajišťuje kromě výměny dýchacích plynů i jiné funkce, jako jsou: Zvlhčování a ohřívání vdechovaného vzduchu Vnímání čichových vjemů Tvorbu hlasu a jeho rezonance Přispívá k regulaci acidobazické rovnováhy Ventilaci středouší a zajištění vyrovnání tlaků na bubínek prostřednictvím Eustachovy trubice Ochranu organismu před makroskopickými i mikroskopickými částicemi ve vdechovaném vzduchu (Kopecký, 2010, s. 189). 6

8 Dle Kotta (2009), je dýchací systém tvořen těmito oddíly: Horní cesty dýchací Dolní cesty dýchací Plíce HORNÍ CESTY DÝCHACÍ Horní cesty dýchací se za vývoje oddělují z primitivní dutiny ústní vytvořením patra (Kopecký, 2010, s. 189). Dle Kotta (2009) se dýchací ústrojí dělí na zevní nos, nosní dutinu, vedlejší dutiny nosní a nosohltan. Zevní nos (Nasus externus) je nezbytnou a velmi výraznou součástí obličeje, který má tvar trojboké pyramidy (viz Obr. 1). Velikost i tvar je součástí rasové typologie. Nejvyšší místo na hranici nosu a čela se nazývá kořen nosní (radix nasi). Dopředu dolů od radix nasi pokračuje další část, hřbet nosní (dorsum nasi). Tuto část ukončuje hrot nosní (apex nasi). Na spodní části zevního nosu se nacházejí postranní stěny, tzv. křídla nosní (alae nasi), které obkružují dva okrouhlé otvory. Tyto otvory se nazývají nozdry (nares) a jsou oddělené přepážkou nosní (septum nasi) (Kott, 2009). 7

9 Obrázek 1. Zevní nos a jeho skeletní podklad (Čihák, 2011). 1 Radix nasi, 2 Dorsum nasi, 3 Apex nasi, 4 Nares, 5 Alae nasi Nos má kostěný a chrupavčitý základ a upíná se do kostěného okraje hruškovitého otvoru obličejové části lebky (splanchnocranium). Tento otvor ohraničují párové kosti nosní (ossa nasalia) a čelní výběžky horních čelistí (processus frontales maxillae). Chrupavčitý podklad tvoří hyalinní chrupavky (cartilagines nasi) navzájem spojené vazivem (Hanzlová, 2007). Kůže je v horní části nosu tenká, na hrotu a křídlech tlustá a tuhá. Obsahuje četné mazové a potní žlázy a tvoří ji vícevrstevnatý dlaždicový rohovějící epitel s jemnými chloupky. Chloupky (vibrissae) vystupují i z okrajů nosních otvorů a zachycují ve vdechovaném vzduchu mechanické částice nečistot. Podkožní vazivo zevního nosu obsahuje také svaly patřící do mimického svalstva (Kott, 2009). Dutina nosní (Cavitas nasi) je rozdělena na pravou a levou část přepážkou nosní (septum nasi). Přepážka má část kostěnou (pars ossea), která je tvořena kostí radliční (vomer) a svislou ploténkou čichové kosti (lamina perpendicularis ossis ethmoidalis). Před ní je část chrupavčitá (pars cartilaginea), kterou tvoří chrupavka zevního nosu (cartilago septi nasi). Dále je část vazivová (pars membranacea) (Hanzlová, 2007). 8

10 Její funkcí je zbavování nečistot a části mikroorganismů, zvlhčování vzduchu, vnímání pachových látek, předehřívání vdechovaného vzduchu a také slouží jako bariéra proti infekci (Kott, 2009). Dle Kotta (2009) zahrnuje dutina nosní dva oddíly: Předsíň dutiny nosní (vestibulum nasi), což je část dutiny nosní od nosního otvoru po velkou křídlovou chrupavku. Hranicí mezi předsíní a vlastní dutinou nosní je hrana (limen nasi). V přední části předsíně se nacházejí chlupy (vibrissae) a zde se předsíň vyklenuje (recessus apicis nasi). Vlastní dutina nosní (cavitas nasi propria), která je pokračováním předsíně od hrany a v zadní části ústí vnitřními nozdrami (choanae) do nosohltanu, je ohraničena 4 stěnami a to stropem, spodinou a laterálními stěnami. Strop tvoří kost nosní (ossa nasalia), kost čelní (os frontale), dírkatá ploténka kosti čichové (lamina cribrosa ossis ethmoidalis) a tělo kosti klínové (corpus ossis sphenoidalis). Spodinu vytváří tvrdé patro, horní čelist (maxilla), a kost patrová (os palatinum). Laterální stěny tvoří kost slzná (os lacrimale), horní čelist (maxilla), labyrinty kosti čichové (labyrinthi ossis ethmoidalis), kost patrová (os palatinum) a kost klínová (os sphenoidale). Z labyrintů odstupují skořepy nosní (concha nasalis superior), mezi kterými se nacházejí průchody nosní (meatus nasi). Celou dutinu nosní vystýlá sliznice nosní (tunica mucosa), která je rozlišena dle funkcí na dvě slizniční oblasti: Čichová oblast (regio olfactoria), která zaujímá horní třetitu dutiny nosní a obsahuje čichové a serózní buňky. Dýchací oblast (regio respiratoria), jenž zaujímá ostatní části dutiny nosní a obsahuje bohaté žilní pleteně (Čihák, 2011). Vedlejší dutiny nosní (Sinus paranasales) jsou dutiny v kostech přilehlých k dutině nosní a otvírají se do horního a středního průchodu nosního. Vedlejší dutiny slouží jako rezonanční prostory, zvětšují plochu sliznice nosní dutiny k ohřívání a zvlhčování vdechovaného vzduchu (Kopecký, 2011). 9

11 Všechny vedlejší dutiny jsou párové. Největší jsou párové dutiny horní čelisti (sinus maxillaris), které ústí do středního průchodu nosního. Do tohoto průchodu ústí i dutina kosti čelní (sinus frontalis) společně s předními sklípky kosti čichové (celullae ethmoidales anteriores). V horním nosním průchodu se nacházejí zadní čichové sklípky (celullae ethmoidales posteriores) a nepárová dutina kosti klínové (sinus sephenoidalis) (Hanzlová, 2007, s. 10). Nosohltan (Nasopharynx) navazuje vnitřními nozdrami (choanami) na nosní dutinu. Je vystlán víceřadým cylindrickým epitelem, který se později s přechodem do ústní části hltanu mění v silný vícevrstevnatý epitel (Hanzlová, 2007) DOLNÍ CESTY DÝCHACÍ Vznikají nezávisle na horních cestách dýchacích, tedy samostatně. Vznikají z entodermu jako výchlipka přední stěny embryonálního hltanu (Čihák, 2011). Dolní cesty dýchací se skládají z hrtanu, průdušnic a průdušek. Hrtan (Larynx) je nepárový, trubicovitý orgán, dlouhý asi 6 cm. U žen je hrtan o něco menší než u mužu a je situován výše. Vzadu je spojen s hltanem, zespodu na něj navazuje průdušnice a směrem nahoru navazuje na jazylku a dále na lebeční bázi. Jeho funkcí je dýchání a tvorba hlasu (Kopecký, 2010). Dle Hanzlové (2007) má hrtan čtyři části: Hrtanový vchod (aditus laryngis), který je ohraničen hrtanovou příklopkou (epiglottis) Hrtanovou předsíň (vestibulum laryngis) Hrtanovou komoru (ventriculus laryngis) Podhlasivkovou dutinu (cavitas infraglottica) Podklad (skelet) hrtanu tvoří chrupavky, které jsou spojeny buď vaziově, kloubně, nebo svalově a dělíme je na: 10

12 Nepárové, mezi které patří chrupavka štítná (cartilago thyroidea). Ta je největší ze všech chrupavek. Je tvořena dvěma ploténkami, které jsou vpředu spojeny. U mužů se toto spojení lidově nazývá ohryzek. Dále chrupavka prstencová (cartilago cricoidea), na jejíž horní ploše jsou dvě kloubní plošky pro hlasivkové chrupavky. Poslední nepárovou chrupavkou je příklopka hrtanová (cartilago epiglottica), která se při polykání sklápí přes vchod hrtanu a zabraňuje tak vniknutí sousta do dýchacích cest (Kott, 2009). Párové, kam patří chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae), na které se upínají hlasové vazy (ligamentum vocale) a svaly. Tyto chrupavky jsou ve tvaru trojbokého jehlanu (Kott, 2009). Průdušnice (Trachea), je část dýchacích cest ležící mezi hrtanem a průduškami (bronchi). Je uložena před jícnem. Má tvar trubice, která začíná na krku ve výši těla obratle C6 a sestupuje do mezihrudí (mediastinum). Přední a boční stěny průdušnice tvoří hyalinní chrupavčité prstence tvaru podkovy (cartilagines tracheales) a zadní část naléhající na jícen tvoří vazivová část (paries membranaceus). Tato část je velice pružná, a proto umožňuje rozepínání jícnu při průchodu jídla (Kott, 2009, s. 67). Topograficky se trachea dělí na krční úsek (pars cervicalis) a hrudní úsek (pars thoracica). Sliznice průdušnice (tunica mucosa) pokrývá vnitřní stěnu průdušnice a je kryta víceřadým cylindrickým epitelem s řasinkami, které odstraňují hlen z dýchacích cest. Podslizniční vazivo (tunica submucosa) vytváří na vnitřním povrchu sliznice hlenovou vrstvu (Hanzlová, 2007). Průdušky (Bronchi), je část dýchacích cest zahrnující systém rozvětvených trubic vedoucích vzduch z průdušnice do konečných oddílů plic (plicní alveoly). Dělí se na pravou (bronchus principalis dexter) a levou průdušku (bronchus principalis sinister). Pravá průduška je kratší a širší, levá průduška je delší a užší a odstupuje od směru průdušnice ve větším úhlu. Proto se ve většině případů vdechnuté cizí těleso dostává do pravé průdušky. Hlavní průdušky vstupují do plicní branky, kde se rozvětvují na lalokové, sekundární průdušky (bronchi lobares), lalokové průdušky se dále dělí na segmentové. Toto dělení pokračuje, průdušky se zužují (Hanzlová, 2007; Nečas, 2003). 11

13 Větve průdušek se nazývají průdušinky (bronchioly) a jejich průměr je menší než 1 mm. Dělení průdušek do úrovně terminálních průdušinek vytváří průduškový strom (arbor bronchialis) (Kopecký, 2010, s. 194). Další postupné dělení terminálních průdušinek se nazývá strom sklípkový (arbor alveolaris). Do sklípkových chodbiček, které jsou zakončeny předsíní (atrium) přecházejí respirační průdušinky. Stěna sklípkových váčků se vyklenuje do velkého množství hroznovitých plicních sklípků (alveoli pulmones) (Hanzlová, 2007) PLÍCE (PULMONES) Orgány ve tvaru kužele ležící v pravé a levé pohrudniční dutině. Zde probíhá výměna plynů mezi vzduchem a krví. Plíce jsou orgány párové, jejich velikost je závislá na velikosti hrudníku a jejich tvar je přizpůsoben tvaru stěny hrudníku. Obecně se však jejich hmotnost pohybuje mezi g (Hanzlová, 2007). V mládí je zabarvení plic růžové, s přibývajícím věkem se barva mění na šedo mramorový odstín. Tuto změnu barvy způsobuje ukládání různých částic, které mají tmavé zbarvení a ukládají se ve formě prašných buněk. Dalším faktorem šedavého zabarvení plic je také vliv prostředí, nebo kouření (Kott, 2009). Dle Kotta (2009) rozlišujeme části plíce: Bázi plicní (basis pulmonis) Hrot plicní (apex pulmonis) Zevní plochu (facies costalis) Vnitřní plochu (facies mediastinalis) Plicní branku (hilus pulmonis) Prostor nacházející se mezi pohrudničními dutinami se nazývá mezihrudí (mediastinum), které je vyplněno řídkým vazivem. V něm je uloženo srdce, velké cévy, průdušnice, hlavní průdušky, jícen, lymfatické uzliny a hlavní mízní kmen (Kopecký, 2010). 12

14 Pravá plíce (Pulmo dexter) je vzhledem k uložení srdce o něco větší, než plíce levá. Pravá plíce je rozdělena na 3 laloky, které jsou mezi sebou odděleny mezilalokovými rýhami: Horní lalok (lobus superior) Střední lalok (lobus medius) Dolní lalok (lobus inferior) (Kott, 2009). Mezilalokové rýhy rozdělující pravou plíci na jednotlivé laloky se nazývají šikmá rýha mezi horním a dolním lalokem (fissura obliqua a vodorovná rýha mezi horním a středním lalokem (fissura horizontalis) (Kott, 2009, s. 74). Levá plíce (Pulmo sinister), je podobná tvarem plíci pravé, ale je menší. Laloky levé plíce jsou taktéž odděleny mezilalokovou rýhou (fissura obliqua): Horní lalok (lobus superior) Dolní lalok (lobus inferior) (Kott, 2009). Vitální kapacita plic je množství vzduchu, které po největším vdechu s největším úsilím vydechneme. Tato kapacita je individuální dle věku, pohlaví či trénovanosti daného jedince (Kott, 2009). Dle Hanzlové (2007) vzniká vitální kapacita součtem tří hodnot: Respirační vdechový objem, kdy se při klidném vdechu a výdechu vymění asi 500 ml vzduchu. Inspirační rezervní objem, což je množství vzduchu, který můžeme aktivně vdechnout po skončení klidového vdechu. Jeho objem je asi ml vzduchu. Expirační rezervní objem, což je množství vzduchu, který můžeme aktivně vydechnout po skončení klidového výdechu. Jeho objem je asi ml. 13

15 2.1.4 ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ Základní funkcí dýchání je zajistit rovnováhu mezi dodávkou kyslíku a odvodem oxidu uhličitého z organismu. Dýchání můžeme ovlivnit vůlí a při řízení dýchání se uplatňuje regulace chemická, nervová a volní (Kopecký, 2010). Regulace chemická probíhá na základě obsahu oxidu uhličitého a kyslíku v krvi. Receptory pro dýchací plyny jsou v centrálním nervovém systému a ve speciálních receptorech krkavic a srdečnice (Kopecký, 2010). Centrální (nervová) regulace vychází z dýchacího centra uloženého v prodloužené míše a ve Varolově mostu. Centra zpracovávají impulzy z periferie a z vyšších center CNS, přizpůsobují tak ventilaci momentálním požadavkům organismu. Vzruchy vznikající v obou centrech jsou vedeny do míšních motoneuronů v segmentech, ze kterých vystupují nervy pro dýchací svaly (míšní segmenty C4 Th2). Z tohoto centra vycházejí podněty pro základní typ dechové frekvence osoby. Tyto základní parametry dechového cyklu, jako jsou trvání dechu a výdechu, nebo dechový objem, jsou dále ovlivněny emocemi, termoregulačními mechanismy, reakcí vnitřního prostředí, nebo ději souvisejícími s dýcháním (Kopecký, 2010, s.201). Ovlivnění dýchání vůlí. Toto ovlivnění vyžaduje určitou schopnost svalové koordinace, využívá se při cvičení, relaxaci. Vědomou kontrolu dýchání se děti postupně učí (Kopecký, 2010). Obranné reflexy dýchacích cest jsou velmi důležité mechanismy obrany dýchacího systému. Nejvydatnější ochranu dýchacích cest před aspirací cizího tělesa je kašel. Při kašli dochází k odstraňování nahromaděného hlenu a k přirozené očistě dolních cest dýchacích (Kopecký, 2010). Probíhá v několika fázích. Po podnětu ke kašli dojde postupně k intenzivnímu nádechu, uzavření hlasivkové štěrbiny a silné kontrakci výdechového svalstva. Uvolnění hlasivek vede k silnému proudění vydechovaného vzduchu, který pak strhává hlen a nečistoty s sebou. Kýchání chrání horní cesty dýchací a vybavuje se drážděním nosní sliznice (Kopecký, 2010, s.201). 14

16 2.2 ALERGIE Výraz alergie pochází z řeckého ally ergeia, což znamená změněnou schopnost reagovat. Tento termín zavedl do medicíny Clemens von Pirquet v roce 1910, ale alergické choroby byly známé už ve starověku (Petrů a kol., 1994) HISTORIE ALERGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ Již v egyptském papyru z roku 1560 př. Kristem byla popsána choroba podobná průduškové záduše a Homér ve svém díle Ilias již použil pojem astma (Petrů, 1994). Galénos vysvětloval vznik příznaků astmatu tím, že v mozku vytvořené hlenové sekrety se dostávají do plic čichovou kostí, nosními dutinami a nosohltanem. Jako lék doporučoval prostředky, které měly rozředit a uvolnit hlen a zakázal používat horké nebo studené nápoje, které měly schopnost zahušťovat tělesné tekutiny (Petrů a kol., 1994, s.11). O existenci senné rýmy se jako první zmínil roku 1565 Botallo, později v tomto studiu pokračoval v roce 1819 J. Bostock a roku 1831 prohlásil J. Elliston, že je spojitost mezi trváním příznaků nemoci a dobou květu travin. Současně popsal kontaktní ekzém na rukou vyvolaný pylem a sennou rýmu označil za stejnou chorobu sliznic (Petrů a kol., 1994, s.12; Ševčíková, 2012). V roce 1911 začali dva Angličané při alergologickém testu pomocí injekcí vstřikovat pylový extrakt pod pokožku. Při léčbě tento extrakt vstřikovali stále ve vyšších dávkách, aby se pacienti stali vůči alergenům necitliví (Pütz a kol., 2007). V roce 1920 se poprvé objevil pojem atopie, který zavedl A. F. Coca. Tímto názvem označil ty typy alergie, kde se významněji podílí dědičnost. Podrobněji se také zabýval problematikou přecitlivělosti na potravinové alergeny (Petrů a kol., 1994). Dvacáté století představovalo velký rozvoj alergologie, ale také se zde objevil velký nárůst výskytu alergických chorob a úmrtí na toto onemocnění. Rozvíjela se také imunologie, která zkoumala podstatu alergických onemocnění. Výzkumy se soustředily na hlubší studium složení látek navozujících alergii a na poznání jednotlivých stupňů alergických reakcí (Petrů a kol., 1994). 15

17 Československá alergologie měla své počátky ve Státním zdravotním ústavu. Za průkopníky oboru jsou považování Feirabend, Drbohlav, Hlaváček, manželé Liškovi a v oblasti dětské alergologie Švejcar. V roce 1957 došlo k založení samostatné alergologické lékařské společnosti (Petrů a kol., 1994, s.13) IMUNITA A ALERGIE Imunitní (obranné) reakce chrání lidský organismus před působením různých mikroorganismů a jiných škodlivin z vnějšího prostředí. Tato obrana je hlavním úkolem imunitního systému. Dalším úkolem imunitní reakce je i kontrola čistoty organismu (Petrů a kol., 1994). Složky imunitního systému. Funkce imunitního systému vykonávají jednak některé součásti krevního séra nazývané humorální faktory, jednak krevní buňky, které kolují v mízním a krevním oběhu. V případě potřeby mohou vycestovat do míst s imunitní reakcí, nebo zánětlivé reakce, některé buňky ale necestují vůbec. Když se v imunitní reakci více uplatní humorální faktory, dělí se složka imunity na humorální. Jestliže se v imunitní reakci více uplatní buňky, dělí se složka imunity na buněčnou (Bartůňková, 2002). Z hlediska rozpoznání antigenu se složky imunity dělí na specifické a nespecifické. Specifické složky jsou vývojově mladší a dokonalejší než nespecifické a patří sem lymfocyty a protilátky. Mezi nespecifické složky imunitního systému patří komplementový systém, fagocytující buňky a buňky NK. Tento systém je vývojově starší (Bartůňková, 2002). Dle Petrů (1994) rozlišujeme celkem tři skupiny chorob vzniklých na podkladě poruchy imunity: Imunodeficitní stavy, které vznikají při poruše protiinfekční obrany a mohou vést k častějšímu výskytu infekcí. Někdy končí smrtelně, např. AIDS a mohou podmiňovat vznik zhoubných nádorů, nebo alergie. Autoimunní nemoci. Tyto nemoci jsou projevem imunitních reakcí namířených proti vlastním tkáním organismu. Tělo si vytváří protilátky proti těmto tkáním, k čemuž dochází například u revmatismu, nebo roztroušené skleróze. 16

18 Alergické nemoci. Tyto nemoci se označují jako nemoci z přecitlivělosti a vznikají nejčastěji opakovaným stykem organismu s látkou vyvolávající alergii. Tato látka je definována jako alergen, který ve výsledku navodí poškození organismu PŘÍČINY VZNIKU ALERGIE Alergie je řazena mezi imunopatologické stavy. Nejčastěji bývá definována jako skupina chorob, u nichž opakovaná expozice neškodným antigenům zevního prostředí (alergeny) navozuje ve tkáních a nejrůznějších orgánech zánětlivé změny, které vedou následně k poruchám jejich funkce (Bartůňková, 2002, s.66). Alergie v užším smyslu probíhá tehdy, kdy se onemocnění rozvíjí na podkladě přecitlivělosti I. typu, tedy tehdy, je li zprostředkováno protilátkou IgE. Alergická reakce má dvě fáze, z nichž jedna se rozvíjí okamžitě a odpovídá za akutní projevy onemocnění. Tato fáze se nazývá časná fáze. Druhá fáze, nebo li pozdní fáze nastupujde rovněž záhy, avšak klinicky manifestuje až v několikahodinovém intervalu (Bartůňková, 2002) ALERGENY Alergen je jakýkoliv antigen schopný vyvolat alergickou odpověď. Takzvané hlavní alergeny jsou ty, proti kterým nacházíme specifickou protilátkovou odpověď IgE u 50 % všech lidí alergických na tento druh, ostatní alergeny se řadí mezi vedlejší (Bartůňková, 2002, s.67). Mezi nejčastější alergeny patří inhalační alergeny, jako jsou roztoči, pyly, plísně, nebo alergeny domácích zvířat. Tyto alergeny se nejčastěji projevují u alergií dýchacího ústrojí jako alergický zánět spojivek, rýma, průduškové astma, nebo jako alergický projev na kůži. Mezi další alergeny vyvolávající alergické projevy patří potravinové alergeny (Gamlin, 2003). Alergeny mohou být vdechované, potravinové, kontaktní, nebo třeba obsažené v lécích, či v hmyzím jedu. Vdechované (inhalované) alergeny. Tyto alergeny se označují jako alergeny vdechované (inhalované), jelikož jsou rozptýleny v ovzduší a při nádechu pronikají spolu 17

19 se vzduchem do dýchacích cest. Mezi vdechované alergeny se zařazují roztoči, pyly a plísně (Petrů a kol., 1994). Roztoči zaujali v domácnostech po celém světě nejdůležitější pozici. Částečky prachu na sebe navazují organické i neorganické části jako jsou chlupy domácích zvířat, spory plísní, rozpadlá těla roztočů, bakterie, nebo například textilní vlákna. Tyto alergenové částečky se víří vzduchem a po vdechnutí se dostávají do dýchacího systému, přičemž vrozeně vnímavé jedince mohou senzibilizovat a vyvolat u něj alergické onemocnění (Bystroň, 1997). Mezi roztoče v našich podmínkách patří Dermatophagoides pteronyssinus, Dermatophagoides farinae a Euroglyphus Maynei. Mezi přírodní zdroje roztočů patří zejména ptačí hnízda, v domácím prostředí pak klece ptáků. Nejčastěji se nacházejí v postelích (především matrace plněné peřím), koberci, čalouněném nábytku a hračkách. Roztočová alergie se projevuje zejména astmatickými potížemi a příznaky alergické rýmy (Bystroň, 1997). Pylové alergeny představují významnou skupinu alergenů, jsou označovány za nejvýznamnější alergeny zevního prostředí. Pylová zrnka mají jedno až dvě jádra, krytá zevním obalem, exinem, jehož jedna součást sporopolenin patří mezi nejodolnější přírodní látky. Na pylových zrnkách se dají pozorovat různé tvary, výběžky a rýhy, kterými se zachycují na sliznicích (Petrů a kol., 1994). Onemocnění způsobené pylovými alergeny bývá označováno jako polinóza. I když pyly vyvolávají hlavně sezonní alergické projevy na sliznicích nosu a spojivek, ale také na kůži. Sezonní alergická rýma je považována za předastmatický stav a je zde riziko vzniku průduškového astmatu (Bystroň, 1997). Přítomnost pylových alergenů závisí na době pylení jednotlivých rostlin. Nejvýraznější je pak v průběhu jara při kvetení dřevin a léta při kvetení travin, zejména pak bojínek, jílek, nebo kostřava. Alergické reakce mohou být vyvolány také v průběhu podzimu a to zejména při kvetení různých plevelů a houževnatých bylin (Bystroň, 1997). Plísňové alergeny se rozdělují na domácí a venkovní. Domácím plísním vyhovuje nejvíce temné a špatně větrané místnosti a jejich zdrojem je především textil, starý papír, 18

20 nebo potravinové zbytky. Mezi domácí plísně patří Asperigillus, Penicillium, Mucor, Candida. Venkovní plísně se podílejí na rozvoji průduškového astmatu, ale i kožních alergií a alergické rýmy. Objevují se od března do října, překrývají se tedy s pylovou sezónou. Mezi venkovní plísně patří Alternaria, Cladosporium, Fusarium, Monilia (Petrů a kol., 1994). Potravinové alergeny. Alergenem se může stát kterákoliv složka potravy, ale mezi nejčastější vyvolavatele alergických reakcí patří různé druhy ovoce, mléko a mléčné výrobky (zde jsou příčinou zejména bílkoviny beta-laktoglobulin), ořechy všech druhů, mandle, čokoláda a kakao, med, ryby, mouka, luštěniny, nebo i zelenina (Petrů a kol., 1994). Na potravinu, která může vyvolat alergickou reakci, reaguje tělo téměř hned. Nejčastějším projevem jsou vyrážky a pupínky na kůži, často se objevují také respirační problémy včetně astmatu a střevní nevolnost. V závažných případech může dojít k poklesu krevního tlaku a následnému bezvědomí. Potravinová alergie je také nejčastější příčinou anafylaxe, což je alergická reakce, která může ohrozit dítě na životě (Richterová a kol., 2010). Alergeny kontaktní. Do této skupiny alergenů patří mnoho látek, které působí alergické obtíže po dotyku s kůži nebo sliznicemi. Velkou skupinu představují kosmetické přípravky, jako jsou vlasové šampony, barvy na vlasy, parfémy, laky a tužidla, nebo líčidla. Mezi další vyvolavatele alergických reakcí tohoto typu pak patří také různé chemikálie, jako jsou ředidla či lepidla, nebo guma (Petrů a kol., 1994) OSTATNÍ PŘÍČINY Vznik alergických projevů mohou vyvolat i jiné příčiny jako jsou látky obsažené v lécích, nebo například v hmyzím jedu. Mezi další příčiny pak bývá zařazována také dědičnost, která je velmi důležitá, dále porucha imunity, výživa a v neposlední řadě také životní prostředí. Alergie na léky. Všechny léky a to ať už pouhým dotykem s kůží, nebo inhalací, případně požitím ústy, nebo injekčním podáním, mohou u nemocného vyvolat alergickou reakci. Nejčastějším výskytem je alergie na antibiotika, především pak na penicilin a jeho 19

21 deriváty. Další skupinou alergizujících léků jsou prostředky proti teplotě a bolesti. Projevy lékové alergie jsou různé kožní vyrážky, otoky, případně podráždění sliznice. Nejnebeznečnějším projevem však může být celková šoková reakce (Petrů a kol.,1994). Alergie na hmyzí bodnutí. Reakce s ohrožením života se vyskytuje téměř výhradně po bodnutí vosou, včelou nebo sršněm. Obvykle se nejprve objeví místní reakce jako zduření a zčervenání kůže v místě vpichu, někdy i výskyt kopřivové vyrážky. Někdy ale může během několika minut vzniknout alergická reakce s rozvojem šokového stavu, neboli anafylaktický šok. Při této reakci dojde k poklesu krevního tlaku, zrychlení pulsu a pocení (Goldmann, Cichá, 2006). Dědičnost. Na výskytu alergických chorob se dědičnost podílí velkou měrou. Lékařským termínem řečeno, jde o dědičnost multifaktoriální, polygenně podmíněnou, genetická informace pro vznik schopnosti alergicky reagovat se tedy přenáší z rodičů na děti z více míst určitých chromozomů. Pokud dojde k přenosu této schopnosti, tak poté už záleží jen na působení dalších faktorů, jako jsou různé alergeny. Riziko vzniku alergie u dítěte je různé. Pokud jsou oba rodiče zdrávi, existuje asi 10 % riziko alergického postižení dítěte, pokud se přítomnost alergie objevila u jednoho rodiče, riziko přenosu na dítě se zvyšuje na 30 %. Trpí-li alergií oba rodiče, stoupá riziko postižení až na 60 % (Petrů a kol., 1994, s. 24). Porucha imunity. I nedostatečná imunita může být zděděná, v daleko větším počtu je ale získaná a vzniká vlivem různých zevních příčin. Obranný systém dovede při alergiích rozlišovat mezi tělu vlastní a cizorodou látkou, na cizorodou látku ale reaguje nepřiměřeně, ač se vlastně nejedná o látky nebezpečné. Významnou roli také hraje prodělání infekce, obzvláště virové, která může na delší či kratší dobu náš imunitní systém oslabit. Opakované infekty a opakovaná léčba antibiotiky u dětí napomáhá k prohloubení této poruchy (Pütz a kol., 2007 ; Petrů a kol., 1994). Výživa. Na vztahu mezi způsobem výživy kojenců a výskytem alergických chorob existuje již mnoho názorů, většina vědců se ale shoduje na tom, že je vhodné kojení po co nejdelší dobu, což prokazují různými soubory sledovaných dětí, jejichž výsledkem je snížený výskyt atopického ekzému u dětí do jednoho roku věku v případě, že byly kojeny, 20

22 ve srovnání s dětmi nekojenými. Existují ale i námitky, že v mateřském mléce může dítě přijímat od matky i některé alergizující složky její potravy (Petrů a kol., 1994). Životní prostředí. Vzhledem ke stále se zvyšujícímu znečišťování ovzduší různými průmyslovými zplodinami jsme nuceni dýchat vzduch obsahující množství různých škodlivých látek včetně choroboplodných zárodků a alergenů. Stav znečištění je různý na různých místech, obecně však platí, že hůře jsou na tom města a průmyslové oblasti, naopak zdravěji je ve vyvýšených oblastech, či na venkově. Zdravotní stav ovlivňuje i mikroklima, neboli životní prostředí domácností, škol a jiných institucí a důležitou složku zde hraje také kouření. Je prokázáno, že existuje úměrnost mezi kouřením rodičů a stupněm postižení dýchacích cest jejich dětí (Petrů a kol., 1994) ALERGICKÁ ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍCH CEST Alergická onemocnění dýchacích cest jsou nejčastějším typem onemocnění. Postihují dýchací cesty, které omezují doyčného při dýchání a mohou u nemocného vyvolat těžké záchvaty dušnosti, či těžký astmatický záchvat. Tato onemocnění vyžadují dlouhodobou léčbu. Alergická rýma je nejrozšířenější typ alergie, projevující se nejčastěji jako senná rýma. Může se vyskytnout u lidí v jakémkoliv věku, obvykle se však objevuje ještě před dovršením 20. roku věku. Vyvolavately jsou různé vdechované alergeny, jako již zmiňované vzdušné plísně, roztoči, nebo pylová zrna. Reakce se projevuje jako klasická rýma virového původu, projevující se při klasickém nachlazení, nebo dochází k silnějšímu záchvatovitému průběhu, kdy je rýma doprovázena slzením očí a prudkými záchvaty kýchání (Pütz a kol., 2007). U rýmy senné bývá sezónní průběh typický. Tento typ rýmy se označuje jako sezonní alergická rýma. Její typickou vlastností je, že se objevuje v určitých obdobích roku, především na jaře a v létě, kdy se tvoří nejvíce pylu. Pylové alergeny jsou nejčastějším spouštěčem alergické rýmy (Chadd, Clasen, 2011; Gamlin, 2003). Celoroční alergická rýma. Projevy celoroční alergické rýmy se u nemocného vyskytují kdykoliv v průběhu roku, čímž se tato rýma liší od rýmy sezonní. Tento druh 21

23 alergického onemocnění se proto také nazývá rýma chronická a jejím vyvolavatelem bývají nejčastěji lupy domácích mazlíčků, prach a spory plísní (Chadd, Clasen 2011) LÉČBA ALERGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍCH CEST V současné době je na trhu k dostání obrovské množství volně prodejných léků i léků na předpis. Mezi nejprodávanější patří léky na sennou rýmu a 10 procent všech léků předepsaných lékaři je určeno na léčbu nejrůznějších alergií. Na začátku léčby je důležité, aby byl lékař do podrobna seznámen se všemi příznaky. Poté může stanovit léčbu ušitou na míru daného pacienta (Chadd, Clasen, 2011). Mezi nejprodávanější typ léků na alergické onemocnění dýchacích cest patří antihistaminika, které se rozdělují na: Volně prodejná (sedativní). Tento typ antihistaminik obsahuje chlorfenamin. Volně prodejná (nesedativní). Zodac, Zyrtec, Claritine, Alerid a jiné. Na předpis (sedativní). Ketof, Ketotifen, Tavegyl a jiné. Na předpis (nesedativní). Xyzal, Cezera, Aerius, Ewofex. Sedativní antihistaminika. Brzdí účinky histaminu, zánětlivé chemické látky uvolňované tělními žírnými buňkami během alergických reakcí. Právě histamin je zodpovědný za kýchání, zduření nosních sliznic a výtok z nosu. Ústně podávaná antihistaminika se vyrábí ve formě pilulek, tablet, sirupů a patří mezi léky úspěšné v boji proti alergickým reakcí. Negativní na tomto druhu léčby je, že některá prodejná antihistaminika mají tak silný tišící účinek, že mohou u nemocných vyvolat ospalost, což je dáno účinnými složkami obsaženými v lécích, které mají tlumivý účinek na centrální nervový systém (Chadd, Clasen, 2011). Nesedativní antihistaminika patří mezi novější volně prodejné léky a nemocným přinesly úlevu, jelikož aktivní složky těchto léků jsou složeny z větších molekul, které neprojdou přes bariéru krve a mozku, a mají tak jen malý vliv na centrální nervový systém. Tyto léky jsou doporučovány jako nejvhodnější počáteční léčba (Chadd, Clasen, 2011). 22

24 Antihistaminika v nosních sprejích. Tyto spreje jsou volně prodejné, rychle zabírají a užívají se pravidelně. Jedná se o azelastin (Allergodil) a levocabastin (Livostin). Pomáhají ulevit ucpanému nosu, ale nezmírňují projevy kýchání, proto je třeba u závažnějších projevů tento typ léčby kombinovat s další léčbou (Chadd, Clasen, 2011). Antihistaminové oční kapky. Anthistaminik ve formě očních kapek je na trhu také větší množství druhů, obecně jsou účinné a používají se pro případ prudkých příznaků vyvolaných sennou rýmou. Příkladem můžou být Livostin, Opatanol, Purivist a jiné (Chadd, Clasen, 2011). Steroidy. Jelikož jsou alergie a astma především zánětlivé nemoci, jsou nejdůležitější třídou léků tzv. kortiko-steroidy, takzvané glukokortikoidy. Nazální steroidy se doporučují při léčbě sezonní a stálé rýmy. Vytlačují z nosu žirné buňky a další zánětlivé buňky, které pak při vdechnutí pylu, či jiného alergenu, nemohou uvolňovat histamin. O steroidních nosních sprejích ale platí, že zabírají pouze v případě, pokud jsou brány pravidelně bez ohledu na to, zda dotyčný zrovna má, nebo nemá žádné příznaky onemocnění (Chadd, Clasen, 2011) ASTMA Kdo dýchá, dvojnásob milost cítí: Smí vdechovat vzduch a smí se ho zbýti. To osvěží, ono sužuje, tak zázračně smíchán život je. Johann Wolfgang Goethe Průduškové astma (astma bronchiale), je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází k opakovanému zúžení průdušek, jejich zvýšenou dráždivostí a zvýšenou tvorbou hlenu, což má za následek záchvatové stavy dušnosti a kašle. Podkladem této choroby je chronický zánět průdušek, zvyšující reaktivitu dýchacích cest na zevní podněty, jako jsou alergeny, infekce, fyzická námaha a další. Astma se také 23

25 často vyskytuje společně se sennou rýmou, či atopickým ekzémem (Goldmann, Cichá, 2006 ; Pütz a kol., 2007) PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ Při astmatickém záchvatu dochází k výdechové dušnosti, kdy nemocný nemůže vydechnout. Při dýchání dochází ke slyšitelnému pískotu a při kašli k velmi obtížnému vykašlávání hlenu. Záchvat vzniká častěji v noci, či k ránu a může mít lehčí či těžší formu. Při těžší formě může astmatický záchvat trvat i několik hodin a nedaří se jej obvyklou léčbou zastavit. Tomuto záchvatu se říká astmatický stav a u nemocného při něm dochází k namodralému zbarvení pokožky, zejména rtů, nosu a prstů. Většina astmatiků má potíže v průběhu celého roku a velká část nemocných má zhoršené potíže vázané např. na pylovou sezonu. Stejně jako u alergického záchvatu, tak i u astmatického záchvatu stojí na počátku spouštěč. Může se jednat o alergen, či o něco zdánlivě neškodného, jako je studený vzduch, který u zdravého člověka žádné potíže nevyvolá. U astmatika ale dráždění vyústí v uvolnění chemických látek (například histaminu a leukotrienů) z žírných buněk a k již zmiňovanému stažení svalů kolem průdušek, což může vést až k průduškovým křečím (Petrů, 1994 ; Goldmann,Cichá, 2006). Na vzniku astmatických potíží se podílí mnoho faktorů a vlivů, které se navzájem kombinují. Všechny tyto faktory mají společné to, že způsobují zánět v dýchacích cestách. Na přítomnost zánětlivých pochodů reagují průdušky a průdušinky stahem hladké svaloviny a následnému překrvení a otoku sliznice. Některé příčiny vzniku astmatických obtíží můžou být i velmi neobvyklé. Často se zde prolíná působení alergenů a psychiky dohromady, jindy ke vzniku onemocnění dochází bez logického vysvětlení (Petrů a kol., 1994) DRUHY ASTMATU A JEHO LÉČBA Dle Chadové a Clasenové (2011) jsou známy čtyři hlavní typy tohoto onemocnění: Alergické, nebo také zevní astma. Tento typ je nejobvyklejší, záchvaty jsou spouštěny alergeny, mezi které patří například sezonní pyly. Alergické astma se často projeví již v dětství. 24

26 Nealergické (vnitřní) astma. Tato forma astmatu nemá žádnou spojitost s alergií a obvykle se projevuje v pozdějších fázích života. Nealergické astma je důsledkem různých pochodů uvnitř těla a může být spojeno s chronickým zánětem dutin, neboli sinusitidou. Léčba bývá obtížnější, než u forem alergických. Astma smíšené. Zde mohou působit alergické i nealergické faktory. Příkladem může být pyl, který se stane vyvolavatelem astmatu, ale zároveň se onemocnění může projevit v zimě, kdy v ovzduší žádný pyl není. Těžké astma. Tato forma způsobuje velmi vážné obtíže spojené s dýcháním, které v nejhorším případě mohou způsobit i smrt. Záchvaty se dostavují náhle a bývají intenzivní. Na obvyklou léčbu nereagují. Profesionální astma. Počátkem osmnáctého století studoval italský lékař Bernardino Ramazzini spojení astmatu se zaměstnáním, což dostalo v dnešní době název profesionální astma. Tento druh astmatu bývá nejčastěji ohlašovanou pracovní respirační chorobou a vyskytuje se u osob v souvislosti s látkami, kterým jsou v zaměstnání vystaveny. Zaměstnavatelé jsou povinni podniknout taková opatření, aby ochránili zaměstnance před působením látek ohrožujících jejich zdraví (Chadd, Clasen, 2011). Léčba astmatu se zaměřuje na udržení dýchacích cest v plicích otevřené jak v dlouhodobém výhledu, tak i během astmatických záchvatů, a omezení pokračujícího zánětu, který je vlastně základem celé nemoci. Existuje několik druhů léků: Protizánětlivé léky. Tyto účinné látky léčí záněty průduškové sliznice, působí preventivně, ale zabírají až po několika dnech. Nezaberou tedy při akutním astmatickém záchvatu. Nejsilnějším lékem jsou kortikoidy, které se podávají dávkovacím aerosolem, nebo práškovým inhalátorem. Dalším pomocníkem, i když slabším než kortikoidy, jsou stabilizátory žirných buněk, které také zabraňují zánětu (Pütz a kol., 2007). Léky rozšiřující průdušky. Tyto léky uvolňují svalstvo dýchacích cest, ulehčují tím dýchání. Nebojují se zánětem, ale se symptomy astmatu. Běžně se užívají betasympathomimetika a theophyliny. Léky tohoto typu mohou být inhalovány, nebo užívány ve formě kapslí. Inhalované preparáty jsou krátkodobě účinné a umožňují pacientovi, aby se po astmatickém záchvatu mohl rychle nadechnout. Dlouhodobě účinné preparáty jsou 25

27 buď inhalované, nebo v tabletách a nasazují se při dlouhodobé terapii středně těžkého až těžkého astmatu. Obecně léčba astmatu vždy závisí na jeho závažnosti (Pütz a kol., 2007; Gamlin, 2003) KOŽNÍ PROJEVY ALERGIE Kožní projevy alergie se projevují ve formě vyrážek, zarudnutí, svědění a otkoů. Mohou znepříjemnit život zejména menším dětem, které si tato svědivá místa často škrábou až do úplného sedření. Takový ekzém si potom často přenesou i na zbytek těla a zanícené rány a puchýře způsobují bolestivé, někdy až mokvající vřídky ATOPICKÝ A KONTAKTNÍ EKZÉM Atopický ekzém. Ekzém vznikne jako následek působení drtáždivých vlivů zevního prostředí nebo látek, vznikajících uvnitř organismu. Tento ekzém se nejčastěji vyskytuje u kojenců a malých dětí, postihnout však může i jiné věkové kategorie a jeho příčina vzniku dosud není úplně objasněna. Typickým projevem je zvýšená kožní reaktivita, svědivost a proměnlivost nálezu a postihuje buď lokalizovanou část těla, nebo i více orgánů. Svědivost je sice nejmírnějším projevem onemocnění, ale může mít i záchvatovitý průběh, kdy si dítě pokožku rozškrábe do krve. S postupem času, když byla kůže předtím stále zanícená, dochází na příslušných místech k tvorbě jizev, které s postupem věku mizí a od 30. roku života jsou typickým projevem atopického ekzému malinké, silně svědivé bulky na trupu a rukou (Bidat, 2005; Petrů a kol.1994). Atopický ekzém je třeba odlišit od ostatních kožních projevů jako je ekzém mikrobiální, nebo také lupénka, či svrab a jeho léčba spočívá v pravidelné péči o pokožku. Na akutní mokvající plochy se přikládají například obklady s borovou vodou. Dále je velmi důležité vyvarovat se působení dráždivých faktorů a většinou ještě přistoupit k protisvědivé léčbě. Vliv na úspěšnost léčby má i psychika a stres u člověka, zejména pak u dětí ve škole může svědění způsobit až izolovanost a uzavřenost dítěte (Richterová a kol., 2010). Kontaktní ekzém. Tento typ ekzému se vyskytuje u dětí velmi málo a je projevem oddálené přecitlivělosti. U dospělých bývá často příznakem profesionální choroby, jako je 26

28 reakce na chrom, gumu, nikl a jiné. Kožní projevy jsou v tomto případě různé, a jejich lokalizace odpovídá místu působení alergenu. V tomto případě je nejdůležitější léčbou zejména odstranění samotného alergenu (Petrů a kol., 1994) VYRÁŽKY, KOPŘIVKY A OTOKY Tyto projevy alergie vznikají působením různých alergenů, jako jsou potraviny, hmyzí bodnutí a mnoho dalších. Někdy zůstane příčina neobjasněna. Ať už je příčinou cokoliv, projevem je vyrážka, kopřivka, nebo otok, doprovázený svěděním. Alergická vyrážka se objeví většinou náhle a jejím projevem bývá buď drobná krupička na kůži, nafialovělé skvrnky, nebo červené větší skvrny. Kopřivkové pupeny červené barvy velikosti několika milimetrů i větší se projevují u kopřivky. U alergického otoku dochází ke splynutí několika kopřivkových pupenů dohromady a nejčastěji se projevuje na obličeji a končetinách. Projevuje se opět svědivostí a proměnlivostí. Otok se může objevit také v dustině ústní a nosohltanu, nebezpečný je však alergický otok hrtanu, který způsobuje v lehčích případech poruchy hlasu, v těžších případech dušnost (Petrů a kol., 1994). Základem léčby je v první řadě odstranění vyvolávající příčiny včetně léčby případných ložisek infekce v organismu a léčba hyposenzibilizační. Místně lze na kůži aplikovat také tekutý pudr, nebo přípravky s protialergickým účinkem. Při otoku jazyka, hltanu, nebo hrtanu se do žíly injikují hormonální přípravky (Petrů a kol. 1994; Chadd, Clasen 2011). 27

29 3 METODIKA VÝZKUMU Pro praktickou část bakalářské práce byla zvolena kvantitativní forma výzkumu a to nestandardizovaný dotazník. Pro výzkum bakalářské práce byly zvoleny dvě základní školy v Olomouckém kraji a to ZŠ Svatoplukova Olomouc a ZŠ Štěpánov. Výzkum probíhal anonymně v dubnu roku Dotazníků bylo rozdáno 120 (100 %), vrátilo se 103 (86 %). Celkem tedy dotazník vyhodnotilo 103, z toho 52 chlapců a 51 dívek. Celkem dotazník obsahoval 15 otázek, z nichž většina byly otázky otevřené a některé polootevřené, které spočívaly v předem připravených možnostích odpovědi, ale respondenti připojili své slovní vyjádření. Cílovou skupinou výzkumu byli tedy respondenti ve věku od 13 do 16 let, obou pohlaví. Dotazníky byly rozdány osobně a jejich vyplnění nepřesáhlo 5 minut. Při vyhodnocování výsledků byla vyhodnocena každá otázka zvlášť, přičemž byla zaznamenána do tabulky a grafu. Pod každým grafem byly zaznamenané výsledky slovně ohodnocené. V práci byly použity převážně grafy sloupcové, pouze jeden výsečový. Ve výsledcích najdeme 18 tabulek a 18 grafů. Výsledky výzkumu byly zpracovány v OpenOffice.org Calc a OpenOffice.org Writer. 28

30 Tabulka 1. Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů n % Dívky 51 49,5 Chlapci 52 50,5 Celkem ,0 51 Dívky Chlapci 52 Graf 1. Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů bylo poměrně vyrovnané, celkem se dotazníkového šetření zúčastnilo 51 dívek a 52 chlapců. Dotazník byl určen pro děti staršího školního věku, konkrétně pro děti od 13 do 16 let. Nejvíce respondentů odpovědělo ve věku 14 let, nejméně respondentů odpovědělo ve věku 16 let. Viz Tabulka 2 a Graf 2. 29

31 Tabulka 2. Věk respondentů Věk respondentů Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Počet respondentů Chlapci Dívky Věk Graf 2. Věk respondentů 30

32 Tabulka 3. Počet respondentů na ZŠ Svatoplukova a ZŠ Štěpánov Odpověď Chlapci (n=52) Dívky (n=51) Celkem (n=103) n % n % n % ZŠ Svatoplukova ZŠ Štěpánov počet respondentů ZŠ Svatoplukova 33 ZŠ Štěpánov Chlapci Dívky školy Graf 3. Počet respondentů na ZŠ Svatoplukova a ZŠ Štěpánov Z výsledků je patrné, že 73 (71 %) všech dotazovaných respondentů pochází ze ZŠ Štěpánov pouhých 30 (29 %) respondentů pak ze ZŠ Svatoplukova Olomouc (viz.tab. 3, viz.graf 3). 31

33 4 VÝSLEDKY Všechna získaná data jsou jsou zpracována do grafů a tabulek pro lepší přehlednost. Výsledky dat jsou zpracovány procentuálně a doplněny komentářem. Odpovědi respondentů jsou rozděleny na odpovědi chlapců a odpovědi dívek. Tabulka 4. Odpověď na otázku: Víš, co znamená pojem alergie? Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano Ne počet respondentů Chlapci Dívky 0 Ano Ne odpověď Graf 4. Odpověď na otázku: Víš, co znamená pojem alergie? Ze záznamů odpovědí vyplývá, že většina dotazovaných respondentů, konkrétně 98 (95 %) ví, co tento pojem znamená. Zápornou odpověď uvádí pouze pět respondentů (5 %). 32

34 Tabulka 5. Odpověď na otázku: Uměl bys tento pojem vysvětlit? Pokud ano, vypiš. Odpověď Chlapci (n=52) Dívky (n=51) Celkem (n=103) n % n % n % Přehnaná reakce organismu na nějakou věc Přecitlivělost na určitou látku jako je pyl, prach, srst atd Když někomu teče z nosu, nebo pořád kýchá skrz třeba pyl Člověk je na určitou látku háklivý (alergen) a ta mu vyvolá alergickou reakci Neumím tento pojem vysvětlit

35 počet respondentů Chlapci Dívky odpověď Graf 5. Odpověď na otázku: Uměl bys tento pojem vysvětlit? Pokud ano, vypiš. Nejvíce dotázaných respondentů překvapivě nedokázala pojem alergie vysvětlit, ač věděli, co tento pojem znamená. Jednalo se o 39 (38 %) respondentů, konkrétně pak 17 (33 %) dívek a 22 (42 %) chlapců. Dalších 33 (32 %) respondentů popisuje alergii jako přecitlivělost na určitou látku, zejména pak pyl, prach, srst. Jako přehnanou reakci organismu na určitou věc/látku popisuje alergii 15 (14 %) dotázaných. O tom, že alergickou reakci u člověka způsobuje určitý alergen, na který je člověk háklivý, se zmiňují 4 (4 %) respondentů. Zbývající odpovědi jsou popsány jako projev, kdy teče z nosu, nebo člověk pořád kýchá skrz třeba pyl, slzení očí. Tento typ odpovědi popsalo 12 (12 %) dotazovaných respondentů (viz.tab. 5, viz.graf 5). Z celkového výsledného hodnocení této otázky je patrné, že dívky uměly pojem alergie vysvětlit lépe než chlapci. 34

36 Tabulka 6. Odpověď na otázku: Trpíš ty sám nějakou alergií? Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano Ne počet respondentů Ano Ne 38 Chlapci Dívky odpověď Graf 6. Odpověď na otázku: Trpíš ty sám nějakou alergií? Z vyhodnocených odpovědí je patrné, že výskyt alergických onemocnění u dotazovaných respondentů je 25 (24 %). Výskyt alergiků je u dotazovaných chlapců i dívek téměř stejný, vyšší výskyt je pak přece jen zaznamenán u dívek, kde trpí alergiemi 13 (25 %) dívek, alergických chlapců je 12 (23 %) (viz.tab.6, viz.graf 6). Dalších 8 vyhodnocených odpovědí se týká respondentů, kteří trpí alergiemi, odpovídalo tedy 25 respondentů (viz.tabulka 6). 35

37 Tabulka 7. Odpověď na otázku: Pokud ano, mám alergii na: Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Pyl Potraviny Roztoče Hmyzí jed Jiné počet respondentů Chlapci Dívky odpověď Graf 7. Odpověď na otázku: Pokud ano, mám alergii na: U této otázky mnozí respondenti uváděli kombinaci dvou alergií, nejčastěji pak alergii na prach a na pyl. Z vyhodnocených výsledků je patrné, že nejvíce uváděli žáci alergie na pyl a roztoče 13 (52 %). Další 4 (16 %) uvádí, že trpí alergií na hmyzí jed a pouhý 1 (4 %), konkrétně jedna dívka uvádí alergii na potraviny. 2 (8 %) žáků zatrhlo položku jiné, jednalo se o dvě dívky, které shodně uvedly alergii na léky (viz.tab.7, viz.graf 7). 36

38 Tabulka 8. Odpověď na otázku: Mé onemocnění je: Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Alergická rýma Astma Ekzém počet respondentů Alergická rýma Astma Ekzém odpověď Chlapci Dívky Tabulka 8. Odpověď na otázku: Mé onemocnění je: Nejčastějším projevem alergického onemocnění je dle odpovědí alergická rýma, která se vyskytuje u 15 (60 %) respondentů. Hned za ní ekzém 10 (40 %). Často byly tyto odpovědi spolu v kombinaci. Nejméně se u dotazovaných vyskytuje astma. Tento projev onemocnění byl zaznamenán u 6 (24 %) dotazovaných respondentů, z nichž byly tři dívky a tři chlapci (viz.tab.8, viz.graf 8). 37

39 Tabulka 9. Odpověď na otázku: Byla tvá alergie potvrzena lékařem a podstoupil/a jsi alergologické testy? Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano Ne počet respondentů Chlapci Dívky 0 Ano Ne odpověď Graf 9. Odpověď na otázku: Byla tvá alergie potvrzena lékařem a podstoupil/a jsi alergologické testy? Většina respondentů, konkrétně 17 (68 %), má své alergické onemocnění lékařem potvrzené, 8 (32 %) respondentů svoji alergii potvrzenou nemá (viz.tab. 9, viz.graf 9). 38

40 Tabulka 10. Odpověď na otázku: Užíváš pravidelně nějaké léky na alergii? Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano Ne počet respondentů 7 6,8 6,6 6,4 6,2 6 5,8 5,6 5, Ano Ne Chlapci Dívky odpověď Graf 10. Odpověď na otázku: Užíváš pravidelně nějaké léky na alergii? Více jak polovina dotázaných žáků 13 (52 %)neužívá pravidelně léky na alergii, ale i přesto je respondentů užívajících léky 12 (48 %), tedy téměř polovina respondentů trpících nějakým druhem alergického onemocnění užívá pravidelně léky (viz.tab. 10, viz.graf 10). 39

41 Tabulka 11. Odpověď na otázku: Vědí učitelé ve škole o tvém alergickém onemocnění? Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano Ne počet respondentů Ano 7 5 Ne 6 Chlapci Dívky odpověď Graf 11. Odpověď na otázku: Vědí učitelé ve škole o tvém alergickém onemocnění? Kladně odpovědělo 14 (56 %) respondentů, tudíž u 7 (58 %) chlapců a 7 (54 %) dívek učitelé vědí o jejich alergickém onemocnění. Zbývající žáci, tedy 11 (44 %) odpověděli záporně, učitelé tedy o jejich onemocnění informováni nejsou. V tomto případě výsledek závisí nejspíše na závažnosti onemocnění u daného žáka, jelikož lékařem potvrzené a závažné onemocnění musí být nahlášeno jak třídnímu učiteli, tak celému vedení školy (viz.tab. 11, viz.graf 11). 40

42 Tabulka 12. Odpověď na otázku: Chyběl jsi někdy ve škole kvůli tvé alergii? Pokud ano, jaká byla nejdelší doba tvé nepřítomnosti? Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano Jak dlouho? Ne počet respondentů Chlapci Dívky 0 Ano Ne odpověď Graf 12. Odpověď na otázku: Chyběl jsi někdy ve škole kvůli tvé alergii? Pokud ano, jaká byla nejdelší doba tvé nepřítomnosti? Vyhodnocení této odpovědi ukazuje, že drtivá většina, tedy 20 (80 %) všech dotazovaných respondentů trpících alergiemi udává, že kvůli své nemoci nechyběli ve škole, tudíž ani nezameškali a dále nezameškávají učivo. Pouze jeden chlapec a čtyři dívky, tedy 5 (20 %) dotazovaných udávají jako nejdelší dobu své nepřítomnosti týden až dva týdny, avšak stalo se tomu pouze výjimečně (viz.tab. 12, viz.graf 12). 41

43 Tabulka 13. Odpověď na otázku: Máš díky alergii nějaké omezení v tělesné výchově? Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano Ne počet respondentů Chlapci Dívky 0 Ano Ne odpověď Graf 13. Odpověď na otázku: Máš díky alergii nějaké omezení v tělesné výchově? Kladnou odpověď uvedl pouze jeden chlapec a dvě dívky, dohromady má tedy 3 (12 %) respondentů určité omezení v tělesnné výchově a nemohou se tedy plně věnovat veškeré pohybové aktivitě. 22 (88 %) žáků toto omezení neuvedlo, odpověděli tedy záporně. Výsledek této odpovědi je tedy poměrně kladný (viz.tab.13, viz.graf 13). 42

44 Tabulka 14. Odpověď na otázku: Máš díky svému alergickému onemocnění nějaké jiné uvolnění ve škole, jako je například individuální plán atd.? Pokud ano, vypiš. Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano Jaké? Ne počet respondentů Chlapci Dívky 0 Ano Ne odpověď Graf 14. Odpověď na otázku: Máš díky svému alergickému onemocnění nějaké jiné uvolnění ve škole, jako je například individuální plán atd.? Pokud ano, vypiš. V tomto případě je vyhodnocení výsledků naprosto jednoznačné, tedy 25 (100 %) všech dotazovaných žáků uvedlo, že nemá díky svému onemocnění při studiu žádné jiné omezení. Tento výsledek odpovědi byl příjemným překvapením, protože se u dotazovaných respondentů nenašel žák, který by trpěl tak závažnou formou alergického onemocnění, aby díky své absenci vyžadoval ve škole určitou zvláštní péči ve formě úlev (viz.tab. 14, viz.graf 14). Na zbytek otázek již opět odpovídali všichni žáci bez ohledu na to, zda trpí, nebo netrpí alergií. 43

45 Tabulka 15. Odpověď na otázku: Učili jste se o alergiích ve škole? Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano Ne počet respondentů Ano Ne 14 Chlapci Dívky odpověď Graf 15. Odpověď na otázku: Učili jste se o alergiích ve škole? Většina dotazovaných žáků, tedy 71 (39 %), v této otázce uvedla, že se o alergiích ve škole učili, 32 (31 %) však uvedlo zápornou odpověď. V každé třídě se našli jak žáci, kteří odpověděli kladně, tak žáci, kteří odpověděli záporně. Z výsledků lze tedy usuzovat, že se pravděpodobně o alergiích na svých školách učili, ale někteří si to možná již nepamatují. Více záporných odpovědí bylo zaznamenáno na ZŠ Svatoplukova v Olomouci (viz.tab.15, viz.graf 15). 44

46 Tabulka 16. Odpověď na otázku: Trpí nějakou alergií tvoji rodiče? Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano, oba rodiče Ano,pouze jeden rodič Ne počet respondentů Chlapci Dívky odpověď Graf 16. Odpověď na otázku: Trpí nějakou alergií tvoji rodiče? Nejvyšší počet odpovědí byl zaznamenán u 79 (77 %) respondentů, kteří odpověděli záporně, tedy ani jeden rodič netrpí alergií. U těchto respondentů se objevil výskyt alergického onemocnění z deseti procent. Pouze jeden rodič trpí alergií vyplnilo ve svých dotaznících 21 (20 %) žáků a pouhá 3 (3 %) respondentů uvádí, že se alergie vyskytuje u obou rodičů. Respondenti, kteří uvedli, že oba jejich rodiče trpí alergiemi, jsou také alergici (viz.tab.16, viz.graf 16). 45

47 Tabulka 17. Odpověď na otázku: Věděl by jsi, jak svému spolužákovi / spolužačce pomoci při alergické reakci, např. astmatickému záchvatu? Odpověď Chlapci Dívky Celkem n % n % n % Ano Ne počet respondentů Ano Ne 12 Chlapci Dívky odpověď Graf 17. Odpověď na otázku: Věděl by jsi, jak svému spolužákovi / spolužačce pomoci při alergické reakci, např. astmatickému záchvatu? Pomoci spolužákovi, či spolužačce při astmatickém záchvatu, či jiné alergické reakci, by dokázalo dle odpovědí více dívek než chlapců, konkrétně pak 39 (76 %) dívek a 27 (52 %) chlapců. Zbylých 37 (36 %) všech dotazovaných uvádí, že by v této situaci nejspíše pomoci nedokázali, ač bylo astmatiků 6 (12 %) z celkového počtu 25 (100 %) dotazovaných, trpících alergií (viz.tab.17, viz.graf 17). 46