Dozorčí rada DILIA MgA. Marek Epstein - předseda

Transkript

1 VĚSTNÍK 2020 ZIMA

2 Dozorčí rada DILIA MgA. Marek Epstein - předseda B.A. Šimon Pellar místopředseda Mgr. Zdeněk Zelenka místopředseda PhDr. Hana Linhartová Libor Dvořák Mgr. Petr Markov doc. Karel Smyczek Vladimír Michálek PhDr. Roman Ráž

3 1 OBSAH ÚVOD 2 AKTUALITY 3 ROZHOVOR 9 Rozhovor s Martinem Zavadilem z Dramoxu PERSPEKTIVY DILIA 12 Umělecká pandemie v České republice GRANTY A CENY DILIA 13 OCENĚNÍ 17 PRÁVO 21 Právo prvního zveřejnitele Breviář autora: Licencování online užití v době koronavirové i mimo ni KOLEKTIVNÍ SPRÁVA 25 Pandemické zvýhodnění fondu knihoven pro studenty ZÁBAVA 28 Jak Julius Zeyer zakázal Leoši Janáčkovi jeho první operu Šárka VÝROČÍ A ÚMRTÍ 30 KONTAKTY 32

4 2 ÚVOD ÚVOD Vážené autorky, milí autoři, především dovolte, abychom vám popřáli šťastné vánoční svátky a pozitivní rok 2021, který by mohl být lepší než ten, který právě končí. Víme, že rok 2020 vzhledem ke covidové pandemii a jejím důsledkům nebyl nejen pro autory rokem přínosným, nýbrž rokem, dá se říci, až devastujícím. Divadla po většinu roku nehrála, knihkupectví byla zavřena a tvorba audiovizuálních děl stagnovala. Nemůžeme nezmínit ani výpadek v inkasu kolektivní správy z licencování provozování rozhlasového a televizního vysílání v restauracích a hotelech. Dotklo se to především vás, autorů, ale také organismu DILIA, jelikož její příjmy jsou odvozeny od vašich. Nebude pořádán ani večírek DILIA, na který jsme se alespoň my v DILIA velice těšili. Doufejme, že rok 2021 bude mít optimističtější výsledky, byť finanční problémy v roce 2020 se promítnou i do něj. Smutné je, že rok 2020 znovu odkryl názor většiny společnosti, která stále považuje kulturu jako takovou za zbytkovou záležitost, jíž nedostatek financí nemůže ublížit. To je pochopitelně nesmyslné tvrzení, proti kterému musíme bojovat snášením opačných a pravdivých argumentů. A protože si některé státní orgány v minulosti zvykly o kultuře rozhodovat a nepovažovaly ani za nutné některé věci s námi konzultovat, bylo nanejvýš důležité založit KVAS Koordinační výbor autorských spolků, jehož členy jsou: AHUV, ARAS, AS, DILIA, FITES, OP, OS, OSA, PEN klub, SAI, AČK, OOA-S, AFP, a jehož posláním je společné prosazování zákonů ve prospěch autorů, a to na všech úrovních. Koordinátorem KVAS jsem byl zvolen já, členy výboru tvoří zástupci jednotlivých spolků a tajemníkem byla zvolena paní Eva Kraupnerová. To, co nás v DILIA velice zarmoutilo, je smrt pana předsedy Dozorčí rady DILIA, pana prof. Vadima Petrova. Těžko se s ní budeme vyrovnávat. Nicméně buďme optimisté, třeba se rok 2021 právě v dobré obrátí a vy i my budeme v tomto roce spokojeni s ohlédnutím za neveselým rokem Se srdečným pozdravem, Jiří Srstka ředitel DILIA

5 AKTUALITY VE VĚKU 88 LET ZEMŘEL VADIM PETROV S lítostí v duši oznamujeme, že v pondělí ve večerních hodinách zesnul pan profesor Vadim Petrov, hudební skladatel a pedagog. Pan profesor Vadim Petrov, hudební skladatel, klavírista a hudební pedagog, se narodil 24. května 1932 v Praze. Při studiích na ruském gymnáziu Foto: Jiří Skupien studoval skladbu u profesora Miroslava Kabeláče a potom na pražské AMU u Jaroslava Řídkého, Václava Trojana, Pavla Bořkovce a dalších. Byl významným hudebním pedagogem, který v Praze založil Lidovou konzervatoř (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka), zde působil jako její první ředitel. Mezi jeho žáky patřili například Dagmar Pecková, Jaroslav Svěcený, Miriam Němcová, Dagmar Patrasová, Anna K., Petr Malásek a další. AKTUALITY 3 Po roce 1968 byl politicky perzekvován a měl zákaz umělecké činnosti. V této inkriminované době vyučoval hudbu na Konzervatoři Jaroslava Deyla a v letech 1976 až 1992 vyučoval skladbu a hudební teorii na Pražské konzervatoři. Skládal hudbu všech žánrů od hudby taneční, scénické, filmové až po hudbu populární (vyšší populár, písně, šansony apod.) i hudbu vážnou (kupř. hudbu symfonickou, komorní či vokální). Na svém kontě má téměř hudebních titulů. Je držitelem celé řady domácích i mezinárodních ocenění. Jeho Píseň pro Janu Eyrovou zahrál v listopadu 2018 Komorní orchestr OSN v newyorské Carnegie Hall. Široké veřejnosti je známý jako autor hudby ke Krkonošským pohádkám a seriálu o Krtečkovi. Byl mimo jiné držitelem Zlaté a Platinové desky Supraphonu. V roce 2015 získal Zlatou cenu OSA za celoživotní zásluhy o českou kulturu. V roce 2016 byla Základní umělecká škola v Praze 4 přejmenována na Základní uměleckou školu Vadima Petrova. V roce 2018 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně v oblasti školství a kultury. Členem DILIA byl neuvěřitelných 25 let, z toho 20 let působil jako předseda Správní a poté Dozorčí rady DILIA. Již teď na něj vzpomínáme. Čest jeho památce. Jiří Srstka

6 4 AKTUALITY PŘEKLADATELSKÁ DÍLNA DILIA 2020 Již pošestnácté pořádala agentura DILIA překladatelskou dílnu. Workshop byl určen začínajícím překladatelům, ať už z řad studentů filologických oborů, či naopak studentů divadelních škol a dalších, kteří mají dostatečné jazykové vybavení a zájem o divadelní texty. Letošní ročník Překladatelské dílny DILIA byl zaměřen na současnou polskou dramatiku. Odbornými tutory byli v letošním roce Jan Jeništa, Irena Lexová a Pavel Peč. V rámci Překladatelské dílny DILIA 2020 byly přeloženy následující tituly: Małgorzata Sikorska-Miszczuk: YEMAYA KRÁLOVNA MOŘÍ Překlad: Alžběta Jilečková Tutor: Jan Jeništa Šestiletý hrdina Omar miluje svého otce, který ale nechápe a neakceptuje složitou spiritualitu jeho dětského světa. Proto Omar mluví s květinami na balkóně, kusy země, kameny. Pod vodní hladinou se mu otevírá docela nový svět. Yemaya je hra pro děti i dospělé, která na pozadí aktuální společenské situace představuje příběh o přátelství a lásce. Omarův svět je pak světem nekonečné dětské imaginace, ve kterém se střetávají síly dobra a zla ve fantastické barevné mozaice. Sandra Szwarc: FASHION VICTIM Překlad: Tereza Agelová Tutorka: Irena Lexová Mirek je muž prožívající krizi středního věku. Jednoho dne se rozhodne vyrazit do města a koupit si něco obyčejného na sebe. Svádí ho všechny slevy v obchodech, vypadá to, že Mirek je v ráji! Jenže od chvíle, co si zakoupí běžnou košili, ho ve snech začíná pronásledovat hromada dětí. Z Bangladéše, Kambodži, Myanmaru, Bruneje. Současná hra mladé polské autorky naléhavě komentuje stinnou stránku módního průmyslu a připomíná reálnou událost z roku 2013, kdy v Dháce pod střechou zřícené továrny zemřely stovky pracujících žen a dětí. Maria Wojtyszko: SAM ANEB VÝCHOVA K RODINNÉMU ŽIVOTU Překlad: Sandra Ort Feyglová Tutor: Pavel Peč Třináctiletý Sam působí jako typický outsider: jeho rodiče jsou intelektuálové, on sám nosí brýle, nedělá žádný sport, a místo toho hraje na piano. Stereotypní obraz se ale rychle zvrtne. Třídní drsňák, ideální rodina ani konzervativní učitelka v této hře nejsou takoví, jakými se zpočátku zdají být. Hořká satira poukazuje na nedostatky vzdělávacího systému a školství, které by mělo vzdělávat nejen pro zkoušky a známky, ale i pro skutečný život v rodině i ve společnosti. Osamělost není individuálním příběhem hlavního hrdiny, ale kolektivním příběhem celé generace, které se hroutí jedna tradiční jistota za druhou. Nově vzniklé překlady (úryvky z nich) byly v prosinci představeny formou online scénického čtení v režii Divadla LETÍ. Projekt vznikl za podpory Dozorčí rady DILIA a Fabulamundi Playwriting Europe. BH

7 AKTUALITY 5 Martiny Schlegelové a scénografii Jany Špalové se představili herci Dana Poláková, Ondřej Novák, Sára Arnsteinová, Barbora Váchová, Viktor Kuzník a Vlastimil Žwak. Vznik Večeře s novou hrou podpořilo Ministerstvo kultury ČR, MHMP, Art District 7 a Dozorčí rada DILIA. MŠ DRAMOX ODSTARTOVAL DIVADELNÍ NETFLIX VEČEŘE S NOVOU HROU 23. srpna 2020 proběhla další, speciální edice úspěšného projektu DILIA a Divadla LETÍ s názvem Večeře s novou hrou. Během jednoho večera divákům naservírovala hned několik nových her a tříchodové menu. Ochutnávka současné dramatiky, která nasytí oči i žaludek, byla zároveň spojena i s vyhlášením vítězů Ceny Evalda Schorma, kterou studentům udílí agentura DILIA. Originální koncept divadelní degustace proběhl pod širým nebem, tentokrát netradičně v prostoru dvorku kavárny BAR/ÁK. Vedle ukázky z vítězné hry Ceny Evalda Schorma, kterou byl text Terezy Agelové a Marie Mlatečkové asi.milování. diváci ochutnali také další tři čerstvé hry tentokrát výhradně českých dramatiků, přičemž většina z nich texty napsala přímo pro tuto příležitost, reflektujíc současnou společenskou a politickou situaci. V menu se dále objevily hry Romana Sikory Můra aneb Vykoupení, Davida Košťaka Hrdličky a Tomáše Dianišky Big Brother. V režii Podobně jako si lze předplatit sledování filmů a seriálů doma v televizi či na počítači, funguje od 20. října 2020 videoportál Dramox, kde je možné sledovat divadelní inscenace. Pro předplatitele má zatím k dispozici čtyři desítky her od 30 scén včetně třeba Dejvického divadla nebo divadla Husa na provázku. Většina předplatného Dramoxu půjde zpátky tvůrcům. Milovníci divadla si mohou koupit měsíční předplatné za 299 korun nebo roční za 2990 korun. Zakladatelé platformy to v den spuštění portálu uvedli na tiskové konferenci. Počítají řádově s tisícovkami předplatitelů. Zatím je většina nabízených představení záznamem pořízeným Českou televizí, časem chtějí zakladatelé Dramoxu pořizovat vlastní. Jeden z nich Martin Zavadil na dotaz ČTK uvedl, že divadlům půjde 55 procent z předplatného, poplatek ČT za poskytnutí záznamů byl jednou ze vstupních investic do portálu. Dramox služba stojí o něco víc než třeba základní předplatné Netflixu, které se dá pořídit měsíčně od 199 korun za měsíc. Videotéka HBO GO stojí od 159 korun měsíčně, filmové kanály

8 6 AKTUALITY HBO s premiérami filmů stojí od 235 korun měsíčně. V předplatném Dramoxu je ale zahrnuta i podpora divadelních tvůrců. Zájemci mohou přes Dramox divadla podpořit i nad rámec předplatného. V Dramoxu, knihovně divadelních záznamů, je možné zhlédnout představení například Dejvického divadla, Klicperova divadla, Divadla J. K. Tyla nebo Husy na provázku. Zakladatelé portálu slibují, že budou každý měsíc přidávat nová představení. Začali činoherními a loutkovými, protože bylo nejjednodušší získat na ně práva. Dramox bude ale také uvádět archivní inscenace i ty, které už mají po derniéře. Diváci se také mohou dostat k představení, které je běžně zcela vyprodané. Jednat musejí lidé z Dramoxu se všemi držiteli autorských práv, dnes však uvedli, že v době koronaviru jsou tito většinou vstřícní, před několika dny získali třeba práva ke dvěma inscenacím od Milana Kundery. Chceme dostat divadlo blíž lidem a umožnit jim trávit s ním víc času, než mohli doposud, uvedl Zavadil. Věřím tomu, že Dramox přitáhne víc lidí k divadlu. Stejně jako předtím přitáhly obdobné služby víc lidí k filmům nebo poslechu hudby, doplnil. Zakladateli Dramoxu jsou vedle Zavadila ještě Radim Horák a Martin Hájek internetový podnikatel a majitel značky Livesport. Podle Hájka má každé živé představení jen omezené publikum, které může oslovit. Dramox jej ale rozšiřuje o potenciálně všechny diváky v celém Česku. Jeden ze zakladatelů portálu Radim Horák dříve pomáhal spustit videoportál voyo.cz a vlastní firmu Weemazz 2.0, která pro vlastníky autorských práv odstraňuje z internetu nelegální kopie jejich děl. To by se mohlo podle zakladatelů dít i prostřednictvím Dramoxu. Zdroj: Český rozhlas 15. ŘÍJNA BYLY ZVEŘEJNĚNY NOMINACE NA TONY AWARDS 2020 Zkrácená sezona a odložené vyhlášení cen, tak se zatím vyvíjí letošní prestižní americké ocenění. Pořadatelé jsou nicméně odhodláni transformovat udílení cen do digitální platformy. Hned v několika kategoriích byla nominována hra Inheritance Matthew Lopeze, která se zabývá otázkou, jaké je to být mladým gayem v New Yorku, generaci po vrcholu epidemie AIDS. Autor se nechal inspirovat Rodinným sídlem E. M. Fostera. Anglický originál hry je k dispozici v DILIA. Mezi nominovanými hrami je dále Frankie a Johnny ve stínu luny, křehká komedie Terrence McNallyho, světoznámá díky filmové adaptaci v hlavních rolích s Michele Pfeiffer a Al Pacinem. Ve dvou kategoriích (Nejlepší hra a Nejlepší herec ve vedlejší roli) bodovali Simon Stephens a Nick Payne s hrou Sea Wall/A Life. Předchozí hra Nicka Paynea Paralelní vesmíry v překladu Pavly Jakobsson je u nás rovněž k dispozici. Jednu z nominací na Nejlepšího herce v hlavní roli získal Ian Barford za svou roli ve hře Tracyho Lettse Linda Vista. Za pozornost stojí i dvě nominace pro muzikálovou adaptaci Tetované růže Tennesseeho Williamse. Kompletní seznam nominovaných si můžete prohlédnout zde: Přenos bude možné sledovat na Youtube stejně jako zveřejnění nominací: Všem nominovaným srdečně gratulujeme.

9 AKTUALITY 7 NETRADIČNĚ PODZIMNÍ OLIVIER AWARDS PROBĚHLY ONLINE Nejprestižnější divadelní ocenění ve Spojeném království Ceny Laurence Oliviera se měly původně uskutečnit v letošním dubnu v londýnské Royal Albert Hall. Místo slavnostního vyhlášení moderovaného Jasonem Manfordem ITV na jaře odvysílala speciální program, provázející nejlepšími momenty ceremonie za posledních deset let. Sedm měsíců od nominací, 25. října, byli oznámeni vítězové v online verzi, jejíž záznam je částečně možné zhlédnout i z České republiky na Youtube. V letošních Olivierech se objevilo množství produkcí, které proměnily hned několik nominací ve vítězství. Všechny muzikálové kategorie si rozdělily & Juliet (jejím námětem je, co by se stalo, kdyby Shakespearova Julie nezemřela) a Dear Evan Hansen (pojednávající o teenagerovi se sociálně-úzkostnou poruchou). Inscenace Emilie, hry Morgana Lloyda Malcolma inspirovaná životem básnířky a feministky Emilie Bassano, získala vítězství rovnou ve třech kategoriích. Po dvou oceněních si pak odnesly Smrt obchodního cestujícího (Young Vic a Picadilly Theatre), Leopoldstadt Toma Stopparda (Wyndham s Theatre), Mary Poppins (Prince Edward Theatre) a Present Laughter (Old Vic). Vzhledem k minimálnímu počtu nových divadelních produkcí za přetrvávající pandemie se příští rok ocenění neuskuteční a na další vítěze si tak budeme muset počkat až do dubna Přesné datum bude ohlášeno ke konci roku BH NOVĚ OBJEVENÁ HRA LOPEHO DE VEGA ŽENY A SLUHOVÉ SE PŘEDSTAVILA NA ZÁMKU PLUMLOV Zámek Plumlov se v srpnu proměnil v divadelní otevřenou scénu, kde se na nádvoří uskutečnila exkluzivní česká premiéra ztracené a znovu nalezené komedie Lopeho de Vega s názvem Ženy a sluhové. Nadčasová hra byla po staletí ztracená v madridské knihovně, než opět spatřila světlo světa. Pro španělské publikum ji objevil v roce 2013 Alejadro García-Reidy a do češtiny pro DILIA přeložil Cyril Navrátil., Snem každého překladatele krásné literatury je přeložit do češtiny dílo světového klasika. A kdo je lepší než Shakespearův španělský protějšek Lope de Vega? Veselá a nadčasová komedie o lásce dovolí na chvíli zapomenout na realitu a vrátit se do časů Zlatého věku Španělska, vysvětluje autor českého překladu Cyril Navrátil, který hru ve verších překládal čtyři roky. Příběh komedie pojednává o lásce a jejích intrikách, milostných trojúhelnících a zápletkách, které láska přináší. Sestrám Luciana a Violante se dvoří urození nápadníci, ale ony našly zalíbení v jejich sluzích. Téměř detektivní zámecký příběh zaplétají zaměněné dopisy, podvodníci a matky. Text překladu Ženy a sluhové je v elektronické podobě k dispozici v DILIA. HE

10 8 ROZHOVOR ZEMŘEL JIŘÍ MENZEL Dne 5. září zemřel ve věku 82 let Jiří Menzel, jeden z největších režisérů československé a české kinematografie. Jiří Menzel se narodil 23. února 1938 jako syn publicisty, spisovatele a dramaturga animovaných filmů Josefa Menzela. Na FAMU absolvoval v roce 1962 u Otakara Vávry, kde studovali např. Evald Schorm nebo Věra Chytilová a byl spoluzakladatelem tzv. české nové vlny. V roce 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film natočený podle literární předlohy Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky a za film Skřivánci na niti, který po dokončení v roce 1969 skončil v trezoru, obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Také další hrabalovské filmy Postřižiny a Slavnosti sněženek patří mezi zlatý fond československé kinematografie, stejně jako komedie vytvořené ve spolupráci se Zdeňkem Svěrákem Na samotě u lesa či Vesničko má, středisková. Stejně jako byl Jiří Menzel úzce spjat s dílem Bohumila Hrabala, dokázal převést do filmové podoby dílo Vladislava Vančury ve filmech Rozmarné léto a Konec starých časů. Jiří Menzel se ve filmovém světě uplatnil také jako herec. Nezapomenutelným zůstane coby Arnoštek v Rozmarném létě, vojenský zběh Schulze v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, gynekolog ve Hře o jablko, mimo spousty dalších. Kromě filmové režie se Jiří Menzel věnoval také režii divadelní. Z téměř stovky divadelních režií je to např. Penzion pro svobodné pány v Činoherním klubu, Alchymista v divadle Na zábradlí, Každý rok ve stejnou dobu v Divadle Bez zábradlí, Veselé paničky windsorské v rámci Letních shakespearovských slavností. Jiří Menzel vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury (Chevalier des Arts et Lettres). Čest jeho památce. JB Autor: Jindřich Nosek (NoJin), CC BY-SA 4.0

11 ROZHOVOR ROZHOVOR 9 MARTIN ZAVADIL (DRAMOX): CHCEME, ABY LIDÉ MOHLI TRÁVIT VÍCE ČASU S DIVADLEM V době omezeného přístupu ke kultuře odstartovala digitální platforma Dramox, která na svém webu nabízí ke zhlédnutí představení od desítek českých divadel. Za cíl má popularizaci divadla a také jejich finanční podporu. Z ceny předplatného totiž Dramox přispívá 55 % ceny konkrétnímu divadlu, jehož hru divák sleduje. Za bující platformou stojí úzký tým v čele s Radimem Horákem, Martinem Hájkem (Livesport) a Martinem Zavadilem, který vystudoval divadelní vědu a povyprávěl o vzniku projektu a vizích do budoucna. Jak to všechno začalo? Divadlo je poslední z větších umění, za kterým nemůžete, když nejdete přímo do divadla. Martin Hájek mi napsal někdy v dubnu, jestli bych s ním nechtěl podobnou službu postavit, a tak jsme se pobavili o tom, jak by to celé mohlo fungovat, a v podstatě jsme se velmi rychle shodli na tom, že je to služba, kterou bychom rádi lidem v Česku nabídli a podpořili divadlo, divadelní umění. Důvod, proč to celé děláme, je jednoduchý. Chceme, aby lidé měli možnost trávit více času s divadlem. Tomu se snažíme všechno přizpůsobit. Opustili jsme předchozí zaměstnání a na (foto: Dramox)

12 10 ROZHOVOR sto procent jsme na tom začali pracovat od června. Od první excelovské tabulky to do spuštění platformy trvalo čtyři a půl měsíce. Jak velký máte tým? Co se sil týče, je to teď napínavé. Kolem Dramoxu se pohybuje zhruba patnáct lidí, všichni pracujeme z domu nebo z vlastních kanceláří. Marketing máme v Londýně, kolega je v Berlíně, několik dalších máme v Brně, zákaznickou podporu ve vesničce nedaleko Hradce Králové, já sedím v Praze. Většinu z těch lidí jsem nikdy neviděl. A to spolu už dva, tři měsíce denně mluvíme! Nejsem z oboru, ale chápu to tak, že každé představení má svůj videozáznam? Ne. (smích) Kde všechny záznamy divadelních představení tedy berete? Část má Česká televize, část Divadelní ústav, některé záznamy mají sama divadla, některá se najdou v trezorech lidí, kteří mají například natáčecí firmu a pro svou radost a potěšení natáčí záznamy. I takoví lidé jsou a pánbůh za ně zaplať. Těch zdrojů je řada a pak už je to jen o vyřešení autorských práv. Spolupráce s divadly probíhá taky online? Využili jsme nadechnutí během prázdnin, kdy jsme byli schopni se s agenturami nebo s divadly potkávat a řešit věci osobně. Za poslední týden se ozvalo na dvacet nových divadel, která by se ráda přidala, ale teď jsme nuceni to řešit čistě online kvůli naší i jejich bezpečnosti. Máte inspiraci ze zahraničí? Mají někde centralizovanou databázi záznamů? Dvě největší služby, které mohu jmenovat, jsou DigitalTheatre.com v Británii nebo Broadway HD z Broadwaye. Zaměření i koncept mají trochu jiné, ale pro nás to jsou dvě nejbližší služby. Jaký je dosavadní ohlas divadel? Berou to jako podporu? Ano, divadla chápou v drtivé většině, že služba má za cíl pomáhat divadelnímu umění v Česku. Z jejich strany žádný zásadní zádrhel není. Přístupy jsou velmi různé, někteří chtějí dávat spíše dernierované záznamy představení, některá divadla říkají: Dejte tam cokoliv. Jiné jsou na pomezí obou. Já vždy respektuji rozhodnutí konkrétního divadla, jak k tomu chce přistoupit. Vidíte nějakou podobnou možnost, i co se týče koncertů? Zajímalo by vás se takovým směrem zaměřit? Řekl bych, že ano, ale aktuálně se tomu nevěnujeme, protože veškerý svůj čas věnujeme tomu, abychom udrželi v co nejlepší formě Dramox a abychom zlepšovali zákaznický zážitek. Chystáme mobilní, televizní aplikace, spoustu nového obsahu, dalších inscenací Původně jsme měli začínat až před Vánocemi, ale aktuální situace nás nutila sprintovat, abychom to spustili co nejdřív. Už se nám ozvalo několik hudebníků, že by

13 ROZHOVOR 11 potenciálně měli zájem o to dát záznamy svých koncertů na Dramox. Jde to ale trochu proti konceptu, Dramox je divadelní platforma a zatím nemáme v plánu ji o koncerty rozšiřovat. Věřím ale, že by podobná platforma mohla existovat. V nabídce máte činohry a loutková představení, ale nejsou tam například opery, balet. V čem se liší získávání jejich práv? Máte tam hudbu, celý orchestr, musíte vyřešit noty. Opera se soustředí na hvězdy, sólisty, je to trochu složitější, je tam více subjektů. Ale chystáme jak balet, tak operu, a snažíme se získat i práva na muzikály. Některá autorská práva se řeší i rok a my před rokem ani nevěděli, že něco takového budeme stavět. Trvá to dlouho a obzvlášť zahraniční agentury jsou velmi paralyzované celou covidovou situací. Třeba Milana Kunderu jsme museli kontaktovat napřímo. Což se nakonec podařilo, ještě jednou děkuji Agentuře DILIA za ochotu a za pomoc. Většina inscenací je taková, abychom byli schopni získat nebo zaplatit autorská práva. Je zájem větší, než jste čekali? Stran divadel i předplatitelů? Špatně se říká nějaké číslo. Lidé si mohou službu na sedm dní vyzkoušet zdarma, ještě tedy nevíme, kolik máme opravdu předplatitelů. Ale zájem je větší, než jsme čekali. Příjemně nás to překvapilo a jsme rádi, že díky tomu budeme moci věnovat českému divadelnímu umění více peněz. Lidé už strávili poměrně velké množství času s českým divadlem, což mi dělá velkou radost. Rozhovor vedla Zuzana Malá, FULL MOON music magazine Rozhovor byl s laskavým svolením šéfredaktora Michala Pařízka převzat z webu hudebního magazínu Full Moon Odkaz na článek: Chcete mít pokrytá všechna česká divadla nebo i přebírat hry ze zahraničí. Kam byste se chtěli dostat? Před nějakou velkou expanzí si musíme splnit domácí úkoly. To je, aby ten zážitek pro zákazníka byl co nejkvalitnější. Ještě před pár dny na tiskové konferenci jsme říkali, že ke konci příštího roku budeme expandovat do zahraničí. Vypadá to, že to bude mnohem rychlejší. Protože ten hlad po podobné službě je všude velmi podobný. Je to něco, co bychom rádi ověřili, uvidíme, jestli na to budeme mít kapacitu, čas a jestli to půjde. Ale expanze do dalších zemí se nabízí.

14 12 PERSPEKTIVY PERSPEKTIVY DILIA UMĚLECKÁ PANDEMIE V ČESKÉ REPUBLICE Účelem tohoto krátkého článku není vypočítat všechny záchranné programy, směřující do kulturních oblastí a hodnotit je, nýbrž poukázat na určitá fakta, která z pandemické situace v České republice pro autory vyplynula, respektive která byla obnažena. V úvodu je však důležité zdůraznit zaklínadlo téměř všech záchranných programů, že musí jít o náhradu marně vynaložených nákladů a nikoli o kompenzaci toho, co nebylo nabyto. Programy navíc směřovaly zejména na pomoc osobám právnickým, které se díky covidu dostaly do nesnází, protože prostě nemohly s kulturními statky obchodovat. Autoři jakoby v těchto množinách záchranných programů absentovali, jakoby se nikam nehodili a jakoby jim měly postačit obecné náhrady vůči fyzickým osobám, a to zejména kompenzační bonusy. Z této situace vyvřelo hlavně jedno poučení, a sice to, že málo autorů má uměleckou činnost jako hlavní zdroj obživy, kupříkladu na rozdíl od výkonných umělců. Autor není většinou nikde zaměstnán a nemá tak pravidelný příjem (mzdu). Záchranné programy totiž směřovaly vůči fyzickým osobám umělcům pouze za předpokladu, že tyto fyzické osoby žádný vedlejší příjem nemají, a to včetně dávek starobního důchodu či příjmů z částečného pedagogického úvazku. Vůči autorům, jejichž práva spravuje DILIA (ne všechny), by se tak záchranné programy vztahovaly na jedince, maximálně pak desítky autorů. Další, pro autory nepříjemnou okolností, byl kazuistický ráz záchranných programů, kdy byrokracie hodovala plnými ústy. Co všechno musel autor či jakákoli osoba umělecky činná v dotazníku vyplnit a doložit? Ani se mi o tom nechce psát. Státní instituce na autory tedy vskutku nepomyslely. Jako by jim protékali mezi prsty, jako by byli nezařaditelní, jako by byli neuchopitelní, jako by byli neznámí, jako by se nenacházeli v žádné evidenci. A přitom nejvhodnější cestou bylo obrátit se na kolektivní správce či další právnické osoby, které se správou práv autorů zabývají. Ne, že se tak nestalo. Ministerstvo kultury České republiky za předsednictví ministra kultury uspořádalo asi hodinovou video konferenci, kde se otázka náhrad autorů a v neposlední řadě kolektivních správců či agentur probírala. Došlo však trochu ke zmatení pojmů, jelikož s nimi pan ministr chtěl probírat otázku jejich rezervních fondů. Možná měl představu, že pod pláštíkem hospodaření kolektivních správců a agentur se nacházejí desítky či stovky milionů korun českých, které by sanovaly nejen autory, ale i jiné záchranné programy. Byl však poučen, že především kolektivní správci takové finanční prostředky v šuplíkách nemají, že s rezervními fondy zřizovanými ze zákona když tak hospodaří valná hromada spolků autorů a ta se schází jednou za rok. Dále, že není možné, vzhledem k samosprávě spolků zastupujících autorů, aby se statutární orgán kolektivního správce den ze dne rozhodnul o poskytnutí nějakých ohromných sum autorům. Nicméně cesta existovala, byla navrhnuta a spočívala v tom, že by Ministerstvo kultury České republiky nalilo do kolektivních správců a autorských agentur, kteří disponují jako jediní evidencemi autorů,

15 finanční prostředky, jež by kolektivní správce po odečtu své minimální režijní srážky rozúčtoval mezi autory. Ministr kultury toto, zdá se, pochopil, pověřil vyřízením této záležitosti svou náměstkyni Petru Smolíkovou, ta však v celé záležitosti neučinila přes urgence nic. Další cestou bylo využití Státního fondu kultury jako případné platformy pro rozdělení dotace ze státního rozpočtu. S tímto modelem se na pana ministra kultury obrátil Koordinační výbor autorských spolků (dále jen KVAS), a to prostřednictvím DILIA jako koordinátora KVAS. Předpoklad byl jednoduchý napumpovat do Státního fondu kultury peníze, které jsou v případě státních fondů přenositelné z roku na rok a ponechat odbornému fóru pravomoc peníze ve fondu obsažené rozdělovat. Tyto finanční prostředky by pak posloužily nejen ke kompenzaci nenabytých autorských odměn v důsledku pandemie, ale i k tzv. start up ve smyslu podpory nových projektů, které by svými výnosy spasily alespoň částečně smutnou situaci autorů. Pan ministr odpověděl, že počítá s posílením Státního fondu kultury od příštího roku o několik desítek milionů českých korun. Dlužno podtrhnout, že nelze automaticky počítat s tím, že by uvedená suma byla automaticky rozdělena mezi autory. Nicméně špetku optimismu můžeme z dopisu pana ministra odvodit. Ještě jedna poznámka na závěr tohoto článku. Státní i municipální úředníci moc dobře vědí, že se po ukončení pandemie začnou stínat hlavy, protože kontrolní orgány budou bedlivě zkoumat, zda podpory či kompenzace byly provedeny, respektive vyplaceny, v souladu s nejrůznějšími právními předpisy, kterých je habaděj. Proto jsou tak opatrní a zaklínají se byrokratickými postupy, čímž v nadsázce řečeno získávají alibi pro běh věcí příštích. Jiří Srstka GRANTY A CENY 13 GRANTY A CENY DILIA CENA EVALDA SCHORMA PUTUJE DO BRNA V rámci slavnostního večera s názvem Večeře s novou hrou Zahradní slavnost převzaly v neděli 23. srpna 2020 před Vilou Štvanice hlavní Cenu Evalda Schorma autorky Tereza Agelová a Marie Mlatečková, studentky brněnské JAMU, za svou původní hru asi.milování. Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cena je udělována každoročně na základě nominací, přičemž nominovat může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost. Hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Smyslem tohoto ocenění je podpořit mladé autory, ale také inspirovat studenty k vlastní autorské či překladatelské tvorbě pro divadlo. Díky těmto aktivitám objevila agentura

16 14 GRANTY A CENY CENA EVALDA SCHORMA ZA ROK MÍSTO DILIA řadu dnes již etablovaných dramatiků a překladatelů, vysvětluje Zdeněk Harvánek, vedoucí Divadelního a Hudebního oddělení DILIA. Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 40 divadelních inscenací v profesionálních divadlech, např. v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Švandově divadle, Studiu Ypsilon, A Studiu Rubín, Městském divadle Zlín, Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, a 9 rozhlasových inscenací. V letošním nominacích na Cenu Evalda Schorma, kterou uděluje DILIA pravidelně již od roku 2001, v naprosté většině dominovala původní autorská tvorba. Do finále se nakonec dostali 3 mladí autoři, respektive dvě autorky a jeden autor. Na třetím místě se umístil student VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka Jan Plachý za původní hru Obraz. Druhé místo obsadila studentka brněnské JAMU Tereza Agelová se svou hrou dvě čárky. Tereza Agelová se, společně s kolegyní z brněnské fakulty Marií Mlatečkovou, stala zároveň vítězkou Ceny Evalda Schorma, a to s původní hrou asi.milování. Všichni tři ocenění autoři si díky fondu Dozorčí rady DILIA odnesli také finanční odměnu. Ukázku vítězné hry představilo formou scénické skici Divadlo LETÍ v režii Martiny Schlegelové. Tereza Agelová a Marie Mlatečková (JAMU) za původní hru asi.milování. 2. MÍSTO Tereza Agelová (JAMU) za původní hru dvě čárky 3. MÍSTO Jan Plachý (VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka) za původní hru Obraz VŠEM OCENĚNÝM GRATULUJEME! DILIA VYHLAŠUJE DIVADELNÍ GRANT NA ROK 2021 Divadelní grant DILIA je určen k podpoře činoherních inscenačních projektů studentů uměleckých škol a filozofických fakult s důrazem na současnou českou i zahraniční dramatiku a původní tvorbu. Uzávěrka podání žádostí o grant DILIA byla 15. prosince MŠ

17 GRANTY A CENY 15 Divadelní grant DILIA je určen k podpoře studentských činoherních projektů. Žadateli mohou být studenti vysokých uměleckých škol (DiFA JAMU Brno, DAMU Praha) a filozofických fakult (FF MU Brno, FF UK Praha, FF UP Olomouc, FPF SU Opava obor kulturní dramaturgie). Studentským projektem se rozumí takový, jehož hlavní inscenační tým (režie, scénografie, úprava atd.) je tvořen pouze studenty. Podpora bude udělena pouze projektům, jako jsou scénická čtení a inscenace původních českých textů či dosud neuvedených překladů zahraničních her. Jedním z předpokladů úspěchu žádosti je ošetření autorských práv spojených s daným projektem ze strany DILIA. O grant se mohou ucházet jak projekty vytvořené v rámci školní výuky, tak projekty vytvořené na základě vlastní iniciativy studentů. Žádost o grant podává přímo student (autor, režisér, produkční apod.). Autor projektu (kolektiv) musí být v době podání žádosti řádným studujícím jedné z výše uvedených fakult. Pokyny k podání žádosti o Divadelní grant DILIA jsou uveřejněny na internetových stránkách V roce 2020 bylo na základě Grantu DILIA podpořeno celkem 7 projektů studentů vysokých uměleckých škol a filozofických fakult z Brna, Olomouce a Opavy. DILIA je tak jedinou divadelní agenturou, která soustavně podporuje mladé české autory a divadelníky. MŠ MAGNESIA LITERA 2020 Udílení literárních cen Magnesia Litera 2020 avizované původně na začátek dubna se z důvodů koronavirové krize posunulo a výsledky byly nakonec vyhlášeny posledního srpna. Nejznámější česká literární cena je udělovaná sdružením Litera od roku Nejdůležitějším úkolem výročních knižních cen Magnesia Litera je propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy, a to bez omezení a bez ohledu na žánry. Ocenění, rozvržené do jedenácti kategorií, se snaží obsáhnout veškerou domácí knižní produkci. Porotu k jednotlivým kategoriím delegují oborově příslušné obce a organizace. Aby se předešlo příliš úzké specializaci, vítěze v kategoriích Litera pro objev roku a Magnesia Litera Kniha roku vybírá 300 oslovených lidí z knižní branže: od univerzitních badatelů až po knihovníky a knihkupce. Od roku 2013 DILIA podporuje finančním příspěvkem kategorii DILIA Litera debut roku, kterou porota letos udělila knize Hranice lesa. Kniha roku: Petr Čornej: Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka (Paseka) Litera za prózu Jiří Kratochvil: Liška v dámu (Druhé město) Moleskine Litera za poezii Ewald Murrer: Noční četba (Aula) Litera za knihu pro děti a mládež David Böhm: A jako Antarktida (Labyrint) Litera za naučnou literaturu Petr Čornej: Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka (Paseka)

18 16 GRANTY A CENY Litera za nakladatelský čin J. A. Komenský: Labyrint světa a ráj srdce (Práh) Litera za překladovou knihu Edward St Aubyn: Patrick Melrose I (Přeložil Ladislav Nagy, Argo) Litera za publicistiku Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak (Prostor) DILIA Litera za debut roku Vratislav Kadlec: Hranice lesa (Argo) Magnesia Blog roku Jiří Švihálek: Pacholek.com Kosmas Cena čtenářů Filip Rožek: Gump: Pes, který naučil lidi žít (Kontrast) 29. ROČNÍK CENY JOSEFA JUNGMANNA Porota Obce překladatelů ve složení Petra Martínková, Ladislav Nagy, Helena Stiessová, Magdaléna Štulcová a Václav Jamek (předseda) vyhlásila výsledky 29. ročníku Ceny Josefa Jungmanna za nejlepší překlad uplynulého roku. Cenu Josefa Jungmanna získává Alice Flemrová za převod románu Paola Sorrentina Všichni mají pravdu (nakl. dybbuk), s přihlédnutím k dalším předloženým překladům (Roberto Saviano: Piraně a Elena Ferrante: Temná dcera, obě nakl. Paseka) a se zvláštním oceněním její vytrvalé péče o zprostředkování nejlepších děl současné italské umělecké prózy českému čtenáři. Mimořádné tvůrčí ocenění porota udělila Petru Dvořáčkovi za překlad románu Roberta Menasseho Hlavní město (nakl. Kniha Zlín) němčina. Další tvůrčí ocenění: Vít Kazmar za překlad románu Fernanda Aramburua Vlast (Akropolis) španělština Martina Knápková za překlad povídek Lucie Berlinové Manuál pro uklízečky (Argo) angličtina Michal Půček za překlad románu Daniela Kehlmanna Tyll (Argo) němčina Michal Špína za překlad románu Josého Donosa Obscénní pták noci (Malvern) španělština Michal Švec za překlad románu Alexandry Salmelové Antihrdina (Větrné mlýny) finština Prémii Tomáše Hrácha získává Marie Voslářová za překlad povídek Clemense J. Setze Láska za časů Mahlstadtského dítěte (Fra), s přihlédnutím k dalším dvěma předloženým překladům, z němčiny (Walter Vogt: Schizogorsk Havran) a ze švédštiny (Andrzej Tichý: Mizérie, Argo). Do Síně slávy povolala porota Miloslava Uličného, předního českého hispanistu, překladatele poezie a dlouhé řady náročných textů, vysokoškolského pedagoga a nositele významných i zahraničních ocenění.

19 Krameriův vinš byl udělen Janu Zelenkovi, odbornému garantovi Stipendia Hany Žantovské a dlouhá léta nepostradatelnému porotci CJJ, za obětavou spolupráci s výborem a důsledné působení ve prospěch uměleckého překladu. Při této příležitosti bylo rovněž uděleno Stipendium Hany Žantovské (donátorů Ireny Murray Žantovské a Michaela Žantovského), v letošním roce Jiřímu Měsícovi, který pro nakladatelství Protimluv připravil antologii z díla kanadského básníka Johna Passe s názvem Větrná zvonkohra. VŽ DOZORČÍ RADA DILIA UDĚLILA UZNÁNÍ OCENĚNÍ HANA LEHEČKOVÁ ZÍSKALA CENU JIŘÍHO ORTENA OCENĚNÍ 17 Novela Hany Lehečkové je poskládaná z blouznivých a nespolehlivých zápisků schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší normálnosti, napsala o knize porota v čele s literárním teoretikem Petrem A. Bílkem. Dozorčí rada divadelní, literární, audiovizuální agentury DILIA po šestnácté ocenila umělce za jejich celoživotní umělecké tvůrčí činy, občanské postoje a ostatní aktivní činnosti v široké oblasti kultury. Uznání uděluje Dozorčí rada spolu s ředitelem DILIA na písemný návrh jednotlivců nebo profesních klubů členům DILIA, zpravidla starším šedesáti let. Oceněnému přísluší odměna ve výši Kč. V letošním roce bylo Uznání DILIA uděleno japanoložce Vlastě Winkelhöferové, překladatelce z angličtiny, Jarmile Emmerové, a Bohumíře Peychlové, spisovatelce, dramaturgyni a scénáristce. Vzhledem k současné situaci spojené s pandemií SARS-CoV 2 nebude tentokrát Uznání DILIA uděleno na předvánočním setkání členů DILIA, které se nekoná, ale bude zasláno poštou. Všem oceněným srdečně gratulujeme a za jejich práci děkujeme!

20 18 OCENĚNÍ Hlavní hrdina novely Svatá hlava nemá tátu, nemá práci, nemá přátele, v malé pohraniční vsi poznává krušný rodinný život v dluzích, šikanu, výsměch okolí, domácí násilí. Ale když vezme do rukou propisku a sešit, už není chudáček, ale svatý člověk obdařený nadpřirozenými schopnostmi. Zná smysl života a má tu moc zachránit celý svět. Novela vykreslující život na pomezí reality a bludů poodkrývá, jak těžké je vymanit se ze života v sociálně slabé rodině, pokud jste jen obyčejná slabá duše. Za tu dobu, co se věnuji vlastní autorské tvorbě, jsem zjistila jednu věc: když jde o tvorbu pro dospělé, normální příběh mě prostě nebaví. Zkoušela jsem to mnohokrát, ale vždycky ze mě nakonec vypadl nějaký podivný literární útvar balancující na hranici dětské naivity a halucinačních stavů. Taková je i Svatá hlava, říká Hana Lehečková. Hana Lehečková (*1990) pochází z jižních Čech a vystudovala obor Teorie a kritika na pražské DAMU. Autorsky se věnuje především rozhlasovým hrám a pohádkám pro děti (Johana a továrna na sny, Eliáš Říha zachraňuje svět ad.), její seriál Vesmírné putování komety Julie uvedl Český rozhlas jako historicky prvního živě čteného Hajaju. Okrajově se věnuje i dramatické tvorbě (Švandovo divadlo: V(ý)chod, Divadlo Letí: Trollí matka). Knižně debutovala v roce 2018 s titulem Co se děje v Podpostelí, Svatá hlava je její první knihou pro dospělé. Pracuje jako literární redaktorka v nakladatelství a dodělává si doktorát na DAMU. (Zdroj: Literární noviny) Divadelní hry Hany Lehečkové jsou elektronicky k dispozici v DILIA. MŠ MARTINA KINSKÁ ZÍSKALA CENU DIVÁKŮ V BERLÍNĚ Ohlédnutí za festivalem Ein Stück: Tschechien/ Kus: Česka 2020 Současné české divadelní hry letos opět hostovaly v Berlíně. Pod hlavičkou Drama Panorama e. V. a Českého centra Berlín se konal festival současného českého divadla Ein Stück: Tschechien / Kus: Česka Letos se festival konal za ztížených podmínek způsobených koronavirovou pandemií. Z plánovaného programu bylo možné uskutečnit pouze scénická čtení tří her, s ohledem na dodržení všech aktuálních hygienických opatření se mohla konat 16. září 2020 v galerii Českého centra Berlín. Na festivalu Ein Stück: Tschechien (Kus: Česka) 2020 byly formou scénického čtení již tradičně představeny tři současné hry, letos z pera dramatiček Martiny Kinské (a jejího spoluautora Radka Schovánka) Agent tzv. společenský (překlad do němčiny: Barbora Schnelle, redakce Henning Bochert), Dagmar Radové Thelma a Selma (překlad do němčiny: Ruben Höppner) a Terezy Semotamové Zadejte cíl (překlad do němčiny: Martina Lisa), poprvé v německém překladu. Scénická čtení se konala symptomaticky týden poté, co byla Praha prohlášena německým Institutem Roberta Kocha za krizovou oblast z hlediska šíření nemoci covid 19, což ještě umocňovalo význam setkání. Ze čtyř pozvaných autorek a autora mohla nakonec do Berlína dorazit pouze Tereza Semotamová, pro ostatní byla obstrukce s nutností dodání negativního testu na covid příliš velkou komplikací.

21 OCENĚNÍ 19 V režii Kathariny Schmitt přestavili herci Thea Rasche, Melanie Schmidli, Henning Bochert a Julian Anatol Schneider zkrácené verze všech tří her. Katharina Schmitt použila jako základní scénický prvek uříznutou přední kapotu auta, se kterou metonymicky vytvářela herní prostory pro všechny tři hry, ať už to bylo auto vezoucí mladý pár na výlet, krabice, do níž matka ze hry Martiny Kinské balí předměty z bytu, z něhož se rodina stěhuje, nebo podivný lesní příbytek v surreálném světě hrdinek Dagmar Radové (dnes již Fričové). Důležitou roli sehrálo i světlo, které oddělovalo jednotlivé prostory nebo atmosféricky dotvářelo dramatické situace (Thelma a Selma si v lese i na text svítily čelovkami, světla torza automobilu byla funkční a signalizovala jízdu). Po scénických čtení proběhla pódiová diskuze. Vedle moderátorky Barbory Schnelle usedly do židlí pouze Tereza Semotamová a jako tlumočnice zástupkyně ředitele Českého centra Christina Frankenberg. Vedle nich umístil technik Filip Drábek obří televizi, na níž diváci sledovali Martinu Kinskou, Dagmar Radovou a Radka Schovánka, kteří se zapojili přes zoomovou konferenci a vcelku ústrojně se integrovali do hovoru. Barbora Schnelle diskutovala s Terezou Semotamovou o aktuálnosti její hry, v níž se oba hrdinové cítí ohroženi čím dál absurdnějšími nařízení vlády. Dagmar Radová podotkla, že ve své hře usilovala o bilanci postavení ženy v současné české společnosti a zjistila, že se dnešní ženy v mnohém neposunuly o moc dál, než byla generace jejich matek, jelikož jsou stále v zajetí klišé a stereotypů. Autorka Martina Kinská a historik Radek Schovánek představili svou vzájemnou spolupráci na hře, jejíž děj je psán na základě historických dokumentů. Ve dvou časových rovinách té dnešní a z doby osmdesátých let minulého století se setkáváme s rodinou, v níž je otec odhalen jako tajný spolupracovník StB. Schovánek zdůraznil, že usiloval o realistický pohled na totalitu a kriticky se vyjádřil o romantizujících reflexích jako např. ve filmu Životy těch druhých Floriana Henckela von Donnersmarcka. Pozitivně se vyjádřil o reakcích školáků na divadelní představení hry. Kinská upozornila na to, že hra chce předložit plastický obraz života v totalitě a ne černobíle odsuzovat. Po čteních probíhalo hlasování o nejúspěšnější hru večera. Nejvíce hlasů získala Martina Kinská za svou hru Agent tzv. společenský a ředitel Českého centra Tomáš Sacher jí prostřednictvím videokonference slavnostně předal vítězný diplom. Cena publika zahrnuje týdenní pobyt vítězné autorky v Berlíně, který je spojen s překladem další její hry do němčiny a scénickým čtením. Scénické čtení nové hry Kinské se uskuteční společně s hostujícími představeními festivalu v létě Další informace naleznete průběžně na webových stránkách kde si můžete také objednat newsletter. Rozhovor s kurátorkou Barborou Schnelle o letošním festivalu byl zveřejněn na serveru Czechlit.cz. MŠ

22 20 OCENĚNÍ VÍTĚZSTVÍ V SOUTĚŽI ČESKÉHO ROZHLASU PATŘÍ MARII NOVÁKOVÉ A TOMÁŠI LOUŽNÉMU Marie Nováková a Tomáš Loužný zvítězili v soutěži Českého rozhlasu o nejlepší rozhlasovou hru Radio Drama Autor. Dramaturgyně a autorka zaujala odbornou porotu v kategorii Původní dosud nezveřejněná rozhlasová hra pro děti a mládež příběhem Bouřka. Režisér, autor a překladatel pak v kategorii Původní dosud nezveřejněná rozhlasová hra nadchl porotu dílem Vyvolený. Slavnostní vyhlášení proběhlo 25. května 2020 v živém vysílání pořadu ArtCafé na stanici Český rozhlas Vltava. Vítězné texty Český rozhlas nastuduje a odvysílá ve svém programu. Příběh Bouřka Marie Novákové, který zvítězil v kategorii Původní dosud nezveřejněná rozhlasová hra pro děti a mládež, se odehrává za první světové války. Dílo pracuje s jemnou mystickou atmosférou, zároveň však dětskému posluchači dokáže přiblížit pocit strachu a napětí v čase válečné nejistoty. Vítězný text Tomáše Loužného Vyvolený v kategorii Původní dosud nezveřejněná rozhlasová hra pak za použití rozhlasově atraktivních vyprávěcích postupů pojednává o tématu školní šikany, kterou otevírá z originálního úhlu pohledu. Posluchači se na výsledná zpracování mohou těšit na vlnách Českého rozhlasu Vltava a Dvojka, případně Rádia Junior v pravidelných programových řadách pro hry a pohádky. foto ČRo: Khalil Baalbaki O vítězství v soutěži se ucházelo 112 textů v kategorii Původní rozhlasová hra a 72 textů v kategorii Původní rozhlasová hra pro děti a mládež. Do užšího výběru postoupilo v obou kategoriích deset titulů. Vedle hlavních cen udělily obě poroty dalším dvěma autorům čestná uznání. V kategorii Původní rozhlasová hra je obdrželi Tomáš Hladký za text Dormition a Miloslav Vojtíšek za hru Tma milosrdenství, v kategorii Původní rozhlasová hra pro děti a mládež pak Iva Tajovská za titul Pod Slupkou a Lidmila Kábrtová za hru Šedivák. Jako cenu pro vítěze vložil Český rozhlas do soutěže v každé kategorii částku Kč. Ve finále soutěže se dále mimo jiných objevili i autoři David Košťák se svou hrou Konec vlaštovčí sezony, Marek Epstein se svou hrou Lajf, Barbora Haplová se svou hrou Chibyčky, Štěpán Vranešic se svou hrou Zvony bez věží cinkat neumějí, Tereza Březinou se svou hrou Únikovka. (Zdroj: Český rozhlas) MŠ

23 PRÁVO PRÁVO PRVNÍHO ZVEŘEJNITELE I díla těch nejznámějších a zároveň nejvýznamnějších tvůrců mohou zůstat po desetiletí skryta očím široké veřejnosti. Jejich objevení pak bývá velkou kulturní událostí, jelikož umožňuje obdivovatelům dávno zesnulého autora prožít zveřejnění jeho nové tvorby, jako by byli jeho současníky a vnímat jeho doposud známá díla v částečně pozměněném kontextu. Na předešlých stránkách jsme informovali o relativně čerstvém příkladu takové události, kterým je objevení nové hry Lope de Vegy s názvem Ženy a sluhové. Ta byla znovuobjevena dokonce 400 let po svém vzniku, a to díky badateli Alejandrovi García-Reidy, který toto ztracené dílo nalezl ve Španělské národní knihovně. Další významnou ukázkou je vědeckofantastický román Paříž ve dvacátém století napsaný Julesem Vernem roku Verneův nakladatel jej však považoval za příliš pesimistický a z obav, že by mohl zruinovat Verneovu vzkvétající kariéru, jej zkritizoval a odmítl. Román byl založen do sejfu a časem zapomenut, dokud jej náhodou neobjevil Verneův pravnuk. K prvnímu vydání tak došlo až roku Činnost badatelů a snažení těch, kteří se zasadí o zpřístupnění takto ztraceného či jinak skrytého uměleckého díla novému publiku, je odměněna zvláštním právem prvního zveřejnitele. V souladu PRÁVO 21 s komunitárním právem 1 tak autorský zákon ve svém ustanovení 87a odst. 1 praví, že tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné dílo, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, vznikají k tomuto zveřejněnému dílu výlučná majetková práva v rozsahu, v jakém by náležela autorovi díla, pokud by jeho majetková práva k dílu ještě trvala. V tomto případě jde tedy o právo čistě ekonomické povahy, jehož účelem je umožnit zhodnocení investice vynaložené na první zpřístupnění autorského díla veřejnosti. Ta často souvisí i se samotným odhalením či nalezením díla, ověřením jeho autenticity, či zrestaurováním. Nelze tedy hovořit o subjektivním majetkovém právu autorském, které je úzce spojeno s osobností autora a vzniká jen v důsledku jeho jedinečné tvůrčí činnosti. Prvním zveřejnitelem tak může být například i osoba právnická, což ostatně bude častý úkaz v případech nakladatelství, poprvé vydávajících takováto volná díla. Zároveň tedy prvnímu zveřejniteli nevznikají žádná osobnostní autorská práva, ba naopak ten je při výkonu svých majetkových práv povinen řídit se ustanoveními 11 odst. 5 autorského zákona, zajišťujícími postmortální ochranu některých osobnostních práv původního autora. Nelze si tak osobovat autorství k tomuto cizímu dílu, užít jej způsobem snižujícím jeho hodnotu a pokud možno, je nutné uvádět v souvislosti s jeho užitím i jméno původního autora. Je tedy zřejmé, že právo prvního zveřejnitele není právem autorským, ale patří mezi práva s autorským právem související. Z tohoto důvodu bylo též zákonodárcem novelou z dubna roku 2017 na svou stávající pozici přesunuto z legislativně systematicky nesprávného 1 Čl. 4 směrnice č. 2006/116/ES

24 22 PRÁVO umístění v 28 odst. 2 a 3 hlavy I., která pojednává o právu autorském. Dnes jej nalezneme v hlavě II. mezi ostatními právy souvisejícími s právem autorským. Dané právo vzniká prvním oprávněným zveřejněním, kterým může být v souladu s 4 autorského zákona první veřejné přednesení, provedení, předvedení, vystavení vydání či jiné zpřístupnění autorského díla veřejnosti. Za vydání se považuje zahájení veřejného rozšiřování rozmnoženin. O oprávněnosti zveřejnění volného díla nebude většinou pochyb, jelikož výlučné osobnostní právo autora rozhodnout o zveřejnění svého díla dle současného autorského zákona jeho smrtí zaniká a nepřechází dále. V praxi spíše výjimečně může teoreticky nastat situace, že doba trvání výlučných majetkových práv uplyne ještě za života autora, pokud jde například o anonymní či pseudonymní díla, která nebyla zveřejněna do 70 let od jejich vytvoření, a u nichž se kryptonomní autor prohlásil až poté, co se takto dílo stalo volným. V takovém případě by k prvnímu zveřejnění musel ještě žijící původní autor skutečně udělit souhlas. Není však vyloučeno, že by se oním prvním zveřejnitelem mohl stát právě on sám a určitým způsobem tak svá majetková práva oživit a získat zpět. Právo prvního zveřejnitele trvá po dobu 25 let od zveřejnění díla a řadí se tak mezi související práva s vůbec nejkratším trváním. V této pozici jej předčí až příští novelou zamýšlené právo vydavatele tiskové publikace, jehož trvání bude podle všeho omezeno na 2 roky od vydání takové publikace. O tom ale až v příštích věstnících. Dle druhého odstavce předmětného ustanovení jde o právo převoditelné, což nebylo v minulosti především vzhledem k jeho již diskutovanému umístění v hlavě I. autorského zákona zcela zřejmé. I v této době však vzhledem k absenci osobnostního základu daného práva převládal názor o jeho převoditelnosti. Od zmiňované novely z roku 2017 je odpověď na tuto otázku stanovena výslovně. Jedná se tudíž o běžný nehmotný majetek, který tak může být oceněn, postižen výkonem rozhodnutí, nebo je možné se jej vzdát. S posledně uvedeným gestem se pravděpodobně v tomto kontextu budeme setkávat nejčastěji. Lze si představit, že mnoho potenciálních prvních zveřejnitelů svého práva vůbec nevyužije a vzdá se jej, jelikož svá bádání a investice do zveřejnění uměleckých děl vkládají především z důvodu kulturního obohacení společnosti, spíše než pro vlastní ekonomický prospěch. To se ostatně událo i v případě v úvodu zmiňované hry Lope de Vegy Ženy a sluhové. Tomáš Herold BREVIÁŘ AUTORA: LICENCOVÁNÍ ONLINE UŽITÍ V DOBĚ KORONAVIROVÉ I MIMO NI Určitě jste si všimli, že pokud nyní začnete rozhovor v rodině, se známým i méně známým, jakkoli, dříve či později skončíte u koronaviru, současné epidemie a v souvislosti s ní přijímanými opatřeními. Nejinak tomu bude i v tomto článku, ani já se v něm současné situaci nevyhnu. Nicméně odbudu si to hned z kraje a zkusím to v jiném smyslu, než je to aktuálně obvyklé. Tedy ne z hlediska problémů, které krize způsobuje, ale z hlediska příležitostí, jež změny s krizí spojené nabízejí. Téma online užití k tomu totiž přímo vybízí.