Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

Transkript

1 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

2

3 Vážení čtenáři, rok 2020 je ve znamení oslav významného 950. výročí založení Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. A tak je nasnadě, že jsme další (v pořadí už dvanáctou) publikaci o kostelech na území Prahy 2 věnovali právě tomuto místu. První ověřené doklady o existenci vyšehradského hradiště jsou z desátého století, pro většinu lidí je ale Vyšehrad spojen s mnohem staršími legendami a pověstmi. Je to mystické místo, které patří k těm nejpamátnějším v české historii a je po staletí také nádhernou dominantou Prahy. O všech důležitých milnících a událostech, které měnily podobu i funkci tohoto místa se dočtete na následujících stránkách. Kromě faktů najdete v naší publikaci i mnoho zajímavostí. Za zmínku stojí určitě spojení Vyšehradu s takzvaným novoměstským křížem kostelů, které v jižní části Nového Města založil Karel IV. Pro mnohé čtenáře určitě bude zajímavé i to, že kanovníkem Vyšehradské kapituly byl vedle jiných také Jan z Pomuku (později svatořečen jakožto sv. Jan Nepomucký) nebo si rádi přečtou často opomíjený příběh o odvaze tří vyšehradských měšťanů, kteří v polovině osmnáctého století zachránili Vyšehrad před zkázou. Prusové při ústupu z Prahy tenkrát zanechali v kasematách nálož 133 sudů střelného prachu, který měl po jejich odchodu vybuchnout a pevnost zničit. Jen díky odvaze našich měšťanů, kteří pronikli do podzemí a včas uhasili doutnáky, byla katastrofa odvrácena. Jednou z nejdůležitějších linek příběhu Vyšehradu je samozřejmě víra, kterou přináší a za kterou po staletí bojovala Královská kolegiátní kapitula. Vyšehrad se v posledních dekádách opět stává významným ohniskem církevního a kulturního života, a to je moc dobře! Jsem velmi hrdá na to, že Vyšehrad celým svým územím spadá právě do naší městské části Praha 2. Mgr. Jana Černochová

4 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

5 Mapa kostelů na území Prahy 2 17 Kostely na území Prahy 2 1 sv. Martina 2 sv. Longina 3 sv. Václava 4 P. Marie a slovanských patronů (Emauzy) 5 P. Marie a sv. Karla Velikého (Karlov) 6 sv. Štěpána 7 sv. Kateřiny 8 sv. Apolináře 9 Zvěstování P. Marie (Na Trávníčku) 10 sv. Kosmy a Damiána 11 sv. Ignáce 12 P. Marie Sedmibolestné (u Alžbětinek) 13 nejsvětější Trojice 14 sv. Cyrila a Metoděje 15 sv. Jana Nepomuckého na Skalce 16 sv. Petra a Pavla 17 sv. Ludmily hranice Prahy 2 historický průběh opevnění Nového Města a Vyšehradu 3

6 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Historie Památný Vyšehrad stojí na vysoké skále vyrůstající přímo z Vltavy. Odpradávna představuje symbolickou protiváhu Pražského hradu, jenž se tyčí na druhém břehu řeky na opačné straně historického centra Prahy, které oba hrady střežily. Zatímco však Pražský hrad je po staletí politickým centrem, kudy kráčely dějiny českého státu, Vyšehrad zůstává poněkud stranou jako jedna z nejméně známých a nejtajemnějších částí historické Prahy. Snad k žádnému místu v Praze se neváže tolik pověstí a dohadů jako k Vyšehradu. Legendární tradice připisuje Vyšehradu roli prvního sídla českých vládců. Měl tak být sídlem bájného soudce Kroka, kněžny Libuše, Přemysla Oráče i jeho následníků. První kostel sv. Klimenta tu podle pověsti založil první křesťanský český kníže Bořivoj a byl v něm pokřtěn svatý Václav. Ve skutečnosti je Vyšehrad jakožto opevněné hradiště podle všeho mladší než Pražský hrad, i když dobu jeho založení nelze spolehlivě určit. Přestože zasvěcení kostela svatému Klimentovi naznačuje vztah k Velké Moravě a cyrilometodějské tradici, archeologický výzkum zatím neprokázal existenci zdejšího hradiště před polovinou 10. století, a tak se dnes předpokládá založení Vyšehradu v této době. To ostatně odpovídá i nejstaršímu podání Kosmovy kroniky, podle níž byl zdejší hrad (nazývaný zprvu Chrasten) založen až po Pražském hradě. O Vyšehradu se vůbec nezmiňují ani nejstarší legendy o sv. Václavovi a sv. Ludmile z 10. století, zatímco celý cyklus známých pověstí spojený s Vyšehradem rozvíjejí až pozdější kronikáři. Nejstarším spolehlivým dokladem jsou denárové mince knížete Boleslava II., ražené na Vyšehradě na konci 4

7 Historie 10. století, které naznačují, že už v té době byl Vyšehrad jedním z hlavních hradišť českého knížete. Nejstarší historická zmínka o Vyšehradě se vztahuje k roku 1004 a pochází od kronikáře Dětmara Merseburského, který se zmiňuje o vyšehradských zvonech, což znamená, že tu už v té době musel být kostel s věží nebo zvoničkou. Také kronikář Kosmas později píše o tom, že v letech byl Vyšehrad oporou moci českého knížete Jaromíra v době polské okupace Čech. Nejnovější archeologické průzkumy naznačují, že Vyšehrad měl i ve svém nejranějším období velký význam. V letech byly pod základy pozdější baziliky sv. Vavřince prozkoumány pozůstatky předrománského kostela z století, který nemá obdoby na celém území západních Slovanů jak svými rozměry (asi o 40 % větší než rotunda sv. Víta na Pražském hradě, tedy kostel pražského biskupa), tak architektonickým uspořádáním (tzv. trikoncha, tedy centrální stavba na čtvercovém půdorysu s apsidami na třech stranách), byť zřejmě nebyl nikdy dostavěn. A mimořádné postavení Vyšehradu už kolem roku 1000 dokládá také nález dílny na zpracování drahých kovů. Je zajímavé, že existence dvou center panovnické moci v těsné blízkosti, jakými byly Pražský hrad a Vyšehrad, je v Evropě raného středověku unikátní. Tato raná historie je zahalena tajemstvím, ale je možné, že budoucnost přinese další zajímavé objevy, protože archeologicky prozkoumán byl dosud jen zlomek území starobylého hradiště. 5

8 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Královský hrad Skutečný zlatý věk Vyšehradu a také počátek kostela sv. Petra a Pavla i Vyšehradské kapituly přichází za knížete Vratislava II. (vládl ). Tradičně uváděnou příčinou byly panovníkovy spory s jeho bratrem, pražským biskupem Jaromírem-Gebhardem: Soužití dvou mocných Přemyslovců v těsném sousedství na Pražském hradě zřejmě moc dobře nefungovalo, a tak kníže Vratislav přenesl panovnické sídlo na Vyšehrad, který přestavěl na kamenný románský hrad. Začal zde se stavbou nového velkolepého kostela sv. Petra a při něm roku 1070 založil kolegiátní kapitulu, tedy společenství kněží-kanovníků. Jak ale ukazují Vratislavovy kontakty na císařský dvůr, stěhování na Vyšehrad a založení kapituly mělo složitější důvody než jen útěk před mladším bratrem; Vratislav tím zřejmě sledoval své ambice ve vysoké evropské politice. Aby kapitule zajistil nezávislost, požádal papeže Alexandra II. o její vynětí (exempci) z pravomoci biskupa a podřízení přímo Apoštolskému stolci. Tato v Čechách unikátní výjimka byla potvrzena papežem Luciem II. roku 1144 a kapitula si ji udržela do roku Zakládací listina kapituly se nedochovala, známe však nadační listinu, kterou Vratislav vydal v roce Nadání kapituly bylo od počátku velmi bohaté, patřilo k němu několik desítek vesnic a kapitula tím mohla soupeřit se samotným pražským biskupstvím. Původní počet kanovníků byl dvanáct, v pozdějších staletích rostl. Vratislav využíval členy kapituly, patrně vzdělané cizince, v rámci své velkoryse koncipované zahraniční politiky, jako byly kontakty s papežskou kurií i jednání s císařem Jindřichem IV., od něhož získal královskou korunu. 6

9 Historie Založení kapituly připomíná nápis na stěně jižní boční lodi kostela opis listiny papeže Alexandra II. (foto: Jaroslav Kocourek) Vyšehradský kostel se měl stát nejvýznamnějším chrámem země. Jak praví letopis tzv. Kanovníka vyšehradského, kníže Vratislav přinesl na vlastních ramenou dvanáct plných nůší kamení ke cti svatého Spasitele tak, jako císař Konstantin založil kostel římský. Panovník věnoval na stavbu chrámu nemalé prostředky a za pouhých deset let vyrostla stavba nebývalých rozměrů trojlodní románská bazilika o rozměrech metrů. Zároveň se jednalo o baziliku dvouchórovou, tedy uzavřenou chórem (presbytářem) na východní i západní straně řešení vyhrazené pro ty nejvýznamnější stavby (jedinou další dvouchórovou bazilikou v českém prostředí byla biskupská bazilika svatého Víta na Pražském hradě). Před hlavním oltářem byla zřízena krypta, která se měla stát pohřebištěm českých panovníků. Jak prokázal archeologický 7

10 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Základy západní apsidy původní baziliky, objevené při archeologickém průzkumu pod podlahou současného kostela (foto: Roman Albrecht) průzkum z let , stál původní kostel východněji než současný většina jeho plochy ležela v místech dnešního hřbitova a jen západní částí se překrýval s půdorysem dnešního chrámu. Západně téměř v ose kostela byly objeveny základy baptisteria (samostatné stavby sloužící ke křtům), svědčící o staré liturgické praxi, známé rovněž u velkomoravských kostelů. Vratislavovi II., který zároveň roku 1085 jako první z českých panovníků dosáhl královské důstojnosti, se podařilo vybudovat na Vyšehradě výstavný komplex ve své době velmi inovativních staveb, mezi něž patřil románský kamenný most spojující kostel sv. Petra s areálem královské akropole (nejstarší kamenná mostní stavba ve střední Evropě) i samotný královský palác (nejstarší kamenný palác u nás). Kromě kapitulního kostela sv. Petra a staršího kostela sv. Klimenta tu vzniklo také několik nových svatyní, jako byla bazilika sv. Vavřince, jejíž fragmenty jsou dnes přístupné jako archeologický areál, a dodnes 8

11 Historie stojící rotunda sv. Martina. Symbolicky byl tento posvátný okrsek výrazně orientován na Řím, o čemž svědčí zasvěcení kapituly sv. Petrovi, prvnímu papeži, ale i zasvěcení dalšího kostela sv. Vavřinci, oblíbenému římskému světci. K původnímu zasvěcení kapitulního kostela sv. Petra přibylo ve 12. století zasvěcení sv. Pavlovi a po zaniklém kostelíku v sousedství přejal i starší zasvěcení sv. Klimentovi (to bylo později opuštěno, ale po staletích je převzala kaple v budově Nového proboštství). Vratislav II. si také vyžádal právo nosit mitru, která byla znamením těsné vazby s papežstvím. I členové kapituly získali mimořádné právo nosit mitru a sandály jako kardinálové v Římě. Z doby krále Vratislava pochází také nejvzácnější písemná památka spojená s Vyšehradem Kodex vyšehradský. Král Vratislav zemřel v roce 1092 a byl spolu s manželkou, královnou Svatavou, pohřben v kryptě kapitulního kostela (která nebyla nikdy objevena a pravděpodobně se nachází pod dnešním hřbitovem), stejně jako jeho synové Břetislav II., Bořivoj II., Vladislav I. a Soběslav I., kteří postupně vládli až do roku 1140 a nejspíš nadále považovali Vyšehrad za své hlavní sídlo (jak nepřímo vyplývá ze zpráv, že zde slavili Velikonoce, největší svátky křesťanského roku), i když využívali také Pražský hrad. O rozkvět Vyšehradu se zasloužil především Soběslav I., když roku 1129 nechal kostel sv. Petra přebudovat, rozšířit a nákladně vybavit. Chrám dostal nový trámový strop a střechu z pálených tašek (což bylo v této době ojedinělé) a uvnitř byl zavěšen velkolepý kolový lustr symbolizující královskou korunu. Soběslav také zvýšil počet vyšehradských kanovníků na sedmnáct a obdaroval kapitulu dalšími statky. Takto líčí přestavbu vyšehradského kostela význačný letopisec, první pokračovatel Kosmův (jeho jméno neznáme, dříve se označoval jako 9

12 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Kanovník vyšehradský, podle nejnovějšího bádání však šlo o kanovníka pražského):... a obnovený skvěleji zvelebil: dal malovati stěny, zavěsil v něm zlatou korunu, jež váží dvanáct hřiven zlata, osmdesát hřiven stříbra, mědi a železa nepočítajíc, podlahu okrášlil hlazenými kameny, přidal boční lodi, kolem běžící, přistavěl na obou stranách krovy, opatřil cihlovým krytem celý vršek kostela i střechy, dal pokrýt klášter a všechny dílny; kromě toho rozmnožil počet kanovníků toho kostela a obdařil je dalšími platy, dvory a jinými statky. Soběslavův nástupce Vladislav II. se však v roce 1140 opět trvale usídlil na Pražském hradě, čímž doba největší slávy Vyšehradu skončila. Jeho význam ale zcela nepominul; zůstala zde královská kolegiátní kapitula, která měla mezi českými církevními institucemi mimořádné postavení a její význam stále rostl. Funkce probošta Vyšehradské kapituly byla od roku 1225 trvale spojena s úřadem kancléře českého království, který patřil k nejmocnějším mužům země. Mezi kapitulními hodnostáři i kanovníky tak byly přední osobnosti politického, duchovního i kulturního života, kterým nechyběl evropský rozhled; byli to členové vládnoucích dynastií Přemyslovců a Lucemburků i příslušníci významných šlechtických rodů. Probošty byli například v letech Jindřich Břetislav, pozdější pražský biskup a nakonec i český kníže, Petr z Prahy, rádce Přemysla Otakara II. (když pobýval jako vyslanec u papeže v Itálii, došlo za jeho účasti k zázraku v Bolseně, jenž vedl papeže k ustanovení svátku Božího Těla), Petr z Aspeltu, pozdější mohučský arcibiskup, význačný diplomat a rádce posledních Přemyslovců i Jana Lucemburského, Jan řečený Volek, levoboček krále Václava II., který se roku 1334 stal olomouckým biskupem. 10

13 Historie Zbičovaný kníže S vládou knížete Bedřicha (panoval koncem 12. století) je spojena zajímavá pověst, která vysvětluje původ malé pečeti Vyšehradské kapituly, na níž je vyobrazen svatý Petr, jak bije důtkami panovníka na loži. Podle pověsti kníže Bedřich věnoval svému oblíbenci, rytíři Habrovcovi, statky náležející po právu Vyšehradské kapitule. Brzy nato se mu zjevil ve snu svatý Petr a nabádal ho, aby zcizený majetek kapitule vrátil. Kníže apoštola neuposlechl a ještě druhého dne den svůj sen dával k lepšímu jako veselou historku. Následující noci se pak zjevení opakovalo, ale už ne jako pouhý sen: Rozlícený svatý Petr poručil knížeti, aby vstal, načež mu bolestivě zmrskal záda důtkami, aby ho přivedl k rozumu. A Bedřich také hned ráno přikázal majetek kapitule vrátit a navíc na znamení své pokory ještě rozhodl, aby byla jeho příhoda na věčnou paměť zachycena na malé pečeti Vyšehradské kapituly. Kolik je na pověsti pravdy, nevíme jisté je, že na dochovaných listinách se poprvé tato pečeť objevuje v roce

14 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Nakrátko se Vyšehrad stal opět sídlem panovníka, když proti králi Václavovi I. roku 1248 povstal jeho syn Přemysl Otakar II. Tomu se podařilo opanovat značnou část země včetně Pražského hradu a král byl nucen uchýlit se na Vyšehrad. Toto rozdělení bylo potvrzeno i příměřím, ale po několika měsících boje propukly nanovo a král Václav opět ovládl celé České království. Právě tehdy, v roce 1249, byl románský kapitulní kostel těžce poničen požárem, což se stalo impulsem k zahájení jeho stavební obnovy a přestavby v raně gotickém slohu, která za podpory panovníků probíhala postupně několik desetiletí. Pravděpodobně už v této době byly zahájeny práce na prodloužení kostela směrem na západ, do prostoru dnešního chrámového trojlodí. Této raně gotické fázi se přisuzují fragmenty pilířů v podkroví bočních lodí nynějšího kostela. Teprve v roce 1273 byla vyzdvižena střecha. K roku 1295 se připomíná stavba předsíně, kterou lze zřejmě ztotožnit s tzv. atriem, jehož fragmenty stály před západním průčelím kostela až do přestavby v roce O další přestavbu a dostavbu kostela se zasloužila královna Eliška Přemyslovna. Vyšehradským proboštem v letech byl Jan Volek, její nevlastní bratr a dobrý přítel. Roku 1310 za jeho pomoci dramaticky prchala přes Vyšehrad z Prahy před králem Jindřichem Korutanským a v pozdějších letech jako královna často na Vyšehradě pobývala a také tu v roce 1330 zemřela. Někdy v první třetině 14. století proto zahájila velkolepou přestavbu románského chrámu, která pokračovala i za jejího syna Karla IV. Byl přistavěn dlouhý gotický presbytář s polygonálním závěrem sklenutým hvězdovou klenbou. Tím byl chrám prodloužen tentokrát na východ až do prostoru současných Karlachových sadů, kde dnes stojí Čertův sloup. Pozoruhodné je, že tato stavba, prokázaná 12

15 Historie archeologickým průzkumem, není nikde doložena v písemných pramenech. Uvádí se pouze žádost Děkana Držislava králi Janu Lucemburskému o příspěvek na stavbu kostela a k roku 1328 nově postavená kaple Božího Těla při kostele sv. Petra a Pavla. Nového rozkvětu se dočkal Vyšehrad za vlády císaře Karla IV., při čemž hrál zásadní roli jeho smysl pro historii a vztah k tradici přemyslovského rodu. Nepochybně s tím souvisel změněný pohled na počátek českých dějin: Právě u kronikářů této doby, jako byl Přibík Pulkava z Radenína, se poprvé objevuje podání o Vyšehradě jako nejstarším panovnickém sídle, kde vládla kněžna Libuše, s Přemyslem Oráčem zde založila přemyslovskou dynastii a věštila odsud slávu Praze. Zároveň ovšem Pohled na kostel od východní branky Vyšehradského hřbitova. Až do těchto míst dosahoval závěr kostela postavený za Elišky Přemyslovny císař Karel, který chtěl z Prahy vybudovat nový Řím jako hlavní město Svaté říše římské, posiloval římskou orientaci Vyšehradu. Pražský hrad zůstal symbolem moci českého krále, ale Karlem založené Nové Město mělo 13

16 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě četností a rozmanitostí klášterů a kostelů připomínat staré hlavní město římské říše a Vyšehrad, nyní těsně připojený k tomuto novému Římu, měl upomínat už svou polohou na okraji města na vatikánský pahorek. Tak byla posílena role Vyšehradu jako mytického, posvátného místa, v němž se prolínala pradávná pohanská minulost kmene Čechů s křesťanstvím. V té souvislosti také stojí za zmínku spojení Vyšehradu s takzvaným novoměstským křížem kostelů. Pětice kostelů a klášterů, které Karel IV. v jižní části Nového Města založil, totiž tvoří pravidelný kříž: západovýchodní rameno spojuje kostel Panny Marie a slovanských patronů v Emauzích a kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově, severojižní spojuje kostel sv. Kateřiny a kostel Zvěstování Panny Marie na Trávníčku, ramena kříže se pak protínají v kostele sv. Apolináře. Všechny to byly kostely klášterní, jen sv. Apolinář v centru kříže kostel kapitulní. A když protáhneme svislé rameno kříže dále k jihu, dostaneme se ke druhému kapitulnímu chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (nebo přesněji k místu, kde stával jeho presbytář ve středověku). Karel IV. význam Vyšehradu podtrhl roku 1347 jeho začleněním do nového korunovačního řádu. Proces korunovace začínal již v předvečer společnými modlitbami na Vyšehradě a druhého dne se král s družinou vydal na znamení pokory pěšky na Pražský hrad, kde korunovace pokračovala slavnostním ceremoniálem ve svatovítské katedrále. Karel IV. také roku 1369 zahájil další, vrcholně gotickou fázi přestavby kapitulního chrámu, přičemž v listině k založení vzpomíná na svou matku Elišku Přemyslovnu s tím, že navazuje na její původní stavební záměr. V této době 14

17 Historie dostalo trojlodí kostela zhruba dnešní podobu, kdy se k bočním lodím připojuje řada obdélných kaplí, což vytváří dojem pětilodního prostoru. Po Svatovítské katedrále, jejíž základní podobu vytyčil Matyáš z Arrasu, kterého si Karel IV. přivedl od papežského dvora z Avignonu, se tak v Praze objevuje další chrám s dispozicí typickou pro gotické kostely jihozápadní Francie, především podle vzoru katedrál v Toulouse a Narbonnu. Nikdy ale nebyla dokončena kompletní přestavba chrámu v gotickém stylu, a tak vznikl členitý románsko-gotický chrámový komplex, jehož výsledná podoba musela být mimořádně zajímavá a originální. Dosáhl úctyhodné délky 110 m a byl tak zdaleka nejdelším kostelem v tehdejší Praze. Pro srovnání: katedrála svatého Víta je dnes dlouhá 124 m, ale před svou dostavbou na přelomu 19. a 20. století měla jen asi poloviční délku. Byl honosně vybaven, ke konci 14. století je zde zmiňováno 32 oltářů. Jeho význam dokládá také to, že Karel roku 1355 daroval Vyšehradské kapitule kamennou desku dovezenou z Pisy podle legendy se jednalo o část oltáře, na němž sv. Petr sloužil svou první mši po příjezdu z Antiochie do Itálie. Kostel byl pravděpodobně opatřen i bohatou výmalbou. Později při novogotické přestavbě kostela byly v bočních kaplích na jižní straně odkryty malby z doby přelomu 14. a 15. stol., zůstaly nerestaurovány a byly znovu zabíleny, ale předtím podrobně popsány: Panna Maria s Ježíškem (dnes kaple sv. Josefa), Navštívení (kaple Maří Magdalény) a Vzkříšení Krista (Martinická kaple). Dodnes se zachovaly jen zlomky. Až do 17. století také existovaly desky gotického oltáře z doby kolem roku

18 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Čertův sloup Jedna z nejznámějších vyšehradských pověstí vypráví o původu tajemného na tři části rozlomeného sloupu, který dnes můžeme vidět v Karlachových sadech, ale po staletí ležel přímo v kostele sv. Petra a Pavla nebo v jeho blízkosti. Pověst má několik variant, ale hlavní postavou je vždy vyšehradský kněz, který se snaží zachránit ze spárů ďábla buď svou vlastní duši, nebo duši jiného nešťastníka, který se peklu upsal. A protože byl kněz ctitelem svatého Petra, patron kostela se nad ním slitoval a poradil mu uzavřít s čertem sázku, že jistě nestihne donést z kostela svatého Petra v Římě jeden sloup dřív, než kněz na Vyšehradě doslouží mši svatou. Čert se rozletěl pekelnou rychlostí do Říma, ale tam si usnadnil úkol podvodem, místo ze Svatopetrské baziliky vzal sloup z prvního kostela, na který narazil, Santa Maria in Trastevere. Za to se svatý Petr postaral, aby mu na zpáteční cestě práci řádně ztížil: třikrát mu srazil sloup do moře poblíž Benátek. Když nakonec čert doletěl na Vyšehrad, bylo už po mši, takže svou sázku prohrál a upsaná duše byla volná. Rozzuřeně mrštil sloupem na střechu kostela a sloup se propadl dovnitř, kde se rozlomil na tři části. Čertův sloup v Karlachových sadech Skutečný původ sloupu je dodnes záhadou. Jedna teorie hledala reálný základ pověsti v tom, že prý možná při obléhání roku 1420 vrhl úlomky sloupu na Vyšehrad prakem husitský hejtman řečený Čert. Podle jiného vysvětlení se jednalo o pohanský kultovní objekt. Nejpravděpodobnější se jeví, še jde o sloup původně z gotického kostela Stětí sv. Jana Křtitele, u něhož také podle nejstarších zpráv původně ležel. 16

19 Historie Nástěnná malba v severní boční lodi nad vchodem do sakristie zachycuje pověst o čertově sloupu a zároveň barokní představu o středověké podobě vyšehradského kostela (foto: Antonín Holub) 17

20 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Ve 14. století byl na Vyšehradě postaven také gotický kostel Stětí sv. Jana Křtitele, který byl zajímavým způsobem vestavěn do východní hradby. Probošty královské kolegiátní kapituly na Vyšehradě v tomto období byli mimo jiné Jan z Moravy, synovec Karla IV. a pozdější biskup litomyšlský a olomoucký a patriarcha akvilejský, nebo Václav z Buřenic řečený Králík, přední rádce a oblíbenec Václava IV., latinský patriarcha antiochijský a od roku 1413 rovněž olomoucký biskup, který byl objednatelem alespoň jedné z výše zmíněných maleb v bočních kaplích. Kapitula také stále vlastnila rozsáhlý nemovitý majetek, k němuž patřilo mimo jiné i město Prachatice. Od roku 1389 až do své smrti byl vyšehradským kanovníkem také Jan z Pomuku, významný kněz, právník a později generální vikář pražské arcidiecéze, který se stal roku 1393 obětí ostrého mocenského střetu mezi arcibiskupem Janem z Jenštejna a králem Václavem IV. Brzy po smrti byl ctěn jako mučedník, roku 1729 byl svatořečen a jakožto sv. Jan Nepomucký je nejen nejznámějším členem Vyšehradské kapituly, ale i celosvětově nejpopulárnějším českým světcem. Zásadní zlom v historii Vyšehradu přinesl rok Husitští pražané tehdy oblehli vyšehradskou pevnost, která zůstala věrná králi, a po měsíc a půl trvajícím obléhání se posádka Vyšehradu vzdala. Následovalo drastické vyplenění z vojenských důvodů bylo zbořeno opevnění proti Novému Městu a následovalo loupení a ničení, jemuž padly za oběť i chrámy a královský palác a z někdejšího výstavného hradu zbyly jen ruiny. Tehdy možná byla pobořena románská část kostela sv. Petra 18

21 Historie a Pavla s přemyslovskou kryptou, jejíž existence pak upadla v zapomnění. Kapitulní chrám byl (spolu s rotundou sv. Martina a kostelem Stětí sv. Jana Křtitele) jednou z mála staveb, která zůstala na Vyšehradě stát, byť ve značně poničeném stavu. Roku 1424 se odsud zahajoval slavnostní pohřeb krále Václava IV. Město hory Vyšehrad Zboření vyšehradských hradeb se pražanům vymstilo v roce 1448, kdy právě přes chabě hájený Vyšehrad obsadil Prahu Jiří z Poděbrad a následně se nechal prohlásit zemským správcem. Proto si pozdější král Jiří z Poděbrad z vlastní zkušenosti uvědomoval taktický význam Vyšehradu a pochopil, že v zájmu bezpečnosti Prahy je třeba jej znovu osídlit a zajistit jeho obranyschopnost. Proto dal roku 1452 pozemky na Vyšehradě za výhodných podmínek k dispozici novým osadníkům a území někdejšího výstavného královského hradu, jehož zříceniny poskytovaly dostatek stavebního materiálu, se začalo zvolna měnit v malé městečko pod správou královského purkrabího, známé v následujících staletích jako Město hory Vyšehrad. Bylo tvořeno horním městem v prostoru někdejšího hradu a dolním městem v podhradí na severním úbočí. Roku 1476 je zmiňována samospráva tvořená konšely, později byla také postavena radnice. Vyšehradští usilovali o získání statutu královského města, což se jim však nikdy nepodařilo Vyšehradská kapitula dokázala uhájit svoji existenci, ale přišla o své sídlo i veškerý majetek a již nikdy se jí nepodařilo obnovit postavení, které měla před rokem Svými výsadami, udělenými papežem, však přispěla 19

22 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě k zachování nepřerušeného chodu organizace katolické církve v pražské církevní provincii i v letech , kdy nebyl obsazen arcibiskupský stolec. V roce 1455 se kapitula vrátila na Vyšehrad do provizorního příbytku v jedné z hradebních věží. Někdy kolem roku 1462 získala od utrakvistů (kališníků) zpět kostel sv. Petra a Pavla. Roku 1466 musela opět odejít a uchýlila se pod ochranu rodu Rožmberků do Českého Krumlova; znovu se vrátila v roce Král Vladislav II. Jagellonský potvrdil bulou ze 4. února 1493 kapitule všechny výsady, svobody a práva a vzal ji do své ochrany. Roku 1495 byl kostel částečně opraven a znovu vysvěcen. Oprava byla ale zřejmě jen provizorní, neboť už roku 1503 se zřítil jeden pilíř a strhl i klenbu nad ním. Kapitula zaslala stížnost ke královskému dvoru Vladislava II., že se památný chrám jistě celý zřítí, nebude-li brzy obnoven. Roku 1505 postoupil král Vladislav II. kapitule vrchnostenské právo nad dolním městem, v roce 1528 pak z nařízení císaře Ferdinanda I. připadlo kapitule jako poddanské i horní město a od roku 1532 přestal být obsazován úřad vyšehradského purkrabího. Postupem doby kapitula také získala aspoň část ze svých původních statků, což jí zajistilo určitý zdroj příjmů, ale přesto trvalo ještě několik desetiletí, než shromáždila dostatek prostředků k obnově kapitulního chrámu. Renesanční úprava chrámu, která začala v letech 1565 až 1566 novým zaklenutím hlavní lodi, se zaměřila na západní díl kostela z období Karla IV. Všechny ostatní části obrovité stavby, pokud ještě stály, byly ponechány svému osudu a postupně se rozpadly nebo byly zbořeny, čímž kostel zaujal zhruba dnešní půdorys (ačkoli někteří badatelé uvažují o tom, že raně gotický presbytář založený Eliškou 20

23 Historie Philippus van den Bossche: Sadelerův prospekt (1606). Ze sbírky Muzea hl. m. Prahy. Pohled na Vyšehrad od severozápadu ze začátku 17. století ukazuje dosud víceméně středověkou podobu hradu s rozsáhlými zbytky královského paláce (po pravé straně). Kostel sv. Petra a Pavla uprostřed, označen číslem 117. Nad ním můžeme vidět rotundu sv. Martina (119), vlevo od ní kostel Stětí sv. Jana Křtitele (118) a zcela nahoře gotickou bránu Špičku (120). V popředí s mohutnou věží zaniklý kostel sv. Alžběty ve vyšehradském podhradí (116) 21

24 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Přemyslovnou mohl ještě nějaký čas stát samostatně). Autorem této přestavby byl v Čechách působící italský architekt Ulrico Aostalli de Sala, přední stavitel Pražského hradu. Sám císař Rudolf II. zaplatil postavení nového presbytáře, který byl dokončen vysvěcením hlavního oltáře v roce Presbytář byl o něco kratší než současný, měl pětiboký závěr s opěráky a využíval gotizující tvarosloví, jež bylo v sakrální architektuře ještě na přelomu 16. a 17. století časté. K dalším úpravám presbytáře a sakristie pak došlo v letech , většinou patrně nákladem Ondřeje Hannewalda, dvorního rady císaře Rudolfa II., jenž také Vyšehradské kapitule opět věnoval gotický obraz Panny Marie Vyšehradské. V roce 1611 byl kapitulní chrám, podobně jako mnohé další pražské kostely, vyloupen při vpádu Pasovských. Neuskutečněný návrh vojenského stavitele Giuseppe Priamiho z roku 1667 na velkorysou přestavbu Vyšehradu na barokní pevnost včetně mohutné centrální válcové věže jako posledního útočiště obránců 22

25 Historie Barokní pevnost Zatímco většině Prahy přinesla barokní doba zkrášlení a obohacení, pro Vyšehrad v jeho dosavadní podobě znamenala zkázu. Neblaze se na stavu Vyšehradu podepsalo už jeho dvojí ostřelování švédskou armádou za třicetileté války v letech 1639 a 1648 a požár v roce 1647, největší zásah ale přišel až po skončení války, když v roce 1654 začalo budování barokní pevnosti, která se měla stát citadelou pražského opevnění. Tehdy byly zbořeny nejen veškeré obytné domy horního vyšehradského města, ale také ruiny středověkého královského paláce, které dosud stály v jihozápadní části Vyšehradu, a brzy nato byla jižně od kostela postavena rozlehlá budova zbrojnice. Z prostor nové pevnosti byla vystěhována i kapitula, zůstal jí ve správě pouze samotný kapitulní chrám (zatímco kostel Stětí sv. Jana zcela zmizel uvnitř barokních hradeb a z rotundy sv. Martina se stalo skladiště střelného prachu). Roku 1665 byla v kostele pod hlavní lodí zřízena hrobka kapitulních pánů a v následujících letech pořízeno několik oltářů, zpovědnic a dalšího mobiliáře. V roce 1678 byla postavena nová barokní zvonice, samostatně stojící při severovýchodním nároží kostela na stejném místě jako starší středověká zvonice. Přestože podle požadavků armády nesměla výška jejího zdiva přesahovat kostel, její cibulová střecha dala na dlouhou dobu táhlému obrysu Vyšehradu jedinou výškovou dominantu (samotný kostel v této době věže neměl). Na počátku 18. století získal kapitulní děkan Dittrich z Lilienthalu dostatečné prostředky k velkorysejší barokní úpravě kapitulního chrámu. Plány zpracoval František Maxmilián Kaňka, na stavbě se podle některých zdrojů podílel i Jan Blažej Santini. Pod vedením stavitele Matěje 23

26 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Ouden-Allenův prospekt (1675). Ze sbírky Muzea hl. m. Prahy. Pohled na Vyšehrad ze třetí čtvrtiny 17. století zobrazuje Vyšehrad už v podobě barokní bastionové pevnosti, jak jej známe dodnes, a kostel sv. Petra a Pavla dosud s jednoduchým západním průčelím, před barokní úpravou. Vpravo od něj mohutná budova barokní zbrojnice 24

27 Historie Schmunka a kameníka Jana Oldřicha Mannesa byla v letech goticko-renesanční klenba hlavní lodi nahrazena kupolemi, které však byly zvenčí zakryty jednotnou sedlovou střechou. V první fázi barokní přestavby se možná plánovalo zřízení empor ochozů nad bočními loděmi, otevřených arkádami do hlavní lodi jak dokládají později zazděné oblouky mezi pilíři. Před rokem 1719 nechala Vyšehradská kapitula v kostele zbudovat oltář ke cti svého někdejšího kanovníka Jana Nepomuckého (který byl svatořečen roku 1729). V letech pokračovala oprava výstavbou nového vrcholně barokního průčelí, bohatě členěného pilastry. Stavitelem Carlem Antoniem Canevalem byl také nově sklenut presbytář. Na stavbě jsou dále doloženi kameník Ondřej Kranner a sochař Jan Jiří Šlanzovský, který byl autorem soch sv. Petra a Pavla v průčelí. Vnitřní výzdobu provedl malíř Filip Servatius. Barokní úpravy kostela zcela překryly jeho někdejší středověkou a pozdější manýristickou podobu. Přestože barokní zpodobnění středověké podoby kostela, jako je nástěnná malba nad vstupem do sakristie, zachycují představu dvouvěžového průčelí, při barokní přestavbě byl kostel ponechán bez věže. Chrám byl vysvěcen roku 1730 biskupem litoměřickým a proboštem vyšehradským Janem Adamem Vratislavem z Mitrovic. Stavební úpravy ale pokračovaly i nadále; roku 1740 byla postavena kaple sv. Anny při východním konci jižní boční lodi (dnešní Šancovská kaple). V souvislosti s barokní přestavbou chrámu povolila vojenská správa kapitulnímu děkanovi postavit si malou rezidenci severně od kostela, aby mohl osobně dozírat na stavbu (dnešní Staré proboštství). Kapitula tak učinila první krok k návratu na Vyšehrad. Po smrti děkana roku 25

28 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě 1719 budovu převzal probošt Vratislav z Mitrovic a vyšehradští probošti zde pak sídlili až do postavení Nového proboštství v roce První polovina 18. století představuje také významnější etapu v životě kapituly, kdy zde působili dva literárně činní kanovníci Jan Florian Hammerschmidt ( ) a Jan Tomáš Vojtěch Berghauer ( ), pozdější kapitulní děkan. Vyšehradská pevnost se dočkala vojenského využití až během válek o rakouské dědictví ve 40. letech 18. století, nedokázala však zabránit dvojímu obsazení Prahy nepřáteli. Nejprve se na Vyšehradě v letech usadili Francouzi, kteří během své okupace dokončili systém kasemat a celkově zdokonalili vyšehradské opevnění. V roce 1744 pak následovala pruská okupace, kdy kapitulní chrám i celý Vyšehrad jen těsně unikly naprosté zkáze Prusové totiž při ústupu z Prahy zanechali v kasematách obrovskou nálož 133 sudů střelného prachu, který měl po jejich odchodu vybuchnout a pevnost zničit. Jen díky odvaze tří vyšehradských měšťanů, kteří pronikli do podzemí a včas uhasili doutnáky, byla katastrofa odvrácena. Císařovna Marie Terezie odměnila hrdiny pamětní medailí a malou doživotní rentou, Vyšehradská kapitula také jednomu z nich, krejčímu Kašparu Nepatrnému, nabídla jako uznání místo kostelníka v chrámu sv. Petra a Pavla. Teprve po těchto válečných letech se kapitule podařilo začít opět pomalu měnit striktně vojenský ráz Vyšehradu. Významnou zásluhu na tom měl děkan Jan Berghauer. Roku 1748 obohatil Vyšehrad o novou svatyni, kapli Panny Marie na Hradbách u kostela Stětí sv. Jana Křtitele, určenou pro sochu Panny Marie Šancovské. V letech nechal obnovit Staré děkanství, jednu z mála stojících budov 26

29 Historie z doby před výstavbou barokní pevnosti (do jejích zdí je pojata severní apsida a část boční lodi někdejší románské baziliky sv. Vavřince). Podle dohody s armádou však musela kapitula v případě obležení poskytnout budovu pro vojenské účely. Bohužel už v roce 1760 byla část budovy zničena výbuchem střelného prachu. Děkan Berghauer také provedl na Vyšehradě první archeologický průzkum; Bohumír Roubalík: Kapitulní kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (před rokem 1885) Ze sbírky Muzea hl. m. Prahy. Kresba zachycuje barokní podobu baziliky. Zeď před hlavním vchodem je fragmentem středověké předsíně, která byla zbořena v 19. století 27

30 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Vincenc Morstadt: Vischehrad (1825). Ze sbírky Archivu hl. m. Prahy. Pohled přes Vltavu na skálu s vyšehradskými hradbami a s kostelem sv. Petra a Pavla od severozápadu. Takto vypadalo typické panorama Vyšehradu až do dostavby kapitulního chrámu na počátku 20. století nechal totiž kopat na hřbitově u kostela ve snaze nalézt hrobku zakladatele kapituly krále Vratislava bohužel bez úspěchu. Prostý lid si zatím toto počínání vyložil jako hledání pokladu, což vedlo ke vzniku mnoha pověstí o ukrytém bohatství. Roku 1776 se vinou zanedbané údržby zřítil kostel sv. Alžběty ve vyšehradském podhradí, čímž podhradí z hlediska duchovní správy připadlo pod kostel sv. Petra a Pavla. 28

31 Historie V roce 1784 byla císařem Josefem II. zrušena kaple Panny Marie na Hradbách. Socha Panny Marie Šancovské odtud byla přenesena do kaple sv. Anny v kapitulním chrámu. Josef II., který je proslulý rušením kostelů, klášterů a všech církevních institucí, které nepokládal za dostatečně přínosné pro stát, vydal také 29. ledna 1790 výnos, který znamenal faktický zánik kapituly. Jen díky proboštovi Ferdinandu Kindermannovi ze Schulsteinu se podařilo přesvědčit Josefa II., aby 15. února toho roku (pouhých Pohled od východu na kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě před přestavbou (kolem roku 1880). Ze sbírky Archivu hl. m. Prahy. U kostela barokní zvonice 29

32 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě pět dnů před svou smrtí) zmíněný výnos zrušil, čímž byla existence Vyšehradské kapituly uhájena. Roku 1841, v souvislosti se stavbou nové silnice z Prahy přes Vyšehrad na Pankrác, hrozilo zboření románské rotundy sv. Martina, ale díky zákroku nejvyššího purkrabího hraběte Karla Chotka se ji podařilo zachránit. Jindřich Eckert: Zdivo před kostelem sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (1880). Ze sbírky Muzea hl. m. Prahy. Při regotizaci chrámu sv. Petra a Pavla bohužel roku 1888 zanikl jeden pozoruhodný fragment původní gotické stavby: Zdivo někdejší předsíně před západním průčelím, které kupodivu přečkalo předchozí renesanční a barokní přestavby 30

33 Historie Národní symbol Romantické 19. století opět povýšilo Vyšehrad na jedno z nejslavnějších a nejpamátnějších míst českého národa, což se odrazilo i v pozornosti, jež mu byla věnována ve slovesném a výtvarném umění. Po polovině 19. století rostou snahy Vyšehrad opět povznést a navázat na slavnou středověkou tradici. K této proměně výrazně přispěla Vyšehradská kapitula, především vlastenečtí probošti Vojtěch Ruffer ( ), Václav Štulc ( ) a Mikuláš Karlach ( ), kteří cílevědomě usilovali o navázání na slavnou tradici Vyšehradu. Významným impulsem bylo také zrušení pražského opevnění po prusko-rakouské válce roku V návaznosti na to se pak 26. září 1883 dosavadní samostatné město Vyšehrad připojilo jako šestý městský obvod k Praze. Vyšehradská pevnost sice zůstala formálně pod vojenskou správou až do roku 1911, kdy byly pevnostní objekty předány Praze (díky tomu už nedošlo na zboření jeho souvislého barokního opevnění), přesto zrušení pevnostní funkce už během druhé poloviny 19. století umožnilo zásadní proměnu místa, obrozeneckou českou společností romanticky spojovaného s počátky českého národa a státu. Václav Štulc pojal proměnu Vyšehradu jako zbudování velkoryse pojatého památníku národní minulosti. Společně se spolkem Svatobor se zasadil o přeměnu vyšehradského hřbitova v národní pohřebiště. Jako jedna z prvních velkých osobností národního života tu byla už roku 1862 pohřbena spisovatelka Božena Němcová. Roku 1869 byl hřbitov zásadně rozšířen, do dnešní podoby se pak změnil v letech , kdy byla vybudována hrobka Slavín a novorenesanční arkády kolem hřbitova. 31

34 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě V průběhu 70. let se probošt Štulc věnoval budování areálu kapituly. Tak byla v letech postavena severně od kostela novogotická budova Nového proboštství s kaplí sv. Klimenta od architekta Františka Niklase, dále byly budovány kanovnické rezidence a nakonec byla podle návrhů kapitulního děkana Františka Kočího postavena budova Nového děkanství. Tato novogotická budova leží mezi dvěma dvojicemi kanovnických rezidencí v ulici K Rotundě a vytváří s nimi ucelený architektonicko- -urbanistický celek. V současné době je tento objekt úředním sídlem Vyšehradské kapituly. Roku 1878 byla architektem Antonínem Baumem opravena poničená rotunda sv. Martina a vyzdobena nástěnnými malbami, roku 1882 pak byla rekonstruována také blízká barokní kaple Panny Marie na Hradbách. Václav Štulc se zasadil také o sochařské obohacení areálu Vyšehradu; z jeho popudu sem bylo přemístěno několik soch, které byly tehdy odstraňovány z pražských veřejných prostranství, jako je barokní jezdecká socha sv. Václava, původně stojící na Václavském náměstí. Mezitím se už rozbíhala nejvýznamnější akce v rámci zvelebování Vyšehradu přestavba kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla, jejímž cílem bylo upravit kostel v duchu jeho vrcholně gotické podoby. Stav kostela před přestavbou popisuje František Ekert v knize Posvátná místa královského hlavního města Prahy z roku 1884, kde píše, že kostel jest po tolikerých pohromách, které jej stihly, i opětovném přestavování, jímž starých tvarů svých pozbyl, budova dosti nepatrná, a nesnáší se nikterak s přeslavnými ději, jejichž jevištěm byl od věku jedenáctého počínaje. Proto jest nejvýš načase, aby byl důstojně přestavěn a rozšířen. 32

35 Historie Jindřich Eckert: Průčelí starého kollegiátního chrámu (kolem roku 1890). Ze sbírky Archivu hl. m. Prahy. Fotografie zachycuje Pohled na hlavní průčelí kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě před přestavbou 33

36 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Také Mikuláš Karlach ve svých pamětech píše, že vše mělo ráz praobyčejný, okna dokonce tvaru všedního. Jediné průčelí bylo celé slohové v baroku ( ) chrám činil dojem chudoby, nic cenného (mimo obraz P. Marie Dešťové), nic krásného. ( ) za kostelem na východní straně zvláštní neúhledná zvonice. Roku 1875 založil probošt Václav Štulc nadační fond Dědictví sv. Václava pro zabezpečení finančních prostředků pro přestavbu kostela (sám na tento účel věnoval 40 tisíc zlatých). Vzhledem k symbolickému významu Vyšehradu jako protějšku Pražského hradu byl roku 1877 osloven architekt dostavby Svatovítské katedrály Josef Mocker. Organizačním řízením stavby byl za kapitulu pověřen kanovník a pozdější probošt Mikuláš Karlach. Jak líčí ve svých pamětech, architekt byl nejprve požádán o vypracování plánů na základě studií zbytků chrámu z doby Karlovy, pokud by se dalo z nich co zjistiti a usouditi na tehdejší jeho celkovou úpravu, čehož se velmi důkladně zhostil. Na Karlachovu žádost byl pak plánovaný rozsah přestavby postupně zvětšován, a tak Mocker původní projekt několikrát pozměnil. Přestavba chrámu začala svěcením základního kamene 30. června V první fázi, do jara 1886, byl stržen krátký goticko-renesanční závěr kostela a nově byl postaven delší novogotický presbytář. Tato změna vycházela z potřeb kapituly, jejíž členové mají svá místa v chórových lavicích v presbytáři. Následně byl zdvižen nový krov a střecha kostela, rozebrána barokní klenba hlavní lodi a prostor nově zaklenut gotickou křížovou klenbou. Nově byla také postavena větší sakristie při severní straně presbytáře. 2. října 1887 byl vysvěcen nový hlavní oltář. 34

37 Historie První návrh na přestavbu vyšehradského kostela z roku Kresba Františka Chalupy podle náčrtu Josefa Mockera. Převzato z časopisu Světozor r. 1878, č

38 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Jindřich Eckert: Pohled do interiéru kostela sv. Petra a Pavla (kolem roku 1890). Ze sbírky Archivu hl. m. Prahy. Vzácná fotografie ukazuje kostel ještě před vyzdobením malbami. Nad sakristií je ale podoba gotického Vyšehradu, dnes dochovaná jako stropní malba v jedné z místností Nového děkanství 36

39 Historie Úpravy kostela ale pokračovaly i v dalších letech. Roku 1892 byla dokončena přestavba kaple Panny Marie Šancovské. Od roku 1893 byla rekonstruována jižní boční loď, kde byla prolomena nová hrotitá okna. Následujícího roku se pokračovalo severní lodí. V rámci jejích úprav byly přeneseny ostatky vyšehradských kanovníků do kapitulní hrobky v arkádách hřbitova. Koncem tohoto roku byly obě boční lodi opatřeny výmalbou a bylo zde nově zřízeno sedm oltářů podle návrhů architekta Mockera a malířů Františka Sequense a Gustava Miksche. Roku 1895 předložil Josef Mocker návrh na dostavbu západního průčelí se dvěma věžemi a roku 1897 nový upravený návrh, jeho realizace se však už nedožil. Dostavba, sestávající z prodloužení lodí o jedno klenební pole a přístavby samotného průčelí s dvojicí věží, byla realizována až v letech a provedl ji Mockerův žák František Mikš podle upraveného projektu s bohatější výzdobou průčelí a novou podobou zastřešení věží v podobě prolamovaných helmic. Dne 29. června 1903, na svátek Petra a Pavla, pak byla uspořádána velká slavnost k ukončení přestavby, chrám byl otevřen slavnostní bohoslužbou, kterou celebroval pražský arcibiskup kardinál Lev Skrbenský z Hříště. Přestože dnes vnímáme dvojici věží vyšehradského kostela jako neodmyslitelnou součást pražského panoramatu a jakousi protiváhu svatovítské katedrále, jejich stavba byla ve své době značně kontroverzní záležitostí. Byla vedena snahou opticky zvýraznit významný kapitulní chrám, který se při pohledu od řeky téměř ztrácel za barokními hradbami, avšak kritici poukazovali na to, že dominantní věže naopak potlačí dosavadní dojem hradu na vysoké skále nad řekou. 37

40 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Návrh Josefa Mockera na dostavbu západního průčelí z roku Převzato z časopisu Zlatá Praha r. 1896, č. 42. Od skutečně realizované podoby se liší především střechy věží a detaily výzdoby průčelí 38

41 Historie K 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. v roce 1898 byl presbytář vyzdoben nástěnnými malbami od renomovaného vídeňského malíře Karla Jobsta. V roce 1904 manželé František a Marie Urbanovi doplnili výmalbu kostela v secesním stylu cyklem světců a andělů a v roce 1911 výjevy z českých dějin. V letech byla chrámová okna vyzdobena vitrážemi. Po dostavbě nových věží pak byla zbořena barokní zvonice ze 17. století. Staré vyšehradské zvony byly přemístěny do věží kostela a doplněny novými zvony Marie a Josef, které ale ve ve věži dlouho nepobyly; už roku 1916 bylo pro potřeby válečné výroby zrekvírováno celkem osm zvonů vyšehradského kostela. Slavné chvíle zažil Vyšehrad v roce Ve dnech dubna totiž navštívil Prahu císař František Josef I., který byl vítán se všemi poctami, ale především jako český král. Jeho pobyt byl spojen se slavnostním otevíráním nových budov a návštěvami mnoha kostelů, škol a divadel. A 26. dubna se také konala slavnostní návštěva nedávno dostavěného kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kde panovník vykonal pobožnost a důkladně si prohlédl interiér chrámu. Probošt Mikuláš Karlach, pro nějž císařova návštěva představovala vyvrcholení jeho celoživotního úsilí a nejvyšší ocenění, zanechal o této události podrobnou zprávu, v níž mimo jiné napsal, že vše bylo tak slavnostní, zrovna jako by Praha vítala svého krále ke korunovaci. V době první světové války a vzniku Československa působily v kapitule dvě mimořádné osobnosti. František Zapletal ( ) se významně zasloužil o vybudování české koleje Nepomucenum v Římě a dlouhá léta byl jejím představeným, roku 1922 se stal proboštem Vyšehradské 39

42 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě kapituly a od roku 1933 byl světícím biskupem pražským. Bohumil Stašek ( ) byl významný představitel českého katolického politického života, jeden ze zakladatelů Československé strany lidové, zakladatel nakladatelství Vyšehrad a neohrožený bojovník proti nacismu a německé okupaci. Roku 1927 vyhořela budova někdejší zbrojnice jižně od kostela a bylo rozhodnuto ji zbořit. Jindřich Eckert: Pohled přes Vltavu na Vyšehradskou skálu s pevností a s Libušinou lázní (kolem roku 1890). Ze sbírky Archivu hl. m. Prahy. Fotografie ukayuje Vyšehrad v průběhu dostavby průčelí a věží kostela. 40

43 Historie Na jejím místě je dnes část Vyšehradských sadů, kam byla v roce 1947 umístěna čtyři monumentální sousoší hrdinů starých českých bájí od Josefa Václava Myslbeka, původně stojící na Palackého mostě. Za druhé světové války v dubnu roku 1942 protektorátní úřady nařídily, že budou Vyšehradské kapitule zabaveny další zvony nejen z chrámu sv. Petra a Pavla, ale i z kostelíků a kaplí patřících do jejího majetku. Výsledek obou rekvizic zvonů byl takový, že severní věž zůstala zcela bez zvonů a v jižní věži zbyly z původní sestavy pouze dva historické zvony (z let 1584 a 1621). Těžké časy pro Vyšehradskou kapitulu nastávají po komunistickém převratu v roce V důsledku znárodnění přichází kapitula o většinu svého nemovitého majetku mimo Prahu, z jehož výnosů nejen zabezpečovala svůj chod, ale zejména budovala Vyšehrad v podobě, jak ho dnes známe. V roce 1961 pak byla pod hrozbou zrušení donucena darovat socialistickému státu i většinu svých objektů na Vyšehradě, včetně Vyšehradského hřbitova. V roce 1966 začal soustavný archeologický výzkum Vyšehradu, jehož podnětem byly úvahy o možném rozšíření hřbitova. V letech tak byly postupně odhaleny základy románské baziliky a gotického presbytáře východně od dnešního kostela. Zároveň od roku 1979 probíhala rozsáhlá oprava kapitulního chrámu a její součástí byl v letech také archeologický výzkum v jeho interiéru, který odhalil základy původní západní apsidy románské baziliky. To umožnilo udělat si přesnější představu o komplikovaném stavebním vývoji vyšehradského kostela. Roku 1986 byly na základě starších zpráv znovu odkryty a restaurovány dochované gotické malby. 41

44 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Po sametové revoluci byla uznána nezákonnost vynuceného darování a Vyšehradská kapitula tak získala zpět většinu objektů na Vyšehradě a mohla opět v plném rozsahu obnovit svou činnost. Kapitulní chrám byl po generální rekonstrukci znovu otevřen v roce 1992 na svátek patronů chrámu sv. Petra a Pavla 29. června. I tato doba obohatila výzdobu kostela sv. Petra a Pavla i jeho okolí. Nejvýrazněji se na ní podepsal malíř a sochař Lumír Šindelář, který pro Vyšehrad vytvořil rozsáhlý soubor až 33 děl, mezi něž patří mozaiky nad bočními portály kostela a památníky Vratislava II., Elišky Přemyslovny a sv. Jana Nepomuckého. V 90. letech začalo úsilí o obnovu vyšehradských zvonů, která mohla být nakonec realizována díky štědrému daru dvou milionů korun od české krajanky z Kanady, paní Mileny Jirat-Wasiutinski. Byla oslovena zvonařská firma Perner, která odlila už zvony v roce 1902 (původně z Českých Budějovic, po odsunu působí v německém Pasově). A majitel zvonařství přišel s návrhem, aby byla na Vyšehradě instalována i zvonkohra. Tak byla nakonec dodána sestava 18 nových zvonů o celkové hmotnosti 2200 kg a 14 menších pro zvonkohru. Zvony byly slavnostně požehnány pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem na svátek sv. Petra a Pavla 29. června Roku 2003, kdy se připomínalo sté výročí dostavby, udělil papež Jan Pavel II. kapitulnímu kostelu sv. Petra a Pavla titul basilica minor. To je čestný titul, které se uděluje zvlášť významným kostelům na znamení jejich vazby s hlavním městem západního křesťanstva. Tak bylo symbolicky navázáno na římskou orientaci Vyšehradu, přítomnou už 42

45 Historie od založení Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla králem Vratislavem. V roce 2010, u příležitosti 940. výročí svého vzniku, získala kapitula vzácnou relikvii. Při vyplenění Vyšehradu husity se ztratil vzácný oltář sv. Petra přivezený císařem Karlem IV., ale nyní se podařilo vypátrat, že jeho druhá polovina dosud existuje a vlastní jej kapitula v italské Pise. A tak byl úlomek kamene z oltářní desky přivezen z kostela San Piero a Grado u Pisy a zasazen do nového oltáře v bazilice sv. Petra a Pavla. Po roce 2012 získala Vyšehradská kapitula zpět majetky mimo Vyšehrad, zabavené komunistickým režimem všechny ve značně zdevastovaném stavu. Rok 2020 je ve znamení oslav významného 950. výročí založení Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Znak Vyšehradské kapituly na budově Nového děkanství 43

46 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Svatí Petr a Pavel Apoštolové Petr a Pavel jsou jedni z nejvýznamnějších křesťanských světců a jsou uznáváni všemi křesťanskými církvemi. Svatý Petr, původním jménem Šimon, byl galilejský rybář, kterého podle evangelií Ježíš povolal jako svého učedníka s příslibem, že od té chvíle bude lovit lidi. Petr od počátku vystupuje jménem ostatních apoštolů a spolu s Jakubem a Janem patřil mezi nejbližší učedníky, kteří doprovázeli Ježíše při klíčových momentech jeho pozemského působení. Petr jako první vyznal Božskou přirozenost Ježíše Krista a ten jej ustanovil svým zástupcem na zemi: Ty jsi Petr Skála a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi (Mt 16, 18 19) Petr se tak stal vůdcem prvotní křesťanské církve, jeho působení obsáhle popisují Skutky apoštolů. Působil nejprve v Antiochii, ale nakonec přesídlil do Říma, kde zemřel mučednickou smrtí při pronásledování křesťanů za císaře Nerona (podle tradice byl ukřižován hlavou dolů). Tak spojil úřad římského biskupa s rolí náměstka Kristova na zemi a všichni papežové jsou tradičně chápáni jako nástupci svatého Petra. Proto jsou také klíče znakem papežského úřadu. Nad hrobem sv. Petra byla později vybudována svatopetrská bazilika. Svatý Pavel, původním jménem Saul (Šavel), je mezi apoštoly jiným způsobem jedinečný. Byl to zbožný a vzdělaný Žid, ale nepatřil k učedníkům, kteří chodili s Ježíšem během jeho pozemského života. Naopak, jak líčí Skutky apoštolů, byl zpočátku horlivým pronásledovatelem prvotních křesťanů. Pak byl ale na cestě do Damašku zasažen Boží mocí, slyšel promluvit Ježíšův hlas Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? (Sk 9, 4) a obrátil se ke křesťanské víře. Stal se pak jedním z nejvýznamnějších apoštolů, protože bez výhrad otevřel křesťanství všem národům a kulturám proto bývá nazýván apoštol národů. Je autorem většiny novozákonních apoštolských listů. Procestoval mnoho zemí, až nakonec dospěl 44

47 Historie také do Říma, kde i on podstoupil mučednickou smrt byl sťat mečem. Nad jeho hrobem pak byla postavena bazilika svatého Pavla za hradbami. Hlavním atributem sv. Petra jsou klíče, sv. Pavla meč a kniha. Sv. Petr je patronem papežů, církve, řady řemesel (např. řezníků, sklářů, truhlářů, hodinářů, zámečníků, kovářů, hrnčířů, zedníků, cihlářů, kameníků, soukeníků, rybářů či lodníků), dále kajícníků a zpovídajících se, Říma a mnoha dalších měst (např. Chartres, Petrohradu nebo Trevíru), je ochráncem proti hadímu uštknutí a krádežím, záštitou pro dlouhověkost. Sv. Pavel je patronem teologů, katolického tisku, duchovních správců, tkalců, sedlářů a košíkářů, města Londýna, ochránce proti ušním chorobám, křečím, proti hadímu uštknutí a proti strachu, přímluvce za déšť a za plodnost polí. Katolická církev odedávna slaví hlavní svátek obou apoštolů společně 29. června (přestože v kalendáři jim jsou věnovány i jiné dny) a také je oblíbené zasvěcení kostelů společně sv. Petrovi a Pavlovi. Sochy sv. Petra a sv. Pavla na hlavním oltáři baziliky (foto: Roman Albrecht) 45

48 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Popis kostela Bazilika sv. Petra a Pavla je dominantou Vyšehradu, charakteristická dvojice věží v jejím západním průčelí vyvažuje panorama Hradčan a tvoří jednu z nejvýraznějších siluet celé Prahy. Kostel ve své dnešní podobě spojuje základní stavební dispozici a zachované části z doby Karla IV. s výsledkem zásadní novogotické přestavby a dostavby z přelomu 19. a 20. století. Architektonicky se jedná o typ trojlodní pseudobaziliky (tedy kostel s převýšenou hlavní lodí, která však nemá řadu oken nad střechou bočních lodí) s bočními kaplemi. Novogotické průčelí kostela, vystavěné z neomítnutého kvádrového zdiva z hořického pískovce, je členěno odstupněnými opěrnými pilíři na širší střední část ukončenou štítem a dvě 61 metrů vysoké postranní věže, členěné na pět podlaží. Po stranách věží jsou přístavky sahající do výše tří podlaží, ukrývající schodiště na kůr a do vlastních věží. Věže jsou namísto klasických dřevěných krovů završeny osmibokými žebrovými kamennými stany, které jsou na nárožích doplněny kamennými pylony. Špičky věží jsou ozdobeny kamennými křížovými růžicemi. Ve střední části průčelí nad hlavním vchodem je velké hrotité okno s kružbou. Věže mají v nižších patrech hrotitá okénka, v nejvyšším poschodí jsou dvojice velkých hrotitých profilovaných oken. Ve věžích je dnes zavěšeno celkem 20 velkých zvonů, z toho dva historické ze 16. a 17. století, ostatní doplněné v roce 2001 spolu s novou zvonkohrou. Zvonkohra zní každou celou hodinu od 11 hodin dopoledne do 21 hodin večer. Je řízena počítačem, v němž je nastaveno padesát 46

49 Popis kostela Novogotické západní průčelí kostela, v popředí kaplička sv. Ludmily 47

50 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Zvonkohra (foto: Roman Albrecht) melodií, vybraných pro všední i sváteční dny, podle potřeb církevního roku, pro svátky církevních patronů i pro svátky státní. Jsou mezi nimi například Vyšehrad, Vltava, Kde domov můj, Čechy krásné, Svatý Václave, Ave Maria, svatební pochod, vánoční koledy a řada dalších. Do chrámu se vstupuje třemi portály katedrálního typu. Hlavní portál nese v tympanonu krásný reliéf Posledního soudu, což je typický námět tympanonů středověkých kostelů. Vytvořil jej z francouzského pískovce sochař Štěpán Zálešák podle kresby malíře Antonína Krisana roku

51 Popis kostela Tympanon hlavního portálu s reliéfem Posledního soudu 49

52 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Mozaiková výzdoba tympanonu severního a jižního bočního portálu 50

53 Popis kostela Tympanony bočních portálů jsou ozdobeny mozaikami z benátského skla, které svou zářivou barevností prosvětlují kamenné průčelí. Sestavil je roku 1994 Antonín Klouda podle návrhu Lumíra Šindeláře. Dominují jim ve zlatých kruhových štítech řecké znaky alfa a omega, symbolizující počátek a konec, pod nimi listy a kmen stromu života a zlaté paprsky dopadající na zem, kde dvanáct pahorků symbolizuje dvanáct košů kamení, které král Vratislav přinesl do základů chrámu. V dolních rozích malé postavy českého královského rodu doprovázené anděly: v levém tympanonu král Vratislav a sv. Anežka Česká, v pravém Eliška Přemyslovna a Karel IV. Zajímavé jsou masivní pobíjené dveře, zdobené ornamenty a heraldickými znaky. Na čtvercových panelech hlavního vchodu je to christogram IHS a znaky Českého království a Vyšehradské kapituly, doplněné dekorativními slunečními kotouči, u bočních vchodů se na routových panelech střídá český lev a přemyslovská orlice. Po stranách středového portálu byly vsazeny heraldické znaky Vyšehradské kapituly a Českého království, velké průčelní okno doplňují po stranách v mozaice vyvedené medailony s mozaikovými polopostavami slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje podle návrhu malíře Antonína Krisana. V nikách štítu pak stojí pětice soch od Štěpána Zálešáka: uprostřed Kristus, po stranách sv. Petr a sv. Pavel a v bočních nikách dva andělé. Na průčelí chrámu si ještě můžeme povšimnout po levé straně zajímavé pamětní desky, připomínající rok 845, kdy bylo v Řezně pokřtěno čtrnáct českých knížat. Mimo průčelí je exteriér kostela poměrně jednoduše řešen v duchu puristické regotizace. Stěny jsou omítnuty, na jižní a severní straně jsou hladké, bez opěráků, závěr 51

54 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě kostela je doplněn odstupněnými opěráky z opukového zdiva. Pokračování severní boční lodi tvoří patrová sakristie, z hmoty kostela tu vystupuje vřetenové schodiště a předsíň. Podobně na jižní loď navazuje Šancovská kaple s panelovaným novogotickým štítem. Presbytář kostela, boční lodě i Šancovská kaple mají hrotitá novogotická okna s kružbami z hořického pískovce. Strmá sedlová střecha nad hlavní lodí i pultové střechy nad bočními loděmi jsou pokryty břidlicovou krytinou. Na východním konci střechy vystupuje z hřebene střechy novogotický sanktusník. Celkový pohled na kostel od jihu z Vyšehradských sadů 52

55 Popis kostela Pohled od východu z hlavní přístupové cesty k bazilice, ulice K Rotundě 53

56 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Interiér Hlavní loď má délku šesti klenebních polí, přičemž v západním poli mezi věžemi je umístěna vstupní předsíň, sklenutá třemi menšími poli křížové klenby, a nad ní v patře hudební kruchta. Hlavní loď se otevírá po obou stranách pěti arkádami do bočních lodí. Presbytář, oddělený od lodi profilovaným lomeným triumfálním obloukem, je zaklenutý dvěma poli novogotické křížové klenby, jejíž žebra s hruškovým profilem sbíhají v závěru na válcové přípory s dekorativními hlavicemi. Křížová klenba hlavní lodi s dekorativními listovými svorníky je také novogotická. Mezi hlavní a bočními loděmi stojí čtverhranné pilíře, mezi nimiž se otevírají hrotité arkády, profilované nárožními příporami s listovou hlavicí a oktagonální patkou. K bočním lodím jsou pak připojeny mělké boční kaple, jejichž klenba navazuje na klenbu bočních lodí. Dělicí stěny mezi kaplemi jsou zakončeny polosloupy, z nichž plynule bez hlavic vybíhají klenební žebra. Klenba v bočních lodích a přiléhajících kaplích (v jižní lodi se svorníky, v severní bez svorníků) je z větší části původní z doby stavby gotického kostela ve 14. století, ale nejzápadnější pole vzniklo až při prodloužení kostela během jeho regotizace. Celý vnitřní prostor kostela je pokrytý bohatou výmalbou, která pochází převážně z doby po přestavbě chrámu na přelomu 19. a 20. století, ale dochovalo se zde i několik prvků starší výzdoby. Na stěnách jižních kaplí se zachovaly fragmenty gotických nástěnných maleb, z nichž nejlépe dochovaná je freska s Pannou Marií, Ježíškem a sv. Jiřím na východní stěně kaple sv. Josefa. Na východní čelní stěně severní 54

57 Popis kostela Pohled od vchodu kostela směrem k presbytáři (foto: Roman Albrecht) 55

58 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Průhled do hlavní lodi. Nad arkádami jižní boční lodi můžeme vidět postavy andělů a scény z historie Vyšehradu (foto: Roman Albrecht) 56

59 Popis kostela boční lodi nad vstupem do sakristie je restaurovaná barokní nástěnná malba z 18. století, z níž byla odstraněna mladší přemalba s romantickou vizí středověkého Vyšehradu před rokem Barokní malba zobrazuje pověst, podle níž měl čert přinést sloup na stavbu vyšehradského chrámu z Říma a zachycuje barokní představu o původní podobě vyšehradského chrámu, která je známá také z literatury 18. století (Prodromus gloriae Pragenae z roku 1723 od vyšehradského kanovníka Jana Floriána Hammerschmidta). Další vnitřní výmalba je už novodobá. První etapu představuje novogotická výmalba presbytáře a bočních kaplí z let a její součástí jsou nástěnné malby od předního vídeňského malíře Karla Jobsta, jež patří mezi jeho největší díla. V presbytáři jsou vymalovány výjevy ze života patronů chrámu sv. Petra (na levé stěně) a sv. Pavla (na pravé stěně), vždy po osmi obrazech a dvou velkých lunetách v horní části stěny. V kapli Panny Marie Šancovské pak je to cyklus maleb ze života Panny Marie. Ornamentální a figurální nástěnná výmalba hlavní lodi od akademických malířů manželů Františka Urbana a Marie Urbanové-Zahradnické vznikla v letech a v roce 1911 byly doplněny obrazy v lunetách nad arkádámi. Secesní výzdoba je vyvedena v souladu s architektonickými tvary a převážně v měkkých pastelových tónech. Působí tak i přes svou ornamentální bohatost velmi decentně a jedinečným způsobem dotváří interiér kostela. Na pilířích lodi je vymalováno 26 světců v rámech lemovaných ornamentem, připomínajícím orientální koberce, což vytváří dojem zavěšených gobelínů. Pojetí těchto postav bylo od jejich vzniku vysoce ceněno jako úspěšné překonání převažujícího stylu ideálních portrétů typických pro 57

60 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě 19. století: postavy působí přirozeně, lidsky a přístupně, takže pro věřícího není těžké se s takto prezentovaným světcem ztotožňovat. Zároveň díky secesní stylizaci s výraznými obrysy a plochou malbou jsou světci i přes svou pozemskou přirozenost stále ještě trochu idealizovaní. Sám malíř o nich napsal: Zkušenost, že pojmutí jakékoliv postavy světce abstraktně, příliš»nadpřirozeně«, působí cize, vedla k tomu, pojmouti tyto postavy pohádkověji, legendárně. Na stěnách hlavní lodi po stranách arkád jsou vymalovány dekorativní postavy andělů s plastickými svatozářemi, jejichž světlé šaty a křídla rytmicky rámují lomené oblouky arkád a kteří mají blízko ke stylu Alfonse Muchy. Na klenbě bočních lodí jsou pak serafové a na klenbě hlavní lodi medailony světců. V lunetách v patře po obou stranách hlavní lodi jsou vymalovány na levé straně výjevy z doby počátků křesťanství v českých zemích až po sv. Václava, na pravé straně pak ve volném symbolickém pojetí motivy spojené přímo s Vyšehradem a jeho ranými dějinami (např. rotunda sv. Martina nebo král Vratislav při založení kapitulního chrámu). To vše je doplněno bohatými rostlinnými ornamenty s množstvím secesně stylizovaných listů a květů a zvlněných křivek popínavých rostlin. Květiny byly voleny pro svůj dekorativní tvar, ale i symbolický význam. Je to bodlák, kakost, pampeliška, jahodník, čekanka, sasanka, maceška, vinná réva a další většina z nich byla byla ve středověké ikonografii používána jako mariánské symboly. Chrámová okna jsou ozdobena vitrážemi, které byly zhotoveny v letech podle návrhu Františka Sequense. V presbytáři se jedná o postavy světců, přičemž okno na jižní straně s polskými národními světci je darem polských katolíků. V bočních kaplích je to pak 58

61 Popis kostela Pohled jižní boční lodí k východu, ke vstupu do Šancovské kaple (foto: Roman Albrecht) 59

62 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě cyklus výjevů založených na tajemstvích svatého růžence a vyprávějících chronologicky příběh Panny Marie a Ježíše, počínající v Šancovské kapli, pokračující na oknech jižní lodi a končící v severní lodi. Z vnitřního vybavení kostela je po umělecké stránce nejcennější gotický obraz Panny Marie Vyšehradské. V chrámu se dochovaly také barokní oltářní obrazy neobyčejně vysoké úrovně, které byly změněny na závěsné a umístěny na stěnách bočních kaplí. Badatelé se rozcházejí v určení jejich autorství a doby vzniku: Podle starších zdrojů jsou dílem Karla Škréty nebo umělců z jeho okruhu a vznikly v poslední třetině 17. století. Uvažovalo se také o tom, že je namaloval Filip Servatius až pro barokní přestavbu kostela kolem roku Nejnověji se ale za jejich autora považuje Jan Onghers, vlámský malíř, který žil od roku 1690 až do své smrti roku 1735 v Praze a inspiroval se dílem Karla Škréty. Obrazy zřejmě byly pořízeny jako ucelený soubor roku Z dalšího barokního zařízení kostela se zachovaly pouze lavice. Další mobiliář včetně barokních oltářů byl při přestavbě odstraněn, rozprodán nebo darován jiným kostelům. Ostatní vnitřní zařízení je novogotické nebo secesní, z velké části jej navrhl sám Josef Mocker. Presbytář Dřevěný zlacený novogotický hlavní oltář se sochařskou výzdobou byl podle návrhu Josefa Mockera zhotoven v letech a posvěcen 2. listopadu Autorem sochařské výzdoby je vídeňský sochař Josef Leimer. Ve skříňovém retáblu stojí uprostřed sochy patronů kostela sv. Petra a Pavla, po stranách sochy sv. Cyrila a Metoděje. Na vrcholu oltáře je do vzdušných fiál zasazena scéna Kalvárie se sochami Krista na kříži, Panny Marie a sv. Jana 60

63 Popis kostela Presbytář (foto: Roman Albrecht) 61

64 62 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

65 Popis kostela Evangelisty a dvěma menšími postavami andělů. Predela hlavního oltáře byla v roce 1905 doplněna reliéfními řezbami od Johanna Dorera se starozákonními výjevy s Abrahámem, Izákem, Áronem a Mojžíšem. Na jižní straně presbytáře je zavěšen obraz Nanebevzetí Panny Marie z doby kolem roku 1630 s pozoruhodným ikonografickým programem: v horní části Panna Marie a andělé, v pásu pod ní starozákonní postavy, dole veliká skupina světců, v popředí svatí Petr a Pavel, Alžběta a Kateřina, Lukáš a Jan. Na severní stěně presbytáře je umístěna bronzová reliéfní deska s postavou sv. Jana Nepomuckého a relikviářem od sochaře Lumíra Šindeláře, osazená roku 1993 k šestistému výročí světcova umučení. Vedle něj stojí socha Pany Marie Lasalettské, kterou kostelu darovala Marie Chytilová Muchová, manželka malíře Alfonse Muchy. V presbytáři stojí barokní chórové lavice z období kolem roku 1697, bohatě zdobené stylizovaným rostlinným ornamentem. Jsou určeny pro vyšehradské kanovníky, kteří zde společně recitují nebo zpívají modlitbu breviáře. Tyto lavice jsou jedním z mála pozůstatků barokního vybavení kostela a jsou vybaveny mnoha technickými zajímavostmi, jako jsou sklápěcí sedadla a zasouvací stolky. Při slavnostních příležitostech se využívá pontifikální proboštský trůn pod vyřezávaným dřevěným baldachýnem podle návrhu Josefa Mockera u jižní stěny presbytáře. Novogotickou pontifikální soupravu křesla a šesti taburetů podle návrhu architekta Františka Mikše vyřezal Václav Mráz. Hlavní oltář (foto: Roman Albrecht) 63

66 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Nový oltářní stůl ze sliveneckého mramoru byl vyroben v roce 1992, mozaika pod ním je prací Antonína Kloudy. Při severním pilíři lodi nejblíže k presbytáři stojí novogotická dřevěná kazatelna z roku 1883 podle návrhu Josefa Mockera. Na řečništi reliéfní vyobrazení čtyř církevních otců (sv. Řehoř Veliký, sv. Ambrož, sv. Augustin a sv. Jeroným) od Johanna Dorera. U protějšího pilíře je umístěn památník Přemyslovců pohřbených v chrámu sv. Petra a Pavla od Lumíra Šindeláře, instalovaný roku 1992 k výročí 900 let od smrti krále Vratislava. Má podobu bronzové pamětní desky, orámované tvarem půdorysu původní románské baziliky a vyzdobené reliéfní bustou Vratislava II. a znaky rodu Přemyslovců a Vyšehradské kapituly. Barokní lavice v lodi pocházejí z doby kolem roku Boční kaple Kaple Panny Marie Šancovské či Šancovská kaple je umístěna po jižní straně presbytáře a je přístupná z jižní boční lodi hrotitým novogotickým portálem s kružbou. Kaple vznikla už v prvních letech Mockerových úprav chrámu přestavbou barokní kaple sv. Anny. Je klenutá dvěma poli křížové klenby. Stěny jsou vyzdobeny cyklem nástěnných maleb ze života Panny Marie od Karla Jobsta, klenbu a lunety doplnili dekorativními malbami František a Marie Urbanovi. Vitráže tří oken doplňují mariánské téma výjevy Zvěstování Panně Marii, Navštívení Panny Marie a Narození Ježíše. Novogotický mobiliář podle návrhu Josefa Mockera provedla řezbářská dílna Františka Mráze. Uprostřed oltářního nástavce s baldachýny stojí barokní socha Panny Marie Šancovské z roku Po obou stranách jsou pak menší sochy sv. Cecilie a sv. Kateřiny z konce 64

67 Popis kostela Památník krále Vratislava a Přemyslovců pohřbených na Vyšehradě (foto: Jaroslav Kocourek) 65

68 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě 19. století. Ve stěně jsou umístěny ostatky nalezené po husitském zničení baziliky, uchovávané až do roku 1890 u hlavního oltáře baziliky. Tyto ostatky byly přisuzovány králi Vratislavovi či Přemyslovcům. Na stěně boční lodě nad vstupem do Šancovské kaple je vyveden latinský nápis připomínající založení Vyšehradské kapituly papežem Alexandrem II. První z řady bočních lodí jižní lodi nejblíže k presbytáři je kaple sv. Josefa. Na její východní stěně se nachází nejzachovalejší pozůstatek gotické výmalby kostela. Malba, jejíž tvůrce byl zřejmě vyškolen v oboru monumentální malby, představuje triptych se sv. Jiřím, Pannou Marií a svatým Vojtěchem pod architektonickými baldachýny. Na jižní stěně kaple se také podařilo odkrýt dekorativní malbu tvořenou modrými točenicemi a písmeny a a p, která jsou vysvětlována jako zkratka titulu patriarchy antiochijského (Václava Králíka z Buřenic) nebo nověji abbatissae pragensis, abatyše pražská, tedy abatyše Svatojiřského kláštera na Pražském hradě (což by vysvětlovalo výběr světců na malbě spolu s Pannou Marií). U východní stěny stojí novogotický křídlový oltář sv. Josefa s malbami od Zikmunda Rudla z let a sochařskou výzdobou od Johanna Dorera. Na protější stěně visí barokní obraz od Jana Ongherse, zobrazující sv. Josefa s Ježíškem, andílek nese lilii jakožto atribut sv. Josefa. Vitráž v okně této kaple zobrazuje Uvedení Páně do chrámu. Následuje kaple Panny Marie Dešťové. Do křídlového novogotického oltáře z r je vsazena kopie vzácného gotického deskového obrazu Panny Marie Vyšehradské, zvané Dešťové, ze 3. čtvrtiny 14. století (originál dnes v Národní galerii). Na křídlech oltáře jsou namalovány postavy sv. Ludmily a sv. Václava od Františka Sequense. 66

69 Popis kostela Kaple Panny Marie Dešťové (foto: Jaroslav Kocourek) 67

70 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Nad oltářem nástěnná malba od Karla Jobsta z konce 19. století zobrazuje sv. Františka objímajícího ukřižovaného Krista, andělé v pozadí nesou nástroje Ježíšova utrpení (jde o oblíbený motiv mystické vize sv. Františka, převzatý z obrazu španělského barokního malíře Bartolomé Estebana Murilla z roku 1668). Na vitráži je scéna Nalezení Ježíše v chrámě. V kapli sv. Maří Magdalény stojí křídlový novogotický oltář sv. Maří Magdalény s obrazem od Karla Rudla z roku 1894, na křídlech oltáře jsou namalováni sv. Anežka a sv. Vojtěch. Naproti visí barokní obraz sv. Jana Evangelisty od Jana Ongherse, s andílkem přidržujícím kalamář a v pozadí přilétajícím orlem, který je světcovým atributem. V kapli podle zpráv z doby přestavby měla být gotická malba s Navštívením Panny Marie, ale při průzkumu byla odkryta pouze dekorativní draperie zavěšená na iluzivní tyči a malovaná římsa nesená konzolami. Na vitráži v okně této kaple je zobrazen Ježíš v Getsemanské zahradě. Dále je kaple českých patronů (Martinická). U východní stěny stojí vysoký secesní oltář českých patronů od Jana Kastnera z roku 1910 s bohatou sochařskou výzdobou Kristův kříž vystupuje z rajského stromu, okolo něj jsou shromážděni čeští patroni: uprostřed sv. Cyril a sv. Metoděj, před nimi klečí sv. Václav a Ludmila, směrem k oknu klečí sv. Vít a sv. Vojtěch, za ním sv. Zikmund a v pozadí bratři mučedníci, směrem do lodi kostela klečí sv. Jan Nepomucký a sv. Prokop, nad ním stojí sv. Norbert, sv. Anežka, sv. Kosmas a Damián, sv. Ivan, sv. Josef. Na protější stěně visí barokní obraz od Jana Ongherse, zobrazující sv. Václava, jak vyjíždí na koni do boje, doprovázen anděly. Na východní stěně měla být gotická malba se Zmrtvýchvstáním Krista, ale průzkum v 80. letech odkryl 68

71 Popis kostela Kaple českých patronů (foto: Roman Albrecht) 69

72 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Kaple Panny Marie Bolestné (foto: Roman Albrecht) 70

73 Popis kostela pouze torza maleb na jižní a západní stěně, která nejsou v současnosti viditelná. Na vitráži je scéna Bičování Krista. Nejblíže ke vchodu se nachází kaple sv. Klimenta. Novogotický deskový oltář podle návrhu Františka Mikše z let nese obraz sv. Klimenta od Karla Rudla. Naproti je zavěšen barokní obraz od Jana Ongherse, který znázorňuje sv. Klimenta jako papeže s andílky přidržujícími jeho atributy (svatopetrské klíče a kotvu). Na vitráži je Ježíš na křížové cestě. Zajímavostí v této kapli je tzv. Longinova tumba, jeden z nejpozoruhodnějších vyšehradských kamenných artefaktů. Jde o masivní 215 cm dlouhý románský sarkofág z 11. nebo počátku 12. století, zdobený po celém obvodu obloučkovým vlysem a na obou čelech a jednom boku uprostřed řeckým křížem. Podle staré pověsti v něm byly ze Říma přivezeny ostatky sv. Longina, ve skutečnosti se ale zřejmě jedná původně o sarkofág některého z Přemyslovců pohřbených na Vyšehradě (možná přímo krále Vratislava), který byl možná na začátku 15. století druhotně použit jako relikviář pro ostatky sv. Longina, jež z Itálie přivezl Václav Králík z Buřenic. Při archeologickém průzkumu v místě někdejší jižní lodi románské baziliky byl v roce 1974 objeven jiný sarkofág s podobnými rozměry ale jednodušší výzdobou, který je nyní vystaven v nedalekém Gotickém sklepě. Naproti na severní straně kostela je kaple Panny Marie Bolestné. Na novogotickém oltáři u její severní stěny stojí pod oknem velká plastika Piety od Ferdinanda Stuflessera z let Na západní stěně visí barokní obraz od Jana Ongherse, určení světce na obraze ale není jisté, může jít o sv. Karla Boromejského nebo sv. Jana Nepomuckého jako kanovníka Vyšehradské kapituly. Na východní stěně na moderní kovové konzole od Antonína 71

74 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Relikviář sv. Valentina, vystavený u příležitosti tradiční svatovalentinské pouti. Tato událost, oblíbená mezi snoubenci a těmi, kdo uvažují o manželství, se koná na Vyšehradě každoročně v únoru u příležitosti svátku patrona zamilovaných (foto: Roman Albrecht) Kloudy stojí barokní socha sv. Vojtěcha ze 2. čtvrtiny 18. století (přemístěná sem v 90. letech 20. století z kapličky sv. Vojtěcha v ohradní zdi kanovnických rezidencí, kde ji nahradila kopie). V kapli stojí dvě vitríny s některými cennými exponáty z klenotnice Vyšehradské kapituly, mezi nimi relikviář sv. Valentina. Expozice klenotnice pokračuje 72

75 Popis kostela také v přilehlých prostorech pod severní věží kostela. Na vitráži je zobrazeno Zmrtvýchvstání Krista, v dolní části pak blahoslavená Mlada Přemyslovna. Kaple sv. Jana Křtitele nebo též Krista Krále je vybavena oltářem z roku 1933 s plastikami sochaře Štěpána Zálešáka a mozaikovým pozadím, který představuje hold představitelů starého českého státu Kristu Králi. Na protější stěně barokní obraz od Jana Ongherse, zobrazující sv. Jana Křtitele, který ukazuje do pozadí na přicházejícího beránka, symbol Ježíše Krista. Vitráž zobrazuje Nanebevstoupení Krista. V kapli sv. Jana Nepomuckého stojí novogotický křídlový ostatkový oltář. V jeho střední části je uloženo množství relikvií. Na křídlech oltáře jsou vymalovány scény ze života sv. Jana Nepomuckého od Josefa Mathausera (vnitřní strana desek) a Gustava Miksche. Naproti je zavěšen barokní obraz od Jana Ongherse, zobrazující sv. Jana Nepomuckého s vidinou Ukřižování a v pozadí s Karlovým mostem, místem jeho mučednické smrti, andílci v popředí drží otevřenou knihu s nápisem připomínajícím zachování zpovědního tajemství: In vita difficillimum tacere, quae dicenda non sunt ( Nejtěžší věc v životě jest mlčeti to, co mluviti se nemá ). Vitráž v okně zobrazuje Seslání Ducha svatého. V kapli sv. Anny stojí novogotický deskový oltář s obrazem sv. Anny a Panny Marie od Josefa Mathausera, menší obrázky na křídlech oltáře jsou od Antonína Krisana. Na oltáři je postavena kopie sošky Panny Marie Třiceti tří, patronky Uruguaye, kterou darovala vyšehradské kapitule uruguayská velvyslankyně v roce 2011, u příležitosti dvoustého výročí nezávislosti Uruguaye. Na protější stěně visí barokní obraz sv. Martina se žebrákem od Jana 73

76 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Kaple sv. Anny (foto: Roman Albrecht) 74

77 Popis kostela Ongherse. V kapli je také socha Piety, již vytvořil sochař Miroslav Hudeček v roce 1998 na památku svých tragicky zemřelých dětí. Na vitráži je zobrazeno Nanebevzetí Panny Marie. Poslední je kaple sv. Františka z Assisi. Křídlový novogotický oltář je stejně řešený jako protějškový oltář v kapli sv. Josefa. Titulární obraz sv. Františka vymaloval František Sequens v roce 1894, výjevy ze světcova života na křídlech oltáře jsou od Antonína Krisana. Naproti je zavěšen obraz Stigmatizace sv. Františka, pozoruhodná manýristická malba z doby kolem roku U jeho autorství se uvažuje o spolupráci Hanse von Aachen a Roelandta Saveryho, dvou významných malířů na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Vitráž v této kapli zobrazuje Korunování Panny Marie. Obrazy křížové cesty rozmístěné v jednotlivých kaplích namaloval v 70. letech 19. století František Čermák podle předlohy Josefa Führicha. Chrámový betlém, který bývá vystaven v jižní lodi jen ve vánoční době od 25. prosince do svátku Uvedení Páně do chrámu (2. února), tvoří třináct postav včetně svaté rodiny v životní velikosti a pět figur zvířat. Betlém pro baziliku vyrobila na začátku 20. století dílna Ferdinanda Stuflessera ze St. Ulrich in Gröden v Jižním Tyrolsku. Postavy jsou vyřezány ze dřeva v realistickém postnazarénském stylu a polychromovány. Roku 2019 byl betlém doplněn figurou slůněte. Betlém je zasazen do stylizované salaše se šindelovou krytinou a nad ní je zavěšen anděl držící stuhu s nápisem Gloria in excelsis Deo, který jako jediný zůstává trvale na místě. Ušlechtilá řezba figur a instalace jeslí řadí tento betlém mezi nejhezčí v Praze. 75

78 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Na hudební kruchtě nad vstupem do kostela se nacházejí varhany ve dvou symetricky umístěných skříních s bohatou novogotickou řezbářskou výzdobou. Vyrobila je roku 1903 firma bratří Paštíků a čítají celkem asi píšťal, které jsou uspořádány do 49 rejstříků. Varhany (foto: Roman Albrecht) 76

79 Popis kostela 77

80 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Panna Maria Vyšehradská (Dešťová Madona) Obraz Panny Marie Vyšehradské, zvaný také Dešťová Madona, je jeden z nejstarších dochovaných českých středověkých obrazů. Obraz namalovaný na desce z jedlového dřeva svým námětem patří mezi madony pokorné (Madonna dell Umiltà), oblíbené zvláště v Itálii Matka Boží, Panna Maria, jako prostá žena usedla na zelenou louku posetou květinami symbolického významu, připravena nakojit své dítě. Panna Maria, zahalená do prostého modrého pláště, má kolem hlavy paprskovou svatozář s dvanácti hvězdami a její pravá noha spočívá na srpu měsíce ležícího v trávě. Ježíšek, rovněž se svatozáří, je zavinut do bohatě dekorované látky, naznačující jeho královskou důstojnost. Původ obrazu je zahalen tajemstvím. Podle legendy ho namaloval sám sv. Lukáš (který je ctěn jako patron malířů) a Karel IV. si jej přivezl ze své korunovační cesty do Itálie. Ve skutečnosti byl namalován kolem roku 1355 neznámým autorem pravděpodobně z dílny mistra Vyšebrodského oltáře, avšak je inspirovaný tehdejším italským uměním. Pravděpodobně jej dal namalovat druhý český arcibiskup a první kardinál Jan Očko z Vlašimi pro oltář dnes již neexistujícího špitálního kostela Pokory Panny Marie ve vyšehradském podhradí. Koncem 14. století byl obraz doplněn příkrovem ze zlaceného stříbra zakrývajícím pozadí, který nechal zhotovit vyšehradský probošt a kancléř Václav Králík z Bubenic (při pozdějším restaurování byl sejmut, ale patří k nejstarším v celku dochovaným příkrovům ikon v Evropě). Další osudy obrazu jsou nejasné, ale dostal se do sbírky císaře Rudolfa II., načež ho dvorní rada Ondřej Hannewald roku 1606 daroval zpět Vyšehradské kapitule. V roce 1769 doplnil pražský zlatník Jan Jiří Bruelus ml. dvojici reliéfních korunek ze zlaceného stříbra. Od roku 1638 je Vyšehradská madona nazývána také Dešťovou. Podle legendy měl během mimořádného sucha jeden z vyšehradských kanovníků sen, že má nést obraz s procesím do Emauzského kláštera a prosit za déšť. Když to 78

81 Popis kostela Obraz Panny Marie Vyšehradské (foto: Jaroslav Kocourek) udělal, začalo skutečně vydatně pršet. Vyšehradská madona si pak získala nesmírnou oblibu jako přímluvkyně za déšť a prosebná procesí byla pak vypravována, kdykoli zavládlo sucho, na čemž nic nezměnil ani zákaz poutí císařem Josefem II. O někdejším významu tohoto procesí svědčí i to, že jednou se ho zúčastnilo na 20 tisíc lidí. Roku 1911 byl obraz restaurován a zbaven pozdějších přídavků. Znovu byl restaurován při rekonstrukci chrámu v 80. a 90. letech 20. století a následně spolu s příkrovem zapůjčen do stálé expozice starého umění Národní galerie v Anežském klášteře. Pro oltář ve vyšehradské bazilice namaloval akademický malíř a restaurátor Jan Pasálek věrnou kopii v původní technologii. Stříbrné korunky jsou vystaveny v expozici vyšehradské klenotnice. 79

82 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Panna Maria Šancovská Vedle gotické ikony Panny Marie Vyšehradské či Dešťové je bazilika sv. Petra a Pavla domovem také pro druhé uctívané zobrazení Matky Boží a zároveň cenné umělecké dílo. Je to vzácná barokní socha Panny Marie, která podle svého původního umístění dostala přídomek Šancovská neboli Hradební. Dřevěná polychromovaná socha představuje stojící Pannu Marii, držící malého Ježíška. Panna Maria má královské žezlo, Ježíšek pravou rukou žehná, v levé ruce drží královské jablko s křížkem. Oba mají na hlavě královské koruny z pozlaceného stříbrného tepaného plechu, které byly k sochám doplněny roku Původ této sochy madony s Ježíškem se datuje do roku 1725, kdy ji bavorský zednický tovaryš Michal Hoch nechal zhotovit u řezbáře Šimona Thalera a umístil ji do tehdy odsvěceného kostelíku Stětí sv. Jana, který byl už tehdy částečně zbořený a zabudovaný do barokních hradeb Vyšehradu. Brzy lidé, kteří u sochy prosili Matku Boží o přímluvu, začali zakoušet zázraky uzdravení. Proto pro ni dal v roce 1748 vyšehradský kanovník a později děkan Jan Tomáš Berghauer postavit důstojnější příbytek, poutní kapli Panny Marie na Hradbách, stojící před kostelíkem Stětí sv. Jana. Už roku 1784 byla však tato kaple zrušena Josefem II., a tak socha Panny Marie našla útočiště přímo v chrámu sv. Petra a Pavla, v kapli původně zasvěcené sv. Anně, pro niž se pak vžilo označení podle Panny Marie Šancovské. Po roce 1887 byla Šancovská kaple výrazně přestavěna, zvýšena o jedno patro a upravena v novogotickém stylu. Socha Panny Marie Šancovské byla pak umístěna do nového oltáře, kde byla doplněna sochami sv. Cecílie a sv. Kateřiny. Oltář Panny Marie Šancovské, po stranách sochy sv. Cecílie a sv. Kateřiny (foto: Roman Albrecht) 80

83 Popis kostela 81

84 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Literatura BAŤKOVÁ, Růžena a kol., Umělecké památky Prahy: Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady. Praha: Academia, BEDRNÍČEK, Pavel, Vyšehrad tisíciletá sága. Praha: Volvox Globator, BEDRNÍČEK, Pavel, Příběhy pražských svatyní. Praha: Volvox Globator, Cachová, Tereza, Vitráže Františka Urbana, diplomová práce FF UK, Praha: Dragoun, Zdeněk, Praha Praha: Libri, 2002 EKERT, František, Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek II. Praha, KALINA, Pavel, Praha Praha: Libri, 2004 Kotous, Jan, Vyšehradská miscellanea. Praha: Academia Economia, Kovářová, Lenka, František Mikš a jeho sakrální architektonická tvorba, diplomová práce FF UK, Praha: Královský Vyšehrad 2. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, Královský Vyšehrad 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, Kupka, Vladimír, Pražská opevnění. Praha: Libri, 2008 Lešovský, Dalibor: Jan Onghers, diplomová práce FF UK, Praha: NECHVÁTAL, Bořivoj, Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Praha: Archeologický ústav AV ČR Praha, Poche, Emanuel, Zmizelá Praha: Díl 4, Vyšehrad a zevní okresy Prahy. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002 PLATOVSKÁ, Marie a kol., Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. [online]. Dostupné z: 82

85 Vydává: Městská část Praha 2 Text a grafická úprava: Matěj Čadil Fotografie: Matěj Čadil (není-li uvedeno jinak) Ilustrace na titulní straně: Matěj Čadil Fotografie na zadní straně: Václav Chaloupka Mapové podklady: Přispěvatelé OpenStreetMap.org Tisk: Tiskárna PRATR a.s., Trutnov Praha 2020

86