PŘEHLED PRÁVNICKÝCH OSOB, SROVNÁNÍ S RAKOUSKOU ÚPRAVOU

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva Diplomová práce PŘEHLED PRÁVNICKÝCH OSOB, SROVNÁNÍ S RAKOUSKOU ÚPRAVOU Hana Koutná 2008 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny...

2 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 2 OBSAH ÚVOD... 4 I. OBECNÁ ČÁST K POJMU PRÁVNICKÉ OSOBY Historický vývoj pojmu právnické osoby Pojmová definice právnické osoby Charakteristické rysy právnické osoby Vznik na základě zákona Právní subjektivita Způsobilost k právním úkonům Deliktní způsobilost Organizační struktura Majetková samostatnost Název Sídlo Národnost K TYPOLOGII PRÁVNICKÝCH OSOB K typologii právnických osob obecně Členění podle povahy a míry ingerence zákonodárce na vznik právnických osob a zaměření jejich činnosti Členění dle charakteristiky faktického základu právnické osoby Členění dle účelu, za kterým byla právnická osoby založena či zřízena Členění dle právního režimu, kterému právnická osoba podléhá LEGISLATIVNÍ POJETÍ PRÁVNICKÝCH OSOB Pojetí právnických osob dle českého práva Pojetí právnických osob dle rakouského práva Úprava právnických osob v návrhu nového občanského zákoníku II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST PRÁVNICKÉ OSOBY SOUKROMÉHO PRÁVA Soukromoprávní korporace Obchodní společnosti a družstva Sdružení Církve a náboženské společnosti Politické strany a hnutí Společenství vlastníků jednotek Zájmové sdružení právnických osob Honební společenstva Komoditní burzy Soukromoprávní korporace v režimu práva Evropských společenství Organizace s mezinárodním prvkem Soukromoprávní nadace Nadace a fondy Soukromoprávní ústavy... 39

3 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 3 2. PRÁVNICKÉ OSOBY VEŘEJNÉHO PRÁVA Veřejnoprávní korporace Stát, samosprávné územní celky Komory a obdobná profesní sdružení Další veřejnoprávní korporace Veřejnoprávní korporace v režimu práva Evropských společenství Veřejnoprávní korporace v režimu mezinárodního práva Veřejnoprávní fondy Veřejnoprávní ústavy Školské právnické osoby Veřejnoprávní finanční instituce Média Další veřejnoprávní ústavy PRÁVNÍ ÚTVARY PŘIPOMÍNAJÍCÍ PRÁVNICKÉ OSOBY ZÁVĚR RESÜMEE PŘEHLED POUŽITÝCH ZDROJŮ PŘÍLOHY... 70

4 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 4 ÚVOD Význam právnických osob je v moderních společnostech enormní. Kromě ekonomické oblasti se konstrukce právnických osob využívá i v dalších oblastech života společnosti. Typickým příkladem mohou být sdružení či nadace založené za kulturními či sociálními účely. Pojem právnické osoby je pojmem v právu poměrně novým, nicméně právnické osoby typu korporace (sdružení) nachází svůj základ již v římském právu. Lidé měli potřebu sdružovat se od nepaměti, rychle pochopili, že společnými silami dosáhnou více než každý sám. I přes rozšířenost pojmu právnické osoby v dnešní době legislativa ani právní teorie doposud nepodává jednotnou přijatelnou definici institutu právnické osoby. Právnické osoby tak bývají nejčastěji definovány za pomocí osob fyzických jako právní útvary disponující vlastnostmi osob fyzických právní subjektivitou a způsobilostí k právním úkonům. Převážná většina moderních právních řádů buduje koncepce právnických osob na základě teorie fikce. Za právnické osoby jsou tak většinou považovány subjekty, o nichž tak stanoví zákon a to jak výslovně tak nepřímo. Ve výsledku tak dostáváme soubor různých subjektů odlišných od osob fyzických, o nichž zákonodárce stanovil, že jsou způsobilé nabývat práva a povinnosti a disponují způsobilostí k právním úkonům. Cílem diplomové práce s názvem,,přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou je podat přehled těchto subjektů, právnických osob, dle stávající platné právní úpravy. Téma v sobě zahrnuje hned několik úkolů. Prvním z nich je shromáždění souboru právnických osob, jejichž existenci uznává stávající právní úprava a to jak v rámci České republiky, tak v rámci Rakouska. Následně bude s těmito soubory pracováno a jednotlivé právnické osoby budou utříděny do několika skupin dle společných charakteristik tak, aby práce podávala představu nejen o základních charakteristikách jednotlivých právnických osob, ale i o struktuře souboru právnických osob. Za tímto účelem bude diplomová práce doplněna o přehledné tabulky nastiňující členění souboru právnických osob v obou zemích. Cílem práce je dále poukázat na klíčové rozdíly v právní úpravě obou států. Tyto se budou týkat zejména jednotlivých právnických osob, event. skupin právnických osob. Podstatné rozdíly lze očekávat zejména ve skupině veřejnoprávních osob, kdy tyto bývají zřizovány jako individuální právnické osoby zvláštními zákony. Vzhledem ke skutečnosti, že účelů, za nimiž jsou tyto právnické osoby konstituovány lze obvykle dosáhnout i jinými způsoby než tvorbou právnické osoby např. svěřením úkolů v dané oblasti organizační

5 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 5 složce státu, soukromoprávním subjektům apod., nebude tento pestrý soubor právnických osob v rámci České republiky odpovídat úpravě našich sousedů. Dále bude práce doplněna o související témata. Vzhledem ke skutečnosti, že Poslanecká sněmovna bude v brzkém období projednávat návrh nového občanského zákoníku, považuji za vhodné v práci zmínit také úpravu právnických osob obsaženou v tomto návrhu. Dále práce pojedná i o subjektech, které bývají s právnickými osobami často zaměňovány. Výsledkem bude kompletní přehled právnických osob v obou státech, doplněný o teoretické a další souvislosti.

6 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 6 I. OBECNÁ ČÁST

7 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 7 1. K POJMU PRÁVNICKÉ OSOBY 1.1. Historický vývoj pojmu právnické osoby Právnická osoba jako souborný, obecně charakterizovaný právní pojem se v právní terminologii prosadil teprve zhruba před dvěma sty lety. V průběhu tohoto období až do současnosti prošel pojem právnické osoby vývojem, kdy v současnosti je právnickým osobám přiznáváno postavení subjektů práva k vymezení jejich základní právní charakteristiky. 1 Vývoji pojmu právnických osob dominovaly dvě teorie (klasické teorie právnických osob) odlišující se stupněm reality, jaký právnickým osobám přiznávaly, a to teorie fikce a teorie reality. Historicky starší teorie fikce se zakládaly na tezi, že právnické osoby nemají v reálném světě svou existenci a existují tak pouze jako fikce vytvořená právním řádem. Jako jediný reálně existující typ osoby uznávaly osobu fyzickou. Právnické osoby pak považovaly za útvary uměle vytvořené právem, které v reálném světě nemají oporu. Na principu fikce, tvorby právnických osob právotvornou činností, je budována převážná většina koncepcí právnických osob v českém i zahraničních právních řádech. 2 Ze zastánců teorie fikce lze jmenovat Savignyho, Puchtu či Ungera. Mladší teorie reality, zrozené v období právního positivismu, naproti tomu od počátku vycházely z názoru, že právnické osoby jako organizační útvary aspirující na svou samostatnost reálně existují. Právo je potom jako realitu pouze akceptuje, nikoliv vytváří. V českém právním řádu jsou na principu teorie reality právnické osoby budovány pouze výjimečně, jako příklad lze uvést odborové organizace. 3 Za zastánce teorie reality jsou považováni například Bluntschli, Gierke, Renard či Hauriou. Vývoj právních teorií pokračoval k teoriím moderním novodobým. Z moderních teorií můžeme jmenovat zájmovou teorii zakládající se na tezi, že právnické osoby vznikají za účelem ochrany především ekonomických zájmů. Zájmová teorie právnických osob se zakládá především na tezích R. Iheringa, který definuje subjektivní právo jako společensky chráněný zájem. Za účelem ochrany subjektivních práv potom vznikají právnické osoby. Dále jsou mezi novodobými teoriemi právnických osob uváděny teorie syntézy právních pravidel, Westermannova teorie přičitatelnosti, teorie relativity způsobilostí právnických osob, teorie právnických osob jako Socialperson, teorie právnických osob jako právně-technické metody, teorie odvozených právních způsobilostí, mocenská teorie vnitřní organizace, teorie 1 Holub M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. Svazek. 2. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2002, str Fiala J. a kol. Občanské právo. Praha: ASPI a.s., 2006, str Tamtéž, str. 23

8 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 8 autonomie právnických osob, novodobé přirozenoprávní koncepce a koncepce diferenciace právních způsobilostí. 4 Rovněž právní úprava právnických osob prošla v posledních dvou stoletích vývojem. Historickým předpisem platným na našem území byl rakouský Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 (dále jen,,abgb, odvozeno z Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch). ABGB doposud platí v Rakousku jako základní civilní kodex. ABGB o právnických osobách vůbec nehovoří, namísto pojmu právnické osoby užívá pojem osoby,,morální. Tento pojem, jak bude uvedeno níže v části věnované rakouské úpravě, nejenže již zastaral, ale také obsahově neodpovídá náplni současného pojmu právnické osoby. Dalším kodexem upravujícím postavení právnických osob na našem území byl občanský zákoník z roku 1950, značně poznamenaný ideologií své doby. Došlo k odklonu od tradiční koncepce právnických osob nejen po terminologické stránce ale též po stránce typologické. Nově byly vytvořeny především národní a komunální podniky, podniky státního obchodu aj. 5 V ust. 21 tento občanský zákoník zakotvil v obecné podobě jednoznačnou preferenci (doslovně zvláštní ochranu),,socialistických právních osob. 6 Systém soukromého práva byl dále významně změněn v šedesátých letech vydáním nového hospodářského zákoníku, zákoníku mezinárodního obchodu a občanského zákoníku. Občanský zákoník, předpis č. 40/1964 Sb., na našem území platí doposud. Nicméně v něm obsažená úprava právnických osob naznala od roku 1964 značných změn, a to zejména v souvislosti se změnou politické scény v roce Původní text nadále užíval namísto pojmu právnické osoby pojem socialistická organizace, příp. jiná než socialistická organizace. V roce 1989 došlo ke změně a k opětovnému rozlišování subjektů práva na fyzické a právnické osoby, jež občanský zákoník vyjadřuje do současnosti. Právnické osoby byly typově rozčleněny na korporace, nadace, jednotky územní samosprávy a jiné právnické osoby, o nichž tak stanoví zákon Pojmová definice právnické osoby Již stará latinská poučka praví: Omnis definitio in iure civili periculosa est: parum estenim, ut non subverti possit V právu civilním je každá definice nebezpečná: neboť jen málokdy se stane, že by nemohla být vyvrácena; viz. D 50, 17, 202 Iavolenus. 7 Dvojnásob 4 Hurdík J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika), Brno: Masarykova Univerzita, 2002, str Dvořák J. Vývoj občanského práva. Vývoj práva v Československu v letech Sborník příspěvků. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004, str Tamtéž, str Kincl J., Urfus V., Skřejpek M. Římské právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, str. 356

9 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 9 to platí o definování institutu právnické osoby. Přesto, že k problematice právnických osob bylo vzhledem k fundamentalitě tohoto institutu v právním řádu popsáno bezpočet stran, zůstává pojmové vymezení právnické osoby neuzavřeno, protože se žádný z pokusů o definici právnické osoby nedočkal většinové akceptace. 8 Rovněž v málokterém občanském zákoníku, český i rakouský kodex civilního práva nevyjímaje, nalezneme ucelenou definici právnické osoby. V právní teorii bývají právnické osoby většinou definovány za pomocí osob fyzických.,,právnické osoby tak lze charakterizovat jako umělé (právem vytvořené) útvary, odvozené od osob fyzických, a zásadně vybavené právními způsobilostmi adekvátními osobám fyzickým, tj. způsobilostí k právům a povinnostem a způsobilostí k právním úkonům. 9 Ze stejného principu vycházel již rakouský ABGB, když v ustanovení věnovanému právnickým osobám - 26 přiznává právnickým osobám,,oproti jiným osobám stejná práva jako mají osoby fyzické. 10 Právnické osoby tak lze označit za,,deriváty osob fyzických. 11 Z. Madar ve svém právnickém slovníku k právnickým osobám uvádí:,,myšlenková konstrukce právnické osoby vyplývá z potřeby vyjádřit, že na určitém stupni společné činnosti více fyzických osob vzniká nová kvalita spočívající v tvorbě zvláštní vůle odlišné od vůle jednotlivých fyzických osob a zároveň dochází k oddělení určitého majetkového substrátu od majetku fyzických osob na společné činnosti se podílejících nebo ji za určitým účelem zakládajících (iniciujících). 12 Z rakouských autorů podstatu právnických osob výstižně popisuje např. H. Koziol:,,U právnických osob jde o skutečnost, že útvaru, který není člověkem, je právním řádem připisována schopnost být nositelem práv a povinností. Práva a povinnosti právnické osoby jsou potom silně oddělovány od práv fyzických osob zakladatelů či zřizovatelů. 13 K jednotné a akceptované definici právnických osob právní teorií nejspíše povede ještě dlouhá cesta, neboť: Potýká-li se právní literatura a právní praxe včetně judikatury ve většině zemí kontinentální Evropy dlouhodobě s celou řadou nezodpovězených či nejednotně řešených otázek spojených s procesem vzniku, právního uznání, právní existence, místa v právních vztazích právnických osob, jakož i otázek dalších, již dílčí povahy, řada z nich 8 Švestka J., Spáčil J., Škárová M., Hulmák M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha. C.H. Beck, 2008, str Fiala J. a kol. Občanské právo. Praha: ASPI a.s., 2006, str Zákon č. 946/1811 JGS, Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch, ve znění pozdějších předpisů, ust Hurdík, J. Právnické osoby a jejich typologie. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, str. IX. 12 Madar, Z. a kol. Slovník českého práva. 3. vydání. Praha : Linde Praha, a. s., 2002, str Koziol H., Weiser R. Grundriß des bürgerlichen Rechts. Band 1. Allgemeiner Teil und Schuldrecht. Wien: Manzche Verlags- und Universitätsbuchhandlung 1995, str. 60

10 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 10 pramení z nejednotného teoretického konceptu právnických osob jako umělého právního útvaru, přijímaného jednotlivými skupinami či jednotlivými autory těchto názorů. 14 Od pojmu právnické osoby je třeba odlišit pojem subjektu práva. Subjektem práva je každý, komu zákon přiznává určité práva či povinnosti, způsobilost vyvolat svým jednáním či nečinností určité právní následky. Naproti tomu právnické osoby jsou takové subjekty práva, které mají způsobilost k právům a povinnostem z občanskoprávních vztahů, a to v plném rozsahu stanoveném právními předpisy. Rozsah práv a povinností, které může právnická osoba nabývat, lze omezit pouze zákonem. 15 Bližší charakteristika právnických osob bude podána v následující podkapitole Charakteristické rysy právnické osoby Náš občanský zákoník právnické osoby sice nedefinuje, ale uvádí základní charakteristické rysy, kterými se právnické osoby vyznačují. Tyto rysy určují jejich povahu i funkce v právním životě 16 a slouží též jako identifikační znaky odlišující vzájemně jednotlivé právnické osoby. Jsou jimi: Vznik na základě zákona Vznik právnických osob upravuje ust. 19 občanského zákoníku. Ke zřízení právnické osoby je třeba písemná smlouva či zakládací listina, právnická osoba vzniká zápisem do obchodního či jiného zákonem stanoveného rejstříku. Jedná se o obecnou úpravu, před jejíž aplikací mohou mít přednost zvláštní předpisy. Tak je například většina právnických osob veřejného práva zřízena zvláštními zákony a ne zakládací listinou či smlouvou. Soukromoprávní společenství vlastníků jednotek zase vzniká na základě zákonem předvídané právní skutečnosti a jeho zápis do obchodního rejstříku má pak již pouze deklaratorní charakter. Nicméně ust. 19 je aplikovatelné na většinu soukromoprávních právnických osob. Právní teorie rozlišuje tři způsoby zakládání právnických osob 17 : - způsob volného zakládání (princip volnosti), kdy právnická osoba vzniká perfekcí zakládacího dokumentu, registrace se nevyžaduje, případně má již jen deklaratorní charakter. Tento způsob zakládání byl typický pro rakouská sdružení (Verein) do roku S ohledem na omezení právní jistoty účastníků občanskoprávních vztahů byl tento způsob hodnocen jako 14 Hurdík J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika), Brno: Masarykova Univerzita, 2002, str Baudyš P. Právnická osoba, organizace a právní subjektivita. Právní rádce č. 3/1998 ze dne , str Holub M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. Svazek. 2. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2002, str Eliáš K. a kol. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha: Linde a.s., 2008, str. 125

11 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 11 nevyhovující a byl roku 2002 v rámci nového zákona o sdružení (zákon č. 66/2002 BGBl., Vereinsgesetz) nahrazen způsobem registračním. - způsob registrační (princip legality) spočívající ve dvoufázovém postupu založení a následné registraci v příslušném veřejnoprávním rejstříku. Registrační způsob je u nás i v Rakousku nejrozšířenější. - způsob koncesní (princip koncesní), kdy k založení právnické osoby je vyžadován souhlas či povolení a právnická osoba vzniká následně registrací, se vyskytuje pouze výjimečně. Jedná se spíše o historickou praktiku např. do roku 1990 byli u nás na tomto principu zakládány akciové společnosti, v Rakousku byla v minulosti obdobně zakládána hospodářská sdružení (Wirschaftsverein) na základě Patentu o sdružení z roku 1852 (Vereinspatent 1852). Ust. 19 hovoří o zřízení či založení a vzniku právnické osoby, tedy o dvou fázích provázejících vznik právnických osob. Zřízení či založení je prvním krokem. Ke vzniku konstituování právnické osoby dochází následně obvykle zápisem do veřejného rejstříku. Postup tak odpovídá výše zmíněnému registračnímu principu Právní subjektivita Právní subjektivita představuje způsobilost být nositelem práv a povinností, která náleží osobě v právním smyslu. 18 Oproti fyzickým osobám je právní subjektivita právnických osob vymezena jejich zaměřením, účelem hovoříme v tomto smyslu o tzv. speciální subjektivitě. Speciální právní subjektivita je u právnických osob veřejného práva vymezena zákonem, u právnických osob soukromého práva potom jednak obecně typem právnické osoby, omezeními zákonnými a dále předmětem činnosti vymezeným v zakládacím dokumentu. Dále je právní subjektivita právnických osob omezena jejich fiktivní povahou a proto na rozdíl od fyzických osob nemohou být subjekty práva na život, práva na ochranu zdraví a řady práv z oblasti rodinného práva Způsobilost k právním úkonům Způsobilost právnické osoby k právním úkonům vychází z právní subjektivity právnické osoby, neboť způsobilosti k právním úkonům mohou nabývat pouze subjekty vybavené právní subjektivitou. Způsobilost k právním úkonům vyjadřuje ve srovnání s právní subjektivitou jako obecnou způsobilostí být osobou v právním smyslu konkrétní potenciál 18 Hurdík J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno: Masarykova univerzita, 2000, str. 139

12 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 12 osoby v právním smyslu vlastními úkony nabývat, pozbývat či měnit obsah těch práv a povinností, které jsou jí jako určitému typu právnické osoby svěřeny. 19 Způsobilost právnické osoby může být na základě zákona po splnění zákonem stanovených předpokladů omezena např. v souvislosti s likvidací, konkursem či nucenou správou. Na rozdíl od fyzických osob u právnických osob nepřichází v úvahu zbavení způsobilosti k právním úkonům Deliktní způsobilost Deliktní způsobilostí rozumíme způsobilost k protiprávním úkonům. Právnické osoby jsou vybaveny deliktní způsobilostí v tom rozsahu, ve kterém je deliktní chování osob plnících úkoly právnické osoby připisováno z hlediska jejich následků přímo právnické osobě. 21 Překročí-li fyzická osoba plnící úkoly právnické osoby své oprávnění, je z takového chování zavázána pouze tato fyzická osoba Organizační struktura Úkolem specifické organizační struktury právnické osoby je formování a projev vůle právnické osoby navenek prostřednictvím vůlí fyzických osob členů orgánů, zřizovatelů apod. 22 Organizační struktura konkrétní právnické osoby je potom vymezena legislativním rámcem a to zcela v případě právnických osob veřejného práva. U soukromoprávních právnických osob bývá organizační struktura dále rozpracována v soukromoprávních vnitřních předpisech právnické osoby Majetková samostatnost Významným charakteristickým rysem všech typů právnických osob je oddělení majetku právnické osoby od majetku jejich členů či zakladatelů. Právnická osoba je tak majetkově odpovědná vůči ostatním osobám Název Název právnické osoby je upraven v ust. 19 občanského zákoníku. Je jedním z identifikačních znaků právnické osoby. Proto musí být určen již od počátku, musí být 19 Tamtéž, str Holub M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. Svazek. 2. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2002, str Holub M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. Svazek. 2. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2002, str Tamtéž, str Hurdík J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno: Masarykova univerzita, 2000, str. 146

13 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 13 takový, aby právnickou osobu dostatečně individualizoval. Název dále nesmí klamat, musí být zvolen přiměřeně k poměrům příslušné právnické osoby. Nesmí být dvojí. Název právnické osoby je obvykle složen ze dvou částí kmene a dodatku. Kmen má základní význam pro identifikaci právnické osoby. Dodatek nese zpravidla informaci o právní formě právnické osoby, příležitostně též o umístění právnické osoby, příp. o skutečnosti, že právnická osoba je v likvidaci. V ust. 19b občanského zákoníku je dále zakotvena ochrana názvu právnické osoby. U obchodních společností je tato ochrana dále rozvedena v ust. 12 obchodního zákoníku v rámci ochrany obchodní firmy Sídlo Sídlo je významným identifikačním znakem právnických osob, který musí být určen již při vzniku právnické osoby. Odlišujeme tzv. právní sídlo adresa, kterou právnická osoba uvádí ve svých dokumentech a faktické sídlo jako centrum činnosti právnické osoby. Obecně platí, že právní a faktické sídlo by se měly shodovat. Sídlo je místem, na kterém se může veřejnost s právnickou osobou stýkat. U právnických osob zřizovaných zákonem obvykle bývá sídlo uvedeno pouze názvem obce, u ostatních právnických osob je vyžadována plná adresa, která i když nemusí být uvedena přímo v zakládacím dokumentu, musí být dále specifikována Národnost Národnost právnické osoby je chápána jako příslušnost k určitému státu. Národnost právnické osoby může být posuzována na základě několika hledisek. Zpravidla jsou uváděna následující tři hlediska: - princip sídla, kdy sídlo je charakterizováno jako domicil právnické osoby, - princip inkorporace, kdy statut právnické osoby záleží na místě, kde byla konstituována, - princip kontroly, kdy domicil právnické osoby je odvozován od místa, odkud je kontrolován kapitál či vedení právnické osoby. 24 Náš právní řád akceptuje první z uvedených, přičemž existuje-li rozpor mezi sídlem statutárním a faktickým, má přednost sídlo právní (statutární). 24 Hurdík J. Právnické osoby (Obecná právní charakteristika). Brno: Masarykova univerzita, 2000, str

14 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou K TYPOLOGII PRÁVNICKÝCH OSOB 2.1. K typologii právnických osob obecně V českém právním řádu je k dnešnímu dni zakotveno něco přes 60 typů právnických osob, v Rakousku je tomu obdobně. Soubor právnických osob lze dělit podle různých klasifikačních kritérií na několik skupin. Pro představu čtenáře uvádím demonstrativní výčet kriterií, která jsou literaturou nejvíce užívána: a. povaha a míra ingerence zákonodárce na vznik právnické osoby a zaměření její činnosti (právnické osoby soukromého a veřejného práva), b. charakteristika faktického základu právnické osoby tj. zda jde o osobní či majetkový základ (korporace, nadace, ústavy), c. účel založení právnické osoby (např. založené či zřízené za účelem zisku či za jiným účelem, podnikatelé a nepodnikatelé), d. legislativní členění dle ust. 18 odst. 2 občanského zákoníku (korporace, nadace, jednotky územní samosprávy, jiné). e. osobní status právnické osoby (vnitrostátní, mezinárodní, v režimu evropského práva). O nastíněných členěních bude pojednáno v následujících podkapitolách. O legislativním členění dle písm. d) bude jako o stávající právní úpravě pojednáno v rámci třetí kapitoly Členění podle povahy a míry ingerence zákonodárce na vznik právnických osob a zaměření jejich činnosti Právnické osoby se dělí dle povahy právního základu, na jehož základě právnická osoba vznikla na: právnické osoby veřejnoprávní, právnické osoby soukromoprávní. Soukromoprávní právnické osoby vznikají na základě jednostranných či vícestranných právních úkonů tedy projevů vůle zřizovatelů, soukromoprávních úkonů; veřejnoprávní právnické osoby vznikají kompletně individuálním právním aktem veřejné moci - ať již ze zákona nebo z moci veřejnoprávního (správního) aktu vydaného na zákonném podkladě, jako jednotlivé, specifické právnické osoby. 25 Prof. Hurdík ve své práci Právnické osoby a jejich typologie k výše uvedenému uvádí, že není kriteriem přítomnost či nepřítomnost aktu veřejné 25 Eliáš K. a kol. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Praha: Linde a.s., 2008, str. 118

15 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 15 moci, nýbrž přítomnost či nepřítomnost aktu soukromého práva tj. soukromoprávního úkonu. Zda je třeba případné veřejnoprávní uznání právnické osoby vzniklé na základě soukromoprávního úkonu pak není rozhodující. 26 Rakouští autoři Koziol a Weiser zastávají obdobný názor ve své publikaci,,základy občanského práva (Grundriß des bürgerlichen Rechts). Kromě rozdílu ve způsobu jejich vzniku lze dále vysledovat další rozdíly kritéria, dle nichž lze tyto dvě kategorie právnických osob vymezit. Nutno dodat, že právní teorie není doposud sjednocena na žádném z těchto kritérií a někteří autoři se proto k dělení právnických osob na právnické osoby veřejného a soukromého práva staví skepticky, neboť při dělení právnických osob na soukromoprávní a veřejnoprávní dle více kritérií vždy nedostaneme identické skupiny. Většina autorů se přiklání ke kriteriu spočívajícím ve způsobu vzniku právnické osoby, jak bylo uvedeno výše. Pro zvláštní část diplomové práce jsem jej zvolila taktéž, neboť lze dle mého názoru vždy poměrně jednoznačně určit, zda je k založení právnické osoby třeba soukromoprávní úkon. Pro úplnost cituji další používaná kritéria: - existence iniciativy soukromého či veřejného charakteru, představující impuls, z něhož vznikla určitá právnická osoba - obecný či individuální charakter cíle sledovaného právnickou osobou - vybavení právnické osoby veřejného práva veřejnoprávními oprávněními (svěřenou veřejnou mocí), příp. nepřítomnost veřejnoprávních oprávnění u právnických osob soukromého práva - možnost disponovat veřejnými fondy u právnické osoby veřejného práva, vázanost právnické osoby veřejného práva na veřejné rozpočty. 27 Některé právní řády, např. v Německu, dále případnou veřejnoprávní povahu právnické osoby stanoví přímo v textu zákona. Má-li toto členění nějaký další praktický význam, zejména ukládá-li právní řád veřejnoprávním a soukromoprávním právnických osobám jiná práva a povinnosti v závislosti na jejich zařazení do jedné z těchto kategorií, potom je dle mého názoru uvedení v textu zákona na místě. V našem právním řádu tak tomu není. Rakouský právní řád v novějších předpisech užívá s oblibou termínu,,körperschaften öffentlichen Rechts korporace veřejného práva a to i v případech, kdy se ve způsobu vzniku projevuje soukromoprávní prvek. Jde například o případ tzv. vodních družstev 26 Hurdík J. Právnické osoby a jejich typologie. Praha: C.H. Beck, 2003, str Tamtéž, str. 43

16 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 16 Wassergenossenschaften, která vznikají na návrh soukromoprávních účastníků na základě schválení správního úřadu obdobně jako rakouská,,společenství k obnově Erneuerungsgemeinschaften, na které je však nahlíženo jako na korporace soukromoprávní. Zákonodárce však zřejmě v případě vodních družstev zvažoval celkový charakter právnické osoby, zejména orientaci na veřejně prospěšné činnosti. Vzhledem k tomu, že český právní řád metodu rozlišování veřejnoprávních a soukromoprávních právnických osob neužívá, vycházím v diplomové práci při rozlišování právnických osob na veřejnoprávní a soukromoprávní z kriteria způsobu vzniku právnické osoby, jak bylo popsáno výše. V případě nesrovnalosti tohoto členění a legislativní dikce u rakouských právnických osob na tento rozpor v textu upozorňuji Členění dle charakteristiky faktického základu právnické osoby Dle charakteristiky faktického základu právnické osoby rozlišuje česká i rakouská právní teorie 28 právnické osoby na: korporace (něm. Körperschaften), nadace (něm. Stiftungen), ústavy (něm. Anstalten). Tvoří-li základ právnické osoby její členové (osobní substrát), hovoříme o korporaci. Korporace jsou nejstarším, nejvýznamnějším a nejrozšířenějším druhem právnických osob. 29 Jejich význam spočívá ve sdružování osob, které samotné je základem lidské společnosti. Lidé se odedávna sdružují, aby společnými silami dosáhli pro jednotlivce náročných či nezvladatelných cílů. Bez sdružování by společnost rozhodně nedosáhla současného stupně vývoje. Do kategorie korporací spadá řada právnických osob veřejného i soukromého práva. Typickými korporacemi soukromého práva jsou spolky sdružení, z veřejnoprávních korporací lze jmenovat např. profesní komory. Nejvyšším orgánem korporace bývá shromáždění členů valná hromada, sjezd apod. Eventualitou je shromáždění zástupců členů u korporací s početnější členskou základnou. Navenek korporaci zastupuje statutární orgán představenstvo, předseda apod. V rámci korporací lze dále rozlišovat na korporace 28 Z rakouské literatury viz. např. Schwimann M. Praxiskommentar zum ABGB. Band vydání. Vídeň: Orac Verlag, 1997, str. 99, Mader P. Bürgerliches Recht. Allgemeiner Teil. Vídeň: Lexis Nexis Verlag, 2004, str , Bartha H. Zivilrecht. GRUNDRISS UND EINFÜHRUNG IN DAS RECHTSDENKEN. Teil 1. Vídeň: Facultas Verlags- und Buchhandels AG, 2004, str Ronovská K. Spolkové a nadační právo. Brno: Masarykova univerzita, 2008, str. 14

17 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 17 s dobrovolným členstvím a korporace s členstvím povinným tzv. dobrovolné a nucené svazky. Vývojově mladším typem právnické osoby je nadace. Základem nadace je soubor majetku (jmění). Tento soubor jmění bývá vyčleněn k určitému účelu. Soukromoprávní nadace jsou upraveny zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Veřejnoprávní nadace se obvykle označují jako fondy a jako příklad lze uvést Pozemkový fond či Státní fond životního prostředí. Pro označení soukromoprávních nadací a veřejnoprávních fondů se užívá souhrnného pojmu fundace ve významu právnické osoby s majetkovým základem. Rozdíl mezi korporací a nadací lze kromě faktického základu dále spatřovat v tom, že korporace je samosprávná instituce nadaná vlastní vůlí, na rozdíl od nadace, která je závislá na vůli třetí osoby - zřizovatele, který po vlastním vzniku nadace již nemá možnost zasahovat do jejího právního života. Ústavy, které mnozí autoři nezmiňují či je snad pro jejich menší význam v právní praxi zařazují k nadacím, vznikly propojením prvků korporací a nadací. Ústav je tak spoluvytvářen prvkem osobním i věcným. Ústav je definován svým účelem tj. poskytování služeb, avšak nikoliv za ziskovým účelem. Osobní složka ústavu není organizována demokraticky, jak tomu bývá v případě korporací, nýbrž hierarchicky. Jako nejvyšší orgán nerozhoduje zastupitelský orgán, nýbrž orgán statutární typicky ředitel. Statutární orgán je ustavován zvnějšku, typicky jmenován zřizovatelem. Majetková stránka ústavu je charakteristická svou spotřebovatelností, žádná část majetku ústavu netvoří nezcizitelnou jistinu. 30 Obecná úprava právnických osob typu ústavů zatím v našem právu chybí, nicméně je zahrnuta do návrhu nového občanského zákoníku, jak bude zmíněno dále Členění dle účelu, za kterým byla právnická osoby založena či zřízena Právnické osoby jsou zpravidla zřizovány pro specifické cíle a činnosti. Jak již bylo zmíněno, v českém právním řádu je k dnešnímu dni zakotveno něco přes šedesát typů právnických osob, v rakouském právním řádu je tomu obdobně. Pojem,,účel je pojmem velice obecným a lze jej specifikovat na více úrovních. Právní teorie nejčastěji člení právnické osoby dle účelu na: - právnické osoby založené za účelem dosahování zisku (event. podnikatelé ve smyslu ust. 2 odst. 2 obchodního zákoníku), 30 Švestka J., Spáčil J., Škárová M., Hulmák M. Občanský zákoník.- Komentář. Díl I : Část první Část šestá, Praha: C. H. Beck, 2008, str. 215

18 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 18 - právnické osoby založené za jiným účelem (event. nepodnikatelé ve smyslu ust. 2 odst. 2 obchodního zákoníku). V souboru právnických osob lze dále vysledovat určité ucelené skupiny právnických osob založených či zřízených ke stejnému či obdobnému účelu. Např. za účelem profesní samosprávy zřizuje zákon řadu komor, za účelem podnikání umožňuje zákon založit a vzniknout obchodním společnostem, za účelem prosazování politických zájmů politickým stranám a podobně. Tyto skupiny většinou mají i další společné znaky. Při sestavování přehledu právnických osob v rámci zvláštní části diplomové práce k nim bude přihlíženo Členění dle právního režimu, kterému právnická osoba podléhá Právnické osoby lze dále dělit dle kritéria, jakému právnímu řádu, resp. právnímu režimu podléhají na: právnické osoby podléhající právnímu režimu určitého státu (vnitrostátní režim), právnické osoby podléhající mezinárodnímu právu veřejnému mezinárodní organizace (mezinárodní režim), právnické osoby založené více státy, které nepodléhají právnímu režimu určitého státu ani normám mezinárodního práva veřejného, ale řídí se zpravidla pouze svým statusem, právnické osoby podléhající právu Evropských společenství Hurdík J. Právnické osoby a jejich typologie. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 88

19 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou LEGISLATIVNÍ POJETÍ PRÁVNICKÝCH OSOB 3.1. Pojetí právnických osob dle českého práva Základní normou týkající se právnických osob je ust a občanského zákoníku. Jak již bylo zmíněno, občanský zákoník právnické osoby nedefinuje, ale vyjmenovává jejich základní kategorie a snaží se vymezit charakteristické rysy právnické osoby, tak jak byly uvedeny v předchozí kapitole. Ust. 18 odst. 2 uvádí obecnou typologii právnických osob, kdy stanoví, že právnickými osobami jsou: -,,sdružení fyzických nebo právnických osob - účelová sdružení majetku - jednotky územní samosprávy - jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Byť je toto členění do jisté míry nepřesné, neboť jednotky územní samosprávy obce a kraje mají korporativní charakter a daly by se tak podřadit pod bod a), je jedním z uznávaných členění, neboť je obsaženo přímo v zákoně. Ust. 21 občanského zákoníku dále prohlašuje za právnickou osobu i stát při vystupování v občanskoprávních vztazích Pojetí právnických osob dle rakouského práva Základem rakouské právní úpravy právnických osob je ust. 26 rakouského občanského zákoníku (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, dále jen ABGB), které vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o předpis z roku 1812 neužívá pojem právnická osoba (juristiche Person). V nadpisu označuje právnické osoby jako osoby morální (moralische Person), v textu hovoří o dovolených (erlaubten Gesellschaften) a nedovolených společnostech (unerlaubten Gesellschaften), přičemž právní subjektivitu přiznává pouze společnostem dovoleným. Stanoví, že,,vzájemná práva členů dovolené společnosti se řídí smlouvou či účelem, a zejména příslušnými předpisy. Ve vztazích k ostatním požívá dovolená společnost zpravidla stejná práva jako fyzické osoby. Nedovolené společnosti nemají jako takové žádná práva, ať již vůči svým členům či vůči ostatním, a jsou nezpůsobilé práva nabývat. Nedovolené společnosti jsou ty, které byly zakázány politickými zákony, nebo které odporují veřejnému bezpečí, veřejnému pořádku či dobrým mravům. K výkladu pojmu morální osoba lze zejména poznamenat, že tento neodpovídá pojmu právnická osoba. Vztahuje se pouze na korporace, o právnických osobách typu nadace či ústavu zde není řeč. Mimo korporací navíc zahrnuje společenství osob bez právní

20 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 20 subjektivity. 32 Právní subjektivitu fundativním či ústavním typům právnických osob pak přiznává ust. 646 ABGB, který hovoří o nadacích a dále jednotlivé zvláštní zákony. Pojem,,morální osoby je pojmem spíše historickým bez většího významu v moderní právní vědě. Právního významu nabývá spíše pojem,,dovolená či,,nedovolená společnost ve smyslu ust. 26 ABGB, kdy např. rakouskému sdružení, které bylo zřízeno za nedovoleným účelem právní subjektivita přiznána nebyla. Toto rozlišení může mít význam zejména u právnických osob vznikajících způsobem volného zakládání. Rakouský občanský zákoník ani jiný právní předpis neobsahuje obecné členění právnických osob. Rovněž charakteristické rysy právnické osoby nejsou zákonem jmenovány. Rakouská právní teorie charakterizuje právnické osoby na základě jiných znaků, než které užívá česká právní úprava. Za základní znaky (charakteristickými rysy) právnické osoby považuje: - způsobilost samostatně (společně) sledovat a zastupovat určité zájmy, - existence orgánů, jimiž právnická osoba jedná, - princip oddělení odpovědnosti za závazky právnické osoby od odpovědnosti jejich zakladatelů, zřizovatelů (tzv. Trennungsprinzip). 33 Nicméně fakt, že rakouská právní teorie neuvádí ostatní znaky, jako tak činí naši autoři, neznamená, že rakouské právnické osoby nedisponují sídlem, názvem a dalšími znaky jako právnické osoby české. Tyto však nejsou považovány za klíčové k vymezení právního postavení subjektu jako právnické osoby. Významným rozdílem v rakouském pojetí právní subjektivity je rozlišování právní subjektivity na úplnou a částečnou, které náš právní řád nezná. Částečně právně způsobilé subjekty mohou být obvykle žalobně pasivně i aktivně legitimovány, mnohdy mohou i nabývat nemovitosti. Nicméně postrádají další oprávnění a rysy specifické pro právnické osoby. Jako příklad takových subjektů lze uvést veřejnou obchodní společnost či komanditní společnost dle rakouského práva. Subjekty částečně právně způsobilé nejsou obecně považovány za právnické osoby Úprava právnických osob v návrhu nového občanského zákoníku Navrhovaná nová právní úprava právnických osob obsažená v ust návrhu nového občanského zákoníku je oproti stávající úpravě preciznější. Nový občanský zákoník 32 Schwimann M.: Praxiskommentar zum ABGB. Band vydání. Vídeň: Orac Verlag, 1997, str Bartha H. Zivilrecht. GRUNDRISS UND EINFÜHRUNG IN DAS RECHTSDENKEN. Teil 1. Vídeň: Facultas Verlags- und Buchhandels AG, 2004, str Tamtéž, str. 232

21 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 21 definuje právnickou osobu v ust. 25 jako,,organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Nový občanský zákoník zachovává členění právnických osob na hlavní typy právnických osob - korporace a nadace. Vedle korporací a nadací uvádí jako další typ právnické osoby ústav. Zmiňuje se i o právnických osobách veřejného práva, čímž akceptuje členění na soukromoprávní a veřejnoprávní právnické osoby. Stanoví, že tyto se řídí zvláštními zákony, kterými byly zřízeny. Dále stanoví, že právnické osoby mohou být zřízeny ve veřejném či soukromém zájmu. Tato skutečnost se potom posuzuje v závislosti na hlavní činnosti právnické osoby. Jednoznačné kritérium rozdělení právnických osob na právnické osoby soukromoprávní a veřejnoprávní tedy nový občanský zákoník neposkytuje. Kritérium přehledného členění však nový občanský zákoník uvádí v ust Stanoví, že právnické osoby se ustavují zakladatelským právním jednáním, zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci či jiným způsobem stanoveným zákonem. Definici veřejnoprávní a soukromoprávní právnické osoby se tedy vyhýbá, nicméně jmenuje již dříve literaturou užívané kriterium způsobu vzniku právnické osoby. V rámci korporací nový občanský zákoník obsahuje komplexní úpravu spolků (dle záměru zákonodárce by měly nahradit sdružení dle zákona o sdružování občanů). V podkapitole nadací je potom obsažena nová komplexní úprava právního postavení nadací a nadačních fondů. Ústavy mají nahradit stávající nešťastnou úpravu obecně prospěšných společností, nicméně mohou být zřízeny i jako veřejnoprávní právnické osoby a nesloužit tak pouze tomuto účelu. Nový občanský zákoník také blíže upravuje charakteristické znaky právnických osob. Novinkou v oblasti úpravy evidence právnických osob, kterou by měl nový občanský zákoník přinést a kterou jistě odborníci i veřejnost ocení, je obecná úprava veřejných rejstříků právnických osob. Evidence právnické osoby ve veřejném rejstříku by se tak měla stát jedním z charakteristických znaků právnické osoby.

22 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 22 II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST

23 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou PRÁVNICKÉ OSOBY SOUKROMÉHO PRÁVA Soukromoprávní korporace Obchodní společnosti a družstva Obchodní společnosti jsou soukromoprávní korporace s dobrovolným členstvím. S výjimkou evropské společnosti a evropského hospodářského zájmového sdružení podléhají vnitrostátní úpravě. Právní poměry obchodních společností v České republice se řídí obchodním zákoníkem, právem evropské unie, subsidiárně pak občanským zákoníkem a dalšími zvláštními předpisy. Definici pojmu obchodní společnost v obchodním zákoníku nenajdeme, můžeme však vymezit znaky společné všem obchodním společnostem. Obchodní společnosti jsou vždy sdružením osob, vznikají na smluvním základě a jsou zakládány a vznikají k naplnění určitého účelu a to k okamžiku zápisu do obchodního rejstříku. 35 Obchodní společnosti jsou dle ust. 2 odst. 2 písm. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, (dále jen,,obchz ) ve spojení s ust. 34 odst. 1 písm. a) vždy podnikateli a to i v případech, kdy jsou založeny za jiným účelem než k podnikání. Výčet a detailní úpravu jednotlivých obchodních společností obsahuje část druhá obchodního zákoníku. Mezi obchodní společnosti patří veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. O evropské společnosti a evropském hospodářském zájmovém sdružení bude pojednáno v samostatné podkapitole věnované korporacím v režimu práva Evropských společenství. Veřejná obchodní společnost je upravena v ust. 76 a násl. ObchZ. Veřejnou obchodní společnost mohou společenskou smlouvou založit nejméně dvě osoby fyzické či právnické. Za závazky společnosti odpovídají společníci do výše svého majetku, minimální základní kapitál není stanoven. Statutárním orgánem jsou všichni společníci, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Komanditní společnost je upravena v ust. 93 a násl. ObchZ. Komanditní společnost musí mít nejméně dva společníky jednoho komanditistu a jednoho komplementáře. Komanditisté ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu, komplementáři potom celým svým majetkem. Minimální výše základního kapitálu není stanovena, avšak vklad komanditisty musí dosahovat nejméně 5.000,- Kč. Statutárním orgánem společnosti 35 Eliáš K., Bartošíková M., Pokorná J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, str. 6

24 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 24 jsou komplementáři, kteří jsou také oprávněni k obchodnímu vedení společnosti. Nevyplýváli ze společenské smlouvy něco jiného, je každý komplementář oprávněn jednat samostatně. Společnost s ručením omezeným je upravena v ust. 105 a násl. ObchZ. Společnost může být založena jednou osobou, avšak jediným společníkem nesmí být jiná s.r.o. s jedním společníkem. Společnost může mít maximálně 50 společníků. Společníci ručí za závazky obchodní společnosti do výše souhrnu nesplacených vkladů všech společníků. Základní kapitál společnosti musí dle platné právní úpravy dosahovat nejméně ,- Kč. Statutárním orgánem společnosti je jednatel či jednatelé. Dalšími orgány jsou valná hromada a stanoví-li tak společenská smlouva, dozorčí rada. Valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti, do její působnosti patří schvalování záležitostí nejvyššího významu jako změny stanov, snížení či zvýšení základního kapitálu, rozhodování o fúzi, změně právní formy a další. Akciová společnost je upravena v ust. 154 a násl. ObchZ. Akciová společnost může být založena jedním zakladatelem, je-li tento právnickou osobou, jinak dvěma a více zakladateli. Po vzniku společnosti však nic nebrání převedení všech akcií na jedinou fyzickou osobu. Akciová společnost může být založena dvěma způsoby - s veřejnou nabídkou akcií, kdy jsou akcie nabízeny k úpisu veřejnosti a základní kapitál musí činit nejméně ,- Kč nebo bez veřejné nabídky akcií, kdy minimální základní kapitál činí nejméně ,- Kč. Akcionáři za závazky společnosti neručí. Statutárním orgánem společnosti je představenstvo. Dalšími orgány jsou valná hromada a dozorčí rada. Valná hromada rozhoduje jako v případě společnosti s ručením omezeným o nejvýznamnějších záležitostech společnosti, úlohou dozorčí rady je kontrola výkonu působnosti představenstva a kontrola činnosti společnosti. Zvláštní skupiny akciových společností představují různé finanční instituce, jejichž právní postavení upravují zvláštní zákony. Banky dle zákona č. č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění pozdějších předpisů, pojišťovny a zajišťovny dle zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, investiční fondy a investiční společnosti dle zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších přepisů, penzijní fondy dle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů nebo centrální depozitář dle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. Právní postavení těchto akciových společností se specifickými předměty podnikání se řídí zvláštními zákony, subsidiárně se pak uplatní úprava v obchodním zákoníku. Právní úpravu družstev obsahuje obchodní zákoník v ust Družstvo lze definovat jako společenství s neuzavřeným počtem členů, které může být založeno k

25 Přehled právnických osob, srovnání s rakouskou úpravou 25 podnikání nebo k uspokojování potřeb svých členů - a to hospodářských i jiných. Bytové družstvo je družstvo zajišťující bytové potřeby svých členů. Řídí se rovněž úpravou obchodního zákoníku. Dalším specifickým typem družstva jsou družstevní záložny. Jejich práva a povinnosti jsou rozvedeny zvláštním zákonem. 36 Orgány družstva dle obchodního zákoníku jsou členská schůze, představenstvo, kontrolní komise a případně další orgány dle stanov. Členství v družstvu vzniká několikerým způsobem. Originárně nabývají členství v družstvu účastníci ustavující schůze družstva, v tomto případě vzniká členství okamžikem vzniku družstva. U již existujícího družstva vzniká originárně členství na základě členské přihlášky. Derivativně pak členství vzniká převodem členského podílu. Členové družstva za závazky družstva neručí. Družstvo podléhá obligatornímu zápisu do obchodního rejstříku a proto se něj vždy hledí jako na podnikatele. Ve skutečnosti však může být založeno i za jiným účelem než podnikání obdobně jako akciová společnost či společnost s ručením omezeným. Rakouská úprava: Rakouská úprava obchodních společností je obsažena v zákoně č. 120/2005 BGBl., Handelsgesetzbuch, rakouském obchodním zákoníku (dále jen HGB), zákonech upravujících jednotlivé obchodní společnosti 37, zvláštních zákonech a evropském právu. Mezi obchodní společnosti se v Rakousku řadí veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, akciová společnost, společnost s ručením omezeným, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Nutno podotknout, že ne všechny obchodní společnosti rakouského práva jsou považovány za právnické osoby. Veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost rakouský právní řád k právnickým osobám neřadí. Subjektem právních vztahů jsou v těchto případech společníci. Rakouská společnost s ručením omezeným - Gesellschaft mit beschränkten Haftung je upravena zákonem č. 58/1906 RGBl., GmbH-Gesetz. Vzniká zápisem do obchodního rejstříku. Minimální základní kapitál je stanoven na ,- EUR. Statutárním orgánem jsou jednatelé. Nejvyšším orgánem je valná hromada sestávající se z jednotlivých společníků. Dozorčí rada musí být ustavena pouze v zákonem stanovených případech - přesahuje-li základní kapitál ,- EUR a společnost má více než 50 společníků, pokud má společnost více než 300 zaměstnanců a z dalších důvodů, jinak je orgánem fakultativním obdobně jako u nás. Zvláštním typem s.r.o. je v Rakousku Östereichische Forschungsförderungsgesellschaft mbh zřízená zákonem č. 73/2004 BGBl., Forschungsförderungsgesellschaft 36 Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů. 37 Pozn. Jednotlivé zákony budou uvedeny vždy u příslušných subjektů.