Střední průmyslová škola, Praha 10, Na Třebešíně čtyřicítka na krku. průmyslovka v nejlepších letech

Transkript

1 Střední průmyslová škola, Praha 10, Na Třebešíně čtyřicítka na krku průmyslovka v nejlepších letech

2 Slovo úvodem Vážení přátelé, dostává se vám do rukou almanach, který jsme připravili jako ohlédnutí u příležitosti 40. výročí založení Střední průmyslové školy v Praze 10, Na Třebešíně Nechť tento čas znamená malé zastavení, při kterém všichni ti, pro které průmyslovka něco znamenala, vzpomenou na předcházející kantory a žáky, kteří školu budovali, a jak je z dobových obrázků patrno, činili tak s nadšením a elánem. Jsme pokračovatelé, ale to neznamená, že nás neváže pouto stejných cílů, posunuté o přirozený vývoj společnosti. Každá generace má své úspěchy a neúspěchy. Výsledkem toho je současný stav. Nejsme schopni měnit nic na historii, můžeme se z ní ale poučit. Chceme, aby i příští generace měly z čeho čerpat, a chceme i po sobě zanechat stopu, která má směr i cíl. Takovou stopu tiskneme naší každodenní prací v nových a neopakovatelných podmínkách. Škola měla vždy velmi dobré jméno, a to nejen v regionu Prahy. Její absolventi zaujímají významná místa a dali o sobě vědět i v zahraničí. Během čtyřiceti let vychovala škola tisíce studentů, kteří zde získali pevný základ pro své další uplatnění jak přímo v praxi, tak i na vysoké škole. Škola se vždy vyznačovala velice dobrým vztahem mezi učiteli a studenty, byla zde vždy přátelská a tvůrčí atmosféra. V almanachu najdete informace o práci pedagogických pracovníků a správních zaměstnanců, o aktivitách studentů, o spolupráci školy s různými institucemi a dále informace o studijních oborech. Jsou zde zachyceny významné okamžiky školy. Čtyřicet let v historii není mnoho, pro školu je to ale dost dlouhá doba, která potvrzuje, že škola tohoto typu má své opodstatnění a že je nedílnou součástí středních škol Prahy. Přeji tedy naší škole do dalších let jen to nejlepší, hodně dobrých studentů, zapálené a nadšené učitele, úctu společnosti ke vzdělání a hodně úspěšných a vzpomínajících absolventů. RNDr. František Bártl ředitel školy 3

3 Jako sebeúrodnější půda nemůže být plodná bez obdělávání, tak ani duše člověka nenese plody bez učení. Cicero

4 Trocha historie V letošním roce slavíme 40. výročí existence naší školy Střední průmyslové školy v Praze 10, Na Třebešíně Je jednou z průmyslových škol, které tvoří síť středních škol v Praze. Nebude bez zajímavosti vrátit se do doby, kdy odborné školství v Čechách začínalo, vznikalo. Vývoj odborného školství v českých zemích Zatímco školy poskytující všeobecné vyšší vzdělání (gymnázia, univerzity) existovaly po staletí, počátky průmyslového odborného školství v našich zemích sahají do 19. století. Zřizování těchto škol vyžadovala nová doba bouřlivý rozvoj hromadné výroby (manufakturní velkovýroba) a nezbytnost zajistit odborně vzdělané pracovníky pro nejrůznější řemeslná a průmyslová odvětví. Velký význam pro rozvoj průmyslového školství mělo založení Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách v roce Jednota kromě sledování veškerého technického a přírodovědeckého pokroku měla za úkol podněcovat průmyslové podnikání a hlavně pečovat o odbornou výuku širokých vrstev pečovat o odborné školství. Na zkoušku byla na Zbraslavi založena v roce 1835 první česká řemeslnická škola. Pořádala většinou jen krátkodobé akce ke zdokonalování řemeslné dovednosti a osvědčila se. Roku 1837 zřídila Jednota Nedělní průmyslovou školu v Praze. Byla umístěna v budově Jednoty v Rytířské ulici. Byla to první škola svého druhu u nás, a tak tento SPŠS Karlínské náměstí 8, Praha 8 rok 1837 můžeme považovat za počátek rozvoje českého průmyslového školství. Nedělní průmyslová škola prodělala zajímavý vývoj a prošla mnohými změnami např. v roce 1842 navštěvovalo tuto školu již 800 mistrů a tovaryšů, posléze byla doplněna o kurzy večerní. V roce 1857 stanul v čele školy J. E. Purkyně a v r se přeměnila na samostatný ústav. Do státní správy byla převzata teprve v roce 1882 a rozšířena na čtyřletou vyšší školu strojnickou a stavitelskou. Postupně se stala školou pouze s českým jazykem vyučovacím. Po několika stěhování do různých budov v Praze se škola roku 1890 natrvalo usídlila v nově postavené budově v Betlémské ulici, kde sídlí dodnes. Pražská průmyslová škola byla dlouhou dobu jedinou českou průmyslovou školou, v té době již existovaly v českých zemích tři německé průmyslové školy v Plzni, Liberci a v Brně. Teprve v roce 1885 byly zřízené české průmyslové školy v Brně a v Plzni, později i další. Přelom století a počátek 20. století byl ve znamení výrazného technického rozmachu, který v mnoha směrech podstatně měnil celou společnost. Výrazně se tak zvyšovaly požadavky na technické vzdělání, které měly zajistit mimo jiné i průmyslové školy. Prosperitu těchto škol, stejně jako veškerý ostatní život, ochromila 1. světová válka. Po válce došlo opět k rozmachu odborného školství a k zakládání dalších průmyslových škol, jejichž úroveň byla v mezinárodním měřítku poměrně vysoká. Tak např. ve školním roce 1926/27 bylo v ČSR již 31 vyšších průmyslo- 6 SPŠS Betlémská 4, Praha 1 7

5 SPŠS Masná 8, Praha 1 strojů, nábytku, knih i jiných pro výuku nezbytných věcí ze staré školní budovy v Karlíně do nového objektu, nebylo ke dni zahájení zdaleka vše v pořádku. Stavebně nebyl dokončen objekt školních dílen a objekt tělovýchovný, technicky nebyly vybaveny laboratoře a odborné učebny, nepracovalo audiovizuální centrum a chybělo připojení na telefonní síť. Chyběly také přístupové komunikace. Přes veškeré potíže, které poznamenaly práci školy v průběhu prvního roku vyučování i v letech dalších, nastoupili vyučující i žáci do školy s chutí a radostí. Byli si vědomi, že postupně po zvládnutí počátečních těžkostí a nedostatků bude nová škola svým vybavením jednou z nejmodernějších středních škol v Československu. Vedením školy byl pověřen ředitel ing. Zdeněk Pavelka, jeho zástupci byli jmenováni prof. Ladislav Hyka a ing. Miloš Hlinka. Do nové školy přešel kompletně celý profesorský sbor z bývalé SPŠS v Karlíně a jeho řady doplnilo několik vyučujících ze zrušené SPŠS v Masné ulici (Ing. J. Neruda, ing. S. Krajina, Ing. Švec, Ing. J. Valenta, ing. L. Král, prof. B. Zigmundová, prof. K. Pavlík a další). Z jiných škol přibyli ještě prof. Juras a prof. Ing. R. Hogen a nová škola též spolupracovala s několika externisty. V prvním školním roce usedlo do lavic celkem 597 žáků (543 chlapci, 54 dívky) na denním studiu a 210 žáků (190 mužů, 20 žen) na studiu při zaměstnání (SPZ). Byly zavedeny dva studijní obory: strojírenství (11 tříd denního studia a 5 tříd SPZ) a přístrojová a automatizační technika (8 tříd denního studia a 4 třídy SPZ). Z nepovinných předmětů měli žáci možnost studovat angličtinu a němčinu, matematiku a optiku a nově zavedený předmět řízení motorových vozidel. Na konci prvního školního roku 1973/74 v nové škole bylo bohužel třeba konstatovat, že vinou zpoždění některých stavebně-montážních prací nebyly nedostatky odstraněny. Nebyl dokončen objekt tělesné výchovy, dílny a laboratoře se dovybavovaly průběžně, nedošlo ke kolaudaci všech prostor apod. Ale již v dalších letech se situace zlepšovala, mimo jiné i díky tomu, že škola měla smlouvu s výzkumným pracovištěm TOS Hostivař a rozvíjela se i spolupráce s dalšími závody: ČKD Dukla, České loděnice a Tesla Karlín. Škola se skutečně stala jednou z nejmodernějších a nejlépe vybavených středních škol nejprve v ČSSR, pak v ČSFR i ČR. 8 vých škol, z toho 11 německých. Období okupace a 2. světové války však bylo (nejen) pro vývoj školství další ranou. Po roce 1945 a též 1948 mnohé školy měnily svůj studijní profil byly koncipovány nové obory, jiné studijní programy, školy se rozšiřovaly nebo dělily, zavádělo se večerní studium při zaměstnání, dálkové studium atd. A naše škola? Studie k výstavbě nové moderní školy v Praze Malešicích byly zahájeny již v roce 1955 v Ústavu staveb Ministerstva školství a kultury a prováděcí projekt zpracoval Pražský projektový ústav pod vedením ing. arch. Polívky v letech 1965/66. Výstavba byla zahájena v roce 1967 a práce prováděly Pozemní stavby České Budějovice. Vyučování v nové školní budově bylo slavnostně zahájeno 1. září 1973, kdy do nového komplexu přešli žáci i vyučující z bývalé SPŠS v Praze 1, Masné ul. 18, kde místo průmyslové školy strojní zaujala prostory průmyslová škola dopravní. Přestože se v průběhu 2. pololetí předcházejícího školního roku i o prázdninách všichni učitelé i žáci obětavě zapojili do stěhování strojů, pří- SPŠ Na Třebešíně 2299, Praha 10 9

6 Stavba naší katedrály Bez komentáře 10 11

7 12 13

8 Pedagogický sbor Ing. Zdeněk Pavelka první ředitel Již za jeho působení škola získala pověst jedné z nejlepších průmyslovek v Praze. Ing. Miloš Hlinka zástupce ředitele Přísný, nekompromisní, též však odborník na svém místě, spravedlivý, na všechny učitele ve sboru kladl vysoké nároky. 14 Prof. Jan Diblík matematik, tělocvikář Vždy ochotný pomoci svým kolegům, jeho humor a klid často rozjasnil tvář přepracovaných profesorů i žáků. Prof. Ladislav Hyka zástupce ředitele Vždy přátelský, skromný, v práci precizní; tak jsme si asi představovali prvorepublikové středoškolské profesory. 15

9 Prof. Walter Baránek vyučující odborných předmětů Vždy usměvavý, přátelský, oblíbený u studentů i kolegů pro svoji nezištnost a skromnost. Prof. Blažena Butovičová vysoce ceněná odbornice v předmětech matematika a fyzika oblíbená u studentů. I později jako zástupkyně ředitele byla oporou mladším kolegům. 16 Prof. Marie Dostálová vyučující společenskovědních předmětů Svými znalostmi a rozhledem vždy ohromovala nejen studenty; dokázala téměř nemožné na technické škole vzbudit zájem žáků o historii, kulturu, filosofii. A také obětavá kamarádka, rádce, vzor pro mnohé mladší učitele. V pozdější funkci zástupkyně ředitele se osvědčila jako moderní řídicí pracovník. Prof. Eva Králová vyučující odborných předmětů Odborník na svém místě, na úkor vlastního volného času se často věnovala svým studentům a škole. 17

10 Ing. Svatek Krajina vyučující odborných předmětů Jedna z legend školy. Až do dnešních dnů o něm s láskou a úctou hovoří bývalí žáci i kolegové. Vzor pro mladé kantory, velký profesionál ve svém oboru, nádherný člověk. Dobrý kamarád, sportovec. Osobnost, jakých je v dnešní době málo. Prof. Žofie Kostelková vyučující českého jazyka a literatury Pro kolegy Soňa, svérázná svým bohémským humorem i přístupem k žákům, žena s velkým rozhledem v kultuře a zvlášť v její milované literatuře. Ing. Miloslav Král vyučující odborných předmětů Všemi oblíbený, nezapomenutelný kolega, kamarád, odborník. Zakladatel využití výpočetní techniky pro administrativu i výuku ve škole. Organizátor školních i mimoškolních aktivit pro kolegy i žáky. Prof. Petr Šilhavý vyučující odborných předmětů Velký sportovec, iniciátor dlouhodobých studentských projektů, účastník sportovních kurzů a zájezdů. Prof. Rudolf Hogen vyučující odborných předmětů Vždy dobře naladěn, oblíbený u studentů, vynikající sportovec, přítel

11 Prof. Eva Králová vyučující humanitních předmětů Jemná, milá, kultivovaná kolegyně, které se snažila o zjemnění a zkulturnění chlapeckého osazenstva školy. Prof. Václav Kumšta vyučující ekonomických předmětů Kliďas, nikdy se neprojevoval rozmáchlými gesty a přebytečnou energií, ale velký mozek a velký člověk svými charakterovými vlastnostmi. Prof. Zdena Mikolášková vyučující přírodovědných předmětů Velký idealista a ekolog dávno před tím, než se toto slovo začalo dostávat do povědomí lidí. Prof. Iva Primáková vyučující matematiky Nezapomenutelná kamarádka vždy usměvavá, mezi studenty oblíbená matikářka

12 Prof. Olga Sádková vyučující společenskovědních předmětů Velká odbornice ve svém oboru, přísná na studenty, ale vždy ochotná jim pomoci. Prof. Bohunka Zigmundová vyučující společenskovědních předmětů. Typ profesorky ze staré školy hluboké znalosti v oboru, distingované vystupování, respekt žáků i k žákům. Ing. Luďa Štěpánková vyučující odborných předmětů Vynikající odborník ve svých předmětech, jedna z prvních propagátorů zavedení výpočetní techniky do škol. Ale také hybná síla mnohých školních i mimoškolních akcí. Radost být v její blízkosti. Ing. Ladislav Toms Dlouholetý spolupracovník školy. Externí vyučující odborných předmětů z oboru přesné mechaniky a optiky. Velmi náročný ke studentům. Nezapomenutelný svými úlohami z Konstrukčních cvičení. Prof. Emil Špaček vyučující tělesné výchovy Přesný, pečlivý ve své práci, nekompromisní a náročný ke studentům i k sobě, nikdy nezvýšil hlas a nedal najevo rozmrzelost. Tělem i duší myslivec

13 40. výročí Ing. Stanislav Bohumínský vyučující odborných předmětů, později dlouhá léta zástupce ředitele. Malý postavou, ale velký svými zásluhami o školu; díky němu často získávala škola finance na průkopnické projekty. Prof. Josef Janhuba vyučující odborných předmětů Milý, chápavý, shovívaný kolega. Zkušený učitel, od kterého mladí kolegové získávali kantorská moudra. Ing. Jiří Valenta vyučující odborných předmětů Velká osobnost školy, nezapomenutelný kolega, rádce, kamarád, odborník. Od 90. let ředitel školy. Za jeho působení získala škola zcela novou tvář, došlo k výrazné modernizaci. Jako příklad možno uvést zavedení školního INTRANETU, navázání spolupráce se zahraničními školami, zřízení mnoha školicích středisek ve spolupráci s různými firmami v oborech nových technologií. I přes svou přísnost a důslednost byl u žáků velmi oblíben a pro učitele kolegy vůdčí osobností, na kterou se mohli se všemi svými problémy vždy s důvěrou obrátit. Ing. Jiří Urban vyučující odborných předmětů Vždy v dobré náladě, kterou šířil mezi žáky i mezi kolegy

14 Prof. Dáša Miloschewská vyučující tělocviku a angličtiny Žena s velkým rozhledem a přehledem, drobná postavou, ale energií a pracovním záběrem předčila mnohé velké a silné muže. Prof. Larisa Paiskrová vyučující ruštiny. Nezapomenutelná kolegyně, nikdy nezkazila žádnou legraci, široká slovanská duše. 26 Ing. Jan Neruda vyučující odborných předmětů Ve svých předmětech dokázal ideálně propojit teorii s praxí, velký milovník a znalec aut, vždy k ruce všem motoristům, správný kolega a kamarád. Prof. Karel Šebela obávaný matikář Nekompromisní k žákům i k sobě. To, co studenty naučil, jistě nezapomněli do dnešních dnů. 27

15 Ing. Stanislav Horký Vyučující odborných předmětů. Náročný kantor ale vždy nezaujatý a spravedlivý. Ing. Petr Černý Vyučující společenskovědních předmětů. Němčinář, ale i osobitý kantor doprovázející studenty na chmelové brigády. Ing. Jaroslav Synek Na průmyslové škole působil krátce jako vyučující odborných předmětů. Se studenty se také účastnil sportovních vodáckých akcí. 28 Ing. Rudolf Bednář Vyučující odborných předmětů. Přísný kantor s vysokými nároky na studenty. Kantor ze staré školy. Ing. Josef Pospíšil Vyučující odborných předmětů. Velmi náročný ke studentům, zodpovědný ke svému povolání. Zahynul tragicky krátce po založení naší školy. 29

16 Ing. Antonín Baudyš Dlouholetý spolupracovník školy. Externí vyučující odborných předmětů z oboru přesné mechaniky a optiky. Odborník, prof. na ČVUT v Praze. Astrolog. Prof. J. Kolařík vedoucí dílen Vždy s přehledem a svědomitě řídil svůj dílenský kolektiv, který byl v počátcích školy velmi početný. 30 Ing. Václav Zykuška Vyučující odborných předmětů. Nezapomenutelný z hodin Technického kreslení svým nekompromisním postojem k tvorbě výkresové dokumentace. Ing. Ludvík Král Vyučující odborných předmětů. Velmi oblíbený kantor s pokročilými názory na společenské události doby. Ze školy odešel krátce po jejím založení. 31

17 Předmětové komise Pedagogický sbor František AMBROS, Garrett ANDERSON, Zdeněk BAČKOVSKÝ, Walter BARÁNEK, Jaroslav BAREŠ, Josef BARTÁK, František BÁRTL, Jaroslav BARTOŠ, Jiří BAŠTA, Antonín BAUDYŠ, Jaroslav BEDNÁŘ, Dagmar BENDOVÁ, Václav BEZVODA, Petr BIČIŠTĚ, Karel BLÁHA, sen. Karel BLÁHA, Stanislav BOHUMÍNSKÝ, Renata BOŘÍKOVÁ, Věra BOUBELÍKOVÁ, Helena BRADÁČOVÁ, Pavel BRAVENEC, Josef BRIX, Jakub BRUNNER, Dana BUDAIOVÁ, Vojtěch BUŠEK, Blažena BUTOVIČOVÁ, Lada CENTNEROVÁ, Marc David COLLINS, Jarmila ČADKOVÁ, Vladimíra ČAPKOVÁ, Eliška ČÁSLAVSKÁ, Jiří ČÁSLAVSKÝ, Markéta ČÁSTKOVÁ, Zdenka ČEPELOVÁ, Ilja ČERNÁ, Petr ČERNÝ, Božena DAŇKOVÁ - HORKÁ, Milan DEMUTH, Jan DIBLÍK, Emilie DOČKALOVÁ, Eva DOLISTOVÁ, Marie DOSTÁLOVÁ, Alena DOUŠOVÁ, Karel ERAZIM, Seif FATHI, Jaroslav FEYTIS, Miroslava FICKEROVÁ, Věra FLEKNOVÁ, Pavel FRANTA, David FRESAR, Jaroslav FRIEDRICH, Jaroslava FRÖHLICHOVÁ, David FRÝBERT, Josef GOGA, Ian GOULD, Miroslav GRÉGR, Zdeněk HÁJEK, Monika HAKLOVÁ, Vladimír HAMERNÍK, Václav HANĚK, Petra HANUŠOVÁ, Zdeněk HAŠEK, Jan HIŠČÁR, Milada HLADKÁ, Jiří HLAVÁČ, Miloš HLINKA, Pavla HLUBUČKOVÁ, Bohuslav HLŮŽEK, Lenka HNÍZDILOVÁ, Rudolf HOGEN, Jan HOLUB, Miloslav HORKA, Stanislav HORKÝ, Jaroslav HORSKÝ, Sonja HOŠKOVÁ, Josef HRABÁNEK, Ctirad HRUBANT, Saul HUGGINS, Ladislav HYKA, Dagmar CHARVÁTOVÁ, Zdeněk CHLEBEČEK, Dagmar CHLEBOUNOVÁ, Václav JAHODA, Marie JÁCHYMOVÁ, Vladimír JANDA, Václav JANEČEK, Lada JANEČKOVÁ, Zuzana JÁNEŠOVÁ, Jaroslav JANEŠ, Josef JANHUBA, Petr JANIŠ, Josef JANOUŠEK, Josef JEČNÝ, Jana JEŽKOVÁ, Vladimír JIROUT, Jarmila JIŘÍKOVÁ, Zdeněk JOHANOVSKÝ, Jakub JONÁŠ, Miroslava JOSHIOVÁ, Karel JURÁK, Josef JURAS, Martina KANTORÍKOVÁ, Eva KARABINOŠOVÁ, Radek KASÍK, Danuše KAVKOVÁ, Vladimír KAZDA, Dagmar KLEČKOVÁ, Rudolf KLINGER, Stanislav KODR, Linda KOHÚTOVÁ, Jaroslav KOKEŠ, Žofie KOSTELKOVÁ, Jarmila KOSTOVSKÁ, Milan KOUBEK, Milan KOUREK, Zdeněk KOUŘIL, Kateřina KOUTKOVÁ, Jakub KOŽELUH, Svatopluk KRAJINA, Ludvík KRÁL, Miloslav KRÁL, Eliška KRÁLOVÁ, Eva KRÁLOVÁ, Petr KRONUS, Jiří KUBA, Taťjana KUBÍKOVÁ, Karel KUČERA, Ondřej KUDRNA, Václav KUMŠTA, Petr KUŽEL, Michal KUŽELÍK, František KYLAR, Václav KYSELA, Linda LAGOVÁ, Marie LENDROVÁ, Lenka LIBÁ, Jana LIDICKÁ, Vladimír LISS, František LIST, Eduard LIŠKA, Pavlína MALÍKOVÁ, Ladislav MAŇAS, Miloslav MAREK, Pavel MARJÁNEK, Kamila MERTOVÁ, Kateřina MÍČOVÁ, Eva MIFFKOVÁ, Petra MIHULOVÁ, Pavel MICHALOVSKÝ, Zdena MIKOLÁŠKOVÁ, Lucie MIKUŠOVÁ, Dagmar MILOSCHEWSKÁ, Monika MIŠAGOVÁ, Jarmila MLČKOVÁ, Vladislava MUSILOVÁ, Václav MUŽÍK, Ondřej NEJEDLÝ, Richard NĚMEC, Martin NERMUT, Jan NERUDA, Libuše NOVOTNÁ, Alena ODEHNALOVÁ, Renata ORLÍKOVÁ, Martin OTA, Marta OUTLÁ, Larisa PAISKROVÁ, Hana PAKANDLOVÁ, Vojtěch PALETA, Jiří PAULER, Eva PAUEROVÁ, Zdeněk PAVELKA, Karel PAVLÍK, Růžena PEŠKOVÁ, Oldřich PEŠULA, Ondřej PETRÁŇ, Danuta PICHOVÁ, Alena PLATZEROVÁ, Pavel PLOYHAR, Světlana PODZEMSKÁ, Helena POKOJOVÁ, Antonin POLA, Jan POPP, Jiří POŠTA, Tomislav POTOCKÝ, Ladislava POUČKOVÁ, Dana POŽÁROVÁ, Alena PRAJZLEROVÁ, Erika PRAUSOVÁ, Věra PREISLEROVÁ, Vladimír PRCHAL, Iva PRIMÁKOVÁ, Miroslav PRNKA, Karel PROCHÁZKA, Julie PROKEŠOVÁ, Vladimír PROKOP, Pavel RIES, Tomáš ROUTA, Eliška RUTTEOVÁ, Pavel RYNEŠ, Olga SÁDKOVÁ, Květa SEDLÁČKOVÁ, Milan SIMON, Jan SKALNÍK, Lenka SKOŘEPOVÁ, Monika SOCHOROVÁ, Jiřina SOLDÁNOVÁ, Josef STEHLÍK, František STOHL, Jan STRAKA, Jiřina STRNADOVÁ, Richard STRNKA, Marcela SYNÁČKOVÁ, Miroslav SYSEL, Jana ŠAFRÁNKOVÁ, Miroslava ŠAMANOVÁ, Ivan ŠAMONIL, Karel ŠEBELA, Ivanka ŠEBELOVÁ, Marie ŠEDOVÁ, Eva ŠEFRNOVÁ, Jana ŠETINOVÁ, Jana ŠETINOVÁ ml., Bohumil ŠÍLA, Petr ŠILHAVÝ, Ondřej ŠIMEK, Martin ŠKORPA, Veronika ŠKVÁROVÁ, Milan ŠMERHOVSKÝ, Emil ŠPAČEK, Hana ŠTEFKOVÁ, Ludmila ŠTĚPÁNKOVÁ, Ladislav ŠTĚRBA, Milan ŠVARC, Jiří ŠVEJCAR, Eva TAUŠOVÁ, Jiří TESAŘÍK, Jiří TOMÁŠ, Ladislav TOMS, Jiřina TRUBAČOVÁ, Stanislav TUHÁČEK, Jiří URBAN, Tamara URBANOVÁ, Jiří VALENTA, Elena VANÍČKOVÁ, Renata VANIŠOVÁ, Lubomír VESELÝ, Olga VILÍMKOVÁ, Václav VLACH, Jiří VLČEK, Miloslav VLČEK, Jiří VOBORSKÝ, Pavel VOKÁČ, Nicholas WIMSHURST, Tomáš ZACHAT, Lukáš ZEMAN, Lucie ZHOUFOVÁ, Bohumila ZIGMUNDOVÁ, Václav ZIKUŠKA, Romana ZMEKOVÁ, Danuše ZOUBKOVÁ, Soreya ZYCHOVÁ 32 33

18 Od dálnopisu k pracovní stanici 34 Rozvoj výuky výpočetní techniky na naší SPŠ se datuje rokem 1984, kdy jediným počítačem byl sálový počítač SIMENS Tento počítač provozoval Ing. M. Král a byl využíván pro účely statistického vyhodnocování studijních výsledků žáků naší školy. Již v této době sloužil jako ukázka využití výpočetní techniky i pro studenty. První výpočetní technika za účelem výuky byla nasazena v roce 1985, kdy byla zřízena učebna s počítači IQ 151. Od té doby se výuka ICT značně změnila. Přelomovým rokem z hlediska náplně výuky v předmětu Informační a komunikační technologie (dále jen ICT) byl zřejmě rok 1999, kdy vláda naší republiky přijala základní koncepční dokument, pojmenovaný Státní informační politika cesta k informační společnosti Od roku 2007 začala naše škola nabízet uchazečům o studiu další dva obory, Informační technologie a Technické lyceum. Vzhledem k dynamickému rozvoji výuky infor- mačních technologií bylo třeba zajistit hardwarové vybavení školy takovými prostředky, aby bylo možné využívat stále náročnějších programů z oblasti počítačových sítí, grafických programů a grafických systémů typu CAD/CAM. V současné době tvoří zázemí školy 13 laboratoří s výpočetní technikou, celkový počet počítačů přesáhl 350 a správa domény trebesin.cz běží na 20 serverech. 35

19 Od kovářské výhně k CNC stroji V době otevření měla naše průmyslová škola nejlépe vybavené dílny pro výuku praxe budoucích strojařů. Na tehdejší dobu jsme byli vybaveni nejmodernějšími obráběcími stroji. Na počátku devadesátých let min. století zasáhla do našeho života výpočetní technika. Začalo masivní, mnohdy překotné používání informatiky ve všech oblastech. Na středních školách se zaváděly počítače do výuky, hledala se náplň a metodika jejich použití ve výuce odborných i všeobecně vzdělávacích předmětů. V počátcích byly nejprve zavedeny do výuky předmětů konstruování a technické kreslení (CAD software). Vedení školy pochopilo, že po mohutné invazi moderních technologií v oblasti strojírenství je nutné zavést nové studijní obory a v některých předmětech editovat učební plány. Již od září roku 1993 jsme začali vyučovat ruční sestavení řídicího NC kódu pro obráběcí stroje. Ve školním roce pak byla výuka strojního programování převedena plně pod programy CAD/CAM. Přelomem byl rok 1997, kdy se u nás ve škole začal vyučovat CAM software SURFCAM. Neustálou modernizací a vývojem tohoto softwaru rostla a roste i úroveň výuky programování CNC strojů. V roce 2006 se nám podařilo získat potřebné finanční prostředky a mohly se zakoupit dva produkční stroje firmy Haas. Tyto stroje již umožňují plnohodnotnou výuku CNC obrábění. 8. listopadu 2012 se nám po ročním snažení podařilo získat od Evropské centrály firmy Haas statut HTEC (Haas Technical Education Center). Naše HTEC centrum se tak stalo 68. v Evropě a první v České republice

20 Názory absolventů Ing. Jan P. Martínek Petr Kheil Na Třebešín jsem chodil v polovině devadesátých let. Tam, kde potom vznikl STIC (který jsem později coby zaměstnanec Microsoftu řídil ), bývalo televizní studio, pro něž jsem skládal filmovou hudbu. Nebýt školy, kdoví, jestli bych se k té práci dostal. Té skladatelské i manažerské. Ale já Třebešín měl vždycky rád (a stále se tam vracím) hlavně kvůli lidem - a to nejen spolužákům, z nichž někteří se stali mými celoživotními přáteli. Náš druhý třídní, Lubomír Veselý, jeden z nejhodnějších lidí, které jsem kdy potkal. Kdysi jsem ho navštívil doma a byl pohoštěn buchtami, které vlastnoručně napekl. Taky jsme s ním jezdili na výlety. Nakonec jsem se zúčastnil posledního rozloučení s ním. Byla to čest. Miloš Král, náš profesor na specializaci, CADy. Další nádherný člověk. Strávil jsem s ním před lety dokonce Silvestra. Byl vtipný, velkorysý, lidský. Nedělej ze mě blbce, hrával jsem na trombón, řekl mi, když jsem si ve třeťáku na plotteru tisknul notový papír. Taky už není mezi námi. Oplakala nás ho velká spousta. Na výlety s námi tehdy jezdil i tehdejší ředitel, Jiří Valenta. V pumpkách do půlky lýtek, ve žlutém 80 s tričku a v pohorkách nevypadal zdaleka tak přísně jako ve škole. Zvlášť když si s námi všemi dával pivko kdesi na dvorku mezi slepicemi, v nelegální domácí hospůce. A nynější ředitel, František Bártl. Člověk, který ze mě, trojkaře, udělal údajně nejlepšího matematika na škole. Pedagog s velkým P, chlap, který nám imponoval, Učitel, který dokázal podpořit i setřít, a tak jako vědma v Matrixu říct každému přesně to, co potřeboval slyšet. Jediný Martínek neumí opisovat, suše konstatoval po písemce, kterou zbytek třídy opsal z taháku. Češtinářka Marta Outlá, která ve mně mezi všemi těmi strojaři objevila nejen čtenáře. Lenka Skořepová, která po mně šla několik měsíců s tím, že nemá mé technické výkresy, aby je pak kdesi našla a před celou třídou se mi omluvila (a dala mi Kočičí jazýčky) - formát. Další skvělí učitelé i pár nezapomenutelných exotů, kteří ale všichni měli nějakou tu přidanou hodnotu a něčemu nás naučili. Frydrych, Haněk, Paiskrová, Kostelková, Králová Spousta hlášek, které za ty dvě dekády zkultovněly. Dodnes mám mezi třebešínskými učiteli pár kamarádů. S mnohými z nich jsem se spřátelil až dávno po maturitě. Jenže se mi sem nevejdou. Mám k dispozici jen půl stránky A4 (210x297 mm - jedna z mnoha informací, které jsem se na Třebešíně dozvěděl na celý život). Stručnější by bylo napsat, co mi tahle škola nedala. Jen ten binární diagram železo - uhlík jsem dodnes nepochopil. Navíc se mám podělit o nestranný pohled. A to já v případě Třebešína nedokážu. Omlouvám se a přeji svému milému ústavu hodně mladistvého elánu do další čtyřicítky. Ing. Jan Martínek Absolvent 1995 Jako většina dětí v deváté třídě jsem stál před rozhodnutím, kam dále směřovat svá studia. V té době jsem měl v hlavě spíše měnící se postavy svých spolužaček než představu, co budu dále studovat. Otec studoval strojní průmyslovku a sám jsem inklinoval k technice. Strojní průmyslová škola Na Třebešíně byla pro mě logickou volbou, a to nejen vzhledem ke své poloze, ale také se honosila moderním vybavením. Jako jedna z mála škol byla vybavena výpočetní technikou. Pro pamětníky sálový počítač Siemens 4004 a IQ151. Pro mladší ročníky: jednalo se o počítače velikosti lednice a výkonu, který dnes předčí mnohonásobně jakýkoli chytrý telefon v nejnižší cenové hladině. Stejně tak bylo na špičkové úrovni i ostatní vybavení školy. Náš třídní profesor a dnešní ředitel školy RNDr. František Bártl a učitelský sbor nám dali do života mnoho dobrého. Pokud mohu mluvit za sebe, je to především idea, že pokud člověk na sobě neustále pracuje, je schopen dosáhnout svých cílů a dále je posouvat. Na SPŠS jsem přišel jako salámista a odcházel jsem s motivací na sobě neustále pracovat. Časem jsem pochopil, že ze mě nikdy nebude strojní inženýr a ani programátor (byť jsme během mých studií na SPŠS programovali a děrovali štítky na počítačích). Zůstal jsem věrný high-tech oborům a léta řídím obchod v předních IT firmách (Citibank, Siemens, Samsung). Mnohému vděčím právě procitnutí na Třebešíně. Po čase jsem navštívil pana ředitele RNDr. Bártla a s nadšením jsem zjistil, že škola drží krok s technickým vývojem a vedení ji neustále zdokonaluje. SPŠ Na Třebešíně držím moc palce i do budoucna. Mně zůstanou pěkné vzpomínky na skvěle fungující a progresivní školu, profesionální učitelský tým a prima spolužáky. Petr Kheil třebešínský student v letech

21 Ing. Martin Ota, Ph.D. Průmyslovka na Třebešíně mi imponovala svoji nevídanou schopností držet krok s dobou. Například výpočetní technika se v době mého nástupu do školy učila na dnes již muzeálních IQ 151 a rozbíhala se výuka na osobních počítačích slušovických TNS HC 16. Když jsem školu po čtyřech letech opouštěl, byla doslova zaplavena nejmodernějšími pracovišti pro počítačem podporované konstruování (CAD), včetně bohatých možností velkoformátového tisku. Závidět mohla i většina univerzit. Atmosféra velmi motivovala spolupráci studentů a učitelů při zapojování počítačů do výuky, takže technika byla hned využita i při řešení úloh z jiných předmětů. V dílnách se dokonce rozebíhala první vazba na výrobu pomocí NC-strojů. Když jsem zabrousil k dílnám, musím říci, že vybavení bylo opravdu širokospektré a vysoce profesionální. Spolu s promyšleným systémem výuky tak bylo zajištěno, že školu nebudou opouštět nepoužitelní teoretici vazba na praktické využití byla veliká. Mix výuky byl zvolený rozumně po škole nebyl problém pokračovat na vysoké škole magisterským i doktorským studiem. Ti, kdo chtěli do praxe rovnou, byli rovněž připraveni. Když se setkávám s bývalými spolužáky, uplatnění je opravdu široké v technických oborech od strojařiny, přes elektrotechniku, výpočetní techniku až po řídící a manažerské funkce, s nemalým přesahem do jiných oborů. Ačkoli jde o poměrně veliké vzdělávací zařízení, vždy jsme měli pocit individuálního přístupu. Každý pedagog byl silnou osobností a v drtivé většině dokázal silnými příběhy strhnout žáky na svoji stranu. Také individuální zájmy studentů nebyly profesorům lhostejné koho zajímala audiovizuální technika, výpočetní technika nebo třeba výroba snowboardových prken, což byla úplná a na trhu zatím nedostupná novinka, našel vždy svoji spřízněnou duši v řadách profesorského sboru. Student pak dostal prostor a maximální pro podporu individuální rozvoj. Příkladem může být například studentská televize, jejíž vysílání nám zpestřovalo velkou přestávku. Ing. Martin Ota, Ph.D. Absolvent A co na to první absolvent? SPŠ Na Třebešíně se vine celým mým životem. Na této škole jsem maturoval v prvním roce jejího otevření ve školním roce 1973/74. Poznal jsem na ní pár vzácných kantorů, kteří výrazně ovlivnili moje rozhodnutí, že se učení budu také celoživotně věnovat. Po studiu na Strojní fakultě ČVUT a absolvování roční vojenské služby jsem oslovil ředitele této školy, Ing. Zdenka Pavelku, a projevil jsem zájem vyučovat zde technické předměty. K mému překvapení jsem byl přijat a hned v roce 1980 jsem začal učit. Mým zavádějícím učitelem byl můj velký vzor, Ing. Svatek Krajina, se kterým jsem sdílel celých deset let společný kabinet. Na tato léta vzpomínám jako na ta nejkrásnější. Po jmenování Ing. Jiřího Valenty ředitelem školy jsem se stal jeho zástupcem a v této funkci jsem zůstal do dnešních dnů, kdy školu vede RNDr. František Bártl. Přátelské ovzduší, tvůrčí atmosféra a výborný kolektiv mne utvrdily v tom, že má volba byla volbou šťastnou. Ing. Václav Jahoda zástupce ředitele školy Ing. Petr Janiš a Ing. Václav Jahoda Dávní spolužáci - současní kolegové 40 41