Právní odpovědnost trenérů a cvičitelů. Legislativní rada ČOV

Transkript

1 Právní odpovědnost trenérů a cvičitelů Legislativní rada ČOV Duben, 2016

2 Právní odpovědnost trenérů a cvičitelů 1 Podle článku II., odst. 1, písm. b) Statutu Legislativní rady Českého olympijského výboru (dále jen LR ČOV ) LR ČOV sleduje, vyjadřuje se a zaujímá stanoviska k veškeré legislativní činnosti týkající se ČOV. Podle čl. II., odst. 1, písm. k) Statutu LR ČOV se LR ČOV podílí na osvětové činnosti v oblasti legislativy a právní úpravy týkající se sportu. LR ČOV z důvodu četných dotazů připravila toto stanovisko týkající se odpovědnosti trenérů a cvičitelů za škodu v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ). Při činnosti těchto osob totiž může leckdy docházet ke vzniku škody, a to v jejích obou základních formách, tedy jak ke škodě v podobě újmy na zdraví, tak ke škodě na majetku. Účelem tohoto stanoviska je tedy poskytnout zejména trenérům a cvičitelům, avšak také sportovním klubům, svazům či organizacím základní přehled legislativní úpravy vztahující se právě k možné odpovědnosti trenérů/cvičitelů za jejich činnost, příp. také nečinnost. I. Občanskoprávní odpovědnost Odpovědnost za škodu je upravena v Hlavě III, ust a násl. NOZ, nicméně je třeba uvést, že na rozdíl od předchozí občanskoprávní úpravy obsažené v zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, upouští NOZ od užívání termínu odpovědnost za škodu a nově užívá termín povinnost nahradit škodu, případně újmu. Povinnost k náhradě škody (újmy) je obsahem závazkového vztahu vzniklého mezi škůdcem a poškozeným. Vedle právní úpravy v NOZ je také nutné zmínit právní úpravu v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který obsahuje vlastní úpravu odpovědnosti pro vztahy pracovněprávní, a to především ve svém 101, týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V tomto ustanovení je obsažena úprava zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jejímž hlavním cílem je předcházet nebo omezovat rizika ohrožující životy a zdraví zaměstnanců, která souvisejí s výkonem práce. Povinností zaměstnavatele je totiž zajistit bezpečnost a ochranu zdraví svých zaměstnanců při práci s ohledem na rizika předmětné práce. 1 Tento dokument představuje pouze obecný přehled legislativní úpravy právní odpovědnosti trenérů a cvičitelů a slouží k základnímu uvedení do této právní problematiky. Konkrétní případy je vždy nezbytné řešit individuálně a konzultovat je s odborníkem.

3 1. Obecná prevenční povinnost Jedním z případů, kdy ze strany trenéra či cvičitele může dojít ke vzniku povinnosti k náhradě škody (újmy), je porušení obecné prevenční povinnosti. V ust NOZ je totiž stanovena povinnost každého počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, a to v případě, že tak vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života. Jedná se tedy o obecnou prevenční povinnost každého, a to bez ohledu na to, z čeho jeho odpovědnost vyplývá. Aby však došlo ke vzniku povinnosti nahradit škodu (újmu), je nutné, aby byly splněny následující předpoklady: (a) porušení povinnosti, (b) vznik škody (újmy), (c) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody (újmy), a (d) zavinění povinného ve formě úmyslu či nedbalosti. Porušením povinnosti se dle NOZ myslí buďto porušení dobrých mravů ve smyslu 2909 NOZ, přičemž k tomuto porušení je ze strany škůdce vyžadován úmysl, nebo porušení povinnosti stanovené zákonem. V případě porušení takové zákonné povinnosti se vyžaduje zavinění, přičemž dle 2911 je v případech porušení zákonné povinnosti předpokládáno zavinění ve formě nedbalosti. Povinnost nahradit škodu (újmu) zároveň může vzniknout porušením smluvní povinnosti. Nezbytným předpokladem vzniku povinnosti nahradit škodu (újmu) je příčinná souvislost, neboli tzv. kauzální nexus, čímž se rozumí užší souvislost mezi vzniklou škodou (újmou) a protiprávností. Je tedy zapotřebí zkoumat, zdali posuzovaný předpoklad (porušení zákona apod.) byl podmínkou vzniku takové škody (újmy), bez níž by tato újma nevznikla, a to buď vůbec, nebo by nenastala takovým způsobem, jakým nastala. Zavinění je dalším nutným předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu. Bez ohledu na zavinění může povinnost nahradit újmu vzniknout pouze v případě, kdy tak výslovně stanoví NOZ (např. 2895). Co se týká zavinění, tak existují dva druhy zavinění, a to konkrétně zavinění ve formě nedbalosti a zavinění ve formě úmyslu. Rozlišujeme mezi nimi pomocí tzv. volní složky. Úmysl totiž obsahuje vždy prvek vědění i vůle, u nedbalosti vůle chybí. Nedbalost je dále rozlišena na nedbalost nevědomou a vědomou. V obou druzích nedbalosti chybí složka vůle v tom smyslu, že škůdce nechce způsobit škodu (újmu) újmu ani není smířen s tím, že nastane. Rozdíl mezi oběma druhy nedbalosti je v odstupňování této složky vědění. V praxi přitom dominují právě nedbalostní delikty. Úmysl rozlišujeme na přímý a nepřímý. Rozdíl mezi oběma druhy úmyslu je taktéž v odstupňování volní složky. Z 2911 ObčZ vyplývá, že zavinění se předpokládá, a to ve formě nedbalosti. Škůdce tedy musí ve sporu tvrdit a dokazovat, že jeho zavinění není dáno.

4 Nově je v 2904 NOZ obsažena zvláštní odpovědnost za náhodu, tedy případ, kdy újmu způsobenou náhodou nahradí ta osoba, která dala ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit. V tomto případě tedy škůdce musí porušit zákonem mu uloženou povinnost svým zaviněným jednáním a následně v příčinné souvislosti s tím musí dojít ke vzniku náhody. 2. Okolnosti vylučující protiprávnost Přestože by mohlo s ohledem na výše uvedené dojít ke vzniku povinnosti nahradit újmu (škodu), obsahuje NOZ v ustanoveních 2905 až 2908 dvě skutečnosti, při nichž je povinnost nahradit škodu (újmu) vyloučena. Konkrétně se jedná o nutnou obranu a krajní nouzi. V případě nutné obrany dle 2905 NOZ je však k vyloučení povinnosti náhrady újmy (škodu) zapotřebí splnění zákonných předpokladů, a to především existence bezprostředně hrozícího nebo trvajícího útoku. V případě, že by trenér nebo cvičitel odvracel od sebe nebo od někoho jiného takovýto útok, nebyl by následně povinen k náhradě újmy, kterou by při tom způsobil. Nicméně tento předpoklad neplatí bez výjimky. Výše uvedené totiž neplatí v případě, kdy je zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná, případně když je jím zvolená obrana zcela zjevně nepřiměřená, a to zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku. Povaha útoku či míra přiměřenosti nutné obrany, eventuálně i míra jejího překročení, se bude v každém jednotlivém případě posuzovat individuálně. Splnění zákonných předpokladů k vyloučení povinnosti náhrady újmy (škody) je nutné také v případě krajní nouze. Zde totiž dle 2906 NOZ platí, že ten, kdo odvrací od sebe nebo od jiného nebezpečí újmy (které však přímo hrozí), není následně povinen k náhradě újmy tímto odvracením způsobené. V tomto případě však nesmí být za daných okolností možné odvrátit toto nebezpečí jiným způsobem a ani nesmí být způsoben následek stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která by v tomto případě hrozila. Uvedené však neplatí v případě, kdy nebezpečí vyvolá vlastní vinou sám jednající, tedy trenér či cvičitel. Ustanovení 2907 NOZ dále pro účely posouzení skutečnosti, zdali trenér či cvičitel v jednotlivém případě jednal v nutné obraně či krajní nouzi, určí, že se v tomto případě přihlédne zároveň i k omluvitelnému vzrušení mysli toho, kdo odvracel útok či jiné nebezpečí. Z toho vyplývá, že by se přihlíželo i k subjektivnímu pohledu trenéra či cvičitele a jeho osobní situaci. Je však zapotřebí zdůraznit, že nutná obrana a krajní nouze nejsou nikdy jednoduše určitelné a je třeba je vždy posuzovat v závislosti na individuálních okolnostech každého případu.

5 3. Spoluodpovědnost a spoluúčast V případě výkonu trenérské či cvičitelské činnosti může připadat v úvahu vznik povinnosti k náhradě škody (újmy) způsobené jinou osobou, např. pomocníkem. Může totiž v tomto případě nastat situace, kdy vznikne odpovědnostní vztah přímo mezi škůdcem a poškozenou osobou, přičemž jednání pomocníka je přímo přičitatelné škůdci. Pro tyto účely 2917 NOZ stanovuje, že tato povinná osoba má proti takovému pomocníkovi postih, tzv. regres. Je však nezbytné uvést, že se uvedené ustanovení 2917 NOZ uplatní pouze v případě, kdy takový pomocník nebude osobou, která by podléhala zákonné úpravě zákoníku práce nebo úpravě zákona o odpovědnosti státu, kteréžto obsahují zvláštní úpravu vzájemného vypořádání. V ustanovení 2918 NOZ je obsažena úprava spoluúčasti poškozeného, podle níž může být poškozený oprávněn k náhradě pouze části utrpěné škody, bylo-li jednou z příčin vzniku takové újmy jednání poškozeného. Toto ustanovení totiž umožňuje poměrné snížení povinnosti škůdce nahradit škodu v případě, kdy škoda vznikla nebo se zvětšila také následkem okolností, které se dají přičítat poškozenému. Poškozený však může způsobit škodu i v případě, kdy okolnosti rozhodné pro vznik škody jsou přičitatelné poškozenému na základě jednání třetí osoby, tedy nejenom na základě jeho vlastního jednání. Tato úprava tedy může dopadat na trenéra či cvičitele ve dvou různých podobách. Jednak se může uplatnit v případě, že škodu za něj nahradí příslušný svaz, spolek či klub, který vůči němu následně uplatní uvedený regresivní nárok, nebo v případě, kdy trenér či cvičitel při výkonu své činnosti použije pomocníka, za kterého poté škodu nahradí a bude mít následně regresivní nárok vůči němu. Jako příklad lze uvést situaci, kdy poškozený nerespektuje pokyny trenéra či cvičitele, přičemž následně může za škodu odpovídat částečně poškozený, který neuposlechl pokyny. V určitých případech dokonce může nastat situace, kdy bude poškozený za škodu odpovědný v celém rozsahu, neboť škoda byla způsobena porušením povinností výlučně ze strany poškozeného. Zvláštním případem je odpovědnost za škodu způsobenou tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání, což může být například nezletilé dítě. Ustanovení 2921 NOZ totiž říká, že škodu nahradí společně a nerozdílně se škůdcem ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Standard dostatečného výkonu dohledu však není zákonem vymezený, bude se tedy v každém jednotlivém případě posuzovat s ohledem na okolnosti případu. Jedná se však o dohled nad osobou deliktně nezpůsobilou, tedy například trpící duševní poruchou nebo osobou nezletilou. Dohledem se však míní kontrola a regulace takové osoby tak, aby riziko případného způsobení škody bylo minimalizováno co nejvíce. Zároveň sem patří i konkrétní dozor, a to s přihlédnutím k charakteru činnosti, jíž se taková deliktně nezpůsobilá osoba věnuje nebo hodlá věnovat. Přihlíží se však i k vlastnostem takové osoby. Úroveň požadovaného dohledu se liší i podle toho, zda bylo možno deliktní počínání očekávat, tedy zda se takové chování

6 opakovalo nebo zdali se jednalo o exces. Vznik této odpovědnosti je v případě odpovědnosti trenéra či cvičitele možný, jelikož se nejedná jen o prevenci před možným nedisciplinovaným chováním či přímo úmyslným počínáním, nýbrž i o účinný dohled při organizovaných činnostech, které mohou být nebezpečné, např. při sportovní hře. Zanedbání náležitého dohledu dle výše uvedeného zakládá povinnost osoby, která jej měla vykonávat, k případné náhradě škody, a to buď namísto této deliktně nezpůsobilé osoby anebo společně a nerozdílně s ní. 4. Jednostranné vyloučení nebo omezení nároku na náhradu újmy Z ust NOZ v případech, kdy někdo oznámí, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám vylučuje nebo omezuje, zcela jasně vyplývá, že se k takovému oznámení nepřihlíží. Neúčinnost takového jednání bude platit jak pro škodu, tak imateriální újmu, a zákaz takového vyloučení je univerzální. K omezení povinnosti k náhradě újmy je vždy vyžadováno, aby k takovému kroku došlo dvoustranným právním úkonem. V 2898 NOZ jsou dále obsaženy hranice případné dohody o omezení nebo vyloučení odpovědnosti. Dle tohoto ustanovení se nově nepřihlíží k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Stejně tak se nepřihlíží ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát. Učiní-li však osoba výše uvedené jednostranné prohlášení ještě před případným vznikem újmy, může být toto oznámení posouzeno jako varování před nebezpečím. Jedná se však pouze o jakousi formu varování, které v případě, že nebude bráno vážně, může vést ke spoluodpovědnosti poškozeného za způsobenou škodu dle 2918 NOZ. Tato úprava tedy dopadá na prohlášení, která často bývají svazy/spolky/kluby překládána a kterými podepisující osoby (např. sportovci) prohlašují, že uvedenou činnost konají na vlastní nebezpečí a že svaz/spolek/klub, případně i trenér či cvičitel, neodpovídají za případnou škodu či újmu této osobě vzniknuvší. Toto prohlášení tedy v souladu s výše uvedeným bude mít právní relevanci pouze ve smyslu případné spoluúčasti poškozeného. 5. Způsoby náhrady škody V souvislosti s nabytím účinnosti NOZ dále došlo ke změně úpravy způsobu, kterým se nahrazuje škoda (újma). V souladu s 2951 odst. 1 NOZ má nově přednost náhrada škody uvedením do původního stavu a teprve v případě, kdy to není možné nebo kdy tak žádá poškozený, nahrazuje se škoda v penězích.

7 S ohledem na povahu nemajetkové újmy nelze však v případě její náhrady uvažovat o uvedení v předešlý stav, a z toho důvodu odst. 2 uvedeného ustanovení určuje, že se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Pokud však jiný způsob zadostiučinění není způsobilý skutečně a dostatečně účinně odčinit takovou způsobenou újmu, musí být takové zadostiučinění poskytnuto v penězích. Jak v případě náhrady škody, tak v případě odčinění nemajetkové újmy tedy peněžité plnění plní pouze doplňující funkci pro případ, kdy preferovaný způsob náhrady není dostačující. 6. Škoda způsobená informací nebo radou Závěrem této části upozorňujeme, že NOZ nově obsahuje v 2950 úpravu škody způsobenou informací nebo radou. Toto ustanovení upravuje případy, kdy neexistuje úprava ve zvláštním zákoně a výslovně říká, že: Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě. Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, NOZ pro účely tohoto ustanovení rozlišuje dva druhy škůdce, a to jednak škůdce, kterým je znalec, odborník či osoba, která se za odborníka vydává, a za druhé škůdce, kterým může být kdokoliv. Je tedy nezbytné zdůraznit, že toto ustanovení dopadá i na osoby, které vystupují v pozici odborníka, který však může být jen domnělý, nicméně tato osoba tímto jednáním vyvolává v osobě, které tuto radu poskytuje, dojem své profesionality. Tato osoba je následně chráněna v případě, že důvodně spoléhá na kvalitu a odbornou úroveň takové osoby, která se za odborníka vydává. Ve všech případech je však předpokladem poskytnutí úplaty za poskytnutí takové informace či rady, přičemž tato úplata nemusí být peněžitá. V tomto směru ovšem není postavené na jisto, zdali musí být tato úplata poskytnuta přímo odborníkovi nebo osobě, která se za něj vydává, nebo jestli může být tato úplata poskytnuta zprostředkovaně, tedy například ve formě určitého poplatku klubu/svazu/spolku, který následně tuto úplatu poskytne osobě poskytující informaci či radu. Co se týká povahy informace či rady, tak tato musí být buďto neúplná či nesprávná, případně škodlivá, tedy schopná přivodit újmu v případě, že bude respektována, přičemž osoba, která ji poskytuje, by měla mít o její škodlivosti vědomost již v okamžiku jejího poskytování. Jak jsme již uvedli výše, za škodu způsobenou nesprávnou informací či radou může odpovídat i kterákoliv osoba, která se k odbornému výkonu nikterak nehlásí. Tato osoba však odpovídá za škodu způsobenou touto informací pouze v případě, že poskytne takovou radu úmyslně, čímž se tento případ liší od výše uvedeného. Tato osoba nemusí mít v úmyslu přivodit tímto svým jednáním újmu, nicméně musí být na její straně vědomá nedbalost o nedostatečné kvalitě takové rady a o jejích možných následcích, které by eventuálně mohla vyvolat. Pro tyto účely však může jít i o radu, která je správná a úplná, nicméně je

8 schopna způsobit škodu osobě, které je poskytována. Zároveň na rozdíl od výše uvedeného není třeba, aby byla informace či rada poskytována za úplatu. 7. Porušení interních předpisů a pomocník Přestože platná občanskoprávní úprava výslovně neupravuje odpovědnost za škodu způsobenou porušením interních předpisů, je důležité si uvědomit, že i v tomto případě se uplatní obecná prevenční povinnost uvedená v čl. I, tedy povinnost každého počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, a to v případě, že tak vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života. Je však na místě uvést v této části následky porušení smluvní povinnosti, které jsou upraveny v 2913 a 2914 NOZ a které mohou pro účely posouzení odpovědnosti trenérů/cvičitelů eventuálně připadat v úvahu. Ustanovení 2913 NOZ totiž říká, že ten kdo poruší svou povinnost stanovenou ve smlouvě, je povinen nahradit škodu vzniklou nejenom druhé smluvní straně, ale i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění sjednané smluvní povinnosti zjevně sloužit. Jedná se v tomto případě o objektivní odpovědnost, tedy odpovědnost bez zavinění, nicméně existují určité liberační důvody. Škůdce se totiž této povinnosti může zprostit za předpokladu, že prokáže, že mu ve splnění jeho smluvní povinnosti trvale či dočasně zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka, která však zároveň vznikla nezávisle na jeho vůli. Nicméně pokud taková překážka vznikla z osobních poměrů škůdce, nebo která vznikla až v době, kdy byl škůdce v prodlení s plněním svojí smluvní povinnosti, případně když se jedná o překážku, kterou měl dle smlouvy škůdce překonat, nepřichází v takových případech v úvahu zproštění povinnosti náhrady na straně škůdce. Zároveň ustanovení 2914 NOZ dále obsahuje odpovědnost osoby, která při své činnosti využije zmocněnce, zaměstnance či jiného pomocníka. Tato osoba je pak povinna nahradit škodu jím způsobeno stejně, jako by ji způsobila sama. Za pomocníka se však nepovažuje osoba, která se zavázala při plnění jiné osoby provést tuto činnost samostatně, pokud by ho však tato osoba nepečlivě vybrala nebo na něj nedostatečně dohlížela, ručila by za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. II. Trestněprávní odpovědnost Trenér či cvičitel může být v určitých případech za svoji činnost/nečinnost také trestně odpovědný. Trestní represe obecně přichází v úvahu až v případě, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Jedná se o tzv. princip ultima ratio, který je vyjádřený v 12 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen TZ ), podle kterého lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat pouze v případech natolik společensky škodlivých, že nepostačuje

9 uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Trestněprávní odpovědnost tedy může vzniknout i v případě porušení povinností trenéra či cvičitele a následného vzniku újmy a bude záviset na konkrétním posouzení ze strany orgánů činných v trestním řízení. Pro účely posouzení odpovědnosti trenéra či cvičitele může připadat v úvahu trestněprávní odpovědnost za spáchání určitých trestných činů dle TZ, o to především v případě naplnění skutkových podstat následujících trestných činů: 2 (a) usmrcení z nedbalosti; (b) ublížení na zdraví z nedbalosti; (c) těžké ublížení na zdraví z nedbalosti; (d) neposkytnutí pomoci; (e) ohrožování výchovy dítěte; (f) obecné ohrožení z nedbalosti. 1. Usmrcení z nedbalosti Z ustanovení 143 TZ vyplývá, že tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, přičemž za tento trestný čin připadá v úvahu trest odnětí svobody nebo zákaz činnosti. Trest odnětí svobody může být vyšší v případě, že pachatel porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Mezi porušením této povinnosti a usmrcením však musí existovat příčinná souvislost. 2. Ublížení na zdraví z nedbalosti Tohoto trestného činu se dle 148 TZ dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší svou důležitou povinnost, která mu vyplývá z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo je mu uložena podle zákona. Za tento trestný čin pachateli hrozí trest zákaz činnosti nebo odnětí svobody. Nelze však za porušení důležité povinnosti považovat porušení jakéhokoli předpisu, nýbrž pouze povinnosti, jejíž porušení má za následek nebezpečí pro lidské zdraví, jestliže tedy jejím porušením může snadno dojít k ublížení na zdraví. 3. Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Těžkého ublížení na zdraví se dle 147 TZ může dopustit ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, v důsledku čehož může být potrestán zákazem činnosti nebo odnětím svobody, přičemž trest odnětí svobody se může zvýšit v případě, že dojde k porušení důležité povinnosti vyplývající z jeho 2 Neuvažujeme zde případy úmyslného jednání ze strany trenéra/cvičitele.

10 zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené zákonem. Od trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti se však tento trestný čin odlišuje v tom, že zatímco ublížením na zdraví se dle 122 odst. 1 TZ rozumí stav spočívající v určité poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, a to nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření, tak v případě těžkého ublížení na zdraví však musí být dle 122 odst. 2 TZ způsobena těžká újma na zdraví, kterou se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, přičemž tato těžká újma na zdraví dle tohoto ustanovení spočívá ve zmrzačení, ztrátě nebo podstatném snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztrátě nebo podstatném oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivých útrapách nebo delší dobu trvající poruše zdraví. 4. Neposkytnutí pomoci Velmi důležitým ustanovením TZ je 150, který obsahuje skutkovou podstatu trestného činu neposkytnutí pomoci. Dle tohoto zákonného ustanovení se trestného činu neposkytnutí pomoci dopustí každý, kdo neposkytne potřebnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, ačkoliv takovou pomoc může poskytnout bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. Ještě přísněji je však potrestána osoba, která je takovou pomoc povinna poskytnout podle povahy svého zaměstnání, nicméně tato podmínka se vztahuje na zaměstnání, z jejichž povahy vyplývá právě povinnost poskytovat pomoc (např. plavčíci, lékaři, policisté, hasiči) a tato zpřísněná sazba se tedy v případě trenérů či cvičitelů neuplatní. V případě tohoto trestného činu pachatel pro naplnění skutkové podstaty opomene potřebnou pomoc, přestože ji mohl poskytnout bez nebezpečí pro sebe nebo pro jiného. Povaha potřebné pomoci bude však vždy záviset na povaze konkrétního případu poranění a na konkrétních možnostech případného pachatele. Ve většině případů se však bude jednat o poskytnutí první pomoci. 5. Ohrožování výchovy dítěte Pro účely posouzení možné trestněprávní odpovědnosti trenérů a cvičitelů by však taktéž mohlo připadat v úvahu spáchání trestného činu ohrožení výchovy mládeže, a to především dle ustanovení 201 odst. 1 písm. a), b) a c) TZ. Dle těchto ustanovení se totiž trestného činu ohrožení výchovy dopustí ten, kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu, umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život, umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem. Je tedy na místě upozornit, že tohoto trestného činu se lze dopustit i z nedbalosti (jak ostatně vyplývá z dikce tohoto ustanovení), přičemž TZ za spáchání tohoto trestného činu ukládá trest odnětí svobody.

11 V případě trenérů či cvičitelů je stěžejní úprava obsažená v písm. b) tohoto ustanovení, tedy umožnění dítěti vést zahálčivý nebo nemravný život, což může představovat jednání, v jehož důsledku si dítě osvojuje určité škodlivé návyky (např. v souvislosti s požíváním alkoholu či jiných návykových látek) či povahové rysy. V souhrnu jde o jednání, které přímo nebo nepřímo vytváří podmínky pro vznik nežádoucích návyků a sklonů dítěte. 6. Obecné ohrožení z nedbalosti Trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti se dle 273 odst. 1 TZ dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil, případně ten, kdo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo z nedbalosti takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění. Pachatel bude za spáchání tohoto trestného činu potrestán odnětím svobody nebo zákazem činnosti, přičemž trest odnětí může být zvýšen v případě, kdy je tímto trestných činem způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt. Spáchání uvedeného trestného činu může v případě trenérů či cvičitelů připadat v úvahu například při přepravě většího počtu lidí na sportovní akce (přičemž podmínka přepravy většího počtu lidi je pro naplnění této skutkové podstaty stěžejní), případně při zanedbání dozoru nad větší skupinou osob například (např. v bazénu při plaveckém výcviku). Musí se však v tomto případě vždy jednat o obecně nebezpečné jednání, tedy jednání, z kterého bezprostředně hrozí obecně nebezpečné následky. Uvedené jednání by v konečném důsledku mohlo představovat právě jiné podobné nebezpečné jednání ve smyslu 273 odst. 1 TZ. 7. Předpoklady trestní odpovědnosti Jak vyplývá z výše uvedeného, všech popsaných trestných činů kromě trestného činu neposkytnutí pomoci se pachatel dopustí v nedbalosti, kterou dle 16 TZ může být nedbalost vědomá, tedy případ, kdy pachatel věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (tedy život nebo zdraví člověka), avšak bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo nedbalost nevědomá, kdy pachatel neví, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Zároveň TZ upravuje okolnosti vylučující protiprávnost, které způsobují, že spáchaný čin není trestným činem, i když by jinak naplňoval všechny znaky trestného čin. Nicméně zde absentuje protiprávnost takového činu. V souladu s 28 a násl. TZ jsou takovými okolnostmi vylučujícími protiprávnost krajní

12 nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně. Jak však vyplývá z povahy výše popsaných trestných činů, některé okolnosti vylučující protiprávnost nelze aplikovat, a to například svolení poškozeného, které se dle 30 odst. 3 TZ právě v případě ublížení na zdraví nebo usmrcení neuplatní. III. Disciplinární odpovědnost Třetím typem odpovědnosti, která připadá do úvahy, je tzv. odpovědnost disciplinární. Trenér či cvičitel může být kromě výše uvedeného odpovědný i podle disciplinárních řádů jednotlivých svazů, spolků či klubů a primárně by to měl být právě konkrétní klub/svaz, který by měl v rámci svých interních předpisů po řádně provedeném disciplinárním řízení uložit trenérovi za porušení vnitřních předpisů adekvátní trest. Trenér či cvičitel je totiž převážně členem daného svazu či klubu (v případě, že není, i tak se na něho mohou vztahovat pravidla daného klubu/spolku, a to na základě smluvního ujednání) a z toho důvodu je povinen respektovat interní předpisy. Za jejich porušení může být sankcionován ze strany tohoto svazu či klubu. Důležité je také dodat, že disciplinární odpovědnost existuje vedle odpovědnosti občanskoprávní, popř. trestněprávní, tedy skutečnost, že daná osoba je odpovědná disciplinárně, neznamená, že nemůže být odpovědná občanskoprávně, příp. trestněprávně a naopak. Nicméně skutečnost, že osoba je odpovědná disciplinárně, může mít v konkrétním případě značný dopad na posouzení, zda je odpovědná také občanskoprávně, popř. trestněprávně. Závěrem k této části stručně uvádíme, že podle ustanovení 265 an. NOZ ve spojení s ust. 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, platí, že v případě, kdy má spolek ustavenu rozhodčí komisi (např. ČOV), mají její nálezy povahu pravomocného soudního rozhodnutí a jsou soudně vykonatelné. IV. Pojištění odpovědnosti Pro úplnost uvádíme, že Český olympijský výbor má v současnosti uzavřenou pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu trenérů (cvičitelů), kteří vykonávají činnost v oblasti sportu, tělovýchovy a turistiky pro subjekty sdružené v ČUS (spolky v podobě tělovýchovné jednoty, sportovního klubu či svazu) a další sportovní subjekty uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, a to včetně jejich jednotlivých členských organizací. Pojištěnými jsou na základě této smlouvy pouze trenéři a

13 cvičitelé, kteří vykonávají výše uvedenou činnost na základě pracovněprávního vztahu, členského vztahu nebo jako OSVČ v souladu se svým živnostenským oprávněním. Pojištěná je na základě této smlouvy taktéž osoba, kterou trenér či cvičitel použije při výkonu výše uvedené činnosti. Pojištěná však není činnost, kterou trenér nebo cvičitel vykonává na základě smluvního vztahu s individuálním sportovcem nebo která je vykonávána pro profesionální sportovní kluby, které jsou zároveň obchodními společnostmi. Uvedené pojištění se vztahuje i na odpovědnost za škodu způsobenou při profesionální sportovní činnosti a na zdraví nebo životě aktivním účastníkům organizované sportovní soutěže, nicméně se nevztahuje na škody způsobené profesionálnímu sportovci. V případě škody na zdraví nebo životě se pojištění na základě uvedené smlouvy vztahuje i na škodu způsobenou svému manželu, sourozenci nebo příbuzným v řadě přímé nebo osobám, které žijí se společníkem ve společné domácnosti. Závěrem je však třeba doplnit, že pojištění odpovědnosti za škodu trenérů (cvičitelů) lze samozřejmě sjednat i individuálně.

14 V. Shrnutí Závěrem shrnujeme následující základní body výše uvedeného textu: V souvislosti s přijetím NOZ došlo k některým změnám v terminologii, jakož i k úpravě nových druhů odpovědnosti za újmu (škodu); Základní povinností každého je počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, a to v případě, že tak vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života. Tato obecná prevenční povinnost se může uplatnit v nejvíce případech, a to i například v případě porušení interních předpisů svazu či klubu; V případě, že osoba jinak povinná nahradit újmu (škodu) jedná v nutné obraně či v krajní nouzi, je povinnost k náhradě škody (újmy) při splnění zákonných podmínek vyloučena; Je-li jednou z příčin vzniku újmy jednání poškozeného, může být poškozený oprávněn k náhradě pouze části utrpěné škody. Ta se totiž může poměrně snížit (příp. může být i zcela vyloučena) následkem okolností, které se dají přičítat právě poškozenému; K oznámení v tom smyslu, že někdo jednostranně svou povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám vylučuje nebo omezuje, se nepřihlíží a takové prohlášení se bude považovat za pouhé varování a bude relevantní pouze ve vztahu k případné spoluúčasti poškozeného; Právní úprava nově obsahuje možný vznik odpovědnosti určitých osob za škodu způsobenou radou nebo informací, a to jednak v případě osoby vydávající se za odborníka, ale i v případě osoby, která se za odborníka nevydává, nicméně úmyslně poskytne radu, která je schopna způsobit škodu; V případě, kdy nelze škodu nahradit uvedením v předešlý stav nebo nemajetkovou újmu přiměřeným zadostiučiněním, přichází v úvahu náhrada ve formě peněžitého plnění; Trestněprávní odpovědnost připadá v úvahu až v případě, kdy nelze využít k nápravě jiné právní prostředky. Pro účely posouzení odpovědnosti trenérů či cvičitelů připadá v úvahu především trestní odpovědnost za spáchání trestných činů usmrcení z nedbalosti, ublížení na zdraví z nedbalosti, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, neposkytnutí pomoci, ohrožování výchovy dítěte a obecné ohrožení z nedbalosti;

15 Porušení disciplinárních řadů svazu či klubu nemusí nutně znamenat vznik občanskoprávní odpovědnosti, natož odpovědnosti trestněprávní, nicméně disciplinární odpovědnost může existovat vedle občanskoprávní a trestněprávní odpovědnosti. Český olympijský výbor má v současnosti uzavřenou pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu trenérů (cvičitelů) pro určité případy.