Natura v kontinentální oblasti

Transkript

1 v kontinentální oblasti

2 Evropská komise Generální ředitelství pro životní prostředí Autor: Kerstin Sundseth, Ecosystems LTD, Brusel Šéfredaktorka: Susanne Wegefelt, Evropská komise, útvar pro přírodu a biologickou rozmanitost (GŘ ENV. B2), B-1049 Brusel. Autoři příspěvků: John Houston, Mats Eriksson, Marco Fritz. Poděkování: Děkujeme Evropskému tematickému centru pro biologickou rozmanitost a oddělení SADL Katolické university v Lovani za poskytnutí údajů pro vypracování tabulek a map. Grafická úprava: NatureBureau International Fotografie: Přední strana obálky: Bukový prales ve středním Německu, Thomas Stephan, Nationalpark Hainich; vsazené snímky shora dolů: neznámý autor, Geert Raeymaekers, H. Baumgartner, Nationalpark Donauauen, C. Aschenmeier. Zadní strana obálky: Střední tok Labe v Německu, Guido Puhlmann, Biosphärenreservat Flusslandschaft Mittlere Elbe. Další informace o soustavě najdete na internetové adrese Obsah Kontinentální oblast srdce Evropy... s. 3 Biologické druhy soustavy v kontinentální oblasti... s. 5 Mapa lokalit soustavy v kontinentální oblasti... s. 6 Typy přírodních stanovišť soustavy v kontinentální oblasti... s. 8 Problematika hospodaření v kontinentální oblasti... s. 10 Europe Direct je služba, která vám pomůže nalézt odpovědi na vaše otázky o Evropské unii Nová bezplatná telefonní linka (*): (*) Někteří provozovatelé mobilních telefonních sítí neumožňují přístup k číslům, která začínají , případně mohou být tyto hovory zpoplatněny. Informace o Evropské unii jsou k dispozici na internetu ( Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010 Evropská společenství, stran 21 x 29,7 cm ISBN doi: /62564 Reprodukce povolena s uvedením zdroje. Fotografie jsou chráněny autorským právem, žádná z nich nesmí být použita bez předchozího písemného souhlasu příslušného fotografa. Printed in Belgium Vytištěno na recyklovaném papíře, jemuž byla udělena ekoznačka EU pro grafický papír 2 v kontinentální oblasti

3 Kontinentální oblast Bukový prales Hainich na jaře, Německo. Buchenwaldinstitut. e.v. Kontinentální oblast srdce Evropy Kontinentální oblast zaujímá čtvrtinu rozlohy Evropské unie a táhne se v širokém pásu ze západu k východu od střední Francie až po východní okraj Polska na severu a Rumunsko na jihu. Mimo území EU se rozkládá až k pohoří Ural na hranicích s Asií. Na jihu je celá oblast téměř zcela rozdělena na dvě části vysokými pohořími alpínské oblasti a stepními pláněmi panonské oblasti. Patří do ní i části pobřeží Jaderského moře a Baltského moře. Do kontinentální oblasti patří zcela nebo zčásti území celkem třinácti zemí Evropské unie. Oblast pokrývá většinu území Francie, Německa, Itálie, Polska, České republiky a Bulharska a také značné části Dánska, Belgie, Rakouska, Slovinska a Rumunska. Jen Lucembursko však spadá do kontinentální oblasti naprosto celé. Naopak ve Švédsku zabírá tato oblast jen 3 % jeho území. Podnebí je obecně charakterizováno značnými kontrasty mezi chladnými zimami a horkými léty. Kontinentální povaha podnebí je tím patrnější, čím více postupujeme od západu k východu. Na východě jsou extrémní výkyvy horka a chladu, respektive vlhka a sucha, běžnější a mají značný dopad na vegetaci. Směrem k západu jsou tyto charakteristické znaky méně patrné díky oceánským vlivům atlantské oblasti, která má mírnější podnebí. Například lednové teploty ve Varšavě jsou obvykle dosti hluboko pod bodem mrazu, zatímco v Alsasku většinou zůstávají nad 0 C. Krajina kontinentální oblasti je převážně plochá na severu a kopcovitější na jihu, s výjimkou rozsáhlých mokřadů v povodí řek Pád a Dunaj. Velká Severoevropská nížina pokrývá značnou část severního Německa, Dánska, Polska a Ruska. Toto rozsáhlé území, jež bylo formováno postupujícími a opět ustupujícími ledovci, bylo kdysi pokryto nížinnými listnatými, zejména bukovými lesy, které místy střídaly velké plochy niv, bažin a rašelinišť. Většina těchto lesů však byla v důsledku těžby palivového a stavebního dříví vymýcena a nahrazena rozsáhlými plochami zemědělské půdy. Tato přeměna je tak výrazná, že se dnes této oblasti často říká živitelka Evropy. Pod těmito rovinami leží morénový pás obsahující tisíce jezer, močálů a bažin kolem Pomořanska ve východním Německu a v Polsku. Je to jedna z nejméně obydlených částí kontinentální oblasti, a to nejen kvůli náročnému terénu, ale také kvůli své strategické poloze, kdy po obou světových válkách představovala hraniční pásmo mezi Východem a Západem. Více na jihu začíná být vegetace silně ovlivněna středomořskými a subalpínskými podmínkami. V nižších polohách Alp, Apenin a Karpat a také například v kopcovitých oblastech Vogéz, Arden a Schwarzwaldu se vyskytuje mnoho biologických druhů a přírodních stanovišť, které najdeme i v alpínské oblasti. Kontinentální oblastí protékají některé z nejvýznamnějších evropských řek, jako například Dunaj, Loira, Rýn, Pád, Labe, Odra, Visla atd. Tyto řeky hrají již mnoho let důležitou hospodářskou roli, neboť propojují sever a jih kontinentu sítí vnitrozemských kanálů. Většina z nich je proto zregulována, což vedlo k dramatickému úbytku rozsáhlých mokřadních typů stanovišť a příslušných druhů rostlin a živočichů. I přes tyto změny si kontinentální oblast uchovává poměrně bohatou biologickou rozmanitost. Protože se nachází na křižovatce tolika různých biogeografických zón, sdílí s jinými oblastmi řadu biologických druhů. v kontinentální oblasti 3

4 Kontinentální oblast Po skončení poslední doby ledové se rostliny a živočichové znovu šířily po střední Evropě mnoha různými cestami. Některé druhy se vrátily z vyšších horských oblastí Alp a Karpat, jiné migrovaly k severu ze Středomoří nebo z Balkánského poloostrova. A ještě jiné přišly z východu. Výsledná rozmanitost rostlin, živočichů a typů přírodních stanovišť je pozoruhodně bohatá, přestože některé druhy mají čistě endemický výskyt jen v této oblasti. Co se týče využívání krajiny lidmi, hustota osídlení je zde obecně dost vysoká, zejména v severních částech Německa, Dánska a Polska, kde je mnoho měst. Střední Evropa byla řadu let průmyslovým srdcem kontinentu s rozsáhlou těžbou uhlí a železné rudy a hutnictvím mědi a oceli. Celým oblastem vévodí velké průmyslové zóny, jako například v Porúří v západním Německu. Podobné oblasti existují i ve východním Německu, v Polsku a v České republice. Tato oblast, označovaná také jako černý trojúhelník, je značně poškozena průmyslovými exhalacemi a odpady. Povrchová těžba uhlí, výroba hliníku, spalování hnědého uhlí (lignitu) atd. při tom všem vznikala velká množství škodlivých vedlejších produktů. Proto zůstává černý trojúhelník dodnes jednou z nejvíce znečištěných částí Evropy. Oblast Atlantská Boreální Kontinentální Alpínská Panonská Příslušné země Belgie, Německo, Dánsko, Španělsko, Francie, Irsko, Portugalsko, Nizozemsko, Spojené království Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Švédsko Rakousko, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Německo, Dánsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovinsko Rakousko, Bulharsko, Německo, Španělsko, Finsko, Francie, Itálie, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovinsko, Slovensko Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko % území EU 18,4 18,8 29,3 Stepní Rumunsko 0,9 Černomořská Bulharsko, Rumunsko 0,3 Středomořská Kypr, Španělsko, Francie, Řecko, Itálie, Malta, Portugalsko Zdroj: Evropské tematické centrum pro biologickou rozmanitost (Evropská agentura pro životní prostředí) říjen ,6 3,0 20,6 Makaronéská Španělsko, Portugalsko 0,2 4 v kontinentální oblasti

5 Biologické druhy soustavy v kontinentální oblasti V kontinentální oblasti se vyskytuje 184 druhů živočichů a 102 druhů vzácných rostlin uvedených ve směrnici o přírodních stanovištích a také více než třetina druhů ptáků uvedených v příloze I směrnice o ptácích. Mnohé z nich jsou spojeny s charakteristickými bukovými, dubovými a habrovými lesy, které jsou pro tuto oblast typické. Mezi typické druhy ptáků patří mimo jiné datel černý Dryocopus martius, luňák červený Milvus milvus, jeřábek lesní Bonasa bonasia a lejsek bělokrký Ficedula albicollis. Pod korunami stromů si v bezpočtu lesních mikrostanovišť našlo útočiště velké množství druhů hmyzu a rostlin. Díky velkému počtu řek, bažin, nivních luk a dalších mokřadních stanovišť jsou v kontinentální oblasti značně zastoupeny také sladkovodní druhy živočichů. Například vydra říční Lutra lutra je dosud poměrně široce rozšířená, přestože jsou její populace vystaveny vzrůstajícímu tlaku v důsledku znečišťování a ztráty přírodních stanovišť. Skutečně pozoruhodný je také počet druhů ryb. Vyskytují se zde více než dvě třetiny všech druhů ryb uvedených ve směrnici o přírodních stanovištích, včetně některých vzácných endemitů, jako je drsek větší Zingel zingel nebo hlavatka obecná Hucho hucho. Kontinentální oblast je také domovem mnoha vzácných obojživelníků. Jen v Pádské nížině v Itálii se vyskytuje osm druhů uvedených ve směrnici o přírodních stanovištích. Patří mezi ně vzácný poddruh blatnice skvrnité, Pelobates fuscus insubricus, dva druhy jeskynních mločíků, Hydromantes ambrosii a Hydromantes strinatii, a také plachý macarát jeskynní Proteus anguinus. Ten je ve skutečnosti typičtější pro jeskynní soustavy Slovinska, kde je přezdíván lidská ryba kvůli své bledé barvě kůže. Tento vzácný obojživelník dosahující délky 25 cm byl po mnoho let pro vědce hádankou díky své schopnosti dosáhnout pohlavní dospělosti, aniž by prodělal metamorfózu. Podobně jako v jiných oblastech Evropy je značná část krajiny kontinentální oblasti silně ovlivněna zemědělstvím. Kuňka obecná Bombina bombina Tato žabka s nádherně zbarveným břichem, které používá k odstrašení predátorů, vede jinak velmi skromný život v drobných, chráněných rybníčcích s hladinou zalitou sluncem a v jejich okolí. Jejím oblíbeným místem výskytu jsou extenzivně spásané louky na půdách bohatých na vápník ve střední a východní Evropě. Dospělí jedinci přezimují na souši, ale převážnou část jarních a letních měsíců tráví ve vodě, kde se rozmnožují. Vzduch je během jejich námluv naplněn pochmurně znějícím kuňkáním. Bohužel, mnohá taková místa jsou nyní také intenzivně využívána k zemědělství, takže většina rybníčků vhodných pro tyto žáby je již přeměněna v pole nebo silně znečištěna. V důsledku toho populace kuňky obecné značně utrpěly. V různých zemích, jako je Dánsko a Německo, v současnosti probíhají snahy o obnovu rybníčků a jejich okolí. Do volné přírody jsou také znovu vysazováni jedinci odchovaní v péči člověka v naději, že posílí stávající populace. Přestože nyní převažuje zemědělská velkovýroba, významné plochy polopřirozených travinných porostů a luk jsou dosud obhospodařovány extenzivním způsobem, zejména ve východních a jižních částech této oblasti. Přitahují takové druhy, jako je chřástal polní Crex crex nebo čáp bílý Ciconia ciconia, jejichž přežití závisí na systémech extenzivního zemědělství. Odhaduje se, že jen v Polsku samém je 40 tisíc čápů, přičemž na travnatých pláních mezi řekami Odra a Bug hnízdí čtvrtina jejich světové populace. Travinné porosty a vlhké louky jsou také obzvlášť bohaté na různé druhy rostlin, mezi které patří takové vzácné rostliny, jako je zvonek český Campanula bohemica nebo hořeček německý Gentianella germanica. Lubomír Hlásek Biologické druhy soustavy A. E. Zitek Hlavatka obecná Hucho hucho Tato středoevropská lososovitá ryba žije výhradně ve sladkých vodách. Může dosahovat až dvou metrů délky a hmotnosti až 100 kg. Kdysi byla běžným druhem v Rakousku a jižním Německu, avšak po výstavbě řady velkých vodních elektráren, které zcela zablokovaly přístup k mnoha potokům, jež bývaly jejím přirozeným trdlištěm, se území jejího výskytu dramaticky zmenšilo. Nyní se vyskytuje již jen na čtyřech samostatných přítocích rakouského toku Dunaje. Jedním z jejích posledních útočišť je říční soustava Pielach-Melk v Dolních Rakousích. Místní trdliště jsou dosud poměrně nedotčená, ale v přístupu rybám brání nejméně 13 překážek, jako jsou jezy a drobné hydroelektrárny rozmístěné po toku v délce 45 km. Od roku 1999 probíhají práce na zprostupnění těchto překážek pro hlavatky, jejichž konečným cílem je vytvořit nepřerušený úsek o délce přes 78 km, který pomůže znovu propojit vzájemně izolované populace této ryby. v kontinentální oblasti 5

6 Lokality soustavy Mapa lokalit soustavy v kontinentální oblasti Seznam lokalit soustavy v kontinentální oblasti byl poprvé přijat v prosinci 2004 a později aktualizován v listopadu 2007 a znovu ještě v prosinci Celkem se v kontinentální oblasti nachází lokalit významných pro Společenství (SCI) podle směrnice o přírodních stanovištích a dalších zvláštních chráněných oblastí podle směrnice o ptácích (SPA). Často se také obě tyto kategorie chráněných území navzájem překrývají, což znamená, že uváděná čísla nejsou kumulativní. Nicméně se odhaduje, že společně představují více než 10 % celkové rozlohy této oblasti. D. Depree 1 Ardeny A. Balthazard G. Raeymeakers Počet typů stanovišť uvedených v příloze I a druhů nebo poddruhů uvedených v příloze II směrnice o stanovištích Oblast Typy stanovišť Živočichové Rostliny Atlantská Boreální Kontinentální SCI SPA SPA a SCI 2 Elsenborn F. Vassen Alpínská Panonská Stepní Černomořská Středomořská Mapa na základě souřadnic jednotlivých lokalit poskytnutých Evropskou komisí prostřednictvím oddělení SADL Univerzity v Lovani; říjen Makaronéská Zdroj: Evropské tematické centrum pro biologickou rozmanitost (Evropská agentura pro životní prostředí) Uvedená čísla nejsou kumulativní, protože mnohá stanoviště a biologické druhy se vyskytují ve dvou nebo více biogeografických oblastech. Ptáci z přílohy I směrnice o ptácích zde nejsou uvedeni, protože nejsou kategorizováni podle jednotlivých biogeografických oblastí. Oblast Počet SCI Celková rozloha (km²) Pevninská rozloha (km²) % celkové pevninské rozlohy Počet SPA Celková rozloha (km²) Pevninská rozloha (km²) % celkové pevninské rozlohy Atlantská , ,4 Boreální , ,8 Kontinentální , ,4 Alpínská , ,1 Panonská , ,5 Stepní , (*) 8 628(*) 24,4 Černomořská , ,8 Středomořská , ,0 Makaronéská , ,3 Total , ,5 Zdroj: Evropské tematické centrum pro biologickou rozmanitost (Evropská agentura pro životní prostředí) říjen 2008 Počty SPA a SCI nejsou kumulativní, protože se tyto dva druhy lokalit navzájem do značné míry překrývají. Některé lokality jsou na hranici mezi dvěma oblastmi, ovšem databáze neumožňuje rozdělit lokality mezi více oblastí, a proto mohou být některé lokality započteny dvakrát. Procentní podíl mořských oblastí není k dispozici. SPA nejsou vybrány podle biogeografické oblasti. Rozloha SPA ve stepní oblasti je vypočtena na základě dostupných údajů systému GIS. 6 v kontinentální oblasti

7 Buchenwalkinstitut.eV. Nationalpark Hainich 4 Hainich D. Kjaer 5 K. Sundseth 5 Mols Bierge R.Clement/ 3 Údolí řeky Our Biebzra National Park 6 Bažiny podél řeky Biebrza G. Klosowscy Sumava National Park 7 Národní park Šumava 8 J. Hlasek 8 Údolí řeky Lafnitz Parco Delta del Po Delta řeky Pád 9 I. Modic 9 Rakov Škocjan elf_14/flickr.com A. Hodalič R. Czech Cheile Nerei 12 Mladen Vasilev BBL Hartberg A. Sylwester 12 Jezero Srebarna Chavdar Nikolov v kontinentální oblasti 7

8 Vlhká louka s kosatci na Slovensku. M. Lohmann. Vložený snímek: čáp bílý. J. Hlásek Typy přírodních stanovišť soustavy v kontinentální oblasti Dokud ještě neexistovalo zemědělství, značné části kontinentální oblasti vévodily listnaté lesy. Klimatické podmínky a půda jsou tu zvlášť vhodné pro listnaté stromy, jako je buk lesní Fagus sylvaticus, který zde má střed svého rozšíření. Více na jih buky postupně ustupují dubům a habrům, zatímco na severu, ve vyšších polohách a na chudších půdách stále více převládají přirozené porosty jehličnanů, zejména na chladnějších, severních svazích. Tyto výjimečně bohaté biotopy jsou důležité pro šíření biologických druhů, protože představují přirozený ekologický koridor, kterým se mohou volně se vyskytující živočichové i rostliny dostávat skrz oblasti, z nichž se rychle stává stále neprostupnější krajina. Bohužel, většina těchto poříčních biotopů již dnes vymizela nebo je izolována a je mnohem menší než dřív. Mezi většinou řek a v zaplavovaných rovinných oblastech se kdysi běžně vyskytovaly rozsáhlé plochy rašelinných lesů, břehových lesů a lužních lesů. Tato výjimečně bohatá přírodní stanoviště hrají významnou úlohu přirozených biokoridorů v krajině. Většina z nich však již dnes neexistuje a čím dál méně je i těch zbývajících. Lesy většinou přetvořili první osadníci v ornou půdu, louky a pastviny již před stovkami let. Z výsledných polopřírodních biotopů se nakonec vyvinuly cenné rezervoáry původních biologických druhů, ale i ty jsou nyní ohroženy úpadkem tradičních způsobů hospodaření a intenzifikací zemědělství. Dnes pokrývají asi šestinu rozlohy kontinentální oblasti travinné porosty, od subalpínských luk a vápnomilných travinných porostů ve vyšších polohách až po nížinné louky, na kterých se sklízí seno, a zaplavované nivní louky. Typy přírodních stanovišť soustavy Delta řeky Pád Delta řeky Pád, která se v kontinentální oblasti nachází na pobřeží Jaderského moře, je nejrozsáhlejším mokřadem v Itálii a jedním z nejproduktivnějších míst ve Středomoří. Zaujímá asi km², z nichž více než třetina je chráněna jakožto zvláštní chráněná oblast podle směrnice o ptácích. Lze zde spatřit přes 280 druhů ptáků včetně vzácných volavek vlasatých Ardeola ralloides, kormoránů malých Phalacrocorax pygmaeus a poláků malých Aythya nyroca. Ohromná rozmanitost druhů je zapříčiněna různorodostí zdejších přírodních stanovišť na souši, podél řeky i na pobřeží. Řeky, bažiny, písečné duny, pobřežní laguny, sladkovodní mokřady, starobylé borové lesy a smíšené doubravy ty všechny se spojují v bohatou mozaiku navzájem propojených biotopů. Druhy typické pro kontinentální oblast zde žijí bok po boku se zástupci flóry a fauny středomořské oblasti. K této složité skladbě přispěla také dlouhá historie využívání těchto oblastí člověkem. Avšak velice intenzivní úroveň lidské činnosti a průmyslový rozvoj si v poslední době na přírodním bohatství delty Pádu vybírají svou daň. Proto nyní probíhají snahy vypracovat jednotnější přístup k dlouhodobé správě celé delty v rámci všech odvětví. 8 v kontinentální oblasti

9 Nivní louky byly kdysi velmi rozsáhlé a pokrývaly velká území v údolích řek. Přestože se jejich rozloha značně zmenšila, stále ještě poskytují útočiště mnoha vzácným mokřadním druhům, jako je kosatec sibiřský Iris sibirica, chřástal polní Crex crex a rákosník ostřicový Acrocephalus paludicola. Mezi další typické druhy mokřadních stanovišť patří jezera a rašeliniště, jakož i rozsáhlé sladkovodní bažiny a močály. Například v údolí řeky Biebrza na severovýchodě Polska se nachází jeden z největších a nejméně narušených mokřadních komplexů ve střední Evropě. Je tomu tak proto, že sama řeka si udržuje poměrně nedotčené hydrologické poměry, což jí umožňuje rozlévat své bohaté vody široko po rovinaté krajině. Jinde je zase krasové podloží provrtáno rozsáhlými jeskynními soustavami. Ty představují významné místo výskytu mnoha vzácných druhů netopýrů a také dalších specializovaných zástupců fauny a flory. Jeskyně na Šumavě v České republice a Postojenské jeskyně ve Slovinsku patří k největším z jeskynních soustav ve střední Evropě a jsou důležitým útočištěm pro některé z nejvzácnějších druhů evropských netopýrů. Dalším neobyčejným, ale přitom charakteristickým druhem přírodních stanovišť v kontinentální oblasti jsou vnitrozemské duny. V poslední době ledové se ve značné části střední Evropy ukládaly mohutné vrstvy písku, případně sem byly přineseny jako sediment velkými řekami. Podobně jako u písečných útvarů na pobřeží bylo vynaloženo značné úsilí ke stabilizaci těchto neúrodných ploch, zejména výsadbou jehličnatých stromů a opatřeními ke zvýšení úrodnosti půdy. Proto jsou zbylé plochy dun se svou výjimečnou faunou a flórou mnohem menší než dříve a silně rozdrobené. Značný počet pobřežních stanovišť se rovněž nachází podél severního a jižního okraje kontinentální oblasti. Jsou zde plochy otevřeného moře, písečné a oblázkové pláže, slané louky, laguny, holé nebo vřesovišti porostlé duny a pobřežní lesní porosty ty všechny jsou domovem velkého množství různých druhů volně se vyskytujících rostlin a živočichů. Nacházejí se zde i dvě z největších soustav pohyblivých dun v Evropě, Raabjerg Mile na Jutském poloostrově a národní park Slowinski v Polsku. Bělověžský prales Bělověžský prales, který pokrývá asi hektarů na hranicích Polska s Běloruskem, je jednou z největších dosud zachovaných oblastí smíšeného pralesa v Evropě. Prales, který byl kdysi soukromým loveckým revírem polských králů a ruských carů, je přísně chráněn jako přírodní rezervace již od 20. let minulého století. Proto zde probíhalo jen velmi málo lesnických činností, což umožnilo vznik výjimečně bohaté škály různých druhů. Dosud zde bylo zaznamenáno až 632 druhů cévnatých rostlin, což představuje téměř třetinu všech rostlin, které se v Polsku vyskytují. Také zde bylo zaznamenáno přes 230 druhů ptáků, včetně mnoha druhů orlů, sov a datlovitých ptáků. Žijí zde i významné populace vlků, rysů a vyder, ale asi nejvíce se prales proslavil díky místní populaci zubra evropského. Tento živočišný druh byl v přírodě vyhuben v roce 1919, ale o deset let později se pod přísným vědeckým dohledem podařilo jej do volné přírody znovu vypustit. Jeho populace od té doby vzrostla na více než 700 kusů, ale kvůli malému počtu chovných zvířat zůstává vysoce zranitelná rizikem příbuzenské plemenitby. Prales a jeho staleté stromy jsou také ohroženy rozmáhajícím se lesním hospodářstvím. Andrzej Keczyński Typy přírodních stanovišť soustavy Foto: F. Vassen Travinné porosty na podloží bohatém na těžké kovy Tyto travinné porosty se vyskytují na půdách obsahujících zvýšené úrovně těžkých kovů, jako je olovo, zinek, chrom nebo měď. Nejvíce se tyto porosty vyskytují na uměle vzniklých stanovištích spojených s dřívější hornickou činností (anglický název tohoto druhu stanoviště, který zní calaminarian, je ve skutečnosti odvozen od jména oblasti La Calamine, kde se nachází jeden z nejstarších zinkových dolů v Belgii). Téměř přirozené příklady výskytu tohoto biotopu na přírodních skalních výspách a oblázkových březích řek jsou menšího rozsahu. Přestože jsou těžké kovy pro rostliny obvykle jedovaté, některé druhy jako například violka Viola calaminaria, kuřička jarní Minuartia verna nebo kruštík Youngův Epipactis youngiana se dokázaly přítomnosti těchto škodlivých látek velmi dobře přizpůsobit. Nízká úroveň živin a těžké kovy pomáhají udržet vegetaci poměrně řídkou a zpomalují sukcesi, což těmto výjimečnějším rostlinám umožňuje nerušený rozvoj bez konkurence obvykle velmi životaschopných kolonizujících druhů. v kontinentální oblasti 9

10 Toulavá seč s koňmi v Národním parku Hainich. Nationalpark Hainich Problematika hospodaření v kontinentální oblasti Značná část krajiny kontinentální oblasti prošla zásadní přeměnou v důsledku mnoha staletí různých a postupně se měnících způsobů využívání půdy. Velké plochy bučin byly vykáceny, protože bylo třeba získat palivové dříví pro průmyslové pece a také proto, že musely ustoupit intenzivní zemědělské velkovýrobě. Mokřady a nivní louky byly odvodněny, aby se plocha zemědělské půdy ještě více zvětšila. Řeky byly spoutány hrázemi a nábřežními zdmi a zregulovány, aby nedocházelo k záplavám a mohly být využívány k vnitrozemské plavbě. V 19. století již ve všech nejdůležitějších oblastech, jako je Porúří nebo tzv. černý trojúhelník mezi Německem, Polskem a Českou republikou, vzkvétal těžký průmysl. Počet obyvatel zde rychle vzrůstal, protože se sem lidé stěhovali za prací. Dopady na životní prostředí byly velmi závažné. Velké plochy byly urbanizovány a přeměněny v průmyslové zóny. Znečištění začalo způsobovat velké problémy. Pouze přírodní stanoviště na méně úrodných plochách, jako jsou rašeliniště, bažiny a vřesoviště, unikla této zásadní přeměně. Na těchto plochách se hospodařilo jen extenzivně, nebo vůbec ne. To je případ oblastí v Pomořansku, ve středním Bulharsku nebo ve Francouzském středohoří. Všude tam se dosud rozkládají velké plochy rašelinišť, močálů, lesů a luk. Poměrně nedotčeno zůstalo po 2. světové válce také mnoho oblastí na hranicích mezi tehdejším Východem a Západem. Téměř jako by se tam čas zastavil. Také zde J. Hlásek Problematika hospodaření Datel černý. J. Hlásek Péče o biologické druhy uvedené v příloze IV případ křečka polního Křeček polní Cricetus cricetus byl kdysi značně rozšířen po celé kontinentální oblasti. Bylo možné ho nalézt na poli s téměř jakoukoli plodinou od pšenice a žita přes oves a ječmen až po kukuřici a cukrovou řepu, kde si v hlinité půdě vyhrabával složité nory, do nichž si v noci snášel různá semena a jinou potravu. Po mnoho let byl pronásledován jako zemědělský škůdce a odchytáván za účelem prodeje kožek, až nakonec po přechodu k intenzivnímu mechanizovanému zemědělství začaly stavy tohoto hlodavce klesat. Populace se snížily tak dramaticky, že nyní je podle přílohy IV směrnice o stanovištích ve většině zemí přísně chráněn. Aby však mohly stále roztříštěnější populace křečka dlouhodobě přežít, je nutno zavést opatření aktivní ochrany. Několik zemí v poslední době zavedlo plány ochrany křečků, ve kterých podporují uzavírání smluv s místními zemědělci o takových způsobech hospodaření, které jsou vůči křečkům šetrnější. Zemědělci mohou v některých zemích obdržet v rámci agroenvironmentálních projektů EU doplňkové platby, pokud se zaváží provést celou řadu jednoduchých opatření, které křečkům prospívají. Patří mezi ně taková opatření, jako pěstování pruhů vojtěšky podél okrajů polí, omezení používání hnojiv, látek na hubení hlodavců nebo herbicidů či menší hloubka orby nejvýše do 20 cm a sklizeň až po polovině října. 10 v kontinentální oblasti

11 Nationalpark Donau-Auen Mezinárodní spolupráce pro Podunajskou nížinu Dunaj od svého pramene v pohoří Schwarzwald až k ústí v ohromné deltě na pobřeží Černého moře urazí tisíce kilometrů. Na své cestě protéká mnoha zeměmi. Po staletí měla řeka pro tyto země zásadní ekologickou, kulturní a ekonomickou hodnotu. Vzhledem k nezměrné hodnotě této řeky probíhají od roku 1985 snahy o zastavení nebo dokonce zvrácení následků některých nejhorších případů znečišťování a dalších záporných vlivů hospodářského rozvoje. Všechny země, jimiž tato řeka protéká, v roce 1991 podepsaly mezinárodní úmluvu o ochraně a správě Dunaje a v roce 1994 ministři životního prostředí přijali příslušný strategický akční plán. Zároveň byla k realizaci tohoto akčního plánu zřízena mezinárodní komise pro ochranu řeky Dunaje. Později byla tato komise rovněž jmenována orgánem, který má koordinovat vypracování plánu správy Podunajské nížiny podle směrnice pro vodní hospodářství. Problematika hospodaření se však v důsledku nedávného rozpadu komunistických režimů a opětovného otevření státních hranic způsoby využívání půdy rychle mění, protože zemědělci většinou buď své pozemky opouštějí nebo naopak dochází k intenzifikaci výroby. Reforma společné zemědělské politiky a zavedení plateb podle rozlohy, a nikoli podle objemu produkce mohou přispět ke zpomalení tohoto vývoje. Skutečnost, že soustava je nyní konkrétně uvedena v nařízení EU o rozvoji venkova, je důležitým politickým krokem na cestě k dosažení lepšího propojení zemědělství a ochrany přírody. I když v porovnání s atlantskou oblastí je krajina stále ještě dobře zalesněná (asi 27 % celkové rozlohy), jen malou část tvoří polopřirozené listnaté lesy. Odhaduje se, že 75 % původního lesa již neexistuje, a to, co zbylo, silně změnily komerční postupy lesního hospodářství. Dominantní dřevinou hospodářských lesů je nyní borovice lesní Pinus sylvestis, která se za normálních podmínek vyskytuje pouze na chudších půdách. Jen v Německu tvoří 72 % všech lesů. Svou daň na biologické rozmanitosti této oblasti, a zejména právě na lesích, si vybraly i průmyslové škodliviny v ovzduší. Například vysoké emise oxidu siřičitého, oxidů dusíku nebo amoniaku jsou hlavní příčinou kyselých dešťů. Ty nejenže vedou k rozsáhlému poškozování lesní vegetace, ale také zvyšují zranitelnost porostů působením přírodních sil, jako jsou vichřice, nebo zavlečením škůdců a chorob. Odhaduje se, že v důsledku těchto vlivů je značná část lesů v Polsku a České republice částečně bez listí. Rovněž řeky, záplavová území a další mokřady kontinentální oblasti utrpěly značné škody v důsledku vysokých úrovní průmyslového a zemědělského znečištění. Mnoho vodních toků je proto zcela bez života. Většina řek také v posledních 200 letech doznala podstatných fyzických změn. Byly přeměněny v kanály, napřímeny, prohloubeny a spoutány nábřežními zdmi a přehradami. Některé, jako například Rýn, se změnily ve významné plavební trasy. Jiné byly rozsáhle přetvořeny pro účely výroby elektrické energie. Okolní lužní lesy a louky byly rovněž odvodněny a přeměněny pro potřeby zemědělství nebo za účelem prevence záplav. I přes tyto převratné změny však stále ještě podél většiny velkých řek existují zbytky původních přirozených a polopřirozených stanovišť, třebaže v silně omezené podobě. S ohledem na hospodářskou i ekologickou hodnotu těchto řek sílí snahy o zavedení méně agresivních hospodářských řešení a tam, kde je to možné, také o případnou obnovu alespoň části přirozené dynamiky těchto vodních toků. Díky rámcové směrnici o vodním hospodářství je nyní vyžadován integrovaný přístup správy po celé délce toků velkých řek a v jejich povodích, a to bez ohledu na politické nebo odvětvové hranice. Chřástal polní. E. Barbelette, LPO v kontinentální oblasti 11

12 European Commission Tuto řadu tvoří následující brožury: in the Atlantic Region in the Boreal Region in the Continental Region in the Alpine Region KH CS-C v atlantské oblasti v boreální oblasti v kontinentální oblasti v alpínské oblasti in the Black Sea Region in the Macaronesian Region v panonské oblasti ve stepní oblasti v černomořské oblasti ve středomořské oblasti v makaronéské oblasti V Evropské unii je devět biogeografických oblastí, z nichž každá má svou vlastní charakteristickou skladbu vegetace, podnebí a geologických poměrů. Lokality významné pro Společenství jsou v každé oblasti vybírány na základě seznamů předložených každým členským státem v dané oblasti. Spolupráce na této úrovni usnadňuje ochranu biologických druhů a typů stanovišť s podobnými přírodními podmínkami výskytu v mnoha zemích bez ohledu na politické a správní hranice. Společně se zvláštními chráněnými oblastmi vyhlašovanými podle směrnice o ptácích pak lokality významné pro Společenství vybrané v každé biogeografické oblasti tvoří ekologickou soustavu, která se rozkládá ve všech 27 členských zemích EU. Guido Puhlmann, Biosphärenreservat Flusslandschaft Mittlere Elbe ISBN