Rozplétání sítí pachatelů kyberzločinů páchaných na dětech

Transkript

1 Rozplétání sítí pachatelů kyberzločinů páchaných na dětech vrchní komisař kpt. JUDr. Vladimír Plecitý S rozvojem vědy a techniky se vyvíjejí rovněž formy a podoby trestné činnosti. Historie již mnohokráte dokázala, že téměř každý vynález je zneužitelný. Je již nezvratným faktem, že pachatelé trestné činnosti jsou velmi vynalézaví v tom, jak si usnadnit páchání protiprávních jednání. Není proto nikterak překvapující, že i oblast informačních a komunikačních technologií (ICT) je velmi hojně zneužívána k páchání nejrůznějších deliktních jednání. Především prostředí kyberprostoru poskytlo mnohým pachatelům nové území pro realizaci jejich protiprávní činnosti. Od běžné nemoderní nevirtuální trestné činnosti odlišuje kyberkriminalitu především to, že je páchána v kyberprostoru, popř. v souvislosti s ním. Mnohé rysy kyberprostoru významně usnadňují páchání trestné činnosti, eventuálně kyberprostor poskytuje nové příležitosti k páchání trestných činů. Zásadní vlastností je virtuální charakter kyberprostoru, s čímž souvisí rovněž neexistence časových bariér, velmi mnoho připojených anonymních a proměnlivých online identit uživatelů. Z praktické činnosti orgánů činných v trestním řízení je zřejmé, že některá protiprávní jednání se v kyberprostoru objevují mnohem častěji, než je tomu v reálném světě. Jednou z těchto oblastí je právě kyberkriminalita páchaná na dětech. Kyberprostor svými vlastnostmi poskytuje pachatelům mnoho nových příležitostí jak zneužít dětskou důvěřivost a naivitu. On-line komunitu navíc tvoří především mladší část lidské populace a proto se v kyberprostoru nachází i značné množství potencionálních dětských obětí. Ze strany rodičů je velmi obtížné kontrolovat činnost dětí v kyberprostoru, a to mnohdy už jen proto, že děti ovládají často ICT mnohem lépe než rodiče. Kybernetická trestná činnost související s dětmi nebývá, až na výjimky, příliš sofistikovaná. Mezi nejčastější protiprávní jednání patří především výroba, přechovávání, šíření nebo jiné nakládání s dětskou pornografií. Právě tato protiprávní jednání bývají páchána sítěmi pachatelů, kdy v konkrétních případech lze identifikovat i různé stupně organizovanosti takové činnosti. Další velmi nebezpečnou a relativně rozšířenou deliktní činností páchanou na dětech je cybergrooming (vylákávání na 1

2 schůzky), svádění k pohlavnímu styku, vydírání se sexuálním podtextem, případně až sexuální nátlak. Uvedená jednání pak mohou vyústit i v pohlavní zneužití nebo znásilnění spáchané v reálném světě. Tímto lze demonstrovat, jak mohou být virtuální jednání nebezpečná a ve svém důsledku mít velmi závažné následky i v reálném světě. Další velmi častou kategorií jsou delikty páchané především mezi dětmi, kdy se jedná hlavně o různé formy pomluv, urážek na cti, nebezpečné vyhrožování, případně až kyberšikanu. Tato jednání jsou závažná zejména v tom ohledu, že u dospívajících mohou podnítit například sebepoškozující sklony. Početnými jsou rovněž trestná jednání spočívající v neoprávněném přístupu k počítačovému systému nebo nosiči informací, kdy však tato trestná činnost vykazuje extrémně vysokou míru latence, jakož i mnohé jiné kyberzločiny. Neméně často se lze setkat i s jinými formami trestné činnosti, například se stalkingem, poškozováním cizích práv v nejrůznějších podobách (elektronická msta, zneužití identity) atd. Výjimkou nejsou ani trestné činy páchané dětmi vůči osobám starším 18 let. Nutno uznat, že zejména mladiství využívají mnohdy různých podvodných jednání s cílem přilepšit si ke kapesnému (např. podvody s SMS kódy a jiné formy podvodů). Kromě již výše zmíněných trestných jednání se děti dopouštějí například šíření poplašných zpráv, porušování autorských práv, ale též padělatelské činnosti. Z pohledu orgánů činných v trestním řízení kyberkriminalita představuje do určité míry nový jev, s nímž se však musí vypořádat obdobně jako v historii s mnohými jinými, ve své době převratnými novými faktory. Traduje se axiom, že v oblasti kyberkriminality existuje dokonalý zločin. Byť lze přijmout tezi o dokonalém zločinu v kyberprostoru, tak kriminalistická praxe naštěstí zpravidla svědčí o opaku. Na druhou stranu je však faktem, že v oblasti kyberkriminality existuje značné procento případů, u nichž se nepodaří ustanovit konkrétního pachatele. Uvedené však nebývá způsobeno ani tak sofistikovaným způsobem spáchání trestného činu, ale spíše mnohými právními či technickými problémy, případně časovým odstupem od spáchání trestného činu. Obdobně jako u trestné činnosti páchané v reálném světě i v kyberprostoru pachatel zpravidla zanechá za sebou nějakou digitální stopu. U digitálních stop však může být komplikovaná jejich detekce, zajištění či vyhodnocení a to především v deteritorializovaném kyberprostoru. 2

3 Existují aspekty, které pomáhají orgánům činným v trestním řízení při objasňování kybernetických zločinů. Mnohdy se jedná o elementární složky trestné činnosti, které pachatelé nemohou nikdy zcela eliminovat, a které existují u všech trestných činů, ať jsou páchány v reálném či virtuálním prostředí. Nutno poznamenat, že níže uvedené platí nejen pro případy rozsáhlých sítí pachatelů, ale obecně na jakoukoli kybernetickou trestnou činnost. V prvé řadě se jedná o motiv, jako jeden z hlavních prvků, který může naznačit, v jakém okruhu osob je nezbytné hledat pachatele. U kybernetických trestných činů existují taktéž běžné jednoduché motivy jako pomsta, žárlivost apod. Zištný motiv pak nevyhnutelně směřuje k tomu, že pachatel potřebuje transformovat virtuální zisk do reálného světa. Významným faktorem, který mnohdy pomůže dopadnout pachatele je jeho chamtivost. V případech kyberpodvodů, u nichž je motivem obohacení pachatele, lze leckdy aplikovat běžné policejní postupy (např.: předstíraný převod apod.). Předstíraný převod může být účinnou operativní taktikou například i při rozplétání sítí kyberpachatelů šířících zakázané materiály. Značná část tradičních kriminalistických postupů lze s trochou fantazie (z hlediska procesního práva s trochou analogie) úspěšně aplikovat i na kyberkriminalitu. Uvedené souvisí především s faktem, že byť je trestný čin páchán v kyberprostoru (virtuálně), vždy má jistý přesah do reálného světa, a to minimálně v tom smyslu, že se pachatel musí připojovat z nějakého konkrétního reálně existujícího místa. Při vyšetřování kyberzločinů nejednou pomůže i neznalost informačních a komunikačních technologií ze strany pachatelů a klamný pocit anonymity. Pachatelé často zanechají digitální stopy, které je usvědčí, byť si tuto skutečnost ani neuvědomují a považují své jednání za nevysledovatelné. Naopak při snaze pachatele sofistikovaně zakrýt svoji totožnost, s využitím řetězení různých služeb, pak mnohdy pachatel někde nějakou digitální stopu zanechá. Především u trestných jednání pokračujících, která trvají delší dobu, pachatel časem ztrácí ostražitost. Je nezbytné mít na paměti, že pouze malé procento kybernetické trestné činnosti je pácháno opravdovými hackery. Byť charakter kyberkriminality by mohl evokovat pocit, že se jedná o promyšlenou a detailně naplánovanou trestnou činnost, v mnoha případech tomu tak není. Především kriminalita mladistvých a dětí mladších 15 let se vyznačuje jistou naivitou (např. útoky script-kiddies). Obdobně též útoky směřující proti dětem jsou zpravidla páchány pachateli, které nelze označit za zkušené kriminálníky a mnohdy jsou navíc pouze 3

4 uživateli s průměrnými znalostmi výpočetní techniky (např. většina sítí pachatelů šířících dětskou pornografii). Ale ani v případě technicky zdatných pachatelů kyberkriminality není z hlediska orgánů činných v trestním řízení věc zcela beznadějná. Mnohdy platí, že dobří hackeři nebývají drsnými zločinci. Pachatelé se při výslechu často sami doznají, byť svoji trestnou činnost omlouvají různými (právně irelevantními) důvody (v některých případech své jednání nepovažují ani za trestné, což souvisí s odlišným vnímáním morálky v kyberprostoru on-line komunitou). Z pohledu orgánů činných v trestním řízení s kyberkriminalitou souvisí mnoho překážek, které komplikují dopadení a usvědčení pachatele trestné činnosti. Opomineme-li obecné problémy dokazování, jedná se především o to, že v rámci počítačových sítí jsou předávány identifikátory (zejm. IP adresy), které identifikují pouze konkrétní přístupový bod (počítačový systém či jiné síťové zařízení). Často tedy nastává problém spojit konkrétní zařízení, jehož prostřednictvím byl spáchán trestný čin, s konkrétní fyzickou osobou, která toto zařízení ovládala. Dalším praktickým problémem je velmi rychlý nárůst nápadu trestné činnosti v oblasti kyberkriminality. Demonstrovat uvedené na přesných statistických výstupech může být problematické vzhledem k nejednotně definovanému obsahu termínu kyberkriminalita. Například v rámci Policie České republiky je používán pojem informační kriminalita, který je vnímán mnohem šířeji, než pouze kyberkriminalita, tedy trestná činnost páchaná v kyberprostoru, případně v souvislosti s kyberprostorem. Je pak otázkou, jaká všechna trestná jednání subsumovat pod pojem kyberkriminalita. Graf 1: Trestné činy spáchané internetem a ostatními počítačovými sítěmi dle statistického výstupu Policie ČR ; sestaveno na základě dat za rok 2011, 2012 a první pololetí 2013 (celkový nápad trestné činnosti v této oblasti za rok 2013 je pouze odhadem) (3134) rok 2011 rok 2012 rok 2013 nápad trestné činnosti za 1. pololetí roku celkový nápad trestné činnosti za rok 4

5 Dalším faktorem, který komplikuje činnost orgánů činných v trestním řízení při objasňování kyberkriminality, je značná různorodost typů (forem) protiprávních jednání páchaných v kyberprostoru, což podtrhuje dále skutečnost, že se objevují stále nové druhy protiprávních jednání. S uvedeným progresivním vývojem v oblasti kybernetické deliktní činnosti souvisejí nejen komplikace v oblasti praktické kriminalistické činnosti, ale též mnohé právní problémy (neexistence skutkových podstat, pod které by bylo možné subsumovat předmětná protiprávní jednání; případně neexistence procesních institutů efektivně využitelných při vyšetřování trestné činnosti). Na druhou stranu, při troše fantazie lze téměř vždy nalézt analogii mezi trestnou činností páchanou v kyberprostoru, a tou, ke které dochází běžně ve skutečném světě. Pokusíme-li se čerpat zkušenosti ze zahraničí, zjistíme, že uvedený analogický přístup se velmi osvědčil a že mnohé tradiční kriminalistické metody jsou aplikovatelné na kyberkriminalitu, byť s jistými modifikacemi. Kyberkriminalita nemusí být něco diametrálně odlišného, čeho by se kriminalisté měli obávat. ICT jsou pouze zvláštním nástrojem v rukách pachatelů trestné činnosti (popř. prostředkem k páchání trestné činnosti). Přes výše uvedené je nepochybné, že kyberkriminalita má svá specifika a proto je minimálně vhodné, aby existovaly i specializované kriminalistické metody jejího vyšetřování. V České republice lze však vypozorovat poměrně nízkou specializaci orgánů činných v trestním řízení na tuto problematiku. U Policie ČR existují specializované útvary (až na výjimky) na úrovni krajských ředitelství a na Policejním prezidiu ČR. Avšak v rámci soustavy soudů a státního zastupitelství nebyla doposud formálně vytvořena specializace na kyberkriminalitu. Jak již bylo naznačeno výše, velmi častými jsou v souvislosti s vyšetřováním kyberkriminality problémy s aplikací právních norem na tuto oblast. Právní řád se přizpůsobuje novým podmínkám, které kyberprostor charakterizují, poměrně pomalu. Působnost hmotněprávních trestních norem je historicky vybudována primárně na zásadě teritoriality, byť trestní právo zpravidla zná i další (spíše podpůrné) zásady pro stanovení působnosti právních norem. Kyberprostor, jako deteritorializovaný prostor, v němž neexistují faktické hranice, pak pro výše popsané tradiční pojetí působnosti právních norem představuje problém, na který není zcela připraven žádný právní řád světa. Příkladem mohou být tzv. kompetenční konflikty (pozitivní či negativní), které v kyberprostoru poměrně často vznikají. 5

6 Právní řád se musí přizpůsobovat novým sociálním jevům, které v kyberprostoru vznikají. Vážným problémem však je to, že právní řád reaguje na změny s jistým zpožděním (někdy i poměrně významným). Pokud tedy není možné překonat nedostatky v pozitivní právní úpravě analogií, může docházet k poměrně závažným sociálním (i ekonomickým) problémům. Připomeňme, že v oblasti trestního práva hmotného je připuštěna pouze analogie ve prospěch pachatele trestného činu, a striktně je zakázána analogie v neprospěch pachatele. Například v současné právní úpravě neexistuje přímá analogie k trestnému činu poškození cizí věci podle 228 TrZ, pokud se jedná o poškození jiné majetkové hodnoty, která nespadá pod pojem věc dle 134 TrZ. Nejbližší skutkovou podstatou, kterou lze aplikovat na případy poškození dat hackerskými útoky, pak je trestný čin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle 230 odst. 2 TrZ, avšak tento trestný čin má v mnohých ohledech odlišné podmínky trestnosti. Některé otázky související s kyberprostorem jsou značně kontroverzními a teprve se vytváří celospolečenský konsenzus, jak je řešit. Jedná se zejména o rozsah soukromí v prostředí sítě internet a o regulaci případného sledování uživatelů internetu, a to jak ze strany soukromých subjektů (reklamní společnosti apod.), tak i ze strany orgánů veřejné moci. Příkladem může být problematika uchovávání údajů o telekomunikačním provozu v návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 (tzv. směrnice o data retention) a na její implementaci do právního řádu České republiky v podobě ustanovení 88a trestního řádu a 97 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb. (o elektronických komunikacích) ve znění do 31. září 2012, které bylo derogováno Ústavním soudem ČR. Dalším příkladem sociálně nežádoucího jednání v kyberprostoru, na jehož regulaci se teprve vytváří jednotný pohled, je šíření spamu. Dle současné právní úpravy se může jednat maximálně o správní delikt, který může být teoreticky postihován poměrně vysokou finanční sankcí, ale faktická vymahatelnost prostředky správního práva je problematická. Důvodem je, že ve správním právu chybějí procesní prostředky (ve vztahu k dokazování), které by umožnily ustanovit konkrétního pachatele správního deliktu (např.: obdoba ustanovení 88a trestního řádu). Vzhledem k uvedenému se objevují mimo jiné názory, že by spam měl být postihován v rámci trestního práva (alespoň v nejzávažnějších formách), jelikož pouze trestněprávní úprava obsahuje dostatečné procesní instituty. Protiargumentem je přílišné přepínání trestní represe do oblastí, kde to nevyžaduje společenská škodlivost inkriminovaného jednání. 6

7 Vzhledem k nedostatkům správního (přestupkového) práva se nezřídka stává, že pokud prověřované jednání není posouzeno jako trestný čin, a věc je odevzdána (postoupena) příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku či jiného správního deliktu, tak nezřídka není takové jednání vůbec postiženo, a to z důvodu nedostatků v oblasti skutkových podstat správních deliktů postihujících kybernetická jednání (např.: neexistuje obdoba trestného činu podle 230 trestního zákoníku atd.). Velmi závažným problémem je vnímání etických norem v kyberprostoru. Mnohá protiprávní jednání pachatelé nepovažují za společensky škodlivá, ale pouze za zakázaná, a proto se neztotožňují s příslušnou právní normou zakazující takovéto jednání. Vzniká tak rozpor mezi stavem de iure a faktickým stavem. Pokud se povinné osoby vnitřně neztotožňují s právní úpravou regulující jejich jednání, vnímají příslušné právní normy jako nelegitimní a odmítají se jim podřídit. V kyberprostoru jsou stále silně zakořeněny principy původní hackerské komunity, byť v současné době je kyberprostor stále více komercializován. Přesto je kyberprostor vnímán jako velmi liberální prostředí se samoregulačními mechanizmy. Proto je značnou částí on-line komunity negativně přijímána jakákoli institucionální právní regulace kyberprostoru. Problematická vymahatelnost práva v kyberprostoru ještě více zpochybňuje legitimitu ingerence státních autorit do tohoto prostředí v očích hackerské komunity. Odbočíme-li ke kriminalitě mladistvých (popř. dětí mladších 15 let), tak u této skupiny je zpravidla vnímání regulace v kyberprostoru ještě více oslabeno. Uvedené může souviset s psychologickými aspekty dospívání (revolta proti autoritám atd.), případně i s ještě ne zcela dokončenou socializací některých jedinců. Zaměříme-li se naopak na mladistvé a děti mladší 15 let jako na oběti kyberzločinů, tak je zřejmé, že nedostatečná vymahatelnost práva v kyberprostoru představuje jeden z možných viktimizačních faktorů. Z tohoto pohledu je nezbytná ingerence státních autorit do kyberprostoru a uvedené rovněž (částečně) zakládá legitimitu právní regulace tohoto prostředí. I v kyberprostoru je nezbytné se podřídit určitým normám (nejen právním), v opačném případě by hrozila anarchie. Jelikož je zřejmé, že samoregulace kyberprostoru v mnohých směrech selhává, je potřebné budovat fungující autoritativní právní regulaci s efektivně fungující vymahatelností práva. Lze uzavřít, že obdobně jako v reálném světě, je dokonalý kyberzločin spíše teoretickou konstrukcí, která v praxi nastává poměrně vzácně. Pravdou je, že v současné 7

8 době nejvíce komplikují vyšetřování kyberkriminality mnohé právní problémy, související s vyhledáním a zajištěním digitálních stop. Zlepší-li se v tomto směru podmínky pro činnost orgánů činných v trestním řízení, zvýší se i úroveň bezpečí, kterou může stát v kyberprostoru garantovat. Vážným důvodem pro ingerenci státní moci do kyberprostoru může být právě ochrana dětí před kyberzločiny, především pak před rozsáhlými sítěmi pachatelů. Použité zkratky: TrZ - zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník TrŘ - zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád ICT informační a komunikační technologie Použitá literatura: KNAPP, V. Teorie práva. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 1995, 247 s. MATĚJKA, M. Počítačová kriminalita. Praha : Computer Press, 2002, str PLECITÝ, V. Trestněprávní aspekty počítačové kriminality. Plzeň, str Rigorózní práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta právnická. Trestný čin spáchán internetem a ostatními počítačovými sítěmi. Policejní prezidium ČR. (interní statistické výstupy) Úmluva o kyberkriminalitě. Budapest : (ETS No. 185; Council of Europe) YAR, MAJID. Cybercrime and society. London : SAGE Publications, 2006, str Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti vrchní komisař kpt. JUDr. Vladimír Plecitý Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor analytiky SKPV na útvar: krpstck.skpv.oa@pcr.cz Autor příspěvku je příslušníkem Policie České republiky působícím na Odboru analytiky SKPV Krajského ředitelství policie Středočeského kraje. Problematikou kyberkriminality se zabývá přibližně 6 let. 3 roky teoreticky v rámci studia právnické fakulty a následující 3 roky praktickou činností v rámci služby kriminální policie a vyšetřování. 8