Regionální analýza. Ing. Milan Damborský, Ph.D.

Transkript

1 Regionální analýza Ing. Milan Damborský, Ph.D. 1

2 OBSAH INFORMAČNÍ ZDROJE K PROBLEMATICE ROZVOJE REGIONŮ V ČESKÉ REPUBLICE 3 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD 4 PORTÁL REGIONÁLNÍCH INFORMAČNÍCH SERVISŮ 16 MINISTERSTVA A JINÍ POSKYTOVANÉ INFORMACE 18 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA 21 ZÁKON Č. 106/1999 SB., O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM (VÝTAH ZE ZÁKONA) 22 METODY A TECHNIKY VYUŽÍVANÉ SOCIOEKONOMICKOU GEOGRAFIÍ PRO ZHODNOCENÍ SOCIEKONOMICKÉHO ROZVOJE S REGIONÁLNÍ DIMEZÍ 27 MĚŘENÍ KONCENTRACE 28 SESTAVENÍ SOUHRNNÉHO UKAZATELE METODA MASTECARD 31 GEOGRAFICKÁ ANALÝZA OBYVATELSTVA A SÍDEL 34 URČENÍ STŘEDISKOVOSTI SÍDLA 38 VYUŽITÍ KARTOGRAFIE 42 TECHNIKY EKONOMICKO-KARTOGRAFICKÉ ANALÝZY 43 STRATEGICKÉ REGIONÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ 52 TVORBA STRATEGICKÝCH DOKUMENTŮ 53 PŘÍLOHA Č. 1: STATUT ČESKÉ STATISTICKÉHO ÚŘADU 59 2

3 Informační zdroje k problematice rozvoje regionů v České republice 3

4 Český statistický úřad Český statistický úřad (ČSÚ) je ústředním orgánem státní správy České republiky. Základním posláním Českého statistického úřadu je vytvářet objektivní a ucelený obraz ekonomického, sociálního, demografického a ekologického vývoje České republiky a jejích částí. Byl zřízen dne 8. ledna 1969 zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy. Jeho hlavní úkoly, organizaci, hospodaření a vztah k veřejnosti, k ostatním orgánům státní správy a územní samosprávy upravuje Statut Českého statistického úřadu. ČSÚ zabezpečuje získávání a zpracování údajů pro statistické účely a poskytuje statistické informace státním orgánům, orgánům územní samosprávy, veřejnosti a do zahraničí. Zajišťuje rovněž vzájemnou srovnatelnost statistických informací ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku. ČSÚ hospodaří jako rozpočtová organizace, sídlí v Praze a v jednotlivých krajích působí dislokovaná pracoviště, která jsou součástí organizační struktury. Klíčovým orgánem ČSÚ je Česká statistická rada, která je poradním orgánem ČSÚ. V jejímž čele stojí předseda ČSÚ, kterého na návrh vlády jmenuje a odvolává prezident republiky ( Historie statistiky v Čechách Důvody, proč byla statistika realizována, lze shledávat zejména potřebě vláce míst přehled o majetku, možných vojácích či daňových poplatníků. Existovali také specifické důvody, například za vlády císaře Rudolfa II. v roce 1583 vypukla v českých zemích epidemie moru. V jejím důsledku bylo zahájeno šetření o zdraví populace, které mělo zmapovat vznik a rozvoj zhoubných epidemií a umožnit přijímání včasných protiopatření. Za vůbec nejstarší dochovaný soupis je považován soupis majetku litoměřického kostela z roku 1058, který je součástí zakládací listiny knížete Spytihněva II. Jako významný mezník lze označit datum 13. října 1753, kdy byl vydán patent císařovny Marie Terezie o každoročním sčítání lidu. Zdokonalení evidence obyvatel souviselo s rozsáhlou reformní činností Marie Terezie. K 4

5 provedení četných reforem bylo nutné získat objektivní informace o obyvatelstvu ( Novou kapitolu v historii sčítání obyvatelstva v habsburské monarchii zahájilo sčítání provedené v roce Poprvé se konalo současně a jednotně na celém území soustátí. Soupis mělo nejprve provést duchovenstvo podle farností, posléze bylo rozhodnuto, že souběžně se uskuteční i sčítání zajišťované vrchností a jeho obsah bude rozšířen o soupis domů a o hospodářskou charakteristiku majitele domu. Za vlády Marie Terezie došlo také k reformě evidence narozených a zemřelých. V této souvislosti byla zavedena i první jednoduchá statistická klasifikace příčin úmrtí, jež rozlišovala příčiny smrti přirozené a násilné a dále je třídila. Sčítání konané v roce 1754 bylo výjimečným počinem. Soupisy z 60. let 18. století umožňují poprvé stanovit hustotu osídlení podle krajů a poskytují i některé další informace o sociálním složení obyvatel, byly vcelku neúspěšné. Stoupající míra obav ze vzrůstu daní, odpor šlechty proti centralistickým snahám dvora, k němuž se postupně přidávala i církevní hierarchie, vedly k četným zkreslením. Došlo proto k další reformě. Stát měl nedostatek úředníků a soupis nemohl zajistit vlastními silami. Složkou, která to měla učinit, se stalo vojsko. Tím se od základu nejen změnila organizace soupisů, ale pronikavě i jejich obsah. Jednostranné zaměření soupisů velmi brzy přestalo vyhovovat ( Již v roce 1777 byl vydán nový konskripční patent, který se s mírnými změnami a odchylkami stal základem soupisů až do roku Opět bylo zachyceno veškeré přítomné obyvatelstvo, i když nadále bylo detailnější třídění podle sociálního postavení a věku prováděno pouze u mužů. Od 80. let 18. století byly na panstvích a městech (později v obcích) založeny tzv. František Weyr ( ) - Předseda úřadu v letech František Weyr patřil mezi zemské úředníky, kteří přešli do služeb nového státu a zapojili se do budovaní jeho správních i vědeckých organizaci. ( 5

6 populační knihy, v nichž byla zachycena zvlášť každá rodina se všemi členy domácnosti; případné změny (úmrtí, narození atd.) byly do těchto knih zanášeny na základě ohlašovací povinnosti hlavy rodiny ( Počátky samostatného shromažďování údajů jsou v Čechách spojeny se jménem Josefa Antonína rytíře Riegera ( ), který byl zakladatelem organizované statistické služby a prvním kvalifikovaným statistikem v Čechách. Získal podporu císaře Josefa II. a začal koncipovat a organizovat statistická šetření a vytvářet pro ně metodiky. V roce 1787 začal vydávat sebraný materiál ve známých Materialie zur alten und neueren Statistik von Böhmen ( 30. listopad 1856 lze označit za počátek státem organizované statistiky v Českých zemích. Ten den proběhlo první zasedání Ústředního výboru pro statistiku polního a lesního hospodářství Čech jako zvláštního nově utvořeného orgánu c. k. Vlasteneckohospodářské společnosti ( Antonín Boháč ( ) - Místopředseda úřadu v letech 1934 až Antonín Boháč patři k zakladatelům naši demografie a statistiky, českou demografy i pozvedl na mezinárodni úroveň. V roce 1921 organizačně zajistil první sčítaní obyvatelstva ČSR a měl velký podíl na zpracovaní jeho výsledků (připravil plán jeho zpracovaní děrnoštítkovou technikou). Podobnou roli měl i při druhem sčítaní v roce Stal se spoluzakladatelem Československé statistické. V roce 1934 se stal viceprezidentem SUS. V období 2. světové války se činnost statistiky v Čechách a na Moravě omezila a odpovídala válečným podmínkám i postaveni našeho území ( Další významnou etapu v novodobých dějinách sčítání lidu v Rakousku zahájil zákon přijatý v roce Na jeho základě bylo na začátku roku 1870 provedeno sčítání lidu, které zachytilo stav ke dni Zákon dále určoval, že následná statistická šetření mají zachytit stav obyvatelstva v desetiletých obdobích, a to vždy k poslednímu prosinci roku 6

7 končícího nulou. Samotné provedení šetření zajišťovaly obce, sčítací jednotkou se stala domácnost. Dotazníky byly vyplňovány majitelem domu nebo sčítacími komisaři na základě ústního sdělení sčítaných osob. Fakticky se jednalo o první sčítání lidu v moderním pojetí, které vytvořilo podmínky pro porovnávání základních demografických údajů od tohoto roku až po současnost. S výsledky sčítání 1869 byla poprvé v širším měřítku seznámena veřejnost. Až do 40. let 19. století byly výsledky soupisů obyvatel pokládány za tajné či důvěrné ( Statistika 19. století nashromáždila velké množství údajů o rozdělení obyvatelstva do skupin podle věku a rodinného stavu, podle mateřské řeči i profese a postavení v povolaní. V roce 1897 byl pak zřízen Zemský statistický úřad Království českého, který se stal prvním skutečně statistickým úřadem na území dnešní České republiky. Dobroslav Krejči ( ) - Předseda úřadu v letech Počátkem roku 1898 nastoupil do nově vytvořeného Zemského statistického úřadu Království českého. Od tento úřad vedl ve funkci zástupce přednosty až do jeho začleněni do Státního úřadu statistického v roce Po vzniku SUS se stal jeho prvním předsedou. Je prakticky tvůrcem prvního čs. zákona o statistice z roku 1919 ( Poprvé byla soustředěna všechna statistická pracoviště, která až do té doby působila v rámci různých ministerstev a dalších instituci. V roce 1909 vyšla první Statistická příručka Království českého, další pak následovala v roce Zemský statistický úřad se v nich snažil podat veřejnosti výbor z nejdůležitějších statistických dat o Čechách, velmi často s Jan Auerhan ( ) - Předseda úřadu v letech Statistika podle něj zdaleka neměla být jen řečí suchých dat, neboť znalcům vypovídá s minimálním zkreslením velmi živě o stavu společnosti. Zvlášť proto se Jan Auerhan zabýval problematikou v té době mimořádně živou otázkami vystěhovalectví a československých zahraničních menšin ( 7 několikaletou retrospektivou a v porovnaní s obdobnými údaji z Moravy, Slezska a cele monarchie ( Koncem roku 1914 byl přijat Statistický zákon pro Moravu, který poprvé definoval

8 zpravodajskou povinnost. Týkal se však jen obci a okresních silničních výborů na území Moravy. Jeho význam spočíval především v tom, že poprvé na části území dnešní ČR vznikla zpravodajská povinnost vůči statistickému úřadu daný subjekt musí ze zákona povinně poskytnout požadovaná data. Devatenácté století bylo dobou prudkého rozvoje průmyslu, což současně kladlo daleko větší nároky na rozsah a kvalitu statistického zjišťovaní a zpracovaní statistických dat. Lze řičí, že pravě tehdy se začala rodit současna tvař statistiky, která je z velké časti zjišťováním (makro)ekonomických ukazatelů. Ostatně, o prudkém rozmachu průmyslové výroby včetně těžkého průmyslu, zejména železniční sítě, nejlépe vypovídají obsáhle tabulky Statistické příručky Království českého ( Tři měsíce po vzniku samostatného Československa, přesně 28. ledna 1919, přijalo Revoluční národní shromážděni zákon č. 49 o organizaci statistické služby. Principy tohoto zákona již tehdy odpovídaly principům, na kterých je organizovaná současna statni statistická služba ČR. V roce 1919 byl založen Statni úřad statistický (SUS) jako nový orgán pověřený celostátními statistickými šetřeními. Úřad se v období mezi světovými válkami rozvíjel, zdokonaloval a rozšiřoval svoji činnost. K tomu přispělo i úzké sepětí se statistickou teorii. Ve 20. a 30. letech 20. století byla téměř polovina kapacity statistického úřadu věnovaná vědecké a teoretické činnosti ( V publikaci Československá statistika v prvním desetiletí republiky z roku 1928 byla funkce statní statistiky charakterizovaná takto: Účelem statistické služby je podávát obraz o stavu a vývoji poměrů v celém statě, jejichž konečným cílem jest dosažen hospodářského blahobytu, mravnosti, zdatnosti a zdraví všeho obyvatelstva. Tyto snahy nemohou však bytí řízeny náhodou nebo tradicionalismem a pouhým instinktem, nýbrž uvědoměle podle planu přesně a soustavně, tedy vědecky. To však předpokládá pravě znalost všech skutečnosti a poměrů ve statích. Zjistit tato fakta soustavně, vystihnout, co je na nich typického, jaké vztahy a vzájemné souvislosti příčinné vykazují, jakými zákonitostmi se řídi jejich vývoj, to je pravě úkolem statistické služby. ( 8

9 Již při vzniku SUS bylo zřejmě, že pro velká statistická šetřeni, například pro sčítaní lidu, bude nutné zabezpečit potřebné strojní zařízen. Dne 1. dubna 1920 najal SUS na zkoušku 13 děrovacích strojů a 4 třídicí stoje s počitadly od firmy Peres Accounting Machine. První prací na těchto strojích bylo zpracovaní materiálů o přirozené měně obyvatelstva v průběhu válečných let. Strojový park SUS se pak rychle rozrůstal. V roce 1929 měla strojovna SUS 6 automatických děrovacích strojů, 1 ruční děrovačku, 14 strojů třídicích a 4 tabelátory pracovalo v ni 68 zaměstnanců. V roce 1939 bylo strojově zpracováváno již 19 druhů různých statistik ( Po roce 1948 se československá statistika (zejména v ekonomické oblasti) zaměřovala zejména na úkoly národohospodářské evidence a kontrolu plněni planu. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se obnovily předpoklady pro budovaní objektivní, nestranné a nestranické statni statistické služby. K se vznikem ČR převzal ČSU všechny kompetence národního statistického úřadu. Jeho úkoly a postaveni, stejně jako zásady a úkoly fungovaní statni statistické služby v ČR, upravil zákon č. 89/1995 Sb., o statni statistické službě, který byl novelizován k ve zněni pozdějších předpisů ( Historie sčítání lidu na území ČR Sčítání lidu (populační cenzus, soupis obyvatelstva) zjišťuje údaje o stavu obyvatelstva k určitému okamžiku. Jedná se o vyčerpávající, tedy úplné šetření na celém území státu. Jedinečnost sčítaní tkví v získaní informací o obyvatelstvu, domovním a bytovém fondu k jednomu datu. Jedině cenzem lze získat podrobný obraz o úrovni bydlení a jednotlivých typech domácností, zjistit údaje v nejmenším územním detailu, data deklaratorního charakteru (např. národnost apod.), ale také množství údajů o ekonomické aktivitě či dojížďce do zaměstnaní. Navíc možným propojením vytvořených souborů dat o obyvatelstvu a domácnostech s ostatními charakteristikami lze získat například přehled o kvalitě a struktuře bydleni domácnosti a rodin ( 9

10 Sčítaní patři k nejstarším statistickým akcím vůbec. Na našem území se soupisy obyvatel uskutečnily již ve středověku, kdy byly prováděny k vojenským a daňovým účelům. Zpočátku tedy zahrnovaly pouze část populace. Mezi hlavni účely cenzů, které se konaly na území Rakousko-Uherska ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století, patřilo jednak zjištěni aktuálního počtu přítomného obyvatelstva, posléze i směry migrace, dále podchyceni rychlých a výrazných strukturálních změn, kterými tehdejší společnost procházela, a konečně určeni národnostní skladby jednotlivých regionů a míst. Zjišťovaní etnické skladby obyvatelstva se ovšem pro své výrazně politické aspekty stalo velmi sledovanou a kontroverzní časti sčítaní. Sčítaní lidu v roce 1869 se konalo na základě říšského zákona o sčítaní vydaného 29. března 1869, který stanovil stálou desetiletou periodicitu sčítaní s tím, že s výjimkou prvního se všechna další měla konat vždy o půlnoci z 31. prosince na 1. ledna roku končicího nulou. Toto ustanoveni bylo závazné až do zániku Rakousko-Uherska. Z biologických znaků se u obyvatelstva zjišťovaly věk a pohlaví. Zaznamenávaly se připadne fyzické vady (např. v roce 1869 slepota a hluchota), později i mentální vady. Ze společenských znaků se zjišťovala statni příslušnost, rodinný stav, náboženské vyznaní a obcovací řeč, od roku 1880 také gramotnost sčítané osoby, a to dotazem na schopnost čteni a psaní. Otázkou na obcovací řeč byla nepřímo mapovaná etnická skladba obyvatelstva. Z dat sčítaní bylo možno zjistit rovněž ekonomické znaky (např. se obyvatelstvo dělilo podle poměru k povolaní, podle odvětvi činnosti, podle subjektivního povolaní, podle postaveni v hlavním resp. vedlejším povolaní). ( Poslední sčítaní lidu konané na našem území před první světovou válkou se uskutečnilo v roce Nově vznikla Československa republika potřebovala znát co nejpodrobnější demografy cca data nově vytvořeného státu. V roce 1919 byl založen Statni úřad statisticky jako novy organ pověřeny celostátními statistickými šetřeními, mezi než patřilo i sčítaní lidu jako jedno z nejdůležitějších. Podle tradice převzaté z monarchie se mělo konat v roce To však nebylo z mnoha důvodů (především dostatečné přípravy, ale také pro neujasněné hranice Československa) možné. Navíc novy zákon o sčítaní lidu byl přijat teprve 8. dubna 10

11 1920. Zákon nařizoval provést prve československé sčítaní lidu nejdéle do roka a sčítaní opakovat každých pět let, což byla anglosaská praxe ( Sčítaní lidu podle nového zákona č. 256/1920 Sb. se uskutečnilo 15. února Jeho obsah se poněkud lišil od předválečných sčítaní, byl však proveden opět za přítomné obyvatelstvo (nikoli obyvatelstvo bydlící). Za důležitou charakteristiku se považovalo zjištění povolaní obyvatelstva, i když nutno poznamenat, že byla zjišťovaná ekonomická aktivita podle hospodářských odvětvi a nikoli za klasické povolaní (profese). Nebylo však zjišťováno vedlejší povolaní a nemovitý majetek. Druhé československé sčítaní lidu se mělo podle zákona č. 256/1920 Sb. konat již v roce Hospodářské důvody i vliv praxe převažující ve většině zemi světa, a to pořádat cenzy s desetiletou periodicitou, nakonec vedly k tomu, že zákonem č. 47/1927 Sb. bylo konaní druhého československého sčítaní stanoveno na 1. prosinec Obsah sčítaní byl v několika směrech rozšířen. Z nových znaků zařazených do sčítaní je třeba uvést šetřeni o minulem bydlišti sčítaných, pokud osoba nebyla sečtena v obci svého narození (rodáci). Dále se zjišťovalo místo, odkud se sčítaná osoba přistěhovala do místa, kde byla nyní sčítaná. Za nejvýznamnější je však považováno zjišťovaní údajů o plodnosti žen. Výsledky sčítaní lidu 1930 byly vydaný v osmi svazcích Československé statistiky a zpracovaní údajů o bytech pak v samostatném svazku. Další sčítaní lidu se mělo uskutečnit v roce Jeho konaní na okleštěném území Protektorátu Čechy a Morava zabránili češti politici a demografové s odůvodněním nepřipravenosti a hlavně s úmyslem neposkytnout okupační mocnosti spolehlivé podklady pro válečné hospodářství. První povalečné soupisy z let 1946 a 1947 v obnoveném Československu představovaly pouze dílčí akce a sčítaní lidu proběhlo až v roce 1950 ( K prvnímu sčítaní po roce 1945 došlo 1. března Jelikož se současně uskutečnil také soupis zemědělských, průmyslových a živnostenských závodů, používalo se pro celou akci nazvu národní sčítaní Toto sčítaní bylo posledním našim sčítaným zpracovaným za 11

12 tzv. přítomné obyvatelstvo a nadlouho posledním, při němž se zjišťovala příslušnost k církvím (k opětovnému zařazeni otázky na náboženské vyznaní došlo až při sčítaní 1991). Podstatnou změnou oproti sčítaní 1930 pak byla nova deci nice národnosti, podle které se národnosti rozuměla příslušnost k národu, s jehož kulturním a pracovním společenstvím je sčítaný vnitřně spjat a k němuž se hlasy. Sčítaní bylo dále prvním na území Československa, zahrnujícím v plném uzemním rozsahu sčítaní domů a bytů, ale tehdy se ještě nepodařilo získaná data o obyvatelstvu a objektech bydleni vzájemně propojit. Výsledky sčítaní byly publikovaný postupně jako neveřejné a s omezeným počtem výtisků. Tiskem byly vydaný v nízkém nakladu až v letech , a to ve 4 svazcích pod společným názvem Sčítaní lidu a soupis domů a bytů v republice Československé ke dni 1. Března Pro veřejnost byla data sčítaní 1950 uvolněna po odtajněni až v roce I když bylo sčítaní 1950 připraveno ve velmi složitých podmínkách a ví se o nedostatcích, jeho výsledky jsou cenné, a to nejen pro zachyceni všech důsledků válečných a povalečných události ve změnách počtu a složeni obyvatelstva, ale především v postiženi odsunu německého a výměny maďarského obyvatelstva, reemigrace a přesídleni statisíců osob, zvláště do pohraničí českých zemi ( Poslední československé sčítaní lidu se uskutečnilo 3. Března Na základě mezinárodních doporučeni přijatých Evropskou hospodářskou komisi OSN byla do sčítaní znovu zařazena otázka na mateřsky jazyk a na trvale bydliště v době narozeni sčítané osoby. Zpracovaní bylo opět provedeno za obyvatelstvo trvale bydlící. Rychle se měniči společensko-politická situace po listopadu 1989 se odrazila v závěrečné fázi připrav sčítaní, a to hlavně v obsahových a metodických změnách. Opětovně byla do sčítacích tiskopisů zařazena otázka na náboženské vyznaní sčítané osoby. Oproti sčítaní 1980 došlo k některým změnám ve způsobu zjišťovaní a zpracovaní ekonomické aktivity a společenské skupiny. Velmi výrazná změna se tykala i klasifikace národnosti. Navíc údaje o národnosti se nemusely shodovat se zápisem v občanském průkazu či jinem osobním dokladu ( 12

13 Sčítaní lidu, domů a bytů v roce 2001 proběhlo v souladu s metodickými doporučeními OSN a Statistického úřadu Evropských společenství (Eurostatu) opětovně formou sebe sčítaní, tj. každá osoba vyplňovala za sebe, za své děti, případně za další osoby domácnosti příslušné sčítací tiskopisy. Sčítací formuláře předávali do domácnosti sčítací komisaři, kteří je vyplněné následně přebírali zpět. Po převzetí vyplněných sčítacích tiskopisů od občanů provedli sčítací komisaři kontrolu vyplněni za příslušný sčítací obvod, zkompletovali postupně materiál za jednotlivé domy, připravovali podklady pro tzv. předběžné výsledky sčítaní a zpracovaný podkladový materiál předali sčítacím revizorům. Ti po následných kontrolách všechny vyplněné tiskopisy a formuláře odevzdali na jednotlivá okresní pracoviště Českého statistického úřadu, kde byla provedena sumarizace předběžných výsledků za obce a okres. Celkem bylo při SLDB 2001 zjišťováno 26 údajů o osobách, 18 údajů o bytech a bydleni a 12 údajů o domech, a to pomoci tři formulářů: Sčítacího listu osob, Bytového listu a Domovního listu. Sčítaní dále podléhaly všechny domy určené k bydleni, resp. všechny byty, tedy i neobydlené. Na rozdíl od předcházejících cenzů byly některé dříve zjišťované údaje vypuštěny a naopak se objevily dotazy nove či nově formulované. Mezi nově zařazené otázky v seznamu zjišťovaných ukazatelů o obyvatelstvu patři dotaz na připadne druhé nebo další zaměstnaní sčítané osoby. Obdobně jako při minulem sčítaní byly národnost jakož i náboženské vyznaní zjišťovaný důsledně deklaratorně, tzn. že občane se svobodně, podle vlastního přesvědčeni a tedy i v naprostém souladu s ustanovením Listiny základních lidských prav a svobod k teto otázce vyjádřili. Z údajů mapujících vybaveni domácnosti byl do sčítacího tiskopisu nově zařazen dotaz na vybaveni bytové domácnosti počítačem, ale zároveň byly vypuštěny otázky sledující vybavenost domácnosti mrazničkou, automatickou pračkou a televizorem ( 13

14 Činnosti ČSU Poslaným Českého statistického úřadu je shromažďovat, zpracovávat a šířit statistické informace. Tyto informace můžeme tematicky rozdělit do několika základních oblasti ( souborné informace - ročenky, analýzy, informace o regionech, městech a obcích, životní prostředí, zemědělství, práce, sociální statistiky, školství, kultura, zdravotnictví, obyvatelstvo, makroekonomika, zahraniční obchod, ceny, průmysl, stavebnictví, služby, volby. ČSU věnuje velkou pozornost metodice sběru a přípravy statistických dat, tak aby byla v souladu se standardy Evropské unie. V rámci jednotné metodiky vydává také statistické klasifikace (Odvětvová klasifikace ekonomických činnosti OKEČ, Standardní klasifikace produkce SKP, Klasifikace zaměstnaní KZAM) a číselníky (Číselník obci s rozšířenou působnosti). Velmi důležitou oblasti činnosti ČSU jsou registry jedna se zejména o Registr ekonomických subjektů a Registr sčítacích obvodů ( ČSU dále plní zásadní roli ve volbách. Hlavním úkolem ČSÚ ve volbách je však zajištění technického zpracování výsledků hlasování ve volbách obecních, krajských a parlamentních (tj. do Poslanecké sněmovny a do Senátu) a ve volbách do Evropského parlamentu. 14

15 ČSU provozuje knihovnu a studovnu. Veškeré informace o našich publikacích mohou nyní uživatele najit v on-line katalogu, který je přístupny přes webové stránky ČSU. ČSU provozuje také Registr ekonomických subjektů ČR (RES). Údaje o ekonomických subjektech v Registru ekonomických subjektů jsou z podstatné části veřejné. Český statistický úřad přiděluje IČO ostatním ekonomickým subjektům, tj.: právnickým osobám, které vznikají jiným způsobem než zápisem do obchodního rejstříku, nadačního rejstříku nebo rejstříku obecně prospěšných společnosti vedených obchodními soudy, které nejsou v evidenci občanských sdruženi a v evidenci politických stran a hnuti ministerstva vnitra nebo v evidenci církvi a náboženských společnosti ministerstva kultury, které nejsou školskými právnickými osobami organizačním složkám státu; fyzickým osobám s oprávněním k podnikatelské činnosti vydaným jiným organem než živnostenským úřadem ( 15

16 Portál Regionálních informačních servisů Regionální Informační Servisy (RIS) jsou spravovány Centrem pro regionální rozvoj České republiky (CRR ČR). Na těchto stránkách naleznete informace z oblasti krajů, okresů a obcí s rozšířenou působností se zaměřením zejména na ( hospodářské prostředí, životní prostřední, sociální prostředí, administrativní členění, samosprávu, veřejnou správu, dotace. Centrum pro regionální rozvoj ČR (CRR ČR) je státní příspěvková organizace, založená Ministerstvem pro místní rozvoj, která již od roku 1997 aktivně podporuje regionální politiku vlády ČR. Cílem na internetu volně přístupných aplikací (RIS a Mapový Server CRR ČR), které CRR ČR spravuje a vyvíjí, bylo shromáždit a provázat různorodé datové zdroje informující o České republice a jednotlivých regionech a zpřístupnit jejich výstupy zejména ústředním orgánům. Regionálně i centrálně zjišťovaná data si ale postupně našla uplatnění také u širší odborné veřejnosti, jakou je například samospráva, podnikatelská sféra nebo pedagogové či studenti všech úrovní škol ( Portál Regionálních informačních servisů nabízí informace tříděné podle území regionů soudržnosti NUTS II, krajů (NUTS III), okresů (LAU 1) i obcí s rozšířenou působností (ORP) včetně informací o jednotlivých obcích (LAU 2). Celkem jde o 13 krajských samostatných regionálních informačních servisů (mimo Prahu) v jednotné struktuře dat, 2 16

17 turistické weby RIS Šumava (v české a německé verzi) a RIS Beskydy (v české a polské verzi) a soustavu Vyhledávačů z dostupných databází RIS. Velmi silným podpůrným nástrojem je Mapový Server CRR ČR (mapy.crr.cz). Jeho cílem je zobrazovat účinně množství specifických dat z Regionálního informačního servisu (RIS) nad mapovými podklady různých měřítek, a tím dodat uživateli i nezbytnou povědomost o regionálním rozvoji území. K dispozici jsou rastrové i vektorové mapové podklady v různých měřítkách až po úroveň katastrálních map včetně vektorových dat přeshraničí - SABE. Z kombinací dat obou systémů vytváří CRR ČR unikátní mapové kompozice o čerpání peněz z programů EU, propagační postery a jiné materiály. Tyto si může zájemce jednoduše stáhnout do svého počítače. Portál Regionálních Informačních Servisů byl založen na základě usnesení vlády č. 682/2000 o Strategii regionálního rozvoje České republiky ( 17

18 Ministerstva a jiní poskytované informace Ministerstvo pro místní rozvoj Ministerstvo bylo zřízeno s účinností od 1. listopadu 1996 a je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu, nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování, stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu, pohřebnictví ( Kromě výkonu výše uvedených kompetencí ministerstvo pro místní rozvoj spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, plní roli Národního koordinačního orgánu (NOK), který stanovuje jednotný rámec pro řízení a provádění pomoci poskytované ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti v České republice, zabezpečuje činnosti spojené s Kohezní politikou EU v ČR, která je zaměřena na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů ČR a na sbližování ekonomické úrovně ČR s EU, zabezpečuje účast ČR v Územní agendě EU, která vytváří strategický a akční rámec územního rozvoje Evropy s vazbou na národní koncepce územního rozvoje, poskytuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením a zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur ( Významný zdroje informací pro regionální analýzu jsou zejména oborově příslušné strategie, zejména Strategie regionálních rozvoje ČR. MMR je dále významným zdrojem pro informace o využití prostředí EU. 18

19 Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo práce a sociálních věcí je dle kompetenčního zákona (zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, kompetenční zákon) ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky. Pro regionální analýzu je významným informačním zdrojem Integrovaný portál MPSV (viz kde lze nalézt relativně přesné informace týkající se trhu práce. Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy pro průmyslovou politiku, energetickou politiku, obchodní politiku v kontextu jednotného trhu EU, proexportní politiku, tvorbu jednotné surovinové politiky a využívání nerostného bohatství, podporu podnikání a investování v oblasti zpracovatelského průmyslu i průmyslového výzkumu a vývoje, techniky a technologií včetně využití evropských fondů v této oblasti, vnitřní obchod a ochranu zájmů spotřebitelů v kontextu evropské spotřebitelské politiky, podporu malých a středních podniků, s výjimkou regionální podpory podnikání, a pro rozvoj živnostenského podnikání a využívání evropských fondů v této oblasti, technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, elektronické komunikace a poštovní služby. Ministerstvo průmyslu a obchodu koordinuje přípravu legislativy a implementace evropského práva v působnosti resortu, koordinuje zahraničně obchodní politiku ČR ve vztahu k jednotlivým státům, zabezpečuje sjednávání dvoustranných a mnohostranných obchodních a ekonomických dohod včetně komoditních dohod, realizuje obchodní a ekonomickou spolupráci s ES, ESVO, OECD, WTO a jinými mezinárodními organizacemi a integračními 19

20 seskupeními, řídí a vykonává činnosti spojené s uplatňováním licenčního režimu v oblasti hospodářských styků se zahraničím, posuzuje dovoz dumpingových výrobků a výrobků dvojího užití a přijímá opatření na ochranu proti dovozu těchto výrobků, dohlíží na provádění obchodní inspekce a inspekce v oblasti energetiky, na oblast puncovnictví a zkoušení drahých kovů i na oblast zkoušení zbraní a střeliva. Organizace přímo řízené Ministerstvem průmyslu a obchodu (stav k ) jsou Česká obchodní inspekce, Puncovní úřad, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Státní energetická inspekce, Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva, Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest, Česká agentura na podporu obchodu CzechTrade, Český metrologický institut, Státní výzkumný ústav materiálu, Státní výzkumný ústav, Správa služeb Ministerstva průmyslu a obchodu. Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytuje celou řadu informací v rámci své působnosti (viz a 20

21 Česká národní banka ČNB je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy. V souladu se svým hlavním cílem ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz a devizový dohled. Jako ústřední banka poskytuje ČNB bankovní služby pro stát a veřejný sektor. Vede účty organizacím napojeným na státní rozpočet, kterými jsou: finanční a celní úřady, Česká správa sociálního zabezpečení, úřady práce, příspěvkové organizace, státní fondy, účty napojené na rozpočet Evropských společenství apod. Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry. Česká národní banka poskytuje specifické statistiky, např. příliv a odliv přímých zahraničních investic vč. regionálního členění (viz 21

22 Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (výtah ze zákona) Tento zákon zapracovává příslušný předpis Evropských společenství a upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím. Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. Zákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Povinné subjekty poskytují informace žadateli na základě žádosti nebo zveřejněním. Každý povinný subjekt musí pro informování veřejnosti ve svém sídle a svých úřadovnách zveřejnit na místě, které je všeobecně přístupné, jakož i umožnit pořízení jejich kopie, tyto informace: a) důvod a způsob založení povinného subjektu, včetně podmínek a principů, za kterých provozuje svoji činnost, 22

23 b) popis své organizační struktury, místo a způsob, jak získat příslušné informace, kde lze podat žádost či stížnost, předložit návrh, podnět či jiné dožádání anebo obdržet rozhodnutí o právech a povinnostech osob, c) místo, lhůtu a způsob, kde lze podat opravný prostředek proti rozhodnutím povinného subjektu o právech a povinnostech osob, a to včetně výslovného uvedení požadavků, které jsou v této souvislosti kladeny na žadatele, jakož i popis postupů a pravidel, která je třeba dodržovat při těchto činnostech, a označení příslušného formuláře a způsob a místo, kde lze takový formulář získat, d) postup, který musí povinný subjekt dodržovat při vyřizování všech žádostí, návrhů i jiných dožádání občanů, a to včetně příslušných lhůt, které je třeba dodržovat, e) přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt zejména jedná a rozhoduje, které stanovují právo žádat informace a povinnost poskytovat informace a které upravují další práva občanů ve vztahu k povinnému subjektu, a to včetně informace, kde a kdy jsou tyto předpisy poskytnuty k nahlédnutí, f) sazebník úhrad za poskytování informací, g) výroční zprávu za předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování informací, h) výhradní licence poskytnuté podle tohoto zákona, i) usnesení nadřízeného orgánu o výši úhrad dle tohoto zákona, j) adresu elektronické podatelny. Povinné subjekty jsou ve svém sídle povinny v úředních hodinách zpřístupnit: a) právní předpisy vydávané v rámci jeho působnosti, b) seznamy hlavních dokumentů, zejména koncepční, strategické a programové povahy, které mohou být poskytnuty podle tohoto zákona včetně případných návrhů licenčních smluv, aby do nich mohl každý nahlédnout a pořídit si opis, výpis nebo kopii. 23

24 Do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. O informacích, poskytnutých v jiné než elektronické podobě, nebo mimořádně rozsáhlých informací postačí zveřejnit doprovodnou informaci vyjadřující jejich obsah. Je-li požadovaná informace v souladu s právními předpisy označena za utajovanou skutečnost, k níž žadatel nemá oprávněný přístup, povinný subjekt ji neposkytne. Informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství. Žádost o poskytnutí informace se podává ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Ze žádosti musí být zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, a že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu tohoto zákona. Fyzická osoba uvede v žádosti jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo, není-li přihlášena k trvalému pobytu, adresu bydliště a adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště. Právnická osoba uvede název, identifikační číslo, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy sídla. Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa. Povinný subjekt posoudí žádost a: a) brání-li nedostatek údajů o žadateli vyřízení žádosti o informaci podle tohoto zákona, vyzve žadatele ve lhůtě 7 dnů ode dne podání žádosti, aby žádost doplnil; nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího doručení, žádost odloží, 24

25 b) v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne o odmítnutí žádosti, c) v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli. O postupu při poskytování informace se pořídí záznam. Lhůtu pro poskytnutí informace může povinný subjekt prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o deset dní. Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží. Proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání. Nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. V případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace požadovat úhradu, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena. Nesplní-li povinný subjekt vůči žadateli oznamovací povinnost, ztrácí nárok na úhradu nákladů. Každý povinný subjekt musí vždy do 1. března zveřejnit výroční zprávu za předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování informací podle tohoto zákona obsahující následující údaje: a) počet podaných žádostí o informace a počet vydaných rozhodnutí o odmítnutí žádosti, 25

26 b) počet podaných odvolání proti rozhodnutí, c) opis podstatných částí každého rozsudku soudu ve věci přezkoumání zákonnosti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace a přehled všech výdajů, které povinný subjekt vynaložil v souvislosti se soudními řízeními o právech a povinnostech podle tohoto zákona, a to včetně nákladů na své vlastní zaměstnance a nákladů právního zastoupení, d) výčet poskytnutých výhradních licencí, včetně odůvodnění nezbytnosti poskytnutí výhradní licence, e) počet stížností, důvody jejich podání a stručný popis způsobu jejich vyřízení, f) další informace vztahující se k uplatňování tohoto zákona. Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna

27 Metody a techniky využívané socioekonomickou geografií pro zhodnocení sociekonomického rozvoje s regionální dimezí 27

28 Měření koncentrace Koncentrační procesy můžeme jednoduše měřit na základě výpočtu koncentračních indexů a koeficientů. Těmito indexy a koeficienty jsou: koeficient specializace P ij =(X ij /Y i )*100, kde X ij počet pracovníků v i-tém odvětví v j-tém kraji, Y i počet pracovníků v daném odvětví celkem. Údaj udává, jakým procentem se podílí region na daném odvětví (dle počtu zaměstnanců). koeficient osídlení 1 SP j =(S j /S)*100, kde S j počet obyvatel j-tého kraje, S počet obyvatel celkem. Údaj udává, jaké procento obyvatel z daného celku žije v daném kraji. nebo koeficient rozložení zaměstnanosti KR j =(X j /X)*100, kde X j je počet zaměstnaných v j-téma kraji celkem, X počet zaměstnaných celkem. Údaj udává, jaké procento zaměstnaných z daného celku pracuje v daném kraji. index lokalizace L ij =P ij /SP j, 1 Koeficient osídlení je možno ve výpočtech a při konstrukci Lorenzovy křivky nahradit poměrem zaměstnaní v j-tém kraji celkem/zaměstnaní celkem (tj. KR j=x j/x). 28

29 tento index ukazuje, zda je dané odvětví v daném regionu zastoupeno neproporcionálně (pro L ij >1), podproporcionálně (pro L ij <1) nebo proporcionálně (pro L ij =1) vzhledem k počtu obyvatel. koeficient zaměstnanosti R ij =(X ij /Z j )*100, kde X ij počet pracovníků v i-tém odvětví v j-tém kraji, Z j počet zaměstnaných v j-tém kraji. Údaj udává, jaký je podíl daného odvětví na celkové zaměstnanosti v kraji. koeficient lokalizace KL i =[ kladných(p ij -SP j )]/100, který dokládá (ne)rovnoměrnost v rozmístění daného odvětví dle počtu zaměstnanců. KL i =0 znamená, že odvětví je z hlediska zaměstnanců rovnoměrně rozmístěné dle počtu obyvatel, KL i =1 je nereálná hodnota, která znamená, že region bez jediného obyvatele se podílí na zaměstnanosti daného odvětví 100 procent. koeficient specializace KSij=(R ij *P ij )/100, tento index udává podíl (v procentech) zaměstnaných daného odvětví v daném kraji na celkovém počtu zaměstnaných (všech odvětví v celkem, tj. v celé zemi). index odvětvové koncentrace IK = (P LK /P)*2, Kde P LK je plocha, kterou svírá Lorenzova křivka s diagonálou a P je plocha čtverce. Lorenzova křivka (křivka lokalizace) 29

30 Lorencova křivka znázorňuje vztah mezi zastoupením daného odvětví a počtem obyvatel. Konstruuje se tak, že je nejprve třeba sestupně seřadit L ij (index lokalizace). Následně je třeba na osu x nanášet kumulované součty koeficientů osídlení ( SP j ) a na osu y kumulované součty koeficientů specializace ( P ij ). Koncentrační analýzu lze provést také graficky. Na otázku je možno identifikovat významné póly automobilové produkce v ČR, např. Ostravsko, Liberecko, Praha, Mladoboleslavsko, Plzeňsko, z menších lokalit např. Zlínsko-otrokovická aglomerace. Obrázek č. 1: Lokalizace firem automobilového průmyslu v ČR Zdroj: Ivana Linhartová (Diplomová práce) 30

31 Sestavení souhrnného ukazatele metoda MasteCard Metoda MasterCard byla vyvinuta v rámci dlouhodobého projektu společnosti MasterCard, CzechTop 100 a Vysoké školy ekonomické v Praze. Metoda se zaměřuje na vytvoření souhrnného indexu (jedno číslo) z různých indikátorů. Tato metoda vychází ze systému hodnocení veřejných, kdy je daná nabídka porovnávána s nejvýhodnější nabídkou. Postup realizace metody MasterCard je následující. Nejprve je vhodné vytvořit přehlednou tabulku indikátorů vhodných pro sestavení souhrnného indexu. Následně je třeba data upravit tak, aby neobsahovala záporné hodnoty. Pokud například je součástí indexu migrace, které může dosáhnout záporných hodnot, lze tento ukazatel upravit tak, že k hodnotám všech regionů je připočtena taková konstanta, která převede data do kladných hodnot. V dalším kroku jsou hodnoty u všech regionů porovnávány s nejpříznivější hodnotou. Následně je třeba stanovit váhy pro jednotlivé indikátory. Ty jsou následně korigovány za využití směrodatné odchylky. Následuje dopočet celkového indexu. Vše dokresluje následující příklad, kdy je na základě HDP a nezaměstnanosti hodnocena ekonomická situace krajů v rámci NUTS II Severovýchod: Výchozí data: HDP na obyv. v Kč Nezaměstnanost (v %) LBK HKK PAK Přepočet vůči nejlepší hodnotě: HDP na obyv. v Kč Nezaměstnanost (v %) LBK 100,0% 80,0% HKK 97,5% 57,1% PAK 99,2% 100,0% 31

32 V případě HDP platí vyšší hodnota je lepší, proto je jako nejlepší hodnota označena Kč (LBK), která je využita jako jmenovatel. V případě nezaměstnanosti platí nižší hodnota je lepší a jako nepříznivější hodnota je označena 4 % (PAK), která je využita v čitateli (jmenovatel je u různých krajů různý). Stanovení vah (např. expertní metodou): HDP na obyv. v Kč Nezaměstnanost (v %) LBK 40% 60% Vyšší váha je dána nezaměstnanosti (60%). Stavení směrodatné odchylky: HDP na obyv. v Kč Nezaměstnanost (v %) Celkem 0, , , Úprava vah za využití směrodatné odchylky: HDP na obyv. v Kč Nezaměstnanost (v %) 3873, , Expertně stanovená váha je dělena směrodatnou odchylkou. Upravené váhy jsou následně upraveny tak, aby dohromady dávali 100 % a jejích poměr se nezměnil, tj. upravené váhy jsou děleny sumou vah (celkem): HDP na obyv. v Kč Nezaměstnanost (v %) Celkem 3873, , , ,9% 8,1% 100,0% 32

33 Po opraveně vah lze následně určit celkový index ekonomické situace krajů v rámci NUTS II Severovýchod, kdy je přepočet vůči nejlepší hodnotě násoben upravenými váhami: HDP na obyv. v Kč Nezaměstnanost (v %) Celkem LBK 91,9% 6,5% 98,4% HKK 89,6% 4,6% 94,2% PAK 91,2% 8,1% 99,3% Na základě daných (hypotetických) hodnot HDP a nezaměstnanosti byl sestaven index hodnotící ekonomickou situaci krajů v rámci NUTS II Severovýchod. Nejlépe lze hodnotit situaci v Pardubickém kraji (hodnota indexu 99,3%), následují Liberecký kraj (98,4%) a Královéhradecký kraj (94,2%). Maximální možná hodnota je 100 %, tj. situace, kdy je region nejlepší ve všech sledovaných indikátorech. 33

34 Geografická analýza obyvatelstva a sídel Nejčastěji používaným ukazatelem rozmístění obyvatelstva je obecná hustota zalidnění. Je určen jako poměr počtu obyvatel a plochy území (Toušek a kol., 2008): h = S/P, kde S je počet obyvatel, P je jednotka plochy (obvykle km 2 ). Na obecnou hustotu osídlení navazují specifické hustoty zalidnění, např. hustota zalidnění na zastavěnou plochu, na zemědělskou půdu, na ornou půdu apod. Pro výpočet je obvykle využívá střední stav obyvatelstva, který je počítá jako aritmetický průměr např. z počtu obyvatel k a Mezi základní hlediska, podle kterých lze členit obyvatelstvo, patří pohlaví, věk, národnost, jazyk, náboženství, vzdělání nebo ekonomická aktivita. Strukturu obyvatelstva podle pohlaví a věku lze vyjádřit koeficientem feminity udávající podíl žen na celkové populaci. Obdobně koeficient maskulinity udává podíl mužů na celkové populaci. Index maskulinity (feminity) udává vzájemný podíl osob jednoho pohlaví vůči druhému. Obvykle se uvádí v procentech. Z hlediska věku je klíčovým ukazatelem průměrný věk, dále věkový medián (dělí populaci na 2 stejně velké skupiny) a modus (modální věk), tj. věk, který se nejčastěji vyskytuje v populaci. Dalším často používaným ukazatelem je index staří vyjadřující podíl populace 65+ vůči populaci Další významnou kategorií v členění populace představuje dělení na ekonomicky aktivní a neaktivní obyvatelstvo. Mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo jsou zahrnuti zaměstnanci, podnikatelé, pracující důchodci, pracující studenty a učni, ženy na mateřské dovolené mezi 28 34

35 a 37 týdnem, osoby ve výkonu trestu a nezaměstnané osoby. Výsledkem rozdělení je ukazatel (Toušek a kol., 2008): úroveň ekonomické aktivity = ekonomicky aktivní / celkový počet obyvatel, obvykle se uvádí v procentech. Dalším využívaným ukazatelem je míra ekonomické aktivity vyjadřující podíl osob v produktivním věku 15 až 64 let k celkové populaci. Tyto ukazatele doplňují standardně využívané ukazatele trhu práce, tj. nezaměstnanost, dlouhodobou nezaměstnanost, počet uchazečů na 1 volné pracovní místo apod. Na základě počtu pracujících je možno také určit podíl jednotlivých sektorů na národním hospodářství, tj. primér (zemědělství, lesnictví, myslivost a rybolov), sekundér (průmysl a stavebnictví), terciér (obchod, opravy motorových vozidel, ubytování a stravování, doprava, skladování a spoje) a kvartér (práce s daty, školství, výzkum a vývoj, finanční služby, zdravotnictví, sociální služby). Z hlediska dynamiky obyvatelstva lze identifikovat tři základní kategorie (Toušek a kol., 2008): přirozený pohyb obyvatelstva, mechanický pohyb obyvatelstva, sociálně-ekonomický pohyb. Přirozený pohyb obyvatel vzniká tím, že se obyvatelé rodí a umírání. Používají se zde zejména následující ukazatele (Toušek a kol., 2008): hrubá míra celkové porodnosti (natalita) = N/S * 1000, kde N je počet narozených, hrubá míra plodnosti (fertilita) = N/F * 1000, 35

36 kde F je počet žen v reprodukčním věku. Pro zajištění prosté reprodukce se obvykle uvádí hodnota převyšující 2,1. hrubá míra úmrtnosti = M/S * 1000, Kde M je počet zemřelých ve sledovaném období. Pro vyjádření např. kvality zdravotní péče států se používá specifická úmrtnost, např. kojenecká (do 1 roku dítěte), novorozenecká (0 27 dní), dětská (do 5 let). střední délka života (naděje na dožití) Vyjadřuje počet let, kterých se v průměru ještě dožije osoba v určitém věku za jinak nezměněných podmínek (nejdelší je v roce 0). přirozený pohyb obyvatel (pp) = (N M) / 1000, Při pp je označen za přirozený přírůstek a v případě záporné hodnoty za přirozený úbytek. Pro mechanický pohyb (mobilita) obyvatel je klíčová zejména migrace obyvatel zahrnující imigraci a emigraci (popř. reemigraci či repatriace). Používají se zde zejména následující ukazatele: hrubá míra imigrace (intenzita migrace) = I / S * 1000, kde I je počet imigrantů. hrubá míra emigrace (intenzita emigrace) = E / S * 1000, kde E je počet emigrantů. migrační saldo (ms) = (I E) * 1000 / S index migračního salda (ims) = MS / I + E 36

37 intenzita migračního obratu (imo) = (I+E) * 1000 / S Celkový pohyb obyvatel je výsledkem přirozeného a mechanického pohybu obyvatel (Toušek a kol., 2008): cp = N M + I E Z hlediska hodnocení kvality života obyvatel je z celosvětového hlediska používán Index lidského rozvoje (Human Develpoment Index HDI). Pro konstrukci HDI byly u jeho jednotlivých složek stanoveny následující fixní hodnoty minima a maxima (Toušek a kol., 2008): průměrná očekávaná délka života při narození: 25 a 85 let, gramotnost obyvatelstva staršího 15 let: 0 a 100 %, kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhé a třetího stupně: 0 a 100 %, hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu v paritě kupní síly: 100 USD a USD. Pro složky HDI platí následující vztah (Toušek a kol., 2008): (aktuální hodnota minimální hodnota) / (maximální hodnota minimální hodnota) Pouze u HDP se používají zlogaritmované hodnoty. Celkový výpočet tedy zní (Toušek a kol., 2008): HDI = HDI průměrná očekávaná délka života + 2/3 HDI gramotnost + 1/3 HDI kombinovaná školní docházka + HDI hrubý domácí produkt. Výsledné hodnoty se pohybují zemí hodnotami 0 a 1. Vyspělé státy se pohybují na úrovni 0,8 a více. Nejméně vyspělé státy dosahují hodnoty méně než 0,5. 37

38 Určení střediskovosti sídla Pro určení střediskovosti sídla je možno použít celou řadu propočtů, zejména indexů. Jedním ze základních je výpočet přebytku významu (Toušek a kol., 2008). V rámci výpočtu přebytku je řešena otázka, zda je ve městě vykazována nadproporcionální či podproporcionální zastoupení služeb ve vztahu k celému regionu. Uvažujme region se 3 městy (A, B, C). Výchozí situaci charakterizuje následující tabulka. Indikátor Město A Město B Město C Region Počet bydlících (v tis.) Počet podnikatelů v obchodu ve skutečnosti (v tis.) V celém regionu připadá na jednoho obyvatele 0,3 podnikatele v obchodu. Pokud by počet podnikatelů ve městech A, B, C odpovídal průměru, byl by počet podnikatelů v obchodu v městě A 36 (120 x 0,3), městě B 111 (370 x 0,3), městě C 28,5 (95 x 0,3). Indikátor Město A Město B Město C Region Počet podnikatelů v obchodu ve skutečnosti (v tis.) Počet podnikatelů úměrný velikosti sídla (dle průměru regionu) ,5 450 Rozdíl (přebytek významu) ,5 0 Přebytek významu lze vypočítat jako rozdíl počtu podnikatelů ve skutečnosti a počtu odpovídající počtu obyvatel a průměru regionu. Kladný přebytek významu dle počtu 38

39 podnikatelů v obchodu v daném regionu dosahuje pouze město A (54). Město B a město C dosahují záporný přebytek (-31, resp. -8,5). Navazující inovaci představuje index centrality. Na rozdíl od běžného přebytku významu, je zde také zohledněna také velikost sídla. Index centrality má následující tvar (Toušek a kol., 2008): C = (B t. m r P t. k r ), resp. C = (B t. p r /o r P t. o r /p r ),, kde B t je počet obslužných zařízení v sídle, m r je počet obyv. regionu (p r ) / počet obslužných zařízení v regionu (o r ), P t je počet obyvatel v sídle, k r je počet obslužných zařízení v regionu (o r ) / počet obyvatel regionu (p r ). Za pomoci indexu centrality lze porovnat střediskovost krajských měst. V daném případě je porovnávána střediskovost krajských měst Pardubice, Hradec Králové a Liberec na základě počtu podnikatelských subjektů ve službách. Počet subjektů ve službách je převzat ze (součet podnikatelských subjektů zařazených do kategorie obchod, prodej a opravy motorových vozidel a spotřebního zboží a pohostinství a ostatní obchodní služby ). Potřebné údaje pro výpočet jsou následující: Počet obyvatel Počet subjektů ve službách 2 Pardubice Hradec Králové Liberec Česká republika C Pardubice = (B t. p r /o r P t. o r /p r ), C Pardubice = ( / / ) 2 nahrazuje počet obslužných zařízení v sídle 39

40 C Pardubice = ( ) C Pardubice = C Pardubice = 272 C Hradec Králové = 293 C Liberec = 321 Nejvyšší hodnotu centrality dosahuje Liberecký kraj (321), následují Hradec Králové (293) a Pardubice (272). Určit význam střediskovosti lze také na základě gravitačních modelů. Základní východiskem těchto modelů je poznatek, že interakce mezi dvěma sídly se zvyšuje přímo úměrně s počtem obyvatel a nepřímo úměrně se vzdáleností mezi nimi. Matematicky lze gravitační modely obecně vyjádřit takto (Toušek a kol., 2008): I ij = f(p i. P j ) / f(d ij ), kde P i(j) je populace sídla i (j), d ij je vzdálenost mezi sídly. V toto konceptu můžeme porovnat např. interakci mezi Prahou a Brnem a Prahou a Libercem. Počet obyvatel Prahy je tis. obyvatel, Brna 371 tis. obyvatel, Liberce 100 tis. obyvatel. Vzdálenost mezi Prahou a Brnem je 210 km a vzdálenost mezi Prahou a Libercem je 110 km. I Praha Brno = / 210 = I Praha-Liberec = / 110 = V daném případě je interakce mezi Prahou a Brnem více než dvojnásobná v porovnání s interakcí mezi Prahou a Libercem. Později byl počet obyvatel nahrazen tzv. produkční proměnnou (úrovní poptávky) a proměnnou atraktivity (úroveň nabídky). V případě vzdálenosti se jednalo o nahrazení generalizovanou dopravní funkcí (Toušek a kol., 2008). 40

41 Příkladem gravitačního modelu je Reillyho zákon maloobchodní gravitace (více např. Toušek a kol. 2008). 41

42 Využití kartografie 42

43 Techniky ekonomicko-kartografické analýzy Kartografická analýza má řadu výhod. Jsou to zejména názornost, prostorový kontext, rychlá orientace. Kartografie využívá zejména následující techniky. Bodová mapa Bodová mapa představuje znázornění rozmístění studovaného jevu pomocí stejně velkých bodů (obvykle kruhů o malém poloměru), které odpovídají určité hodnotě studovaného jevu. Body lze umístit: rovnoměrně po celém území regionu (kartogramová lokalizace), v těch místech, kde se skutečně vyskytují (topografická lokalizace). 43

44 Obrázek č. 2: Rozložení obyvatelstva Jižní Ameriky (1 bod = 1 mil. obyvatel) Značková mapa Značky různých tvarů a barev nahrazují objekty lokalizované v určitých místech. Tvar a barva vyjadřují kvalitu, velikost značky kvantitu. Důležitá je srozumitelnost legendy. Na rozdíl od bodové metody vyjadřuje více odlišných znaků. Obrázek č. 3: Významné církevní památky Zdroj: Atlas cestovního ruchu (Vystoupil, J. a kol) 44

45 Technika izolinií Izolinie představují čáry, které spojují místa se stejnou hodnotou sledovaného jevu. Používá se například v dopravě, kde izochory představují místa stejně geograficky (např. v km) vzdálená od daného místa a izochrony jsou čáry spojující místa stejně časově (např. v min.) vzdálená od daného místa. Známější jsou izolinie s nadmořskou výškou. 45

46 Obrázek č. 4: Turistická mapa Technika ohraničených ploch (areálů) Na mapě se vymezují plochy s výskytem daného prostorového jevu, popř. jeho konkrétních hodnot, nebo několika vybraných jevů (areál jejich průniku). Obrázek č. 5: Hlavní oblasti a centra víkendové a pobytové rekreace a cestovního ruchu 46

47 Kartogram V kartogramu jsou znázorněny kvalitativní nebo kvantitativní odlišnosti daného jevu v územních jednotkách (obvykle administrativní jednotky) pomocí různých barevných odstínů nebo šrafování. 47

48 Obrázek č. 6: HDP na obyvatele Zdroj: ESPON Kartodiagram Kartodiagram představuje kombinaci kartogramu s využitím diagramu. Velikost geometrického tvaru závisí na hodnotě ukazatele. Kartogram (např. nezaměstnanost) 48

49 obohacený o diagram (např. sektorová struktura). Specifický kartogiagram představují piktogramy, kdy místo tradičního diagramu je využit obrázek. Obrázek č. 7: Městská centra a konkurenceschopnost Zdroj: ESPON 49

50 Obrázek č. 8: Vysílače (České radiokomunikace) Zdroj: Česká radiokomunikace 50

51 Technika směr čar pohybu Používá se pro znázornění přemisťování socioekonomických aktivit (cestovní ruch, mezinárodní obchod, doprava). Čáry mohou být lokalizovány přesně (např. sledovat směr komunikace na níž probíhá doprav) nebo přibližně spojovat nejdůležitější body. Znázornění směru obvykle pomocí šipek, tloušťka čáry může vyjadřovat objem nebo intenzitu, lze strukturovat. Obrázek č. 9: Vysílače (České radiokomunikace) Zdroj: Česká radiokomunikace 51