Fylogeneze organismů I. viry Bacteria + Archaea
|
|
- Dominika Milada Pospíšilová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Fylogeneze organismů I společný předek (LUCA) viry Bacteria + Archaea
2 Co je vlastně ž/život? fenotypov fenotypová definice (co všechno dělá, jak vypadá) heredit hereditárn rní ( darwinovsk darwinovská á ) definice (rozmnožování, varabilita, dědičnost, biologická evoluce ) propojení metabolismu a dědičnosti (metabolismus dodává monomery, z nichž se staví replikační makromolekuly, ty zase ovlivňují chemické reakce v metabolismu selekce)
3 Nejstarší fosilie? 3,5 Gya (nejstarší sedimenty nejsou o moc starší: 3,85) izotopové doklady života: 3,7 3,8 Gya Strelley Pond, Z Austrálie
4 Protobiologie nauka o vzniku života (v podstatě experimentální) ALE je to vůbec legitimní? reálně zkoumáme unikátní vznik Života na planetě Zemi před cca 3,5 miliardami let tedy událost srovnatelnou se vznikem savců nebo vznikem Karla Gotta
5 Existuje Život ve Vesmíru? jistěže NE (ledaže by na Marsu atp. byl Život pozemského původu, anebo naopak) Život je to, co vzniklo vzniklo-li někde jinde někde jinde něco jiného, není to (ten) Život, ale něco, co se Životu v něčem podobá a v něčem ne... (tj. patrně budeme mít problém rozhodnout, zda je to živé )
6 Protobiologie vznik Života = historická událost, která je principiálně nepřístupná experimentálnímu přístupu ALE tak jako můžeme rekonstruovat předka savců nebo mitochondriální Evu, můžeme rekonstruovat i předka dnešních organismů (LUCA)???
7 LUCA (= last universal common ancestor) společný předek bakterií, archeí a eukaryot nejde o prvn první živý organismus vlastnosti záleží na topologii Stromu života (např. pokud Neomura vznikla uvnitř bakterií, byl by LUCA negibakterie)
8 LUCA kořen uvnitř domény Bacteria LUCA = (gramnegativní) bakterie kořen mezi doménami LUCA = buňka nepatřící do žádné domény LUCA = progenot (neúplná buněčná organizace, buněčnou strukturu si každá doména vyvimula zvlášť)
9 Progenot Progenot
10 replikátor (RNA) produkující enzym, který usnadňuje replikaci dalšího člena cyklu spontánně vznikající a komplikující se cykly vzájemně propojených enzymů a substrátů např. dub a žížala (oba jsou replikátory, přítomnost jednoho akceleruje růst druhého...) spontánně vzniká parazitismus, egoismus i kooperace Hypercykly
11 Evoluce virů a buněk parazitů je víc než hostitelů (každý druh má svého parazita, svého vira a geny virového původu) parazitace vzniká už u nejjednodušších simulovaných hypercyklů parazitismus jistě předcházel vznik buněčného života
12 Nebuněč ěčný život (?) 1. viry 2. viroidy (infekční RNA) 3. satelity (subvirální infekční jednotky, jejichž replikace buňkou je zajištěna koinfekcí pomocným virem ) (a) satelitní viry (b) satelitní nukleové kyseliny (v kapsidě viru), např. virusoidy (RNA, ~350 nukleotidů, často ribozymy, redukované viroidy???) (c) virofágy (sputnik, mavirus) 4. plazmidy transposony 6. priony virus x plazmid (50 % genů odpovídá)
13 Viry původ? (a) zbytky předbuněčného života? (b) redukované buňky? (ale buňky čeho?) (c) vzbouřené skupiny genů (např. transpozony) není žádný důvod předpokládat jednotný původ jejich struktura, genomy, strategie etc. jsou strašlivě variabilní
14 Koncepty původu virů
15 Lytický a lyzogenní cyklus virů virus se nechá buňkou zreplikovat, vytvořit viriony a infikuje novou buňku, čímž tu původní ničí virus se zapojí do buněčného chromosomu a replikuje se s ním (i natrvalo) provirus (profág)
16 Fágy různého typu i původu nejpočetnější a nejpestřejší entity planety ( fágů na 1 ml mořské vody) významný vliv na globální biogeochemii: role při tvorbě sedimentů, ovlivňují cykly klíčových prvků (C, N, P, O) např. cyanofág zlikviduje fotosystém sinice a nahradí ho vlastním metabolismus virového původu
17 Viry: biologická podstata a původ jsou živé? viriony jistě ne, živé jsou jenom v buňce (ale co symbionti? organely?) mají časovou kontinuitu? ne? (buňka vzniká z buňky, chloroplast z chloroplastu, ale virion nevzniká z virionu) jsou monofyletické? ne!!! neexistuje ani jedna molekula, která by byla společná všem virům (x ribosomy buněčných organismů) malý (obvykle žádný dný) překryv s genomy buněčných organismů + prakticky žádné fosilie známe fylogenezi různých linií virů, ale netušíme, odkud pocházejí
18 problémy: Viry (a spol.) 1. extrémně rychlá molekulární evoluce skrytá homologie (homologické geny nemusí být identifikovatelné) x obvykle chybí i strukturální homologie proteinů 2. extrémně malé genomy 3. krádeže genů (rekombinace, integrace do hostitelského genomu) gen buněčného původu nemusí značit původ viru (kolagen v nimaviru, fotosystém II v cyanofágu, kus kuřecího chromosomu 19 v herpesviru...) x většina virových genů nemá jasné ortology v buňkách
19 Viry nejsou (jenom) viriony kde se berou geny virového původu? jistě nevznikají ve virionu, ale v napadené buňce (duplikace, rekombinace, transpozice...) viry jako specifické buněčné organismy ( virové továrny ) buňka po infekci virem už není ta původní buňka, původní genom je někdy zničen a buněčná struktura a metabolismus pozměněné (T4) buněčný organismus produkující virion tento organismus ukradl buněčnou strukturu od původnímu organismu, který už je mrtev ( nepřátelské převzetí buňky )
20 Virobu Virobuňka ka virová továrna mimiviru o velikosti hostitelského jádra a infikovaná sputnikem...
21 Diverzita virů
22 Diverzita virů
23 Monofyletické linie virů kapsidy několika strukturálních typů double β-barrel major capsid proteins HK97 fold ocasaté dsdna viry bakterií a archeí + herpesviry eukaryot (struktura + sekvence) toto dělení ale neodpovídá replikačním mechanismům
24 Struktura x replikace double β-barrel major capsid proteins
25 Monofyletické linie virů 1. extrémně staré? (příslušníci linie parazitují na hostitelích ze všech domén) x nebo LGT? 2. velmi diverzifikované (příslušníci linie mohou mít různé replikační strategie) mnohem diverzifikovanější než buněčné organismy 3. žádné náznaky recentního původu ze vzbouřených genů stejně staré nebo starší než LUCA???
26 Monofyletické linie virů a ultrasobeckých genetických elementů
27 RNA elementy barva pozadí ~ podíl elementů bez kapsid
28 DNA elementy barva pozadí ~ podíl elementů bez kapsid a membrán
29 Paralelní evoluce celulárn rního a viráln lního světa redukce buněčných organismů vede až k úplné ztrátě genomu (hydrogenosomy, mitosomy) ale patrně nikdy nevytváří virální entity dokonale oddělené světy?
30 LUCA analýza strukturáln lních typů proteinů SCOP) (SCOP nápadně složitý LUCA tj. není to progenot ke vzniku Života nám chybí mezi dnešními organismy klíč progenot jistě existoval, ale v hlubší minulosti dnešní buněčná struktura vznikla jednou, před diverzifikací domén
31 LUCA speciální tripletový genetický kód založený na dvojřetězcové DNA (20 aminokyselin, 64 kodonů) kód je arbitrární (tj. i jiné kódy by mohly být stejně funkční..., ale neexistují) DNA-polymeráza proteiny udržující funkčnost DNA (DNA-ligáza, DNAtopoizomeráza) transkripce: jednořetězcová RNA (RNA-polymeráza)
32 LUCA jednotný translační mechanismus: proteiny jsou tvořeny ribosomy podle informace v mrna ribosomy ze dvou podjednotek (RNA + proteiny) rrna a trna se podílejí na katalytické aktivitě ribosomu (ribozymy)
33 LUCA pouze L-izomery aminokyselin aminokyseliny jsou syntetizovány z glukózy pomocí speciálních enzymů (biosyntéza je arbitrární) základním zdrojem energie a uhlíku je glukóza (pouze D- izomer) glykolýza (konkrétní průběh je arbitrární) ATP (arbitrární energetický intermediát) buňka obklopená lipidovou dvojvrstvou membránou: uvnitř buňky je koncentrace Na + nižší a koncentrace K + vyšší než vně (arbitrární) udržováno iontovými pumpami koenzymy propojují stavbu nukleových kyselin a metabolismus (např. adenosin)
34 tradičně Prokaryota Eukaryota Prokaryota: malé Fylogeneze organismů jednoduše stavěné buňky, bez organel a cytoskeletu, bez endocytózy, kruhový chromosom bez histonů, jednoduše stavěné geny, kompaktní genom s operonovou regulací genové exprese, horizontální přenos genů, buněčná stěna mnohé z toho ovšem není pravda
35 Fylogeneze prokaryot Prokaryota parafyletická dvě zcela zásadně odlišné skupiny ( domény ), rozlišené na počátku 80. let (16S rrna) 1. Eubacteria = Bacteria 2. Archaebacteria = Archaea 3. Eukaryota Archaea a Eukaryota patří k sobě ( Neomura)
36 Evoluce prokaryot významný podíl horizontálního přenosu genů (HGT mobilom : plazmidy, viry apod.) obtížné rozlišit vertikální přenos od horizontálního silná selekce na úspornost genomu neutrální ztráta genů ( degradace genomu ) nejasná existence druhů
37 Vertikáln lní x horizontáln lní přenos? vertikální = strom života (Tree of Life, ToL) znamená vysoký podíl HGT, že ToL neexistuje??? hodně genů strom existuje jakýsi většinový fylogenetický signál (jinak by se konfliktní signály pocházející z různých genů vyrušily ) ToL, anebo nasměrovaný HGT??? vertikalita určitě existuje (buňka vzniká z buňky) je podíl horizontality opravdu zásadní? (zkuste si to v laboratoři: jak často se dělí buňky a jak často přeleze gen z buňky do buňky?) mnoho skupin bakterií vychází zcela konzistentně (Cyanobacteria, Proteobacteria, Actinobacteria)
38 Horizontáln lní přenos genů HGT není náhodný ani taxonomicky, ani tématicky buněčné procesy a signalizace (CELL) uložení a zpracování informace (INFO) metabolismus (META) v různých skupinách různě silné (Actinobacteria, Proteobacteria)
39
40 Zakořen eněný ný a nezakořen eněný ný Strom života ivota unrooted zjevně žádný použitelný outgroup rooted
41 Paralogní polarizace (ortologický) outgroup nahradíme paralogem v genu 1 mají některé skupiny kus sekvence (A, B ), ale jiným chybí (E ) co je primitivní? inzerce nebo delece? nevíme koukneme na paralogní gen 2: kus sekvence (A, B, E) kus sekvence je plesiomorfní delece v E
42 Tři domény ny Bacteria, Archaea a Eukaryota
43 x určitě nejde o tři skupiny: Eukaryota jsou blízká archeím (Neomura) nebo patří přímo mezi Archaea 2 domény : Bacteria Neomura nebo Bacteria Archaea (pokud jsou i bakterie parafyletické, je jenom jedna doména ) zásadní implikace pro rekonstrukci LUCA Tři domény ny Bacteria, Archaea a Eukaryota
44 Eukaryota Neomura Archaea Bacteria
45 Bacteria (= Eubacteria)
46 Bacteria obrovská diverzita biochemická, fyziologická a ekologická zásadní role v ekosystémech (fotosyntéza, chemosyntéza) zásadní role v symbiotických komplexech mitochondrie, chloroplasty
47 Bacteria buněčná stěna s peptidoglykanem a kyselinou muramovou translace bílkoviny nezačíná methioninem, ale N-formylmethioninem
48 Bacteria Gram-po pozi zitivn tivní Gram-negativn negativní dva typy stavby buněčného povrchu ( gramnegativní a grampozitivní ) fylogeneze a systematika podle molekulárních sekvencí
49 Čty tyři typy buněk ALE: evoluční vztahy nejisté!!! (T. Cavalier-Smith)
50 Fylogeneze bakterií: základn kladní rozdělen lení ekologické? dvě superskupiny x nejasná pozice kořene bazální hypertermofilové (Thermotoga, Aquifex)??? Hydrobacteria Terrabacteria (G+, rezistence vůči vyschnutí, radioaktivitě a vysoké salinitě, spóry)
51 Terra 31 velmi konzervativních proteinových genů nezakořeněný kladogram: ~ Hydrobacteria x Terrabacteria Hydro
52 Fylogeneze bakterií bakterií podle velkých evoluč evolučních novinek pozor: pozor jiná pozice kořene ne mezi Bacteria a Neomura, nýbrž uvnitř bakterií, u skupiny Chlorobacteria Chloroflexus
53 Klasifikace bakterií převládaji neformální názvy (např. low-gc Gram-positives ); zatím jediný pokus: Cavalier-Smith (2006) zde modifikováno do fylogenetické podoby (bez jasně parafyletických taxonů): 1. Chlorobacteria (Chloroflexi...) G-, foto 2. Hadobacteria (Thermus, Deinococcus...) G- 3. Cyanobacteria G-, foto 4. Endobacteria G+ 5. Actinobacteria G+ 6. Fusobacteria G- 7. Togobacteria (Thermotoga) G- 8. Spirochaetae G- 9. Sphingobacteria (Chlorobea, Flavobacteria...) G-, část foto 10. Proteobacteria (vč. Aquifex???) G-, část foto 11. Planctobacteria (Planctomycetes, Chlamydiae) G- +???
54 Metagenomika microbial dark matter ~ 60 kmenů prokaryot (z toho cca 50 % nekultivovaných, candidate phyla ) 38 konzervovaných genů
55 Fylogeneze bakterií (vč. dark matter ) Terrabacteria
56 Cyanobacteria (G-) Terrabacteria Spirochaetes (G-) Hydrobacteria dvě výjimečné skupiny bakterií, které jsou rozlišiteln itelné i morfologicky Nostoc Borrelia Treponema plastidy Prochlorococcus
57 Cyanobacteria většinou mají mnohobuněčné předky sinice s rostlinným typem chlorofylů (a+b) netvoří žádnou skupinu ( Prochlorophyta ) 1. Gloeobacteria (bez thylakoidů) 2. Phycobacteria (vč. plastidů)
58 Proteobacteria (G-) Hydrobacteria zdroj mnoha symbióz: mitochondrie, rickettsie, hlízkové bakterie mitochondrie Rickettsia Rhizobium Carsonella endosymbiont v bakteriomu mer nejmenší známý genom : 182 genů, 160 kbp
59 Proteobacteria (G-) Hydrobacteria Myxococcales Pseudomonas Escherichia coli Legionella Vibrio cholerae Haemophilus influenzae Pelagibacter nejhojnější bakterie na světě (10 28 buněk), plankton, velmi kompaktní genom
60 Proteobacteria (G-) mnohobuněčné formy: MMP (multicellular magnetotactic prokaryotes) koordinovaný pohyb (bičíky), koordinované dělení buněk dělení kolonie arzénová bakterie GFAJ-1 (Halomonadaceae) z jezera Mano, Kalifornie (2010): As místo P ( omyl?) Magnetoglobus GFAJ-1
61 Planctobacteria (G-) Hydrobacteria složité buňky s vchlípeninami vnitřní membrány (některé mají jádro : kondenzovaný chromosom v membránovém obalu) endocytóza? tubulin (sesterský eukaryotnímu?) příbuzní eukaryotům??? (asi ne: nesedí na fylogenezi + analogie, xenologie...) bakterie Gemmata eukaryota
62 Endobacteria (G+) Terrabacteria Bacillus Lactobacillus Mycoplasma paraziti, druhotně bez buněčné stěny Staphylococcus Clostridium
63 Actinobacteria (G+) Terrabacteria Corynebacterium Mycobacterium Actinomyces
64 Bacteria: původn vodně fototrofové? Hydrobacteria Terrabacteria
65 Archaea (= Archaebacteria)
66 Archaea hypertermofilie unikátní stavba membránových lipidů (etherová vazba, rozvětvené isoprenové řetězce) tetraethery v membránách = membrány nelze podélně rozdělit unikátní molekulární znaky cytoskelet nehomologický eukaryotnímu (chaperoninové filamenty?)
67
68 Prokaryotn Prokaryotní bičíky (flagela flagela) nemají nic společného s eukaryotními bičíky (undulipodii) bakteriální a archeální bičíky vypadají jinak (Bacteria tlusté a duté, Archaea tenké a plné); fungují jinak (pohon: Bacteria H + nebo Na +, Archaea ATP; růst: Bacteria přidávají nové podjednotky na špičku bičíku, Archaea na bázi) nejsou homologické (postavené z různých proteinů: Bacteria sekreční systém typu III, Archaea pily typu IV )
69 Archaea: unikátn tní vlastnosti
70 Neomura = Archaea + Eukaryota histony buněčná stěna/ glykokalyx bez peptidoglykanu introny a sestřih RNA
71 Archaea 1. Crenarchaeota (hypertermofilové) 2. Euryarchaeota (metanogeni, halofilové) ALE: + 3. Nanoarchaeota + 4. Korarchaeota + 5. Thaumarchaeota ( mezofilní Crenarchaeota ) + 6. Aigarchaeota...
72 Fylogeneze archeí 2 3 linie Euryarchaeota (histony) TACK = Filarchaeota (aktin) TACK
73 Fylogeneze archeí dark matter konzervované homologické geny všech domén (29) obvykle spojené s translací Euryarchaeota + ~Filarchaeota + DPANN (velká skupina pro příbuzné nanoarcheot)
74 Euryarchaeota někteří termofilní (primitivně) většina metanogenních halofilie, fotergie Methanocaldococcus Halobacterium Methanobacterium Haloquadratum
75 Nanoarchaeota (DPANN) Nanoarchaeum (na Ignicoccus) epibiont archeí, hypertermofil nejmenší známý genom volně žijícího organismu: 490 kbp)
76 Filarchaeota Korarchaeum hypertermofil Nitrosopumilus mezofil oxidující amoniak, běžně v oceánu
77 Filarchaeota: Crenarchaeota Ignicoccus Pyrobolus preferovaná teplota 113 C Sulfolobus Thermoproteus
78 Fylogeneze, stáří a evoluční ekologie archeí (55 genů)
79 Archea a HGT z bakterií skoro stejná distribuce starých archeálních a importovaných bakteriálních genů vznik nové skupiny archeí je spojen s masivním importem genů z bakterií
80 Archea a HGT z bakterií HGT může podporovat ToL!!! z bakterií do archeí 5krát víc HGT než naopak
81 Eocyta: hypotéza předpokládající, že Archaea jsou parafyletická skupina a že Crenarchaeota (nebo Filarchaeota) jsou sesterská skupina eukaryot původně podle tvaru ribosomů, podpořeno některými molekulárními analýzami (proteiny) a unikátním způsobem dělení buněk u krenarcheot (některé geny homologické eukaryotním) Eocyta?
82 Eocyta a původ eukaryot
83 Čtvrt tvrtá doména na? hluboko zakořeněné větve z přírodních vzorků ve stromech založených na reca (rekombináza) a rpob (RNA polymeráza) 4. doména na (buněč ěčného života) přežívá v redukované podobě (megaviry), anebo zmizela, ale její geny přežívají v megavirech?
84 Megaviry ( giry giry ) NCLDV ( (nucleocytoplasmic large DNA viruses)
85 Mimivirus (APMV) 2003 parazit Acanthamoeba (Amoebozoa) původně považován za G + bakterii velikost genomu srovnatelná s bakteriemi (1,2 Mb, >900 genů, >450 unikátních, vlastní trna a aa-trna-syntetázy) nukleocytoplazmatický velký DNA virus (NCLDV NCLDV) zloději genů nebo živé fosilie? (sesterská skupina eukaryot???) nebo obojí?
86 Mimivirus velikost genomu a virionu
87 Megaviry Megavirus, Mamavirus, Lentille virus... virofágy ( Sputnik, parazitují na virech vznikly z nich transpozony typu Maverick živočichů), transpovirony (TE uvnitř virů...)
88 Pandoraviry (2013) ještě větší virus (zase z akanthaméb), ale nepříbuzný megavirům 2,500 genů (z toho 2,300 unikátních!) + unikátní způsob vzniku virionu 14 z 30 core genů megavirů (vč. DNA polymerázy)
89 nejasný nepříbuzné ostatním obřím virům (x DNA polymerázy), ale malým dsdna virům (Phycodnaviridae) (ale pořád v rámci Megavirales) Původ pandoravirů
90 Evoluce obřích virů obří viry vznikly nejméně dvakrát z malých megavirů
91 Čtvrt tvrtá doména na? distanční strom 0/1 ortologů informačních genů
92 Čtvrt tvrtá doména na? po aplikování realističtějších evolučních modelů na různé informační geny to spíš nevychází, ale... Bacteria Archaea Eukaryota NCLDV environment
93 Čtvrt tvrtá doména na? ale: redukcí buňky nikdy nevzniká virus x buňky se mohou v symbiotické/ parazitické situaci redukovat až po úplnou ztrátu genomu (mitosomy, sekundární plastidy ) staré geny v obřích virech ~ geny čtvrté domény buněčného života přežívají ve virech (jinak ne?)
Nebuněčný život (život?)
Nebuněčný život (život?) Nebuněčný život (život?) 1. viry 2. viroidy (infekční RNA) 3. satelity (subvirální infekční jednotky, jejichž replikace buňkou je zajištěna koinfekcí pomocným virem ) (a) satelitní
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
Genetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek
Genetika bakterií KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Bakteriofágy jako extrachromozomální genomy Genom bakteriofága uvnitř bakterie profág. Byly objeveny v bakteriích už v r. 1915 Twortem. Parazitické org. nemají
BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
Struktura a organizace genomů
CG020 Genomika Přednáška 8 Struktura a organizace genomů Markéta Pernisová Funkční genomika a proteomika rostlin, Mendelovo centrum genomiky a proteomiky rostlin, Středoevropský technologický institut
G i r y - nositelé nových virových vlastností. Vladislava Růžičková 2017
G i r y - nositelé nových virových vlastností Vladislava Růžičková 2017 Giry jsou gigantické viry CO JSOU VIRY? Beijerinck M.W. (1851 1931) holandský botanik a mikrobiolog: skvrnitá choroba listu tabáku
Bakteriální transpozony
Bakteriální transpozony Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza (transpozáza) = enzym
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
základní přehled organismů
základní přehled organismů Doména Archaea Tato doména nebyla rozpoznána až do konce 70. let minulého století Co se týče morfologie, neliší se archeální buňky od buněk bakteriálních Rozdíly jsou biochemické
O původu života na Zemi Václav Pačes
O původu života na Zemi Václav Pačes Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR centrální dogma replikace transkripce DNA RNA protein reverzní transkripce translace informace funkce Exon 1 Intron (413
Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
základní přehled organismů
základní přehled organismů Všechny tyto organismy mají podobný chemický základ Doména Archaea Tato doména nebyla rozpoznána až do konce 70. let minulého století Co se týče morfologie, neliší se archeální
Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
Evoluce (nejen) rostlinné buňky Martin Potocký laboratoř buněčné biologie ÚEB AV ČR, v.v.i. potocky@ueb.cas.cz http://www.ueb.cas.cz Evoluce rostlinné buňky Vznik a evoluce eukaryotních organismů strom
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
Proteiny Genová exprese. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
Proteiny Genová exprese 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Bílkoviny (proteiny), 15% 1g = 17 kj Monomer = aminokyseliny aminová skupina karboxylová skupina α -uhlík postranní řetězec Znát obecný vzorec
Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)
- Oktáva, 4. ročník (humanitní větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti
Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
Okruhy otázek ke zkoušce
Okruhy otázek ke zkoušce 1. Úvod do biologie. Vznik života na Zemi. Evoluční vývoj organizmů. Taxonomie organizmů. Původ a vývoj člověka, průběh hominizace a sapientace u předků člověka vyšších primátů.
Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda)
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 6. Struktura nukleových kyselin Ivo Frébort Struktura nukleových kyselin Primární struktura: sekvence nukleotidů Sekundární struktura: vzájemná poloha nukleotidů
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Stavební kameny nukleových kyselin Nukleotidy = báze + cukr + fosfát BÁZE FOSFÁT Nukleosid = báze + cukr CUKR Báze Cyklické sloučeniny obsahující dusík puriny nebo pyrimidiny
Testování hypotéz o vzniku eukaryotické buňky
Testování hypotéz o vzniku eukaryotické buňky Koncept aktivity: Studenti se v rámci práce po skupinách nebo individuálně pokusí přiřadit čtyři reálné hypotézy o vzniku eukaryotické buňky a roli mitochondrií
Centrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)
- Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í I ti d j dělá á í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. -dědičnost u baktérií principiálně stejná jako u komplexnějších organismů -genom haploidní a značně menší Bakteriální genom
Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku) B I O L O G I E 1. Definice a obory biologie. Obecné vlastnosti organismů. Základní klasifikace organismů.
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
Otázky ke zkoušce z Biologie (MSP, FVHE, FVL) a ke zkoušce z Biologie a mol. biol. metod (BSP, FVHE), 2018/2019
1 Otázky ke zkoušce z Biologie (MSP, FVHE, FVL) a ke zkoušce z Biologie a mol. biol. metod (BSP, FVHE), 2018/2019 Okruh A 1. Definice a podstata života, princip hierarchických systémů živých soustav 2.
od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :
Otázka: Buňka Předmět: Biologie Přidal(a): konca88 MO BI 01 Buňka je základní stavební jednotka živých organismů. Je to nejmenší živý útvar schopný samostatné existence a rozmnožování. Každá buňka má svůj
DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:
Biotechnologie interakce, polarita molekul. Hydrofilní, hydrofobní a amfifilní molekuly. Stavba a struktura prokaryotní a eukaryotní buňky. Viry a reprodukce virů. Biologické membrány. Mikrobiologie -
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce Nukleová kyselina gen základní jednotka informace v živých systémech,
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN Translace - překlad genetické informace z jazyka nukleotidů do jazyka aminokyselin podle pravidel genetického kódu. Genetický kód - způsob zápisu genetické informace Kód Morseovy
BAKTERIÁLNÍ TRANSPOZONY (mobilní elementy)
BAKTERIÁLNÍ TRANSPOZONY (mobilní elementy) Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a
Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin
Mendelova genetika v příkladech Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin Ing. Petra VESELÁ Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
Doména Archaea. Tato doména nebyla rozpoznána až do konce 70. let minulého století
Doména Archaea Tato doména nebyla rozpoznána až do konce 70. let minulého století jednobuněčné, prokaryotický typ buněk morfologie jako bakterie rozdíly jsou biochemické a genetické žijí v extrémních stanovištích,
Funkční specializace dnes: nukleové kyseliny uchovávají genet. informaci bílkoviny mají strukturní a katalytickou fci
Evoluce RNA Funkční specializace dnes: nukleové kyseliny uchovávají genet. informaci bílkoviny mají strukturní a katalytickou fci Po určité období měl obě funkce jeden typ sloučenin, RNA - informační i
Bílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného
ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv
Urbanová Anna ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv strukturní rysy mrna proces degradace každá mrna v
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti buněk skladovat,
Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie
Centrální dogma molekulární biologie ukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Transkripce D R Translace rotein Mendel) Replikace 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 nukleové kyseliny
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
Schéma rostlinné buňky
Rostlinná buňka 1 2 3 5 vakuola 4 5 6 Rostlinná buňka je eukaryotní buňkou se základními charakteristikami tohoto typu buňky. Krom toho má některé charakteristiky typické pro rostlinné buňky, jako je předevšímř
Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací
Genetika Nauka o dědid dičnosti a proměnlivosti Genetika molekulárn rní buněk organismů populací Dědičnost na úrovni nukleových kyselin Předávání vloh z buňky na buňku Předávání vlastností mezi jednotlivci
Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid
Molekulární lární genetika Nukleové kyseliny DeoxyriboNucleic li Acid RiboNucleic N li Acid cukr (deoxyrobosa, ribosa) fosforečný zbytek dusíkatá báze Dusíkaté báze Dvouvláknová DNA Uchovává genetickou
Základy buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY
Morfologie (tvar) bakterií STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY Tři základní tvary Koky(průměr 0,5-1,0 µm) Tyčinky bacily (šířka 0,5-1,0 µm, délka 1,0-4,0 µm) Spirály (délka 1 µm až100 µm) Tvorba skupin
prokaryotní Znaky prokaryoty
prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou
VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost
VAKUOLA membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA Funkce: uložiště odpadů a uskladnění chemických látek (fenolické
Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách
Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako
NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:
NUKLEOVÉ KYSELINY Deoxyribonukleová kyselina (DNA, odvozeno z anglického názvu deoxyribonucleic acid) Ribonukleová kyselina (RNA, odvozeno z anglického názvu ribonucleic acid) Definice a zařazení: Nukleové
Jaro 2010 Kateřina Slavíčková
Jaro 2010 Kateřina Slavíčková Obsah: 1. Biologické vědy. 2. Chemie a fyzika v biologii koloběh látek a tok energie. 3. Buňka, tkáně, pletiva, orgány, orgánové soustavy, organismus. 4. Metabolismus. 5.
Úvod do mikrobiologie
Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu. základní projevy života
Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,
Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka, Karolinum 2012 Doporučená literatura: Kočárek E. - Genetika.
Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník
Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie. Mezipředmětové
Neb Nebuněčná forma živé hmoty živé / neživé
1 Nebuněčné organismy-virusy a viroidy LATINSKY VIRUS = JED, TOXIN Znaky nebuněčných organismů: Nebuněčné částice, jejichž struktura je minimalizována na molekulu genetické informace a bílkovinný obal
Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A
Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou
TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE
TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE 1) Důležitým biogenním prvkem, obsaženým v nukleových kyselinách nebo ATP a nezbytným při tvorbě plodů je a) draslík b) dusík c) vápník d) fosfor 2) Sousedící nukleotidy
(molekulární) biologie buňky
(molekulární) biologie buňky Buňka základní principy Molecules of life Centrální dogma membrány Metody GI a MB Interakce Struktura a funkce buňky - principy proteiny, nukleové kyseliny struktura, funkce
DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 11 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 30.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Princip genové exprese, intenzita překladu
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
ukleové kyseliny Replikace Transkripce, RA processing Translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace Figure 4-3 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Figure 4-4 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Figure 4-5 Molecular
Buňka. základní stavební jednotka organismů
Buňka základní stavební jednotka organismů Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů. Toto se netýká virů (z lat. virus jed, je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na
Genetika zvířat - MENDELU
Genetika zvířat DNA - primární struktura Několik experimentů ve 40. a 50. letech 20. století poskytla důkaz, že genetický materiál je tvořen jedním ze dvou typů nukleových kyselin: DNA nebo RNA. DNA je
Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky
Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky Program / Obor Povinný okruh Volitelný okruh (jeden ze tří) Mikrobiologie a buněčná biologie Mikrobiologie životního prostředí Obor: Mikrobiologie Bioinženýrství
Vývoj života na Zemi a prokaryotické organismy H E N
Vývoj života na Zemi a prokaryotické organismy H E N Vývoj života na Zemi Tradičně dělíme organismy do pěti říší Tradičně dělíme organismy do pěti říší Tradičně dělíme organismy do pěti říší Systém šesti
Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)
Chemie nukleotidů a nukleových kyselin Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky) NH 2 N N báze O N N -O P O - O H 2 C H H O H H cukr OH OH nukleosid nukleotid Nukleosidy vznikají buď syntézou
GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita
GENETIKA - věda zabývající se dědičností (heredita) a proměnlivostí (variabilitu ) živých soustav - sleduje rozdílnost a přenos dědičných znaků mezi rodiči a potomky Dědičnost - heredita - schopnost organismu
BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.
BIOLOGIE BUŇKY Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017 Mgr. Jana Rotková, Ph.D. OBSAH zařazení v systému organismů charakterizace buňky buněčné organely specializace buněk užitečné
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona
Maturitní témata - BIOLOGIE 2018
Maturitní témata - BIOLOGIE 2018 1. Obecná biologie; vznik a vývoj života Biologie a její vývoj a význam, obecná charakteristika organismů, přehled živých soustav (taxonomie), Linného taxony, binomická
Molekulární diagnostika
Molekulární diagnostika Odry 11. 11. 2010 Michal Pohludka, Ph.D. Buňka základní jednotka živé hmoty Všechny v současnosti známé buňky se vyvinuly ze společného předka, tedy buňky, která žila asi před 3,5-3,8
Výuka genetiky na PřF OU K. MALACHOVÁ
Výuka genetiky na PřF OU K. MALACHOVÁ KATEDRA BIOLOGIE A EKOLOGIE BAKALÁŘSKÉ STUDIJNÍ PROGRAMY Experimentální Systematická Aplikovaná (prezenční, kombinovaná) Jednooborová Dvouoborová KATEDRA BIOLOGIE
Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech