Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva. Bakalářská práce. Odstoupení od smlouvy. Robert Svoboda

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva Bakalářská práce Odstoupení od smlouvy Robert Svoboda 2006 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Odstoupení od smlouvy zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. V Brně dne Robert Svoboda

2 Poděkování: Rád bych vyjádřil poděkování prof. JUDr. Josefu Bejčkovi, CSc. za jeho odborné připomínky, které mi pomohly při vytvoření této práce. 3

3 Obsah: Seznam použitých zkratek 5 Úvod 6 1. Odstoupení od smlouvy Pojem Zákonná úprava Předpoklady odstoupení od smlouvy Náležitosti odstoupení od smlouvy Dodatečná přiměřená lhůta Odstoupení od smlouvy při porušení povinnosti Podstatné porušení povinnosti Nepodstatné porušení povinnosti Prodlení Prodlení dlužníka Prodlení věřitele Fixní obchody Vadné plnění Následná nemožnost plnění Hospodářská následná nemožnost plnění Dílčí následná nemožnost plnění Následky následné nemožnosti plnění Odstoupení od smlouvy bez porušení povinnosti Odstoupení před hrozícím porušením povinnosti Odstoupení před porušením povinnosti Právní následky odstoupení od smlouvy Právní následky odstoupení na vztahy zajišťovací Návrh odstoupení od smlouvy v novém Občanském zákoníku 29 Závěr 32 Resumé 34 Prameny a literatura 36 4

4 Seznam použitých zkratek: ObčZ zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů ObchZ zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 5

5 Úvod V této práci se budu zabývat problematikou institutu odstoupení od smlouvy. Jedná se o problematiku, která svou podstatou tvoří výjimku z jedné ze základních zásad soukromého práva pacta sum servanda smlouvy se mají dodržovat, jelikož se jedná o druh zániku, jiným způsobem, nežli splněním. Práci rozdělím do tří částí, kde se budu postupně věnovat jednotlivým kapitolám. Těmi jsou samotné odstoupení od smlouvy, dále právní následky odstoupení od smlouvy a nakonec institut odstoupení od smlouvy v návrhu nového občanského zákoníku. V první části objasním zákonnou úpravu a její rozčlenění vyplývající ze situací, které mohou nastat a jak tyto zákon třídí. Po prostudování judikatury týkající se této problematiky se budu snažit k jednotlivým případům uvést konkrétní příklad, jak jsou tyto našimi soudy vykládány. Zaměřím se i na jednotlivé případy porušení smluvní povinnosti zakládající právní nárok na odstoupení od smlouvy. V druhém bodě pojednám o právních následcích platného odstoupení od smlouvy, vůči jednotlivým stranám a to jak na hlavní závazkový vztah, tak i vůči vedlejším zajišťovacím vztahům. V závěrečné pasáži této práce se pokusím o komentář k návrhu institutu odstoupení od smlouvy v novém Občanském zákoníku. 6

6 1. Odstoupení od smlouvy 1.1 Pojem K zániku závazků dochází i jiným způsobem než splněním, což by měl být optimální a nejběžnější způsob zániku závazkových vztahů. I přes to, že zánik závazků jinými způsoby, nežli splněním, by měly být využívány jen výjimečně, zákon tuto problematiku jednak upravuje sám a navíc dává smluvním stranám možnost vlastní úpravy skrze smluvní ujednání. Pokud je plněno povinnou stranou v souladu se smlouvou, dochází tím také ke splnění ekonomického účelu smlouvy. Jak již jsem výše poznamenal existují i další, od splnění odlišné, způsoby zániku závazkových vztahů. K nim se řadí i odstoupení od smlouvy, jehož problematika je upravena především ustanoveními v občanském a obchodním zákoníku. Další úprava odstoupení od smlouvy je obsažena také v dalších zákonech a podzákonných předpisech. 1.2 Zákonná úprava Institut odstoupení od smlouvy je stanoven obecně v zákoně a zároveň je možná úprava ustanovením přímo ve smlouvě 1. Odstoupení od smlouvy je upraveno jak v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších přepisů, v části první, hlavě čtvrté, v 48, tak i v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a to v části třetí, hlavě první, dílu osmém, v Vzhledem k tomu, že v ObčZ neexistuje úprava otázek, které by neřešil ObchZ, neuplatní se úprava odstoupení od smlouvy v obchodně závazkových vztazích dle ObčZ ani podpůrně. Nedává-li zákon možnost smluvní straně jednostranně odstoupit od smlouvy a zároveň tato možnost není dohodnuta ani smluvně, 1 Ustanovení 344 ObchZ 7

7 není možné od takové smlouvy platně odstoupit. Odstoupení od smlouvy je takovým způsobem zániku závazkového vztahu, při kterém nedojde k uspokojení oprávněného. Následkem odstoupení od smlouvy dle ObchZ je její zánik s účinky ex nunc 2, což znamená, že odstoupením od smlouvy tedy není nijak dotčena její předchozí účinnost. Vzhledem k tomu, že se jedná o ustanovení dispozitivní, je možno jej smluvně upravit odlišně. Při aplikaci ObčZ je naopak zánik smlouvy spojen s účinky ex tunc 3, což značí že se ruší od počátku a závazkový vztah jako by vůbec nevznikl. Odstoupení od smlouvy je jednostranným právním úkonem, k jehož účinnosti je třeba, aby došel druhému účastníkovi smlouvy. Skutečnost, že druhý účastník mohl z okolností dovodit, že byla projevena vůle od smlouvy odstoupit, nemá účinky dojití projevu vůle a nevyvolává tudíž účinky odstoupení od smlouvy. Jedná se tedy o adresovaný jednostranný právní úkon. Judikatura výše uvedené potvrzuje a přispívá tímto k vyšší právní jistotě smluvních stran. Nejvyšší soud ve svém odůvodnění uvedl: u odstoupení od smlouvy jako jednostranného právního úkonu se k jeho platnosti vyžaduje, aby byl učiněn vůči osobě, jejíchž práv se má týkat, a je proto nezbytné, aby byl takový projev vůle doručen jeho adresátovi. 4 Další judikaturou vztahující se k této problematice je případ odstoupení leasingové společnosti od smlouvy, kde Nejvyšší soud konstatoval: úkon oprávněné strany musí obsahovat takový projev vůle, na jehož základě je možno dospět k názoru, že tato strana hodlá odstoupit od smlouvy, a to eventuálně i s použitím výkladu dle ustanovení 266 odst. 1 až 3 2 Ustanovení 349 ObchZ 3 Ustanovení 48 odst. 2 ObčZ 4 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne sp.zn. 33 Odo 779/2001, Odstoupení od smlouvy je jednostranným právním úkonem, který musí splňovat veškeré uvedené zákonné náležitosti stanovené v 34 a 35 ObčZ, aby mohl podle 48 odst. 2 ObčZ vyvolat právní následky s takovým úkonem spojené, tj. zrušení smlouvy od samého počátku. Chybí-li prokazatelná existence vůle některé ze smluvních stran od smlouvy odstoupit, popřípadě nebyla-li takováto vůle objektivně realizována, nelze hovořit o učinění právního úkonu odstoupení od smlouvy. 8

8 obch.zák. 5 Poměrně jednoznačné je i vyjádření judikatury, pokud je na jedné ze smluvních stran více účastníků, kde Nejvyšší soud uvedl v odůvodnění rozsudku: Byly-li účastníky smlouvy na jedné straně dvě osoby, je třeba, aby odstoupení od této smlouvy bylo adresováno oběma účastníkům a aby se projev vůle od smlouvy odstoupit dostal do jejich dispozice, to platí i v případech, že šlo o smlouvu, kterou nabyli účastníci věc do bezpodílového spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo odstoupení od smlouvy adresováno jen jednomu z jejích účastníků na straně kupující, nemohlo mít zamýšlené právní účinky, a ke zrušení smlouvy zde nedošlo. 6 Z tohoto můžeme vyvodit zcela jasný výklad Nejvyššího soudu, že projev vůle strany, která chce odstoupit od smlouvy musí být učiněn jednoznačně a musí být doručen druhé straně, a to všem jejím účastníkům. Osobně si myslím, že tento výklad Nejvyššího soudu poměrně určitě specifikuje straně, která od smlouvy odstupuje, způsob kterým se právní úkon stává perfektním a pro druhou stranu je určitou ochranou proti nejasnému a neurčitému projevu vůle odstupující strany. 1.3 Předpoklady odstoupení od smlouvy Právo na odstoupení lze realizovat pouze za situace, že existují důvody, které k takovému kroku opravňují. Strany závazkového vztahu si mohou odstoupení od smlouvy sjednat smluvně zcela libovolně, jelikož je zákon v tomto vůbec neomezuje. Ustanovení zákonné úpravy dle ObchZ patří mezi dispozitivní. Smluvní úprava může tedy obsahovat i možnost oprávnění odstoupení pouze jedné ze smluvních stran, odlišná ustanovení odstoupení od smlouvy pro každou ze stran závazkového vztahu. 5 Rozsudek Nejvyššího soudu České Republiky ze dne , sp. zn. 2 Odon 102/97 je-li ve smlouvě odstoupení vázáno na splnění určitých podmínek, je nutné tyto podmínky splnit, jinak nemůže mít úkon o odstoupení právních účinků. 6 Rozsudek Nejvyššího soudu České Republiky ze dne , sp. zn. 22 Cdo 3005/99 je třeba pokud na jedné straně je více osob, adresovat odstoupení od smlouvy všem účastníkům, i v případě bezpodílového vlastnictví manželů, jinak účinky odstoupení od smlouvy nemůžou nastat. 9

9 Co se judikatury týče, Nejvyšší soud konstatoval, že pojmu zrušení uvedenému ve smlouvě lze proto rozumět jen v tom smyslu, že kupující je oprávněn podle dohody účastníků od smlouvy odstoupit, a to v podstatě z jakýchkoliv důvodů nebo bez uvedení důvodu, aniž by byl zapotřebí souhlas prodávajícího. 7 Z toho vyplývá, že i když není přímo ve smlouvě uvedeno odstoupení od smlouvy, lze pojem zrušení brát jako možnost odstoupení od smlouvy. Dle mého mínění opět ochrana, tentokráte však odstupující strany a to ve smyslu toho, že pokud strany ujednají ve smlouvě možnost odstoupení od smlouvy, i když jej přímo nepojmenují, nemůže žádná strana posléze tvrdit, že tato možnost nebyla ve smlouvě sjednána. Vzhledem k faktu, že v ustanoveních ObchZ není uveden výčet ani omezení důvodů, pro které si mohou strany závazkového vztahu smluvně sjednat odstoupení od smlouvy, zůstává opět v dispozici stran také to, které možné důsledky s odstoupením od smlouvy budou spojeny. Pokud toto ujednání stran ve smlouvě chybí, použije se podpůrně zákonné ustanovení ObchZ. Od smlouvy nelze odstoupit v případě, pokud již zanikla splněním. Možnost odstoupit od již zaniklého závazku by byla možná pouze v případě, pokud by dlužník plnil se zpožděním, ale zpráva o tom by nedošla k věřiteli dříve, nežli sám poslal zprávu dlužníkovi o svém odstoupení od smlouvy. 8 Jinak za předpokladu, že všechny závazky z ní vyplývající již zanikly, nemůže nastat odstoupením jejich další zánik. ObchZ váže možnost odstoupení od smlouvy zásadně na (a to buď stávajíc, nebo potencionálně hrozící) porušení smluvní povinnosti a jen výjimečně (a navíc dispozitivní normou) připouští odstoupení i v situaci, kdy smluvní povinnost porušena nebyla. Můžeme tedy rozlišovat odstoupení od smlouvy jako odpovědnostní důsledek (sankci) za porušení smluvní povinnosti druhou stranou (která tím v důsledku porušení své 7 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne sp.zn. 25 Cdo 1272/2000, Pojem "zrušení", uvedený ve smlouvě a vztahující se k ní, lze vyložit tak, že ta smluvní strana, u které zrušení smlouvy podle textu této smlouvy přichází v úvahu, je oprávněna od smlouvy odstoupit, a to v podstatě z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodu, aniž by byl zapotřebí souhlas druhé smluvní strany. 8 Ustanovení 324 odst. 2 ObchZ 10

10 povinnosti a odstoupení oprávněné strany ztrácí právo plnit) a odstoupení od smlouvy bez jejího porušení druhou stranou. 9 Vázanost normy, v prvé řadě na porušení smlouvy, ať již nastalé, či jen hrozící, dává bezpochyby účastníkům závazkových vztahů pocit větší právní jistoty, především potom straně, která svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy plní bezchybně. Dispozitivní charakter normy dává potom rozsáhlé možnosti smluvních ujednání tam, kde je stanovení případů odstoupení od smlouvy bez porušení povinnosti žádoucí. 1.4 Náležitosti odstoupení od smlouvy Aby byl právní úkon mající vyvolat nějaké účinky platný, musí splňovat veškeré předpoklady, které mu zákon ukládá. Pro vyjádření vůle odstoupit není zákonem požadována žádná forma, ustanovení ObchZ 10 se o předepsaném projevu vůle odstoupit v určité formě nezmiňují, z čehož jednoznačně vyplývá, že záleží na smluvních stranách, jak tento projev učiní. Nabízí se forma písemná, ústní i konkludentní. 11 Zákonem je výběr formy prohlášení ponechán na stranách závazkového vztahu. Pokud použijeme judikaturu, zjistíme, že výklad Nejvyššího soudu v této problematice, účinnosti platně uskutečněného odstoupení od smlouvy, nezanechává pochyby. Nejvyšší soud uvedl, že pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje zákon obecně žádnou zvláštní formu. Odstoupení od smlouvy se jako jednostranný, adresovaný právní úkon stává perfektním již tím, že dojde do dispozice (sféry) adresáta. K perfektnosti odstoupení není tudíž třeba ani souhlasu adresáta, ani rozhodnutí soudu. 12 Výklad soudu je tedy jednoznačný, na formě právního úkonu nezáleží a k jeho platnosti je potřeba pouze učinění určitého projevu vůle 9 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s Ustanovení ObchZ 11 Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. Praha : Linde Praha a.s., 1996, s Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne sp.zn. 25 Cdo 252/2001, 11

11 a dojití adresátovi. Nelze zde však jinak, než-li doporučit formu písemného provedení. Smluvní strany si především musí uvědomit, že z hlediska případného dokazovaní toho, že byl tento projev opravdu uskutečněn, není jiná forma vhodná. Důkazní břemeno zde nese strana oprávněná. Platné prohlášení odstoupení od smlouvy musí splňovat především znak určitosti. Nehledě na to, že samotná forma ani přesné znění není zákonem stanoveno, strana, která činí prohlášení o odstoupení od smlouvy, musí zcela bez jakýchkoliv pochyb a určitě vyjádřit svou vůli odstoupit. Výhrůžka v tomto případě tedy nezakládá účinky odstoupení od smlouvy. 1.5 Dodatečná přiměřená lhůta Pokud nastane situace nutnosti stanovit dodatečnou přiměřenou lhůtu při nepodstatném porušení povinnosti, o kterém budu hovořit níže, je na volbě odstupující strany, zda prohlášení provede při stanovení dodatečné lhůty, či bude tuto skutečnost deklarovat až po jejím marném uplynutí. Zde ObchZ hovoří pouze o nutnosti stanovení této lhůty, nikoliv o nutnosti učinění oznámení o budoucím odstoupení oprávněné strany od smlouvy. Tuto lhůtu je povinna oprávněná strana poskytnout povinnému proto, aby mu bylo umožněno dodatečně splnit svůj závazek. V této lhůtě má strana závazkového vztahu, která porušuje svoji povinnost, možnost splnit v náhradním časovém termínu. ObchZ hovoří o přiměřenosti 13 dodatečné lhůty, ale nijak blíže ji nespecifikuje. Záleží tedy především vždy na konkrétním případu závazkového vztahu a na vzájemných smluvních podmínkách sjednaných ve smlouvě ohledně původní dodací lhůty. ObchZ žádným způsobem nespecifikuje délku lhůty. Záleží tedy na oprávněném, jakým způsobem dodatečnou přiměřenou lhůtu stanoví. 13 Ustanovení 346 ObchZ 12

12 Nemusí v tomto případě ani blíže specifikovat přesnější časové určení. Stačí, pokud se vyjádří o stanovení lhůty přiměřené. Pokud by oprávněná strana dodatečnou přiměřenou lhůtu nestanovila, nenastanou účinky platného odstoupení od smlouvy dříve, nežli tato lhůta uplyne. Také stanovením kratší dodatečné lhůty, nežli přiměřené, nemůže dojít k platnému odstoupení od smlouvy před uplynutím lhůty přiměřené. Při stanovení lhůty kratší může kdykoliv povinná strana dodatečně splnit i po jejím uplynutí, ovšem před skončením lhůty přiměřené a oprávněná strana má toto plnění přijmout. Dodatečná přiměřená lhůta nemusí být stanovena v případě, který uvádí ObchZ 14 a to za předpokladu, že povinná strana v prodlení prohlásí, že svůj závazek nesplní. V tomto případě může oprávněná strana učinit odstoupení od smlouvy, aniž by dodatečnou přiměřenou lhůtu poskytla, popřípadě před jejím uplynutím. Pokud oprávněná strana stanový dodatečnou lhůtu delší než přiměřenou, stává se tímto pro ni závaznou a platné účinky odstoupení od smlouvy nastoupí až po uplynutí této delší dodatečné lhůty. Délka doby přiměřené lhůty na tuto situaci již nemá vliv. Aby účinky odstoupení od smlouvy byly platné, musí tento úkon splňovat předpoklady výše uvedené, a to určitý projev vůle oprávněné strany o odstoupení a pokud to zákon vyžaduje, poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty. Zde musí oprávněný prokázat, pokud taková situace nastane, že nemusel případnou lhůtu stanovit. Tato úprava je, alespoň co se způsobu projevu a nutnosti stanovit dodatečnou přiměřenou lhůtu jednoznačná a nedává prostor k vzniku případných nejasností. Toto potvrzuje i judikatura. Nejvyšší soud ve svém odůvodnění uvedl: K tomu, aby věřiteli vzniklo právo od smlouvy odstoupit však bylo třeba, aby dluh nebyl splněn ani v dodatečné přiměřené lhůtě, stanovené věřitelem. 15 Zde výklad soudu 14 Ustanovení 346 ObchZ odst Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp.zn. 22 Cdo 989/99, Předpokladem pro odstoupení od smlouvy je, že dlužník splatnou pohledávku včas a řádně nesplní, a nesplní ji ani v dodatečně přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté. Pokud však 13

13 jen potvrzuje znění zákona, co se odstoupení od smlouvy při nepodstatném porušení smlouvy týče. Nedává tak prostor případnému dostatečně neodůvodněnému jednání věřitele, které by mohlo poškodit dlužníka. 1.6 Odstoupení od smlouvy při porušení povinnosti Pokud je závazek plněn odlišným způsobem od smluvního ujednání, jedná se o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy. Obecně platí, že porušením povinnosti je možné označit takové konání, nekonání či opomenutí, které je v rozporu se smluvním ujednáním, popřípadě se zákonnými normami. K porušení povinnosti nemusí dojít pouze zaviněným chováním povinného, ale i zcela nezávisle na jeho vůli. Při porušení povinnosti není důležité, která strana závazkového vztahu povinnost porušila. U porušení smluvní povinnosti je důležitá skutečnost, zda neplnění má charakter pouze dočasný či definitivní. Pokud je zde předpoklad možného dodatečného plnění a zároveň dosažení hospodářského účelu smlouvy, jedná se o dočasné neplnění. Problematika odstoupení od smlouvy při porušení povinnosti je rozčleněna na dvě možné situace, které vyvolávají odlišné účinky. Jedná se o porušení smlouvy podstatným způsobem a porušení smlouvy nepodstatným způsobem. Toto dělení má význam především pro okamžitou možnost odstoupení oprávněné strany Podstatné porušení povinnosti Za podstatné porušení smlouvy se považuje takové protiprávní jednání, o němž se dalo v době uzavření smlouvy přinejmenším přepokládat, že druhá strana v jeho důsledku ztratí zájem na plnění porušené povinnosti. Tato předvídatelnost musí být odvoditelná objektivně věřitel dlužníkovi poté, co jej požádal o plnění a tak přivodil splatnost pohledávky, neposkytl ke splnění další přiměřenou lhůtu, nemůže od smlouvy pro prodlení dlužníka odstoupit. 14

14 z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, nebo z účelu smlouvy, který vyplynul z jejího obsahu. Zákon konstruuje vyvratitelnou domněnku, že v pochybnostech se porušení smlouvy považuje za nepodstatné. Je-li povinnost porušena podstatným způsobem, může oprávněná strana odstoupit od smlouvy ihned a v tom případě musí oznámit povinné straně tuto skutečnost bez zbytečného odkladu poté, co se o porušení povinnosti dověděla. V případě, že není odstoupení ve stanovené lhůtě povinné straně oznámeno, nebo pokud oprávněná strana prohlásí, že na splnění porušené povinnosti i nadále trvá, není již možné okamžité odstoupení a dále lze postupovat jako při nepodstatném porušení smluvní povinnosti. 16 Skrze dispozitivní charakter ustanovení ObchZ mohou strany závazkového vztahu smluvně vymezit případy podstatného porušení smluvní povinnosti, což nelze jinak, než vřele doporučit. Důkladné stanovení těchto pravidel dává posléze oběma účastníkům závazkového vztahu právní jistotu ohledně případného protiprávního jednání druhé strany. Vyvratitelná domněnka, že v pochybnostech se jedná o nepodstatné porušení právní povinnosti, napomáhá k tomu, aby nedocházelo ke zbytečnému zániku smlouvy, kde toto oprávnění oprávněnému nenastalo Nepodstatné porušení povinnosti Režim sankčního odstoupení od smlouvy při nepodstatném porušení smluvní povinnosti je možný jen při současné existenci dvou předpokladů, a to, že byla věřitelem poskytnuta dodatečná přiměřená lhůta ke splnění porušené povinnosti, a že povinná strana svoji povinnost ani v této lhůtě nesplnila. Oznámí-li však, strana jež je v prodlení, že svoji povinnost nesplní, nastupuje opět režim odstoupení jako při podstatném porušení povinnosti a oprávněná strana může okamžitě po doručení takového oznámení odstoupit od smlouvy, aniž stanovila dodatečnou lhůtu ke splnění Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné 15

15 Jak již jsem uvedl výše, je na smluvním ujednání stran, aby si zvolili, které jednání zařadí pod podstatné porušení a které pod nepodstatné. Smluvní strany na základě jejich smluvního ujednání a ustanovení ObchZ získávají jak práva, tak povinnosti ze závazkového vztahu. Tyto mohou vznik závazku a jeho průběh také nemálo ovlivnit. Smluvním stranám zůstává i po uzavření závazku možnost jej dohodou v budoucnu změnit. Jsou ovšem také případy, kdy ke změně může dojít i mimo takovou dohodu, především pak, když jedna ze stran svůj závazek nesplní. O poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty jsem se zmiňoval již výše, v pasáži o dodatečné přiměřené lhůtě. Mezi porušení povinnosti v závazkových vztazích, které vyvolávají možnost odstoupení od smlouvy patří především prodlení a vadné plnění Prodlení Právní úprava stanoví, aby závazky byly plněny řádně a včas. Pokud takto nenastane, vzniká prodlení. Prodlení může vzniknout jak na straně dlužníka, tak i na straně věřitele. Pro každou ze stran přitom vyplývá něco jiného. Nové povinnosti přibývají na straně, která se v prodlení ocitla, naopak strana oprávněná má nově vzniklá oprávnění. Prodlením nenastupuje automaticky zánik závazku, pokud se ovšem nejedná o fixní obchody, nýbrž dochází k jeho změně. Pro prodlení, které se týká pouze části plnění a plnění, které postihuje vedlejší smluvní ujednání, platí zvláštní ustanovení, stejně jako pro výše zmiňované fixní obchody. U prodlení je na rozdíl od následné nemožnosti plnění, dodatečné pozdější plnění, za určitých předpokladů, ještě možné Prodlení dlužníka Dlužník se dostává do prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s

16 Dlužník však v prodlení není, pokud nemůže plnit z důvodů spočívajících na straně věřitele. 18 Předpokladem vzniku prodlení dlužníka je splatnost pohledávky. Rozlišujeme zda dochází k prodlení objektivnímu, či subjektivnímu, které se dělí podle toho zda k prodlení došlo se zaviněním dlužníka subjektivní prodlení, a nebo bez jeho zavinění objektivní prodlení. Toto rozdělení není vůbec důležité v otázce vzniku prodlení, ale pouze při řešení následného odpovědnostního stavu. Pokud není prodlení blíže specifikováno, je obecně míněno objektivní prodlení, tedy bez zavinění dlužníka. U prodlení je důležité rozdělení, pokud se jím jedná o podstatné porušení povinnosti ze závazku, či nepodstatné porušení. Toto má vliv především pro to, jaká oprávnění prodlením vzniknou na straně věřitele. V případě pochybností pak nastupuje vyvratitelná domněnka, že jde o nepodstatné porušení povinnosti. Pokud se jedná o podstatné porušení, má oprávněná strana nárok na okamžité odstoupení od smlouvy, pokud toto dá straně povinné bez zbytečného odkladu na vědomí, a to bez stanovení dodatečné přiměřené lhůty. Oprávněná strana nicméně dodatečnou přiměřenou lhůtu může stanovit a potom je vázána jejím uplynutím. V případě, že se jedná o prodlení u nepeněžitého plnění, přechází na dlužníka odpovědnost za škodu. 19 Pokud se prodlení týká peněžního plnění má oprávněná strana nárok na zaplacení úroků dle ustanovení ObchZ. 20 Částečné prodlení nastává v situaci, kdy je plnění splněno pouze z jeho části, nikoliv zcela. Na tomto místě je potřeba rozlišovat, zda se částečné prodlení týká plnění, které je dělitelné, či není dělitelné. Pro určení, zda se jedná o plnění dělitelné či nedělitelné, je rozhodující vůle smluvních stran závazkového vztahu. V případě, že se jedná o nedělitelné plnění, nemá oprávněná 18 Ustanovení 365 ObchZ 19 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s Ustanovení 502 ObchZ 17

17 strana povinnost takové plnění přijmout. V této situaci má oprávněný na výběr ze dvou variant. Požadovat celkové plnění uvedené ve smluvním ujednání nebo od smlouvy odstoupit. Od celého závazku lze odstoupit v případě, že nesplnění znamená podstatné porušení smlouvy nebo způsobuje odpadnutí hospodářského významu Prodlení věřitele Věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývající ze závazkového vztahu, nepřevezme řádně nabídnuté plnění, nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek. 21 Zákonná úprava prodlení věřitele obsažená v ObchZ 22 dává dlužníkovi možnost odstoupit od smlouvy v případech vymezených smlouvou nebo zákonem, tedy obdobně jako je tomu při prodlení dlužníka, což potvrzuje i judikatura. Nejvyšší soud uvedl ve svém odůvodnění toto, důsledky prodlení věřitele upravuje obchodní zákoník v ustanovení 371 a 372. Mezi tyto důsledky - mimo jiné - patří oprávnění dlužníka odstoupit od smlouvy. 23 Nejvyšší soud ve svém výkladu ustanovení ObchZ potvrzuje možnost dlužníka při prodlení věřitele odstoupit od smlouvy. I v tomto případě se jedná o dispozitivní úpravu, která dává stranám možnost smluvně stanovit podmínky. Při prodlení věřitele přechází nebezpečí za škody na věci na věřitele a zároveň se posouvá termín dlužníkova řádného plnění a to až do doby, nežli pomine prodlení věřitele Ustanovení 370 ObchZ 22 Ustanovení ObchZ 23 Rozsudek Nejvyššího soudu České Republiky ze dne 26. října 2005 sp. zn. 29 Odo 1389/2004, mezi důsledky prodlení věřitele patří mimo jiné oprávnění dlužníka odstoupit od smlouvy, nepatří však mezi ně vznik následné nemožnosti plnění. 24 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s

18 Fixní obchody Fixní obchod je takovým typem obchodu, u něhož je splnění času plnění tolik podstatnou částí smluvního ujednání, že v případě opožděného plnění tento závazek zaniká. Fixní obchody jsou upraveny jak v ObchZ 25, tak v ObčZ 26. V ObchZ jsou fixní obchody definovány jako takové, u nichž z obsahu smlouvy vyplývá, že věřitel nemá zájem na splnění závazku po uplynutí doby stanovené pro jeho plnění. Pokud věřitel učiní oznámení o tom, že na pozdějším plnění vyplývající ze smlouvy má zájem a učiní tak ještě dříve, nežli se dlužník dostane do prodlení, smlouva nezaniká. Pro obě strany z tohoto vyplývá, že se v budoucnu již nemohou odvolávat na to, že o plnění nemají zájem. Pokud toto ovšem oprávněná strana neučiní, nastávají účinky odstoupení od smlouvy, jakmile se dlužník dostane do prodlení. Věřitel pak v tomto případě nemůže plnění v budoucnu požadovat. Má však nárok na náhradu škody kvůli neplnění. Tento nárok není zánikem smlouvy nijak dotčen. V otázce fixních obchodů judikatura praví následující, ustanovení 349 odst. 3 obch. zák. spojuje zánik fixní smlouvy toliko s prodlením dlužníka, nikoli s prodlením věřitele. U fixní smlouvy má jen prodlení dlužníka za následek zánik smlouvy (pokud věřitel dlužníkovi neoznámí ještě před prodlením, že na plnění závazku trvá). 27 Výklad Vrchního soudu, je tedy co se nemožnosti zániku fixní smlouvy spojené s prodlením věřitele týče, jednoznačný. Ohledně formy odstoupení platí, že není potřeba u fixních obchodů provádět prohlášení oprávněné strany o odstoupení od smlouvy, ani stanovení dodatečné přiměřené lhůty. 25 Ustanovení 349 odst. 3 ObchZ 26 Ustanovení 518 ObčZ 27 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , sp. zn. 5 Cmo 82/

19 1.6.4 Vadné plnění Vadné plnění je důvodem změny závazku. Toto ukládá kogentní ustanovení ObchZ. 28 Pokud původní závazek nezanikne odstoupením věřitele, mění se jeho obsah v závislosti na nárocích vzniklých z vadného plnění a závazek zanikne až uspokojením těchto nových nároků. Konkrétní věcný obsah změn závazku závisí vznesených nárocích věřitele. Tyto nároky se liší u jednotlivých druhů smluv a jsou zásadně zákonem stanoveny dispozitivně. 29 I plnění, které může být bezvadné z hlediska termínu dodání, může vykazovat nedostatky. Tyto se dají obecně dělit na nedostatky faktické a nedostatky právní. Faktické nedostatky se týkají buď kvalitativní nebo kvantitativní stránky smluvně ujednaného plnění. Vadným plněním se dá označit každé odchýlení skutečného plnění od smluvně sjednaného. Povinná strana v tomto případě ručí za to, aby plnění mělo vlastnosti, které by dle smluvního ujednání stran závazkového vztahu mělo mít 30. Dispozitivní je i zákonná úprava nároků plynoucích z vad zboží, což dává smluvním stranám závazkového vztahu možnost odlišného ujednání ve smlouvě. ObchZ není stanovena zákonná záruční lhůta. Okamžik, kdy přechází nebezpečí škody na druhou stranu, je důležitým momentem ohledně případné vady na plnění. Povinná strana je totiž odpovědná pouze za vady na plnění, které v této době existovaly. Není zde však rozhodující, zda byla vada v době přechodu nebezpečí škody zjevná či skrytá. 31 Oprávněná strana je povinna si přijaté plnění co nejdříve prohlédnout a následně podat informaci o případně zjištěných vadách druhé straně. I v tomto případě se jedná o úpravu 28 Ustanovení 324 odst. 3 ObchZ 29 Bejček, J., Eliáš, K. Raban P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha C.H. Beck, 2003, s Ustanovení 420 odst. 1, 560 odst Ustanovení 425 obchz 20

20 dispozitivní, která nevylučuje změnu smluvního ujednání. Jak již bylo uvedeno výše, ObchZ rozlišuje podstatné a nepodstatné porušení smlouvy. Skrze toto dělení má oprávněná strana možnost při podstatném porušení, pokud vadu plnění včas druhé straně oznámí, od smlouvy odstoupit. Při nepodstatném porušení povinnosti je již potom odstoupení od smlouvy možné pouze při splnění dalších zákonných podmínek Následná nemožnost plnění U následné nemožnosti plnění nastává situace, kdy závazek nemůže být splněn. A to skrze překážku, která ovšem vznikla až v době po uzavření smlouvy. Tímto se dostáváme k jednomu ze znaků, které následná nemožnost plnění musí splňovat. Jedná se o následnost. Skutečnost, která brání plnění nesmí existovat již před uzavřením závazkového vztahu, jelikož by se jednalo o počáteční nemožnost plnění a ta zavdává nemožnost uzavření takové smlouvy 32. Dalším znakem následné nemožnosti plnění je její trvalost. Pokud je zde reálná šance, že povinný bude moci někdy v budoucnu plnit, nejedná se již o následnou nemožnost plnění, nýbrž pouze o přechodnou nemožnost plnění, což spadá pod ustanovení o prodlení dlužníka. 33 Následná nemožnost plnění musí být také objektivní. Musí být nezávislá na osobě, nebo na vůli dlužníka. Závazek tak nezanikne pro nemožnost plnění, pokud je dlužník platebně nezpůsobilý, ať zaviněně nebo nezaviněně. Nemožnosti plnění se nemůže dovolávat někdo, kdo ji sám způsobil nebo kdo objektivně neexitující nemožnost plnění předstírá. 34 Toto značí, že v případě objektivní nemožnosti není schopen plnit žádný jiný subjekt. Nejedná se tedy v tomto případě o 32 Ustanovení 37 odst. 2 ObčZ 33 Ustanovení ObchZ 34 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s

21 překážky, které mají individuální charakter k dlužníkovi. K překážkám tohoto druhu nelze přihlížet. 35 Pokud dlužník není schopen zajistit věřiteli sám plnění, ale existuje osoba, která je tohoto schopná, je povinností dlužníka toto plnění pomocí této jiné osoby zajistit. Pokud je však plnění vázáno na osobu vlastníka skrze vlastnosti jeho osoby, není, jak praví Obchoz, 36 výše uvedené možné. Následnou nemožnost plnění dělíme na faktickou a právní. 37 Rozhodujícím kritériem je zde příčina, která nemožnost vyvolává. O faktickou následnou nemožnost plnění se jedná v případě, že příčina, která brání plnění, existuje jako důsledek přírodní zákonitosti. Naproti tomu právní následná nemožnost plnění má příčinu v zákazu, který vychází ze zákona nebo nevydaného úředního povolení, k jehož vydání směřovaly aktivity povinného. Úpravu problematiky následné nemožnosti plnění nalezneme v ObchZ. 38 Co se dokazování následné nemožnosti týče, důkazní břemeno nese vždy povinná strana Hospodářská následná nemožnost plnění Pokud se jedná o subjektivní nemožnost plnění, kdy sice není plnění nemožné z objektivních příčin, ale povinná strana neplní z důvodu, že by toto plnění bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, jedná se o hospodářskou nemožnost pnění. Hospodářskou nemožnost plnění upravuje ObčZ 39, která je platná i pro obchodně právní vztahy. Zde je řečeno, že pokud lze plnit za ztížených podmínek s většími náklady nebo opožděně, je plnění možné. Nejedná se tu tedy o nemožnost plnění, nýbrž pouze o změnu výhodnosti pro dlužníka a 35 Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. Praha : Linde Praha a.s., 1996, s Ustanovení 332 odst. 1 ObchZ 37 Dědič, J., a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl IV. Praha : Polygon, 2002, str Ustanovení ObchZ 39 Ustanovení 575 odst. 2 ObčZ 22

22 ObčZ. 41 Stane-li nemožnou pouze část plnění, má to v obchodních vztazích nedochází v tomto případě ani k zániku smluvního závazku Dílčí následná nemožnost plnění Následná nemožnost plnění se nemusí vztahovat vždy pouze na celé plnění. Existují případy nemožnosti povinné strany plnit pouze část smluvně ujednaného plnění. Pokud tato situace nastane, jde o dílčí následnou nemožnost plnění. Zde je třeba se zabývat především tím, zda se jedná o plnění dílčí, které je již z podstaty závazku rozděleno na několik samostatných plnění s různou lhůtou řádného plnění nebo se jedná o nedělitelné plnění. Dělitelnost plnění nezáleží pouze na faktu, zda jde plnění fakticky dělit, nýbrž především na vůli stran, vyplývající ze smluveného závazkového vztahu. Pokud tato situace není smluvně upravena, považuje se za nedělitelné plnění takové, u kterého je stanoveno splnění ve stejném čase plnění. Tato problematika následné dílčí nemožnosti plnění je upravena v ustanovení ObchZ. 40, které je odchylkou od obecné úpravy 575 odst. 3 v specifické důsledky. Závazek zanikne pouze v té části, v níž je plnění nemožné, v ostatním je závazek nedotčen a nezanikne ani v případě, že by z povahy smlouvy či účelu plnění vyplývalo, že plnění zbytku závazku nemá pro věřitele žádný hospodářský význam. 42 Vzhledem k tomu, že se jedná opět o dispozitivní úpravu, je zde možnost stran odlišného ujednání ve smlouvě. Za předpokladu existence více volitelných plnění a současného vzniku nemožnosti jednoho či více z nich, pokud je toto zapříčiněno osobou, která nemá právo volby plnění, má oprávněná strana možnost odstoupit od smlouvy. 40 Ustanovení 352 odst. 3 ObchZ 41 Ustanovení 575 odst. 3 ObčZ 42 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s

23 Následky následné nemožnosti plnění Co se následků následné nemožnosti plnění týče, ObchZ stanoví ve svém ustanovení, 43 že povinná strana musí uhradit straně oprávněné škodu, která jí tímto vznikne. Zde je ovšem nutné rozlišit, zda k následné nemožnosti plnění nedošlo okolnostmi vylučujícími odpovědnost. 44 Pokud k následné nemožnosti plnění došlo skrze tyto okolnosti, může dlužník tohoto využít proti nároku věřitele na náhradu škody a to osvobozením od této povinnosti. 45 Ani v tomto případě nepředepisuje zákon pro oznámení o odstoupení žádnou zvláštní formu. Toto je ponecháno zcela na straně oprávněného, pokud není dohodou stran smluvního závazku stanoveno něco jiného. Projev však musí být učiněn tak, aby z něj byla patrná vůle oprávněné strany odstoupit. Pro účinky odstoupení se pak přiměřeně použije ustanovení ObchZ. 46 Zánikem závazku pro následnou nemožnost plnění zanikají zásadně všechna práva a povinnosti ze smlouvy s výjimkou případů zákonem stanovených, zůstává zachován nárok na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy ještě před jejím ukončením. Znamená to, že odpovědnosti za škodu vzniklou se nelze zbavit poukazem na zánik závazku pro nemožnost plnění, byť třeba z důvodů tzv. vyšší moci Odstoupení od smlouvy bez porušení povinnosti Zákonná úprava připouští odstoupení od závazku i tehdy, pokud nedošlo k porušení smluvní povinnosti, ovšem pouze za předpokladu splnění určitých podmínek. Dále potom rozlišujeme případy, kdy dochází k odstoupení od smlouvy před hrozícím porušení smluvní 43 Ustanovení 353 ObchZ 44 Ustanovení 374 ObchZ 45 Ustanovení 373 ObchZ 46 Ustanovení 351 ObchZ 47 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s

24 povinnosti či bez porušení smluvní povinnosti Odstoupení před hrozícím porušení povinnosti Pokud porušení smlouvy hrozí, upravuje ObchZ 48 jak situaci, kdy povinnost dlužníka má být plněna teprve v budoucnu, tudíž závazek není ještě splatný, tak i situaci, kdy jedna ze stran je již povinna plnit jako první a stane se zřejmým, že druhá strana svůj závazek nesplní. Odstoupení oprávněné strany od smlouvy je potom možné v obou případech. Pokud hrozí podstatné porušení smluvní povinnosti v případě situace, kdy plnění má být teprve v budoucnu, může věřitel požadovat po dlužníkovi poskytnutí dostatečné jistiny, čímž dokáže věřiteli, že je v budoucnu připraven svůj závazek splnit. Dlužník musí tuto jistotu poskytnout věřiteli po jeho vyzvání bez zbytečného odkladu. Pokud toto dlužník neučiní, má věřitel právo po uplynutí přiměřené lhůty odstoupit od smlouvy. Dále může věřitel od smlouvy odstoupit, pokud dlužník prohlásí, že svou povinnost nesplní. V tomto případě není potřeba dlužníkovi, který výslovně a jasně prohlásí, že odmítá plnit, stanovit dodatečnou přiměřenou lhůtu k plnění, jelikož za této situace zcela ztrácí svůj smysl a zbytečně by jen prodloužila dobu než dojde k definitivnímu zrušení smlouvy. V druhém výše uvedeném případě může dlužník svoje plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude poskytnuto protiplnění. Oprávněný v této situaci může odstoupit pouze za předpokladu stanovení dodatečné přiměřené lhůty, která bezúspěšně uplyne. Za překladu prohlášení konkurzu na majetek druhé strany není stanovení této lhůty vyžadováno. 49 Z ustanovení ObchZ 50 vyplývá, že nelze odepřít plnění či od 48 Ustanovení 326 odst. 1 ObchZ 49 Ustanovení 326 odst. 2 ObchZ 50 Ustanovení 326 odst. 3 ObchZ 25

25 smlouvy odstoupit z důvodů, spočívajících ve včasném nebo řádném neplnění jiné smlouvy. Poskytnout přiměřenou lhůtu nemusí oprávněná strana v případě, kdy toto nemá smysl. Ani ustanovení ObchZ 51 však nedávají oprávněné straně závazkového vztahu možnost odepřít své plnění do poskytnutí nebo zajištění protiplnění. Nelze tedy svoje plnění podmiňovat splněním závazku smluvního partnera. Lze odstoupit i v případě teprve v budoucnu splatné pohledávky, kdy dlužník prohlásí, že ji nesplní. V případě, že dlužník jasně deklaruje odepření svého plnění, není třeba stanovovat dodatečnou přiměřenou lhůtu k plnění. V tomto případě je jedno, zda je pohledávka již splatná nebo bude až v budoucnu Odstoupení bez porušení povinnosti Vzhledem ke skutečnosti, že se zde jedná o úpravu zcela dispozitivní, nic nebrání smluvním stranám závazkového vztahu, aby si právo odstoupit od smlouvy dohodly i pro případ, že k porušení smlouvy nedojde. I zákon stanoví předpoklady odstoupení od smlouvy aniž by došlo k porušení smluvní povinnosti. 52 V tomto případě nevzniká žádné straně nárok na náhradu škody, ani smluvní pokuty, jelikož nedošlo k porušení povinnosti ze závazkového vztahu. Dispozitivní úprava dává možnost odlišného ujednání. 2. Právní následky odstoupení Odstoupení od smlouvy je jednostranným adresovaným právním úkonem nevratným. Po jeho provedení nelze už jeho právní účinky odvolat či měnit jednostranně, ale pouze se souhlasem druhé strany. ObchZ 53 vychází při své úpravě odstoupení od smlouvy ze 51 Ustanovení 326 ObchZ 52 Ustanovení 356, 547 odst. 6, 552 odst. 1 ObchZ 53 Ustanovení 351 ObchZ 26

26 zásady, že smlouva zaniká odstoupením s účinky ex nunc. To znamená, že odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy, ale její předchozí účinnost není tedy nijak dotčena. Za okamžik zániku smlouvy se považuje doručení řádného projevu vůle oprávněné strany druhé straně. Vzhledem k dispozitivní úpravě institutu odstoupení od smlouvy, si mohou strany závazkového vztahu ve smluvním ujednání upravit účinky odstoupení od smlouvy mezi sebou odlišně. Uskutečněním odstoupení od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran závazkového vztahu ze smlouvy vznikající, mimo práva a povinnosti vzniknuvší v důsledku porušení smlouvy. Odstoupení od smlouvy nemá vliv ani na ta ustanovení, která mají vzhledem k vůli stran nebo na základě své povahy trvat i po ukončení smlouvy. ObchZ 54 také řeší situaci, pokud při odstoupení od smlouvy dojde k tomu, že jedna ze stran nebo obě smluvní strany, již poskytly svoje plnění straně druhé. V tomto případě je stranám uloženo si již poskytnutá plnění vrátit, vzhledem k tomu, že důvod plnění již odpadl. Vrací-li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má dále i nárok na úh r ad u n á kl a dů s tí m s p oj e ný c h. Plnění, u nichž odpadl jejich důvod, se stávají bezdůvodná a je nutné tyto vrátit. Pokud by se takto nestalo, mohlo by dojít k bezdůvodnému obohacení jedné ze stran závazkového vztahu na úkor druhé. Bezdůvodné obohacení je potom upraveno výhradně v ObčZ. 55 Ani v tomto případě nebrání nic odlišnému ujednání smluvních stran, vzhledem k dispozitivní povaze ustanovení. Nastane-li situace, že již nelze z nějakého důvodu uskutečněné plnění vrátit, přichází sekundárně v úvahu peněžitá náhrada. 54 Ustanovení 351 odst. 2 ObchZ 55 Ustanovení ObčZ 27

27 2.1 Právní následky odstoupení na vztahy zajišťovací Odstoupení od smlouvy při porušení povinnosti se nedotýká zajišťovacích vztahů. To znamená, že nárok na zaplacení smluvní pokuty, náhrady škody či úroků z prodlení není odstoupením od smlouvy a jejím následným zánikem nikterak ohroženo. Důležité je, aby nárok na zaplacení vznikl před odstoupením od smlouvy, jelikož zajišťovací vztah již není závislý na hlavním závazkovém vztahu, který odstoupením od smlouvy zaniká. Judikatura tento názor potvrdila. Nejvyšší soud zastává tento způsob výkladu práva, 56 že odstoupením od smlouvy sice zanikají veškeré akcesorické závazkové vztahy, které jsou na hlavním závazkovém vztahu závislé, tedy i vztahy zajišťovací, ovšem nikoliv za předpokladu, že nárok na jejich zaplacení vznikl před zánikem hlavního závazkového vztahu a to odstoupením od smlouvy. V tomto případě se stává tento nový závazek nezávislý na odstoupení od smlouvy. Další judikatura, která se týká zajišťovacích vztahů, řeší případ přechodu zajištění ze základního závazkového vztahu na závazek vrácení již poskytnutého plnění. Nejvyšší soud se v tomto případě vyjádřil takto, Vyplývá-li z vůle stran projevené ve smlouvě o úvěru i z povahy zajišťovacích instrumentů, že po odstoupení od smlouvy o úvěru má trvat smluvené zajištění, vztahuje se toto zajištění nejen na základní závazek ze smlouvy o úvěru, spočívající ve splácení úvěru a zaplacení úroků, ale i na závazek vrátit zaplacenou část úvěru s příslušenstvím vyplývající z odstoupení od smlouvy. 57 Za předpokladu odstoupení od smlouvy, v případě, že povinnost porušena nebyla, nevznikají odpovědnostní podmínky a strany závazkového vztahu nemají na zaplacení smluvní pokuty nebo náhrady škody nárok. 56 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne sp.zn. 33 Odo 131/2003, Odstoupení od smlouvy se nedotýká již existujícího nároku na zaplacení smluvní pokuty. 57 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne sp.zn. 32 Cdo 1066/98 28

28 3. Návrh odstoupení od smlouvy v novém Občanském zákoníku Připravovaná úprava 58 tohoto institutu v novém Občanském zákoníku se inspiruje v dnešní zákonné úpravě ObchZ, a to zřejmě z důvodu vůle zákonodárce zakomponovat do nového ObčZ podstatnou část 3. části současného ObchZ. Nicméně dualismus v podobě dvou kodexů soukromého práva, v podobě ObčZ a ObchZ, zůstane zřejmě zachován. Úprava odstoupení od smlouvy by se měla nacházet v novém ObčZ v ustanoveních 1674 až Návrh zachovává dispozitivní úpravu, obsaženou v současném ObchZ, která především upřednostňuje autonomní vůli stran, ale zároveň dává jistotu smluvním stranám a brání neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního předpokladu. Touto novou úpravou by mělo dojít k důslednějšímu odlišení institutů výpovědi a odstoupení od smlouvy. Výpověď předpokládá zrušovací lhůtu a její účinky nastupují ex nunc, kdežto odstoupení od smlouvy zakládá vůči obligaci okamžité výpovědní účinky s nástupem ex tunc. Výjimkou z pravidla by měly být stanoveny případy, kdy z praktických důvodů bude vhodnější účinnost nastupujících účinků ex nunc, tak jak tuto problematiku řeší současná obchodně právní úprava. Rozdíl mezi oběma instituty spočívá také nejen v době nastupujících účinků, ale i v předpokládané příčině jejich využití. Odstoupení od smlouvy dle nového ObčZ bude možné jen za nesplnění povinnosti druhé smluvní strany, kdežto výpověď nebude chápána jako sankce za porušení smlouvy. Vzhledem k dispozitivnímu charakteru ustanovení odstoupení od smlouvy lze ve smlouvě sjednat i nesankční odstoupení od smlouvy. Jak již jsem výše poznamenal nově navrhovaná úprava odstoupení od smlouvy v novém ObčZ vychází ze současné úpravy v ObchZ, nicméně úprava se zcela neshoduje

29 Podstatné části této úpravy, jako je vymezení, za jakých předpokladů lze odstoupit, v jakém případě porušení je možné odstoupit bez stanovení náhradních lhůt k plnění či ustanovení týkající se dílčího plnění, kde zákonodárce využívá současné úpravy ObchZ, zůstává bez větších změn.. V nové úpravě ObčZ však již nejsou řešeny otázky vymezení podstatného porušení povinnosti, jak je tomu v současné úpravě v ObchZ, dále potom není řešena otázka dodatečné přiměřené lhůty. Novým prvkem této úpravy je ustanovení 1677 návrhu nového ObčZ, kde se praví, že při sjednání smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti nelze od smlouvy odstoupit pro porušení této povinnosti, lze však odstoupit pro neplacení této pokuty. 59 Za největší rozdíl bych osobně považoval, za předpokladu že tato nová úprava bude využívána i pro obchodně právní vztahy, nastupující účinky zániku závazkového vztahu odstoupením od smlouvy. Ve stávající úpravě obsažené v ObchZ se účinky vážou, jak již bylo několikrát v této práci zmíněno ex nunc a předchozí účinnost smlouvy před odstoupením není dotčena, kdežto nová úprava odstoupení od smlouvy v ObčZ vychází ze stávající úpravy ObčZ, kde je tento problém řešen obdobně, a účinky budou nastupovat ex tunc, což značí zrušení závazkového vztahu od jeho počátku. Ve věcném záměru 60 je však uvedeno, že zákonodárce bude určité případy, kde je vhodné zachovat účinky závazkového vztahu vzniklé, před odstoupením od smlouvy, řešit výjimkou a účinky těchto případů, budou tedy, shodně se současnou úpravou ObchZ, nastávat ex nunc. Úprava co se zaplacení smluvní pokuty, úroků z prodlení a náhrady škody týče, je také podobná současné úpravě ObchZ a přiznává oprávněné straně tento nárok i po odstoupení od smlouvy, za předpokladu, že již dospěl

30 Osobně si myslím, že přesunutí komplexnější a ucelenější úpravy institutu odstoupení od smlouvy ze speciálního předpisu soukromého práva do obecného předpisu je velice vhodné. Dnešní úprava odstoupení od smlouvy v ObčZ, obsahující ustanovení jednoho paragrafu je nedostatečná a její přesun bude přispívat k větší právní jistotě účastníků závazkových vztahů, a to nejen v obchodně právní oblasti. 31

31 Závěr Úprava odstoupení od smlouvy je v současnosti upravena jak v ObčZ 61, tak v ObchZ, 62 která je bezpochyby obsáhlejší a komplexnější. Jedná se o institut, který je výjimkou z obecné zásady soukromého práva, jelikož zde dochází k zániku smlouvy odlišným způsoben od splnění. Zákon touto úpravou reaguje především na situace, kdy dojde ke změně poměrů, za nichž byla smlouva uzavřena, nebo jedna ze smluvních stran poruší povinnost, která jí ze smlouvy vyplývá. Zákonodárce ponechal v ObchZ právní úpravu odstoupení od smlouvy veskrze dispozitivní, což znamená ponechání na uvážení smluvních stran závazkového vztahu, možnosti odlišného ujednání ve smlouvě. Právní úprava váže možnost odstoupení od smlouvy na případy, kdy jedna ze stran poruší svoji smluvní povinnost. Výjimečně je ovšem možné i odstoupení od smlouvy za předpokladu, že smluvní povinnost porušena nebyla, ale z okolností nepochybně vyplývá nebezpečí porušení smluvní povinnosti nebo i bez porušení smluvní povinnosti, pokud si strany závazkového vztahu do smlouvy tuto možnost stanoví. Co se varianty porušení smluvní povinnosti týče, je zákonná úprava postavena na rozlišení podstatného a nepodstatného porušení smlouvy. Toto rozdělení využijeme především u institutů prodlení a vadného plnění, kde dělení na podstatné a nepodstatné porušení povinnosti hraje důležitou roli. Odstoupení od smlouvy může vyvolat jak prodlení dlužníka, tak i prodlení věřitele. V otázce prodlení je neméně důležitá také otázka poskytnutí dodatečně přiměřené lhůty k plnění. Její stanovení a následné uplynutí je při nepodstatném porušení smlouvy podmínkou platného odstoupení od smlouvy. 61 Ustanovení 48 ObčZ 62 Ustanovení ObchZ 32