Trestní řízení a jeho stádia neboli průběh trestního řízení

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra: Práva Trestní řízení a jeho stádia neboli průběh trestního řízení Bakalářská práce Autor: Hana Hrebičíková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Kalová Praha Březen, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury V Nevojicích dne Hana Hrebičíková

3 Anotace Autor: Název: Klíčová slova: Obsah práce: Místo vydání: Hana Hrebičíková Trestní řízení a jeho stadia neboli průběh trestního řízení trestní řízení, soud, státní zástupce, obviněný (obžalovaný), trestný čin, odvolání Práce pojednává o trestním řízení, jeho stadiích, tedy o průběhu trestního řízení Nevojice Rok vydání: 2010 Počet stran: 45 Annotation Author: Title: Key words: Summary: Hana Hrebičíková The criminal procedure and its stages alias proces of the criminal procedure criminal procedure, court, public prosecutor, accused, criminal act, revocation Work deals with criminal procedure, its stages, during criminal proceedings Place of publication: Nevojice Year of publication: 2010 Number of page: 45

4 Obsah Úvod Trestní řízení Pojmosloví Stádia trestního řízení Přípravné řízení Přípravné řízení obecně Formy přípravného řízení Orgány přípravného řízení Průběh přípravného řízení Předběžné projednání obžaloby Předběžné projednání obžaloby obecně Důvody předběžného projednání Rozhodnutí v předběžném projednání obžaloby Hlavní líčení Hlavní líčení obecně Příprava hlavního líčení Průběh hlavního líčení Opravné řízení Opravné řízení obecně Opravné prostředky řádné Opravné prostředky mimořádné Vykonávací řízení Vykonávací řízení obecně Výkon trestů, ochranných opatření a některých jiných rozhodnutí Zahlazení odsouzení, náhrada škody způsobené rozhodnutím o trestu Závěr Použitá literatura

5 Úvod Obecně lze říci, že právo je soubor pravidel, kterými se řídí a organizuje lidské společenství. Právo lze chápat ve smyslu objektivním jako soubor právních norem a ve smyslu subjektivním jako oprávnění, jehož protikladem je právní povinnost. Jeho historický vývoj dospěl od nepsaných právních obyčejů k současné formě právních předpisů až v souvislosti se vznikem státu. Stát lze chápat jako organizační soustavu lidské společnosti, která se vyznačuje svým ohraničeným územím, obyvatelstvem, řídícími orgány, administrativním aparátem a ozbrojenou mocí. Existence každého nového státu je podmíněna faktem, že jej musí ostatní státy uznávat jako samostatný subjekt mezinárodního práva. Každý právní stát poskytuje svým občanům právní jistotu. Což znamená, že občané nebudou rušeni ve svých právech, že každé porušení jejich práv někým jiným bude stíháno a trestáno. Zároveň poskytuje jistotu, že státní orgány budou samy dodržovat právní normy a nebudou samovolně zasahovat do práv a svobod občanů. Vymezením právních norem státní moc ve skutečnosti ale stát omezuje přirozenou svobodu jednání každého svého občana. Každý stát má povinnost své občany ochraňovat, ale zároveň musí přitom dbát, aby jejich svobodu neomezil v rozsahu vyšším, než je nutné. Tento rozsah je vymezen základními lidskými právy a svobodami. Základní lidská práva a svobody jsou zaručeny demokratickým výkonem státní moci. Každý právní stát je bezpodmínečně vázán právním řádem a stojí na principu suverenity lidu, zákonnosti, garanci základních práv a svobod, právní jistotě a omezení zásahu do svobody jedince. V právním řádu jsou obsaženy všechny právní normy. Právní řád je uspořádán stupňovitě podle jednotlivých právních norem. Právní síla jednotlivých právních norem je dána tím, který státní orgán danou právní normu vydal a jak se nazývá. V čele právního řádu stojí ústava, ústavní zákony, Listina základních práv a svobod. Následují zákony a zákonná opatření. Tyto právní předpisy nazýváme předpisy zákonné. Druhou skupinou právních norem, tzv. podzákonnými předpisy neboli prováděcími předpisy, jsou vládní nařízení, vyhlášky ministrů, vyhlášky nižších státních orgánů apod. Právní normy jsou vyjádřeny různou formou, které nazýváme prameny práva. 5

6 Právní řád je takovou soustavou právních norem, kde je každá v organickém vztahu k ostatním. Vnitřně tak vytváří jednotný a organický celek. Normy se tak obsahově doplňují, navazují na sebe a nesmějí být mezi nimi rozpory. Každý zákon musí být v souladu s ústavou a žádný prováděcí předpis nesmí zákon zužovat, rozšiřovat a nesmí mu odporovat. Jednotlivé skupiny právní regulace se systematicky třídí podle různých kategorií a tím dochází k vytyčení určitých společenských rysů a principů těchto specifických částí právního řádu. Vnitrostátní právo lze rozdělit do dvou základních skupin, na právo soukromé a právo veřejné, kde právo soukromé je tvořeno občanským právem, právem obchodním a právem rodinným a právo veřejné je tvořeno právem správním, finančním, ústavním a trestním. Poslední jmenované odvětví práva veřejného, právo trestní stanoví, které činy jsou soudně trestné respektive trestnými činy a jakých opatření respektive trestů je třeba použít proti jejich pachatelům. Právo trestní dělíme na právo hmotné a procesní. Trestní právo hmotné a procesní jsou nerozlučně spjata. Trestní právo hmotné stanovuje, které jednání lze nazvat trestným činem a jaký druh sankce lze za spáchání trestného činu uložit. Pramenem práva trestního hmotného je trestní zákon. Trestní právo procesní upravuje průběh trestního řízení respektive postup trestních orgánů činných v trestních věcech. Pramenem práva trestního procesního je trestní řád. A právě trestní právo procesní, resp. Průběh trestního řízení a jeho stadia neboli fáze trestního řízení jsem si zvolila jako téma mé bakalářské práce. Hlavním cílem mé práce je podrobné studium teorie o trestním řízení a jeho jednotlivých fázích a následný teoretický výklad o poznatcích, které jsem při tomto studiu získala. Práce je rozdělena do dvou částí, kde v první části se věnuji trestnímu řízení obecně a v druhé hlavní části popisuji jednotlivé fáze trestního řízení a jejich průběh. 6

7 1 Trestní řízení Dříve než se ve své práci budu věnovat jednotlivým fázím trestního řízení, považuji za nutné napsat stručnou charakteristiku pojmu Trestní řízení a dále si blíže vysvětlit v podkapitole 1.1 Pojmosloví některé základní pojmy, které úzce souvisí s vlastním průběhem trestního řízení. Trestním řízením chápeme jakýsi zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení. Základním cílem trestního řízení je zjistit, zda byl trestný čin spáchán a v případě, že tomu tak je, zjistit pachatele trestného činu, uložit mu spravedlivý trest nebo rozhodnout o ochranném opatření a takové rozhodnutí vykonat. Zároveň by se dalo říci, že základním účelem trestního řízení je ochrana veřejného zájmu na spravedlivém potrestání pachatele takovým postupem, který je v souladu s ústavními zásadami. V souvislosti s tím mi nezbývá než konstatovat, že trestním řízením orgány činné v trestním řízení nejen zjišťují pachatele a zajišťují jeho následné potrestání, ale také zajišťují, aby nevinná osoba nebyla trestně stíhána, obžalována nebo odsouzena. Jak jsem již napsala v úvodu mé práce, trestní právo rozdělujeme na dvě základní odvětví. Na trestní právo hmotné a trestní právo procesní. Obě tato odvětví trestního práva jdou spolu ruku v ruce a jejich hlavním cílem je jednak ochrana zájmů společnosti a ústavního zřízení České republiky, ale také ochrana práva a oprávněných zájmů jak fyzických tak právnických osob. 1.1 Pojmosloví Základní zásady trestního řízení - trestní řízení je ovládáno určitými právními principy, které pro jejich povahu považujeme základem, na kterém je postavena organizace trestního řízení a úprava činnosti jejich orgánů. Základní zásady trestního práva mají několik významů, a to význam poznávací, interpretační, aplikační a posledním je význam pro tvorbu práva. Jednotlivé zásady trestního řízení nemusí být uplatněny pokaždé, resp. nemusí být uplatněny v každém stádiu trestního řízení jak stejnou měrou tak ve stejné intenzitě. Povaha a poslání jednotlivých stádií dokonce tuto možnost vylučují. Zásady trestního řízení se nejúplněji uplatní v nejdůležitějším stádiu, za které považujeme hlavní líčení, což je logické. Vždyť právě v tomto stádiu se rozhoduje o nejdůležitějších otázkách trestního řízení, tedy o vině a trestu. 7

8 Za základní zásady trestního řízení považujeme: zásadu stíhání jen ze zákonných důvodů, zásadu presumpce neviny, zásadu oficiality, zásad rychlosti řízení, zásada přiměřenosti, zásada materiální pravdy, zásada vyhledávací, zásad volného hodnocení důkazů, zásad spolupráce se zájmovými sdruženími občanů, zásada obžalovací, zásada veřejnosti, zásada zajištění práva na obhajobu, zásada zvláštního přístupu při projednávání trestních věcí mladistvých, zásada spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, zájmovými sdruženími občanů a osobami realizujícími probační programy, zásada rychlosti řízení a zásada uspokojení zájmů poškozeného. Subjekty trestního řízení považujeme za ně zejména orgány činné v trestním řízení (soud, státní zástupce a policejní orgán) a osobu, proti které se řízení vede. Subjekty trestního řízení mohou být v některých případech obhájce, svědek, znalec, tlumočník. Strana postavení strany přiznáváme určitým subjektům trestního řízení. Pojem strany se vztahuje jen na stadium řízení před soudem. Strana vystupuje vlastním jménem v řízení před soudem, aktivně se účastní řízení, uplatňuje své procesní návrhy, případně i provádí důkazy, vyjadřuje se k provádění úkonů, podává opravné prostředky a ze hora uvedeného vyplývá, že tato oprávnění mohou být uplatňována pouze před soudem, nikoliv v předběžném (předsoudním) řízení. Soud - za jeden z nejdůležitějších orgánů činných v trestním řízení považujeme soudy, které soudnictví vykonávají ve čtyřstupňovém systému soudů, kde patří soudy okresní, krajské, vrchní a Nejvyšší soud. A právě výlučně soudům je svěřeno rozřešit nejdůležitější otázku trestního řízení, otázku viny a trestu. Příslušnost soudu rozumíme vymezení okruhu působnosti mezi soud různých stupňů a mezi jednotlivými soudy téhož stupně. Rozeznáváme příslušnost věcnou, funkční, místní. Státní zástupce je jediným orgánem činným v trestním řízení, který může podat jménem státu obžalobu a plnit povinnosti, které mu v souvislosti s tím, ukládá trestní řád. Státní zástupce je tedy v řízení činný ve veřejném zájmu. Úkolem státního zástupce je také dbát toho, aby žádná nevinná osoba nebyla trestně stíhána, obžalována, nebo odsouzena. Policejní orgán orgán činný v trestním řízení, který vystupuje zejména ve stadiu, které předchází řízení před soudem. Úkolem policejního orgánu v předsoudním stadiu 8

9 trestního řízení je pod dozorem státního zástupce prověřovat trestní oznámení a ostatní podněty k trestnímu stíhání a vyšetřovat. Zapisovatel tzv. pomocná osoba, jejímž úkolem je účastnit se úkonů orgánů činných v trestním řízení a sepsat o nich protokol, čímž usnadňuje práci osobě řídící jednání a je jednou ze záruk zákonnosti prováděného úkonu. Svým podpisem na protokolu potvrzuje, že obsah jednání odpovídá obsahu protokolu. Podezřelý je ten, kdo byl zadržen a dosud proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání. V okamžiku, kdy proti podezřelému je zahájeno trestní stíhání, stává se obviněným, ze kterého se po nařízení hlavního líčení stává obţalovaný a v případě, že se proti němu vydá odsuzující rozsudek, stává se obžalovaný odsouzeným. Obhajoba materiální (právo hájit se sám prostředky a způsobem podle vlastního rozhodnutí), formální (právo mít obhájce a radit se s ním o způsobu obhajoby) a právo, aby orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu se svými právy a povinnostmi a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Smyslem obhajoby je tedy ochrana zájmů obviněného v trestním řízení. Obhájce právní zástupce osoby, proti které se trestní řízení vede, a jehož úkolem je poskytnout obviněnému všestrannou právní pomoc. Obhájcem v trestním řízení může být výlučně advokát. Poškozený je ten, kterému byla jednak trestným činem způsobena majetková škod, resp. majetková újma vyjádřena v penězích, ublíženo na zdraví, způsobena morální nebo jiná škoda (např. osoba, kterou pachatel pohlavně zneužil). Poškozeným může být fyzická a právnická osoba. Svědek jde o osobu rozdílnou od obviněného, nezastupitelná jinou osobou, která na základě výzvy orgánem činným v trestním řízení vypovídá o skutečnostech, které vnímala svými smysly (viděla, slyšela, bezprostředně vnímala atd.) Probace institucionalizovaný dohled nad chováním pachatele trestného činu, spojený s určitými prvky pomoci, usnadňující resocializaci (znovuuvedení do společnosti) pachatele. 9

10 Protokolování podstatná náležitost většiny procesních úkonů, zejména z důvodu přezkoumání rozhodnutí. Podání podnět určený orgánu činnému v trestním řízení, který je proveden písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsaný elektronicky podle zvláštních předpisů negraficky, telexem nebo dálnopisem, jehož obsahem může být návrh, žádost, opravný prostředek nebo jiný podnět. Lhůta určení času, během kterého může být procesní úkon proveden. Rozlišujeme zákonné (stanoví zákon) a soudcovské (určen podle povahy jednotlivých případů, např. lhůta ke zvolení obhájce). Doručování úkon, jehož cílem je zajistit, aby písemnost, pocházejících zpravidla od orgánů činných v trestním řízení, se dostala nebo alespoň mohla dostat do rukou adresáta. Zvláštním typem je doručování do vlastních rukou (např. obviněnému obžaloba, návrh na potrestání a předvolání a další). Jestliže nebyl adresát zastižen, je možné náhradní doručení. Právo nahlíţet do spisů významné procesní právo, které dává trestní řád obviněnému, poškozenému a zúčastněné osobě, jejich obhájci a zmocněnci, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka. Státní zástupce a policejní orgán může ze závažných důvodů toto právo v přípravném řízení odepřít. Předvolání výzva příslušného orgánu, aby se obviněný v určitý den a hodinu dostavil zpravidla k tomuto orgánu z důvodu uvedeného v předvolání. Vyrozumění upozornění obviněného, že bude proveden úkon trestního řízení a tím mu jen umožnit se jej účastnit a uplatnit při něm svá procesní práva. Předvedení jde o důraznější způsob zajištění přítomnosti obviněného na úkonech, neboť se už jedná o určitý bezprostřední zásah do jeho osobní svobody. Zadrţení jde o krátkodobé omezení osobní svobody obviněného a to na základě opatření příslušného orgánu činného v trestním řízení za účelem přezkoumání, zda u něj jsou či nejsou dány důvody vazby. Neopakovatelný úkon je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zaměření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní řízení. 10

11 Neopakovatelný úkon je takový úkon, který nebude možné v řízení před soudem provést,a který se vztahuje k okamžiku zahájení trestního stíhají, resp. až k řízení před soudem. Důkaz jde o přímý poznatek (výsledky získané provedením ohledání, obsah výpovědi vyslechnutých osob, obsah listin nebo zpráv zachycených jinak než písemně), který orgán činný v trestním řízení získal o předmětu důkazu z důkazního prostředku při procesním dokazování. Rekognice zvláštní neopakovatelný a někdy také neodkladný procesní úkon záležící na znovupoznání osob nebo věcí s cílem určit jejich totožnost, která má zásadní význam při identifikaci pachatele. Vyšetřovací pokus je to zvláštní procesní úkon, kterým se zjišťuje, ověřuje nebo upřesňuje, zda se za určitých podmínek a určitým způsobem stala nebo mohla stát. Rekonstrukce postup, který slouží k obnově situace a okolností, za kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah. Rozsudek forma rozhodnutí, kterou postižení pachatelů trestných činů zajišťuje stát ochranu zájmů chráněným trestním právem, a kterou soud rozhoduje ve věci samé. Obsahem rozsudku je tvořen úvodní, výrokovou částí, odůvodněním rozsudku a poučením o odvolání. Trestní příkaz rozhodnutí samosoudce ve věci, bez projednání v hlavním líčení za podmínky, že je skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, které má povahu odsuzujícího rozsudku, jehož obsahem je úvodní, výroková část a poučení. Usnesení do jisté míry všeobecná forma rozhodnutí, kterými může rozhodovat kterýkoliv orgán činný v trestním řízení, a kterými se rozhoduje o velmi rozmanitých otázkách, jehož obsah je podobný rozsudku (ale je jednodušší). Právní moc propůjčuje rozhodnutí (rozsudek, usnesení i trestní příkaz) stabilitu. Proti pravomocnému rozhodnutí nelze podat řádné opravné prostředky. Vykonavatelnost rozhodnutí vlastnost, která určuje podmínky, které musí být splněny, aby bylo možné přistoupit k výkonu rozhodnutí. Obsah rozhodnutí může být vynucen vůči tomu, komu ukládá nějaké povinnosti (příkaz, zákaz, omezení). 11

12 Náklady trestního řízení zvláštní náklady, resp. součet finančních prostředků, které jsou potřebné k provedení trestního řízení, včetně vykonávacího řízení, které jsou spojeny s konkrétní projednávanou trestní věcí. V případě, že byl obžalovaný pravomocně uznán vinným (za určitých předpokladů též jiná osoba), je zpravidla do jisté míry povinen, státu nahradit tyto náklady. 12

13 2 Stádia trestního řízení Trestní řízení probíhá v několika obdobích, které nazýváme stadia trestního řízení. Mezi stadia trestního řízení řadíme přípravné řízení, předběžné projednání žaloby, hlavní líčení, opravné řízení a řízení vykonávací. 2.1 Přípravné řízení Přípravné řízení obecně Obecně lze říci, že přípravné řízení řadíme do tzv. předsoudního stadia trestního řízení a ve vztahu k řízení před soudem má přípravný neboli předběžný charakter, jehož úkolem je celé řízení před soudem připravit. Jde tedy o jakýsi časový úsek neboli období od zahájení trestního stíhání do zahájení obžaloby. V praxi to znamená, že v přípravném řízení orgány činné v trestním řízení zajišťují, zda je podezření z trestného činu proti určité osobě odůvodněno a v případě, že tomu tak je, může být podána obžaloba a věc je odevzdána soudu. Podle právní úpravy v trestním řádu probíhá přípravné řízení ve dvou časových úsecích, kde prvním z nich je postup před zahájením trestního stíhaní (zahrnuje objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin) a vyšetřování (úsek od zahájení do podání obžaloby). Přípravné řízení je velmi důležité a plní roli, kterou považujeme za významnou fázi trestního řízení. Rychlá reakce na spáchaný trestný čin, co nejrychlejší vyhledání důkazů k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu včetně osoby pachatele a následku trestného činu, považujeme za základní úkoly přípravného řízení. Těmito kroky se má zabránit ztrátě důkazů, úniku pachatele od trestní odpovědnosti i zamezit pokračování v trestné činnosti. Je velmi důležité poukázat také na skutečnost, že přípravné řízení zároveň brání tomu, aby před soud byly stavěny osoby, u kterých není dostatečné podezření, že mohou být pachateli trestných činů, a aby před soudem byly projednávány kauzy, u nichž nejsou splněny alespoň minimální požadavky na objasnění ve smyslu podezření z trestného činu. Právě tato skutečnost chrání jednak systém trestního soudnictví před zahlcením, ale také nevinného občana před difamujícími účinky (způsobujícími újmu na cti, skandalizujícími, pomlouvačnými atd.) veřejného soudního řízení. Základním smyslem přípravného řízení je tedy opatření podkladů pro rozhodnutí, zda má být podána obžaloba, což znamená, že se věcí má zabývat soud, či má být od další- 13

14 ho stíhání upuštěno. Mimo tuto funkci, kterou označujeme funkcí rozhodovací, plní předběžné řízení také funkci tzv. zajišťovací. V předběžném řízení dochází k zajištění důkazů v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, zda má být podána žaloba či je namístě jiné vyřízení věci. Jde zejména o zajištění důkazů a obviněné osoby pro budoucí trestní řízení před soudem. Jedná se zejména o důkazy, které by pro jejich pomíjivost či nebezpečí jejich poškození, nebylo možné provést v hlavním líčení. Na závěr této kapitoly, kterou jsem nazvala Přípravné řízení obecně bych ráda upozornila na skutečnost, že přípravné řízení je řízení neveřejné (tajné). Výjimkou ze zásady neveřejnosti je nárok obhájce být přítomen při vybraných vyšetřovacích úkonech již od zahájení trestního stíhání. Obhájci tuto výsadu nelze odepřít Formy přípravného řízení U přípravného řízení rozlišujeme tři formy: a) Standardní přípravné řízení b) Rozšířené přípravné řízení Jde o formu přípravného řízení, kdy vyšetřování trestných činů koná v prvním stupni krajský soud. c) Zkrácené přípravné řízení Jde o formu řízení o nejméně závažných trestných činech a jeho smyslem má být vyhledat možné důkazy pro potřeby soudního řízení s cílem postavit obviněného v co nejkratší době před soud Orgány přípravného řízení Jak jsem již uvedla v kapitole přípravné řízení obecně, u přípravného řízení můžeme rozlišovat dva časové úseky. Prvním z nich je postup před zahájením trestního stíhání a druhým vyšetřování. Objasňování a prověřování (postup před zahájením trestního stíhání) skutečností uskutečňuje policejní orgán, resp. státní zástupce. Státní zástupce se může účastnit provádění úkonů policejního orgánu a osobně provést jednotlivý úkon, případně i celé přípravné řízení. 14

15 Policejními orgány rozumíme útvary Policie České republiky, jejichž postavení v určitých případech mají i pověřené celní orgány a v řízení o trestných činech policistů útvar Ministerstva vnitra pro inspekční činnost. V řízeních o trestných činech příslušníků ozbrojených sil mají stejné postavení jako výše uvedené orgány také pověřené orgány Vojenské policie. V řízeních o trestných činech příslušníků Vězeňské služby České republiky jsou pověřené orgány této služby. Orgány konajícími vyšetřování jsou služba kriminální policie a Policie České republiky. Druhým orgánem, který se zabývá vyšetřováním trestných činů spáchaných příslušníky Policie České republiky, příslušníků Bezpečností informační služby a příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace, je státní zástupce. Státní zástupce postupuje při vyšetřování přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího vyšetřování. Orgánem konajícím vyšetřování v řízení o trestných činech spáchaných na lodi při dálkových plavbách je kapitán lodi. Dominantní postavení v předsoudním stadiu českého trestního řízení neboli v řízení přípravném zaujímá státní zástupce. V přípravném řízení je státní zástupce činný ve veřejném zájmu. Je orgánem veřejné žaloby, do jehož práva nemůže žádným způsobem zasahovat soud ani žádná ze stran. Lze tedy jednoznačně říci, že státního zástupce považujeme za významný subjekt trestního řízení a významný orgán činný v trestním řízení. Pro plnění významné funkce, kterou mu trestní řád svěřuje, je vybaven státní zástupce četnými procesními oprávněními. Státní zástupce však zároveň nese odpovědnost za trestní stíhání osob, které se dopustili trestných činů a také za výsledky přípravného řízení. Můžeme tedy považovat za logické, že státní zástupce jednak zastupuje obžalobu před soudem, ale také musí mít možnost výsledky přípravného řízení svojí vlastní procesní činností ovlivnit. Podle zákona je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví. Jak jsem již uvedla výše, státní zástupce vyšetřuje trestné činy spáchané příslušníky policie České republiky, příslušníky Bezpečností informační služby a příslušníky úřadu pro zahraniční styky a informace. K významné činnosti státního zástupce v přípravném řízení trestního řízení patří rozhodování o použití některých tzv. operativně pátracích prostředků (např. sledování osob a věcí, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy). 15

16 Státní zástupce činí tzv. meritorní (podstatná, věcná) rozhodnutí. Do těchto rozhodnutí zahrnujeme zejména jeho výlučnou pravomoc rozhodovat o všech způsobech skončení přípravného řízení (s výjimkou odložení nebo odevzdání věci), o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmínečném zastavení trestního stíhání, o zrušení trestního stíhání, podmínečném zrušení trestního stíhání a další. Nejvyšší státní zástupce má právo do tří měsíců od právní moci zrušit pravomocné rozhodnutí, které učinili v přípravném řízení nižší státní zástupci, o zastavení trestního stíhání a o postoupení věci jinému o postoupení jinému orgánu. Významnou formou činnosti státního zástupce v přípravném řízení je dozor nad zachováním zákonnosti. Dovoluji si upozornit na fakt, že i soud v přípravném řízení zaujímá důležité postavení. Jedním z případů rozhodování, které činí v přípravném řízení výhradně soud, je rozhodnutí o vazbě. I v několika dalších případech, jde-li o zásahy do zaručených práv a svobod, mezi něž řadíme např. vydání příkazu k zatčení, příkazu k domovní prohlídce, příkazu k odposlechu nebo záznamu telekomunikačnímu provozu a další, rozhoduje soud, resp. soudce. Za zmínku stojí i některé další pravomoci soudce v přípravném řízení, mezi něž řadíme souhlas soudce k otevření zásilky, povolení soudce ke sledování osob a věcí, rozhodnutí soudce o tom, zda má nemajetný obviněný nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu a další. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že přípravné řízení je dvoustranný procesní vztah, kde na straně jedné stojí orgán konající řízení a na straně druhé stojí obviněný Průběh přípravného řízení Policejní orgán, jeden ze subjektů trestního řízení, resp. orgánů činných v trestním řízení je na základě trestních oznámení a podnětů jiných osob a orgánů a na základě vlastních poznatků, povinen učinit všechna potřebná šetření a opatření, která směřují ke zjištění, zda byl trestný čin spáchán a v případě, že tomu tak je, zjistit jeho pachatele. Podnět, který může vyjít od samotného státního zástupce nebo policejního orgánu, ale také od nejrůznějších fyzických a právnických osob, nazýváme pramenem. Podnětem k zahájení trestního stíhání je i oznámení vlastní trestné činnosti. Považuji za nutné podotknout, že podnět často může být důkazem ve věci a někdy i základem trestního stíhání pro křivé obvinění. Trestní oznámení je formou podání v trestním řízení, které lze učinit ve 16

17 formě písemné, ústní do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. O zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, policejní orgán neprodleně sepíše úřední záznam, který do 48 hodin od zahájení trestního řízení zašle státnímu zástupci. Obsahem tohoto záznamu jsou jednak skutkové okolnosti, pro které je trestní řízení zahájeno a také způsob, jakým se policejní orgán o nich dozvěděl. Přípravné řízení tedy počíná od sepsání úředního záznamu a další úkony jsou prováděny jako úkony trestního řízení. V souvislosti s těmito kroky lze hovořit také o počátku dozoru státního zástupce nad přípravným řízením. Policejní orgán, který opatřuje, v souvislosti s objasněním a prověřením skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu, je oprávněn například vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob, provádět ohledání věci a místa činu, obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály a další. Zároveň je oprávněn v řízení o úmyslném trestném činu použít operativně pátrací prostředky (předstíraný převod, sledování osob a věcí, použití agenta). Velmi častou formou prověřování skutečností je tzv. vyžadování neboli vysvětlení od fyzických a právnických osob, které nemají povahu neodkladného a neopakovatelného úkonu, a o kterých se sepíše úřední záznam. Tento potom slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. V případě, že je třeba, při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a při zjišťování jeho pachatele, provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon (jedno z oprávnění, které policejní orgán nebo státní zástupce mají k objasnění skutečností důvodně nasvědčujících trestnému činu) spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici (znovupoznání osob a věcí), provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce. Opisy protokolů policejního orgánu o neodkladných a neopakovatelných úkonech, zejména z hlediska zákonnosti pro provedení těchto úkonů, přezkoumává státní zástupce. Právě správné posouzení neodkladnosti a neopakovatelnosti příslušného procesního úkonu má v trestním řízení velký význam. Nejsou-li, po prověření podnětu, pro zahájení trestního stíhání (např. nejde o podezření z trestného činu, trestní stíhání je nepřípustné, nepodařilo se zjistit skutečnosti oprav- 17

18 ňující zahájit trestní stíhání), trestní stíhání se nezahájí a věc se buď odevzdá jinému orgánu, nebo odloží. Jestliže jsou ale splněny současně všechny podmínky, ke kterým patří podnět k zahájení trestního stíhání, skutečnosti, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin (s odůvodněným závěrem, že jej spáchala určitá osoba, který není konečným, ale s vyšším stupněm pravděpodobnosti) a nedostatek okolností vylučujících zahájení, trestní stíhání může být zahájeno. Pravomocí zahájit trestní stíhání, má policejní orgán, resp. výjimečně státní zástupce. Trestní stíhání se zahajuje sdělením obvinění formou usnesení o zahájení trestního stíhání, jehož účinky nastávají okamžikem, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání je oznámeno osobě, která je obviněna. Tímto usnesením o zahájení trestního stíhání je určen obsah dalšího trestního řízení, okruh osob obviněných ze spáchání trestného činnosti i právní kvalifikace jejich jednání. Dříve než ve své práci přistoupím k vyšetřování, což je fáze, do které zahájením trestního stíhání přípravné řízení vstupuje, považuji za nutné poukázat i na fakt, že trestní stíhání ale také být zahájeno nemusí nebo zkrátka zahájit nelze. Trestní stíhání nelze zahájit v případě, že je trestní stíhání promlčeno, jestli-že nebyl dán potřebný souhlas k jeho zahájení, jestliže tomu brání pravomocné rozhodnutí či jestli-že prezident republiky (který je vybaven právem udílet milost nebo amnestii) nařídí, aby se trestní stíhání nezahajovalo. Trestní stíhání nemusí být dále zahájeno, jestliže je neúčelné, což v praxi znamená, že trest, k němuž může stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který již byl obviněnému pro jiný trestný čin uložen nebo ho podle očekávání postihne. Vyšetřování, fáze, do které přípravné řízení zahájením trestního stíhání vstupuje, a úkolem kterého je objasnění základních skutečností důležitých pro posouzení případu, konají policejní orgány zpravidla osobně. Při vyšetřování, postupuje policejní orgán z vlastní iniciativy. Vyhledává a za stanovených podmínek i provádí důkazy bez ohledu na to, zda svědčí v prospěch či neprospěch obviněného. Ten nesmí být žádným způsobem k výpovědi donucován. Podmínkou pro dokazování je, že se vždy musí týkat skutku, pro který bylo sděleno obvinění. V souvislosti s vyšetřováním obviněného je důležité poukázat také na skutečnost, že policejní orgán musí obviněnému poskytnout plnou možnost uplatnění jeho práv, kam řadíme zejména účast obviněného na vyšetřovacích úkonech a možnost obviněného klást otázky vyslýchaným svědkům. Již od zahájení trestního stíhání je obhájce obviněného oprávněn 18

19 být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz k řízení před soudem. Nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení vykonává dozor státní zástupce. Vyšetřování musí být skončeno ve lhůtách, které určuje trestní řád, a to jde-li o věc, která spadá do příslušnosti samosoudce dva měsíce od zahájení trestního stíhání, okresního soudu tři měsíce od zahájení trestního stíhání a krajského soudu šest měsíců od zahájení trestního stíhání. Jestli-že policejní orgán uznal vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující pro podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Účelem institutu skončení vyšetřování je umožnit obviněnému a jeho obhájci seznámení se s výsledky vyšetřování, a to formou studia vyšetřovacích spisů a posouzení vyšetřování, zejména z hlediska úplnosti a objektivnosti. V případě, že obviněný či obhájce učiní návrh na doplnění vyšetřování a policejní orgán jejich návrhy nepovažuje za nutné, odmítne je a o této skutečnosti provede záznam ve spise. Na základě výsledků vyšetřování dostatečně odůvodňujících postavení obviněného před soud, resp. jestli-že je z výsledků vyšetřování přesvědčen o tom, že trestný čin byl spáchán a že jeho pachatelem je obviněný, podá státní zástupce obžalobu (tzv. rozhodnutí svého druhu). Státní zástupce plní podáním a zastupováním obžaloby funkci veřejného žalobce. O podání obžaloby vyrozumí státní zástupce neprodleně obviněného, obhájce a poškozeného (pokud jsou jeho sídlo a pobyt známé). Státní zástupce může vedle obžaloby, uzavřít přípravné řízení návrhem na ochranné opatření (buď jako samostatný návrh nebo přímo v obžalobě). Státní zástupce však může uzavřít přípravné řízení zastavením trestního stíhání, či schválením narovnání. Zastavení trestního stíhání je jeden ze způsobů meritorního (podstatného) vyřízení věci. Podezření, že skutek spáchal právě obviněný, není dostatečně odůvodněno, nebo dokonce vyšetřováním vyvráceno, zanikla-li trestnost činu nebo obviněný zemřel apod., v těchto případech státní zástupce musí formou usnesení trestní stíhání zastavit. Trestní stíhání lze zastavit jen pro skutek, pro který je trestní stíhání vedeno. Zastavení trestního stíhání má podobné účinky jako zprošťující rozsudek. Proti tomuto usnesení může poškozený, ale zároveň obviněný podat stížnost, která má odkladný účinek. Usnesení o 19

20 zastavení trestního stíhání může, Nejvyšší státní zastupitelství, kterému státní zástupce doručil do pěti kalendářních dní toto usnesení, do dvou měsíců od právní moci zrušit. V případě, že se během vyšetřování vyskytnou okolnosti, kdy z důvodů (dočasných) nelze buď dobře objasnit důležité okolnosti případu, nebo pokračovat v trestním řízení, dochází k jeho přerušení. V okamžiku, kdy pomine důvod přerušení, v trestním stíhání se pokračuje. Dalším způsobem, jak může být vyšetřování ukončeno, je tzv. postoupení věci (usnesení o postoupení věci), a to jinému orgánu, v případě, že vyšetřování ukazuje, že nejde o trestný čin, ale o skutek, který může být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. I v tomto případě platí, že obviněný a poškozený může proti tomuto usnesení podat stížnost, která má odkladný účinek. Vrácení věci k doplnění, je institutem, kdy státní zástupce může po předání věci policejním orgánem vrátit věc zpět se svými pokyny k doplnění. Po skončení doplnění policejní orgán umožní všem oprávněným osobám prostudovat trestní spis. Zvláštní a poměrně novou formou přípravného řízení je tzv. zkrácené přípravné řízení, které je možné konat v případě, že je splněna podmínka, že jde o trestný čin, o němž přísluší konat v prvním stupni řízení okresnímu soudu a horní hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje tři roky. Ve zkráceném přípravném řízení se nevydává usnesení o zahájení trestního stíhání, ale začátkem zkráceného přípravného řízení je tzv. sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Osobu, proti které se řízení vede, nazýváme podezřelým. Podezřelému je sděleno, z čeho je podezírán, poučen a vyslechnut. Sdělení podezření nemá charakter rozhodnutí, jde o opatření, proti kterému není možné podat stížnost, ale může ho k žádosti podezřelého přezkoumat státní zástupce, který jej rovněž může zrušit. Opis záznamu o sdělení podezření, kde musí být vymezen skutek, pro který se podezření ve zkráceném přípravném řízení sděluje (s uvedením místa a času jeho spáchání, případně jiných okolností), musí orgán konající zkrácené přípravné řízení doručit podezřelému, jeho obhájci (pokud si ho podezřelý zvolil, nebo mu byl ustanoven) a do 48 hodin musí orgán konající přípravné řízení zaslat opis záznamu o sdělení obvinění státnímu zástupci. Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný, zejména právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. Účast 20

21 obhájce ve zkráceném přípravném řízení se soustřeďuje zejména na účast při výslechu podezřelého. I ve zkráceném přípravném řízení, stejně jako v přípravném řízení, vykonává státní zástupce dozor. Policejní orgán skončí zkrácené přípravné řízení tak, aby státní zástupce mohl nejpozději do dvou týdnů od podání trestního oznámení nebo jiného podnětu doručit soudu návrh na potrestání. V případě, že dojde k zadržení podezřelé osoby, která nebude ze zadržení propuštěna, předá ji policejní orgán spolu se zprávou o výsledku zkráceného přípravného řízení státnímu zástupci v takové lhůtě, aby ji mohl nejpozději do 48 hodin od zadržení předat soudu. Pokud policejní orgán nerozhodne o odložení věci, sepíše stručnou zprávu o výsledku skončeného přípravného řízení, která obsahuje data podezřelého, popřípadě s údaji o zadržení, popis skutku, právní kvalifikaci skutku, seznam důkazů, které lze provést v řízení před soudem a zprávu předloží státnímu zástupci. Na základě zprávy předložené policejním orgánem může státní zástupce podat soudu návrh na potrestání, podmíněně odložit podání návrhu na potrestání, věc odložit, věc odevzdat orgánu, příslušnému k projednání přestupku, nebo ke kárnému či kázeňskému projednání, věc vrátit policejnímu orgánu k doplnění, předat věc policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání. 2.2 Předběžné projednání obžaloby Předběžné projednání obžaloby obecně Předběžné projednání obžaloby, které se koná zásadně v neveřejném zasedání (avšak považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání obžaloby veřejné zasedání) je samostatným fakultativním (nezávazným) stadiem trestního řízení. Soud v něm přezkoumává, zda poskytují výsledky přípravného řízení spolehlivý podklad pro další soudní řízení. Zároveň přezkoumá, zda bylo přípravné řízení konáno v souladu se zákonem, zejména zda nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu. Podmínkou pro to, aby po přípravném řízení následovalo předběžné projednání žaloby je fakt, že přípravné řízení bylo skončeno podáním obžaloby. Podáním obžaloby přechází trestní věc na soud. Za hlavní cíl předběžného projednání obžaloby považujeme přezkoumání podané obžaloby z hlediska, zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména zda je dána věcná a místní příslušnost soudu k podání věci, zda v přípravném řízení nedošlo 21

22 k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem a zda byly v přípravném řízení objasněny základní skutečnosti, bez kterých není možno hlavní líčení provézt a rozhodnout v něm. Co však není v žádném případě účelem předběžného projednání, řešit otázku viny obviněného ani odstraňovat vady přípravného řízení. Předběžné projednání obžaloby však plní také významnou funkci, kterou nazýváme funkcí odklonnou, kdy u méně závažné trestné činnosti je možno využít různých forem tzv. odklonu (podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání a u mladistvých odstoupení od trestního stíhání). Při předběžném projednání obžaloby přezkoumá soud vždy celou obžalobu a předseda senátu z toho hlediska podá zprávu Důvody předběžného projednání Obžalobu podanou u soudu přezkoumá v celém rozsahu a ze všech hledisek předseda senátu. Podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je nutno tuto obžalobu předběžně projednat v zasedání senátu či o ní může nařídit hlavní líčení. V rámci usnadnění rozhodnutí může předseda senátu vyslechnout obviněného, avšak tento výslech nesmí být zaměřen k předmětu obvinění. Předseda senátu zároveň může opatřit potřebná vysvětlení, která mohou spočívat v objasnění jen těch otázek, které slouží k závěru, zda bude nařízeno hlavní líčení či předběžné projednání obžaloby. Po přezkoumání obžaloby předseda senátu: - v případě, že obžaloba představuje spolehlivý podklad pro projednání věci v hlavním líčení a není shledán žádný důvod pro předběžné projednání obžaloby, nařídí hlavní líčení - učiní jiný úkon směřující k rozhodnutí věci, včetně pověření probačního pracovníka (dohled nad obviněným spočívající jednak v pozitivním vedení a pomoci obviněnému či v kontrole jeho chování) k úkonům, které mají směřovat k podmíněnému zastavení trestního stíhání, nebo schválení narovnání, nebo jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení - nařídí předběţné projednání obţaloby, protože obžaloba pro nedostatky a některé důvody vyjmenovaných v 186 (např. věc patří do příslušnosti jiného 22

23 soudu, jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání a další) není náležitým podkladem pro hlavní líčení Rozhodnutí v předběžném projednání obžaloby Po předběžném projednání obžaloby soud učiní rozhodnutí, které má formu usnesení a nabývá právní moci a je vykonavatelné podle obecných ustanovení o právní moci a vykonavatelnosti usnesení. Proti rozhodnutí ve formě usnesení, jimiž soud rozhoduje v předběžném projednání obžaloby, je dle trestního řádu přípustná stížnost (opravný prostředek). Tato stížnost má, kromě stížnosti proti rozhodnutí o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Okruh osob, které mohou stížnost podat, vymezuje trestní řád. Jedním z rozhodnutí je předloţení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, který je podle něj příslušný. Výjimkou je ovšem situace, kdy byla věc soudu přikázána nadřízeným soudem. V takovém případě nemůže soud takto rozhodnout. Za další možné rozhodnutí soudu považujeme tzv. postoupené věci. Soud postoupí věc jinému orgánu v případě, že z výsledků přípravného řízení nepochybně vyplívá, že nejde o trestný čin, ale skutek by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek, jiný správní delikt či kárné provinění. V případě, že již ve fázi předběžného projednání obžaloby je zřejmé, že řízení před soudem po provedeném hlavním líčení skončí zastavením trestního stíhání nebo zproštěním obžaloby zastaví soud trestní stíhání. Může se ovšem stát, že soud při předběžném projednání obžaloby dospěje k závěru, že jednání obviněného nenaplňuje znaky žádného trestného činu. V takovém případě soud nemůže trestní stíhání zastavit, aniž by zkoumal, zda nejde o přestupek a nepřichází tak v úvahu postoupení případu příslušnému orgánu. Soud může vydat na základě výsledků předběžného projednání obžaloby také rozhodnutí o přerušení trestního stíhání a to ve stejném rozsahu jako v přípravném řízení. Po předběžném projednání obžaloby může soud vydat také rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, je-li to třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem. Závažnými procesními vadami přípravného řízení rozumíme pouze takové vady, které samy o sobě nebo ve spojení s jiným závažným způsobem zpochybňují zákonnost přípravného řízení a jeho výsledků. Zároveň se jedná o vady, které mají za následek, že k některým úkonům nelze přihlížet 23

24 jako k důkazu. Závažnými procesními vadami může být např. okolnost, že proti tomu, na koho byla podána obžaloba, nebylo zahájeno trestní stíhání, nebo že obžaloba byla podána pro jiný skutek, než pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Za závažnou procesní vadu považujeme zároveň situaci, kdy byly důkazy získány nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení. Soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření, pokud je třeba k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné ve věci v hlavním líčení rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo zřejmě na újmu rychlosti řízení. Důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření k objasnění základních skutkových okolností může být například okolnost, že totožnost obviněného musí být spolehlivě zjištěna v přípravném řízení, že v přípravném řízení nebyla náležitě objasněna příčetnost obviněného jako základní podmínka jeho trestní odpovědnosti. Rozhodnutí soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání a narovnání je způsob, který slouží k rychlejšímu, méně formálnímu, přesto však účinnějšímu postihu méně závažné kriminality. Odstoupení od trestního stíhání je dalším možným rozhodnutím, které může vydat soud po předběžném projednání obžaloby. Toto rozhodnutí vydá soud v trestních věcech mladistvých. Soud může po předběžném projednání obžaloby vydat rozhodnutí o vazbě. Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud při předběžném projednání obžaloby o dalším trvání vazby. V případě, že soud neshledá při předběžném projednání obžaloby žádný důvod pro výše uvedené způsoby rozhodnutí, předseda senátu nařídí hlavní líčení, které již nemůže odvolat a nařídit předběžné projednání obžaloby. 2.3 Hlavní líčení Hlavní líčení obecně Za nejdůležitější stadium trestního řízení můžeme považovat hlavní líčení, které je ústní a obvykle se charakterizuje jako jádro trestního řízení. V hlavním líčení se rozhoduje o hlavní otázce trestního řízení, a to o vině a trestu, popřípadě o ochranném opatření a náhradě škody. 24

25 Zásada obžalovací, zásada oficiality, vyhledávací, zásada zajištění práva na obhajobu, zásada veřejnosti, ústnosti, bezprostřednosti, volného hodnocení důkazů, to jsou základní zásady trestního řízení, které se právě v hlavním líčení uplatňují v nejširší míře. Celý průběh hlavního líčení je v zásadě určen obžalovací zásadou. Obžaloba, obhajoba a rozhodování věci jsou rozděleny mezi samotné procesní subjekty, jejichž procesní funkce jsou předem dány. Právě tento fakt je zárukou, že je vytvořen základní předpoklad pro sporný průběh řízení. Stejná práva podávat návrhy, k návrhům a tvrzením druhé strany se vyjadřovat, nabízet důkazy prokazující svá tvrzení, klást vyslýchaným osobám otázky, vyjadřovat se k ostatním prováděným důkazům a zásadně ve stejném rozsahu i provést důkazy samy, vznášet námitky proti způsobu provádění úkonu soudu, právo pronést závěrečnou řeč, širokou možnost podávat opravné prostředky včetně návrhu na obnovu řízení má stejné právo žalobce tj. státní zástupce a obžalovaný spolu s obhájcem. Proto procesní postavení státního zástupce a obžalovaného s obhájcem považujeme za tzv. procesně rovnoprávné. Státní zástupce, který rozhodoval o postupu v přípravném řízení a o podání žaloby má v hlavním líčení a vůbec v řízení před soudem postavení strany. Žalobce tj. státní zástupce, který je povinen prokazovat vinu obžalovaného, navrhuje a předkládá před soudem důkazy. Objasnění všech podstatných skutečností rozhodných z hlediska obžaloby, i to je smyslem vystupování státního zástupce v hlavním líčení trestního řízení. Přesto-že státní zástupce má v řízení vystupovat objektivně, nestranně, nezaujatě a nikoliv jednostranně, zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy, které podporují obžalobu. Avšak z jeho povinnosti pro objektivnost, nestrannost, nezaujatost a nejednostrannost vyplívá, že státní zástupce musí v hlavním líčení upozorňovat také na okolnosti svědčící ve prospěch obviněného a nabízet o nich důkazy. A v neposlední řadě i obžalobu vzít zpět až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě, může státní zástupce. Obviněnému je zaručeno právo na obhajobu. A to především prostřednictvím obhájce, který je v případě potřeby obviněnému neprodleně ustanoven. Zásadně rovnocenné postavení strany obhajoby s žalobcem tj. státním zástupcem má při provádění důkazů. Obžalovaný má právo se hájit sám podle svého uvážení. Může být tedy i zcela pasivní. Obžalovaný nesmí být nucen k procesní iniciativě. 25

26 Dominantní role, která je rozdělena mezi předsedu senátu a senát, náleží v hlavním líčení soudu. Soud přezkoumá v hlavním líčení obvinění obsažená v obžalobě a provádí o nich důkazy za aktivní účasti strana a zároveň nese konečnou odpovědnost za to, že budou provedeny všechny důkazy potřebné pro rozhodnutí. Soud musí v hlavním líčení trestního řízení objasnit rozhodné skutečnosti jak v neprospěch obviněného, tak i v jeho prospěch. Po podání žaloby postupuje soud z úřední povinnosti tak, aby řízení směřovalo k vyřízení věci. Těžiště dokazování a rozhodnutí v trestním řízení je v hlavním líčení. Předcházející stadia tj. přípravné řízení a předběžné projednání obžaloby mají mít jen přípravnou a předběžnou povahu Příprava hlavního líčení Cílem přípravy k hlavnímu líčení je dosáhnout projednání obžaloby a rozhodnutí o ní uceleně v jediném hlavním líčení bez odročení. V případě, že výsledky přípravného řízení odůvodňují v dostatečné míře postavení obviněného před soud, doručí předseda senátu, obžalovanému do vlastních rukou, obhájci, zákonnému zástupci obžalovaného, orgánu pověřenému péčí o mládež v řízení ve věcech mladistvých, poškozenému, zúčastněné osobě, opis obžaloby. Zároveň tyto osoby vyzve k včasnému sdělení návrhů na provedení dalších důkazů v hlavním líčení a uvedení okolností, které mají být těmito důkazy objasněny. Obžalovanému a obhájci je obžaloba doručována zpravidla s předvoláním k hlavnímu líčení. K hlavnímu líčení se předvolává obžalovaný, svědci, znalci. Předvolat osoby k hlavnímu líčení je nutno jen ty, jejichž přítomnost u hlavního líčení je nutná. Přítomnost předvolaných osob, které se k hlavnímu líčení nedostaví, je možno vynucovat předvedením nebo uložením pořádkové pokuty. Ostatní osoby se o hlavním líčení jen vyrozumívají. Přesto je přítomnost státního zástupce a při nutné obhajobě i obhájce, což jsou osoby, které se o hlavním líčení jen vyrozumívají, nutná. Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti (nepřetržitá fyzická přítomnost v jednací síni, kde probíhá hlavní líčení, od počátku až do konce) všech členů senátu, zapisovatele a státního zástupce. 26