Svatý Augustin. Dilige, et quod vis fac. Miluj a čiň, co chceš. In Ioanis Ep. 7,8 Všechno mohu v tom, který mě posiluje Fil.

Transkript

1 Svatý Augustin Dilige, et quod vis fac Miluj a čiň, co chceš. In Ioanis Ep. 7,8 Všechno mohu v tom, který mě posiluje Fil. 4, 11-12

2 Život * AD Narozen v Thagaste (severní Afrika) Vzdělanec učitel rétoriky, vzdělání v sedmi svobodných uměních Četba Hortensia (Cicero) ho přivádí k filosofii Učitelem rétoriky postupně v Thagaste, Kartágu, Římě a Miláně.

3 Život Postupně vyznavačem manichejství a novoplatonismu Roku 387 konvertoval ke křesťanství Po konverzi se vrací do Severní Afriky Zakládá klášterní domy (augustiniánská řehole) Zvolen biskupem v Hippo regius Umírá ve městě obklopeném germánskými vojsky

4 Duch, duše a tělo De lib II,XVI,41; Conf. 13,XXII-XXIII Tělo je více než nic Duše je celým životem těla Vždyť tak jako je celým životem těla duše, tak je blaženým životem duše Bůh. Bůh je životem duše, a když člověk Boha pozná:...stav se člověkem duchovním, posuzuje vše, co podléhá jeho úsudku, ale sám nebývá posouzen od nikoho. I.Kor. 2, 15

5 Poznání (Boha) Conf. 7,XVII; De lib. 2,III,7 Člověk poznává duší (bez duše je tělo mrtvé). Duše vnímá vnější dojmy pomocí těla svými vnitřními mohutnostmi a jejich poznání předává mohutnosti soudné k rozumovému úsudku. Vnější dojmy, vnitřní obrazotvornost a úsudek jsou všechny měnitelné. Neměnitelné je více než měnitelné. (nepochybné poznání získané povznesením mysli) Neměnitelné existuje = Bůh existuje

6 Víra De Civ. Dei XI,2-3; De mag. 37; Serm. 18,3, De Trinit. 9,1,1 Víra = myslet se souhlasem (cum assensione cogitare) Víra předpokládá rozumové poznání Víra předpokládá autoritu Autorita Absolutní (božská) Lidská Nutná pro porozumění zjevených pravd Užívaná všude ve společnosti Může se mýlit

7 Rozum a víra De Civ. Dei XI,2-3; De magistro 37-38; Serm. 18,3, De Trinit. 9,1,1 Rozum očištěný vírou poznává lépe Na všechny věci, které chápeme, se tážeme ne mluvícího, který se zvnějšku ozývá, nýbrž Pravdy, vládnoucí uvnitř nad samou myslí, a abychom se jí tázali, jsme snad pobízeni slovy. Ten však, jenž je tázán, nás poučuje, Kristus, o němž bylo řečeno, že přebývá ve vnitřním člověku, tj. nezměnitelná ctnost Boží a věčná moudrost. (De magistro 38) Plné poznání Pravdy bude až po tomto životě

8 Učení, autorita a rozum De Ordo II,26; De Magistro 37 a 40 Autorita a rozum jsou základem učení Z hlediska času je přednější autorita, z hlediska věci však rozum. Kdo vstoupí do této brány, přidržuje se bez jakéhokoli váhání předpisů pro nejlepší život, a teprve, když se jimi stane učenlivým, pozná, i jak je rozumné to, čeho následoval před rozumem, i co je sám rozum, jehož následuje a jejž chápe, opustiv kolébku autority a jsa upevněn a připraven, i co je duch, v němž je všechno obsaženo nebo spíše on je vším i co je počátek všeho, ležící mimo všechno. K tomuto poznání mohou dojít v tomto životě jen málokteří, za toto poznání nikdo ani po tomto životě.

9 Řád bytí De ordo II,14-15; De Civ. 1,XI,16 a 1,XII,2-5 ; De lib. 3,IX,24; ; Conf. 13,XXX Neboť jelikož Bůh je svrchované bytí, tj. v nejvyšším stupni jest a proto jest neproměnný: věcem, které stvořil z ničeho, dal bytí, ale nikoli bytí svrchované, jaké má on: jedněm dal bytí více, jiným méně, a tak uspořádal přirozenosti podle stupňů bytí. Tudíž té přirozenosti, která v nejvyšší míře jest, jejímž působením je všecko, co jest, té je protichůdná jenom ta přirozenost, která není. De Civ. 1,XII,2-5

10 Řád dobra (ordinatio) De ordo II,14-15; De Civ. 1,XI,16 a 1,XII,2-5 ; De lib. 3,IX,24 a 3,V,12-13; ; Conf. 13,XXX Tedy všechny přirozenosti, protože jsou a tudíž mají svůj způsob, svůj tvar a jakýsi vlastní vnitřní soulad, jsou ve skutečnosti dobré. Jsou-li tam, kde mají podle podle přirozeného řádu býti, uchovávají svoje bytí v té míře, ve které je obdržely; a ty, které neobdržely bytí ustavičné, mění se k horšímu nebo k lepšímu podle potřeby a pohybu bytostí, jež jsou Stvořitelovým zákonem poddány, spějíce božskou prozřetelností k tomu konci, který zahrnuje způsob řízení vesmíru. De Civ. 1,XII,5

11 Cíl lidského života Conf. 10, XX-XXIII; De lib. 1,XIII,29-30 a 2,XIII,35; De Civ. 1,X,3 Všichni rozumní lidé chtějí být blažení Aby totiž člověk uměl sám sebe milovati, jest mu dán cíl, k němuž má odnášeti všechno své konání, má-li být blažený; vždyť ten kdo se má rád, nechce nic jiného než být blažený. Tímto cílem je pak spojení s Bohem. De Civ. 1,X,3 A sama věčná blaženost jest: Radovati se v Tobě, z Tebe, pro Tebe. To jest věčná blaženost a nic jiného. Conf. 10, XXII

12 Svobodná vůle De Lib 2,XVII,46 Předpoklad pro získání blaženosti Dobra Velká Ctnosti Střední Duševní síla = svobodná vůle Malá Tělesná potěšení Vůle získá velká a neproměnná dobra, pokud je chce, i když je sama prostředkem. Chce-li nižší (vnější, osobní) dobra, hřeší a je spravedlivě potrestána.

13 Svobodná vůle a Boží předvědění De Lib 2,XVII,46 Lidská vůle je svobodná X Bůh ví všechno dopředu Paradox. Křesťan má věřit obojímu.

14 Bůh De Civ I,VII,30, Conf 7,IV, De Lib 3,13,36, De Trin 8,3,4 Neměnný, nedělitelný, neporušitelný, neomezený, neměnné vůle Avšak koná je a uskutečňuje jeden pravý Bůh, jako Bůh, tj. je všude celý, nejsa omezen žádnými místy, nejsa svázán žádnými pouty, nejsa dělitelný v žádné části a po žádné stránce měnitelný, plně nebe i zemi svou přítomnou mocí, aniž toho jeho bytost potřebuje. Věčný, všemohoucí, vševědoucí, nejvyšší bytí a dobro

15 Přeměňujte se obnovou mysli své, abyste zkoušeli, co jest vůle Boží, co totiž je dobré, příjemné, dokonalé. (Řím 12,2) Kdo totiž je obnoven v mysli a vidí okem rozumu Tvou pravdu, nepotřebuje již lidského průvodce, aby dle jeho vzoru jednal. (Conf. 13, XXII)

16 Zmíněná Augustinova díla latinsky a česky De libero arbitrio O svobodném rozhodování in: Augustin: Člověk, Říman, světec, Vyšehrad, Praha 2000 De Civitate Dei O boží obci, Karolinum, Praha 2007 Confessiones Vyznání, Kalich, Praha 1990 De Magistro, De Ordo De Trinitate In Ioannis Epistulam Sekundární literatura: O učiteli, O pořádku in: Svoboda, Karel: Estetika svatého Augustina, Karolinum, Praha 2000 O Trojici in: Novák: Josef J.:Patristická čítanka, Praha 1983 Výklad k 1. listu sv. Jana in: Novák. J.: Šestá patristická čítanka, Česká katolická charita 1989 Markus, R.A.: Marius Victorinus a Augustin in: Armstrong: Filosofie pozdní antiky, OIKYMENH, Praha 2002