Stručný salesiánský nekrolog

Transkript

1 Stručný salesiánský nekrolog

2

3 Stručný salesiánský nekrolog

4

5 Stručné životopisy zemřelých českých salesiánů, sester salesiánek FMA a některých význačných spolupracovníků a hlavních představených z počátků budování českého salesiánského díla. Tento nekrolog je desetiletá práce, sestavená ze vzpomínek pamětníků, abychom se povzbudili vytrvalostí, obětavostí i salesiánskými ctnostmi našich zemřelých. Oni nejen vybudovali domy, ale také vychovali generaci praktických křesťanů i spolupracovníků, kteří nám dnes pomáhají. Příkladem osobní svatosti a nadšením získali všeobecné sympatie pro české salesiánské dílo, ve kterém my dnes pokračujeme. Plánky hřbitovů (II. brožurka) nám mají pomoci, abychom s vděčností alespoň občas navštívili jejich hroby v naší blízkosti, zastavili se při svém cestování se u těch vzdálenějších a poprosili naše zemřelé o duchovní i materiální pomoc v apoštolátu, který oni v naší vlasti začali. 47. článek Pravidel nás povzbuzuje, abychom si zemřelé spolubratry připomínali každodenně při jedné ze společných modlitebních chvil, na 76. článek Pravidel by neměli zapomenout spolubratři kněží a ředitelé komunit při úmrtí spolubratra, hlavního představeného, rodičů, při exerciciích, 1. února, 5. a 25. listopadu. V Praze, L. P P. Miloslav Frank SDB Technická spolupráce: P. Hynek Černoch SDB Helena Mrázková ASC 5

6 ABECEDNÍ SEZNAM SPOLUBRATŘÍ S DATEM ÚMRTÍ Albera Paolo Albrecht Viktor Astr Alfréd Babiak Josef Baran Petr Bartušek Rudolf Basovník Vojtěch Běhal Josef Biálek Josef Bittner Jan Bokor Josef Botek Jan Coggiola Giuseppe Čepelka Karel Černý Jiří Čuřík Jaroslav Daněk František Demel Mojmír Dittrich Ladislav Divoš Karel Doležal Václav Doležal Václav Dombek Bedřich Durčík Bohumil Dvořák Antonín Dvořák Stanislav Fabík Josef Frélich Vojtěch Frýdecký Václav Frydrych Alois Fuglík Vojtěch Hasilík Mětoděj Hladký Antonín Hlaváč František Hlaváček Josef Hlavatý Josef Hnila František Holíbková Anežka Holík Augustin Holík Josef Homola Jan Honka Jan Honka Josef Horáček František Horník Josef Horký Martin Hrobař Antonín Hromádko Jan Hronek Miloslav Hruška Josef Hudeček František Hynek Václav Chudárek Rudolf Chylík Zdeněk Janda Vincenc Janovský Ignác Januš Josef Jeřábek Jan Jeřábek Pavel Jiříček Jan Jurečka Stanislav Jurečka František Juroška Cyril Kala Josef Kašík Josef Kašík Stanislav Kašparová Milada Klement Met. Karel Kolrus Emanuel Komárek Václav Kováč Alfons Krčmář Karel Krhut Jan Krpec František Krutílek Antonín Krutílek František Kubín Josef Kudela Tomáš Kulač Jaroslav Kuřík Jan Langer Eduard Lank Jaroslav Ledvinka Jan Lepařík František

7 Lepařík Josef Malota František Manďák Josef Marek Jan Med Oldřich Mikulík František Míša František Mrtvý Václav Mrtvý Vincenc Musial Ladislav Muška Josef Navrátil Jakub Netušilová Marie Netušilová Anna Novosad Josef Ondrášek Vladimír Papica Miloslav Pavelka Josef Pitrun František Planita Josef Plywaczyk Stanislav Poděbradská Marie Poláček Jaroslav Polák Karel Preclík Jeroným Pucholt Kamil Renza Jan Ricaldone Pietro Ricceri Luigi Rinaldi Fillipo Rochla Antonín Roubal Antonín Rýdel Josef Semela Josef Schneider Josef Siuda Ludvík Slavík Oldřich Slovák Alois Smékal Josef Směták Antonín Soukup Jaroslav Stejskal Bohumil Stuchlý Gerhard Stuchlý Ignác Šafařík Josef Šánek Jarolím Šarman Jan Šilar Vojtěch Šimčík Josef Šindler Jaroslav Šiška Josef Škurka Emil Špán Ivo Špok Rudolf Štancl Augustin Šuta František Švec Alois Tatýrek Ignác Taťák Vítězslav Tlustý Vladimír Tomáš Vojtěch Topinka Josef Trnčák Vojtěch Trochta Štěpán Vagač Viliam Vandík Josef Vandík Štěpán Valerián Josef Vašina Miroslav Vecchi Juan Ed Večeřa Josef Veselý Alois Veselý František Viganó Egídio Vinklárek Oldřich Vitásek František Vlček Václav Vlk Alois Vrátník Jaroslav Vtípil Jan Vyoral Alois Walland František Zerzán Josef Ziggiotti Renato Zmrzlík Alois

8 LEDEN P. Jan JEŘÁBEK * Rodák ze Štramberku. Noviciát ukončil sliby v roce 1935, asistentem byl v Ostravě. Za německé okupace musel pracovat ve Zlíně u Bati. Na konci války, po osvobození koncentračního tábora v Dachau, jel za dramatických okolností pro pražského ředitele P. Štěpána Trochtu, který tam byl vězněn. Na kněze byl vysvěcen v r Od dubna byl internován v koncentračním táboře v Želivě. Po propuštění pracoval v podniku Tatra v Kopřivnici jako elektrikář, vystudoval večerní průmyslovku. Tam byl zaměstnán až do důchodu do r Po politickém uvolnění v r vypomáhal v duchovní správě v Ostravě-Třebovicích. Když mu byl po třech letech odebrán státní souhlas, vypomáhal tajně jako kněz, kde bylo potřeba, i když za to hrozil policejní postih a případně vězení. Otec Jan si zachoval až do konce života bystrost ducha a dobrou paměť. Dovedl svým vlastním humorem šířit optimismus a úsměv. Zemřel po krátké nemoci a je pohřben v rodinném hrobě ve Štramberku. (PH 46) Mons. Martin HORKÝ, * význačný dobrodinec Zemřel a byl pohřben v Polešovicích u Uherského Hradiště ve věku 81 let. Byl 27 let farářem v Polešovicích, do jeho farnosti patřil Ořechov. Byl nadšeným dobrodincem salesiánů v Ořechově. (PH 64) 8

9 P. Josef VANDÍK * Rodem z Polešovic, zemřel ve věku 80 let a byl pohřben v kněžském a zároveň salesiánském hrobě v Polešovicích u Uh. Hradiště. V r odjel do italské Perosy. Po vysvěcení působil hlavně v Praze a Pardubicích. Byl dobrosrdečný, ochotný ke každé práci, úspěšný salesiánský ekonom. Byl rodným bratrem dříve zemřelého salesiána ThDr. Štěpána Vandíka. Po internaci v Oseku, za komunismu, byl zaměstnán jako účetní. V důchodu sloužil dlouhá léta v Karlových Varech jako duchovní u sester boromejek. (PH 64) P. Josef ZERZÁN * Narozen v Lubné u Sebranic. Do Fryštáku nastupoval jako vyučený tesař. Své znalosti uplatnil v r v Hodoňovicích, kde s bohoslovci za Německa budovali nový ústav. Knězem se stává v r Byl katechetou, zpovědníkem, ekonomem a školním rádcem. Po internaci byl přidělen s ostatními řeholníky na stavby přehrad. Později byl v duchovní správě na různých místech. Nakonec se stal duchovním v domovech Sester sv. Vincence v Přepychách u Opočna. Tam také umírá na první pátek ve věku 95 let. Odpočívá v kněžském hrobě v Přepychách. Byl neúnavným pracovníkem, pracoval fyzicky i duševně. Přeložil mnoho snů Dona Boska, životopisy význačných spolubratří z celého světa, kteří zemřeli v pověsti svatosti, sepsal mnoho promluv na duch. cvičení, nechal zhotovit a šířil katechetická razítka, pomáhal na přehradách s výchovou mladých spolubratří a aspirantů. Vždy horlivý a důsledný v praktikování chudoby. (PH 13) P. Zdeněk CHYLÍK * Narozen v Tišnově, zemřel v Brně, měl 55 let. 16 let působil v Brně, poslední roky v kostele na Křenové ulici. Zemřel při výkonu kněžské služby v krematoriu v přestávce mezi dvěma pohřby na lavičce mezi hroby. Povolání získal v brněnské salesiánské oratoři. Vynikal skromností, laskavostí a obětavostí. Cokoliv dělal, konal pečlivě. (PH 1) 9

10 P. František LEPAŘÍK * Rodák z Olomouce-Hodolan. Pán ho povolal k sobě na cestě za apoštolátem. Zemřel na stanici autobusu ve věku 79 let. Pohřeb měl zároveň s P. Chylíkem v Brně. V r po maturitě odjel do italské Perosy, čtyři roky po svém rodném bratru Josefovi. 45 roků působil v Brně, apoštoloval, za totality vypomáhal tajně kněžskou službou bez souhlasu tehdejších komunistických úřadů. Zpovídal, léčil bylinami, radil v rodinných těžkostech. Byl nadšeným ctitelem P. Marie Pomocnice. Vystavěl v Brně-Žabovřeskách první salesiánskou oratoř, a to v době války, kdy nebyl k dostání stavební materiál. Stále činný, usměvavý a nadšený pro apoštolát. (PH 1) Ignác TATÝREK, koadjutor * Rodák z okolí Brna, zemřel a byl pohřben v Brně v 80 letech věku. Byl vyučen zedníkem, do noviciátu přišel v padesáti letech. Po internaci v Oseku byl 27 let domovníkem v brněnské oratoři, kde komunisté zřídili hudební školu. Byl zbožný, prostý, srdečný. Rád hrával na tahací harmoniku. (PH 1) Viktor ALBRECHT, klerik, misionář * Rodák z Humpolce, zemřel v Jaboatao v Brazílii ve 29 letech. Jeden z prvních českých chlapců, kteří odjeli z Perosy přímo na misie. Velmi pracovitý, svědomitý a obětavý v těžkých brazilských podmínkách. Do Perosy přijel, když mu bylo 20 let. 10

11 Služebník Boží P. Ignác STUCHLÝ * Narozen v Boleslavi v Horním Slezsku, odpočívá na fryštáckém hřbitově. Dožil se 84 let. Do Turína na formaci odjel v r. 1894, bylo mu 25 let. Do svých 55 let žil salesiánský život ve Slovinsku. V tomto pokročilém věku jej představení posílají do italské Perosy, aby tam začal české salesiánské dílo. V roce 1927 stěhuje české salesiánské dílo do Fryštáku. Když slavil své 70. narozeniny, bylo českých salesiánů téměř 200. Jeho pokora, dobrota, zbožnost, ctnost chudoby a neúnavná pracovitost byla vložena do základů českého salesiánského díla. Po komunistické internaci řeholníků v r byl odvezen do domova důchodců v Lukově u Fryštáku, který vedly řeholní sestry a tam prožil poslední tři roky svého života. V r začalo diecézní řízení k beatifikaci, které bylo ukončeno v r a proces byl předán do Říma. (PH 53) Václav VLČEK, koadjutor * Pocházel z Březové u Vítkova, kde byl také pohřben ve věku 51 let. V rodině Dona Boska prožil 37 let. Nemoc páteře, skolióza, mu neumožnila stát se knězem, i když po tom silně toužil. Měl jedinečnou paměť na dějiny a data. Byl vlídný a projevoval pochopení pro bolesti druhých, ochotný, trpělivý s druhými, ale také se svou nemocí. Hlubokou zbožnost projevoval častými krátkými návštěvami kaple. Byl pohřben v rodinném hrobě. (PH 43) P. Antonín HROBAŘ * Narozen i pohřben v Polešovicích ve věku 60 let. V salesiánské rodině prožil 42 roky. Přispěl organizací i vlastní prací ke generální opravě salesiánského domu v Ořechově, který byl v době, kdy jsme ho dostali, neobyvatelný. Po r zorganizoval také úpravu kaple v Ořechově podle pokoncilních směrnic. Byl klidný, ale vytrvalý organizátor, opravdu zbožný a skromný. Odpočívá v kněžském a salesiánském hrobě v Polešovicích. (PH 64) 11

12 P. František KRUTÍLEK * Rodák z Janovic u Nového Jičína. Umírá v 85 letech a je pohřben ve Starém Jičíně. Přišel jako první žák v r do Fryštáku. V roce 1938 odjíždí do Itálie na teologii. Právě vypukla světová válka, on zůstává v Itálii a zapojuje se do českého zahraničního odboje se spolubratrem P. Krčmářem. Po návratu do vlasti se stává sekretářem P. Štěpána Trochty, ředitele pražského salesiánského ústavu, a po jeho jmenování biskupem s ním přechází do Litoměřic. V r je odsouzen na 12 let jako vatikánský špion. V r nastupuje do duch. správy v Novém Jičíně, kde neúnavně opisuje stovky promluv kardinála Trochty a náboženské texty. Přes vážnou oční chorobu a později úplné oslepnutí denně celebruje věřícím zpaměti ve Španělské kapli v N. Jičíně. Byl vzorem svou zbožností a pokorou. Umírá na cestě domů při návratu ze mše sv. (PH 29) don Juan Edmundo VECCHI, * hlavní představený Byl osmým nástupcem Dona Boska. Narodil se Byl 6 let hlavním představeným (od do ). V té době bylo salesiánů. Navštívil dvakrát naši provincii. Před službou hlavního představeného byl členem hlavní rady jako latinsko-americký regionál, rádce pro pastoraci mládeže a vikář P. Bedřich DOMBEK * Narodil se ve Slezsku v Bělé u Chuchelné, kde je také pohřben. Nadšený hudebník. Zakládá kapelu internistů v pražském salesiánském domě a vede ji do Paříže na světové skautské jamboree, kde měli veliké úspěchy. V r odchází do duchovní správy v Ostravě- Michálkovicích, kde umírá v 77 letech, raněn kladivem do hlavy mladým násilníkem. (PH 16) 12

13 P. Josef SCHNEIDER, misionář * Byl jedním z prvních salesiánů misionářů z naší vlasti. Narodil se v Heřmanicích u Horní Police nedaleko České Lípy, ještě za Rakousko-Uherska. V České Lípě vystudoval zemědělskou školu. V roce 1920 vstoupil do salesiánského aspirantátu v rakouském Fulpmes. V noviciátě byl v letech v Brazílii, věčné sliby tam složil v Jaboatao roku Teologii studoval v Turíně na Crocetě a kněžské svěcení mu udělil kardinál Fossati Celý další život prožil v Brazílii, kde založil a postupně vedl čtyři misijní stanice. Nejvýznamnější byla stanice svatého Gabriela ve státě Rio Negro. Otec Josef byl vynikajícím znalcem indiánských jazyků, do kterých překládal misijní literaturu. Jako zemědělský odborník bojoval proti škůdcům rostlin. Byl také dobrým kartografem. Zemřel ve věku 81 let v misijní stanici v městě Santa Isabel, kde byl také čestným občanem P. Jarolím ŠÁNEK * 1914 Rodem z Bylnice, pohřben v Tanvaldě ve věku 66 let. Ve Fryštáku začal studovat v r By1 školním rádcem v pražském domě, oblíbený sportovec. Po propuštění z internace v Oseku prožil psychický zlom a žil v ústraní. Nestýkal se se spolubratry. (PH 47) P. František HORÁČEK * Narozen i pohřben v Chromči u Postřelmova v 78 letech. V r přišel do Fryštáku. Tam se také po 13 letech vrátil jako kaplan. Po propuštění z internace v Oseku a z vojny od PTP odchází k rodičům a vypomáhá v zemědělství. V r se stává kaplanem v Zábřehu na Moravě. V posledních dvou letech života mu byly postupně amputovány obě nohy. Snášel to trpělivě, i když mu jeho nemohoucnost občas narušila vnitřní vyrovnanost. Pohřben je v rodinném hrobě rodičů. (PH 17) 13

14 P. Vojtěch TRNČÁK, misionář * Rodák z Polešovic, zemře1 jako misionář v Santiago de Chile ve věku 84 let. Do Fryštáku nastoupil v r Po noviciátě v r podal žádost na misie a odjel do Chi1e. By1 to neúnavný pracovník. Mnoho let působil jako prefekt. Tehdy to byla funkce ekonoma a zástupce ředitele. Ve stáří byl až do své smrti zpovědníkem ve svatyni P. Marie Pomocnice v Santiago de Chile. V posledních letech se modlíval 4 hodiny denně, nejraději růženec P. Alois VYORAL, misionář * Narozen v Komárově u Napajedel, pohřben v New Rochelle v USA. Dožil se 78 let. Do Fryštáku přišel v roce Roku 1946 odjíždí do Turína na bohosloví. Po kněžském svěcení odjíždí na misie do Mexika. Měl postupně různé funkce, většinou dělal ekonoma a faráře. Posledních 20 let pracoval mezi českými a slovenskými krajany. Udržoval korespondenci s českými salesiány a živě sledoval rozvíjející se dílo u nás po totalitě P. Jan JIŘÍČEK * Narozený v Olomouci. Měl jednoho bratra. Jako chlapec chodil do skautu, hrával hokej a patřil do společenství mladých věřících v Olomouci. Po ukončení základní školy studoval železniční průmyslovku v Šumperku. O prázdninách jezdil se salesiány na chaloupky. Po maturitě vstoupil do semináře v Litoměřicích. Studium bylo přerušeno dvouletou základní vojenskou službou. V totalitě prožil noviciát, období časných slibů a v r složil trvalý slib. Kněžské svěcení přijal v r v Olomouci a stal se kaplanem ve Zlíně. Tam pracoval do r. 1985, kdy nastoupil do Určic. V sousedních Vřesovicích založil a vedl učňovskou školu pro zedníky s internátem, které se věnoval s velkým nadšením až do konce života. V únoru 2006 se projevila vážná nemoc, které podlehl a zemřel v nemocnici v Olomouci. Je pohřben ve farnosti v Určicích. (PH 69) 14

15 ÚNOR 1. února PŘIPOMÍNKA VŠECH ZEMŘELÝCH SALESIÁNŮ P. František MIKULÍK * Rodák ze Stříteže nad Ludinou blízko Rožnova pod Radhoštěm. Po propuštění z internace pracoval manuálně. Teprve v r mohl nastoupit do duchovní správy. Za pobytu na faře ve Studénce byl večer přepaden, omráčen úderem do hlavy a přivázán k ústřednímu topení. Viníka tehdejší policie údajně nedokázala usvědčit. Následkem úderu do hlavy silně zapomínal a trpěl bolestmi hlavy. Od r až do své smrti žil jako duchovní v Městě Albrechticích u sester boromejek, které se o něj pečlivě staraly. František byl dobrým hudebníkem. Byl radostně ochotný každému vyhovět. Ani ve stáří a nemoci ho neopustila jeho dobrota a vlídnost. Pohřben v salesiánském hrobě v Ostravě (PH 62) P. Kamil PUCHOLT, misionář * 1900 Narodil se v Ústí nad L., zemřel v Recife v Brazílii v 71 letech. Byl německé národnosti a stal se salesiánem v rakouské provincii. Přišel do Fryštáku na výpomoc v r By1 katechetou ve Fryštáku, učil němčinu a hudbu a sám se učil česky. Když se otevřel r v Ústí nad L. dům pro německé chlapce, P. Pucholt tam přešel jako katecheta. Po dvou letech neúspěchu se dům zrušil a on odjel na misie do Brazílie, kde pracoval mezi německými vystěhovalci. Vynika1 bezmeznou trpělivostí a chování druhých si vždy vykládal v dobrém P. Vojtěch FRÉLICH * Rodem z Fryštáku, kde také očekává vzkříšení v kněžském hrobě. Dožil se 80 let. Jako bohoslovec musel za války na nucené práce do Německa. Po kněžském svěcení byl ředitelem filosofického studentátu v Hodoňovicích. Po internaci v Oseku nastupuje vojenskou službu u PTP (pracovní útvar beze zbraně). Po propuštění pracuje v Ostravě jako horník. V r byl odsouzen na čtyři a půl roku za podvracení republiky, protože vedl na Ostravsku mladé spolubratry a pomáhal jim žít salesiánským životem. Byl vlídný a laskavý ke všem. To mu získalo spoustu přátel také v práci. Byl vysoké postavy, úspěšný při volejbalu. Zemřel v Halenkovicích u Napajedel, kde byl v duchovní službě. (PH 53) 15

16 Emanuel KOLRUS, klerik * Rodem z Kyjova. Umírá v 38 letech jako novic v Hodoňovicích a tam je také pohřben. Pracoval ve Z1íně, by1 členem kroužku katolické mládeže. Někteří její členové se rozhodli stát se kněžími. Mezi ně patřil i Eman. V roce 1933 přišel do Fryštáku, ale pro nemoc musel studium přerušit. Přichází znovu v r Pán ho povolal k sobě v půlce noviciátu. Dával novicům dobrý příklad svou hlubokou zbožností a houževnatostí na cestě ke kněžství. Před odchodem na věčnost mu bylo umožněno složit sliby. (PH 20) Miloslav PAPICA, novic, klerik * Narodil se v Mezicích u Nákla, kousek od Olomouce, v rodišti také odpočívá. Prožil pouze 18 let života. Do Fryštáku přišel v roce V polovině noviciátu vážně onemocněl a byl poslán z nevhodného ostravského ovzduší k rodičům na Hanou. Když se plicní nemoc zhoršila, složil zavčas řeholní sliby do rukou ředitele P. Josefa Lepaříka. Krátce poté jej Pán povolal pro nebeskou odměnu. Byl trpělivý v nemoci, jemný, složil více básní. (PH 63) P. Josef VALERIÁN * Narodil se ve Zlámanci na Moravě, dožil se 76 let. Studoval ve Fryštáku. Po internaci v Oseku se mu podařilo za dramatických okolností překročit hranice a v italském Turíně začal studovat teologii. Jako kněz působil do konce života v Rakousku. Ve Vídni dosáhl doktorátu teologie. Od r až do konce života byl duchovním správcem Čechů a Slováků v Horním Rakousku a docházel do uprchlických táborů. Kromě toho vyučoval náboženství na školách. V devadesátých letech externě vyučoval na Teologické fakultě v Českých Budějovicích. V posledních letech života se zhoršovaly jeho potíže s cukrovkou a chorobou srdce. Vynikal velikou trpělivostí ve snášení tělesného i duševního utrpení. Měl vždy velikou radost, když se setkal s českými spolubratry. Zemřel v salesiánské komunitě v Linci na selhání srdce a tam také odpočívá na hřbitově sv. Barbory mezi spolubratry. 16

17 P. František WALLAND * Byl ředitelem na Rakovníku v Jugoslávii v r V roce 1929 byl jmenován inspektorem nově zřízené jugoslávské inspektorie, pod kterou tehdy patřilo Československo jako visitatorie. Často navštěvoval Fryšták, radil a povzbuzoval Pavel JEŘÁBEK, novic * Rodem z Mostu v Čechách, dožil se 31 let. Pohřben ve Flersch v Itálii. Po vojenské službě se dověděl o salesiánech. Sám byl iniciativní a uměl pracovat s mládeží. Po domluvě s českými spolubratry emigroval za totality do Rakouska, kde byl v aspirantátě a v noviciátě. V únoru jeli novici do Turína. Pavel nemohl přes hranice, neměl pas, byl exulant. Protože byl dobrým lyžařem, chtěl se dostat přes Alpy do Itálie na lyžích. Tam zahynul ve sněžné lavině. Pohřbili ho ve Flersch, na italské straně Alp, kde našli na jaře jeho pozůstatky P. Josef SEMELA * Narodil se v Luhačovicích. Zde byl také pohřben ve věku 79 let. Patřil mezi nejstarší české salesiánské misionáře. Do Itálie odjel s první výpravou českých hochů v r Tam se přihlásil na misie a odjel v r s Františkem Daňkem a Jos. Šafaříkem do Peru v Jižní Americe. Pro zdravotní potíže v tamním drsném podnebí se po válce v r vrátil do Československa. Až do internace byl zpovědníkem v Ořechově. Po propuštění z internace v Oseku pracoval manuálně v Luhačovicích. Přestože mu komunistické úřady nechtěly dát souhlas k výpomoci v duchovní správě, tajně misionářsky obětavě vypomáhal kněžím v okolí, kde bylo potřeba. Pro zhoršující se nemoci, které trpělivě snášel, se uchýlil do charitního domova pro staré kněze v Senohrabech u Prahy, kde také zemřel. (PH 8) 17

18 P. Josef BABIÁK * Byl druhým magistrem českých a slovenských noviců ve Sv. Beňadiku. Jako dvacetiletý odchází studovat do Itálie. V r byl vysvěcen a v r je ustanoven novicmistrem. Noviciát byl tehdy společný se Slováky, protože Československo byla jedna inspektorie. Don Babiák vynikal velikou spravedlností. Nikdy nebyl šovinistou, jak se to tehdy častěji stávalo na obou stranách. Čeští novicové si ho velmi vážili. Byl příjemný a skromný, měl veselou a žertovnou povahu. Dovedl vytvořit rodinné ovzduší. V r po násilném soustředění řeholníků v Podolinci utekl do Rakouska. Později tam byl v různých salesiánských domech ještě ve věku 70 let prefektem. Umírá na infarkt v 80 letech života mezi svými spolubratry v italské Latině P. Antonín DVOŘÁK, provinciál * Emeritní inspektor (provinciál). Rodem z Chvojnova u Pelhřimova, pohřben v Praze ve věku 92 let. V r odjíždí s prvními chlapci do Perosy u Turína. V roce 1927 skládá první sliby a v roce 1935 je v Jugoslávii vysvěcen na kněze. V roce 1939 byl jmenován novicmistrem, inspektoriálním rádcem a sekretářem inspektora P. Ignáce Stuchlého. Roku 1948 se sám stává inspektorem česko-moravské provincie a byl jím až do r V internaci v Želivě byl odsouzen na 21 let za tajný styk s mladými salesiány. Po tvrdých výslechách a 13 letech vězení byl propuštěn na svobodu. Tři roky pracuje manuálně. V r. 1971, třebaže nemocen, odchází jako duchovní správce k sestrám boromejkám do Moravských Budějovic, kde jim slouží 28 let až do své smrti. Dožil se tak vysokého věku 92 let díky pečlivému a obětavému ošetřování sester. Ve svém životě vynikal vlídností, pokorou a společenským chováním. Měl pochopení pro těžkosti spolubratří, rozdával pohodu a úsměv. Velkodušně odpustil všem, kteří mu ublížili tvrdými výslechy. Zasloužil se o úctu k Donu Boskovi na poutním místě Křemešník u Pelhřimova. By1 vyznamenán Svatým otcem papežským křížem Pro církev a papeže. Sepsal své vzpomínky pod názvem Životopisné fragmenty. (PH 2) 18

19 sestra Anežka HOLÍBKOVÁ, FMA * Rodačka ze Soběchleb u Lipníka nad Bečvou. Je první českou Dcerou P. Marie Pomocnice. V 18 letech odjíždí do Itálie zároveň s výpravou českých chlapců do Turína, Přes velké počáteční těžkosti i neznalost řeči vytrvá v povolání a později odchází na misie do Brazílie. Byla víckrát ředitelkou a později inspektorkou. Dožila se 82 let a měla velký zájem a radost ze založení díla Dcer P. Marie pomocnice u nás Jaroslav ŠINDLER, koadjutor * Narozen ve Vlkoši u Kyjova. Odpočívá na hřbitově ve Skoronicích u Kyjova. Ve svých 28 letech začíná aspirantát v Brně. Měl hudební nadání a naučil se hrát na housle a na harmonium. Po internaci v Oseku odchází s jinými spolubratry na přehrady Klíčavu a později na Křímov. Vynikal klidem, úsměvem a obětavostí. Byl vzorným v plnění řeholních povinností a ochotný pomoci druhým. Po odchodu do důchodu byl varhaníkem v Chomutově. Tam apoštoloval zpěvem a hudbou mezi mládeží. Po onemocnění Parkinsonovou chorobou odchází do Charitního domova pro řeholníky na Moravec ke čtyřem nemocným salesiánům. Zde zůstává čtyři roky upoután na lůžku. Umírá v 75 letech. (PH 36) P. František HNILA * Pocházel z Lukova u Zlína, kde byl také v 77 1etech pohřben. By1 sekretářem inspektora P. Ant. Dvořáka, inspektoriálním ekonomem a duchovním správcem kostela sv. Kříže v Praze. V roce 1950 byl internován v Želivě. Tam byl spoluorganizátorem tajného styku mezi představenými internovanými v Želivě a mladými spolubratry na svobodě. Po velmi tvrdých výslechách Státní bezpečnosti v Jihlavě byl odsouzen jako velezrádce a vatikánský špion k 23 letům vězení. S podlomeným zdravím nastupuje v r do duchovní správy ve Všemině a po 9 letech přechází do Rajnochovic na Valašsku. Odtud ho Pán povolává k sobě. Odpočívá v kněžském hrobě v Lukově u Fryštáku spolu se spolubratrem salesiánem P. Augustinem Holíkem. (PH 4) 19

20 P. Rudolf BARTUŠEK * P. Cyril MAREK, misionář * 1913 Narodil se v Dolních Bojanovicích. Ve Fryštáku studoval v letech , v noviciátě v Beňadiku byl v r Byl v ročníku P. Divoše a P. Stanislava Dvořáka. Na asistenci byl v ostravské oratoři. V r byl na Slovensku. Později přešel do německé inspektorie a odtud na misie do Peru. Tam prožil 17 let. Ve stáří se vrátil mezi spolubratry do Německa. Byl pohřben v Linci ve věku 79 let. Narodil se v Lukách nad Jihlavou, kde byl také pohřben v 61 letech. Byl výborný tělocvikář, sportovec. V oratořích ve Fryštáku a v Ostravě dělali chlapci pod jeho vedením různá tělocvičná vystoupení. Po propuštění z internace s narušeným zdravím pracoval manuálně v Chemických závodech v Ostravě. Jako byl v dřívějším salesiánském životě obětavý a přesný, takový zůstal i v zaměstnání. Později dostal mozkovou mrtvici a oslepl. Z velkého trápení ho vysvobodila smrt. (PH 60) P. Petr BARAN * Rodák z Nižní Lhoty u Frýdku. Měl dvě sestry. Po internaci v Oseku za komunismu nastupuje na vojnu k PTP na 40 měsíců. Po propuštění pracoval na Vysoké škole báňské v Ostravě, kde se propracoval na odborného instruktora pro obor palynologie. V dubnu 1957 byl s ostatními salesiány, kteří stále udržovali styk a připravovali se studiem na kněžství, odsouzen do vězení. Po ukončení trestu při manuelním zaměstnání v železárnách pokračoval v tajném studiu bohosloví a byl tajně vysvěcen v r biskupem Trochtou. Jako sanitář v nemocnici v Brně se věnoval mládeži. Vedl po večerech a o prázdninách kroužky, kázal po mnoho let duchovní cvičení pro mládež. Po politické změně v r se ujal stavby kostela a střediska mládeže v Brně-Žabovřeskách. S houževnatostí jemu vlastní kromě toho vedl každoročně několik turnusů duchovních cvičení pro mládež, kázal duchovní obnovy, vedl biblické hodiny, kázal a zpovídal. Pán ho povolal v 80 letech neúnavného života. Odpočívá v salesiánských hrobech v Brně. (PH 1) 20

21 BŘEZEN Jan ŠARMAN, koadjutor * Pocházel z Nového Hrozenkova na Vsetínsku, kde také očekává vzkříšení po 69 letech obětavého života. Byl to houževnatý Valach. Vynikal obětavou pracovitostí, hlavně při velkých opravách našich domů v Ořechově, Hodoňovicích a v Přestavlkách. V internaci v Oseku si dal narůst plnovous jako protest proti internaci řeholníků. Za to byl Bezpečností poslán do Želiva, kde byl přísnější režim. Byl pečlivý v plnění duchovních povinností. Když je nemohl splnit během dne, klečel dlouho večer v kapli, ačkoliv byl unaven těžkou celodenní prací. (PH 48) P. František MÍŠA, provinciál * Byl velkou osobností české salesiánské provincie v době komunistické totality. Pocházel z Polešovic u Uh. Hradiště a do italské Perosy na sal. formaci jel s druhou skupinou chlapců v r Po dokončení teologie a kněžském svěcení v r v Itálii se vrací do republiky. Je postupně ředitelem oratoře, školním rádcem, profesorem bohoslovců a provinciálem. Po propuštění z internačního tábora v Želivě odchází do Prahy, kde pracuje jako noční hlídač u čerpadel. Toto zaměstnání mu umožňuje věnovat se mladým spolubratřím, kteří ještě nebyli kněžími. Organizuje tajné studium teologie, shání potřebné texty, organizuje zkoušky a bere na sebe zodpovědnost za umožnění kněžského svěcení a také za přijímání a formaci nových salesiánů. Po jeho jmenování inspektorem (provinciálem), formují se a skládají sliby první sestry P. Marie Pomocnice, formují se Volontarie Dona Boska, Sdružení salesiánských spolupracovníků, bývalí žáci, kurzy Malé teologie a letní tábory mládeže na chaloupkách. Sám P. Míša i přes sledování Státní bezpečností a četné výslechy se neúnavně věnuje mnoha skupinám po celé republice a předává své biblické znalosti i salesiánskou radost a dobrou náladu. Několik dní po oslavě 92. narozenin byl pro vážné onemocnění převezen do královéhradecké nemocnice a operován. 3. března si ho Pán povolal k sobě. Byl nejstarším žijícím českým salesiánem. Odpočívá v kněžském hrobě v Polešovicích (PH 64) 21

22 P. Ivo ŠPÁN * Slovinský spolubratr. Po vysvěcení ve svých 27 letech byl poslán do Fryštáku v jeho začátcích (v r. 1927), to jsme ještě neměli české kněze a patřili jsme do jugoslávské inspektorie. Ve Fryštáku byl školním rádcem. Povahově mírný, vyrovnaný. Od r se stal novicmistrem ve Sv. Beňadiku pro české a slovenské novice. V r byl jmenován inspektorem pro Jugoslávii. Zemřel v Celje v Jugoslávii v 75 letech František ŠUTA, koadjutor, misionář * Rodák z Francovy Lhoty na Valašsku, rodiště kardinála Trochty, kde se František narodil V roce 1925 odjíždí s výpravou českých hochů do Itálie, nejdříve do Perosy a potom do Foglizza, kde se připravuje na koadjutorské povolání. Po třech letech odjíždí do Ameriky do noviciátu v Cumianu. Po roce se vrací do Itálie, kde ve Foglizzu vyučuje technické kreslení. Nějakou dobu vyučuje také v jugoslávské Lublani. V r je jmenován odborným učitelem technického kreslení a dějin umění na Sal. Institutu Pia XI. v Římě. Roku 1953 odjíždí jako dobrovolník do salesiánského domu v Paterson v Americe. Založil tam obor technického kreslení a vytrval tam do r Jako učitel působil 56 let a do důchodu odešel ve věku 77 let. Jako učitel a mistr byl náročný, neměl rád pouze průměrnou práci. Byl náročný na sebe i na žáky. Mluvil poměrně dobře pěti jazyky. Dožil se 86 let a odpočívá v salesiánském hrobě v Paterson v USA P. Vojtěch BASOVNÍK * Narozen v Polešovicích, kde je také pohřben. Dožil se 43 1et. Zemřel ve vězení ve Valdicích u Jičína v Čechách. Byl 16 let knězem, nadšený, bystrý, radostný a upřímný. Vyučoval sales. filosofy a teology a byl ředitelem oratoře v Ostravě. Zača1 studovat v Perose v r Velice schopný a nadějný spolubratr. Byl odsouzen k pěti letům vězení, protože tajně vyučoval teologii a zkoušel bohoslovce, když byl na vojně u PTP po osecké internaci. Původně byl pohřben na vězenském hřbitově ve Valdicích. V r. 1970, po exhumaci ve Valdicích, byl pohřben v rodišti v kněžském hrobě mezi salesiánské spolubratry. Pohřbíval ho jeho dřívější učitel v Perose, biskup Trochta. (PH 64) 22

23 P. Alois ŠVEC * Pocházel z Litovle, byl pohřben ve věku 56 1et ve své farnosti v Modlanech u Teplic v Čechách. Od r byl v duchovní správě v pohraničí. Opravil několik kostelů hlavně vlastní prací. Byl vyučený stolařem. Houževnatý, pracovitý a obětavý až do krajnosti. Při opravách kostelů si narušil své zdraví. Humorný, srdečný, stále připraven všem vyhovět. (PH 21) Mojmír DEMEL, koadjutor * Narodil se v Albrechtičkách u Studénky. Pán ho povolal k sobě ve věku 82 let. Je pohřben vedle šesti spolubratří na Moravci u Velkého Meziříčí. Měl 11 sourozenců. Byl vyučený zámečníkem. Ochotný a zručný ke každé práci. Před internací do r byl kuchařem v Ostravě. Po internaci pracoval postupně s ostatními spolubratry na přehradách: Klíčavě, Křímově, Flájích, Nechranicích a Želivce. Všude byl vážený pro svou zručnost a technickou nápaditost. Po odchodu do důchodu pomáhal na salesiánských farách a budoval sociální zařízení, aby tyto fary mohly být využity k apoštolátu s mládeží. Posledních 5 let prožívá v Charitním domově pro řeholníky na Moravci. Tam velkou část volného času byl buď v kapli s růžencem v ruce, nebo pomáhal trvale ležícím nemocným. (PH 12) P. Josef KUBÍN * Rodák z Hořic v Podkrkonoší. Pán ho povolal v 80 letech věku. Odpočívá v salesiánském hrobě v Praze. Měl 10 sourozenců, 3 sestry se staly řeholnicemi. Vystudoval obchodní akademii a stal se bankovním úředníkem. Ve 23 letech přichází do Fryštáku. Na asistenci v pražském domě dělá sekretáře řediteli P. Trochtovi. Je svědkem jeho zatčení německým Gestapem. Po internaci v Oseku odchází na přehradu Křímov. Ve funkci ubytovatele shromáždil k práci na přehradě více mladých spolubratří, kteří mohli společně bydlet, po práci studovat a pokračovat ve formaci. Tak vystudovalo mnoho mladých spolubratří a bylo zachráněno mnoho povolání. Za salesiánskou činnost byl odsouzen do vězení. Po propuštění pomohl mnoha mladým spolubratřím k tajnému vysvěcení na kněze u otce biskupa Trochty. Po r nastupuje jako rektor do kostela Sv. Kříže v Praze. Tam obětavě slouží až do svých osmdesáti let, kdy končí svou pozemskou pouť. (PH 2) 23

24 P. Václav DOLEŽAL ml. * Rodák z Ostopovic u Brna, farnost Troubsko. Dožil se 45 let a byl pohřben v Troubsku. Zemřel na plicním oddělení TBC v nemocnici v Ústí nad Labem - Bukově. Bohoslovecká studia musel přerušit pro nemoc. Když se jeho zdravotní stav zhoršoval, byl vysvěcen na kněze na nemocničním lůžku, 3 měsíce před odchodem na věčnost. Jeho život se dá vyjádřit slovy: oběť a láska. Rozdával radost a úsměv v semináři i v nemocnici. (PH 61) P. Vítězslav TAŤÁK * Rodem z Boršic u Buchlovic. Dožil se 77 let a odpočívá na hřbitově v Turíně. Jeho filosofická studia v Ostravě byla přerušena nuceným pracovním nasazením v nacistickém Německu. Po válce r odjíždí studovat teologii do Turína. Komunistický vítězný únor mu znemožnil návrat do vlasti. Dosáhl licenciátu z církevního práva a nějakou dobu ho také přednášel v Turíně. Potom ho představení pověřili materiálním zásobováním misií. V této funkci pracoval dlouhá léta. Pokračoval i po amputaci obou nohou na invalidním vozíku až do své smrti. Velmi podporoval české salesiánské dílo. Dopomohl ke studiu českým spolubratřím, kteří ilegálně odešli do Itálie P. Vojtěch FUGLÍK * Narodil se v Dobrkovicích u Luhačovic, dožil se 69 let a odpočívá v rodné farnosti ve Velkém Ořechově. V roce 1968 nastoupil do pastorace v Ústí nad L.- Trmicích v litoměřické diecézi, jako více salesiánských kněží. Prosil o to litoměřický biskup Dr. Trochta. Vojtěch postupně opravil 7 kostelů. Po přeložení do Holohlav u Hradce Králové opravil několik dalších kostelů a kaplí. Některé z nich byly v troskách. Zároveň se horlivě věnoval farní pastoraci. Při opravách kostelů mu pomáhala mládež z Moravy a poloviny Čech. V roce 1976 byl raněn při oltáři mozkovou mrtvicí. Ztratil řeč a ochrnul. Trpělivě snášel svou nemohoucnost na invalidním vozíku 13 let. Celou dobu ho obětavě ošetřovala sestra Milada Kašparová, FMA. (PH 26) 24

25 P. Josef HLAVATÝ * Narozen a pohřben v Bystřici u Libáně, poblíž Mladé Boleslavi. Měl 66 let, když zemřel po dlouhé nemoci. V posledních letech žil v Oseku u Strakonic, kde měl duchovní službu u řeholních sester. Byl tichý, pokojný, měl vždy radost, když se setkal se spolubratrem. (PH 38) 25

26 DUBEN P. Josef BOKOR * 1897 Byl prvním slovenským inspektorem, když se rozdělila československá inspektorie na slovenskou a českou. V začátcích českého salesiánského díla v Perose byl asistentem prvních českých noviců ve Foglizzu. Horlivý, velkorysý, nestranný, v rozepřích spravedlivý. Měl srdečný vztah k českému salesiánskému dílu. Jeho rodná sestra byla jednou z prvních sester FMA na Slovensku. Don Bokor zemřel v 71 letech v Nitře. Je pohřben ve svém rodišti v Trakovicích P. Jan LEDVINKA * Narodil se a byl také pohřben v rodné Přibyslavi. Dožil se 56 let. Vyučil se tiskařem. Pracoval na přehradách se spolubratry a při zaměstnání studoval gymnázium. Po uvolnění komunistického tlaku v roce 1968 začal studovat v Litoměřicích bohosloví. Byl tichý, obětavý, uzavřený, snad ze strachu před policejními výslechy se stranil společného života. Po vysvěcení na kněze se dostal na faru v Kněždubu. Tam zemřel na mozkovou mrtvici, když večer předtím připravoval snoubence na svatbu. (PH 25) Stanislav KAŠÍK, novic, klerik * Narozen ve Zhoři u Polné, dožil se 19 let, zemřel a byl pohřben v Hronském Sv. Beňadiku. V noviciátě onemocněl na zápal mozkových blan, což bylo v té době smrtelné. Vynikal trpělivostí, obětavostí a pracovitostí. Před smrtí složil řeholní sliby. (PH 19) 26

27 Štěpán kardinál TROCHTA * Rodem z Francovy Lhoty na Valašsku, dožil se 69 let a byl pohřben v biskupské hrobce na hřbitově v Litoměřicích. Byl 26 let litoměřickým biskupem a 5 let kardinálem. Patří mezi pionýry českého salesiánského díla. Spolu s P. Ignácem Stuchlým kladl jeho základy a spolupracoval na převedení díla z italské Perosy do vlasti. Vystavěl mimo jiné v Ostravě salesiánský dům a kostel, vybudoval pražský dům s divadlem a kaplí, obnovil kostel sv. Kříže Na Příkopech, byl duchovním rádcem skautů. Za nacistů byl vězněn v koncentračních táborech v Terezíně, Mauthausenu a Dachau, za komunistů byl odsouzen a vězněn jako vatikánský špion. Po propuštění z vězení nedostal souhlas k duchovní službě a po několika letech instalatérské profese byl odklizen do charitního domova v Radvanově. Teprve po Pražském jaru 1968 se mohl vrátit na biskupství do Litoměřic, kde ho však zastihlo období normalizace. Kardinál Štěpán byl osobnost, kterou nezlomil ani koncentrák, vězení ani nenávist nepřátel. Měl laskavou moudrost, otcovské srdce, smysl pro humor, velkodušně přemáhal zlo dobrem a nikdy se nemstil. (PH 7) Vincenc JANDA, koadjutor, misionář * Narozen v Trojanovicích u Frenštátu pod Radhoštěm. Umírá ve věku 74 let v Data de Posorja v Ekvádoru. Na misie odjel jako 23letý. Byl budovatelem misijních domů, kaplí a kostelů. Byl zručný, dobrý organizátor, neúnavný, obětavý, skromný, vždy ochoten nadřízené poslechnout. Jeho zbožnost byla jednoduchá, ale opravdová. V kapli na Radhošti je umístěna pamětní deska P. Stanislav JUREČKA * Rodem z Lipníku nad Bečvou, pohřben ve své farnosti, kde naposledy působil, v Olomouci Nové Ulici, ve věku 66 let. Z rodiny byli tři bratři kněžími. Začal studovat v Perose. Psal a překládal z cizích jazyků, skládal básně. Vzdělaný, skromný a houževnatý spolubratr. (PH 51) 27

28 P. František VESELÝ * 1897 Zemřel a byl pohřben do společného hrobu kněží v Lounech. V mládí studoval ve Fryštáku, ale pro nemoc musel studia přerušit. Toužil stát se salesiánem. Bylo mu to dopřáno až několik dnů před smrtí, kdy složil řeholní sliby. Měl pohřeb , v den, kdy komunisté likvidovali kláštery. (PH 22) P. Josef HLAVÁČEK * Narodil se v Boršicích u Uherského Hradiště a byl pohřben ve Slezské Ostravě v kněžských hrobech. Dožil se 69 let. Po internaci nastupuje vojenskou službu u pracovního útvaru PTP. Pracuje s ostatními spolubratry na stavbě vlakové tratě z Brna do Havlíčkova Brodu v těžkém skalním terénu, kde za Němců pracovali Židé. Po ukončení vojenské služby přichází pracovat do Ostravy. Vyučil se elektrikářem, vystudoval průmyslovku a pracoval zde až do důchodu. V roce 1984 mu jako důchodci komunistické úřady dovolily stát se administrátorem v Ostravě-Přívoze. Začíná a úspěšně také dokončuje mnohamilionovou opravu svého kostela, při které uplatňuje své technické vědomosti. Celý život byl neúnavným dříčem. (PH 62) P. Josef PAVELKA * Narodil se i zemřel v Rožnově pod Radhoštěm ve věku 62 let. V Praze byl prefektem až do internace. Po propuštění z Oseku a z PTP se vrátil do Rožnova. Pracoval manuálně jako dělník. Po uvolnění poměrů v roce 1969 mohl vypomáhat v rožnovské farnosti. Byl to skromný, houževnatý spolubratr, který dovedl tiše a zodpovědně konat své povinnosti jako kněz i jako topič. Odpočívá na starém hřbitově v Rožnově. (PH 32) 28

29 P. Josef NOVOSAD * než na sebe. (PH 28) Narodil se ve Francově Lhotě na Valašsku, jako kardinál Trochta. Zemřel a byl pohřben ve své farnosti v Ostravici v Beskydech. Dožil se 72 let. Byl jedním z prvních salesiánských pionýrů. Odešel do Perosy v roce Byl velmi vzdělaný, vyučoval filosofy a bohoslovce dogmatiku, církevní dějiny a psychologii. Vědecky na výši, důkladný, hluboce zbožný, k lidem vlídný a humorný. Vyhledávaný rádce kněží. Do r pracoval manuálně na dráze a tajně vyučoval a zkoušel mladé spolubratry. Neustále doplňoval své vědomosti v mnoha vědních oborech. Ovládal několik řečí. Umřel na rakovinu. V bolestech vynikal trpělivostí a zájmem o druhé. Myslel více na druhé P. Josef BIALEK * Narozen v Istebné ve Slezsku. Vzkříšení očekává na hřbitově ve Frýdku. Tragicky zahynul ve věku 44 let jako administrátor ve Vratimově na Ostravsku. Jel konat na motorce kněžskou službu, když dostal infarkt a ztratil vědomí. Havaroval a skonal. Horlivě konal svou kněžskou službu a nepopřál si odpočinku. (PH 55) don Renato ZIGGIOTTI, * hlavní představený Byl pátým nástupcem Dona Boska. Narodil se v okolí Padovy. Byl 13 let hlavním představeným, od do V té době bylo salesiánů. V poválečných letech se snažil povzbuzovat spolubratry v místech zasažených válkou a osobně je navštěvoval. Byl ředitelem, dvakrát inspektorem, 15 let členem hlavní rady, vikářem hlavního představeného don Ricaldoneho. Dožil se 90 let. 29

30 Alfons KOVÁČ, koadjutor * Narozen v Rakousku u Vídně, odpočívá v Praze mezi spolubratry v salesiánských hrobech. Dožil se 75 let. V Bratislavě vystudoval obchodní školu. Po noviciátě se stává sekretářem ředitele pražského sal. ústavu. Pro bezvadné společenské vystupování vyřizuje na ministerstvech úřední záležitosti. V r je odsouzen komunistickými soudy na 11 let do vězení za velezradu, to jest za tajné rozvážení pastýřských listů od biskupů. Po propuštění je 3 roky kostelníkem v pražské katedrále. Pro obtěžování komunistickou Bezpečností odchází k Metrostavu, kde pracuje až do důchodu. Jako důchodce se věnuje výstavbě sales. chalupy Spáleniště, kde se scházela mládež. Ve svých 75 letech umírá na zhoubný nádor. Byl velkým ctitelem sv. Josefa, vtipný, neobyčejně trpělivý ve své nemoci, kterou vědomě přijal jako příležitost k oběti. Pohřben je v sales. hrobě v Praze. (PH 2) P. Josef ŠIMČÍK * Narodil se v Blatničce pod sv. Antonínem na Slovácku, kde také odpočívá. Salesiánem se stal v r Po internaci v Oseku a vojně u PTP pracoval na různých místech v Brně. Po večerech studoval teologii a v r přijal tajně kněžské svěcení od biskupa Trochty. V r odešel do Rakouska. Tam ho biskup Škarvada, který měl na starosti české emigranty, poslal do Švýcarska, kde dostal na starost misii Čechů v zahraničí. Navštěvoval nemocné a věnoval se mládeži, se kterou prožil mnoho letních i zimních táborů. Organizoval poutě do Palestiny, Lurd, Turína a jinam. Dával duchovní cvičení, vydával časopis Hlas misie a sháněl české knihy pro Čechy ve Švýcarsku a posílal je tajně i do ČSSR. Skromně mluvil o svém apoštolátě, pro který se plně obětoval. Byl trpělivý se svou zákeřnou nemocí, o které nemluvil, ale které nakonec podlehl. (PH 65) 30

31 KVĚTEN Vojtěch ŠILAR, koadjutor * Narozen ve Skrovnici na Vysočině, zemřel a je také pohřben v Praze v salesiánském hrobě po 55 letech života. Žil dlouho v pražském Sale, jak se tehdy našemu ústavu říkalo, staral se o šatnu i kapli, byl řidičem a zásobovačem. Vynikal vlídností k mládeži, byl vtipný a měl dobrý postřeh o lidech. Po propuštění z internace pracoval se spolubratry na přehradách. Umírá na rakovinu s klidným přijetím své nemoci. (PH 2) Rudolf ŠPOK, koadjutor * Narodil se v Kunčičkách u Bašky, měl jednoho bratra. Odešel na věčnost ve věku 83 let. Odpočívá v Hodoňovicích. První sliby složil v roce 1947 v Hodoňovicích, potom působil v Pardubicích. V letech byl internován komunistickým režimem v Oseku u Duchcova. Po propuštění pracoval až do důchodu u Českých drah. Byl správcem chalupy Salaš v Beskydech. Velmi obětavě pečoval také o několik dalších chalup, které za totality využívali spolubratři i spolupracovníci s dětmi k duchovním obnovám. Tuto službu dělal i přes velké riziko prozrazení a možných postihů. Modlil se a obětoval za nová duchovní povolání a navštěvoval často spolubratry a rodiny budoucích salesiánů. Po skončení totality se nastěhoval do ostravské salesiánské komunity, kde statečně bojoval s mnohými svými nemocemi. Zemřel v den památky sv. Josefa-dělníka, patrona salesiánských koadjutorů. (PH 20) P. Jaroslav VRÁTNÍK * Rodem Valach z Valašského Meziříčí, odpočívá v Anenské Studánce-Damníkově v okrese Ústí nad Orlicí. Dožil se 78 let. Byl jedním z prvních českých salesiánů. Odjíždí do Perosy s druhou výpravou českých chlapců v r By1 vždy plný energie, dobrosrdečný, měl zvučný hlas, dovedl získávat dobrodince. V Praze u kostela Sv. Kříže založil úspěšný skautský oddíl. Po prožití čtyř roků v internaci měl jako mnozí jiní řeholníci značné následky na zdraví. Odešel jako duchovní 31

32 k řeholním sestrám do Mariánské u Jáchymova a potom přešel se sestrami do Anenské Studánky. Za totality byl neúnavným šiřitelem magnetofonových pásků s náboženskou tematikou a rytmickými křesťanskými písněmi. Tehdy se šířily tyto věci pouze ilegálně s rizikem dostat se do vězení. V posledních letech života po útrapách v internaci ztrácel paměť a musel se léčit na psychiatrii. (PH 41) P. Antonín ROCHLA * Světlo světa spatřil v Bochoři u Přerova. Ve svých 58 letech umírá na rakovinu a je pohřben v Týně u Lipníka nad Bečvou. Přichází do Fryštáku až po maturitě. Měl malířské vlohy. Dětem v náboženství kreslil, do gumy vyřezával náboženské obrázky a symboly, tiskl je dětem do sešitů a ony si je barevně dokreslovaly. Na jeho vzorně připravené hodiny náboženství se chodili dívat i učitelé ze státní školy. Po propuštění z internace pracuje manuálně do r. 1968, kdy se dostává do duchovní správy jako kaplan v Přerově. Po pěti letech umírá na zákeřnou rakovinu. (PH 9) P. Václav KOMÁREK * Rodák z hanácké Olomouce-Holice. Pán ho povolal v 66 letech a očekává vzkříšení na hřbitově v Praze v salesiánském hrobě. Po r. 1950, kdy ukončil vojenskou službu, pracuje jako technický asistent v ústavu Nukleární medicíny lékařské fakulty v Praze. Na kněze byl vysvěcen tajně v Německu jako mnozí jiní spolubratři. Od r vypomáhá při zaměstnání P. Kubínovi v kostele Sv. Kříže v Praze. Aby měl více času pro mládež, opouští výhodné zaměstnání a stává se umývačem oken ve stejném podniku jako pozdější pražský kardinál Vlk. V r mu komunisté odňali souhlas k náboženským úkonům, protože apoštoloval mezi pražskou mládeží, hlavně mezi studenty. S věkem se množí jeho zdravotní potíže a on se podrobuje několika vážným operacím páteře. Snáší své utrpení odevzdaně a neztrácí svůj humor. Umírá po trojnásobné mozkové příhodě. (PH 2) 32

33 PŘIPOMÍNKA ZEMŘELÝCH SALESIÁNEK P. Rudolf CHUDÁREK * Narozen i pohřben ve Fryštáku v 72 letech života. Po maturitě za války musel na nucené práce do Německa. Po internaci pracoval ve vojenských útvarech PTP, kde byl těžce zraněn a dán do invalidního důchodu. Byl při smrti služebníka Božího P. Ignáce Stuchlého a organizoval jeho pohřeb. V roce 1956 byl zatčen a odsouzen na 13 let do vězení. Po šesti letech byl propuštěn s podlomeným zdravím. Dvacet let pracoval jako dělník. Při tom neúnavně chodil tajně zpovídat na Sv. Hostýn s rizikem nového vězení. Přes velké zdravotní potíže ochotně vypomáhal jako kněz všude, kde bylo potřeba při tehdejším nedostatku kněží v duchovní správě. S velkým rizikem zařídil styk s představenými v Turíně a jmenování tajného inspektora P. Tinky. Otec Ruda umírá po návratu z pouti do Turína. Odpočívá v kněžském hrobě se spolubratrem P. Frélichem. (PH 53) sestra Milada KAŠPAROVÁ, FMA * Jedna z prvních tajných sester FMA z doby komunistické totality. Ač sama nemocná, měla pouze polovinu plic, pomáhala P. Fuglíkovi v pastoraci. V době jeho nemoci, kdy po mozkové příhodě nastalo ochrnutí celého těla, ošetřovala ho na invalidním vozíku dlouhých 13 let. Vynikala velkou trpělivostí, vlídností a obětavostí a nedávala navenek znát své zdravotní potíže a bolesti. Každou návštěvu vítala radostně a s úsměvem. Umírá rok po P. Fuglíkovi a odpočívá v hrobě příbuzných v Přepychách u Opočna. (PH 13) 33