Asi po hodině byl portrét hotový. Ukázal mi ho. Vážně jsem si byla podobná. Ještě připsal věnování: MOJÍ KAMARÁDCE KATCE OD ALEŠE. A hned jsem si ho p

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Asi po hodině byl portrét hotový. Ukázal mi ho. Vážně jsem si byla podobná. Ještě připsal věnování: MOJÍ KAMARÁDCE KATCE OD ALEŠE. A hned jsem si ho p"

Zbyněk Kovář
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Sen o pravdě Celou cestu do školy jsem si zpívala mojí oblíbenou písničku. To prozrazovalo dobrou náladu. Byla jsem přesvědčená, že se Alešovi omluvím hned před první hodinou. Ale nevyšlo to. Duhou hodinu jsme měli angličtinu. Psali jsme písemku, kterou jsem celkem dobře zvládla. Ale všimla jsem si, že Aleš moc neví. Po písemce nás učitelka rozdělila do dvojic na nějaký projekt. Já jsem byla s Alešem. Když jsem se s ním domlouvala, kdy to uděláme, zavedla jsem řeč o včerejšku. Mohl bys teda přijít zítra k nám? Někdy odpoledne. Můžeš? ptala jsem se ho. Jo, přijdu. Tak... třeba kolem druhý, a můžeme jít spolu hned po obědě, co říkáš, Káťo? Dobře,... a Aleši, zlobíš se na mě moc? No, jak jsem na tebe včera tak zbytečně vyjela. Nejdřív mě to mrzelo, ale teď je vše OK. Dík, řekla jsem a usmála jsem se na něj. Další den po chutném obědě jsme hned s Alešem vyrazili. Při cestě ke mně domů jsme si povídali. Opravdu se zdál milý a moc hodný. Projekt jsme měli celkem rychle navrhnutý, a tak jsme se dali do konečného ztvárňování. Jak se ukázalo, Aleš uměl pěkně malovat. Ty opravdu pěkně maluješ, kde ses to naučil? Díky, navštěvoval jsem asi 3 roky výtvarný kroužek. Hodně mě to bavilo. Ale teď, když jsme se přestěhovali, tak už nechodím. Namaluješ mi něco? zeptala jsem se. Chvíli přemýšlel. Pak se usmál. A co kdybych namaloval třeba tebe? Jé, no tak jo, odpověděla jsem a začala se smát. Posadili jsme se do tureckého sedu na pestrobarevný koberec. Byla to docela legrace.

2 Asi po hodině byl portrét hotový. Ukázal mi ho. Vážně jsem si byla podobná. Ještě připsal věnování: MOJÍ KAMARÁDCE KATCE OD ALEŠE. A hned jsem si ho pověsila na nástěnku. Aleš u nás zůstal až do večera. Libora jsem už fakt dlouho neviděla, ani se mi neozval. Cítila jsem se pod psa. Pokoušela jsem se mu volat, ale nebral to. Je to dost hrozný ho nevidět tak dlouho, když spolu chodíme. (konečně!!!) Další den jsem ho náhodou potkala v parku s nějakýma kámošem. Všichni kouřili jak fabrika. Dokonce i Libor, který tohle nikdy nedělal. Hned mi přišlo divný, že je tady u nás v městě a ne na internátě. Ahoj Liborku! Jak se máš? Co tady vlastně děláš? A co škola? A proč jsi za mnou nepřišel dřív? vyklopila jsem na něj. Po chvilce nicneříkání promluvil. Jé čau! Co tady děláš TY? Vypadalo to, že si mne nejdřív ani nevšiml. Já mám teď volněji ve škole a tak sem zajel za kámošem, ne? O mně nepadlo ani slovo. Ach jo! Když jsem k němu přišla blíž, cítila jsem z něho alkohol. Úplně mě to zaskočilo! A navíc mi to bylo odporný. A...tohle jsou jako tví kamarádi? zeptala jsem se. Hmmm, asi bys už měla jít, řekl mi můj Libor a kývl na pozdrav. Šla jsem. Ke Katce. Co bych tam taky dělala, že? Takhle se ke mně Libor nikdy nechoval. Bylo to hrozný. A co jsou ti divní kluci zač? Hlavou se mi drala desítka otázek. Když jsem k ní přišla, měla jako vždycky dobrou náladu, zato já na bodu mrazu. Sedly jsme si do jejího pokojíčku. Všechno jsem jí ohledně Libora řekla. To je divný. Proč začal kouřit? A ještě k tomu pít? Fakt mě nenapadá žádnej důvod, řekla kamarádka překvapená tou zprávou. Třeba má nějaký problémy v rodině, nebo ve škole, já nevím, dodala po chvíli. Mrzí mě, že nepřišel za mnou, ale za někým jiným a ještě ke všemu se opít a zakouřit si. Vždyť spolu chodíme. Byla jsem celá zničená. A protože

3 se už začalo stmívat, doprovodila mě Káťa domů a poradila mi, abych si šla brzy lehnout. Ráno je moudřejší večera. Určitě se to všechno zítra vysvětlí. Teď běž spát. Dobrou noc! a odešla. Když jsem dorazila od Sárky domů, zapnula jsem si televizi a dívala se na nějaký film. Ani nevím, o čem byl. Pořád jsem musela myslet na Sáru a Libora a hned zas na Aleše. Před usnutím jsem dlouho přemýšlela a přitom se dívala na obrázek od NĚJ. Usnula jsem. Zdál se mi velmi zvláštní sen. Jela jsem v něm na kole po silnici a potkala nějakého kluka s kšiltovkou Play boy. Otočil se na mně, usmál se... Ale vždyť je to ALEŠ!!!!! A spadla jsem z kola. Když jsem se probudila, úplně jsem hořela. Nevěděla jsem, jestli to je pravda nebo ne. Opravdu mi nebylo nejlíp a měla jsem zvýšenou teplotu, proto jsem dnes zůstala doma. Napsala jsem SMS Sáře: AHOJ, JE MI ŠPATNĚ, DNESKA NEJDU DO ŠKOLY. OMLUV MĚ PROSÍM. DÍKY. KÁŤA Přišla mi odpověď: ČAU, JO JASNĚ, ODPOLEDNE SE STAVIM, AHOJ Už jsem se začala moc těšit. Protože jsem musela ležet v posteli, měla jsem jen omezený počet činností, které bych mohla dělat. Rozhodla jsem se tedy, že se alespoň naučím slovíčka a gramatiku do angličtiny. Když jsem je jakž takž uměla, zase jsem se pokoušela usnout, ale nešlo to. V hlavě se mi totiž odehrával pořád ten sen a v uších mi znělo: Alešššš, Alešššš... Dnes nebylo ve škole nic moc zajímavého. Jen v hodině angličtiny nám paní učitelka rozdávala opravené testy. Já jsem dostala 1, Katka 2, ale Aleš 4-5. Bylo mi ho líto, když jsem viděla ten jeho smutný obličej.

4 V jídelně bylo všude jinde obsazeno, jen u stolu, kde seděl Kamil s Alešem, bylo ještě jedno místo volné. Přisedla jsem si k nim. Kamil za chvíli odešel. Zůstali jsme tam jen my dva. Sárko, nevíš proč dneska nepřišla do školy Katka? zeptal se. Psala mi, že jí není moc dobře, odpověděla jsem. Odpoledne za ní půjdu, nechceš jít se mnou? Určitě by jí to potěšilo. Tak jo. Když jsme s Alešem přišli k naší kamarádce, otevřela nám její maminka. Běžte k ní do pokoje, ale potichu, spí, řekla a odešla zpět do kuchyně. Potichu jsme vešli a posadili se do křesel. Vedle její postele ležel Arik a divil se, co to dnes s Katkou je. Za deset minut se kamarádka probudila příjemně překvapená. Vypadala už o něco lépe. Ahojky, řekli jsme. Ahoj, ale co tady děláte? zeptala se trochu pomatená. Ale vždyť jsem ti psala, že se stavím. A myslela jsem si, že budeš mít ještě větší radost, když přijde i Aleš. Povídali jsme si, ale trochu jsem vycítila, že tady jeden přebývá, a tak jsem se omluvila, rozloučila a šla domů. Teď jsem zůstal s Katkou sám. Bylo to takový zvláštní. Nejdřív jsme se oba cítili trošku trapně, ale za chvíli to už nic nebylo. Víš, že bude mít příští týden Sára narozeniny? Měli bychom ji nějak překvapit. Co já vím, tak nikdy neměla žádnou oslavu narozenin. Tak co kdybychom jí ji uspořádali? A pozvali bychom celou naši třídu a nějaký další její kamarády. Musíme ji trochu odreagovat, má totiž nějaký problémy s Liborem. A vysvětlila mi jejich situaci. Teď jsem si na něco vzpomněl. Můj bratranec chodí do stejné třídy jako Libor. Mohl bych mu zavolat a zeptat se ho, co s ním je a tak. Ale abychom nezamluvili tu oslavu. Půjdeme se zeptat její mamky, jestli není proti. A pak vymyslíme podrobnosti. A šli jsme.

5 Když jsme se vrátili od její mamky, vyrobili jsme pozvánky, na kterých stálo: POZVÁNKA PRO CELOU TŘÍDU: OSLAVA SÁŘINÝCH 15. NAROZENIN SE KONÁ VE STŘEDU 18. LISTOPADU OD 16:00 HODIN. U SÁRY DOMA. POZNÁMKA: JE TO PRO NI PŘEKVAPENÍ, NIKDO ANI SLOVO!!! Když jsme to měli hotové, bylo už skoro osm hodin večer, a tak už jsem musel jít domů. Ještě cestou jsem zavolal bratrancovi Michalovi a zeptal se ho na Libora. To, co mi řekl, mi vyrazilo dech! Rozhodl jsem se dát tyto informace Katce ještě před spaním. Proto jsem se rychle otočil a šel k ní. Byla velmi překvapená z mé další návštěvy. Promiň, že jsem tady zas, ale volal jsem mu a víš, co mi řekl? Tak za prvý: Sáru podvádí, protože chodí zároveň s holkou ze třeťáku. A prej to vypadá na vážnější vztah. A za druhý: Protože i ona kouří, začal i Libor. Katka nevěřila svým uším. To, to nemůže být pravda, chudák Sára. Eva Freitingerová, 9. E, pracoviště Sušilova,

Podobné dokumenty

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když