Růstové poměry buku lesního (Fagus sylvatica L.) a dubů (Quercus sp.) dle lesních typů v Chřibech

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Fakulta lesnická a dřevařská Ústav lesnické botaniky, dendrologie a fytocenologie Růstové poměry buku lesního (Fagus sylvatica L.) a dubů (Quercus sp.) dle lesních typů v Chřibech Bakalářská práce 2006/2007 Filip Chrbját

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Růstové poměry buku lesního (Fagus sylvatica L.) a dubů (Quercus sp.) dle lesních typů v Chřibech zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: Podpis: 2

3 Poděkování Rád bych poděkoval Dr.Ing. Janu Štykarovi za vedení, ochotu a cenné připomínky během celé doby vytváření mé kvalifikační práce. Velký dík patří též Ing. Karlu Drápelovi, CSc. za obětovaný čas, ve kterém mi pomohl prokousat se statistickým vyhodnocením výsledných údajů. Odborně vedené diskuze s Ing. Miloslavem Michalčíkem, Ph.D. mě dodali tvůrčí nápady a jeho vyjádření k výsledkům mi objasnili několik skutečností, za to mu vřele děkuji. Nesmím ale zapomnět poděkovat řediteli lesní správy Buchlovice, Ing. Zdeňku Zálešákovi za projevenou důvěru při poskytnutí databáze lesní hospodářské knihy, bez které bych nemohl tuto práci zpracovat. V Brně, dne: Podpis: 3

4 Jméno studenta/name of student: Filip Chrbját Název bakalářské práce: Růstové poměry buku lesního (Fagus sylvatica L.) a dubů (Quercus sp.) dle lesních typů v Chřibech Name of bachelor thesis: Growing attitudes of beech (Fagus sylvatica L.) and oaks (Quercus sp.) according to forest site types in Chřiby Abstrakt: Cílem této práce bylo zjistit produkční závislosti bukových a dubových porostů na nejzastoupenějších souborech lesních typů. Zdrojovým materiálem byla databáze lesního hospodářského plánu Lesní správy Buchlovice, LČR s.p. V programu Statistica se vyhodnotili grafické modely průběhu průměrné hektarové dřevní zásoby v porostech nad 59 let, a to zvlášt pro dub a zvlášt pro buk. Cílem srovnání byl růst zásoby porostů ve stádiu kmenoviny a jejich zásoba v mýtním věku (ve 120 letech). Výsledky potvrdili vyšší zásobu v bukových porostech než v dubových porostech, ve kterých se přírůst výrazně snižuje ve věku nad 100 let. Dalším významným zjištěním byla skutečnost, že produktivnost na živných stanovištích nezávisí příliš na edafické kategorii (B, H, S..), ale na druhu dřeviny a lesním vegetačním stupni. Klíčová slova: buk, dub, soubory lesních typů, modely dřevní produkce, Chřiby Abstract: The object of this thesis was to discover wood-producing dependencies of beech and oak stands on the most frequent categories of forest site type groups. The database of forest-management plan of Forest board of management Buchlovice, LČR s.p was the main source material. Using the program Statistica the diagram models of mean reserve of wood in one hectare in stands over 59 years old were analysed, separately for the oak and for the beech. The object of comparison was the growth of a timber reserve of mature stands and their stock in rotation age (in 120 years old). The educts confirmed a higher stock in beech stands than in oak stands, where the accretion is distinctively diminished in the age of over 100. The next significant finding was the fact that productivity of fertile sites doesn t depend much on edaphic categories (B, H, S..) but on the kind of tree and forest vegetation zone. Key words: beech, oak, forest site type groups, models of production of wood, Chřiby 4

5 Obsah 1. Úvod Cíle práce Stav zkoumané problematiky, materiál, metodika Charakteristika PLO Chřiby Hranice LHC Buchlovice Zhodnocení přírodních poměrů Geomorfologické poměry Hydrologické poměry Klimatické poměry Geologické poměry Pedologické poměry Biogeografické poměry Zastoupení trofických řad Zastoupení hospodářských souborů Zhodnocení stavu lesa Vývoj lesního hospodářství Věková struktura Druhová struktura Obnova lesa Zdravotní stav lesa Genetická hodnota porostů zdroje reprodukčního materiálu Kategorizace lesů Hospodářské cíle vlastníka Metodika Teoretická východiska Zdrojová databáze Analýza růstových poměrů Lesní vegetační stupně Lesní typy Výsledky vlastní práce zhodnocení dle LT a jejich růstová charakteristika Výsledky vlastní práce zjištění závislostí a diskuse Závěr Summary Seznam použité literatury Přílohy 5

6 1. Úvod Les je rozsáhlý a souvislý soubor rostlin, živočichů a prostředí. Chápe se jako soubor rostlinných a živočišných organismů, ve kterém determinantu představují dřeviny stromovitého růstu. Les je teda dynamická soustava. Jeho životu je možné porozumět jen tehdy, jestliže se chápe v celé jeho dynamice a v celém jeho vývoji (Šebík, Polák 1990). Systematické zkoumání růstových zákonitostí lesa má dlouhodobou tradici. To je možné sledovat už od konce 18. a začátku 19. století, ihned od nástupu snah o organizování a plánování lesního hospodářství. V tomto období vzniká totiž nejen potřeba znát zásobu, která se nachází v lese, ale i produkci dřeva, kterou je možné v budoucnu očekávat (Šebík, Polák 1990). Na správné usměrňování růstových procesů v lese vhodnými, technologickohospodářskými opatřeními je třeba poznat zákonitosti růstu a přírůstku jednotlivých stromů i porostů v závislosti na času, podmínkách prostředí a hospodářských opatření člověka (Šebík, Polák 1992). Tvar a průběh růstové a přírůstové křivky dubu a buku jsou různé. Výškový růst dubu, jakožto slunné dřeviny, je v mládí velmi rychlý, maximum dosahuje mezi 10 a 20 rokem života. V pokročilém věku jeho výškový růst značně ochabuje. Zatímco výškový růst buku je zpočátku malý a maximum dosahuje v porovnání s dubem podstatně později v 30. až 40. roku. Podobně i pokles přírůstkových hodnot nastává u dubu (stinných dřevin) mnohem později a je podstatně pomalejší než u buku (Šebík, Polák 1992). Když se řekne Chřiby, snad každému jihomoravákovi se vybaví hrad Buchlov a krásné bukové stojáky či plachty listnatých porostů. Bučiny jsou však po celé rozloze protkány porosty druhé nejzastoupenější dřeviny dubu, který je zde také autochtonní dřevinou. Jak si na tom ale stojí tyto dřeviny z hospodářského hlediska? Na kterých stanovištích je z pohledu produkce dřevní hmoty výhodnější pěstovat buk a kde dub? Východiskem pro zpracování tohoto tématu byla pro mě dosud nezodpovězená otázka, z jakých příčin rostou na jedněch lesních stanovištích dubové porosty s vtroušeným nebo přimíšeným zastoupením buku a naopak na jiných stanovištích dominantní, vysoce kvalitní bukové porosty téměř bez příměsi dubu, jedná-li se zrovna o převážně dubobukový lesní vegetační stupěň na živné edafické řadě, čili na přechodu dubového hospodářství v již převažující bukové. Nevýhodou dubů je, že na základě pylových analýz nelze rozlišit jednotlivé druhy. Proto při zkoumání jejich migrace a rozšíření ve střední Evropě hovoříme pouze o dubu jako takovém, čímž jsou v podstatě myšleny všechny naše dnešní domácí druhy dubů především Quercus robur, Q. petraea a Q. pubescens. Všechny duby jsou náročné na světlo a v oblastech s bohatě vyvinutými porosty lísky nastupuje dub jako poslední dřevina ze složek teplomilného listnatého lesa jen proto, že jeho zmlazování pod lískovými porosty bylo silně omezno nedostatkem světla. U nás rostou duby v nadmořských výškách m.n.m. a tvoří smíšené světlé lesy spolu s lípou, jilmem, habrem, často i s borovicí a jedlí, ve vyšších polohách i s bukem (Řezáč 2001). 6

7 1.1 Cíl práce Cílem této kvalifikační práce je statistické porovnání diferenciace produkčního potenciálu dospělých porostů buků a dubů na nejvíce plošně zastoupených souborech lesních typů. Vyhodnocovat se budou pouze porosty starší 59 let, u kterých se porostní zásoba zjišt ovala pravděpodobně ve všech případech relaskopickou metodou. Zdrojem digitálních dat bude lesní hospodářský plán Lesní správy Buchlovice, resp. její 98,40% majetku, nacházející se v Chřibech. Výsledky tedy nebudou platné pro celé území Chřibů, nýbrž asi jen pro centrální polovinu rozlohy pohoří. Dr. Ing. Jaromír Macků již pracoval na problematice analýzy růstových poměrů lesních dřevin. Jeho metodika však není totožná s metodikou této práce. Macků vycházel z hodnoty absolutní výtvarnicové výškové bonity vztažené k věku 100 let a z tloušt kového přírůstu. Obr. 1: Buk je v Chřibech zastoupen na 40% rozlohy 7

8 2. Stav zkoumané problematiky, materiál, metodika 2.1 Charakteristika PLO Chřiby Hranice LHC probíhají přibližně takto: Na jihozápadě z Kyjova po silnici do Bohuslavic, po železniční trati Bohuslavice Nemotice, dále směrem na obec Kožušice, Cetechovice, Zdounky, Šelešovice, Velké Těšany, Kvasice, Tlumačov, Otrokovice na severovýchodě, dále po silnici na Napajedla, Huštěnovice, Staré Město, Nedakonice, Ježov a zpět na Kyjov (LHProjekt, 2005) Zhodnocení přírodních poměrů Území LHC se nachází ve třech přírodních lesních oblastech ( PLO), ze kterých je nejvýznamnější PLO 36 Středomoravské Karpaty. Pohoří Chřiby zaujímá přes 98% plochy porostní půdy celého LHC. Dále LHC zasahuje do PLO 34 Horno moravský úval a PLO 35 Jihomoravské úvaly (LHProjekt, 2005). Rozloha Chřibů je 334 km², čili km². LS Buchlovice tedy pokrývá necelou polovinu rozlohy Chřibů. Tab. 1: Zastoupení PLO Lesní oblast Porostní půda % ,09 0, ,88 0, ,63 98,40 Celkem 15092,60 100, Geomorfologické poměry Geomorfologické členění lesní oblasti podle Regionálního členění reliéfu ČSR (Geografický ústav ČSAV Brno, 1971). Podrobnější údaje jsou získány ze Zeměpisného lexikonu ČSR, dílu Hory a nížiny. Provincie - Soustava IX. - Podsoustava IXB. - Západní Karpaty Vnější západní Karpaty Středomoravské Karpaty Přírodní lesní oblast (dále jen PLO) 36 - Středomoravské Karpaty je samostatná lesní oblast sousedící na severu a na severovýchodě s PLO 34 - Hornomoravský úval, na západu, jihu a jihovýchodu s PLO 35 - Jihomoravské úvaly. PLO 36 Středomoravské Karpaty je území náležející do soustavy Vnější Západní Karpaty (IX). Vyskytují se zde čtyři geomorfologické celky: IXB - 1 Ždánický les s jedním podcelkem, IXB - 2 Litenčická pahorkatina se třemi podcelky, IXB 3 Chřiby se dvěma podcelky a IXB - 4 Kyjovská pahorkatina se dvěma podcelky. Středomoravské Karpaty (IXB) jsou součástí Vnějších Západních Karpat. Mají pahorkatinný a vrchovinný reliéf o rozloze 1877 km2, střední výšku 286,6 m, střední sklon 4o33.Tvoří je převážně paleogenní jílovce, 8

9 pískovce, místy slepence ždánické a račanské jednotky vrásnozlomové stavby. V severní a jižní části území jsou neogenní sedimenty a spraše. Reliéf je erozně denudační se silnými vlivy mladé tektoniky. Jsou zde ploché rozvodní části terénu (v oblasti Chřibů s úzkými, strukturně podmíněnými hřbety), plochá a hluboce zařezaná údolí a výrazné svahy v severní části území. Nejvyšším bodem je Brdo 587 m.n.m. (LHProjekt, 2005). Chřiby se nachází v severovýchodní části Středomoravských Karpat. Je to členitá vrchovina o rozloze 335 km2, střední výšce 342,6 m a středním sklonu Tvoří ji paleogenní pískovce, jílovce a slepence převážně račanské jednotky magurského flyše. Je to kerná vrchovina zhruba eliptického tvaru s intenzivními neotektonickými zdvihy, většinou úzkými, často strukturně podmíněnými rozvodními hřbety, hlubokými údolími a s intenzivní periglaciální modelací. Jsou zde četné skalní útvary, prameny Kyjovky a Litavy. Nejvyšší bod Brdo 587 m.n.m. v Chřibských hřbetech (LHProjekt, 2005) Hydrologické poměry Území PLO 36 patří hydrologicky k povodí řeky Moravy. Přímo do ní odvádí své vody potoky Věžecký potok, Kotojedka s levostranným přítokem Olšinkou, Vrbka, Kudlovický potok, Salaška, Zlechovský potok, Dlouhá řeka a Syrovínka. Do říčky Hané odvádí své vody potoky Tištínský a Rostěnický. Do řeky Svratky odvádí své vody říčka Litava s levostrannými přítoky Milešovickým potokem a Moutnickým potokem a pravostrannými přítoky Nemochovickým potokem, Hvězdličkou a Žlebovým potokem. Do řeky Dyje odvádí své vody říčka Trkmanka s levostranným přítokem Lovčický potok a pravostranným přítokem Spálený potok, do kterého se zprava vlévá Hunivka. Do Dyje odvádí své vody také říčka Kyjovka s levostranným přítokem Hruškovice, do které se vlévá zprava Klimentský potok. Všechny zde uváděné toky pramení v PLO 36. V PLO 36 se nachází dvě významnější vodní nádrže, a to Vodní nádrž Koryčany a Pruský rybník. Dále se zde nachází množství rybníčků malého významu. Podrobnější údaje jsou ze Zeměpisného lexikonu ČSR, dílu Vodní toky a nádrže. Průměrný odtok potoků pramenících v PLO 36 se pohybuje od 0,0011 m3*s-1*km-2 do 0,0038 m3*s- 1*km-2 ( při srážkách mm za rok). Pro srovnání v PLO 41 se průměrný odtok pohybuje od 0,0069 m3*s-1*km-2 do 0,0179 m3*s-1*km-2 ( při srážkách mm), v PLO 37 se pohybuje od 0,0044 m3*s-1*km-2 do 0,0082 m3*s-1*km-2 ( při srážkách mm za rok) (LHProjekt, 2005) Klimatické poměry Shrnutím údajů z Atlasu podnebí ČSSR, Klimatických oblastí ČR a Makroklimatických regionů dostaneme tyto základní hodnoty : Průměrná roční teplota v PLO: 7-10 C Roční srážkový úhrn v PLO: mm Podnebí Chřibů je mírně teplé, relativně dobře zásobené srážkami, zřetelně chladnější a vlhčí než v okolí. Buchlovice na jižním okraji mají 8, st. C, 628 mm, Střílky 665 mm, Kostelany na nižších hřbetech východní části 705 mm. Hřbety mají průměrnou roční teplotu asi 7 st. C a srážky až 750 mm. Vrcholový fenomén je nevýrazný. (Podle Biogeografického členění České republiky, M. Culek a kol. Praha 9

10 1996). V letech 1987 a 1989 bylo ve vzorcích srážek Zemědělskou oblastní laboratoří ve Vyškově určeno ph a obsah NO3 v mg/l. V roce 1987 bylo měřeno 31 vzorků. Hodnoty ph se pohybovaly od 7,93 do 6,28 a průměr činí 7,03. Hodnoty NO3 se pohybovaly od 1,22 mg/l do 58,44 mg/l a průměrný obsah NO3 činí 9,95 mg/l. Více než 10 mg/l bylo v 10 vzorcích. V roce 1989 bylo měřeno 19 vzorků. Hodnoty ph se pohybovaly od 7,4 do 6,4 a průměr činí 7,08. Hodnoty NO3 se pohybovaly od 2,4 mg/l do 7,3 mg/l a průměrný obsah NO3 činí 4,95 mg/l. Více než 10 mg/l nebylo zaznamenáno (LHProjekt, 2005). Předpokládané změny klimatu a jejich vliv na rozšíření dřevin a na lesní prostředí Za předpokladu, že se obal skleníkových plynů v ovzduší zdvojnásobí, je možno na základě určitých předpokladů a modelů usuzovat, že dojde ke globálnímu vzestupu teplot o 1,5 až 4 o C (Burschel, Weber 1988). Podle jiných autorů půjde o jiné hodnoty, např.: ,5o C (Charney 1979), 1,5 až 2,0o C (Schönwiese 1988). Brouwer a Falkenberg (1989) odhadují, že změny srážkových úhrnů se budou v Evropě pohybovat v mezích mm. Předpokládané oteplení má řadu aspektů, které mají souvislost s genetickou konstitucí lesních dřevin. Jde jednak o velikost předpokládaných teplotních změn a jednak o průběh těchto změn. Existují názory, že teplotní změny 2-4o C se pravděpodobně vymykají možnostem adaptace většiny lesních dřevin (Fanta 1992). Tato hodnota odpovídá přibližně rozdílu mezi dnešní teplotou a nízkými teplotami během poslední doby ledové asi před 20 tisíci lety. Některé výsledky výzkumu z poslední doby (Šindelář 1993) naznačují, že některé druhy dřevin mají relativně širokou toleranci ke změnám průměrných ročních teplot a že jsou schopny za určitých podmínek prosperovat v podmínkách teplotně značně odlišných od místa původu. Je však nutno uvážit, že se tak děje v prostředí a podmínkách ovlivněných člověkem. Není ovšem zatím vůbec jasná otázka reakce těchto populací na extrémní klimatické faktory. Změny se mají uskutečňovat v odhadovaných rozmezích - podle názorů různých autorů během 50 až 100 let, podle některých předpokladů až 200 let. Ve srovnání s vývojem vegetace na zemském povrchu jde o období velmi krátké. Během tohoto období se adaptační procesy populací lesních dřevin jako důsledek přirozeného výběru a migrace budou moci uskutečnit jen ve velmi malém rozsahu nebo vůbec ne. Tak např. smrk ztepilý by při zvýšení teplot o 2o C mohl být ohrožen v těch případech, kdy současná průměrná roční teplota lokality, kde je vysazován, je dnes větší než 7o C (Thomasius 1992). Areály lesních dřevin jsou určovány klimaticky. Omezujeme-li se pouze na dvě ze souboru základních klimatických charakteristik, t.j. průměrnou roční teplotu a vlhkost prostředí (tj. rozdíl úhrnu srážek a ročního výparu v mm), je např. areál přirozeného rozšíření smrku ztepilého limitován intervalem průměrných ročních teplot asi 4 až 8o C a minimální vlhkostí asi mm. Ekologické koordináty přirozeného rozšíření borovice lesní představuje interval 5 až 10o C a vlhkost prostředí asi 220 až 330 mm (Thomasius 1992). Podobně by bylo možno charakterizovat i některé další dřeviny, např. jedli bělokorou aj. V geografickém prostředí střední Evropy představuje zvýšení průměrné teploty o 1o C posun v geografické šířce o 100 až 150 km od jihu k severu. 10

11 Na bázi modelování vlivu globálních změn teplot se předpokládá v podmínkách ČR posun vegetační stupňovitosti. Zatímco v současnosti je podíl plochy lesů ve vegetačním lesním stupni dubovém pouze necelé 2 %, při posunu o 1o C by se zvýšil na 18 %, při posunu o 4o C by pak teoreticky vzrostl dokonce na 77 %. Plocha lesního vegetačního stupně jedlobukového a vyšších stupňů by z dnešních asi 32 % při zvýšení teploty o 1o C poklesla jen asi na 6 %, při zvýšení průměrných teplot o 4o C pak teoreticky na necelé 2% (Kopecká, Buček 1992). V případech, že by došlo k oteplení, mohly by se změny zřetelně projevit na kontaktech vegetačních lesních stupňů a na specifických, zejména extrémních stanovištích Stejně by mohlo dojít k výrazným změnám v lesích na chudých, suchých, písčitých stanovištích (např. vznik zakrslých borů, plochy s převládajícími druhy čeledi Ericeae aj.). V této souvislosti byly již stručně charakterizovány výsledky modelového postupu orientovaného na posuny vegetačních lesních stupňů na území ČR (Kopecká, Buček 1992). Podle Fanty (1992) by dlouhodobé oteplení asi o 4oC mohlo s určitou pravděpodobností vést k posunu vegetačních lesních stupňů asi o 300 m. Lesy hercynských pohoří (Šumava, Bavorský les, Schwarzwald, Harz aj.) by se pravděpodobně změnily v lesy podobného typu, jako jsou dnes např. Vogézy, s převahou buku a jedle ve vyšších polohách a dubu v polohách nižších. Smrk by se pravděpodobně mohl udržet pouze v nejvyšších polohách, na níže položených lokalitách jen tam, kde se vytvořily specifické podmínky místního klimatu (úzká údolí). Nutno konstatovat, že v současnosti i budoucnosti je a bude charakter lesů v rámci určitých genekologických limitů především obrazem hospodářské činnosti člověka. Tuto skutečnost bude nutno mimo jiné vzít v úvahu při představách a sledování důsledků očekávaných klimatických změn na lesy a lesní hospodářství. Názory, které naznačují nebo zdůrazňují nutnost redukce zastoupení smrku v druhové skladbě lesních porostů ve středoevropských podmínkách (Prudič 1990, Šindelář 1993, Thomasius 1991) v ČR, především ve vegetačních lesních stupních 1 až 4, mají proto racionální základ. Scénář předpokládaných změn teplot, srážek a posun vegetační stupňovitosti ukazují mapy 8 až 18 podle klimatických modelů GISS a XCCM k časovým horizontům: současný stav, rok 2010 a 2030 (Kalvová 1995) (LHProjekt, 2005). Antropicky podmíněné změny prostředí PLO 36 Středomoravské Karpaty patří ve srovnání s ostatními PLO v ČR k oblastem s poměrně malými změnami v lesním prostředí. K největším změnám patří přeměna původní druhové skladby lesů ve prospěch jehličnanů. Existence monokultur SM a BO, z toho vyplývající biologické degradace lesních stanovišť a jejich snížená ekologická stabilita jsou nejplošnější a nejdůležitější antropickou změnou přírodního prostředí PLO. Jako změny menšího významu lze označit místní těžbu pískovce v lomech po celém jejím území. Velké stavby a průmyslová výroba v oblasti nejsou. Negativní vliv na stav porostů má silný provoz na silnici I. třídy E-50 z Uherského Hradiště do Brna, která protíná napříč komplex chřibských lesů. Projevuje se zde lokálně v koridoru silnice vliv emisí benzinových a naftových motorů a dále vliv zimní údržby (solení) na okolní porosty (LHProjekt, 2005). 11

12 2.1.6 Geologické poměry Území PLO patří k Západním Karpatům vnějším. Jejich stavba je výsledkem horotvorných pohybů v druhohorách a třetihorách. Vnější Karpaty mají významnou pásemnou stavbu a poloobloukovitý tvar. Tvoří složitý příkrovový systém dalekosáhle přesunutý za třetihorního vrásnění k severozápadu na Český masív. Na jejich stavbě se na území PLO podílejí tyto geotektonické celky: v oblasti Chřibů magurský flyš (račanská jednotka), v oblasti Ždánického lesa a Litenčické pahorkatiny vnější flyš (Podslezsko ždánická jednotka, vývoj Těšnovický). Nižší partie oblasti vyplňuje neogén (pliocén, miocén). Magurský flyš je budován intenzívně zvrásněnými terigenními mořskými sedimenty křídy a starších třetihor s dominancí flyšové facie. Flyšem rozumíme mnohonásobné střídání jílovců, prachovců, pískovců a slepenců ve vrstvách silných zpravidla od několika cm až do několika metrů. Flyšové sedimenty dosahují mocnosti až přes 100 m. Geologická historie flyše spadá do alpinského vývojového cyklu, který začíná druhohorním uložením křemenného detritu. Pokračuje sedimentací karbonátovou, která kulminuje v juře. Důkazem karbonátové sedimentace ve flyšovém pásmu jsou pouze sedimentární klasty (valouny či bloky). Ve starších třetihorách (paleogénu) pak pokračuje flyšová detrická sedimentace. Sedimenty jsou pak formovány horotvornými pohyby helvetskými (svrchní oligocén), sávskými (rozhraní paleogén neogén) a štýrskými (miocén). Koncem miocénu měla pak oblast ráz zarovnané pahorkatiny, která byla v pliocénu rozlámána vertikálními pohyby, jež daly vzniknout intermontánním depresím a modifikovaly říční síť. Ve čtvrtohorách (pleistocén, holocén) dochází pak k dalšímu morfologickému modelování území, zahlubování údolí, vzniku sesuvů na jílovcových horninách. Pro račanskou jednotku je charakteristické soláňské souvrství (spodní soláňské - ráztocké vrstvy střídání vápnitých pískovců a šedých a zelenošedých jílovců, svrchní soláňské lukovské vrstvy arkózové pískovce a slepence), bělověžské souvrství (spodní bělověžské vrstvy střídání složitých vložek jílovců a pískovců s šedými a zelenými jílovci a křemitovápnitými pískovci), zlínské souvrství (středně až hrubě rytmický flyš s glaukonitickými pískovci a šedými vápnitými jílovci). Vnější flyš přímo hraničí s Magurským flyšem Chřibů. Je vytvářen podslezskoždánickou jednotkou, Oblast leží na ždánicko-hustopečském souvrství, ve kterém dominují paleogenní vápnité jíly, slíny a pískovce, místy drobivé slídnaté pískovce (ždánické).. Tyto jsou doprovázeny menilitovými vrstvami (lupenité a lavičkovité křemito-vápnité jílovce, místy s lávkami rohovce) a také podmenilitovým souvrstvím s jíly a jílovci (zčásti vápnitými, v některých polohách pestrými). V západní části PLO (Otnice) se nachází paleocenní jíly a jílovce, šedé a pestré, místy s lávkami pískovců, také i pískovcové a slepencové polohy. V pásu mezi Roštínem a Střížovicemi se v geologickém podloží projevuje Těšnovický vývoj, facie těšnovická s vápnitými jílovci a lávkami pískovců. Neogén vyplňuje nejnižší partie oblasti. Na východě PLO, v částech přiléhajících k řece Moravě (Napajedla až Polešovice) se v podloží projevuje pont s pestrými jíly, místy se štěrky a písky, u Nedakonic vystupují pliocenní štěrky a písky. V 12

13 severozápadní části PLO se mezi Kroměříží a Slavkovem, v pásu o šířce až 12 km, vyskytuje miocenní spodní torton s vápnitými jíly a se slabými vložkami pískovců, místy se objevují lutrtštécké štěrky a brněnské písky. Rovněž je zde v hojné míře zastoupen svrchní helvet karpatské formace s šlírovými vápnitými jíly, místy s písky a pískovci. V kvartéru se na skalním podkladě vytvořila vrstva fluviálních, proluviálních a deluviálních sedimentů. Plošně nejrozšířenější jsou svahové (deluviální) uloženiny. Pokud tvoří skalní podklad jílovce, ve styku s vodou se rychle rozpadají a vytváří se jílovito - písčité půdy. V místech pískovcového podloží mají deluviální sedimenty charakter hlinito-kamenitých nebo kamenitých sutí. Mocnost deluvií je až 3 m. Proluviální sedimenty se ukládají při vyústění vodních toků do hlavních údolí v podobě náplavových kuželů. Fluviální sedimenty se akumulují v údolích větších toků. Okolí větších toků je tvořeno nivními hlínami až hlinitými písky, delofluviálními, převážně písčitými humózními hlínami. Čtvrtohorní překryvy jsou v oblasti flyše tvořeny zejména deluviálními písčitohlinitými sedimenty. V nižších polohách, které však většinou nejsou pokryty lesem jsou uloženy různě mocné eolické sedimenty spraše a sprašové hlíny, které jsou hojnější v bezlesých částech PLO. Oblast neogenní, tedy nejnižší část je překryta z větší části terciérními až kvartérními proměnlivými písčitými a jílovitými eluvii (LHProjekt, 2005) Pedologické poměry Osídlení oblasti Chřibů je velmi pozdní, teprve středověké, a převážně má valašský charakter. Vyšší polohy prakticky nebyly nikdy osídleny. Krajina je dosud dosti zalesněná, přičemž v lesích převažuje druhová skladba blízká přirozené. Osídlení regionu Ždánický les-litenčická pahorkatina je v níže položených částech podstatně starší, (od 7. tisíciletí před n.l.), avšak nejvyšší partie nebyly nikdy odlesněné. Lesy mají často formu pařezin, zčásti však došlo k přeměně na lignikultury stanovištně nepůvodních dřevin. Lesní půdy oblasti je možno z velké části pokládat za půdy v přirozeném stavu, neboť se na nich uchovaly z velké části listnaté porosty. Ani lesní půdy se však nevyhnuly antropogennímu ovlivnění. Bylo to zejména ochuzováním selských půd a půd singulárních lesů vyhrabáváním steliva. Takové půdy mají desítky let narušen přirozený proces akumulace a rozkladu humusu, což se projevuje nedostatkem přístupných organických látek, ústupem živin a celkovou degradací stanoviště. Mimo to jsou tato stanoviště často postižena změněnou druhovou skladbou dřevin se prospěch monokultur borovice a smrku. Důsledky hrabání v minulosti a nepříznivého vlivu jehličnatých monokultur v současnosti vytváří celkovou výslednici půdních podmínek, která ovlivňuje jednak půdní fytocenózu a dále kvalitu lesních porostů na těchto půdách rostoucích. Takto degradovaná stanoviště se vyskytují na celém území PLO, převážně v nižších částech v okolí lidských sídel, zejména vesnic a na okrajích lesních komplexů. V regionu Chřiby se na uceleném, kompaktním ostrově, jehož hranice zhruba kopírují komplex lesních porostů Chřibů, vyskytuje v dominantní formě půdní typ kambizem (typická mezotrofní a eutrická). Doprovodnou složkou, zvláště v rovinatých 13

14 terénech a na úpatích svahů je luvizem (typická). Na nejvyšších hřbetech se na zpravidla kyselých pískovcích vyvinuly kyselé, oligotrofní kambizemě typické. Na vlhčích místech se objevuje kambizem pseudoglejová a glejová. Vzhledem ke geologickým a geomorfologickým podmínkám je pro magurský flyš typická téměř úplná absence semihydromorfních a hydromorfních půd. Vlivem značné příměsi jílových minerálů v půdách jsou tyto z hlediska zrnitosti většinou středně těžké až těžké a hůře prostupné pro vodu. Ta v půdním profilu stagnuje a vytváří charakteristické znaky oglejení. Většinou bývá toto oglejení vytvořeno ve větších hloubkách (v průměru od 40 cm níže) a nijak neovlivňuje fytocenózu na povrchu. Vylišení takovýchto lokalit při typologickém mapování je velmi obtížné, není možno spoléhat na rostlinné indikátory ani na šetření pomocí zkusných vpichů sondýrkou. Zastoupení oglejených půd (kambizemí pseudoglejových) je velmi malé, bodové a nemá vliv na způsob hospodaření na převažujících lesních typech. Litozemě na skalách tvoří nepatrné ostrůvky, místy jsou však vápnité a podmiňují výskyt specifické vegetace (Bradlo). V nižších částech oblasti, hlavně na východ od hřebene směrem k řece Moravě, se na spraši vyvinula typická hnědozem, místy přecházející v hnědozem luvickou. Pokud se týká trofnosti lesních stanovišť oblasti, převládají svěží a živná stanoviště půdních kategorií S, B, H, D. Na živnost lesního stanoviště má v oblasti rozhodující vliv poměr pískovcové a jílovcovité složky v půdotvorném substrátu. Živnost značně ovlivní rovněž složení pískovcového tmelu. Obecně lze říci, že zastoupení skeletu (pískovce) nad 30% v půdním profilu ovlivní posun trofnosti od živných ke kyselým stanovištím. Výjimku tvoří obohacená kamenitá stanoviště kategorií A, kde došlo z různých příčin k obohacení půdního profilu humusem. Za zmínku stojí i obsah CaCO3 v půdách. Ten je v půdách oblasti velmi proměnlivý a závisí na obsahu Ca v jílovcích či tmelu pískovců. Na stanovištích s podložím karbonátových jílovců nebo vápnitých sprašových hlín jsou půdy bohaté, vápnité. Základní půdní vlastnosti charakterizují fyzikální a chemické rozbory půdních vzorků odebraných v půdních sondách v celé oblasti. Půdní sondy byly vybrány tak, aby byla podchycena dominantní lesní stanoviště a zároveň zdůvodněna nutnost diferenciace způsobu hospodaření na nich. Půdní sonda připadá asi na 1000 ha porostní půdy. Syntetickým vyjádřením pedologického průzkumu lesních stanovišť je pak upřesnění charakteristik lesních typů (LHProjekt, 2005). Zobecnění půdních rozborů typologických ploch: Reakce půd : je velmi proměnlivá v závislosti na podloží a hloubce. V oblasti Magurského flyše jsou půdy v horní části (do 15 cm) vesměs silně až středně kyselé. Směrem dolů kyselost klesá. Na půdách s dobrou až vysokou zásobou Ca (karbonátové jílovce či vápnité tmely pískovců) je reakce půd mírně kyselá, neutrální až středně alkalická. Sorpční kapacita : u kyselejších půd - Chřiby klesá směrem dolů na velmi nízkou hladinu. Obecně je velmi proměnlivá v rámci jednoho půdního profilu. Sorpční nasycenost : roste s klesající kyselostí. Půdy nahoře silně kyselé jsou také výrazně sorpčně nenasycené, s poklesem kyselosti směrem dolů roste sorpční nasycenost, půdy neutrální jsou sorpčně nasycené až plně sorpčně nasycené. 14

15 Zrnitost : v oblasti vnějšího flyše či neogénu jsou půdy většinou středně těžké, hlinité, jílovitohlinité až jílovité. Magurský flyš Chřibů naopak vytvořil půdy lehčí, hlinitopísčité až písčitohlinité. Živiny : Dusík v průměru střední zásoba Fosfor velmi proměnlivá zásoba, většinou velmi nízká, někde však velmi dobrá. Draslík většinou střední až nízká zásoba, někde dobrá až vysoká Vápník velmi proměnlivá zásoba (nízká vysoká) v závislosti na podloží Hořčík dosti proměnlivá zásoba, většinou nízká až střední v horní části, dobrá až vysoká zásoba ve spodní části půdního profilu. Tab. 2: Zastoupení půdních typů a subtypů Půdní typ Subtyp Výskyt Celkem % KAMBIZEM HNĚDOZEM LUVIZEM typická oligotrofní pískovce, jílovce 3,5 typická mezotrofní jílovce, pískovce 42,4 luvická jílovce, sprašové hlíny 30,3 eutrická svahové hlíny 7,6 rankerová pískovce, jílovce 0,5 pseudoglejová jílovce, sprašové hlíny, svahoviny 0,2 typická spraš, sprašové hlíny 1,1 luvická spraš, sprašové hlíny 6,6 typická jílovce, sprašové hlíny, svahoviny 2,9 pseudoglejová jílovce, sprašové hlíny, svahoviny 2,1 PODZOL kambický pískovce, jílovce 0,8 typický pískovce, jílovce 0,1 PSEUDOGLEJ kambický jílovce, pískovce, svahoviny 0,1 FLUVIZEM typická aluviální naplaveniny 0,3 pseudoglejová aluviální naplaveniny 0,2 glejová aluviální naplaveniny 0,2 typická PARARENDZINA kambická spraš, sprašové hlíny, pískovec 0,3 RANKER typický kambický podzolový pískovce, jílovce 0,3 pseudoglejový GLEJ kambický aluviální naplaveniny, svahoviny 0,4 RENDZINA vápenec _ LITOZEM pískovec 0,1 ORGANOZEM slatinná rašelina _ Celkem 100 Z tabulky je patrno, že nejzastoupenějšími půdními typy jsou kambizemě a hnědozemě, které tvoří téměř 87 % plochy lesních půd (LHProjekt, 2005). 15

16 2.1.8 Biogeografické poměry Biogeografické členění (Culek a kol., 1996) vylišuje na území PLO 36 biogeografické regiony náležející do Karpatské podprovincie: 3.1. Ždánicko - litenčický 3.2. Chřibský Nové regionálně fytogeografické členění ČR (Skalický, Slavík 1988) na území PLO 36 vylišují dva fytogeografické obvody - Mesophyticum carpaticum a Pannonicum. Do fytogeografického obvodu Mesophyticum carpaticum náleží okres Středomoravské Karpaty s podokresy Ždánický les, Litenčické vrchy a Chřiby. V nížinných částech oblasti se nachází fytogeografický okres Jihomoravská pahorkatina náležející k obvodu Pannonicum s podokresy Bučovická pahorkatina a Hustopečská pahorkatina (LHProjekt, 2005). Sosioekologické členění (Petříček 1982, Míchal, Petříček 1988) vylišuje na území PLO 36 sosiekoregiony: Středomoravské Karpaty Chřiby Zastoupení trofických řad Tab. 3: Zastoupení trofických řad Edafické Porostní půda kategorie ha % Celkem z A 65,45 0,43 Celkem z B 7619,33 50,48 Celkem z C 25,42 0,17 Celkem z D 683,72 4,53 Celkem z G 14 0,09 Celkem z H 3255,65 21,57 Celkem z I 117,56 0,78 Celkem z J 5,67 0,04 Celkem z K 487,74 3,23 Celkem z L 253,32 1,68 Celkem z N 36,44 0,24 Celkem z S 2526,83 16,74 Celkem z Y 1,47 0,01 Celkový součet 15092,6 100 Nejvýznamnější je edafická kategorie bohatá 7619,33 ha, tj. asi 50 %. 16

17 Zastoupení hospodářských souborů je uvedeno relativně i plošně v následující tabulce, relativně v grafu. Převažují HS pro živná stanoviště středních poloh pro BK porostní typ, dále pro SM porostní typ. Vyskytuje se HS pro ochranná pásma vodních zdrojů 1.stupně ( předčíslí 1 ), pro PR a PP ( předčíslí 4 ), pro ochranná pásma vodních zdrojů 2.stupně (7245), svážná území ( 7406 ), kritické svahy a jinak nepříznivá stanoviště (7407) a genové základny (8445 a 8446). Zastoupení HS dle subkategorií významně ovlivňují překryvy. ( např. subkategorie 32f gemové základny překrývá - je nadřazena subkategorii 32e ). Plocha hospodářských souborů překrytých subkategorií je tedy menší, než celková plocha subkategorie o plochu překrytí. HS je určen dle nadřazené subkategorie. Nejvýznamnější je HS živná stanoviště středních poloh, porostní typ bukový, zaujímá 30% porostní půdy, tj ha, dále HS živná stanoviště středních poloh, porostní typ smrkový. Zaujímá 23 %, tj ha, dále HS 8446 genové základny, porostní typ bukový. Zaujímá 20 %, tj ha (LHProjekt, 2005). Tab. 4: Zastoupení hospodářských souborů Porostní půda HS ha % ,75 0, ,42 0, ,31 0, ,25 1, ,21 4, ,30 0, ,81 1, ,76 1, ,51 22, ,56 2, ,05 6, ,62 29, ,88 0, ,18 1, ,36 0, ,24 0, ,85 2, ,27 1, ,27 20,16 Celkem 15092,60 100,00 17

18 2.2 Zhodnocení stavu lesa Vývoj lesního hospodářství Podoblast Chřiby : Pro tuto část oblasti je charakteristické dávné osídlení již za Velkomoravské říše a to hlavně v jižní části (Staré Město, Modrá), ale i ve střední části (Cimburk, Střílky). Přes staletý vývoj a různost majitelů jednotlivých panství se lesy vcelku zachovaly jako přírodní celek namnoze s původní dřevinnou (listnatou) skladbou s hlavní dřevinou bukem v čistých i smíšených porostech. Vzhledem k pestré majetkové skladbě se v lesním hospodaření vyskytovaly některé odlišnosti. Lesnictví bylo řízeno prostřednictvím velkostatků. (LHProjekt, 2005): Velkostatek Buchlovice a Velehrad Lesní hospodářství bylo odedávna konzervativní a dlouho převažoval hlavně zájem myslivecký. Skoro celý majetek VS Buchlovice byl oborou s vysokým stavem zvěře (hlavně jelení). Odbyt všech druhů byl dobrý a tak vlastnímu pěstění lesa nebyla věnována velká péče. Spoléhalo se hlavně na přirozené zmlazení. I když se listnaté porosty mnohdy měnily na pařeziny, nedbalo se na to, protože i pařeziny byly finančně výnosné. V 1. polovině 19. století se začaly zavádět ve větší míře jehličnany (smrk) hlavně za správce dr. Reusse a to nevhodně do monokultur bez příměsi. Tato snaha naštěstí zasáhla jen menší rozlohy. Tak ještě v celém 19. století převažovala značně přirozená obnova, umělá obnova začala více až kolem roku 1900 hlavně v souvislosti s převody. Zlepšená odborná péče o les začala až ve 20. století. Byly zahájeny převody pařezin, začalo snižování stavu zvěře, zamezilo se hrabání steliva, budovaly se cesty. Velkostatek Napajedla Do 19. století převažovalo silně extenzivní hospodaření, takže lesník Bechtel v LHP r konstatuje velmi bídný stav lesa. Nejstarší porosty téměř smýceny, paseky zvětšené, přibývalo pařezin a plevelných dřevin (bř, os). Až konec 19. století přinesl zlepšení, začal se klást důraz na výchovu probírky, clonné seče a přirozenou obnovu. Velkostatek Kvasice Do poloviny 19. století převažovalo rovněž extenzivní hospodaření s toulavými sečemi dle nahodilých potřeb, se silným provozem myslivosti a se zatížením služebnostmi pastvy dobytka. Často vznikaly pařeziny. Druhá polovina 19. století, kdy začíná souvislá řada lesních hospodářských plánů, přináší již organizované a cílevědomé hospodaření. Převaha listnatých lesů znamenala většinou přirozenou obnovu, která zde byla hojně doplňována cennými jehličnany a vznikly tak mnohé kvalitní smíšené porosty. Doplňování se provádělo hlavně síjí (modřín sudetský). Způsoby obnovy směřovaly od čistě holosečného k maloplošnému zaváděly se okrajové seče, střídavé kulisy, kotlíky. Dosti hojný výskyt pařezin (byly hlavně z kořenových výmladků) přinesl dlouhodobý plán převodů. Protěžovaly se kvalitní výstavky jak pro sběr semene i žír tak pro jakostní kmenovinu. Poměrně velká pozornost se věnovala probírkám a téměř všechny porosty byly hned z mládí mírně a často probírány a ve druhé polovině obmýtí silněji. Smrková manie zasáhla VS Kvasice méně než okolní velkostatky. 18

19 Velkostatek Koryčany Již první Hospodářské instrukce z r dokládají značnou péči o les rozdělení na leče, omezující opatření pro mýcení i pro pastvu dobytka (např. zákaz pastvy do zajištění obnovovaného porostu). Převažovaly listnaté lesy (buk) s konzervativním hospodařením, takže se porosty uchovaly dlouho v dobrém stavu. I sem proniklo zavádění smrku ze sousedního buchlovického panství (dr. Reuss). Přirozená obnova listnáčů však převládala a to různými způsoby kotlíky, pruhy, clonně, s vylepšováním síjí, podsíjí (listnáče) a podsadbou (jehličnany). Velkostatek Roštín V historických dobách jednoznačně převládaly listnaté porosty s hlavními dřevinami buk, dub, habr a přidruženými lípa, bříza. Vysokokmenné hospodaření bylo dosti potlačeno a převládla méně hodnotná pařezina, hlavně s vyšší poptávkou po palivovém dříví. V důsledku degenerace pařezů i změny poměrů odbytových (topení uhlím) nastala doba převodů, které od let 19. století začaly dosti rychlým tempem. Při převodech došlo k rozsáhlému zakládání převážně smrkových porostů, zčásti i borových(v nižších slunných polohách). Spolu se zachovalými listnatými porosty vznikla tak poměrně pestrá dřevinná skladba všech hlavních dřevin (kromě jedle) a to jak v čistých složeních tak i v nejrůznějších směsích. Velkostatek Zdounky V dávné historii byly tyto lesy ve špatném stavu a to v důsledku silné pastvy dobytka, lesního pychu a potřeby paliva. Listnaté porosty (asi 3/4 plochy) byly převážně pařeziny s dřevinami db, bk, hb, vtroušeny bř, os ale i líska. Jehličnaté porosty (1/4 plochy) byly ponejvíce borové, smrk a modřín v mladších částech. Rovněž na tomto velkostatku se postupně přikročilo k převodům pařezin a to různými postupy včetně využití přirozené obnovy, hlavně dubu. Zajímavostí je, že smrk nebyl při zalesnění po převodech doporučen celoplošně, ale pouze při vylepšení a to ve skupinách. Jehličnaté porosty byly jak čisté tak ve směsích. Zvláštností bylo několik kvalitních mýtních (v r. 1930) porostů smrkových v nížinách, které vznikly ze sadby řádkové s dubem. Smrkové řady byly 8 m vzdálené s meziřadami dubu, který byl postupně zcela potlačen. Obnova jehličnatých porostů byla doporučena s využitím přirozené obnovy (sm i bo) s doplněním listnáči (bk, jv, lp). Byla již tehdy snaha o vytváření smíšených porostů. Velkostatek Střílky Obdobně jako u sousedních Vst. v historii převládaly listnaté porosty (hlavně buk, dub), které se postupně měnily na převahu pařezin a většina rozlohy pařezin převládala ještě počátkem 20. století. Z důvodů špatné výmladnosti a nízké produkce se přistoupilo k převodům dosti radikálně a to hlavně umělou obnovou úzkými holosečemi. U vysokého lesa byla přirozená obnova rovněž v malém rozsahu hlavně pro značné zabuřeňování, nedostatek srážek a mnoho starých holin. Výchova porostů dosti zanedbaná, prořezávky se nekonaly vůbec, probírky jen slabé. Původní porosty buku tak dosti ustupovaly smrku. Velkostatek Milotice Převládaly listnaté porosty s převahou dubu a to hlavně pařeziny s příměsí hb, bk, bř, lp + bo, md. Od roku 1920 zahájeny převody se sadbou smrku a příměsí borovice, modřínu. Jen místy prováděny síje a podsíje nebo i sadby a podsadby dubu a buku. Vzrůstově byly pařeziny na Vst. dobré ale použitelnost dřeva omezená. Borovice a modřín se vyskytovaly kvalitní hlavně jako výstavky v pařezině. V LHP 1934 lesmistr 19

20 Růžička varuje před nebezpečím čistého smrku a doporučuje převody přes střední les s etáží modřínu. Velkostatek Cetechovice Hospodaření obdobné sousedním Vst. v historii převaha listnáčů z nichž vznikly pařeziny. Koncem 1. pololetí 19. století se začalo s pěstováním smrku, který zde byl dost protěžován a je nyní nejvíce zastoupen Věková struktura a 17. věkový stupeň jsou plošně abnormální, především 6. a 5., a dále zbývající věkové stupně jsou plošně podnormální. Nejvyšší odchylku od normality vykazuje jednoznačně 6. věkový stupeň nedostatečné zalesňování v deceniu po konci 2.svět.války. Celkově není plošné zastoupení věkových stupňů výrazně rozkolísané s vyjímkou zmíněného 6. a sousedních 7. a 5. věk. stupně (LHProjekt, 2005) Druhová struktura V historické době jednoznačně převládaly listnáče a to především tvrdé dřeviny DB, BK, HB. Z přidružených dřevin to byly hlavně BŘ, LP, OS, JV, dále pak v malém zastoupení JL, AK, VR, TP, OL. Z jehličnanů se zprvu vyskytovala jen BO a vtroušeně MD. JD se takřka nevyskytovala nebo jen zcela sporadicky ve skupinkách. Smrk jako dřevina nepůvodní se začal zavádět hojně od 1/2 19. století a to na různých majetcích s různou intenzitou, na některých majetcích dosáhl v 30. až 40. letech 20. století zastoupení přes 50%. Listnáče se vyskytovaly nejprve ve tvaru lesa vysokého. Později v důsledku pěstebního zanedbávání, přibývání škod zvěří i zvýšené spotřeby paliva došlo ve značné míře k přeměně na les nízký pařezinu. Postupující degenerace pařezin přivodila Obr. 2: Buk fenotypová kategorie A nutnost jejich převodů (zhruba od1/2 19. století) a tím i nástup vyššího zastoupení jehličnanů, hlavně smrku. 20

21 Hlavní a autochtonní dřevinou oblasti je buk. Tvoří čisté i smíšené porosty většinou s vlastnostmi i kvalitou buku karpatského. Původní porosty dosahují nádherného vzrůstu s čistým bezsukým kmenem a vysoko nasazenou korunou. Hojně se přirozeně zmlazují. Takovéto nejkvalitnější porosty se nacházejí hlavně ve střední části podoblasti Chřibů. Dub je druhou hlavní dřevinou oblasti. Vyskytuje se spíše ve směsích, méně v čistých porostech a to v lese vysokém i nízkém. V porostech lesa nízkého pařezinách je převládající dřevinou. Habr je zastoupen všude v celé oblasti a to hlavně jako příměs. Místy dosahuje i dobré kvality a silnějších sortimentů. Zalesňování v této oblasti zahrnuje všechny způsoby. U listnáčů převažovala v historii jednoznačně přirozená obnova a to i ze semene i z výmladků. Výmladkové hospodaření na přelomu 18. a 19. století dosáhlo značného rozšíření. Při umělé obnově u listnáčů se používalo i síje (hojně u dubu) i sadby. Časté bylo i používání semenáčků z náletů a nárostů. Při vylepšování se rovněž používala i síje i sadba. U jehličnanů se více používala sadba, přirozená obnova ponejvíce jen z výstavků (modřín). Provenience semen byla různá, v historických průzkumech chybí podrobnější údaje k této otázce. Ze stručných zmínek vyplývá, že hlavní zdroje nákupů semen byly jednak Jeseníky (modřín jesenický, smrk) jednak Rakousko Innsbruck a Vídeň (smrk, modřín, borovice). Alpský modřín však v mnoha případech dosti selhal a naopak jesenický modřín prokazoval výborný vzrůst (LHProjekt, 2005). Tab. 5: Porovnání druhových skladeb v PLO 36 Dřevina Přirozená druhová skladba v % Cílová druhová skladba v % Současná druhová skladba v % Rozdíl současné a cílové druhové skladby SM - 3,1 17,9 14,8 JD - 0,6 0,1-0,5 BO 0,6 0,9 5,7 4,8 MD - 8,3 7-1,3 Ost. jehl. - 3,6 0,3-3,3 JEHL. 0,6 16, ,5 DB 34,1 25,8 24-1,8 BK 45,8 44,1 21,6-22,5 HB 4,8 3,5 10,8 7,3 JV 2,8 5,3 0,7-4,6 JS 0,6 1,1 1,1 0 LP 10,2 1,5 4,1 2,6 OL 0,4 0,5 0,6 0,1 BŘ - 0,7 4,6 3,9 Ost. list ,5 0,5 LIST. 99,4 83, ,5 Přirozená druhová skladba = je odvozena podle jednotlivých typů (aritmetický vážený průměr). 21

22 Cílová druhová skladba = je odvozena jako vážený aritmetický průměr doporučovaných zastoupení dřevin neovlivněných skutečnými porostními typy. Plošné zastoupení dřevin v LHC Buchlovice uvádí následující tabulka. Nejvýrazněji je zastoupen Buk lesní 40%, následuje Smrk ztepilý 22 % a Dub zimní 15 %. Tab. 6: Zastoupení dřevin Dřevina Plocha ha % Dřevina Plocha ha % Smrk ztepilý 3371,89 22,47 Jasan ztepilý 205,21 1,37 Smrk pichlavý 0,01 0,00 Jilm habrolistý 2,28 0,02 Smrk sivý 0,14 0,00 Jilm horský 0,82 0,01 Jedle bělokorá 24,62 0,16 Jilm vaz 0,04 0,00 Jedle obrovská 3,96 0,03 Akát trnovník 15,36 0,10 Douglaska tisolistá 52,81 0,35 Bříza bradavičnatá 118,05 0,79 Borovice lesní 646,01 4,31 Jeřáb ptačí 0,18 0,00 Borovice černá 4,61 0,03 Jeřáb břek 0,06 0,00 Vejmutovka 0,08 0,00 Ořešák černý 3,39 0,02 Modřín evropský 1129,82 7,53 Třešeň ptačí 0,39 0,00 Dub letní 79,73 0,53 Lípa srdčitá 167,89 1,12 Dub slavonský 0,44 0,00 Lípa velkolistá 0,17 0,00 Dub zimní 2187,64 14,58 Olše lepkavá 63,80 0,43 Dub červený 2,23 0,01 Olše šedá 2,24 0,01 Dub celkem 2270,04 15,13 Osika 3,00 0,02 Buk lesní 5983,18 39,88 Topol linda 23,32 0,16 Habr obecný 813,69 5,42 Topol černý 0,52 0,00 Javor mléč 8,26 0,06 Jíva 2,41 0,02 Klen 79,93 0,53 Vrby ostatn 1,22 0,01 Babyka 1,16 0,01 Jírovec maďá 1,94 0,01 Javory ostatní 0,63 0,00 Keře 0,53 0,00 Celkové průměrné % MZD za LHC Buchlovice je dle LHP vysoce překročeno /dle vyhl. = 24,78 %, dle LHP = 50,43 % /. Takto vysoké % MZD bylo dosaženo díky velkému podílu plochy v genových základnách pro BK, DB a HB. V těchto porostech byly důsledně dodržovány požadavky LS a byl navyšován podíl MZD Obnova lesa Je patrný výrazný příklon k podrostnímu způsobu hospodaření.časté je využívání a podporování přirozené obnovy BK a budování oplocenek pro ochranu přirozeného zmlazení BK s dosadbou JD v individuální ochraně, případně ve směsi s HB a DB. Holé seče úmyslné se téměř nepoužívají, převažuje clonná seč, pro přirozenou obnovu BK, používají se náseky, případně kotlíky pro vnos MZD, dále jednotlivý výběr. Obnovní těžba nahodilá nemá většího významu ( významnější je nahodilá těžba předmýtní). Převažují těžby po škodách námrazou a sněhem, dále bořivým větrem, kůrovec. V obnově se výrazně zvýšil podíl listnatých dřevin, především MZD - BK. Vyžaduje to zvýšené náklady a zvýšené úsilí v ochraně proti buřeni a zvěři. V obnově se významně využívá sadební materiál, vyprodukovaný ve vlastních školkách (LHProjekt, 2005). 22

23 2.2.5 Zdravotní stav lesa (LHProjekt, 2005) Abiotičtí činitelé (vítr, sníh, námraza, sucho) Poškození větrem Škody větrem se objevují v celé oblasti s převahou škod na severozápadních svazích Chřibů. Nejvíce ohrožují lesní porosty větry od severozápadu až severu, v jihovýchodní části PLO i z jižního a jihovýchodního směru. Z poslední doby jsou největší objemy polomů a vývratů dokumentovány z let 1964; 1976; 1990/91,. Poslední dvě periody následovaly po kulminaci kůrovcových kalamit z přísuškových let. Nejnáchylnější k vyvrácení jsou otevřené stěny smrkových kmenovin na živných stanovištích. Buk je náchylný k vyvracení v letním období (olistěná koruna) na živných a podmáčených (sesuvy) stanovištích. Na živných stanovištích se uplatňuje další fenomén zhoršující statickou stabilitu buku. Je to pěstění buku v porostech hustých až přehoustlých. V takových porostech kořenový systém je slabší, roste po povrchu a neproniká do hloubky. Uživí totiž slabou korunu. Takové porosty jsou náchylné v dospělém věku k vyvracení. Sníh a námraza V této oblasti se poškození tohoto druhu projevují minimálně. Výjimečnou se jeví zima , kdy došlo k mimořádné kalamitě závěsem mokrého sněhu. Poškozeny byly především čisté porosty borovice a smrku. U některých borových porostů bylo nutno přistoupit k těžbě z hospodářské nutnosti a předčasné obnově. Nejvíce byly poškozeny porosty na živných typech s velmi intenzivním výškovým přírůstem. Borovice ve smíšených porostech byla poškozena v menší míře. Více bývají poškozovány mladé porosty (II.-III. věková třída), ale hlavně porosty neprobírané, nebo probírané opožděně. Škody suchem Na severu oblast sousedí s oblastí č Hornomoravský úval, jižní a jihovýchodní hranicí je na rozhraní vlivu panonské oblasti, která zřetelně ovlivňuje místní klimatické podmínky. To se projevuje zejména v jihovýchodní části na svazích orientovaných od jihovýchodu po jihozápad. Zde jsou lesní porosty ohrožovány zejména jižními větry na jaře, kdy v období intenzivního růstu přichází perioda sucha. I typologicky je patrné, že nižší vegetační stupně se vyskytují relativně ve vyšších polohách. Tento vliv stresuje zejména smrk vyžadující vzdušnou a půdní vlhkost. Stresované porosty jsou málo odolné proti ostatním škodlivým faktorům, zejména proti kůrovcům. To se projevilo především v extremně suché periodě v letech , kdy byly rozvráceny zejména porosty v nižších vegetačních stupních. Suchu také snáze podléhají smrkové porosty napadené houbovými chorobami. Poškození biotickými činiteli Poškození porostů zvěří Zvěř se stala a stává jedním z hlavních faktorů způsobující poškození lesů, zejména ve východní části PLO, v oblasti Chřibů. Na škodách se převážně podílí zvěř jelení a srnčí, populace zvěře daňčí je slabá a její podíl na škodách je zanedbatelný. Původní populace jelena evropského byla v roce 1975 nahrazena populací jelena evropského karpatského, který se vyznačuje vyšší hmotností a kvalitnějšími trofejemi. V letech 23