Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Hodnocení reprodukčních ukazatelů v chovu skotu Diplomová práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Vypracovala: Martina Fröhdeová Brno 2011

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnocení reprodukčních ukazatelů v chovu skotu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MU v Brně. V Brně: podpis diplomanta... 2

3 3

4 Mé poděkování patří všem lidem, kteří mi pomohli s touto prací. Děkuji za cenné rady a důležité informace. Zvláštní poděkování patří vedoucímu bakalářské práce, Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za skvělé vedení. 4

5 ABSTRAKT Předkládaná diplomová práce byla zpracována v zemědělském podniku I.AGRO Oldřiš. Do sledování bylo zapojeno v roce plemenic a v roce plemenic českého strakatého skotu. Byly zde hodnoceny vybrané reprodukční ukazatele - inseminační interval, servis perioda, inseminační index, věk při prvním zapuštění, mezidobí, procento zabřezávání po první inseminaci a po všech inseminacích. Úroveň reprodukčních ukazatelů byla analyzována podle možností statistického zpracování v letech , podle plemenné příslušnosti, na laktaci. Získané hodnoty byly vyhodnoceny v programu Microsoft Excel a Statistica. Ve sledovaném období byly v celém stádě zjištěny hodnoty inseminačního indexu 1,9, délka mezidobí 401,3 dní, délka inseminačního intervalu 75,83 dní, délka servis periody 114,09 dní, průměrný věk při prvním zapuštění 552 dní, zabřezávání po první inseminaci 55,13% a procento zabřezávání po všech inseminacích 54,95%. Nebyl prokázán vliv jednotlivých faktorů na ukazatele reprodukce. Klíčová slova: Červenostrakatý skot, reprodukční ukazatele, analýza reprodukce 5

6 ABSTRACT This thesis was prepared on the farm I. AGRO Oldříš. The following were involved 320 breeding cows in year 2008 and 336 Czech spotted cattle in year They were evaluated by selected reproductive characteristics - insemination interval, service period, insemination index, age at first flush, meanwhile, gestation after the first insemination, percentage of gestation after all inseminations. The level of reproductive performance was analyzed according to statistical treatment options in the period , according to the proportion of the breed in livestock has been selected the seven most represented species and the influence of lactation on the indicators. The obtained values were evaluated in Microsoft Excel and calculated the statistical data - the arithmetic mean, standard deviation, standard error and variance. During the reporting period were found in the whole herd insemination index values of 1.9, the interim period days, the length of insemination interval of days, length of service period days, the average age of first recess 552 days, gestation after the first insemination 55.13% and the percentage of gestation after all inseminations 54.95%. There were no effects of reproductive factors on the indicators. Key words: Red-spotted cattle, reproductive performance, analysis of reproduction 6

7 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Samičí pohlavní orgány Germinativní funkce vaječníku Neurohumorální řízení pohlavních funkcí Pohlavní cyklus Detekce říje Plodnost a její význam Faktory ovlivňující plodnost Dědičnost a plodnost Zevní prostředí a plodnost Výživa Nadměrná výživa Nedostatečná výživa (hladovění) Kvalitativní nedostatky Energie Bílkoviny Sacharidy Lipidy Minerální látky Mikroelementy Vitamíny Mykotoxiny Sexuálně aktivní látky Ekologické a klimatické podmínky Způsob chovu a exploatace zvířat Zoohygienické podmínky Věk zvířat Zdravotní stav Mikroorganismy Způsob reprodukce a organizace reprodukčního procesu

8 Jiné zevní vlivy Poruchy plodnosti Poruchy pohlavního cyklu Acyklie Tichá říje Syndrom ovariálních cyst Anovulační cyklus Opožděná ovulace Perzistující žluté tělísko Nepravá říje Atrézie a perzistence folikulů Záněty pohlavních orgánů Akutní poporodní endometritida Chronická endometritida Pyometra Zánět vaječníku Zánět vejcovodu Zánět pochvy Zadržení lůžka Indurace, striktury, obstrukce, adheze Hydrometra Pneumometra Urovagina Pneumovagina Odumření embrya Odumření plodu Mumifikace plodu Macerace plodu Emfyzém plodu Zmetání Ukazatele reprodukce MATERIÁL A METODIKA Materiál Metodika

9 5 VÝSLEDKY A DISKUSE Hodnocení ukazatelů reprodukce dle sledovaných roků Hodnocení ukazatelů reprodukce dle plemene Hodnocení ukazatelů reprodukce dle pořadí laktace Hodnocení % zabřezávání v letech ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK

10 1 ÚVOD Hovězí dobytek zastává významné místo v živočišné výrobě. Podílí se významně na celkové živočišné produkci, a to zejména produkcí živočišných bílkovin. Největší význam a nezastupitelnost hovězího dobytka spočívá v tom, že jako přežvýkavec pro svoji výživu a produkci bezprostředně nevyžaduje produkty přímo použitelné pro výživu lidí. Tuto výjimečnost dále podtrhuje vazba skotu ve vztahu k půdě, spočívající jednak ve schopnosti využívat plochy nevhodné, či nepřístupné pro agrotechniku, a jednak v možnosti produkcí exkrementů výrazně ovlivňovat úrodnost půdy (Kováč a kolektiv, 2001). I přes uvedené skutečnosti je v posledních letech zaznamenáván trvalý sestup početních stavů skotu. V České republice došlo v posledních deseti letech k poklesu počtu krav dojeného skotu (v kontrole užitkovosti o normovaných laktací) (Sambraus, 2006). Tento přetrvávající trend potvrzuje i šetření Českého statistického úřadu v letech 2007 a 2008 v kraji Vysočina. V roce 2008 oproti roku 2007 byly početní stavy na Vysočině o víc jak 1800 ks nižší (ČSÚ, 2011). Další rozvoj chovu skotu v návaznosti na růst a kvalitu produkce vyžaduje permanentní zvyšování starostlivosti o zdraví zvířat. Největší důraz je potřebné klást na účinnou prevenci nemocí a ztrát, na včasnou a objektivní diagnostiku změn zdravotního stavu (Kováč a kolektiv, 2001). Neúprosnou zákonitostí v chovu skotu je skutečnost, že bez reprodukce není produkce ani mléčné, ani masné. Že se produkt vykupovaný masným průmyslem a dojnice produkující mléko musí nejdříve narodit, je zřejmé. Význam úrovně reprodukčního procesu pro konečný hospodářský výsledek chovu je proto neopomenutelný. Ve snaze zefektivnit reprodukci chovaných zvířat člověk zásadním způsobem vstoupil do původního biologického děje zavedl umělou inseminaci a embryotransfer, asistuje při porodu, řídí reprodukci v chovech organizačně i medikamentózně. Současně změnil životní podmínky zvířat a zasáhl do jejich etologie. Daní za tato opatření je daleko větší role lidského faktoru v reprodukčním procesu stáda, která vyžaduje mnohem hlubší znalosti o reprodukčních funkcích zvířat (Bouška a kolektiv, 2006). Reprodukční období je období, ve kterém zapouštíme plemenice. Toto období velmi významně ovlivňuje ekonomiku chovu. U každé nezapuštěné plemenice 10

11 v optimálním čase se prodlužuje délka mezidobí, což má za následek zbytečně vynaložené náklady na krmný den. Tento fakt se výrazně promítá do celkové ekonomiky chovu, ve kterém jsou problémy s reprodukcí. Během reprodukčního období je velmi důležitý dobře organizovaný management vyhledávání říjí a včasné zapouštění plemenic. Vyhodnocení úrovně reprodukce ve stádě je možné podle základních reprodukčních ukazatelů. Nejdůležitější je vlastní rozpoznání říje u plemenic. V současné době existuje řada pomůcek pro snadnější a efektivnější vyhledávání říjí (Zink, 2011). Předpokladem plynulého rozmnožování je normální funkce pohlavního ústrojí, tj. produkce plnohodnotných, oplození schopných pohlavních buněk, oplození a nerušený nitroděložní vývoj nového jedince samec i samice musí být plodní (Jelínek, Koudela a kolektiv, 2003). Základním kamenem každého chovu je reprodukční schopnost základního stáda. Plodnost fyziologická funkce každého zvířete je ovlivněna celou řadou důležitých faktorů podílejících se na celkovém výsledku chovu. 11

12 2 CÍL PRÁCE Cílem této práce bylo sledování faktorů ovlivňujících vznik poruch plodnosti a jejich průběh. Dále byla zpracována analýza reprodukčních ukazatelů: věk při prvním zapuštění, mezidobí, index zabřezávání, % zabřezávání, zabřezávání po 1. inseminaci, servis perioda, inseminační interval. Byla sledována skupina dojnic v letech Uvedené ukazatele byly hodnoceny jednotlivě v kategorii krav a jalovic a shrnutí z celkového pohledu. Veškeré údaje jsou vyhodnoceny a následně jsou vyvozeny opatření ke zlepšení situace ve vybraném stádě. 12

13 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Samičí pohlavní orgány Vajíčka, hlavní samičí buňky v reprodukci, jsou produkovány v párových vaječnících nacházejících se vysoko v dutině břišní. Jedná se o malé subjekty, které se liší velikostí a tvarem v průběhu pohlavního cyklu. V mladém vaječníku je mnoho folikulů, z nichž každý obsahuje jednu velkou buňku, vajíčko. Děloha je orgán velmi variabilní velikosti. Děloha má krček, tělo a dva rohy. Každým rohem vstupuje vejcovod. Dva rohy tvoří hlavní část dělohy a jeden nebo oba se mohou velmi rozšířit během březosti. Rohy se spojí a vytvoří krátké tělo (Sainsbury, 1986). Děložním krčkem prochází kanálek děložního krčku, který je většinou uzavřen a fyziologicky se otevírá za říje, během porodu a zůstává otevřen krátce po porodu. Děložní stěna se skládá z povrchové serózy (perimetrium), podélné a kruhové vrstvy hladkého svalstva (myometrium) a sliznice (endometrium). Děložní sliznice obsahuje četné tubulózní žlázky a u přežvýkavců jsou na ní ve čtyřech rozsety základy karbunkulů (80 160), které se v průběhu březosti rozrůstají a představují místo, na němž dochází ke spojení s kotyledony placenty. Pochva (vagina) je silnostěnný trubicovitý orgán a rozlišujeme na ní poševní klenbu, stěnu a poševní dno. Kaudálním směrem přechází pochva v poševní předsíň, která je u mladých samic, které dosud nekopulovaly, oddělena více či méně vyvinutou slizniční řasou (hymen). Poševní předsíň je kaudální část pochvy. Ve sliznici poševní předsíně se nacházejí četné malé předsíňové žlázky a dorzolaterálně je na každé straně u krav jeden vývod velké předsíňové žlázy (Bartholiniho žlázy), jejíž sekret zvlhčuje sliznici při kopulaci (Jelínek, Koudela a kolektiv, 2003). Vulva je poslední kaudální část samičích genitálií a vytváří jejich vnější vyústění. Skládá se ze dnou stydkých pysků, které ohraničují stydkou štěrbinu (Urban a kolektiv, 1997). 13

14 3.2 Germinativní funkce vaječníku Terminativní funkce je představována tvorbou samičích pohlavních buněk vajíček. Je to složitý proces, který označujeme jako ovogeneze. Probíhá ve třech obdobích (stádiích): období rozmnožování, období růstu, období zrání. V období rozmnožování začínajícím záhy po zformování se gonád u intrauterinně se vyvíjejícího konceptu dochází k mnohanásobnému mitotickému dělení prvovaječných buněk ovogonií. Z poslední generace velkého počtu ovogonií vznikají růstem velké ovocyty I. řádu, které se obklopí jednou vrstvou epitelových buněk vytvoří se tzv. primární folikuly. K dalšímu dělení ovogonií a tvorbě primárních ovocytů v ovariích již nedochází. V době narození samičího plodu je však jejich počet veliký u telat až Období růstu probíhá ve dvou etapách. Mnoho primárních folikulů začíná růst ještě během intrauterinního života. Hlavní růst primárních folikulů nastává až se začátkem pohlavního dospívání a urychluje se po dosažení puberty a v průběhu pohlavních cyklů. Období růstu je charakterizováno zmnožováním cytoplazmy ovocytů, pomnožením folikulárních buněk a vytvořením vaječné blány. V podstatě v období růstu dochází k přeměně primárních folikulů ve folikuly rostoucí a zralé. Období zrání jako poslední stadium vývoje vajíčka je charakterizováno dvěma po sobě následujícími zracími děleními. Při prvním zracím (redukčním) dělení dochází v jádře ke konjugaci chromozomů a výměně genového materiálu. Primární ovocyt se rozdělí na dvě nestejně velké buňky s haploidním počtem chromozomů. Větší buňka převzala většinu cytoplazmy a stal se z ní ovocyt II. řádu (sekundární ovocyt nebo praeovum), druhá menší je označována jako první pólové tělísko (polocyt). Druhé zrací dělení (ekvační) nastupuje bezprostředně poté, avšak k dokončení dochází až po uvolnění ovocytu II. řádu z folikulu (po ovulaci) v závislosti na tom, zda došlo ke styku se spermiemi. V pozitivním případě se ovocyt II. řádu opět rozdělí na dvě nestejně velké buňky větší vajíčko (ovum) a menší tzv. druhé pólové tělísko. Jestliže nedojde k proniknutí spermie do ovocytu II. řádu, druhé zrací dělení se nedokončí a buňka zaniká. 14

15 Vajíčka savců (ovum) jsou kulovitého nebo elipsoidního tvaru o průměru µm. Vlastní primární obal tvoří zesílená cytoplazmatická membrána (ovolemma) a dále sekundární obal průsvitná blanka (zona pellucida). Hlavní součástí vajíčka je cytoplazma s excentricky uloženým jádrem o průměru µm (Jelínek, Koudela a kolektiv, 2003). 3.3 Neurohumorální řízení pohlavních funkcí Pohlavní funkce jsou řízeny jak nervově, tak hormonálně. Základem celého velmi komplikovaného systému je hormonální kaskáda na ose hypotalamus podvěsek mozkový (hypofýza) gonády. Tato kaskáda představuje v podstatě uzavřený funkční okruh, kde hypotalamus udává celé soustavě rytmus a usměrňuje aktivitu podvěsku mozkového. Podvěsek mozkový (jeho přední lalok) danou informaci zesiluje do podoby, jakou jsou schopny zachytit pohlavní žlázy. Ty na tento podnět reagují produkcí příslušného steroidního hormonu, který působí na pohlavní orgány, nervovou aktivitu i celkový metabolismus organismu. Hladiny produktů gonád i hypofýzy registruje zpětně hypotalamus a podle aktuální situace upravuje svou signalizaci směrem k podvěsku mozkovému. Hypotalamus je současně významnou nervovou strukturou středního mozku. Do jeho sekreční aktivity se proto promítá i řada nervových podnětů. Fungování hormonální kaskády je tak ovlivňováno širokou škálou informací o stavu vnitřního i zevního prostředí. Právě přes hypotalamus dochází k útlumu pohlavních funkcí při hladovění, bolesti, strachu či jiných formách stresu, přes hypotalamus se uplatňují pozitivní stimulace světelným režimem, flushingem (nárazové zlepšení výživy) nebo zařazením plemeníka do skupiny plemenic. Systém řízení pohlavních funkcí je v mnoha směrech podobný u samců i samic. U obou uplatňuje hypotalamus svou dominantní roli prostřednictvím hormonu spouštějícího gonadotropiny (GnRH, gonadotropin releasing hormon), který v přením laloku hypofýzy (adenohypofýza) stimuluje sekreci hormonů se vztahem ke gonádám gonadotropinů. U skotu se na řízení aktivity gonád podílejí více méně dva folikuly stimulující hormon (FSH) a luteinizační hormon (LH). U samic hypotalamus řídí celý systém v pravidelných cyklech říjových cyklech. Hypotalamus stimuluje prostřednictvím GnRH adenohypofýzu k výraznější sekreci FSH a LH. Ty na vaječnících působí na folikuly, které již zahájily růst. Folikuly reagují na signál obou gonadotropinů dalším růstem a tvorbou určitého 15

16 množství estrogenu. Organismus plemenice vstupuje do folikulární fáze cyklu. Estrogeny zpětnou vazbou zesilují aktivitu hypotalamu i vnímavost hypofýzy, takže dochází k další stimulaci sekrece gonadotropinů adenohypofýzou. Přirozeným důsledkem je další rozvoj folikulů a nárůst hladiny estrogenů, které postupně navozují příznaky říje. Mezitím ovšem získává jeden (až dva) folikuly ze skupiny rostoucích folikulů dominantní postavení a pomocí svých sekretů začíná inhibovat růst ostatních, takže ty postupně ve svém vývoji ztrácejí a posléze zanikají. Po dosažení potřebné hladiny estrogenů mění hypotalamus charakter sekrece GnRH, na což adenohypofýza reaguje prudkým krátkodobým navýšením sekrece LH předovulační LH vrchol. Tento impuls má za následek zahájení zrání oocytu v dominantním folikulu a současně změny ve stěně folikulu, které vedou k jejímu narušení a po smrštění přítomných hladkosvalových buněk k prasknutí a vytlačení folikulární tekutiny s oocytem ovulaci. Dalším efektem LH vlny je omezení citlivosti folikulu k FSH a přímá reaktivita granulózních buněk na LH. V důsledku toho buňky stěny folikulu luteinizují a vyplňují po ovulaci původní dutinu folikulu luteální tkání formuje se žluté tělísko. Sekrece estrogenů přechází v produkci progesteronu, příznaky říje u plemenice odeznívají a plemenice se dostává do luteální fáze cyklu. Progesteron působí tlumivě na aktivitu hypotalamu i adenohypofýzy. Dochází tak jen k velmi omezené sekreci FSH a LH. V důsledku toho se sice již krátce po ovulaci objevuje na vaječnících skupina rostoucích folikulů, avšak bez potřebné hormonální podpory postupně všechny zanikají. Takováto růstová vlna folikulů se může objevit během luteální fáze cyklu 1 3x. Dokud však žluté tělísko produkuje progesteron, je nástup další folikulární fáze s dozráním folikulu a ovulací zablokován. Rozhodující pro další změnu je stav dělohy, resp. přítomnost či absence zárodku v ní. Přibližně 13. den cyklu nebřezí děloha uvolňuje látky ze skupiny prostaglandinů, které ovlivňují žluté tělísko. Výsledkem složitějšího řetězce vzájemných interakcí je luteolýza a následná regrese žlutého tělíska. Sekrece progesteronu ustává, jeho inhibiční vliv na hypotalamus a hypofýzu pomíjí a plemenice se přibližně 17. den cyklu ocitá na prahu nové folikulární fáze. Pokud ovšem plemenice zabřezla, zárodek v děloze sekreční aktivitou svých vznikajících obalů zabrání produkci prostaglandinů a mechanismus regrese žlutého tělíska se neuplatní (Bouška a kolektiv, 2006). 16

17 3.4 Pohlavní cyklus Od puberty až do zániku pohlavní činnosti dochází na pohlavních orgánech a v celém organismu samic k periodicky se opakujícím změnám, které souhrnně označujeme jako pohlavní sexuální nebo reprodukční cyklus. Tab.1: Pohlavní cyklus u krav Délka říje Říje se opakuje za (dny) (týdny) Kráva 1-1,5 3 týdny Doba ovulace 6-16 hodin po ukončení říje Doba vhodná pro zapuštění v druhé polovině říje Vzhledem k tomu, že nejvýraznějším jevem v tomto procesu je u zvířat říje estrus, což je projev zvýšeného pohlavního pudu, nazývá se pohlavní cyklus také jako říjový estrický cyklus. Říjový cyklus je fyziologický děj, při němž se v celém organismu samice, především však v jejích pohlavních orgánech periodicky vytvářejí příznivé podmínky pro oplození vajíčka a pro vývoj zárodku a plodu. U skotu jako polyestrických zvířat trvá jeden říjový cyklus 21 dnů a podle morfologických a funkčních změn v celém organismu a zejména na pohlavních orgánech se dělí na 4 fáze: Proestrus předříjová fáze trvá zpravidla tři dny a u krávy zahrnuje 19., 20. a 21. den cyklu. Na vaječníku v tomto období narůstá měchýřkovitý folikul, na děloze nastává proliferace endometria a v pochvě se zvyšuje vrstva krycího epitelu. Estrus říje trvá hodin a zahrnuje 1. a 2. den pohlavního cyklu. Na vaječníku dozrává terciární folikul a v děloze vrcholí proliferace endometria. Kanál děložního krčku se otevírá a z vulvy vytéká hustý hlenovitý sekret. V pochvě rohovatí a odlupuje se povrchová vrstva epitelu a v důsledku překrvení celého pohlavního ústrojí dochází ke zduření a zrudnutí stydkých pysků. Nejzávažnějším jevem této fáze je ovulace, k níž dochází 6 16 hodin po odeznění zevních příznaků říje. V období říje je samice neklidná a dostavuje se u ní svolnost k páření. 17

18 Metestrus poříjnová fáze trvá zpravidla 4 dny, tj den cyklu. Během této doby se začíná na vaječníku vyvíjet žluté tělísko a děložní sliznice vstupuje do fáze sekrece. Ustupuje překrvení pohlavních orgánů, ustává výtok hlenu, uzavírá se kanál děložního krčku a zvíře se uklidňuje. Diestrus meziříjová fáze trvá v průměru 12 dnů a zahrnuje den cyklu. V průběhu této fáze se na vaječníku zvětšuje žluté tělísko, a to přibližně do 12. dne. Pak v případě, že došlo k oplození vajíčka, žluté tělísko postupně involuje a na vaječníku po něm zůstane drobná oranžová skvrna. Děložní sliznice je do 12. dne ve fázi sekrece, po níž v případě neoplození vajíčka nastává fáze regrese. V případě oplození vajíčka nedochází k involuci žlutého tělíska a k regresi endometria a diestrus přechází v březost graviditu. Pokud nedošlo k oplození vajíčka, nastupuje po diestru u polyestrických zvířat znovu proestrus. Objevením se prvního říjového cyklu se stávají samice pohlavně dospělé (Marvan a kolektiv, 2003). 3.5 Detekce říje Detekce říje je hlavním problémem v oblasti reprodukce u chovatelů krav. Více jak 50% všech producentů mléka nemá program detekce říje, proto nemohou tento problém často rozpoznat. Kromě klasického vizuálního zjišťování projevů říje existuje řada objektivních měřicích systémů a metod, které mohou pomoci neinvazivní cestou zpřesnit detekci říje (např. měření teploty mléka a těla, radiotelemetrické měření vaginální teploty nebo využití pedometrů) (Härtlová a kol., 2011). Progesteron v mléce je výborným indikátorem aktivity vaječníků. Pokud má kráva vysokou hladinu progesteronu v mléce, pravděpodobně má funkční žluté tělísko a není v říji. Dva dny před říjí nastává pokles hladiny progesteronu a dojnice, u kterých byl pokles prokázán, lze lépe sledovat a přesněji stanovit dobu říje (Ježková, 2009). Bylo zjištěno, že možnosti praktického stanovení progesteronu v mléce semikvantitativním ELISA kitem Ovucheck Rapid Tube je vhodný pro odhad funkce žlutého tělíska (Härtlová a kol., 2011). 18

19 Další přesnou metodou pro zjištění stadia pohlavního cyklu je sonografické vyšetření plemenic. To je dnes rutinní klinickou vyšetřovací metodou ke zjišťování fyziologických a patologických stavů vnitřních orgánů (Brychta, 2009). Mezi moderní metody dále patří Alpro systém aktivity a Pedometr Plus aktivní transpondér s třísměrným senzorem pro kontrolu polohy nohy dojnice (funkce klasického pedometru) a navíc Plus pedometr pro sledování doby ležení jako významného faktoru pohody zvířete (Líkař, 2008). 3.6 Plodnost a její význam Pod pojmem plodnost u samců rozumíme schopnost páření a kontinuální produkci fertilního semene až do vysokého věku. U samic pod pojmem plodnost rozumíme produkci oplození schopných vajíček, schopnost pravidelně zabřeznout a porodit dobře vyvinutá a životaschopná mláďata v počtu přiměřeném příslušnému druhu až do vysokého věku. Opakem plodnosti je neplodnost a v podstatě znamená nemožnost zabřeznutí, respektive přinést zdravé potomstvo (Jelínek, Koudela a kolektiv, 2003). Pravidelná a dobrá plodnost je základním projevem a součástí užitkovosti hospodářských zvířat. Je hlavním předpokladem potřebné reprodukce chovů, zvyšování početních stavů zvířat a rozvíjení a zlepšování jejich užitkových vlastností. Plodnost zaujímá v existenci a rozvoji chovu každého druhu zvířete klíčové postavení a značnou měrou ovlivňuje jeho rentabilitu. Plodnost je také výrazem zdraví a indikátorem dobrého zdravotního stavu určité populace. Určitou skupinu nebo stádo zvířat můžeme totiž povšechně označit za zdravé jen tehdy, když zvířata nejsou zjevně nemocná, dobře prosperují, jsou v dobré kondici a vykazují dobrou plodnost. Trvání a intenzita plodnosti jsou určovány genetickým základem a především existenčními podmínkami. Za příznivých podmínek odchovu probíhají pohlavní funkce nerušeně a plodnost samičích zvířat je uspokojivá. Nesprávným výběrem, zhoršením existenčních podmínek a jednostranným zvyšováním mléčné, masné, pracovní a jiné užitkovosti zvířat jsou nepříznivě ovlivňovány pohlavní funkce a častěji se objevují poruchy plodnosti, resp. úplná neplodnost. (Kudláč a kolektiv, 1987). 19

20 3.7 Faktory ovlivňující plodnost Plodnost jako základní biologický vlastnost organismu je určována dědičným založením a působením faktorů zevního prostředí. Určit však přesně podíl dědičnosti a zevního prostředí na formování plodnosti je velmi obtížné. Ukazuje se, že plodnost je především ovlivňována a nejméně z 80% určována existenčními podmínkami zvířat, tj. působení činitelů zevního prostředí (Kudláč a kolektiv, 1987) Dědičnost a plodnost Plodnost je složitá vlastnost, založená polygenně. Přesné určení genotypu je však obtížné, protože jeho realizace ve fenotypu je ovlivňována dalšími činiteli. Dědičnost plodnosti nelze oddělovat od dědičnosti konstituce. Konstituce je ve své podstatě zděděná vlastnost organismu přizpůsobovat sebe a své funkce podmínkám zevního prostředí pro zachování strukturální a funkční tělesné rovnováhy (homeostázy). Funkce organismu včetně rozmnožovacích jsou řízeny neuroendokrinním systémem, a proto přizpůsobivost organismu je do značné míry otázkou výkonnosti nervového systému a žláz s vnitřní sekrecí. U zvířat s pevnou konstitucí, tj. při dědičně podmíněném stabilním neuroendokrinním systému, lze proto očekávat i dobrou plodnost. Naopak u zvířat konstitučně slabých, s nedostatečnou přizpůsobivostí a labilním neuroendokrinním systémem je plodnost nízká a poruchy plodnosti vznikají mnohem častěji. Velký význam otázce dědičnosti přísluší v souvislosti s výskytem některých dědičně podmíněných vývojových anomálií na pohlavním ústrojí samic, způsobujících subfertilitu nebo úplnou sterilitu. Tyto poruchy jsou zpravidla podmíněny monogamně a při nesprávné organizaci reprodukčního procesu mohou svou frekvencí vážně ohrožovat celé chovy. Konečně na plodnosti a reprodukční výkonnosti zvířat se může velmi nepříznivě odrážet i dědičnost četných letálních i subletálních faktorů, způsobujících vysokou prenatální a perinatální mortalitu mláďat (Kudláč a kolektiv, 1987). 20

21 3.7.2 Zevní prostředí a plodnost Zevní prostředí a existenční podmínky zvířat ovlivňují plodnost rozhodující měrou. Pojem zevní prostředí je značně široký a v širším slova smyslu jím rozumíme veškeré nedědičné vlivy, které se uplatňují na vývoji jednotlivých vloh a funkcí jednotlivých orgánových systémů z celého organismu zvířete. Mezi nejzávažnější faktory zevního prostředí ovlivňující plodnost hospodářských zvířat počítáme výživu, klimatické podmínky, způsob chovu a exploatace zvířat, věk, mikroorganismy nejrůznějšího druhu (infekci), způsob organizace a realizace reprodukčního procesu aj. Je to tedy soubor faktorů, z nichž se skládá prostředí, ve kterém žije jedinec nebo určitá skupina zvířat, a jimž se musí přizpůsobovat. Na rozmnožovací funkce plodnost zvířat pak působí prostřednictvím smyslových orgánů a přes kůru velkého mozku ovlivňující hypotalamo-gypofyzárněgonadální systém, který řídí reprodukční funkce. Jejich účinek se může uplatňovat samostatně nebo mnohem častěji v kombinaci s jinými faktory. Výsledný efekt na pohlavní činnost je vždy dán intenzitou a délkou působení faktoru a reaktivitou organismu (Kudláč a kolektiv, 1987) Výživa Výživa krav je považována za nejvýznamnější faktor vnějšího prostředí, které determinuje produkce mléka, plodnost, zdravotní stav zvířat a je předpokladem realizace genetického potenciálu jedince i celého chovu (Illek, 2009). Ovlivňuje veškeré funkce organismu a pohlavního ústrojí, uplatňuje se ve všech fázích reprodukčního procesu a má rozhodující vliv na plodnost. Kvantitativní a kvalitativní nedostatky ve výživě mohou způsobovat komplikace v látkové výměně a stát se příčinou poruch plodnosti (Kudláč a kolektiv, 1987). Nejnáročnějším obdobím z hlediska výživy dojnic je začátek laktace. Úbytek hmotnosti dojnic na začátku laktace je velmi častý jev. Čím je ztráta hmotnosti větší, tím horší jsou následky na zdravotním stavu dojnic a v následné reprodukci. Proto se snažíme výběrem kvalitních krmiv, vhodnou úpravou a správnou technikou jejich zkrmování dodat dojnicím v omezeném množství sušiny maximum živin a energie, aby ztráta hmotnosti na začátku laktace byla co nejmenší (Zeman a kolektiv, 2006). Vztah mezi výživou, poruchami metabolismu a reprodukcí jsou velmi složité a proměnlivé. Exaktní studie i empirická sledování poukazují na jisté závislosti, které 21

22 lze považovat za obecně platné. Výživy a poruchy metabolismu se v procesu reprodukce uplatňují prostřednictvím narušení regulačních funkcí, patofyziologickými procesy na orgánové, celulární i subcelulární úrovni, poruchami imunity i morfologickými změnami v organismu. Za kritické období pro vznik poruch plodnosti lze považovat především období přípravy na porod, období porodu a puerperia i období vysoké laktace. V této době dochází k nejčastějším chybám ve výživě krav a výskyt poruch metabolismu je nejvyšší (Illek, 2009). Bohužel, dokonce i při vyvážené výživě se poruchy v reprodukci u vysokoužitkového stáda objevují v % plemenic, které pak představují problémovou část stáda. Takovou situaci ale není možné zaměňovat se špatnou plodností při současné nízké užitkovosti. Ta je v takovém případě výsledkem zejména špatných chovatelských podmínek (Ježková, 2011) Nadměrná výživa Vyšší přívod živin urychluje nejen tělesné, ale i pohlavní dospívání. Ovšem z hlediska tvorby a ochrany zdraví i rozvoje mléčné produkce a další dobré plodnosti není žádoucí zařazovat mladá zvířata do plemenitby příliš brzy. Dlouhodobé zkrmování velkých dávek koncentrovaných krmiv vede vedle značného ztučnění i k poruchám pohlavních funkcí (říje, ovulace a vzniku embryonální mortality) (Kudláč a kolektiv, 1987) Nedostatečná výživa (hladovění) Ve vztahu k plodnosti se projevuje velmi nepříznivě. Má za následek narušení pohlavních funkcí, které se u mladých zvířat projevuje opožďováním v pohlavním dospívání, u starších zvířat potlačením generativní i vegetativní funkce gonád. Neprobíhá růst, dozrávání a ovulace folikulů, neobjevují se příznaky říje nebo je pohlavní cyklus neplnohodnotný. Trvá-li podvýživa delší dobu, dochází k atrofii gonád, k zastavení jejich generativní i vegetativní funkce a posléze k atrofii vývodných pohlavních cest. U krav, zejména starších, v důsledku značného vyhubnutí dochází ke značnému ochabnutí tonu pohlavního ústrojí a k vymizení tukového svalstva z okolí, takže snadno vznikají patologické stavy urovagina a pneumovagina, které mají často za následek vznik zánětů sliznic pochvy a dělohy a neplodnost. Poruchy v činnosti pohlavního ústrojí vyvolané u plemenic podvýživou se dostavují v závislosti na konstituci zvířete, na stupni podvýživy a délce jejího trvání. 22

23 Většinou jsou přechodné povahy a po zlepšení výživného režimu dochází k jejich spontánnímu zániku a obnovení plodnosti (Kudláč a kolektiv, 1987) Kvalitativní nedostatky Ve výživě se uplatňují ve vztahu k plodnosti nejčastěji. Význam kvalitativní karence ve výživě vzrůstá u krav zejména se zvyšující se laktací a vůbec v souvislosti se zvýšenými požadavky na užitkovost při současném zjednodušování krmné dávky, techniky krmení a vůbec zprůmyslňování chovu. Přitom není vždy snadné přesně určit, která nedostatková složka ve výživě plemenic chybí, resp. vyvolává poruchy v plodnosti. Je však jasné, že plodnost zvířat může být negativně ovlivněna jak nedostatkem, tak i přebytkem jednotlivých živin a že je třeba, aby jejich poměr v krmné dávce byl maximálně vyrovnaný (Kudláč a kolektiv, 1987). To potvrzují i Butler a Smith (1989), že v přechodném období je hlavní stabilita mezi energií a proteiny. Obecným požadavkem na správnou výživu ve vztahu k dobré plodnosti je, aby krmení zvířat bylo dostatečné, avšak ne nadměrné, přirozené, dostatečně pestré a biologicky vysoce hodnotné (Kudláč a kolektiv, 1987) Energie Dotace energie výrazně ovlivňuje rychlost somatického růstu jalovic a tím i termín dosažení pohlavní dospělosti a úroveň zabřezávání při prvních inseminacích. Z hlediska energetického metabolismu je hlavním problémem výživy u mléčného skotu ve vztahu k reprodukci zabezpečení přiměřené energetické dotace u krav v průběhu 2-3 měsíců po porodu. Udržení přiměřené energetické bilance v tomto prodlouženém peripartálním období u vysokoužitkových krav se jeví jako nejvýznamnějším faktor ovlivňující nástup plnohodnotného pohlavního cyklu. Tímto faktorem je rovněž významně ovlivněna involuce dělohy a její přirozená obranyschopnost k infekci. Každá kráva, především mléčného typu, se dostává po porodu do negativní energetické bilance, která se v časném poporodním období s nástupem laktace prohlubuje. Extrémní stav inhibuje dozrávání ovariálních folikulů, ovulaci i tvorbu žlutého tělíska. Opožďuje se nástup pohlavního cyklu po porodu, zvyšuje se výskyt acyklie, tiché říje, ovariálních cyst, snižuje se zabřezávání a zvyšuje 23

24 se embryonální, příp. fetální mortalita. Navíc se snižuje celková i lokální imunita a zvyšuje se výskyt zadrženého lůžka a endo/metritid (Hofírek, 2009). Negativní energetická bilance snižuje koncentraci progesteronu a tím i snižuje plodnost. Překrmováním hrubého proteinu jako opatření proti negativní energetické bilanci sice můžeme podpořit vysokou mléčnou produkce, ale zároveň tím zhoršíme reprodukční ukazatele, protože vysoký obsah proteinu může zvýšit koncentraci močoviny v plazmě a tím ovlivní prostředí dělohy a potažmo plodnost (Butler, 2000) Bílkoviny Jsou potřebné jako základní stavební materiál pro obnovu buněk tělesných tkání, k tvorbě pohlavních buněk, řady enzymů a proteohormonů. U zvířat v laktaci je třeba dále krýt jejich potřebu na tvorbu mléka a u gravidních zvířat na tvorbu buněk a tkání vyvíjejícího se plodu. V krmné dávce musí být zastoupeny i esenciální aminokyseliny, které mají na plodnost rozhodující vliv. Jsou to arginin, histidin, isoleucin, lysin, methionin, fenylalanin, treonin, tryptofan a tyrosin. U přežvýkavců zdrojem všech esenciálních aminokyselin může být bachorová mikroflóra, která je schopna syntetizovat i nebílkovinný dusík. Bachorová mikroflóra však zdaleka není schopna uhradit potřebu bílkovin. U skotu minimální příjem stravitelných bílkovin činí denně 300 g + 60 g na každý litr produkovaného mléka. Úživný poměr bílkovin a sacharidů se zřetelem na plodnost je v průměru 1:5-7. Při užším úživném poměru narůstají poruchy plodnosti. Při výživě energeticky bohaté na sacharidy a tuky je potřeba bílkovin k udržení dusíkové rovnováhy nižší. U mladých zvířat za gravidity, při těžké tělesné práci a v době vysoké laktace se potřeba bílkovin zvyšuje a poměr se sacharidy poněkud zužuje. Mírné zvýšení bílkovin v krmné dávce vede ke zlepšení plodnosti. U krav denní přídavek 100 g stravitelných bílkovin vede ke zkrácení průměrné doby intervalu o 23 dní. Nadměrný přívod bílkovin působí na plodnost plemenic depresivně. Vyvolané změny v acidobazické rovnováze způsobují poruchy systému řídícího pohlavní funkce. Tak u krav denní přídavek stravitelných bílkovin vyšší než 600 g nad normovanou potřebu působí na plodnost vyloženě negativně (Kudláč a kolektiv, 1987). 24

25 Při zkrmování 20 % proteinu ve srovnání s 13 % byl zjištěn vyšší výskyt zadrženého lůžka, ztížených porodů a endo/metritid. Vyšší přísun proteinu rovněž negativně ovlivňuje imunitu, konkrétně funkci leukocytů v děloze (Hofírek, 2009). Ještě nepříznivěji na průběh pohlavních funkcí a plodnost zvířat působí nedostatečný přívod bílkovin. Dochází k nedostatečným projevům říje, objevují se poruchy v zrání a ovulaci folikulů, pohlavní buňky se stávají méně životnými a zvyšuje se časná embryonální úmrtnost. U mladých zvířat se značně opožďuje puberta. Extrémní nedostatek bílkovin trvající delší dobu vede u dospělých zvířat k atrofii celého pohlavního ústrojí a k úplnému zániku pohlavních funkcí (Kudláč a kolektiv, 1987) Sacharidy Přestavují hlavní a nejsnáze mobilizovatelný zdroj energie v těle. Nezdá se, že by měly specifický účinek na průběh pohlavních funkcí. Ukazuje se však, že zvýšený přívod krmiv obsahujících jednoduché cukry aktivuje pohlavní reflexy samců a u samic pak urychluje nástup první poporodní říje a zvýrazňuje její příznaky. Při hypoglykémii se snižuje tvorba gonadotropinů. U vysokoproduktivních dojnic je třeba krýt zvýšený výdej glukózy a v krmné dávce udržovat správný poměr k bílkovinám (Kudláč a kolektiv, 1987). Obecně lze konstatovat, že optimální zastoupení sacharidů ve výživě zvířat je základním předpokladem pro dosažení požadované produkce, zachování zdraví zvířat a reprodukce (Zeman a kolektiv, 2006) Lipidy Zejména protoplazmatické, jsou stálou součástí buněčných struktur organismu. Fosfolipidy pak mají význam při formování a funkci povrchových membrán jak buněk, tak i jejich jader. V krmivech jsou lipidy důležitými nositeli v tuku rozpustných vitamínů, jmenovitě A, D a E, které mají bezprostřední vztah k plodnosti (Kudláč a kolektiv, 1987) Minerální látky Jsou v živočišném organismu zastoupeny v množství 3 5% tělní hmoty. Mají významný vliv na normální průběh metabolických procesů, a tím i na užitkovost a zdraví zvířat, jejich dlouhověkost, reprodukci atd. (Zeman a kolektiv, 2006). 25

26 Je prokázán negativní vliv řady metabolických poruch nebo karencí v dotaci minerálních látek, vitaminů nebo stopových prvků na pohlavní aktivitu, jmenovitě na zadržení lůžka, průběhu puerperia, výskyt zánětů dělohy a dále na výskyt ovariální acyklie nebo ovariálních cyst (Hofírek, 2009). Fosfor má důležitou úlohu v organismu zvířat a úzký vztah k plodnosti. Denní potřeba fosforu pro krávu je udávána g a další 2 g na každý litr vyprodukovaného mléka (Kudláč a kolektiv, 1987). Nedostatek fosforu doprovázejí poruchy sekrece gonadotropinů a vývoje folikulů. Byl také popsán vyšší výskyt acyklie, tiché říje, nepravidelných pohlavních cyklů, snížená úroveň zabřezávání a zvýšený výskyt poporodních komplikací (Hofírek, 2009). Předávkování fosforu má však účinek opačný. Zvýší-li se dávka fosforu u krávy o 20 g a více denně nad normovanou potřebu, objevují se poruchy plodnosti (poruchy v nástupu říje, nižší zabřezávání a prodloužení servis periody). Vápník. Při předávkování vápníku 10 g na kus a den nad normovanou potřebu se snižuje koncepční schopnost krav a prodlužuje se doba od první inseminace do zabřeznutí. Nadměrné podávání vápníku vede ke zvýšenému vylučování fosforu z organismu zvířete, a tím k jeho nedostatku (Kudláč a kolektiv, 1987). Nedostatek vápníku se vyznačuje především zvýšeným výskytem ztížených porodů, zpomalené involuce dělohy po porodu a endo/metritid. Menší význam má pro průběh pohlavního cyklu, a to především v sekreci pohlavních hormonů (Hofírek, 2009). Je nutné, aby krmná dávka obsahovala vápníku a fosforu nejen odpovídající množství, ale také ve správném poměru. Nejpříznivější poměr Ca:P z hlediska plodnosti je 2,0 2,5:1,0. Poměr 1,5 3:1,0 lze tolerovat, při užším nebo širším poměru vznikají poruchy plodnosti. Oba prvky musí být také ve správném poměru s bílkovinám. Optimální stav pro plodnost je na každých 100 g stravitelných bílkovin 5 7 g vápníku a 3 4 g fosforu (Kudláč a kolektiv, 1987). Hořčík nemá přímý vztah k plodnosti, avšak v organismu se uplatňuje jako významný aktivátor mnoha enzymatických systémů a reakcí. Jeho denní potřeba u krav činí g a zásobení organismu je většinou dostačující. Při zkrmování mladých porostů s velkým obsahem draslíku dochází ke snížení hladiny hořčíku, zvyšuje se neuromuskulární dráždivost a dochází ke stavům tetanie. Zvlášť citlivá jsou březí zvířata (Kudláč a kolektiv, 1987). 26

27 Sodík a draslík se zúčastňují na regulaci osmotických poměrů v organismu, podílejí se na neuromuskulární dráždivosti a účastní se enzymatických reakcích. Sodík se uplatňuje především jako kationt extracelulární tekutiny, draslík jako hlavní kationt intracelulární tekutiny. Denní potřeba sodíku u krav činí asi 30 g, draslíku g. Jejich optimální poměr v krmné dávce je 1 : 6 a nemá přesáhnout hodnotu 1 : 10. Při nadbytku draslíku, zejména po zkrmování nevyzrálých porostů a při pastvě brzo na jaře, se poměr těchto látek rozšiřuje a je nepříznivě ovlivňována plodnost. Zejména se objevují edematózní zduření sliznic pohlavního ústrojí, zvýšená tvorba hlenu, snižuje se rezistence proti infekci, vznikají katarální endometritidy a zhoršují se výsledky inseminace. Při rozšíření poměru Na a K o každých 10 dílů klesá koncepce u krav o 5%. K vyrovnání poměru Na:K je nutné podávat denně g chloridu sodného (Kudláč a kolektiv, 1987) Mikroelementy Též označované jako stopové prvky, jsou na rozdíl od makroprvků v tkáních organismu obsaženy ve velmi malém množství. Mají však mimořádný význam v řadě katalytických, enzymatických a regulačních procesů. Mangan významně zasahuje do reprodukčních funkcí. Je nezbytný pro tvorbu gonadotropních hormonů (Illek, 2008). Denní potřeba Mn u krav je asi mg. Nedostatek Mn v krmivu způsobuje opoždění v pohlavním dospívání, oslabení ovariální činnosti a snižuje koncepční schopnosti. U krav při nedostatku manganu dochází ke značnému snížení plodnosti (nevýrazná říje, přebíhání a nadměrné prodloužení SP). K zabránění zmíněných poruch plodnosti se doporučuje přidávat do dobytčí soli krystalický síran manganatý (v množství 10 g na 1 kg soli). Měď má hlavní význam při tvorbě krve. V plodnosti její význam spočívá v tom, že stimuluje ovulaci a napomáhá udržet rezistenci sliznic vůči infekci. Denní potřeba mědi činí asi 10 mg na 1 kg sušiny. Nedostatek mědi zvyšuje dispozice k endometritidám a u březích zvířat dochází ke zmetání, k předčasným porodům a k porodům slabých mláďat. Tyto poruchy se dostavují při poklesu hladiny mědi v krvi na méně než jednu polovinu (normální obsah mědi v krvi zdravých zvířat činí 0,1 mg %) (Kudláč a kolektiv, 1987). 27

28 Dále se vyskytují tiché říje, nepravidelné říje a resorpční sterilita. Při výrazné a dlouhodobé karenci mědi zabřezávání po první inseminaci nedosahuje hodnoty 40 % (Illek, 2008). Zinek je součástí buněčných jader, zvláště v kůži, ale i v gonádách. Denní potřeba Zn činí u krav mg na 1 kg sušiny. Je však závislá na přívodu Ca a potřeba stoupá, je-li vápník v nadbytku. Nedostatek zinku může vyvolat poruchy celkového zdravotního stavu (parakeratóza) a spolupůsobit i při vzniku poruch plodnosti (Kudláč a kolektiv, 1987). Karence zinku způsobuje zvýšení výskytu ovariálních cyst, způsobuje omezení tvorby gonadotropních hormonů, způsobuje tiché říje a anestrus. Z důvodu narušené imunity vzniká predispozice ke vzniku endometritid chronického charakteru (Illek, 2008). Kobalt je u krav nepostradatelný pro činnost bachorové mikroflóry a tvorbu vitamínu B 12. Jeho potřeba je však nepatrná a činí u krav asi 1 mg denně (Kudláč a kolektiv, 1987). Snížená dotace zapříčiňuje tiché říje, nízkou úroveň zabřezávání a nepravidelné interestrální intervaly (Hofírek, 2009). Jod je nepostradatelný pro normální funkci štítné žlázy. Jeho úloha při rozmnožování zvířat spočívá hlavně v nespecifickém působení na tkáně, v nichž při zvýšené výkonnosti udržuje a reguluje látkový metabolismus na potřebné výši. Nedostatek jodu vede u mladých zvířat o opožďování pohlavní dospělosti, u dospělých se projevuje zvýšeným výskytem bezsymptomatické sterility, porody slabých mláďat, nedostatečným vývinem jejich srsti, zvýšenou frekvencí výskytu zadrženého lůžka a prodlužováním se postpartálního nestru. K odstranění a prevenci zmíněných poruch se doporučuje v krmné dávce přídavek mg jodidu draselného na 100 kg ž. hm. U krav se také osvědčila sublimace jodu ve stáji a vdechování par zvířaty (Kudláč a kolektiv, 1987). Selen vykazuje výrazný antioxidační účinek a jeho vliv na zdravotní stav a reprodukční funkce lze stěží oddělit od vlivu vitamínu E. Nedostatek selenu má vztah k vyššímu výskytu zadrženého lůžka a endo/metritidy. Je prokázáno, že přídavek selenu a vitaminu E před porodem snižuje výskyt zadrženého lůžka, endo/metritid a ovariálních cyst. Po přídavku selenu byla rovněž zaznamenána vyšší úroveň zabřezávání a snížil se výskyt abortů (Hofírek, 2009). 28

29 Vitamíny Jsou velmi důležitou součástí výživy. Při jejich nedostatku dochází k narušení funkce četných orgánů, snižuje se rezistence vůči infekci, růstová a produkční schopnost a více nebo méně jsou ovlivněny i reprodukční vlastnosti zvířat. Vitamín A má velmi úzký vztah k plodnosti a jeho karence ohrožuje průběh kterékoliv fáze reprodukčního cyklu. Zvířata je nejvíce přijímají ve formě provitamínu beta-karotenu. Minimální denní potřeba u krav je mg na 100 kg ž. hm. (a asi 25 mg na každý 1 kg produkovaného mléka). Za gravidity se potřebné množství zvyšuje 2 až 3krát. Nedostatek vitamínu A u mladých zvířat zpomaluje růst pohlavních žláz a opožďuje pohlavní dospívání. U krav se dostavují ovariální dysfunkce (atrézie folikulu, poruchy ovulace a ovariální acyklie), které jsou výsledkem nedostatečné nebo porušené funkce předního laloku hypofýzy. Dalším projevem nedostatku vitamínu A je snížení rezistence epitelů sliznic vůči infekci, suchost sliznic, zejména poševní předsíně a pochvy, a vznik zánětů vývodných cest pohlavního ústrojí a časté přebíhání. U březích zvířat vzrůstá embryonální mortalita a odúmrť plodů s následnou mumifikací, zmetání, porody málo životaschopných a odolných mláďat, zrůdný vývoj očí, po porodu pak zadržení lůžka, atonie dělohy a zpomalení involuce dělohy (Kudláč a kolektiv, 1987). Podle výsledků výzkumného projektu (Illek a kolektiv, 2009) je vidět, že betakaroten pozitivně ovlivňuje vývoj dominantního folikulu a následně i žlutého tělíska, což zřejmě souvisí i s lepšími výsledky v zabřezávání jalovic. Vitamín D nemá přímý vliv na plodnost, ale uplatňuje se prostřednictvím regulace metabolismu Ca a P, jehož porucha se může nepříznivě odrážet na průběhu pohlavních funkcí. Vitamín D je nezbytný pro zdárný vývin a růst mladých zvířat. Vitamín E, označovaný také jako antisterilní, se uplatňuje jen jako synergista vitamínu A při vzniku poruch plodnosti. Pravděpodobně je to tím, že jeho potřeba v organismu je relativně dobře kryta příjmem z krmné dávky. Vitamín E má velmi úzký, synergický vztah k vitamínu A a podílí se tak na zachování normální struktury a funkci sliznic pohlavního ústrojí (Kudláč a kolektiv, 1987). Nedostatek vitaminu E zvyšuje embryonální mortalitu, snižuje imunitu, a tak zvyšuje výskyt endo/metritid. V účinku má blízký vztah k selenu a vykazuje rovněž výrazný antioxidační účinek (Hofírek, 2009). 29

30 Vitamín C je součástí všech buněk organismu, v nichž se zúčastňuje oxidoredukčních procesů. U samic se nachází ve velkém množství ve žlutém tělísku, jehož produkce progesteronu je přímo úměrná jeho obsahu. Předpokládá se synergismus mezi pohlavními hormony (gonadotropiny a sexageny) a vitamínem C. U samic se poruchy plodnosti v důsledku nedostatku vitamínu C neobjevují, neboť mají dostatečnou endogenní schopnost tvořit kyselinu l-askorbovou (Kudláč a kolektiv, 1987) Mykotoxiny Mohou do reprodukce zasahovat několika mechanismy. Účinkem na nervový systém mohou mykotoxiny přímo negativně ovlivňovat funkci hypotalamu, tedy sekreci GnRH. Vykazují rovněž účinek imunosupresivní, a zvyšují tak výskyt zánětů v pohlavních orgánech. Navíc některé mykotoxiny procházejí placentou a přímo nebo prostřednictvím zánětu placenty způsobují odumření embrya nebo zmetání. Nejvýznamnější mykotoxin negativně ovlivňující reprodukci u skotu představuje zearalenon. Je produkován plísněmi rodů Fusarium a Gibberella, které rostou hlavně na vlhkém obilí skladovaném při nízkých teplotách. Zearalenon se vyskytuje v kukuřici, pšenici, žitu, ječmeni i ovsu. Mykotoxikóza vyvolává abnormální a nepravidelné říje nebo acyklii, dále nízkou úroveň zabřezávání a zvýšený výskyt vulvovaginitid. Stav často doprovází abnormálně dlouhá estrogenizace projevující se překrvením poševní sliznice, edematizací vulvy a mléčné žlázy, příp. výtokem obvykle mírně zkaleného hlenu z pochvy (Hofírek, 2009) Sexuálně aktivní látky Jsou obsaženy v celé řadě rostlin. Nejznámější jsou fytoestrogeny, které působí v organismu zvířat jako estrogenní hormony. Hlavními rostlinnými estrogeny jsou isoflavony a kumestany. Představují normální součást rostlin a fylogeneticky fixovaný rezervoár přirozeně stimulující pohlavní funkce samičích zvířat. V tomto směru je třeba vidět příznivý vliv zelené píce na plodnost. Jsou-li však fytoestrogeny obsaženy v rostlinách ve velkém množství a ty jednostranně zkrmovány po delší dobu, dochází k jejich kumulaci v organismu plemenic a mohou nepříznivě ovlivňovat jejich reprodukční funkce a fertilitu. Poruchy plodnosti způsobované fytoestrogeny vyvolává dlouhodobé zkrmování velkých množství červeného jetele, vojtěšky, podzemního jetele a kukuřičné siláže. 30

31 Nepříznivý vliv nadměrného přívodu fytoestrogenů se projevuje dříve u mladých, pohlavně dospívajících plemenic než u starších zvířat (Kudláč a kolektiv, 1987). Nejčastější a nejvýznamnější poruchy plodnosti krav a jejich možné příčiny: Zadržení lůžka nevyrovnané krmení během stání na sucho, karence minerálních látek (Ca, P, Se) a vitamínů a traumatické vlivy Záněty pohlavních orgánů překrmování energií a NL, nízký obsah betakarotenu, Se, Mn, Na, přebytek K v krmné dávce Tiché a nepozorovatelné říje, vymizení říje nedostatek vlákniny, nevyhovující struktura KD, dlouhodobá negativní energetická bilance Nepravidelné říje kvantitativní a kvalitativní nedostatky ve výživě, mykotoxiny, vysoký obsah fytoestrogenních látek v KD Poruchy ovulace a vaječníkové cysty negativní energetická bilance v prvních týdnech po porodu, odbourání tělesných rezerv před a po otelení, nedostatek betakarotenu, přebytek Mn a K, karence P a vit. A Embryonální mortalita nedostatky ve výživě nedostatek energie, minerálních látek, vitamínů, toxické látky (těžké kovy) Zmetání vysoký obsah nitrátů, mykotoxiny, toxické vlivy, nevhodná krmiva (namrzlá, nahnilá, plesnivá, zapařená, nekvalitní siláže) (Mudřík, 2006) Ekologické a klimatické podmínky Ekologické a klimatické podmínky jsou komplexní faktor zevního prostředí. Tvoři je světlo, teplota, roční doba, tlak vzduchu (makroklimatické vlivy), stájová teplota, vlhkost, proudění vzduchu (mikroklimatické vlivy) (Kudláč a kolektiv, 1987). Světlo je nejvýznamnějším faktorem zevního prostředí, působícím regulačně na pohlavní činnost zvířat. Aktivita krav v říji se snižuje v tmavých, nedostatečně osvětlených stájích (Boldizsár, 2008). Světlo ovlivňuje funkci gonád prostřednictvím hypotalamo-hypofyzárního systému a především se uplatňuje intenzita a délka doby působení světla. Nejaktivnější část slunečního spektra jsou ultrafialové paprsky. 31