Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Litovelské Pomoraví CZ

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Litovelské Pomoraví CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Litovelské Pomoraví Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 3230 Rozloha (ha): 9458,5647 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 7973,69 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 84,3 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP Kategorie Název 84 CHKO Litovelské Pomoraví 452 NPP Třesín 1188 NPR Ramena řeky Moravy 1137 NPR Vrapač 1659 PP Bázlerova pískovna 1663 PP Chomoutovské jezero 1581 PP Častava 1582 PP Daliboř 1585 PP Hvězda 1684 PP Kurfürstovo rameno 1189 PP Malá Voda 5644 PP Pod Templem 1654 PP Třesín 1653 PP U přejezdu 2267 PP U Senné cesty 1592 PP V Boukalovém 1701 PP Za mlýnem 5646 PP Zátrže 5643 PR Doubrava 1584 PR Hejtmanka 1586 PR Kačení louka 1697 PR Kenický 1698 PR Litovelské luhy 1587 PR Panenský les 315 PR Plané loučky 1699 PR U spálené Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 6,8217 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 0,1 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády NENÍ Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 1478,053 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 15,6

3 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti Celková rozloha ptačích oblastí (ha): 7939,6165 Relativní rozloha ptačích oblastí (%): 83,9 Specifikace ptačích oblastí Kód ptačí oblasti Kód ÚSOP Název CZ Litovelské Pomoraví Další Mokřad mezinárodního významu: Litovelské Pomoraví 1.3 Územně správní příslušnost Olomoucký kraj Dotčené obce Bílá Lhota, Bohuslavice, Červenka, Horka nad Moravou, Hrabová, Křelov-Břuchotín, Leština, Litovel, Lukavice, Medlov, Měrotín, Mladeč, Mohelnice, Moravičany, Náklo, Olomouc, Palonín, Pňovice, Příkazy, Rájec, Skrbeň, Stavenice, Střeň, Štarnov, Štěpánov, Třeština, Uničov, Úsov, Zvole Dotčená katastrální území Benkov u Střelic, Bohuslavice nad Moravou, Březce, Chomoutov, Chořelice, Černovír, Červenka, Dětřichov, Doubravice nad Moravou, Hejčín, Hlivice, Horka nad Moravou, Hrabová u Dubicka, Hynkov, Králová, Křelov, Květín, Leština u Zábřeha, Lhota nad Moravou, Libivá, Litovel, Lukavice na Moravě, Měník, Měrotín, Mladeč, Mohelnice, Moravičany, Náklo, Nasobůrky, Palonín, Pňovice, Rájec u Zábřeha, Rozvadovice, Řepčín, Řimice, Skrbeň, Sobáčov, Stavenice, Střelice u Litovle, Střeň, Štarnov, Štěpánov u Olomouce, Třeština, Tři Dvory u Litovle, Unčovice, Úsovměsto, Víska u Litovle, Zvole u Zábřeha 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Podloží tvoří spodnokarbonské (kulmské) břidlice přecházející v oligomiktní slepence a karbonské vápnité pískovce, střídané prachovci a drobami. V podloží lužní části jsou kvartérní štěrkopísky, překryté holocénními hlínami a fluvizeměmi. V oblasti Třesínského prahu vystupuje na povrch jinak v sedimentech ponořená kra devonských vápenců. Geomorfologie: Hornomoravský úval, podcelek Středomoravská niva. Reliéf: Plochá údolní niva s projevy anastomózní říční sítě modelovaná pravidelnými povodněmi je tvořená hlavním tokem řeky Moravy a řadou bočních ramen a přítoků. Zde se nadmořská výška pohybuje od 270 (u obce Leština) do 213 m n. m. (u Olomouce). Navazuje terén s charakterem ploché pahorkatiny zvedající se do nadmořské výšky 345 m (Jelení vrch). V oblasti je také několik jezer vzniklých těžbou štěrkopísku. Pedologie: Fluvizemě glejové, místy kambizemě modální. Krajinná charakteristika: Jedinečná ukázka přirozené aluviální krajiny v jinak převážně intenzivně zemědělsky využívaném Hornomoravském úvalu. Zahrnuje lužní lesy, nivní louky a z důvodů arondace hranic i nezbytnou část polností. Biota Území Litovelského Pomoraví je unikátní bohatým výskytem lužních lesů zejména tvrdých luhů, ale i měkkých luhů a jasanových olšin. Lesy tvrdého luhu jsou na většině území velmi dobře zachovalé, s vysokou druhovou diverzitou a s charakteristickým střídáním bylinných aspektů. Typické je bylinné patro jarního aspektu s druhy sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), bledule jarní (Leucojum vernum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), dymnivka dutá (Corydalis cava), dymnivka plná (C. solida) atd. Ze vzácnějších rostlin se zde vyskytuje např. kruštík polabský (Epipactis albensis) a kruštík modrofialový (E. purpurata). Velmi cenné jsou porosty měkkého luhu, které jsou stanovištěm populace topolu černého (Populus nigra) či vrby bílé (Salix alba). Komplex s převažujícími dubohabrovými lesy nemá pro svou rozlohu a zachovalost ekosystémů obdobu v kontextu severní Moravy. Některé druhy zde dosahují nejsevernějšího rozšíření proti toku Moravy - bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), ostřice Micheliho (Carex michelii), slézovník velkokvětý (Malva alcea), kokořík

4 vonný (Polygonatum odoratum), řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum). Z dalších vzácných druhů je možné zmínit např. prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) nebo hruštici jednostrannou (Orthilia secunda). Velmi pestré je zastoupení nelesních biotopů převážně mokřadního charakteru, které hostí rozmanitá rostlinná i živočišná společenstva. Z významnějších druhů rostlin se zde můžeme setkat např. s žebratkou bahenní (Hottonia palustris), bublinatkou jižní (Utricularia australis), šmelem okoličnatým (Butomus umbellatus), bazanovcem kytkokvětým (Lysimachia thyrsiflora) či pryskyřníkem velkým (Ranunculus lingua). Místy se zachovaly také typické nivní psárkové louky či bezkolencové louky s významnými druhy pryšcem kosmatým (Euphorbia villosa), sítinu tmavou (Juncus atratus), kosatcem sibiřským (Iris sibirica), žluťuchou lesklou (Thalictrum lucidum), rozrazilem dlouholistým (Pseudolysimachion maritimum), violkou slatinnou (Viola stagnina) a dalšími. Na sušších plochách se vyskytují také mezofilní ovsíkové louky, zpravidla bez vzácnějších druhů rostlin, vzácně např. i s výskytem zvonečníku hlavatého (Phyteuma orbiculare), mochny bílé (Potentilla alba) či jehlice rolní (Ononis arvensis). Území je velmi hodnotné i po stránce zoologické. Množství lesních periodických tůní podmiňuje hojný výskyt kriticky ohrožených korýšů žábronožky sněžní (Siphonophanes grubii) a listonoha jarního (Lepidurus apus). Z bezobratlých je nutno ještě zmínit alespoň 2 druhy motýlů tvořících předměty ochrany EVL - modráska bahenního (Maculinea nausithous) a ohniváčka černočárného (Lycaena dispar). V PR Plané loučky je jedna z mála lokalit plže svinutce tenkého (Anisus vorticulus) - kriticky ohroženého druhu v rámci ČR. EVL je bohatá na výskyt ryb, z těch vzácnějších je možné uvést např. hořavku duhovou (Rhodeus amarus), karase obecného (Carassius carassius), střevli potoční (Phoxinus phoxinus), ostroretku stěhovavou (Chondrostoma nasus), ouklejku pruhovanou (Alburnoides bipunctatus), jelce jesena (Leuciscus idus), vranku obecnou (Cottus gobio) a další. Také zde byl nově potvrzen výskyt mihule potoční (Lampetra planeri). V oblasti je rovněž bohatě zastoupena skupina obojživelníků, typický je např. výskyt čolka obecného (Triturus vulgaris) nebo vzácnějšího čolka velkého (T. cristatus), kuňky ohnivé (Bombina bombina), skokana štíhlého (Rana dalmatina) nebo rosničky obecné (Hyla arborea). Z plazů lze v území zastihnout užovku obojkovou (Natrix natrix), slepýše křehkého (Anguis fragilis) a dva druhy ještěrek ještěrku obecnou (Lacerta agilis) a ještěrku živorodou (Zootoca vivipara). Území je významným hnízdištěm i tahovou zastávkou řady druhů ptáků. Celkem zde bylo zjištěno cca 250 druhů ptáků. Ze vzácnějších druhů hnízdících v území je možné zmínit např. bukáčka malého (Ixobrychus minutus), čápa černého (Ciconia nigra), orla mořského (Haliaeetus albicilla), včelojeda lesního (Pernis apivorus) či chřástala kropenatého (Porzana porzana); u zachovalých vodních toků lze zastihnout např. kulíka říčního (Charadrius dubius), pisíka obecného (Actitis hypoleucos) či ledňáčka říčního (Alcedo atthis). Hnízdí zde řada druhů ptáků typických pro doubravy, jako je např. lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), žluva hajní (Oriolus oriolus) a řada dalších. Z významnějších druhů zaznamenávaných zde na tahu je možno zmínit např. rybáka černého (Chlidonias niger), volavku bílou (Egretta alba), bukače velkého (Botaurus stellaris), kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax), luňáky (Milvus spp.) nebo orlovce říčního (Pandion haliaetus). Jeskyně Podkova je významným zimovištěm populace netopýra černého (Barbastella barbastellus). Kromě něj zde hibernuje několik dalších druhů letounů, stejně jako v Mladečských jeskyních. Do území byl na počátku 90. let 20. století vysazen bobr evropský (Castor fiber), jehož populace se zde úspěšně rozvinula. Z dalších vzácných savců je nutno zmínit vydru říční (Lutra lutra), jejíž nepříliš početná, ale stálá populace migračně spojuje populaci v Beskydech a na Českomoravské vrchovině.

5 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Rozloha (ha): 25,2101 Relativní rozloha (%): 0,27 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je zachovat rozlohu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL a místy zlepšit jejich stav, a to pomocí vhodného pravidelného managementu. Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio- Centaureion nemoralis) Rozloha (ha): 43,7831 Relativní rozloha (%): 0,46 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílem je zachovat rozlohu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL a místy zlepšit jejich stav, a to pomocí vhodného pravidelného managementu. Kód předmětu ochrany: 8310 Název předmětu ochrany: Jeskyně nepřístupné veřejnosti Rozloha (ha): 0,0106 Relativní rozloha (%): 0 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílem je zajistit trvalou existenci stanoviště minimálně v rozloze a kvalitě jako v době vyhlášení EVL a zajistit podmínky umožňující výskyt populací typických a vzácných živočišných druhů vázaných na toto stanoviště. Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Rozloha (ha): 101,4946 Relativní rozloha (%): 1,07 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je zajistit trvalou existenci stanoviště minimálně v rozloze a kvalitě jako v době vyhlášení EVL. Kód předmětu ochrany: 91F0 Název předmětu ochrany: Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) Rozloha (ha): 2217,2303 Relativní rozloha (%): 23,44 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je zajistit trvalou existenci stanoviště minimálně v rozloze a kvalitě jako v době vyhlášení EVL.

6 Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 1930,4811 Relativní rozloha (%): 20,41 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je zajistit trvalou existenci stanoviště minimálně v rozloze a kvalitě jako v době vyhlášení EVL. * označuje prioritní stanoviště Druhy Název předmětu ochrany: svinutec tenký Anisus vorticulus Kód předmětu ochrany: 4056 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace přítomná 15 % p > 2 % dobré populace není dobrá zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílem je pomocí vhodného managementu a ochrany lokality udržet stav populace svinutce tenkého minimálně na úrovni jako v době vyhlášení EVL. Název předmětu ochrany: netopýr černý Barbastella barbastellus Kód předmětu ochrany: 1308 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace přítomná 2 % p > 0 % dobré populace není významná zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílem je zachování populace druhu ve stavu minimálně jako v době vyhlašování EVL, a to zajištěním trvale vhodných podmínek na zimovištích a také v okolních lesních porostech. Název předmětu ochrany: kuňka ohnivá Bombina bombina Kód předmětu ochrany: 1188 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace vzácná 2 % p > 0 % dobré populace není významná zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílem je zachování stabilní populace druhu v početnosti minimálně jako v době vyhlášení EVL.

7 Název předmětu ochrany: bobr evropský Castor fiber Kód předmětu ochrany: 1337 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace jedinci 15 % p > 2 % vynikající populace není vynikající zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílem je zachování stabilní populace druhu v početnosti minimálně jako v době vyhlášení EVL. Název předmětu ochrany: vydra říční Lutra lutra Kód předmětu ochrany: 1355 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace přítomná 2 % p > 0 % dobré populace není dobrá zachování izolovaná, ale hodnota je na okraji areálu rozšíření druhu Cílem je zachování stabilní populace druhu v početnosti minimálně jako v době vyhlášení EVL. Název předmětu ochrany: ohniváček černočárný Lycaena dispar Kód předmětu ochrany: 1060 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace 1 10 jedinci 2 % p > 0 % dobré populace není dobrá zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílem je zvýšení početnosti populace druhu oproti stavu známému v době vyhlášení EVL a vytvoření stabilní populace druhu v početnosti minimálně několika desítek či stovek jedinců. Název předmětu ochrany: modrásek bahenní Maculinea nausithous Kód předmětu ochrany: 1061 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace jedinci 2 % p > 0 % dobré populace není dobrá zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílem je zachování stabilní populace druhu v početnosti minimálně jako v době vyhlášení EVL.

8 Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: 1166 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace vzácná 2 % p > 0 % dobré populace není významná zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílem je zachování stabilní populace druhu v početnosti minimálně jako v době vyhlášení EVL. 2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Stanoviště tvoří biotop T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky. Jsou to středně vzrůstavé porosty s převládajícím bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea) a hojnými dalšími travinami kostřavami (k červená - Festuca rubra, k. luční - F. pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus), lipnicemi (l. luční - Poa pratensis, l. obecná - P. trivialis), sítinami (Juncus sp.) a s častým výskytem dvouděložných rostlin. Jsou to střídavě vlhké louky na glejích, často i na odvodněných rašelinných či slatinných půdách. Zásobení živinami je spíše podprůměrné, bez závislosti na půdní reakci. V aluviích toků obsazují vyšší stupně aluviálních teras a jsou adaptovány na střídavě vysýchavý vodní režim (letní přísušek koncem léta). Příčinami degradace biotopu bývá především odvodnění a eutrofizace, významně negativně se projevuje také absence hospodaření a zarůstání. Optimální je seč jednou za rok, nejlépe v létě, u dobře vyvinutých stabilních porostů někdy i jen 1x za dva roky. Není vhodné hnojení. Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio- Centaureion nemoralis) Stanoviště tvoří biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. V rámci ČR jde o nejrozšířenější typ polopřirozených luk vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří, především v blízkosti sídel. Jde o vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty bez vazby na určitý půdní podklad. V blízkosti toků obsazují spíše vyšší stupně náplavových teras, vyhýbají se trvale přemokřeným místům. Převažují běžné druhy trav - ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha laločnatá (Dactylis glomerata), kostřavy (Festuca spp.) nebo tomka vonná (Anthoxantum odoratum), zastoupeny jsou též dvouděložné rostliny, jako např. řebříčky (Achillea spp.), pampelišky (Taraxacum spp.), jitrocele (Plantago spp.), kakost luční (Geranium pratense), jetel luční (Trifolium pratense), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kopretina bílá (Leucanthemum album) či chrpy (Centaurea spp.). Hlavním rizikem je absence managementu a eutrofizace, kdy dochází k zarůstání louky dominantními druhy rostlin, jako je např. ovsík vyvýšený nebo třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), později i náletovými dřevinami. Je nutné pravidelné kosení luk, zpravidla 1-2x ročně, nebo extenzivní pastva. Kód předmětu ochrany: 8310 Název předmětu ochrany: Jeskyně nepřístupné veřejnosti Každá jeskyně představuje unikátní přírodní jev, dochovávající složité vazby mezi živou a neživou přírodou. Jeskyně mnohdy obsahují paleontologické nálezy a archeologické památky spojené s vývojem lidského rodu.

9 Krasové jevy a zejména jeskyně jsou významné pro konzervační schopnost vývojových fází zemského povrchu, pro neopakovatelnou morfologii krasových fenoménů, dále pak pro svéráznou vegetaci i živočišstvo i jako zásobárny kvalitních podzemních vod. Vegetačně svérázné a cenné jsou vchody (portály) některých vápencových jeskyní a navazující skalní převisy. Tento biotop mohou nevratně poškodit např. vyvážky při speleologickém výzkumu. Jeskyně jsou prostředím, které velmi citlivě reaguje na veškeré vnitřní i venkovní podněty, proto je nutná ochrana podzemních i povrchových krasových jevů. Fyzická ochrana jeskyní se v nutných případech zabezpečuje uzamykatelnými uzávěrami, které musí splňovat následující podmínky: - materiál uzávěr musí být dostatečně pevný a odolný (nároky na ochranu jeskyně před násilným vniknutím nepovolaných osob a odolnost vůči korozi) - klimaticky dynamické jeskyně by měly být zabezpečeny mřížovými uzávěrami, které umožní větrání jeskyní a přirozenou migraci živočichů. U jeskyní se zimovištěm netopýrů musí být v mřížové uzávěře ponechán tzv. vletový otvor o minimálních rozměrech 40 x 15 cm naležato. - klimaticky statické jeskyně by měly být zabezpečeny tzv. plnou uzávěrou s funkcí klimatické bariéry. Jeskyně, ve kterých lze na relativně krátkém úseku předpokládat zvýšený počet osob vstupujících do podzemí, bude zajištěna přídavnými klimatickými bariérami, tzv. systémy klimatických (přechodových) komor. Toto opatření je důležité pro zamezení intenzivního provětrání jeskyně přes jedinou otevřenou uzávěru. - jeskyně s klimatem přechodného typu by měly být zajištěny plnou uzávěrou. Na lokalitách netopýřích zimovišť musí být ponechán vletový otvor o rozměrech nejméně 40 x 15 cm naležato. Jeskyně tohoto typu mohly být v minulosti klimaticky statické a s otevřením dalších vchodů tuto vlastnost ztratily. Návrat k původním poměrům je nežádoucí vzhledem k výskytu zimujících netopýrů. Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Stanoviště zde zastupuje biotop L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty, a L2.4 Měkké luhy nížinných řek. Lužní lesy tohoto typu jsou zpravidla bohaté víceetážové porosty, tvořící vegetační doprovod v bezprostřední blízkosti vodních toků. V dřevinné skladbě se uplatňuje relativně široká škála druhů, snášejících dočasné zamokření či zatopení. Jsou to zejména olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jasan úzkolistý podunajský (F. angustifolia subsp. danubialis), jilm vaz a j. habrolistý (Ulmus laevis a U. minor), stromové vrby - vrba bílá (Salix alba) a vrba křehká (S. euxina) nebo domácí druhy topolů - topol bílý (Populus alba) či topol černý (P. nigra). V podrostu převládají vlhkomilné druhy široké ekologické amplitudy společné lesní, luční i ruderální vegetaci, s výrazným podílem keřů. Bylinné patro má výrazný jarní aspekt, mechové patro většinou chybí. Lužní lesy se člení na jednotlivé biotopy podle výskytu na horních, středních nebo dolních tocích řek a potoků, dle podmínek rychlosti proudu vody a povahy sedimentů. Obecně lze konstatovat, že se jedná o společenstva člověkem dlouhodobě ovlivňovaná. Hlavním nebezpečím jsou změny ve vodním režimu krajiny jako regulace toků či meliorace, doprovázené poklesem hladiny podzemní vody a omezením pravidelných záplav. Problémem je také mýcení porostů a jejich obnova geograficky nepůvodními druhy či monokulturami smrku ztepilého (Picea abies) a jiných dřevin či eutrofizace prostředí splachy ze zemědělských pozemků. Biotop je silně postižen invazemi nepůvodních druhů rostlin. I v těchto lesích se projevují škody způsobené vysokými stavy spárkaté zvěře. Pro ochranu biotopů tohoto typu lužních lesů je nutné zachování vyhovujících vodních poměrů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nezbytné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací. V druhové skladbě lesů by měly být zastoupeny jen dřeviny geograficky původní, není žádoucí další rozšiřování nepůvodních monokultur či výsadby dřevin křížících se s původními druhy. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních druhů rostlin. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Ve vybraných porostech je vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Při obnově lesa je žádoucí netěžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru jednotlivých dřevin. Kód předmětu ochrany: 91F0 Název předmětu ochrany: Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) Stanoviště tvoří biotop L2.3A Tvrdé luhy nížinných řek, člověkem málo ovlivněné porosty a biotop L2.3B Tvrdé luhy nížinných řek, člověkem silně ovlivněné porosty, a je tvořeno povětšinou tříetážovými porosty s převahou dubu nebo jasanu, vyskytujícími se v říčních úvalech a nížinných pánvích na těžších půdách, často ve větší

10 vzdálenosti od vodního toku, kde střídá biotop měkkých luhů. Další významnou dřevinou stromového patra je v poslední době ustupující jilm habrolistý (Ulmus minor). Vtroušeně se vyskytují jilm vaz (Ulmus laevis), javor babyka (Acer campestre), střemcha obecná (Prunus padus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), v sušších polohách ještě habr obecný (Carpinus betulus), na vlhčích lokalitách se lze setkat s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a topolem černým (Populus nigra). Porosty bývají pravidelně nebo alespoň občas zaplavované, hladina podzemní vody je během roku rozkolísaná. Keřové patro je tvořeno hlavně zmlazujícími dřevinami a keři, v přezvěřených lesích může úplně chybět. V bohatém bylinném patře převažují vlhkomilné a mezofilní druhy, typický je bohatý jarní aspekt. V případě tvrdých luhů se jedná o stanoviště člověkem dlouhodobě přímo (dřevinná skladba a tvar lesa) i nepřímo (zejména úpravy vodního režimu) ovlivňovaná. Zmenšování celkové rozlohy lužních lesů v minulosti bylo důsledkem rozšiřujícího se zemědělského využívání krajiny. Hlavním negativním faktorem však byly zejména nevhodné regulační úpravy vodních toků v minulém století, díky nimž došlo na mnohých místech ke zcela zásadnímu narušení vodního režimu dříve periodicky zaplavovaného území. Dřívější využívání lesů mělo v mnoha případech výrazný dopad na strukturu porostů. Výsledkem uvedeného způsobu hospodaření byl převážně střední les a pařeziny, později převedené na les vysoký. Mnoho porostů má v současné době charakter předrženého středního lesa. Negativním vlivem je zajisté přeměna druhové skladby, výsadba monokultur nevhodných dřevin a šíření invazních druhů. Pro ochranu stanovišť tvrdého luhu je důležité hlavně udržení, případně obnova vodního režimu, nezbytného pro zachování příznivého stavu těchto lesů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nutné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací, případně umělé zatopení na místech s omezeným výskytem přirozených záplav. V druhové skladbě porostů by měly být zastoupeny pouze původní druhy dřevin, není žádoucí další rozšiřování výsadeb hybridních topolů a jiných nepůvodních druhů. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních dřevin a bylin, mající zásadní vliv na původní společenstva. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Pro diverzifikaci světlostních podmínek je ve vybraných porostech vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Příznivý vliv na vertikální strukturu a věkovou diferenciaci má šetření porostní podúrovně a keřů, podpora přirozené obnovy a účinná ochrana před zvěří či snižování stavů spárkaté zvěře. Při obnově lesa není vhodné těžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů. Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Toto stanoviště zahrnuje několik typů dubohabřin a jde o široce pojatou jednotku, vyskytující se v lesním vegetačním stupni; v rámci EVL je stanoviště tvořeno biotopy L3.1 Hercynské dubohabřiny a L3.2 Polonské dubohabřiny. Dominantně zastoupenými přirozenými dřevinami jsou dub zimní (Quercus petraea), d. letní (Q. robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), dle podmínek stanoviště s příměsí dalších dřevin (bříza bělokorá Betula pendula, javor babyka Acer campestre, javor mléč A. platanoides, javor klen A. pseudoplatanus, jeřáb břek Sorbus torminalis). Dubohabřiny se vyvinuly nejčastěji na živinami bohatých, hlubokých půdách plošin a svahů v teplých oblastech. Keřové patro je v rozvolněnějších lesích dobře vyvinuto, na jeho rozvoj má ale také vliv početnost zvěře. V zapojenějších lesích většinou chybí. V bylinném patře se projevuje výrazný jarní aspekt, pravidelný je výskyt běžných druhů list. lesů (i bučin), dle podmínek se přidávají více či méně teplomilné druhy. Habitat dubohabřin zahrnuje několik geograficky diferencovaných typů daných podmínkami. Na lokalitě se vyskytující hercynské dubohabřiny (biotop L3.1) jsou nejrozšířenější jednotkou, postihující většinu teplých oblastí Čech a okraj Českého masívu; vyskytují se od nížin po pahorkatiny, kde jsou v nejvyšších polohách na kontaktu s bučinami. Další v EVL vyskytující se typ, polonské dubohabřiny (L3.2), zaujímají pak nížiny a pahorkatiny severní Moravy a vyznačují se výskytem na těžších vlhkých půdách, na jaře zamokřených, s výskytem vlhkomilných a boreálních druhů. V našich podmínkách jsou dubohabřiny dlouhodobě člověkem ovlivňované. Porosty se obhospodařovaly většinou jako lesy nízké a střední, s využitím dobré pařezové výmladnosti habru, vedoucí k jeho upřednostňování, spolu s dubem. Po ukončení výmladkového hospodaření došlo k silnému zapojení přerostlých habrových pařezin na úkor dubu a vymizení mnoha světlomilných, často vzácných druhů rostlin a bezobratlých. Neméně významným jevem je převod lesů na jehličnaté kultury, problémem je šíření invazních dřevin (trnovník akát Robinia pseudoacacia, pajasan žlaznatý Ailanthus altissima) a bylin (ruderalizace vlivem spárkaté zvěře). Na konkrétních lokalitách s předpokládaným přirozeným výskytem borovice lesní (Pinus sylvestris) nebo smrku ztepilého (Picea abies) je důležité nezvyšovat jejich celkové zastoupení nad hodnoty odvozené od modelů předpokládané přirozené druhové skladby. V případě výskytu kůrovcových ohnisek je vhodná šetrná asanace dřevní hmoty, chemické prostředky by měly být využívány jen v nezbytně nutné míře. Jako prevence by se mělo zajistit včasné zpracování nahodilých těžeb smrku. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost.

11 Pro zachování stanovišť dubohabřin je důležité především nerozšiřování umělých kultur jehličnanů a nepůvodních dřevin. Druhové složení porostů je nutné udržovat v přirozené formě, místy je velmi žádoucí omezování invazních dřevin jako akát či pajasan. Pro zlepšení podmínek v porostech a zachování výskytu vzácných druhů je potřebné prosvětlování porostů probírkami, hlavně přerostlých starých pařezin a udržení či obnova lesa nízkého či středního. Ve vybraných chráněných územích by měly být alespoň v některých porostech obnoveny tradiční formy lesního hospodaření. Snížením stavů spárkaté zvěře se může dosáhnout rozvoje keřového patra, omezení ruderalizace porostů a výskytu invazních rostlin. Druhy Název předmětu ochrany: svinutec tenký Anisus vorticulus Kód předmětu ochrany: 4056 Svinutec tenký obýval původně zejména hustě zarostlá odstavená ramena a tůně v nivách velkých řek, nověji se s ním můžeme vzácně setkat i v rybnících či hustě zarostlých drobných pískovnách. Zřejmě je náročnější na obsah vápníku. V České republice je znám pouze z několika málo lokalit, zejména v povodí Moravy. Nejsilnější výskyt je udáván z nadmořských výšek m, výskyt nad 240 m n. m. je pouze ojedinělý (max. 400 m n. m.). Svinutec se živí nárosty řas a odumřelými částmi rostlin. Je obojetného pohlaví. Druh je ohrožen zejména mizením vhodných biotopů - přirozených stojatých vod, zejména odstavených ramen vzniklých odškrcením meandrů přirozeně se vyvíjejících toků nížinných řek. Tyto biotopy již dnes po regulaci většiny řek nově vznikají velice vzácně a naopak dochází k sukcesnímu zániku starých odstavených ramen a tůní. Další příčinou ohrožení může být eutrofizace a znečišťování vodních biotopů. Na zbývajících lokalitách je nutné provádět vhodný management, který zajistí odpovídající sukcesní stadium vodního biotopu - nepříliš zastíněné vodní plochy s bohatě vyvinutou vodní vegetací. V případě zarůstání lokalit rákosinami je nutné zajistit jejich potlačování, stejně tak je nutné zamezovat zarůstání břehů vodních ploch souvislými porosty dřevin, které by ji výrazně a plošně zastínily. Název předmětu ochrany: netopýr černý Barbastella barbastellus Kód předmětu ochrany: 1308 O způsobu života netopýra černého v období rozmnožování dosud není mnoho známo, neboť letní nálezy jsou velmi vzácné. V této fázi životního cyklu je netopýr černý vázán především na listnaté a smíšené lesy nížin až submontánního pásma ( m n. m.). Letní kolonie samic jsou nevelké (obvykle ks) a využívají zejména dutiny a štěrbiny za kůrou stromů, lze je však nalézt také za okenicemi, v mysliveckých posedech apod. Během sezony může kolonie vystřídat několik různých úkrytů. Jako zimoviště slouží podzemní prostory různých typů (štoly, jeskyně, bunkry, sklepy, chodby v hrázích vodních nádrží apod.), kde tento druh vyhledává chladnější místa (obvykle +2 až +5 C). Netopýr černý je štěrbinový druh, na zimovištích lze však nalézt i visící shluky desítek až stovek jedinců. Maximální počet zjištěný na zimovišti v České republice činí přes 1100 kusů. Potravu (malé motýly a dvoukřídlý hmyz) loví netopýr černý v lesích ve výši stromových korun, podél lesních okrajů a nad vodou. O přesunech tohoto druhu nejsou k dispozici detailní informace, je však schopen vykonávat poměrně dlouhé přelety (i stovky kilometrů). Populaci druhu negativně ovlivňují zejména zásahy do lesních porostů spojené s potlačením přirozené druhové, věkové a prostorové skladby lesa a s odstraňováním starých doupných stromů. Dále druh může negativně ovlivňovat uzavírání vchodů do jeskyní a starých důlních děl, rušení na zimovištích apod. V rámci managementu oblastí s výskytem populací tohoto druhu by tak měl být kladen velký důraz na šetrné hospodaření v lesních porostech umožňující zachování jejich přirozené skladby včetně výskytu starých a doupných stromů. V jeskyních a štolách je nutné zajistit jejich přístupnost pro netopýry a v zimním období je nutné zajistit zimujícím netopýrům odpovídající klid. Název předmětu ochrany: kuňka ohnivá Bombina bombina Kód předmětu ochrany: 1188 Kuňka obecná je výrazně vázána na vodní prostředí, kde tráví velkou část roku. K páření dochází ve vodě, vajíčka klade většinou v několika etapách v závislosti na deštích od dubna do srpna. Žije v jezírkách v lomech a pískovnách, tůních, avšak nejčastěji v rybnících (někdy i v návesních), méně často ve venkovských koupalištích a požárních nádržích. Vyhledává však především mělké, zarostlé okraje extenzivně obhospodařovaných či neobhospodařovaných rybníků, které jsou bohaté na její hlavní potravu komáří a pakomáří larvy. Z vajíček se

12 zhruba po jednom týdnu líhnou larvy (pulci) živící se řasami a organickými zbytky. Přibližně po 8 10 týdnech se pulci proměňují v žabky, které se zdržují rovněž ve vodě a žijí podobným způsobem jako dospělí jedinci. Mladí jedinci po deštích často vyhledávají nové lokality. Koncem léta žáby vodu opouštějí a migrují k zimním úkrytům. Zimují v puklinách skal, opuštěných norách hlodavců, pod návějemi listí, v ruinách, ve sklepích atp., většina populace do 250 m od vody, ojediněle do 800 m. Rozmnožování předcházejí hlasové projevy známé kuňkání. Na našem území se dosti často vyskytují kříženci s kuňkou žlutobřichou. Areály obou druhů kuněk se nepřekrývají, avšak v zóně dotyku areálů vzniká tzv. hybridní zóna, kde nalezneme prakticky výhradně křížence obou druhů. Druh je ohrožen zejména úbytkem vhodných biotopů (mělké vodní plochy s dostatkem vodní vegetace, ale zároveň s výskytem volné a osluněné vodní hladiny) v souvislosti s likvidací či přeměnou mokřadů, vysazováním ryb do tůní a intenzifikací rybničního hospodaření. Management spočívá zpravidla v zachování či podpoře výskytu vhodných tůní či mělkých partií rybníků s bohatým litorálním porostem, vyhovující kvalitou vody a v případě rybářského využívání lokality také ve vhodném složení rybí obsádky. Bylinné porosty v okolí vodních nádrží by měly být pravidelně koseny za použití vhodné techniky (nepoužívat bubnové sekačky, používat vyšší pokos, nekosit po dešti apod.), případně mohou být okolní luční porosty i paseny. Název předmětu ochrany: bobr evropský Castor fiber Kód předmětu ochrany: 1337 U nás bobr nejčastěji obývá toky s dobře rozvinutými břehovými porosty vrb a topolů. Přednost dává pomalu tekoucím až stojatým vodám s dostatečnou hloubkou a omezeným kolísáním hladiny (meandry, větší odstavená říční ramena, mlýnské náhony se stabilizovanou hladinou vody, zdrže nad jezy, jezera po těžbě štěrkopísku, rybníky). Bobr je býložravec; v letním období jsou hlavní složkou potravy byliny, po zbytek roku konzumuje především mladé větve listnatých dřevin (topoly, vrby, jasany). Kácení stromů je nejintenzivnější během podzimních a jarních měsíců. Při kácení preferuje dřeviny o průměru do 20 cm. Bobři obývají nory, které hrabou v březích vodních toků či nádrží. Na tocích s nízkým nebo kolísavým průtokem staví hráze, čímž zvyšují hladinu vody, aby byly východy z nor nebo hradů pod její úrovní bezpečné. Bobři žijí v párech, které obhajují teritorium (na našich vodních tocích mívá délku zpravidla 1-2 km). Převažuje soumračná a noční aktivita. Mláďata se rodí jedenkrát ročně, v květnu až srpnu, v jednom vrhu jich je 2 5. Hlavním nebezpečím pro populace bobra jsou zásahy do vodního režimu řek, přeměny přirozených lesních porostů a nelegální lov. Je proto především nutné zachovat či obnovit přirozený stav vodních toků a okolních břehových biotopů a zamezit nelegálnímu lovu. Název předmětu ochrany: vydra říční Lutra lutra Kód předmětu ochrany: 1355 Vydra říční obývá v České republice různé typy prostředí. Většina populace žije v krajině s hustou sítí vodních toků a vodních ploch. V horských oblastech obývá vydra pstruhová pásma řek. Potrava vydry odráží potravní nabídku na lokalitách výskytu. Ve všech oblastech však převažují ryby (jejich podíl v potravě je vyšší v zimě přes 90 %), v letním období také obojživelníci, raci, vodní hmyz, měně často též vodní savci a ptáci. Jen ojediněle lze ve vydřím trusu nalézt i zbytky ovoce. Vydra nemá pevnou dobu páření, mláďata se rodí během celého roku. Péče o mláďata trvá téměř jeden rok. Vydra je druhem s velkými nároky na prostředí. Rozloha využívaného území se výrazně mění v závislosti na potravní nabídce a může se pohybovat od několika km2 až po několik desítek km2. Domovské okrsky samic jsou obvykle menší a stálejší než u samců, přičemž okrsky samců obvykle zahrnují okrsky několika samic. Samci také často opouštějí své stálé domovské okrsky a podnikají migrace dlouhé mnoho desítek kilometrů. Hustota populace dosahuje v horských oblastech bez rybníků obvykle 3 5 jedinců na 100 km2, v pahorkatinách s husou sítí toků a menších rybníků obvykle 7 10 jedinců, v potravně optimálních podmínkách Třeboňska až 15 jedinců na 100 km2. Mezi hlavní příčiny ohrožení vydry patří úbytek vhodných stanovišť a špatná kvalita vody, úhyny na komunikacích a nezákonný lov. Je proto zásadní zachovat dobrý stav vodních toků v dané oblasti včetně dobré kvality vody, minimalizovat rizika střetů vyder s automobily vytvářením vhodných průchodů pod silnicemi (podmostí s dostatečnými břehovými lavicemi) a snažit se o zamezení nelegálního lovu.

13 Název předmětu ochrany: ohniváček černočárný Lycaena dispar Kód předmětu ochrany: 1060 Ohniváček černočárný je druh vlhkých luk a mokřadů, okrajů vodních toků. Populace žijící na jižní Moravě jsou spíše eurytopní, často jej lze zastihnout i mimo jeho preferovaná stanoviště, tedy i na ruderálech (strouhách, melioračních kanálech, opuštěných polích, březích hlinišť a pískoven, dnech lomů), v intravilánech obcí, na okrajích polí a dalších místech s výskytem šťovíků. Výskyt je v České republice omezen na nížiny a pahorkatiny (do 650 m n. m.). Dospělci se vyskytují ve dvou generacích od dubna do září. Létají za teplého počasí a sají nektar, samci vyčkávají na proletující samice na osluněné vyšší vegetaci. Samice mají poměrně velkou disperzní schopnost, lze je zastihnout (zvláště v jarní generaci) jednotlivé všude v krajině, což napovídá na otevřenou populační strukturu. Hostitelskými rostlinami housenek jsou u moravských a zřejmě i jihovýchodoevropských populací širokolisté šťovíky zejména šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius) a šťovík kadeřavý (R. crispus), u západo- až severozápadoevropských populací především šťovík koňský (R. hydrolapathum). Vývoj trvá až jeden rok. Samice klade k žilkám na rubové straně listu vedle sebe několik (3 6) bílých vajíček. Mladé housenky vyžírají spodní stranu listu, aniž by porušily jeho lícový povrch. Housenka se ve dne ukrývá na přízemní části rostliny. Kuklí se na živné rostlině nebo při zemi. Imago jarní generace je u obou pohlaví výrazně větší, než u druhé generace. Experimentálně bylo prokázáno, že larvy poddruhu batavus snesou dlouhodobě zaplavení biotopů a že tolerance k záplavám je různá u různých populací. Druh není momentálně na jižní a střední Moravě ohrožen, hlavními potenciálními negativními vlivy jsou zásahy do vodního režimu oblasti (snižování hladiny spodní vody), změny ve způsobu obhospodařování podmáčených luk (intenzifikace, ponechání zárůstu, přeměny biotopu apod.). Hlavními faktory umožňujícími úspěšnou ochranu druhu jsou tak zachování přirozeného vodního režimu a vhodný způsob obhospodařování vlhkých luk s ponecháváním části porostů v daném roce neposečenou či (v případě pastvy) nespasenou a s dosekáváním nedopasků až v dalším roce. Neměly by být také používány pesticidy. Název předmětu ochrany: modrásek bahenní Maculinea nausithous Kód předmětu ochrany: 1061 Modrásek bahenní je typickým druhem obývajícím extenzivně využívané vlhké louky s výskytem krvavce totenu (Sanguisorba officinalis) a se zachovalým vodním režimem, ale také vlhké příkopy podél silnic a železnic, poddolovaná území, okraje vodních nádrží apod. Samice klade několik vajíček do květních hlávek živné rostliny (využívá fenologicky vyvinutější květenství než modrásek očkovaný). Housenky žerou v semenících hostitelské rostliny 2 3 týdny, možná je vnitrodruhová (kanibalismus) i mezidruhová konkurence s housenkami modráska očkovaného. Přežívá 3 6 housenek v jedné květní hlávce. Ve čtvrtém instaru larvy vypadávají pod živnou rostlinu, kde jsou po velmi rychlé adopci (4 6 minut) přeneseny mravenci do mravenišť. Mravenčím hostitelem je Myrmica rubra, příležitostně také M. scabrinodis. V mraveništích se housenky chovají jako predátoři a požírají larvy a kukly mravenců (obligátní myrmekofilie), nakonec se zde i kuklí. V hnízdech velkých kolonii Myrmica rubra může přežít až několik desítek housenek. Dospělci se vyskytují od července do srpna. Sají především na kvetoucích hlávkách krvavce totenu. Imaga jsou schopna delších přeletů než imaga modráska očkovaného. Jednotlivé mikrokolonie mohou být navzájem propojené do systému metapopulací. Hlavním faktorem ohrožení je v současnosti celoplošná strojová seč v nevhodném termínu (standardizovaný, masově aplikovaný nevhodný termín seče bývá obsažený i v některých zemědělských dotačních titulech). Důvodem ústupu v předchozích desetiletích pak byly změny ve způsobu obhospodařování vlhkých luk, především odvodňování a následně přehnojování nebo rozorání stanovišť, případně sukcesní změny po ukončení hospodaření (zarůstání křovinami, náletem, invazními rostlinnými druhy). Ohrožujícím faktorem je rovněž aplikace insekticidů v okolí lokalit. Pro ochranu druhu je proto nutné zachovat původní charakter vlhkých luk a vhodný způsob hospodaření s ponecháváním části luk neposečenou a s načasováním sečí mimo období výskytu dospělců a vývoje mladých housenek v květech totenu. Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: 1166 Čolek velký žije v rybnících, tůních, jezírkách v lomech, hlinících a pískovnách, vzácněji i v zatopených příkopech podél cest, závlahových kanálech, požárních nádržích či dokonce ve vybetonovaných koupalištích s dostatečnou potravní nabídkou. Obecně preferují velcí čolci o něco hlubší a větší vody než malé druhy čolků, za vhodných podmínek se ale nevyhýbají ani menším tůním. Na jaře (v nižších polohách již od druhé dekády

14 března) se vyskytují ve vodě, kde dochází k páření a kladení vajíček. Dospělí čolci setrvávají ve vodě (tzv. vodní fáze života) přibližně čtyři až pět měsíců (populace, nikoliv jedinci). Pak vodu opouštějí a žijí na souši pod kameny, padlým dřevem, v mechu a dalších zemních úkrytech, ať již v lese či mimo les. Jejich akční rádius (vzdálenost putování od vody) je ca do 400 m, ale ve výjimečných případech bylo zaznamenáno 900 m a v jednom případě až 1290 m. Z vajíček se zhruba po 1 2 týdnech (záleží na teplotě vody) líhnou larvy, které se živí planktonem, drobnými bezobratlými, zoobentosem atp., a přibližně po třech, čtyřech i více měsících metamorfují. Část populace zimuje v zemních úkrytech, puklinách skal, sutích, opuštěných norách savců, ve sklepích a podobných úkrytech, zbylá část na dně vodních nádrží zahrabána v bahně a detritu. Druh je ohrožován především hydrologickými a hospodářskými změnami v krajině. Významný negativní vliv má zejména vysušování zamokřených ploch a intenzifikace hospodaření na rybnících, ale i vysazování ryb do tůní a lomů, čímž dochází ke konkurenci o potravu či přímo predaci obojživelníků dravými druhy ryb. Velice významným ohrožujícím faktorem je také chemizace v zemědělství a rybníkářství. V rámci managementu lokalit je nutné zajistit zejména výskyt vhodných tůní či mělkých partií rybníků s bohatým litorálním porostem (ale ne na celé vodní ploše), zachování alespoň části vodní hladiny volné a osluněné, bez zárůstu bylinami a zastínění dřevinami), s vyhovující kvalitou vody a v případě rybářského využívání lokality také s vhodným složením rybí obsádky. Bylinné porosty v okolí vodních nádrží by měly být pravidelně koseny za použití vhodné techniky (nepoužívat bubnové sekačky, používat vyšší pokos, nekosit po dešti apod.), případně mohou být okolní luční porosty i paseny. Příliš zastiňující dřeviny by měly být prořezány a ponechány jen solitérní dřeviny či jejich menší skupinky, které budou rozrůzňovat světelné a teplotní podmínky na lokalitě. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Na loukách s výskytem více předmětů ochrany (bezkolencové louky, ovsíkové louky, ohniváček černočárný, modrásek bahenní) může docházet ke konfliktu v otázce optimální doby a způsobu kosení či pasení luk. Z velké části lze tomu předcházet mozaikovitostí péče - rozrůzněním termínů a prostorové lokalizace sečí či pastvy - a ponecháváním vždy určité části porostu neposečeného či nepaseného (15-25 %, viz rámcové směrnice v příloze č. 6.5). Na místech s významným výskytem modráska bahenního či ohniváčka černočárného je vhodné brát ohled na jejich potřeby a lokálně upravit způsob péče o luční biotopy (viz výše). Na druhou stranu je však nutné zajistit dostatečnou péči, aby nedocházelo k sukcesním změnám předmětných biotopů. Vzhledem k prioritě předmětu ochrany 91E0 smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy, je zde možný konflikt s bobrem evropským, jehož činností může docházet k výraznéme vlivu na stanovištích luhu. Bylo by tedy vhodné provádět pravidelný monitoring těchto vlivů na porosty a jejich vyhodnocení, případně je vhodná i individuální ochrana geneticky významných jedinců vzácnějších druhů stromů. 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK V rámci managementu lučních stanovišť může docházet ke konfliktu s ochranou mnohých zvláště chráněných druhů organismů. Je proto nutné vždy, pokud je to možné, rozrůznit termíny sečí a jejich lokalizaci a pravidelně ponechávat určitou část stanoviště nepokosenou či nespasenou. Lokálně je možné kvůli výskytu vzácných druhů rostlin či živočichů vynechat v dané době určitou plochu ze seče nebo ji pokosit později v sezóně (po vysemenění vzácných druhů rostlin či rozmnožení živočichů). Přitom je však nutné dlouhodobě zajišťovat vhodnou péči o luční biotopy, aby nedocházelo k negativním změnám ve složení zdejších společenstev. Podobně je nutné při plánování managementu brát ohled i na výskyt zvláště chráněných druhů v mokřadních či lesních biotopech (např. sněženka podsněžník Galanthus nivalis, bledule jarní Leucojum vernum či jiné druhy, které by mohly být postiženy při obnově lesních porostů, dále při obnově tůní, kosení mokřadů, výřezech dřevin apod.). 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Oblast Litovelského Pomoraví patří mezi nejvýznamnější přírodní oblasti v ČR, a to především díky relativně zachovalému říčnímu systému v nivě Moravy s přírodě blízkou dynamikou vodních průtoků (včetně jarních záplav) a s bohatým výskytem navazujících mokřadních, lesních i lučních biotopů. Většina oblasti byla proto v roce 1990 vyhlášena jako Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví a nejcennější části území byly postupně vyhlášeny jako maloplošná zvláště chráněná území. V posledních třech desetiletích je tak činnost člověka v oblasti výrazně usměrňována ve prospěch ochrany přírody. Pro oblast CHKO i maloplošná chráněná území jsou zpracovávány plány péče a probíhá zde soustavná péče o cenné lokality či vybrané druhy. Přesto zde nadále působí některé negativní faktory, z velké části v důsledku v minulosti provedených zásahů - zásahů

15 do vodního režimu lokalit, místy necitlivého či intenzivního hospodaření v lesních porostech, intenzifikace zemědělství, změn v obhospodařování bezlesí apod. Vodní toky Litovelského Pomoraví a na ně navazující periodicky průtočná ramena a tůně patří k nejzachovalejším u nás a jsou využívány řadou vodních živočichů včetně předmětných druhů, bobra evropského a vydry říční. Přesto jsou ale vodní biotopy oblasti ovlivněny řadou negativních faktorů. V důsledku necitlivých zásahů do toků v minulosti došlo k výraznému zahloubení řeky Moravy i jejích přítoků, což má za následek snižování hladiny spodní vody a také odříznutí některých periodicky průtočných ramen a tůní od hlavního toku a snížení četnosti či absenci jarních záplav v některých částech oblasti. Pokles hladiny podzemní vody je navíc ještě umocněn čerpáním podzemní vody pro vodárenské využití na řadě míst v nivě Moravy, buď přímo v EVL nebo v jejím blízkém okolí (např. Čerlinka, Pňovice-Březové, Černovír, Štěpánov, Chomoutov, Mohelnice), čímž je v některých částech EVL snižována hladina podzemní vody i o několik desítek centimetrů. Určitý negativní vliv na vodní režim mají i malé vodní elektrárny, které odebírají vodu z hlavního toku a navíc ovlivňují kolísání hladiny spodní vody v okolí náhonů. Také je nutné zmínit, že v minulosti vybudované jezy na řece Moravě (Hynkov, Litovel, Řimice, Nové Mlýny, Moravičany, Mohelnice, Třeština, Lukavice) i na jejích přítocích a bočních ramenech představují významné migrační překážky pro vodní živočichy. Potenciálním významným rizikem pro vodní režim oblasti jsou také plány na výstavbu vodních děl na horním toku řeky Moravy či na jejích významných přítocích. Kromě jiného by mohlo dojít k výraznému ovlivnění dosud stále ještě poměrně zachovalé přirozené dynamiky vodních průtoků (např. by hrozila minimalizace zvýšených průtoků a záplav v jarním období). Přetrvávajícím problémem zůstává znečištění vodních toků, jednak z bodových zdrojů (zejména odpadní vody z obcí a průmyslových provozů), jednak plošné (zejména splachy látek a hnojiv ze zemědělských pozemků). Oproti minulosti dochází sice ve většině ukazatelů ke zlepšení situace a navíc přirozeně se vyvíjející toky mají značnou samočistící schopnost, přesto horší kvalita vody zejména v horních částech vodních toků (většinou přitékajících z území mimo EVL) negativně ovlivňuje především okrajové části EVL a méně vodnaté vodní toky. Vzhledem k nedostatečné přirozené tvorbě nových a obnově starých odstavených vodních ramen, tůní a dalších mokřadů přebírají dnes často jejich biologický význam uměle člověkem vytvořené vodní nádrže, zde zejména štěrkopískovny a materiálové jámy podél železniční trati. I tyto mokřady však trpí podobnými problémy, jako mokřady přirozené (splachy z okolí, zanášení, sukcesní změny, zarůstání atd.) a vyžadují tak často také vhodný management. Uměle vzniklé či pravidelně obnovované mokřady jsou dnes nejvýznamnějšími lokalitami výskytu předmětných druhů obojživelníků - kuňky ohnivé a čolka velkého - a také vzácného plže svinutce tenkého. Význam některých vodních ploch z hlediska potenciálního výskytu chráněných druhů snižuje rybářské využívání těchto ploch (zejména pískoven a tůní, rybníků je zde málo) s umělým vysazováním ryb. Ryby při nadměrném početním stavu (v menších tůních již při minimálním výskytu) či při nevyrovnanosti rybí obsádky negativně ovlivňují vodní biotop (likvidace vodních rostlin, redukce většího zooplanktonu, změny vlastností vody) nebo přímo predují chráněné vodní živočichy (kuňka, čolek, svinutec ad.). Lesní porosty tvoří přibližně polovinu rozlohy EVL a jsou unikátní bohatým výskytem relativně zachovalých lesních biotopů nížin a pahorkatin, zejména lužních lesů a dubohabřin. V důsledku lesnických zásahů prováděných ve druhé polovině 20. století (plošné převedení pařezin či středních lesů na vysokokmenné porosty, velkoplošné holosečné hospodaření, výsadby monokulturních porostů a zavádění geograficky či stanovištně nepůvodních druhů dřevin) je však na mnoha místech do určité míry ochuzena druhová, věková či prostorová struktura lesa; tyto negativní jevy jsou zejména v 1. a 2. zóně CHKO a v maloplošných zvláště chráněných územích postupně napravovány usměrňováním hospodářské lesnické činnosti a cílenými zásahy (obnova porostů původními a stanovištně vhodnými druhy, zavádění vymizelých či vzácných druhů dřevin, maloplošné zásahy rozrůzňující strukturu lesa, odstraňování nepůvodních a geograficky nevhodných druhů dřevin atd.). Na ostatním území EVL v hospodářsky využívaných lesích je míra využívání a ovlivnění porostů větší, uplatňují se tu více běžné způsoby hospodaření (pasečné hospodaření, umělá obnova), stále jsou však porosty postupně směřovány k původní dřevinné skladbě, ponechávání menších částí porostů dočasně netěžených a ponechávání některých stromů k dožití a zetlení. Zejména ponechávání některých starých stromů v porostech má velký význam i pro celou řadu druhů živočichů, včetně netopýra černého, obývajícího mimo zimu zejména stromové dutiny. Jak již bylo zmíněno výše, zásadní negativní vliv na lesní porosty má také člověkem způsobené snižování hladiny spodní vody. Tento jev zhoršuje stav zejména lužních lesů, které jsou postiženy omezením pravidelných jarních záplav a postupným vysycháním. Měkké luhy a jasanovo-olšové lužní lesy jsou také nejvíce postiženy minulými zásahy do koryt vodních toků, kdy regulace a následné zahloubení některých úseků vodních toků výrazně omezily výskyt říčních náplavů. Alespoň částečné nápravě této situace by měly napomoci již provedené či plánované revitalizační zásahy. Vzhledem k velice omezené rozloze měkkých luhů a jasanovoolšových lužních lesů může na jejich stav v některých případech negativně působit i činnost bobra evropského, který zejména v podzimním a jarním období kácí dřeviny v okolí vodních toků. Zpravidla tato činnost nemá