Civilizace přinesla volný čas, bezhotovostní financování, sterilní medicínu, globální komunikaci, mobilitu, vynutitelné

Transkript

1 Civilizace přinesla volný čas, bezhotovostní financování, sterilní medicínu, globální komunikaci, mobilitu, vynutitelné právní vztahy, překypující supermarkety... Sama o sobě však není zárukou ničeho. Měla by znamenat vyšší kvalitu života. Víme však, co si s ní počít? K čemu je svoboda, když nevím, co chci? K čemu je možnost tvořit, když se kamarádím spíš s televizním ovladačem než s Múzami?... Každá zkušenost s přírodním národem našinci poněkud zpochybní hodnotovou pyramidu... Vyjdeme-li z předpokladu, že oni i my uznáváme stejné hodnoty a jednou z priorit je št astný a spokojený život, musím konstatovat, že k jeho dosažení mají oni blíž. Náš svět se jim musí jevit jako soustava bludných kruhů: válčíme proto, abychom ukončili války, za peníze, které si půjčujeme, si kupujeme věci, které nepotřebujeme, nemáme čas na nejbližší lidi včetně vlastních dětí, protože musíme vydělávat peníze, abychom na ně měli čas, mnoho hodin trávíme u televize, abychom viděli, jak se baví lidé, kteří se nedívají na televizi, stavíme co nejvyšší Eiffelovky ze sirek, aby se naše jméno objevilo v seznamu, který nikdo nečte, cestování pro nás znamená co nejrychlejší přemístění do nového prostoru, ve kterém vyžadujeme stejné podmínky, jaké jsme opustili,

2 kupujeme si věci, které nás chrání před zničeným životním prostředím, které by nebylo zničené, kdyby se nevyráběly, produkujeme potraviny, které jsou pokud možno nevýživné, vytváříme si virtuální vztahy, protože se děsíme skutečného setkání, čím víc informací máme, tím míň světu rozumíme, zakládáme si na demokratických volbách, abychom mohli zvolit politiky, které neznáme, kterým nevěříme a o kterých předpokládáme, že nic nezmění, vytvořili jsme si byrokracii, které podléháme a o které víme, že nám nepomůže, pořádáme konference s opulentními recepcemi, na kterých řešíme, kde vzít prostředky na nasycení hladových v utečeneckých táborech, kupujeme zboží, které je dražší o investici za reklamu, abychom se následně touto reklamou nechali otravovat uprostřed televizního dramatu, pijeme, kouříme a ničíme si zdraví; kdybychom však nekupovali alkohol a cigarety, nebylo by dost peněz na zdravotnictví, a když už konečně máme všechno, ztrácíme smysl života... (M. Holcová, Za humny nejsou lvi)

3 Když o tom Alenka později přemýšlela, ne a ne přijít na to, jak to vlastně začalo. Jenom to si pamatuje, že běžely a držely se za ruce a Královna uháněla, že jí Alenka sotva stačila; a Královna pořád křičela: Rychlej! jenže Alenka už rychleji nemohla, ale říct jí to, na to neměla dech. Nejpodivnější na tom bylo, že stromy a jiné věci kolem se nehýbaly z místa; at běžely sebe rychleji, jako by vůbec nic nenechávaly za sebou. Copak se kdeco pohybuje zároveň s námi? pomyslila si chudák zmatená Alenka. Královna, jako by uhodla její myšlenku, křikla: Rychlej! Nech mluvení! Alence to ani nenapadlo. Zdálo se jí, že už nikdy mluvit nebude, tak se zadýchala; a Královna pořád křičela: Rychlej! Rychlej! a táhla ji s sebou. Už tam budem? vyjekla konečně Alenka. Cože, budem! křičela Královna. Vždyt jsme tam už před deseti minutami byly! Rychlej! Mlčky běžely dále, vítr hvízdal Alence kolem uší, div jí vlasy neodvál. No tak! No tak! křičela Královna. Rychlej! Rychlej! (L. Carroll, Alenka v kraji divů a za zrcadlem)

4 Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života, a vyzkoumat, zda bych se mohl naučit to, čemu mě život má učit, a ne abych teprve až budu umírat seznal, že jsem vůbec nežil.... a podobnou iluzí jsou stovky dalších moderních vylepšení ne vždy přináší pozitivní efekt... naše vynálezy jsou obvykle pěkné hračky, které odpoutávají pozornost od důležitějších věcí. Jsou vylepšenými způsoby pro nevylepšené cíle... spěcháme, abychom postavili telegraf z Maine do Texasu, ale Maine a Texas si, možná, nemají co říct... jako by lidským cílem bylo mluvit rychle a ne smysluplně... Více jak 5 let jsem se živil čistě prací vlastních rukou a zjistil jsem, že pracujíce 6 týdnů v roce mohu uspokojit všechny potřeby života. (H. D. Thoreau, Walden (1854))

5 Měli za sebou již třetí šálek, když dr. Pingitzer opět promluvil. Aha, řekl. Práce. Práci já nerad. Psychiatrii já nerad. Já vždycky nerad práci. Já rád zábavu, hru, fantazii, kouzla a čárymáry. Proč tedy pracujete? zeptal se Tracy. Proč? řekl doktor, pročproč. Na chvíli se zamyslel. Ve Vídni já holku potkat. Elsa. Elsa Varshock. Aha? Elsa moje žena, pak matka, pak říká: Kde máš peníze pro jídlo? Takže pracuju. Rozumíte psychiatrii? zeptal se Tracy. Psychyatrii ne, řekl dr. Pingitzer. Lidem maličko, maliličko. Každý den, každý rok víc a víc maliličko. Proč? Lidi jsou těžký. Lidi jsou lidi. Lidi jsou zábava, hra, fantazie, kouzla a čárymáry. Aha! Lidi jsou bolest a nemoc, šílenství a ublížení, lidi zraňujou lidi, zabíjejí lidi, zabíjejí sebe. Kde je zábava, kde hra, kde fantazie a čárymáry? Psychyatrii já nenávidím. Lidi miluju. Bláznivé lidi, krásné lidi, zklamané lidi, nemocné lidi, zlomené lidi, zničené lidi. Takové lidi miluju. Proč? Proč pro lidi ztratila se zábava, proč hra, fantazie, kouzla a čárymáry? Proč? Aha? Peníze? Usmál se. Já myslím. Ano. Peníze. Je láska ty peníze? Je krása ty peníze? Je zábava ty peníze? Kde jsou peníze? Nevím. Ted žádná zábava. Ted práce. Práce. Tygr. Tygr. (W. Saroyan, Tracyho tygr)

6 Naplň svoje oči úžasem. Žij, jako bys měl umřít během deseti vteřin. Poznej svět. Je daleko fantastičtější než jakýkoli sen vytvořený v továrnách. Nežádej si žádných garancí, nežádej si žádné jistoty, takové zvíře nikdy nebylo. A pokud by bylo, pak by bylo příbuzné obrovskému lenochodovi, který každý den visí celý den vzhůru nohama a prospává svůj život. K čertu s tím, zatřes tím stromem a sraž toho lenochoda na zem. (R. Bradbury, 451 stupňů Faihrenheita)

7 Dobrý den, pozdravil malý princ. Dobrý den, řekl obchodník. Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít. Proč to prodáváš? řekl mu malý princ. Je to velká úspora času, odpověděl obchodník. Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden. A co se dělá s těmito padesáti třemi minutami? Co kdo chce... Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce... (A. S. Exupéry, Malý princ)

8 To vůbec není nedostatek znalostí, s čím se potýkáme. Nejsou to v první řadě ani předpisy nebo organizační uspořádání co je potřeba změnit. Jsme to především my sami a naše postoje. (I. Míchal, Ekologická stabilita)

9 ... [člověk] vidí kolem sebe důkaz za důkazem, že techniku je možné využít jak ve službách dobra, tak ve službách zla. Vidí i důkazy, že zcela bez ohledu na využití má technika stále se zvyšující spotřebu a odpad a tedy negativní dopad na svět i na lidstvo samo. Přesto nepřestává věřit, že technologicky složitější společnost je pokročilejší, a tudíž i jaksi lidsky lepší. Odkud tato víra? (E. Kohák, Člověk, dobro a zlo)