LESY ČESKÉ REPUBLIKY. Lubomír Kincl. Olomouc 2005

Transkript

1 LESY ČESKÉ REPUBLIKY Lubomír Kincl Olomouc 2005

2 Salix herbacea Rubus chamaemorus Magnolia sp. NÁRYS FLOROGENEZE VE ČTVRTOHORÁCH PLEISTOCÉN silné ochlazení doby ledové (v pleistocénním maximu pokrýval ledovec téměř 30 % povrchu Země); severský kontinentální ledovec pronikl opakovaně do střední Evropy (max. až ke 40. rovnoběžce) zánik některých taxonů (sekvoje, magnólie aj.) příchod severských druhů (např. vrba bylinná, ostružiník moruška)

3 Česká republika nebyla nikdy souvisle zaledněna (průnik k Liberci a k Hranicím); čs. země mezi severským a alpským ledovcem představovaly významný koridor spojující nezaledněné oblasti z. a v. Evropy (významný vliv i na migraci flóry na sklonku zalednění)

4 Vegetace v pleistocénu: území ČR bylo ± bezlesé horské oblasti a území v kontaktu s ledovcem severská tundra (mechy, lišejníky, trávy, ostřice, dryádka osmiplátečná, bříza trpasličí aj. nižší polohy (j. Morava, stř. Čechy) studené subarktické stepi (pelyňky, kostřavy atp.) teplotně nejpříznivější oblasti stromovitá vegetace charakteru lesotundry (borovice, břízy aj.) Předpokládá se, že během teplejších období pleistocému se místy mohly tvořit souvislejší lesostepní březoborové porosty Betula nana

5 HOLOCÉN (postglaciál) starší: preboreál, boreál; střední: atlantik, subboreál; mladší: subatlantik Preboreál výraznější oteplení a mírné zvlhčení klimatu vznik podmínek pro zpětné šíření dřevin (z jihoevropských refugií) a pro rozvoj lesa (zejména borovobřezové lesy s osikou; na lužních stanovištích rostou vrby i olše) Boreál zpočátku v lesích dominuje borovice, bříza a líska později šíření dubů a jilmů ( rozvoj doubrav); ve vyšších polohách na sklonku boreálu migrace smrku, nad HHL kleč v nížinách na spraších šíření (leso)stepní vegetace Atlantik (cca let B.P.) výrazné zvlhčení a současné oteplení klimatu (oceánický charakter) holocenní klimatické i vegetační optimum maximální rozvoj lesů: v luzích převládaly olšiny, jilmové a lipové doubravy, na jižních expozicích teplomilné doubravy; smíšené doubravy sahaly o 200 až 250 m výše, HHL probíhala o m výše než dnes

6 zesiluje migrace buku, později se objevuje jedle a habr, v horách se šíří smrk; podíl borovice v lesích postupně klesá; koncem atlantiku se utvořila dnešní vegetační stupňovitost další expanzi lesa zastavil až příchod neolitického člověka (před až lety) v atlantiku bylo dosaženo největší přirozené druhové diverzity flóry! Subboreál relativně vlhké klima s postupným ochlazováním expanze smrku do středních poloh, v nižších polohách se výrazně šíří habr; v širokých nivách přetrvává tvrdý luh; intenzívní osídlení nivy člověkem člověk rozšiřuje plochu bezlesí rozvoj zemědělstv lství (toulavé zemědělství) a pastevectví (vznik pastevní krajiny s vřesovišti, nízkými trávníky a pastevními lesy) Subrecent klima: současného typu, s výraznějšími vlhkostními i teplotními výkyvy; Ze středověku doloženo jak tzv. malé klimatické optimum ( ; Velká Morava, v Grónsku rostly stromy) tzv. malá doba ledová ( ) nárůst teplot v důsledku průmyslové revoluce.

7 v lesích ustupuje líska, stoupá podíl buku a habru (habrové doubravy); rozvoj (jedlo)bučin vytlačení smrčin do vyšších poloh horské klimaxové smrčiny iny. Středověké odlesňování vedlo k silným splachům půdy a k její akumulaci v nivách řek velké záplavy převládá měkký luh (trvalé osídlení údolní nivy končí ve 13. století) odlesňování: (1) kolem 6. st. dokončeno velkoplošné odlesnění nížin, (2) přelom 11. a 12. st. a zvláště ve 13. a14. st. druhá kolonizace, (3) v 16. a 17. st. v části moravských Karpat proběhla tzv. valašská kolonizace; od 16. století byla vegetace hor ovlivňována horskou pastvou Romantické představy o neprostupném panenském pralese (viz Jirásek) je mýtus pravěký přírodní (pra)les byl rozvolněný a ± dobře průchodný; existovala pohyblivá vegetační mozaika lesních a nelesních ploch atlantik současnost: krajina s postupným otvíráním udržovaného antropogenního bezlesí rostlo soustavné ovlivňování lesa: těžba vybraných stromů, ořezávání stromů pro letninovou píci (seno začalo konkurovat listnaté píci až v době železné!), lesní pastva, hrabání steliva, vypalování lesních porostů aj. změny v rozmístění a druhovém složení lesů (smrkové a borové monokultury), fragmentace porostů, introdukce cizích druhů rostlin (i živočichů)

8 SOUČASNÝ STAV NAŠICH LESŮ lesy ve střední Evropě prošly složitým a dlouhodobým vývojem po skončení doby ledové (pleistocénu) před asi lety přirozeně vzniklé lesy u nás z velké části zmizely začátkem středověku kvůli dolům na stříbro a železným hutím; další zhoršení stavu lesů pak bylo spojeno s rozvojem sklářství za kritické období je považováno 15. až 17. století, kdy došlo k masivnímu odlesnění mnoha oblastí a celková lesnatost byla zhruba poloviční než dnes; hrozící katastrofě zabránila až M. Terezie vydáním Lesního řádu, který poprvé zakazoval i vlastníkům samovolné kácení lesů lesy, které původně pokrývaly téměř celé území ČR, zaujímají v současnosti ha, což představuje 34,4 % její rozlohy (lesnatost v Evropě přitom činí v průměru jen 28,9 %) současný stav našich lesů však není zdaleka uspokojivý na většině lokalit jsou lesní porosty poškozovány průmyslovými imisemi (kolem 60 % poškozených lesů nás řadí na první místo v Evropě) přibývá škod způsobených hmyzími škůdci, houbovými chorobami i nadměrnými stavy spárkaté zvěře

9 výrazně převažují lesy, jejichž druhové složení, stejně jako též prostorová i věková struktura, se značně odchylují od původních přirozených lesů; v nich listnaté dřeviny měly přibližně dvoutřetinový podíl! dnes mají převahu málo stabilní stejnověké jehličnaté porosty (hlavně smrkové a borové, s téměř 80 % zastoupením) Současn asné druhové složen ení lesů České republiky 3% 3% 9% 1% 0,7% 5% 6% 54% 18% smrk borovice dub buk modřín bříza olše jedle ostatní

10 PŘÍRODĚ BLÍZKÉ LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ přírodě blízké (= ekologicky orientované) pěstování lesů využívá strukturní rozmanitost lesa a genetickou rozmanitost přítomných složek lesního ekosystému k racionálnímu plnění všech požadovaných funkcí lesa (včetně produkce dřeva) uplatnění principu trvale udržitelného hospodaření ve všech lesích představuje základní strategický cíl našeho lesního hospodářství (posilování tohoto principu je zahrnuto i mezi společné rysy lesnické strategie Evropské unie) mezi dílčí dlouhodobé cíle patří dosažení trvalé vyváženosti všech funkcí lesa a zvýšení druhové diverzity lesních dřevin (s cílem přiblížit se k přirozené skladbě lesů) v roce 2002 byla u nás zahájena regionální certifikace lesů regionální certifikace lesů podle systému PEFC (Pan Eurropean Forest Certification), dokládající hospodaření podle schváleného standardu trvale udržitelného hospodaření v lesích; příslušné audity bude provádět Národní certifikační centrum ÚHÚL

11 Výchozí situace pro zavádění ekologicky orientovaného hospodaření v lesích České republiky není příliš dobrá: až na nepatrné výjimky jde u nás výhradně o les pasečný, obhospodařovaný na základě věkových tříd, jehož druhové složení i výstavba se výrazně odchylují od původních přirozených lesů; věková struktura našich lesů vykazuje některé anomálie, zejména jde o velmi nízké zastoupení nejmladších porostů do 50 let (může mít negativní důsledky na vyrovnanost těžeb v budoucnu!); převládá holosečná forma pasečného způsobu hospodaření; převažují nesmíšené jehličnaté porosty, vyskytující se zpravidla na stanovištích původních listnatých či smíšených lesů; dřeviny přirozených lesů výrazně ustoupily, jejich podíl v současných porostech je značně snížen (buk, jedle, duby, ostatní listnáče); lesní porosty na většině lokalit jsou poškozovány antropogenními faktory (hlavně průmyslovými imisemi), v rostoucí míře jsou rovněž poškozovány hmyzími škůdci, houbovými chorobami a nadměrnými stavy spárkaté zvěře;

12 Principy přírodě blízkého hospodaření v lesích, jejichž základním normativním rámcem je lesní zákon č. 289/1995 Sb. (včetně navazujících prováděcích předpisů), je třeba přednostně prosazovat v chráněných územích (v 1. a 2. zónách velkoplošných CHÚ, v maloplošných CHÚ, v biocentrech ÚSES aj.).

13 PŘEHLED HLAVNÍCH LESNÍCH SPOLEČENSTEV ČESKÉ REPUBLIKY Mokřadní olšiny osidlují zamokřené terénní sníženiny, zbahnělé okraje rybníků a lesní močály, hlavně v nížinách a pahorkatinách (asi do 400 m n.m.) půdy jsou mokré až zbahnělé, s nadbytkem vody, stagnující po většinu roku v úrovni povrchu roztroušený výskyt po celém území ČR

14 ID: olše lepkavá, ostřice prodloužená, karbinec evropský, lilek potměchuť aj. Lycopus europaeus

15 Solanum dulcamara Ohrožení: odvodňování výsadba smrku Management: zachovat původní vodní režim a přirozenou dřevinnou skladbu

16 Lužní lesy představují trvalá (nikoli klimaxová!) společenstva, jejichž stanoviště bývají periodicky či alespoň občas zaplavována nejsou jednotnou kategorií: zahrnují porosty, v nichž se uplatňuje aspoň jeden z faktorů nivní dynamiky buď povrchové záplavy, nebo vliv podzemní vody lužní lesy plní významnou břehoochrannou a půdoochrannou funkci, mají pozitivní vliv na mezoklima krajiny Vrbo-topolové luhy společenstva měkkých lužních lesů, vázaná na široké nivy nížinných řek planárního stupně, zpravidla v nadm. výšce 150 až 220 m kromě mladých říčních náplavů podél řek osidlují i terénní deprese starých říčních ramen

17 nejdůležitější ekologické faktory podmiňující existenci měkkých luhů: pravidelné a často vícekrát do roka se opakující záplavy výrazně kolísající hladina podzemní vody během roku jarní aspekt, charakteristický pro kontaktní společenstva tvrdých luhů, zcela chybí! společenstva měkkých luhů se dnes vyskytují jen ve fragmentech v nížinných polohách moravských úvalů, Ostravské pánve a České křídové tabule a patří mezi silně ohrožené typy vegetace ČR Ohrožení: narušení vodního režimu krajiny přeměna na monokultury rychle rostoucích severoamerických hybridních topolů do některých porostů pronikají invazní neofyty: netýkavka žláznatá, třapatka dřípatá aj.

18 Impatiens glandulifera Rudbeckia laciniata

19 Management: zachovat přirozené druhové složení měkkých luhů

20 Údolní jasanovo-olšové olšové luhy sdružuje společenstva lužních lesů, vázaná hlavně na potoční či říční nivy na středních a horních tocích řek v pahorkatinném až horském stupni jasanovo-olšové luhy se vyskytují podél vodních toků v celé ČR (s výjimkou širokých úvalů velkých nížinných řek) ID: krabilice srstnatá, řeřišnice hořká, vrbina hajní, škarda bahenní, přeslička lesní, kuklík potoční aj.

21 Chaerophyllum hirsutum Lysimachium nemorum Stellario-Alnetum glutinosae

22 Tvrdé luhy nížinných řek společenstva topolových a jilmových jasenin a doubrav v úvalech velkých nížinných řek Labe, Ohře, Morava, Dyje aj. (= úvalové luhy), v teplých a srážkově chudších oblastech tvrdé luhy se vyskytují na výše položených a relativně sušších stanovištích (v porovnání s měkkými luhy); typickým rysem je pohyblivá podzemní voda a její výrazné kolísání během roku bohatý a nápadný je aspekt jarních geofytů (česnek medvědí, dymnivka dutá, křivatec žlutý, sněženka podsněžník, bledule jarní aj.)

23 Ohrožení: : narušování vodního režimu krajiny (hlavně odvodňování) výsadba hybridních topolů či jiných nepůvodních dřevin rozšíření invazních či expanzivních druhů (netýkavka malokvětá, ostružiník ježiník, slunečnice topinambur) převod na louky (po odvodnění na pole a pastviny), přezvěření Management: zachování přirozené druhové skladby udržování nízkých stavů zvěře Helianthus tuberosus

24 Dubohabřiny představují převážně mezofilní listnaté lesy na obvykle hlubších půdách kyselých i bazických hornin osidlují různé reliéfové tvary roviny, terénní deprese i svahy různého sklonu i expozic (asi do 450, zřídka až do 550 m n.m.) v minulosti byly dubohabrové háje obhospodařovány jako pařeziny, což v některých územích mohlo vést k šíření habru na úkor dubu a zejména buku na jaře se vyvíjí výrazný aspekt s geofyty dymnivky, sasanky aj. ID::zvonek řepkovitý, z. broskvolistý, habr obecný, jaterník podléška, černýš hajní, ptačinec hajní, barvínek menší aj. dubohabřiny patř tří mezi ustupující lesní společenstva enstva Ohrožení: převod na jehličnaté kultury, přezvěření invazní a expanzivní druhy: netýkavka malokvětá,, akát; konvalinka vonná, ostružin iník k křovitýk aj. Management: zachování přirozené skladby stromového patra

25

26 Suťové a roklinové lesy představují trvalá a vesměs maloplošně rozšířená společenstva listnatých lesů v pahorkatinném až horském stupni nejčastěji se vyskytují na strmých svazích říčních údolí, příp. v inverzních údolích menších vodních toků nebo v hlubokých krasových žlebech (roklinové lesy) charakteristickým znakem těchto lesů je druhově bohaté stromové patro spřevahou suťových dřevin: javor mléč, j. klen, jasan ztepilý, jilm horský, lípa velkolistá suťové a roklinové lesy patří do kategorie účelových lesů; plní zejména protierozní funkci a jejich obnova se provádí hlavně přirozeným zmlazením cenných porostotvorných listnáčů Rozšíření: roztroušeně ± po celém území ČR, především Český a Moravský kras, Pavlovské vrchy, Křivoklátská vrchovina, Karlštejnská pahorkatina, Oderské vrchy, Jeseníky.

27 Aceri-Carpinetum

28 Lunaria rediviva Management: hospodařit pouze výběrným způsobem sobem, zaměř ěřeným k zachování přirozené skladby stromového patra Ohrožení: hlavně těžba a výsadba nepůvodních dřevin Aruncus vulgaris

29 Bučiny klimaxová společenstva enstva listnatých lesů s dominantním m bukem lesním s těžištěm m rozší šíření v podhorském m a horském m vegetačním m stupni (celkové výškové rozpětí je značné 300 až m n.m.) ID: kyčelnice cibulkonosná, kokořík přeslenitý, věsenka nachová, samorostlík klasnatý aj. Prenanthes purpurea Ohrožení: výsadba stanovištně cizích jehličnatých monokultur přezvěření, ruderalizace porostů Management: udržovat nízké stavy zvěře zajistit ochranu přirozenému zmlazení dřevin

30 Bučiny přirozené bučiny se u nás zachovaly většinou jen v nesouvislých zbytcích (na větších plochách pouze v chráněných územích)

31 Melico-Fagetum

32 Orthilia secunda Corallorrhiza trifida Cephalanthera longifolia

33 Teplomilné doubravy naše e druhově nejbohatší lesní společenstva enstva (hlavně v bylinném a keřovém patře) těžiště rozší šíření teplomilných doubrav leží v termofytiku (České středohoří, Český kras, Křivoklátsko, jižní Morava (od Brna na jih) všechny typy teplomilných doubrav byly zpravidla v minulosti těženy na palivové dříví a obhospodařovaly se jako pařeziny

34 Corno-Quercetum Sorbus torminalis

35 Viburnum lantana Ohrožení: vysoké stavy zvěře (i mimo obory!) převody na borové monokultury invaze akátu tracheomykózy eutrofizace Lithospermum purpurocaeruleum Management: obnova porostů se zachováním přirozené druhové skladby udržování nízkých stavů zvěře

36 Horské klimaxové smrčiny přirozené smrčiny s dominantním smrkem, který tvoří různověké porosty, a s příměsí některých listnáčů (javor klen, jeřáb obecný) jsou vázány na kyselé (silikátové) podklady, s těžištěm rozšíření v supramontánním stupni (v nadm. výšce 1100 až 1350 m, kde tvoří horní hranici lesa) Calamagrostio villosae-piceetum

37 Blechnum spicant Trientalis europaea Luzula sylvatica