Mgr. Tereza Beníšková KDYŽ DÍTÌ LŽE

Transkript

1

2

3

4 Mgr. Tereza Beníšková KDYŽ DÍTÌ LŽE Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, Praha 7 tel.: , fax: jako svou publikaci Odpovìdná redaktorka Jana Henžlíková Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 112 Vydání 1., 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo fotobanka Allphoto ISBN

5 KDYŽ DÍTÌ LŽE Obsah ÚVOD PRAVDA A LEŽ...11 Rozdíl mezi pravdou a lží...11 Jak èasto bìžný èlovìk lže? V jakých situacích? Jeden den úplnì pravdomluvného èlovìka...14 Jak se pozná lež?...15 Dá se poznat, že nìkdo lže?...15 Zaruèené metody celníkù pøi odhalování lži Detektor lži...18 Jednoduchý detektor lži Jak se odhaluje lež v Èínì?...19 Shrnutí KDYŽ LŽE PØEDŠKOLÁK...21 Jakým zpùsobem mùžou pøedškoláci lhát? Pøíklady lhaní u pøedškolákù...21 Krátká charakteristika období pøedškoláka...22 Jak myslí pøedškolák?...23 Pøedškolák a rodièe...24 Hra, fantazie Od jakého vìku už se dá mluvit o lhaní?...26 Charakteristika lži u pøedškolákù...26 Lžou všechny pøedškolní dìti? Dovednost lhaní jako pozitivní moment vývoje aneb Kde je èokoláda?...27 Proè pøedškoláci lžou?...28 Nejèastìjší dùvody lhaní u pøedškolákù...29 Jak reagovat, když pøedškolák lže? Jak se chovat k pøedškolákovi, aby lží bylo co nejménì?

6 edice PRO RODIÈE Rady jiných rodièù, jak zacházet se lhaním u pøedškoláka Však my jsme taky lhali...43 Shrnutí KDYŽ LŽE ŠKOLÁK...47 Jakým zpùsobem mùžou školáci lhát? Pøíklady lhaní u školákù Krátká charakteristika období školáka...48 Jak myslí školák?...49 Školák a jeho rodièe...49 Školák a vrstevníci...50 Charakteristika lži u školákù...50 Lžou všichni školáci? Proè školáci lžou?...51 Proè školáci nejèastìji lžou?...51 Jak reagovat, když školák lže? Jak se chovat ke školákovi, aby lží bylo co nejménì?...57 Anketa mezi školáky o lhaní Magazín MF DNES...63 Shrnutí KDYŽ LŽE TEENAGER...67 Proè jsem zvolila pojem teenager?...67 Jakým zpùsobem mohou teenageøi lhát? Pøíklady lhaní u teenagerù...67 Krátká charakteristika období teenagera...68 Co je pro teenagera typické?...69 Teenager a rodièe...70 Teenager a vrstevníci...70 Charakteristika lží a lhaní teenagerù...71 Lžou všichni teenageøi?...71 Proè teenageøi lžou?...72 Teenager chce získat svobodu, vlastní prostor, nezávislost na rodièích...72 Strach...73 Pøedvídání zamítavé reakce rodièù...73 Nápodoba rodièù èi okolí...73 Ze zvyku

7 KDYŽ DÍTÌ LŽE Lenost...74 Lhaní jako indikátor nìèeho závažnìjšího...74 Jak reagovat, když teenager lže? Jak se chovat k teenagerovi, aby bylo lhaní co nejménì? Lhaní a internet...87 Proè je na internetu snazší lhát?...87 Typické on-line lži experimentování s identitou Mám to jako rodiè nìjak øešit, když zjistím, že si teenager na internetu vymýšlí?...89 Uète potomky pravidla bezpeènosti na internetu...90 Lež pubertální dcery...91 Shrnutí JAK DÍTÌ VYCHOVÁVAT, ABY BYLO LHANÍ CO NEJMÉNÌ?...93 Zlatá pravidla, která se osvìdèují pøi lhaní dìtí CO KDYŽ TO NEZABERE...97 Pokuste se najít nìkoho, kdo vám pomùže...97 Koho mám vlastnì hledat?...98 Kde takového odborníka hledat?...98 Jak poznám, že je to dobrý odborník? Že mi bude vyhovovat?...99 Kolik to bude stát?...99 Co od takového odborníka mùžete èekat? Co ne? Je potøeba dobøe formulovat zakázku tedy to, co od odborníka chcete Má cenu nechat dítìti pøedepsat nìjaké léky? ZÁVÌREM LITERATURA

8

9 KDYŽ DÍTÌ LŽE Úvod Milí ètenáøi, dostává se vám do ruky knížka, která by vám mìla pomoci ve chvíli, kdy vaše dítì lže. Se lhaním u svého dítìte se setkal snad každý rodiè. Lhaní dítìte je pro rodièe vždycky zátìžová situace. Dochází ke ztrátì dùvìry v dítì, kazí se vztah mezi dítìtem a rodièem. Každá lež nemusí být však tak strašná, jak to na první pohled mùže vypadat. Lhát zkoušejí prakticky všechny dìti. Nìkteré druhy lží jsou bìžné, nìkteré lži ani není potøeba nìjak víc øešit. Dìkuji všem rodièùm, kteøí mi vyprávìli postøehy, které se týkaly lhaní u jejich dìtí. Dìkuji svému manželovi Petrovi a synùm Ondrovi a Daneèkovi za všestrannou pomoc, sestøe Míše za trpìlivé korektury a rodinì a pøátelùm za pomoc a podporu. Tereza Beníšková V Kadani, listopad

10

11 KDYŽ DÍTÌ LŽE Pravda a lež 1 Cílem kapitoly je probrat rozdíl mezi pravdou a lží a rùzné druhy lží. Mìli bychom se podívat se na to, jak èasto bìžný èlovìk lže a v jakých situacích. Jak by to vypadalo, kdyby nìkdo mluvil stále pravdu? Dá se poznat, že nìkdo lže? A jak? Jak funguje detektor lži? Rozdíl mezi pravdou a lží Možná vám bude pøipadat nadpis absurdní. Vždyť rozdíl mezi pravdou a lží je pøece zøejmý. Pravda je pravda, lež je lež. Každému je to jasné. Pravda je správná, lež je špatná. Pravda je žádoucí, lež by se mìla potrestat. Chceme, aby naše dítì øíkalo jen pravdu, vždyť my sami také nelžeme. Ale tak jednoduché to není. Zkuste si sami pro sebe zformulovat svou definici pravdy a svou definici lži. Tak tedy: Co je to pravda a co je to lež? Napøíklad: Pravda je to, co odpovídá skuteènosti. Lež je všechno ostatní. Ale co když øíkám nìco, co neodpovídá skuteènosti, ale já to nevím a jsem pøesvìdèen o tom, že je to pravda? Pak pøece nelžu. Pøi lži musí být pøítomen zámìr druhého oklamat, pak se teprve jedná o skuteènou lež. Musíme chtít druhého zámìrnì uvést v omyl. U mnoha výrokù se dá tìžko rozeznat, zda jsou pravda nebo lež. Je v nich obsažena èást pravdy, ale i èást nepravdy, existuje hodnì polopravd. 11

12 edice PRO RODIÈE Definice lži z Wikipedie, otevøené encyklopedie: Lhát znamená tvrdit nìco, o èem mluvèí nebo pisatel ví, že je nepravdivé, nebo o èem nemá rozumný dùvod se domnívat, že je pravdivé, ale pøesto to vydává za pravdu. Vìtšinou se tak dìje s úmyslem získat nìjakou výhodu èi zakrýt chybu. Lží je také vložení vìdomé nepravdy do jinak pravdivé souvislosti. Nìkdy se lež pøipouští ze zdvoøilosti èi k ochranì druhých osob. Je každá lež špatná? Urèitì je spousta lží, které jsou zavrženíhodné, které druhému ublíží, které mu mají uškodit. Lži, které jsou zlé a podlé. Už v Bibli v Desateru pøikázání je uvedeno: Nepromluvíš køivého svìdectví. Odhalení lži se vìtšinou podvádìného dotkne, zraní ho. Podvádìný už nebude mít ke lháøi dùvìru. Ale pak existují drobnìjší lži, které používáme víceménì všichni, aniž bychom si to uvìdomovali. Napøíklad v obchodì u pokladny øekneme, že nemáme drobné, aèkoliv je máme, jen se nám je nechce lovit z penìženky. Kamarád nás zve veèer do kina nebo do hospody, ale nemáme chuť jít a nechceme mu to øíct pøímo, tak se radìji vymluvíme, že už nìco máme. Pochválíme kolegyni nový úèes, i když se nám nelíbí. Vlastnì jsme jí chtìli pouze povìdìt, že jsme si všimli, že je ostøíhaná. Pochválíme partnera, jak to dnes bylo perfektní, i když to vlastnì za moc nestálo. A co tzv. milosrdné lži? Když lžeme proto, abychom druhého potìšili, abychom mu dodali odvahu, abychom mu nesebrali nadìji Pak jsou ještì rùzné spoleèenské fráze a obraty, které jsou také vlastnì nepravdivé. Takové spoleèenské a zdvoøilostní lži. Napøíklad když se s nìkým louèíme a øíkáme, že to bylo moc fajn a že se tìšíme na shledání, ale pøitom jsme byli otrávení a další shledání si nepøejeme. Když dìkujeme neochotné prodavaèce za to, že nám podala zboží. Vždyť je to pøece její práce, neudìlala pro nás nic navíc. Ani tu svoji práci nedìlá dobøe, bylo tøeba ji urgovat, pøesto jí dìkujeme Nakonec i když zdravíme Dobrý den nìkoho, koho nemáme rádi a vlastnì mu tedy nepøejeme, aby mìl dobrý den 12

13 KDYŽ DÍTÌ LŽE A je lhaní to, když sice nelžeme, ale neøekneme druhému všechno, co víme? Když schválnì nìco zamlèíme? Jak èasto bìžný èlovìk lže? V jakých situacích? Zdá se, že lidé lžou opravdu èasto. Drobné lži se objevují každodennì. Kdo øíká, že nikdy nelhal, tak lže právì teï. Rùzní lidé mají rùznì vysokou toleranci ke lži. Nìkomu lhaní pøipadá jako celkem bìžná vìc, sám ho používá èasto, a je možná i tolerantnìjší k druhým, když u nich lhaní objeví. Jiný se naopak lhaní vyhýbá, snaží se nelhat. Ale i takový èlovìk nìkdy zalže. Lhaní nám pomáhá uchránit si naši intimitu a soukromí. Nechceme o sobì vše sdìlovat, tak se nìkdy radìji uchýlíme ke lži. Do kategorie lhaní patøí nejen lhaní druhým, ale i lhaní sám sobì. Nìco si nalháváme, sami pøed sebou si tvrdíme, že to bylo jinak, až tomu skuteènì zaèneme vìøit. Proè to lidé dìlají? Jsou to nevìdomé obranné mechanismy našeho ega, abychom si o sobì uchovali pøíznivý sebeobraz. Pomáhají nám pøekonat nepøíjemné situace, pokud se s nimi nejsme schopni vyrovnat pøímo. A co lež ve sportu? Napøíklad fingování zranìní pøi fotbalu èi pøi hokeji, pøedstírání faulu, aèkoliv se hráèe protihráè ani nedotkl V tenise nepøiznání autu, ve fotbale zahrání rukou Škoda, že trenéøi èasto uèí už malé sportovce, že vlastnì není špatná lež a pøedstírání, ale jen to, když se na nì pøijde. Napøíklad: Nevadí, že fauluješ, ale vadí, když to rozhodèí vidí. Tím do znaèné míry formují postoj ke lži u dítìte. 13

14 edice PRO RODIÈE Jeden den úplnì pravdomluvného èlovìka Pøedstavte si èlovìka, který je znechucen množstvím lží, s nimiž se dennì setkává. Rozhodne se, že lhaní bylo už dost a že od zítøka bude øíkat za všech okolností vždy jen pravdu. Nikdy se neuchýlí ani k drobné lži. Vše, co ho napadne, øekne nahlas. Nenechá si ani nic pro sebe, protože si myslí, že druzí mají právo to vìdìt. Tìší se, jak na svìtì bude krásnì, když bude mluvit jen pravdu, jak bude u druhých oblíben. Pojmenujeme ho napøíklad Michal. Michal se ráno svého prvního pravdomluvného dne probudí vedle manželky. Kromì ranního pozdravu jí ještì sdìlí, že bez nalíèení nevypadá nic moc a že jí smrdí z pusy, ale že ji pøesto rád vidí. Pøipomene si, že chce být zcela pravdomluvný a nic nezamlèovat, tak ženì ještì poví, že mìl erotický sen o sousedce. Pak vstane a vykonává ranní hygienu. Neopomene øíct dìtem, jak ho rozèilují svým køikem a že ho štvou tím, že jedí pomalu, i když vìdí, že on pospíchá do práce. Ranní promluvy skonèí tím, že má pocit, že ho rodina obtìžuje. Na schodech potká souseda, tak mu koneènì øekne pravdu o tom, co si myslí o jeho psovi a jeho protivném štìkání. V práci Michal pokraèuje v totální pravdomluvnosti a ve sdìlování všech svých myšlenek. Za jednu pracovní smìnu si dokáže znepøátelit šéfa, kolegy i podøízené. Klienti si na nìj stìžují. Když pøijde domù, diví se, že manželka se na nìj mraèí a dìti radìji odcházejí do pokojíèku. Ani soused se s ním na ulici nebavil. Takhle si tedy výsledek své pravdomluvnosti nepøedstavoval Místo aby ho všichni rádi vidìli, tak se ho straní. Michal si neuvìdomil, že ve snaze o pravdomluvnost se z nìj stal neomalený hulvát. Že se mu povedlo urazit snad všechny blízké lidi. Pokud by ve své pravdomluvnosti a sdìlování všech svých myšlenek pokraèoval, bylo by soužití s ním velmi obtížné. Nejspíš by brzy zùstal sám. 14

15 KDYŽ DÍTÌ LŽE Michal to nechápe. Jak to, že okolí neocení, že je charakterní upøímný èlovìk, že nikomu nezalhal? Proè si myslí, že je hulvát? Co z toho vyplývá? Kdyby nìkdo øíkal opravdu jen pravdu a navíc všechno, co mu pøijde na mysl, žilo by se mu mezi lidmi dost tìžko. Nìkdy jsou drobné lži èi zdvoøilostní lži potøeba. A už vùbec není nutné øíkat vše, na co èlovìk pomyslí. To není lež, když to neøekneme. Záleží na nás, co všechno se rozhodneme sdìlit o tom, na co myslíme, co se nám zdálo, o èem sníme Naše myšlenky jsou náš privátní prostor a nemusíme je nikomu odhalovat, pokud nechceme. Myšlenky jsou prchavé, pocity se èasto mìní. Znáte to, v jedné chvíli vás blízký èlovìk štve, ale za chvíli už je vám s ním zase dobøe. Kdybyste mu pokaždé, když vás napadne, že vás štve, že se vám na nìm nìco nelíbí apod., sdìlili, co si o nìm právì myslíte, tak ho jen zbyteènì rozladíte. Vždyť víte, že za pár minut mùže být všechno jinak. Ano, pokud se nìjaký pocit z druhého èasto opakuje, tak je asi dobré o nìm mluvit nebo se podle nìj chovat. Ale øíkat druhým všechny své nápady a pocity ohlednì nich je pøímo vztahovražedné. Jak se pozná lež? Dá se poznat, že nìkdo lže? Myslíte si, že poznáte, když vám druhý lže? Poznáte to u neznámého èlovìka? A u blízkého èlovìka? U kterého z nich snáze? Podle èeho to odhalíte? Nìkteøí lidé øíkají, že mají osvìdèené metody k rozpoznání lži u druhého èlovìka. Podezøení, že druhý lže, v nich vzbuzuje napøíklad nervozita druhého, uhýbání oèima, tøesoucí se ruce, poklepávání prsty nebo nohama, zvýšené pocení, rozklepaný hlas 15

16 edice PRO RODIÈE Zaruèené metody celníkù pøi odhalování lži Policejní psycholožka Ludmila Èírtková (2008) provedla výzkum ohlednì lhaní mezi zkušenými celníky. Profesi celníka vybrala proto, že celníci se se lhaním a pøedstíráním èasto setkávali. Výzkum zjišťoval schopnost celníkù rozpoznat, že jim nìkdo lže, že je klame. Jaké prvky chování uvádìli profesnì zdatní celníci jako vodítka pro odhalení lži u druhého èlovìka? Vyjmenované prvky používali celníci jako orientaèní vodítka pro rozpoznávání podezøelých osob na hranièních pøechodech. Vyhýbání se oènímu kontaktu. Èasté dotýkání se (napø. tøení nosu, škrábání se na èele, mnutí oka). Pohybový neklid (pøešlapování, poposedávání, sundávání a nandávání brýlí, rozepínání a zapínání øemínku od hodinek atp.). Nápadná snaha vyhnout se položené otázce ( okecávání tématu). Znaèné prodlevy mezi otázkou a odpovìdí. Krátké odpovìdi. Podle Èírtkové však žádný z tìchto zpùsobù chování sám o sobì nedokazuje, že se dotyèný pokouší klamat. V následném výzkumu policejních psychologù se ukázalo, že jde o kritéria, která nejsou pro praxi vhodná. Celníci se èasto mýlili v tom, kdo pašuje. Pøedpokládali pašované zboží spíš u spoøádaných cestujících, kteøí byli z nìjakého dùvodu nervózní (možná je stresovala sama situace pøechodu hranic a nutnost celní kontroly) než u profesionálních pašerákù. Profesionální podvodníci se vìtšinou umìli dobøe ovládat, pùsobit klidnì a bezúhonnì. Policejní psycholožka Èírtková (2008) dále uvádí dvì typické chyby posuzovatelù vìrohodnosti (tj. tìch, kteøí hodnotí, jestli daná osoba lže nebo mluví pravdu; mohou to být policisté, soudní znalci, detektivové, ale i bìžní lidé, kteøí zvažují, zda jim druhý øíká pravdu èi lže): Ne každý, na kom je patrna nervozita, právì lže. Ne každý lháø je pøi lhaní nervózní. Posuzovatel vìrohodnosti obvykle vychází z pøedpokladu, že lháøe prozradí jeho nervozita. Myslí si, že lháø se bojí, že bude usvìdèen ze lži, a proto je ner- 16

17 KDYŽ DÍTÌ LŽE vózní. Pøíznaky rozèilení, které na èlovìku zpozorujeme, jako napøíklad pocení, skvrny na oblièeji a krku, vlhké ruce, prudké dýchání, zrychlený puls, pohybový neklid rukou, èasté polykání, pøeøíkávání se, zajíkávání se atp., však zdaleka nemusejí být jenom pøíznaky lži. Mohou být také výrazem obavy z neznámé situace, strachu nevinného èlovìka z toho, že mu nebudou vìøit, že nebude schopen doložit své alibi apod. Naopak nìkteøí jedinci dokážou lhát velmi obratnì a pøesvìdèivì. Zdatní lháøi podle Èírtkové netrpí žádnými vnìjšími pøíznaky nervozity. Vystupují suverénnì, klamou s lehkostí a s radostí. U nich je urèitì tøeba používat k odhalení lži jiná vodítka než ta vázaná na nervozitu (napø. obsahové rozpory v jednotlivých výpovìdích). Psycholog Paul Ekman (2007), který se zabývá výzkumem lhaní, uvádí zajímavý paradox. Nazývá ho Othellova chyba. Podle nìj nevinný èlovìk, kterému velmi záleží na tom, aby nedùvìøující okolí pøesvìdèil o své nevinì, mùže pøi pøesvìdèování okolí o své bezúhonnosti pùsobit naopak dost nevìrohodnì a podivnì. Je to zpùsobeno tím, že jak se bojí, aby mu okolí uvìøilo, tak se ocitá ve znaèném stresu. Mohou se mu tøást ruce, chvìt hlas, mùže se potit apod. Tj. vykazuje takové projevy, že by na detektoru lži neobstál. Ukazuje se, že pod vlivem hrozící sankce je nejenom obtížné vìrohodnì lhát, ale je i obtížné pøesvìdèit druhé o pravdì. A možná je to ještì obtížnìjší než podvádìt. Souèástí Othellovy chyby je i pøedpøipravená mysl naslouchajícího, který je dopøedu pøesvìdèen, že dotyèný lže. Kvùli tomuto pøedsudku pak signály vypovídající o úzkosti a stresu dotyèného vyhodnocuje rovnou jako dùkazy lži. Psycholog Zbynìk Vybíral (2003) popisuje ve své knize Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci výsledky metaanalýzy rùzných výzkumù lži. Metaanalýza znamená analýza rùzných analýz, tj. byly zkoumány a porovnávány výsledky jednotlivých výzkumù o lži. Uvádím zde dva zajímavé závìry zmiòované metaanalýzy: Neexistuje zaruèený zpùsob, jak u druhého odhalit lež. Naše odhady pravdy èi lhaní u druhých jsou èasto mylné. Neexistuje typické neverbální chování, které by èlovìka prozrazovalo ve chvíli, kdy lže. Lháø se nevrtí, víc se neusmívá, nezakoktává se, neuhýbá oèima 17

18 * edice PRO RODIÈE Pro odhalení lži je nejspolehlivìjší poslouchat, co nám druhý èlovìk øíká. Lháøe prozradí spíš obsah jeho øeèi než jeho neverbální projevy. Detektor lži Lidé vždy toužili po prostøedku, který by jim pomohl poznat, jestli druhá osoba mluví pravdu, nebo jestli lže. Snažili se sestrojit pøístroj, který lež odhalí detektor lži. Detektor lži dnes existuje. Využívá jej policie jako pomocnou metodu a je také pøedvádìn v televizních soutìžích (napø. v souèasné dobì na TV Prima v poøadu Nic než pravda). Nefunguje však 100%. Jak uvádí Daniel Kaiser, analytik BBC, ve svém èlánku o detektoru lži v politice (Kaiser, 2004), vlastní èeská policie jeden detektor lži (tzv. polygraf). Roènì jej použije v nìkolika desítkách pøípadù. Jak je to ve svìtì? V USA se polygraf využívá, ale jen støídmì. Jeho výsledky nejsou pøi soudním øízení akceptovány jako jediný dùkaz. Musejí být podpoøeny dalšími pádnìjšími dùkazy. Ve Velké Británii detektor lži není povolen jako dùkazní prostøedek. Jeho vìrohodnost je experty zpochybòována (to, že se nìkomu po urèitých otázkách zrychlí tep nebo dech, nebo se zaène potit, ještì neznamená, že je to automaticky zloèinec). Naopak široké oblibì se detektor lži tìší v Izraeli. Na jakém principu detektor lži (polygraf) pracuje? Polygraf mìøí rùzné fyziologické reakce, které èlovìk mùže vìdomì jen tìžko ovlivòovat. Pomocí rùzných elektrod je monitorována dechová frekvence, tepová frekvence, zmìna krevního tlaku, zmìna galvanického odporu kùže (tj. množství potu, jestli se vyšetøovaný u dané otázky potí více nebo ménì než pøedtím) a dále zmìny v hlase vyšetøované osoby. Pøedpokládá se, že pøi položení otázek souvisejících se spáchaným zloèinem dojde k výrazné zmìnì tìchto ukazatelù. Podle pracovnice policejního prezidia Lucie Uhlíøové (in: Kaiser 2004): pokud se v nejménì tøech tìchto kategoriích projeví takzvaná kritická zmìna, potom mùžeme konstatovat, že tázaný èlovìk buï nemluví pravdu, nebo nìkterou vìc úmyslnì zamlèel. Je však na detektor lži skuteènì spolehnutí? Polygraf bohužel nemìøí lež jako takovou, ale jakoukoliv prudší emoci èlovìka. Samozøejmì je obtížné po- 18

19 KDYŽ DÍTÌ LŽE znat, zda se prudší emoce dostavila kvùli tomu, že zkoumaný èlovìk skuteènì chce klamat, nebo zda je to pro nìj bolavé téma nebo zda má strach Proto se nedá jen samo o sobì z výsledkù detektoru lži zjistit, zda èlovìk lže èi ne. Jednoduchý detektor lži Jak se odhaluje lež v Èínì? Principem detektoru lži je mìøení fyziologických reakcí, které èlovìk nemùže vùlí ovlivòovat. Dostál (2006) uvádí, že nìco takového objevili už pøed staletími v Èínì. Vycházeli z tamìjší staré moudrosti, že èlovìk, který nemluví pravdu, má pak málo slin. Místo nákladného zaøízení jim podobnou službu vykonala hrstka rýže. Tu si èlovìk, který byl obvinìn z nìjakého zloèinu, musel vložit do úst a žvýkat ji. Pøitom mu vyšetøovatel pokládal otázky, které souvisely s objasòovaným èinem. Pokud domnìlý viník èin skuteènì spáchal, po jisté dobì mu zaèaly pøi odpovìdích napìtím vysychat sliny v ústech. Po skonèení výslechu musel obvinìný pøed zraky svìdkù vyplivnout zrnka rýže na pøipravenou destièku. Pokud byla zrnka suchá, usvìdèilo ho to ze spáchání vyšetøovaného zloèinu. Tato metoda se prý používá na nìkterých místech Èíny dodnes, zejména k vyšetøování krádeží. Shrnutí Pravda a lež nejsou jasnì odlišené kategorie. Nìkdy nelze urèit, zda je dané vyjádøení jenom pravda nebo jenom lež. Jsou i polopravdy. Existují rùzné druhy lží. Ne každá lež musí být špatná. Drobné nepravdy jsou každodenní souèástí našeho života. Záleží na postoji rodiny, jaká míra lhaní a jaký druh lží se v ní toleruje. Kdyby nìkdo mluvil vždycky jen pravdu a øíkal druhým úplnì všechno, co ho ohlednì nich napadne, byl by nejspíš považován za neomaleného hulváta. 19

20 edice PRO RODIÈE Neexistuje zaruèený zpùsob rozpoznání lži u druhého. Není žádné typické neverbální chování, které by èlovìka prozrazovalo ve chvíli, kdy lže. Pro odhalení lži je nejspolehlivìjší poslouchat, co druhý èlovìk øíká. Lháøe pomùže odhalit spíš obsah jeho øeèi než jeho neverbální projevy. Detektor lži nemìøí lež jako takovou, ale zmìny ve fyziologických reakcích, které èlovìk vùlí nemùže ovlivòovat (zmìna tlaku, tepu, dechové frekvence, pocení, zmìny na hlase). Tyto ukazatele však souvisejí s jakoukoliv prudší emocí, nemusejí prokazovat lež. 20