Konětopy Kostelec nad Labem (v tom Jiřice) Kozomín Kralupy nad Vltavou (v tom Lobeč, Lobeček, Mikovice, Minice a Zeměchy)...

Transkript

1 OBSAH Úvodem Mělnicko, Kralupsko a Neratovicko historický přehled Hesla A Ž Města a obce na Mělnicku, Kralupsku a Neratovicku a jejich představitelé (abecední pořadí je dodrženo ve všech dalších přehledech) Borek Býkev (v tom Jenišovice) Byšice Cítov (v tom Daminěves) Čakovičky Čečelice Dobřeň (v tom Jestřebice, Klučno, Střezivojice a Vlkov) Dolany (v tom Debrno) Dolní Beřkovice (v tom Podvlčí, Vliněves) Dolní Zimoř Dřínov Dřísy Horní Počaply (v tom Křivenice) Hořín (v tom Brozánky,Vrbno, Zelčín) Hostín Hostín u Vojkovic Chlumín Chorušice (v tom Choroušky, Velký Újezd a Zahájí) Chvatěruby Jeviněves Kadlín (v tom Ledce) Kanina Kly (v tom Dolní Vinice, Hoření Vinice, Krauzovna, Lom, Kelské Větrušice a Záboří) Kojetice Kokořín (v tom Březinka, Janova Ves, Kokořínský Důl, Šemanovice a Truskavna)

2 Konětopy Kostelec nad Labem (v tom Jiřice) Kozomín Kralupy nad Vltavou (v tom Lobeč, Lobeček, Mikovice, Minice a Zeměchy) Křenek Ledčice Lhota Lhotka (v tom Jenichov a Hleďsebe) Liběchov (v tom Ješovice) Libiš Liblice Lobeč Lužec nad Vltavou (v tom Chramostek) Malý Újezd (v tom Jelenice, Vavřineč) Medonosy (v tom Chudolazy, Nové Osinalice, Osinalice, Osinaličky) Mělnické Vtelno (v tom Radouň, Vysoká Libeň) Mělník (v tom Mlazice, Pšovka, Rousovice, Vehlovice) Mšeno (v tom Brusné 2. díl, Hradsko, Olešno, Ráj, Romanov, Sedlec, Skramouš, Vojtěchov) Nebužely Nedomice Nelahozeves (v tom Hleďsebe, Lešany, Podbořany) Neratovice (v tom Byškovice, Horňátky, Korycany, Lobkovice, Mlékojedy) Nosálov (v tom Brusné 1. díl, Libovice, Příbohy) Nová Ves (v tom Miřejovice, Nové Ouholice, Staré Ouholice, Vepřek) Obříství (v tom Dušníky, Semilkovice) Olovnice Ovčáry Postřižín Řepín (v tom Živonín) Spomyšl Stránka (v tom Ostrý, Tajná) Střemy (v tom Jenichov, Štampach)

3 Tišice (v tom Chrást, Kozly) Tuhaň (v tom Červená Píska, Tuhaňské Větrušice 1. část, 2. část Kly) Tupadly Újezdec Úžice (v tom Červená Lhota, Kopeč, Netřeba) Velký Borek (v tom Mělnická Vrutice, Skuhrov) Veltrusy Vidim Vojkovice (v tom Bukol, Dědibaby, Křivousy) Vraňany (v tom Mlčechvosty) Všestudy (v tom Dušníky nad Vltavou) Všetaty (v tom Přívory) Vysoká (v tom Bosyně, Chodeč, Strážnice, Střednice, Rymáň) Zálezlice (v tom Kozárovice, Zátvor) Záryby (v tom Martinov) Zlončice (v tom Dolánky) Zlosyň Želízy (v tom Nové Tupadly, Sitné) Školy na Mělnicku, Kralupsku a Neratovicku a jejich ředitelé Kronikáři měst a obcí na Mělnicku, Kralupsku a Neratovicku Spolupracovníci Poděkování Ediční poznámky Seznam použitých zkratek Použité symboly Literatura a prameny

4 AAA HESLA A Ž ADAMEC ADAMEC Arno Quido (* Bratislava) sochař a restaurátor. Absolvoval Hořickou sochařskou a kamenickou školu a AVU v Praze. Zabýval se hlavně restaurováním sochařských děl. Na Mělnicku k nim patří morový sloup od Johanna Porsche v Chlumíně, morový sloup v Kozomíně a schodiště dvora zámku ve Veltrusích. Je známý jako restaurátor děl sochařů Jana ( ), Michala Josefa ( ) a Ferdinanda Maxmiliána ( ) Brokofových. Na Mělníce se lze setkat s díly dalších sochařů a kromě těch, kteří mají samostatné heslo, k nim patří mj. Jaroslav Čermák (* 1888), autor soch na věži chrámu sv. Petra a Pavla (sv. Ludmila, sv. Václav a sv. Vojtěch), Viktor Dobrovolný (* 1909) a jeho sousoší Sbratření, Josef Jílek ( ) a jeho busta Viktora Dyka, Oskar Kozák a jeho socha kapitána Otakara Jaroše, další sochy u budovy spořitelny a socha sv. Rocha na staré škole, Vincenc Makovský ( ) a jeho socha T. G. Masaryka v Masarykově kulturním domě, sousoší Vinobraní na Náměstí Míru, Josef Max ( ) a jeho socha Karla IV. nad soutokem Vltavy s Labem, Josef Václav Myslbek ( ) a jeho andílci na budově Základní školy Jaroslava Seiferta, Jan Štursa ( ) a jeho soška Raněný před Tyršovým domem (v roce 2006 odcizena). ADAMEC Zdeněk (* Mělník) gymnasta, lehký atlet, oštěpař. S lehkou atletikou začínal v podniku Spolana Neratovice (1972), studoval v Praze ( ), v dalších letech působil ve sportovních oddílech Dukla Praha, LIAZ Jablonec nad Nisou a Vítkovice. Byl držitelem 13 českých rekordů v hodu oštěpem, jako první čs. oštěpař překonal v roce 1984 hranici 90 metrů (osobní rekord 92,94 m), mistr ČSSR 1980, a 1987, čs. reprezentant v lehké atletice v 16 mezinárodních utkáních. ADÁMEK Josef, Ing. (* Bystřice nad Hostýnem, ) pedagog, zahradní architekt. V letech byl profesorem 21

5 ADAMOVÁ Státní vyšší školy ovocnicko-vinařské a zahradnické na Mělníce. Současně se věnoval zahradní architektuře města, měl podíl na tvorbě městské zeleně, založil městské parky, zabýval se zemědělským stavitelstvím, spolupracoval na vytvoření slovníku ovocnářsko-vinařského a zahradnického. Po druhé světové válce byl pracovníkem Státní plánovací komise a Výzkumného ústavu místního hospodářství. Výrazně ovlivnil rozvoj čs. zahradnictví v poválečném období. ADAMOVÁ Karolína, doc., JUDr., PhDr., CSc. (* Mělník) historička českého a čs. práva. Pochází z rodiny právníků (tři generace), vystudovala práva a filozofii na UK v Praze, pracovala v Ústavu státu a práva AV ČR. Přednáší na Ústavu právních dějin Právnické fakulty UK v Praze a na Západočeské univerzitě v Plzni. Vydala několik publikací, mj. Dějiny českého a československého práva, právní archeologie a politologie, Dějiny veřejného práva ve střední Evropě, Dějiny soukromého práva ve střední Evropě, Dějiny myšlení o státě, Prameny k dějinám práva v českých zemích, Politologický slovník a Spravedlnost v českém výtvarném umění. Je též autorkou pohádek a poezie, získala např. první místo v literární soutěži na téma Tolerance (1996), kterou vypsala nadace JANUA pod záštitou Herberty Masarykové ( ). ADAMSKÝ Vladimír (* Kelské Vinice, ) hudební pedagog, skladatel. Byl nejprve kapelníkem v Kostelci nad Labem. V době nacistické okupace pracoval v podniku Avia Praha-Letňany, po osvobození byl v letech hudebním redaktorem v Čs. rozhlasu. Vedl mělnickou dechovku a sestavil lidový soubor dechových nástrojů, ve své době známou Švitorku, pro kterou psal drobné a úspěšné skladby. ADLA Zdeněk, vl. jm. Dlouhý (* Záryby, Praha) spisovatel a redaktor časopisů pro děti a mládež, též knižní grafik a ilustrátor. Vyučil se malířem písma a porcelánu. Od roku 1929 byl organizačním tajemníkem Komunistického svazu mládeže a od svého zatčení v roce 1939 až do roku 1945 byl vězněn v koncentračních táborech (Buchenwald, Dachau). Zde se mu podařilo věnovat se tajně grafice. Po válce působil mj. jako šéfredaktor týdeníků Svět sovětů, Květy a dětských časopisů Mateřídouška a Sluníčko. Mezitím byl v 50. letech dopisovatelem ČTK v Moskvě. Jeho literární žeň je bohatá (mj. To neznáte Jiřinu, 22

6 AKSAMIT Kleopatra v kytaře, Kouzelná skříňka, Šedesát kapek, Jak šel žiraf k moři, Hvězdy nad samotou, Koukej, bráško, Obrázky z českých dějin a pověsti, Pohádky pro všední dny i pro svátky). Pro dospělé vydal román V mrazech jabloně nekvetou (1982). Jeho manželka Věra Adlová, rozená Studená (* , ), rovněž spisovatelka, byla spoluautorkou některých jeho populárně naučných knih (čítanky pro školy). AESCHBACHEROVÁ Helena, rozená Sinecká (* Kozly) učitelka, knihovnice, básnířka, malířka. Základní vzdělání získala ve Všetatech, v roce 1962 maturovala na mělnickém gymnáziu, vystudovala Pedagogickou fakultu UK v Brandýse nad Labem a osm semestrů na Fakultě knihovnictví a dokumentaristiky, jen krátce působila jako učitelka a knihovnice. Byla také čs. reprezentantkou ve skifu. V roce 1973 emigrovala do Curychu (Švýcarsko) a publikovala česky sbírku veršů Mlhavé dny v mnichovském exilovém nakladatelství s názvem Poezie mimo domov. Ve frankfurtském nakladatelství jí vyšly knížky v němčině Na pokraji nejhlubší propasti a Nemám strach před zimou. Básně vydávala současně v češtině i němčině. Věnuje se též krajinomalbě a fotografování, zatím její největší a velmi úspěšná výstava výtvarného umění a veršů se konala v únoru 2005 v Centrální knihovně v Curychu. Rovněž Spolek přátel švýcarského města Kappel vydal její obrazovou publikaci. Patří mezi nejlepší seniorky v orientačním běhu ve Švýcarsku. V roce 1999 vydal Obecní úřad v Tišicích své rodačce její dvojjazyčnou sbírku básní Podzimní čas. AKSAMIT Karel (* Harrachov) novinář. Absolvent klasického gymnázia, studoval žurnalistiku, začal působit v armádním tisku a dalších redakcích domácích i zahraničních časopisů. Jako vnuk mšenského učitele a vlastivědného pracovníka J. B. Cinibulka pečoval o jeho pozůstalost a památku. Vydal autobiografický román Bílé vězení, dále studie o českých spisovatelích Adolfu Branaldovi (* 1910) a Jaroslavu Foglarovi ( ), sborník Zastavený čas, eseje o spisovatelích našeho regionu, mj. o Vítězslavu Hálkovi, Viktoru Dykovi, Josefu Horovi. Připravuje k vydání knížku Oběti vědy o těch, kteří podlehli zákeřným chorobám (jejich příběhy vycházely již časopisecky). Je neustále publicisticky činný v domácích časopisech. 23

7 ALBRECHT ALBRECHT Jan Josef (* 1740, 1802) mělnický radní, kronikář. Pravděpodobně vystudoval práva na pražské univerzitě, stal se na Mělníku prokurátorem, advokátem a městským písařem, posléze působil ve sboru mělnických radních. Je autorem zápisů v mnoha úředních knihách, ale zejména sepsal nejstarší mělnickou kroniku městskou pamětní knihu v období , jejíž rukopis objevil dlouholetý mělnický archivář Josef Stáhlík. V podobě komentované edice ji zpracoval pracovník Regionálního muzea Mělník Jan Kilián a vydal MěÚ Mělník v roce ALEŠ Mikoláš (* Mirotice, Praha) malíř. Studoval na pražské AVU a stal se nejvýraznější malířskou osobností generace Národního divadla s osobitým pojetím české historie. Za svého života se nedočkal oficiálních poct, ale získal bezvýhradné uznání a úctu uměleckých přátel i prostých lidí. Navštěvoval místa na Mělnicku, byl u Svatopluka Čecha v Obříství, který zde redigoval Květy české, do nichž Mikoláš Aleš pravidelně přispíval svými kresbami. Dále jsou známy jeho pobyty v Miřejovicích, Veltrusích a Všestudech u rodičů Lva Šimáka, kde vyzdobil nástěnnými malbami jejich statek. Čtenářská beseda ve Veltrusích má na Mikoláše Alše vzpomínku v podobě ilustrace ke knize V. B. Třebízského Povídky karlštejnského havrana, kterou zde v hospodě Havran nakreslil v roce Aleš je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze, portrétní busta je dílem Bohumila Kafky. ALLIPRANDI Giovanni Battista (* 1665 Itálie, Litomyšl) výrazně barokní architekt italského původu. Trvale se usadil v Čechách. Po vídeňském studiu byl ve službách Heřmana Jakuba Černína, majitele mělnického panství a dalších panství v Čechách, pracoval i pro šlechtické rody Colloredů, Šporků, Trauttmannsdorfů. V roce 1696 byl stavitelem zámku v Hoříně, v roce 1699 projektoval zámek v Liblicích pro Arnošta Josefa Pachtu z Rájova ( ), pravděpodobně poz ději možná zámek Veltrusy, mimo Mělnicko se účastnil mnoha dalších staveb (Hradčany, Nejdek, Kosmonosy, Benešov). Byl také vrchním stavitelem pražského opevnění. Pro rozvoj českého barokního stavitelství měla jeho tvorba spolu s tvorbou jeho současníků Kiliána Ignáce ( ) a Kryštofa ( ) Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho ( ) zcela zásadní význam. 24

8 AMERLING ALŽBĚTA POMOŘANSKÁ, též Eliška (* před , Hradec Králové) česká královna a římská císařovna, čtvrtá manželka Karla IV., dcera knížete Bohuslava Pomořanského ze Štětína. Byla matkou Zikmunda Lucemburského ( ), pozdějšího krále uherského a římského, císaře a po smrti Václava IV. i českého krále. V roce 1371 získala věnné město Mělník a také Kostelec nad Labem, který nebyl nikdy královským městem. Přitom vládla i pěti východočeským věnným městům, která ji postoupil Karel IV. již v roce Po manželově smrti (Karla IV. přežila téměř o 15 let) se uchýlila do ústraní svých věnných měst, hlavně do Mělníka. Nebyla schopna zastavit narůstající spory mezi Václavem, jediným synem z předchozího manželství Karla IV., a jejím vlastním synem Zikmundem. Vynikala neobyčejnou silou (je známo, že dokázala lámat podkovy a meče). Její dcerou byla Anna, pozdější manželka anglického krále Richarda II.( ). Je pohřbena v královské hrobce v chrámu sv. Víta v Praze po boku Karla IV. a jeho tří předchozích manželek. AMERLING Karel Slavoj (* Klatovy, Praha) pedagog, spisovatel a filozof. Vystudoval filozofii, přírodní vědy a lékařství. Jeho ideálem bylo založení pedagogického ústavu Budeč, který měl být vzorovou českou školou. Budeč nevnímal jen jako bývalé slovanské hradiště a od 9. století mocenské centrum Přemyslovců, ale také jako místo, kde údajně existovala první škola v Čechách, na níž se podle legend učil svatý Václav. V roce 1842 byl v Praze položen základní kámen k výstavbě této všeobecně vzdělávací školy, ale z finančních důvodů nebyla dokončena. V roce 1848 uveřejnil Amerling návrh na reformu školství, podle kterého působily i učitelské jednoty na Mělnicku. V tomtéž roce otevřel v Praze českou hlavní školu v Panské ulici, z níž hodlal učinit ústav v duchu ideálů J. A. Komenského. Byl zde ředitelem až do roku Dávno po jeho smrti, v roce 1935, byl škole udělen čestný název Amerlingův státní mužský ústav učitelský. Prosadil ještě zřízení ústavu pro mentálně postižené děti, kde byl ředitelem až do své smrti. Etnograficky zpracoval údolí Svatojiřského potoka, což je významný materiál o minulosti Kralupska. Místem jeho posledního odpočinku je hřbitov na staroslavné Budči, kde si zakoupil hrob ještě za svého života pro sebe a svou manželku. Jeho žena Svatava zemřela o tři roky později. 25

9 ANDĚL ANDĚL Jan (* Velvary, Mělník) vydavatel, novinář. Vydával nejprve na Kladně vlastní týdeník Nový Havlíček a v roce 1905 začal působit na Mělníku, kde založil týdeník Mladé Podřipsko, po válce v roce 1919 týdeník Mělnické listy. Zúčastnil se založení sdružení Volné myšlenky československé, měl značný podíl na vzniku slavností vinařských národních poutí a vybudování Masarykova kulturního domu. Po jeho smrti se stal vydavatelem a odpovědným redaktorem jeho syn JUDr. Jaroslav Anděl. ANDĚL Jaroslav, JUDr. (* Mělník, tamtéž) právník, publicista, veslař. Syn vydavatele a novináře Jana Anděla. Začal veslovat v roce 1926 a vedl si úspěšně v KVM, v roce 1933 byl členem vítězné primátorské osmiveslice, reprezentoval republiku na evropských šampionátech, později se uplatnil jako trenér a komentátor veslařských závodů. Často psával o mělnických veslařích a měl hlavní podíl na vydávání jubilejních sborníků: publikace 90 let mělnických veslařů (1971) a ke stému výročí Mělničtí veslaři jubilují (1981). ANDERSEN Hans Christian (* Odense, Kodaň) dánský spisovatel a pohádkář. Do Čech zavítal celkem osmkrát. V roce 1834 navštívil Veltrusy, v roce 1841 putoval z Prahy do Obříství dostavníkem a odtud do Drážďan parníkem Bohemia, v roce 1851 projížděl vlakem úrodnou českou rovinou s pohledem na Mělník. Své zážitky z Čech publikoval v Pohádce mého života. ANDR Bedřich (činný na přelomu 19. a 20. století) košíkář, pedagog. Byl prvním správcem mistrovské školy košíkářské na Mělníce, první a nejstarší svého druhu v Čechách, a v této funkci působil do roku Škola zahájila vyučování v září 1897, účastnila se výstav doma i v zahraničí, vyučovalo zde mnoho odborných učitelů a školu absolvovaly stovky mistrů a pomocníků. ANDR Josef (* Mělník, Praha-Pankrác) účastník domácího protifašistického odboje. Za svou odbojovou činnost byl zatčen, odsouzen k trestu smrti jako politický vězeň a popraven. 26