Deníček z Korsiky aneb transit plný srandy 1. díl

Transkript

1 Deníček Korsiky aneb transit plný srandy 1. díl Autor: Martin stanis Stanislav, :22 Původně jsem chtěl deníček Korsiky mít dopsaný maximálně pár týdnů po návratu domů, ale nabitý podim mým plánům moc nepřál. Doufám proto, že vás deníček aujme i takto, na konci letošního roku. Protože bude trošku delší, rodělil jsem jej na dvě části, ta další se de objeví během pár dní. Na Korsické rally se nám v loňském roce velice alíbilo, takže nebylo těžké se rohodnout, že letos pojedeme novu. Čtveřici mlok, stanis, Dan Hendrych a David Peták rošířili ještě Vašek Dejmek a otec a syn Petrové Lebedové s jejich devítimístným Fordem Transit. Z Korsiky jsme si chtěli užít trochu více, ne jen samotnou rally, takže bylo rohodnuto, že pojedeme už v pátek týden předem. Pár lidí se nám tím podařilo dokonale mást jak to, že na Korsiku vyrážíme až v pátek, když už se v tu chvíli pojede. Že se týden před Korsikou jede také Katalánská rally, na to si v tu chvíli nevpomněli ;) Každý si s sebou val jen příruční avaadlo S objednáním trajektu jsme letos neotáleli a ajistili si ho hned na ačátku áří. Termín odjedu v sobotu v 7 hodin ráno nasvědčoval, že po cestě nebude rovna moc času na otálení. Odjed byl stanoven na páteční 17. hodinu od Libora Předslavic. Než se však všichni sešli a podařilo se všechny věci vměstnat do auta, byla dobrá hodina pryč. Zavaadlový prostor byl kompletně plný a občas něj něco přeteklo na nás, sedící na adních sedačkách. Když to byl jenom spacák nebo karimatka, bylo to v pohodě. Horší, když nám a krkem přistála třeba složená kovová židlička Po domluvě s Liborem jsem na cestu přivel Brna tři lahve burčáku, že se to rohodně vypije. I já jsem očekával, že už na trajektu nebudeme mít co pít, když však skoro nikdo nechtěl ani ochutnat (řidiče ani jeho syna samořejmě nepočítám), docela jsem nejistěl. Trochu se ke mně přidali alespoň

2 Dan s Liborem. Dlouho jsem však nepil, únava předchoích dní mě na celou cestu úspěšně uspala tak rychle, že jsem nestačil ani dopsat sms :-) Z cesty si tak pamatuji si jen občasné astávky a téměř 10 cm čerstvého sněhu na Brenneru. Liduprádné okolí šikmé věže v Pise moc často neuvidíte třeba v 5 hodin ráno esta probíhala v pohodě, aspoň mě se o ničem špatném nedálo. Protože jsme měli ještě časovou reervu, rohodli se kluci pro rychlou ranní návštěvu Pisy. Tentokrát to vyšlo přesně na roednění a kromě pár hlídačů a ametačů nebylo nikde ani živáčka. Přišlo mi však trochu podivné, když jsme na křižovatkách a semaforech astavovali na ruční brdu. Když pak kluků vypadlo, že téměř od českých hranic jedeme prakticky be předních brd, byl jsem velice rád a svůj ničím nerušený hluboký spánek. Jsem ale rád, že jsem ještě měl možnost se něj probudit V Pisy do Livorna je to jen pár kilometrů, tak jsme to vali po vedlejší silnici. Do přístavu se nám povedlo trefit naprosto přesně a na první pokus. V místním přístavu je běžné, že se příjedové cesty a odjedy lodí pravidelně mění, asi aby byli cestující lidé co nejvíce mateni. Od půlky áří naštěstí bylo vše při starém. Těsně před naloděním Libor urychleně opustil auto, s tím, že po tom burčáku musí. Už jsme si mysleli, že ho anecháme na pevnině, ale podařilo se mu doběhnout pátky těsně před najetím na trajekt. Pravda, chvíli jsme na něj museli čekat a částečně tak ablokovali nájed na trajekt, ostatní řidiči ale ohleduplně počkali.

3 Naše výprava (leva): Petr, Dan, Martin, Vašek, David a Libor (a druhý Petr a foťákem) Vyhlídka na poklidnou plavbu nás přešla ve chvíli několika prvních houpnutí lodi. hvíli boku na bok, chvíli epředu doadu. Jednou krásný výhled okénka na hladinu, podruhé ještě hečí výhled na oblohu. Následky ranní bouřky nad Livornem byly na moři nát ještě teď a houpání lodi vystavilo červenou nejen poklidnému spánku, ale i pití mého burčáku. Liborku, co to máš dobrého, dáš mi ochutnat? Ani na to nemysli! Místní toalety byly v průběhu plavby pokřtěny mnoha cestujícími a jsem rád, že jsem na ně nemusel ani na chvilku a vše slyšel poue vyprávění S blížící se Korsikou se stále více vyjasňovalo a u

4 ostrova bylo nebe cela aurové. Foukal však silný a hodně studený vítr a sníh na nejvyšších vrcholcích leccos proraoval o dosavadním počasí na ostrově. Korsika už je na dosah Po vylodění bylo naším hlavním úkolem sehnat otevřený servis. Jenže shánějte si ho ve středomořských emích v sobotu odpoledne Přesto se nám to povedlo a Libor se svou plynnou češtinou s mechanikem domluvil, že se na to po vypití kafíčka koukne. Po vednutí na hever se ukáalo, že je nejen po destičkách, ale prasklý je i jeden brdových kotoučů. Hledání náhradních dílů na dílně bylo neúspěšné (přeci jen, Ford Transit není na Korsice právě nejběžnější auto), tak nás proatím uchlácholil tím, že je v pondělí určitě seženeme, nebo nám je alespoň objednají.

5 I na této malé fotce je řetelně vidět prasklina v našem kotouči Dva dny našeho plánovaného cestování Korsikou tak už teď byly ukrojeny a nám nebývalo než najít v blíkosti Bastie nějaký heký kemp. Podařilo se nám to asi po dvou hodinách pomalého popojíždění u dejší laguny Étang de Biguglia. Kemp to byl krásný na břehu moře, ve stínu borovic a díky ačátku října navíc i téměř be lidí. o tu ale dělat skoro čtyři dny a be auta? Odpoledne po příjedu jsme jen odpočívali, lehka popíjeli vychlaené plechovky a postavili stany a velký přístřešek před auto, takový náš obývák pro tento týden Do ledové vody se ten den nikdo kromě Dana neodvážil, většina ostatních raději volila teplou sprchu.

6 Pohodička v kempu pod borovicemi Protože jsme počítali s hekým počasím, vali jsme jen dva stany, do kterých bychom se všichni nevešli. Já jsem si tak s radostí mohl ustlat venku pod přístřeškem, navíc na hromadě jehličí takové luxusní a měkké spaní neměl nikdo. Venku spal ještě Vašek, Dan se díky své menší postavě skvěle uvelebil na adních sedačkách našeho vou. Spaní na jehličí bylo naprosto luxusní takové měkké, teplé a voňavé ležení nám mohli ve stanech jen ávidět Druhý den ráno jsme si s Vaškem a Liborem přivstali a vyraili ke břehu moře fotit východ slunce. Scenérie to byly úžasné a východ byl každou vteřinou hečí a hečí. V dalších dnech už vyrážel jen Vašek, já už jen vždy hodil okem e spacáku, jestli to stojí a to vyléat. Nestálo.

7 Východ slunce nad mořem Nedělní dopoledne jsme vyraili na pěší výlet nejdřív že kousek a kemp, pak na kraj Bastie, pak ještě kousek, až k jedné mnoha místních kaváren. Po načerpání sil (a u některých i naplnění žaludků) jsme se rodělili a já s Danem a Vaškem jsme pokračovali ještě dál (a hlavně výš) do vesničky Furiani čnící nahoře v kopcích nad Bastií. Skoro 15 km chůe po asfaltu nás docela ničilo, takže poslední dva kilometry do kempu po písečné pláži na břehu moře nám jenom prospěly. Laguna Étang de Biguglia s hejnem plameňáků a vesničkou Furiani v poadí na kopci V pondělí ráno vyraili kluci jistit, jak je to s našimi brdami, ale když se vrátili s nepoříenou (jen s

8 novými destičkami), věnovali jsme bytek dne jen válení buď kolem stanu, nebo na pláži. Libor neustále pracoval a na dálku dirigoval chod firmy :-)

9 Velké pískoviště přímo vybíelo ke stavění hradů Další den bry ráno vyraili novu a tentokrát se vrátili nejen s novými kotouči, ale i se právou, že na nás v 10 hodin budou čekat v servisu. Následovalo proto velice rychlé balení a snad na sekundu přesně v 10 hodin jsme astavovali před servisem. Petr s Danem ůstali u auta, my ostatní se atím vydali na nákup do místního supermarketu. Když ještě ani v půl dvanácté nejevili mechanici chuť věnovat se našemu autu, rohodli jsme se vrátit na pláž a odpoledne kusit jiný domluvený servis. Tam nám konečně dali naše brdy do pořádku a my se podě odpoledne konečně mohli vydat na cestu Korsikou. David se na pláži snažil předvádět akrobatické kousky íl naší dnešní cesty byl jasný: kemp Tuani v hlubokém údolí La estonica kousek a městem orte. S funkčními brdami už jsme mohli jet svižněji, což ale s plně naloženým transitem stejně moc svižná jída nebyla. Lákalo nás se po cestě astavit u pomníčku Henriho Toivonena a Sergia resty, kdesi na trati bývalé Z orte astirla. Po několika špatných odbočeních, aviněných tím, že hlavní navigátor seděl úplně vadu a neviděl na cestu a odbočky, jsme ho přeci jen našli.

10 Památné místo všech opravdových fanoušků pomníček Henriho Toivonena a Sergia resty Protože se slunce rychle blížilo k oboru, udělali jsme několik snímků a rychle se vydali dál do orte a do našeho kempu. V něm na nás čekalo překvapení: kemp avřený, kliky od umýváren i kohoutky od umývadel sundané a na místech, kde v létě byl stan na stahu a hlava na hlavě, se teď poklidně pásly krávy.mei nimi stálo jen pár stanů podobně bloudilých turistů, jako jsme byli my. Zatímco se Dan pustil do vaření, my šli stavět přístřešek a stany. Večeře už ten den byla a úplné tmy, k ní jsme si s Liborem otevřeli pětilitrovou krabici místního červeného. itadela v orte áno v údolí estoniky bylo velice chladné, tak nám chvíli trvalo, než jsme se trochu roehřáli. S Danem jsme na to šli trochu opačného konce než ostatní. Při čištění ubů jsme se rohodli, že do ledové horské říčky (i v létě částečně napájené vodou e sněhových polí nahoře v kopcích) skočíme

11 novu, stejně jako večer. Zimu ihned po obléknutí vystřídalo příjemné teplo, větší než před koupelí. Libor, který nás u toho fotil, jen kroutil hlavou elá naše výprava u hrádku nad Vivariem Středeční dopoledne jsme strávili procháením po historickém centru orte, pro mě jednom nejhečích korsických měst. ally už se ale rychle blížila, tak nám nebývalo než se vypravit na cestu směr Ajaccio. Na odpočívadle s výhledem na starý hrádek na ostrohu u Vivaria jsme se astavili na oběd, Dan nám uvařil další jeho dobrot. K jídlu jsme si dopřáli skleničku vína, samořejmě kromě řidiče. Abychom měli ještě něco na cestu, stočili jsme si i do skleničky od tatarky. Krabice však ůstala uvnitř auta, a tak se tatarka vypila jednou, dvakrát, třikrát

12 Tak chlapi, nelobte a pijte Než jsme dojeli do Ajaccia (naším cílem byla osvědčená pláž na východním okraji města), byla většina osaenstva v příjemné náladě. Někteří dokonce v tak příjemné, že si následujícího odstavce nic nepamatovali Na pláži jsme potkali další český bydlík a po krátkém slunění a ledové koupeli jsme se vydali kousek pátky, projet si shakedown a někde poblíž něj se abydlet. Shake jsme našli be problémů napoprvé a v tom, že jsme na něm, nás ujistila červená fabie trénujícího Martina Prokopa. Ani ne dvoukilometrová trať moc pěkného pokoukání nenabíela a vpomínali jsme na dřívější shakedown na ápadním pobřeží.

13 Louku jsme večer měli sami pro sebe až nám bylo trochu divné, že je na shakedownu tak málo fanoušků Pro dnešní noc se nám a cílem alíbila opuštěná louka, bohužel opuštěná natolik, že byl vjed na ni arostlý hustým keřem šípku. Pomocí nožů a nůžek jsme si museli prostříhat širší cestu, aby náš transit neutrpěl další šrámy. Na louce jsme ale měli své soukromí a projíždějící auta nás e silnice nemohla téměř vidět. Mohli jsme se tak nerušeně pustit do stavění stanů, dalšího popíjení vína a náš kuchař Dan do vaření večeře. Středou končí první část našeho deníčku. Čtvrtečním shakedownem ačala samotná rally, o ní si přečtete ve druhém pokračování, pravděpodobně 1. ledna.