Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - II

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně ve spolupráci s Muzeem Vysočiny Třebíč Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR Obecním úřadem Mohelno Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - II sborník z konference Mohelno

2 Obsah Úvod... 2 Jiří Kostelník Ochrana NPR Mohelenská hadcová step očima zástupců obce Mohelna.. 3 Pavel Veselý Profesor Dalibor Povolný a Mohelenská hadcová step... 4 Jaroslav Knotek Změny v právním režimu ochrany NPR Mohelenská hadcová step... 7 Marie Borkovcová, Hana Šejnohová Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. I. Zajíci a přežvýkavci. 9 Pavel Veselý Pohled na pastvu ovcí a koz v NPR Mohelenská hadcová step z ochranářského hlediska 11 Radomír Řepka, Jaroslav Čáp Dynamika dominant travinobylinných společenstev pod tlakem pastvy na příkladu tří monitorovaných ploch v NPR Mohelenská hadcová step.. 17 Ing. Luděk Čech Ochranářská péče o NPR Mohelenská hadcová step v uplynulých 20 letech 22 1

3 Úvod Setkání navazuje na konferenci Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step, které se uskutečnilo , jako pracovní setkání vědeckých pracovníků s kolegy věnujícími se ochraně tohoto území. Byli bychom rádi, kdyby se tradice těchto setkání zachovala i v následujících letech a domníváme se, že pětiletý cyklus je pro tuto formu setkání optimální. V časovém horizontu pěti let se může již projevit vliv ochranářského managementu a za dané období je možno tyto změny doložit i exaktními daty. V případě kdy hodnocený management přispívá k optimálnímu vývoji stepi, je třeba jej podpořit a naopak při zjištění negativních vlivů, je třeba navrhnout nové prvky v ochraně tohoto biotopu. Optimální management jakékoliv chráněného území by měl mít určitou kontinuitu. Kontinuita ochrany těchto biotopů je mimo jiné dána i tím, že ji provádí tým odborníků, kteří mají s její realizací na dané lokalitě dostatek zkušeností. Zkušenost v jakékoliv oblasti lidské činnosti je podložena teoretickými a praktickými znalostmi. V řadě případů jsou především praktické znalosti nenahraditelné. Proto se domníváme, že k dobrému chodu péče o step nepřispívají změny, nařizované MŽP, měnící subjekty povinné péčí o rezervaci. Konkrétně u NPR Mohelenská hadcová step došlo jen v posledních deseti letech ke třem změnám: AOPK ČR středisko Brno - AOPK ČR středisko Havlíčkův Brod - SCHKO Žďárské vrchy. Při celém chodu systému monitoring plán péče vlastní provádění managementu vyhodnocení důsledků zásahu se vyskytuje řada větších či menších problémů. Některé jsou řešitelné vstřícností realizátorů dílčích částí (po vzájemných konzultacích), jiné jsou řešitelné obtížněji. Jedná se zvláště o základní informovanost o zahájení a ukončení pastvy, resp. provádění jiných zásahů na stepi, pracovníkům provádějících monitoring. A to nehledě na deficienci vzájemných průběžných konzultací a následného operativního řešení aktuální situace. Další problémy jsou téměř neřešitelné (financování všech částí výše uvedeného systému - například monitoring provádí někteří pracovníci na své náklady a ze svého volného času). Naopak je potěšitelné, že některé instituce, jako např. Obecní úřad Mohelno, podporují průzkum a provádění plánu péče o step výrazně nad rámec svých povinností. 2

4 OCHRANA NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP OČIMA ZÁSTUPCŮ OBCE MOHELNA Jiří Kostelník, starosta obce Mohelno Jako zástupce obce Mohelno souhlasím se shrnutím faktů týkajících se naší NPR Mohelenská hadcová step uvedených v úvodu sborníku Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step II. Jsem přesvědčen, že neustálé převádění kompetence z jednoho subjektu na druhý, a to navíc ve velice krátkých časových periodách, tak jak k tomu docházelo v nedávné době, neprospěje snahám o efektivní ochranu stepi, ale naopak ji může vážně narušit. Péče o NPR by neměla respektovat hranice kraje. Jak já to vidím - při její realizaci by se mělo vycházet z tradice a historických vztahů k brněnské oblasti. Je nutné přesvědčit Ministerstvo životního prostředí ČR o tom, že výjimečné území si zaslouží výjimečnou péči. Naše obec se snaží na svoje náklady každoročně eliminovat spoustu negativních vlivů, které na NPR působí. Vážíme si toho, že tak významná lokalita leží v bezprostřední blízkosti obce, ale současně je třeba si uvědomit, že naše kompetence i finanční prostředky jsou limitovány. Rezervace si rozhodně zaslouží pravidelnou strážní službu, která by byla úměrná zvyšujícímu se počtu návštěvníků. Ne všichni přicházejí s dobrými úmysly a před těmito je třeba rezervaci chránit. Jsme také přesvědčeni, že nemalé úsilí i finanční prostředky by měly odpovědné státní orgány věnovat i osvětové činnosti. Ta totiž hraje v ochraně chráněných lokalit nezastupitelnou roli. S potěšením musím konstatovat, že se stále najdou odborníci i laikové, kterým leží na srdci další osud této výjimečné a evropsky cenné lokality. Vítám snahu doc. Pavla Veselého o pořádání těchto konferencí v pravidelných pětiletých cyklech. Jako OÚ jsme se podíleli již na organizaci prvního semináře v roce 2000 a jsme připraveni být nápomocni i při zajišťování těchto seminářů v dalších letech. Touto cestou bych chtěl poděkovat i ČEZu - Jaderné elektrárně Dukovany za materiální podporu při zajišťování této konference. Jsem přesvědčen, že v managementu této firmy je řada lidí, kterým leží na srdci ochrana životního prostředí a kteří výskyt tak významné lokality v těsné blízkosti elektrárny berou jako určitý závazek k její ochraně. Pozitivní je i skutečnost, že se spoluprací při ochraně stepi jsou ochotni být nápomocni i v následujících letech. Věřím, že s pomocí Vás odborníků i ostatních nadšenců se nám podaří uchránit NPR Mohelenskou hadcovou step i pro další generace. 3

5 PROFESOR DALIBOR POVOLNÝ A MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc., MZLU v Brně ústav výživy zvířat a pícninářství Prof. Ing. Dalibor Povolný, DrSc. patřil mezi ty, pro něž Mohelenská hadcová step nebyla jen objektem vědeckého zájmu, ale kterým i současně přirostla k srdci. Jistě k tomu přispěla i ta skutečnost, že na Mohelno jej v podstatě nasměrovala jeho maminka a to navíc ve věku ve kterém jsme obzvláště vnímaví. V roce 2000 mně profesor Povolný vyprávěl o svém působení na Mohelně a následující text z tohoto vyprávění vychází. Povolní začali jezdit na Mohelno na prahu druhé světové války, protože jejich rodina byla v Třešti, kde bydleli, pronásledována. To byl již otec Povolného po smrti a maminka Povolného aby neupoutávala pozornost na rodinu, tak se rozhodla ve volných chvílích sem s rodinou jezdit. Pro Mohelno se rozhodla proto, že zde začínala již před první světovou válkou jako učitelka. V té době zde bydlela u ševce Nováčka v Kozí Horce. Po svém rozhodnutí však napřed zajela do Mohelna na průzkum a když zjistila, že si na ni pamatují a že by byli docela rádi kdyby sem opět zavítala, tak se tam vypravili. V té době jezdili z Brna do Kralic vlakem a z Kralic do Mohelna se Chytkovým autobusem. To byl soukromý autodopravce, který na této trase jezdil až do konce války s autobusem s kotlem na dřevěné uhlí. Při své vynikající paměti si prof. Povolný pamatoval, že jezdil asi v z Kralic do Mohelna a ráno z Mohelna na 9.00 hodinu do Kralic. Rodina Povolných opět bydlela u Nováčků, ale protože zde neměl Povolný prostor pro svůj největší koníček entomologii, nabídl mu řídící učitel Vilík v místní škole malý kabinet na napínání motýlů. Povolný pak jezdil na Mohelno pravidelně. Nejprve se zde seznámil se senoradským učitelem Merkem, kterého mu doporučil Rudolf Dvořák, jedna z osobností, která se nejvíc zasloužila o botanický výzkum na stepi a její ochranu. V té době již měl Dvořák značné zdravotní problémy s nohama a proto se jeho aktivity na stepi omezovaly na to, že si chodil pravidelně s triedrem sednout k Antoníčku a prováděl dobrovolnou strážní službu stepi. Při tom měl značné problémy s obyvateli Mohelna, kteří měli ke stepi, jako chráněnému území, značnou averzi. Po založení protektorátu odpadla Jižní Morava - hranice byla u Pouzdřan a Severní Morava. Zájem vědců se tak soustředil na Mohelno, které v té době již bylo vyhlášenou přírodní památkou. Iniciátorem zoologického výzkumu na stepi se stal prof. Kratochvíl, který aktivity na Mohelně v první fázi inicioval a pak se sám zapojil do výzkumu hmyzu. Přizval k tomu třebíčského lékaře Šilhavého, který zkoumal mravence a sekáče. Kromě Kratochvíla dělal hmyz i Prof. Povolný při projednávání plánu péče pro Mohelenskou hadcovou step na období , Novák. Prof. Kratochvíl dělal rybenky a blanokřídlý hmyz, prof. Müller pavouky a prof. Tomšík blanokřídlý hmyz. Tento tým domluvil, že po válce bude na Vysoké škole zemědělské v Brně založen ústav použité entomologie. To znamená, že ústav fytopatologie bude rozdělen na dva předměty na samotnou fytopatologii (mykózy a bakteriózy) a hmyz bude náplní zvláštního ústavu. Bylo to plánováno tak, že brněnský prof. Gregor, spoluzakladatel Entomologických listů, se bude habilitovat z entomologie, protože byl rutinovaný entomolog a měl obrovskou sbírku blanokřídlého hmyzu. Tento záměr byl již domluven i

6 s vedením školy, pracujícím v ilegalitě. Dál bylo domluveno, že na ústav přijde Tomšík, který dodělá urychleně doktorát, na který se intenzivně v průběhu války připravoval, u prof. Komárka a Müller že půjde do Moravského muzea ve kterém uvedený tým plánoval založení entomologického oddělení. Celá tato společnost se průběžně setkávala při sběru hmyzu na stepi. Odpoledne, tak od hodin, se jejich rodiny s malými dětmi, které tehdy většinou měli, přesouvali k řece. Scházeli se na loučce u Ovčího skoku. Tam si dámy rozprostřely deky a koupaly se. Bádající pánové se tam, včetně Povolného, postupně scházeli kolem hodiny a probírali záležitosti uspořádání entomologického ústavu v období po válce. V prvním roce pobytu na Mohelně se těchto schůzek účastnil i prof. Gregor. Společnost na Mohelně netušila, že už v té době pracoval v ilegalitě. Povolný se s ním seznámil zásluhou Lemberga, senoradského učitele, který byl pak zastřelen za heydrichiády a má plaketu na senoradské hasičské zbrojnici. Na Lemberga upozornil Povolného opět Rudolf Dvořák. Lemberger sbíral hmyz v okolí Senorad, kam za ním Povolný jezdil na kole. Lemberger několikrát ale zajel i na Mohelno a Povolný měl možnost s ním společně sbíral motýly. Jak říkal - tak to byl pro něj persona grata. Lemberger ho zase upozornil na Františka Gregora. Seznámil je při příležitosti když Gregor přijel na step natáčet zvuky hmyzu pro brněnský rozhlas. Povolný začal po prázdninách chodit ke Gregorům, dostal se do entomologické společnosti a to byl počátek jeho vědečtější práce v oboru entomologie. S Františkem Gregorem se spřátelil a začali spolu jezdit na kole na entomologické výpravy na Hády, Čebínku, do Mohelna a Moravského Krasu. Na jaře však byl Gregor zatčen a popraven. Takže dalšího léta se na Mohelně sešli bez Gregora a tím se plány na poválečné uspořádání entomologického pracoviště v Brně posunuly. Po válce se habilitoval prof. Müller, Tomšík si dodělal doktorát a na škole byl založen ústav použité entomologie. Müller byl nejdříve docentem, pak profesorem, děkanem a nakonec rektorem školy. Při ústavu entomologie byla docentura včelařství, tu vedl Tomšík, a Povolný byl jeho asistentem. Výzkum na stepi s koncem války ustal, protože uvedení pánové začali pracovat na škole. Povolný ještě svůj výzkum na stepi dodělával. V roce 1945, 1946 a 1947 jezdil ještě do Mohelna na prázdniny, ale už bydlel u kominíka Štrause na Valech. V letech 1945 a 1946 na Mohelně strávil ještě celé prázdniny (od konce června do konce srpna), ale v roce 1947 jen část protože dělal první státnici, studoval konzervatoř a měl možnost výjezdů. V roce 1947 byl například v Dánsku. V dalších letech již v Mohelně prázdniny netrávil, ale každý rok do Mohelna zajel s výjimkou let , kdy byl na vojně. V době kdy měl malé děti tak na Mohelno přestal jezdit. Začátkem šedesátých let, v době kdy mu děti začaly chodit do školy, s nimi začala jeho maminka opět na Mohelno jezdit. V té době pracoval Povolný v Akademii věd, takže neměl prázdniny. Do Mohelna dojížděl za rodinou se svojí manželkou většinou na motorce. Bydleli na různých místech. Povolný si vybavoval, že bydleli u Nováčků, u Karla Novotného - betonáře v Kozí Horce a v cihelně u Vintrů. Na step chodil s dětmi, takže se intenzivnímu výzkum již nemohl věnovat. Aby se nějak zabavil, tak sebou nosil sekeru a pilu a likvidoval nálet akátů u stepi a dokonce i semenáčky akátů, které byly v blízkosti stepi vysazovány. Mimo jiné skácel i velký semenný akát, který byl hlavní příčinou šíření akátu na hranici stepi. To vedlo ke sportu s místním hajným, který to nahlásil na polesí Náměšť nad Oslavou, které na Povolného podalo žalobu pro polní pych. Kauza se táhla až do šedesátých let, kdy se Povolný dostal na index. Naštěstí mu pomohl prof. Zásněta prof. světového lesnictví, který v té době působil na ministerstvu. Měl vazby k Mohelnu kde měl rodinu a Povolného si pamatoval ještě z dětských let. 5

7 Prof. Povolný na semináři Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step, V dalších letech nebyly návštěvy Povolného na Mohelně tak intenzivní. Mohelno navštěvoval 2-3 x ročně, většinou až v podzimních měsících. Pak přišlo období budování vodního díla Dalešice, kdy jakákoliv diskuse o Mohelně byla tabu. Říkal, že výstavbě přepouštěcí nádrže v těsné blízkosti stepi sám nevěřil až do chvíle, kdy v zátočině pod stepí vytvořili stavaři velkou plochu se zařízením staveniště. A to mu bylo jasné, že to je konec. Nejvíce se obával o lokality, které byly uměle osázeny v padesátých letech. V těch letech se při svých návštěvách Mohelna zaměřoval na hubení akátu u Ovčího skoku a kdekoliv kde na něj přišel. Profesor Povolný zemřel Až do posledních chvil svého života intenzivně pracoval a snažil se maximálně využít zbývající čas který mu zbýval na dokončení celé řady projektů které měl rozpracovány. Pro zachování Mohelenské hadcové stepi bude jistě rozhodující, zda bude mít to štěstí, že se její ochraně budou věnovat takoví lidé jako byl prof. Povolný a jemu podobní. Bibliografie Povolného vztahující se k Mohelenské hadcové stepi: Gregor, F. a Povolný, D. K výskytu extrémních forem Zygaena carniolica Scop. na Mohelnské stepi. Entomologické listy, 1946, roč. 9, s Miller, F. a Povolný, D. Mohelnská hadcová step, klenot moravské přírody. Vlastivědný věstník moravský, roč. 4, 1949, s Povolný, D. Příspěvek k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. I. Entomologické listy, 1945-a, roč. 8, s Povolný, D. Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. II. Entomologické listy, 1945-b, roč. 8, s Povolný, D. Tři moravská naleziště mediterranního přástevníka Arctia maculosa gerning. Entomologické listy, 1945-c, roč. 8, s Povolný, D. Příspěvky k poznání motýlů stepi u Mohelna a jejího okolí. III. Sborník Přírodov. klubu v Třebíči, 1946-a, roč. 1 (1. část), s Povolný, D. Příspěvky k poznání motýlů stepi u Mohelna a jejího okolí. III. Sborník Přírodov. klubu v Třebíči, 1946-b, roč. 1 (2. část), s Povolný, D. a Gregor, F. Nálezy několika pro Moravu nových nebo neobvyklých druhů Lepidopter. Entomologické listy, 1946-c, roč. 9, s Povolný, D. Mohelenská hadcová step, klenot moravské přírody. Vlastivěd. sborn. Morav., 1949, č. 4, s Povolný, D. Příspěvek k poznání motýlí fauny hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. III. Sborník Klubu přírodovědeckého v Brně, 1951-a, roč. 29, s Povolný, D. Příspěvek k poznání motýlů stepi u Mohelna a jejího okolí. Sborník Přírodov. klubu v Třebíči, 1951-b, s Povolný, D. O výskytu trpasličích forem denních motýlů na hadcové stepi u Mohelna. Ochrana přírody, 1955, roč. 10, č. 1, s Povolný, D. Nanismus otakárka fenyklového (Papilio machaon Linnaeus, 1758) z Mohelna a další významné nálezy Lepidopter z Českomoravské vrchoviny. Sborn. Přírodověd. kl. Západomor. Muz. v Třebíči. Třebíč 1971, sv. 8, č Povolný, D. O pastvě ovcí a koz na Mohelně. Veronica, 1996, roč. 10, č. 2, s

8 Změny v právním režimu ochrany NPR Mohelenská hadcová step JUDr. et Mgr. Jaroslav Knotek, Právnická fakulta MU v Brně, katedra práva životního prostředí. S účinností ode dne vstoupila v platnost zásadní novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoOPK). Tato tzv. euronovela přinesla mnohé změny v právní úpravě ochrany přírody v České republice. Přijaté změny souvisejí zejména s povinností České republiky implementovat do svého právního řádu obsah právních předpisů Evropských společenství upravujících existenci soustavy chráněných území Natura Přijetí výše uvedené novely znamená pro území Mohelenské hadcové stepi (dále jen MHS) určité změny v jejím právním postavení. Většina těchto změn přitom vyplývá právě ze zařazení MHS mezi tzv. evropsky významné lokality. MHS se na základě této skutečnosti totiž stala jedním ze zatím 863 území vybraných a zařazených do tzv. národního seznamu evropsky významných lokalit. Tento seznam byl zveřejněn v nařízení vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit, s právní účinností ode dne zveřejnění, tj K právnímu postavení evropsky významné lokality je nutné uvést, že dle 45g ZoOPK může orgán ochrany přírody udělit povolení, souhlas, kladné stanovisko nebo výjimku ze zákazu podle ZoOPK pro evropsky významnou lokalitu pouze v případě, že bude vyloučeno závažné nebo nevratné poškozování přírodních stanovišť a biotopů druhů, k jejichž ochraně je evropsky významná lokalita určena, ani nedojde k soustavnému nebo dlouhodobému vyrušování těchto druhů. S ohledem na výše uvedené je proto vhodné zmínit, že území MHS bylo zařazeno do národního seznamu evropsky významných lokalit jako biotop jednoho z evropsky významných druhů živočichů - motýla přástevníka kostivalového. Podle nové právní úpravy také jakákoliv koncepce nebo záměr, který může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality, podléhá hodnocení jeho důsledků na toto území a stav jeho ochrany z uvedených hledisek. Tato formulace se vztahuje mimo jiné zejména na územně plánovací dokumentaci, pozemkové úpravy, obdobně i lesní hospodářské plány a osnovy atd. Na závěr lze k problematice Natury 2000 ještě uvést, že orgány ochrany přírody mají stanovenu povinnost provádět tzv. biomonitoring, tj. sledovat stav všech evropsky významných lokalit a získané informace předávat Ministerstvu životního prostředí (dále jen MŽP). To vyhotovuje na základě těchto podkladů každých šest let zprávu o realizaci opatření vyplývajících z právní úpravy soustavy Natura 2000 v ZoOPK, včetně zhodnocení jejich vlivu na stav evropsky významných stanovišť a druhů. Tuto zprávu následně předkládá Komisi Evropských společenství a také veřejnosti. Další změna ZoOPK souvisí s novou právní úpravou vydávání výjimek ze základních ochranných podmínek zvláště chráněných území. Novelou totiž došlo ke změně kompetence k vydávání těchto výjimek. Uvedená změna se týká všech kategorií zvláště chráněných území, tj. i kategorie národních přírodních rezervací, a vydávání výjimek ze základních ochranných podmínek národní přírodní rezervace MHS tak od není v kompetenci MŽP, ale patří podle 43 ZoOPK do působnosti vlády České republiky. Základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací jsou vymezeny v ustanovení 29 ZoOPK. Podle jejich znění je na celém území národní přírodní rezervace zakázáno: a) hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů nebo nevratně poškozovat půdní povrch, provádět chemizaci, změnu vodního režimu a terénní úpravy, 7

9 b) povolovat a umisťovat stavby, c) těžit nerosty a humolity, d) vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků, e) povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů, f) provozovat horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, g) zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy a bažantnice a používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti, h) vjíždět motorovými vozidly, kromě vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu, i) sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, nejde-li o případy podle 30 (Pozn. jedná se o výkon rybářského a mysliveckého práva, který je v národní přírodní rezervaci možný jen se souhlasem orgánu ochrany přírody, tj.mžp), j) tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, k) měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národní přírodní rezervace. Pro úplnost je nezbytné dodat, že k vydávání výjimek je pro území NPR kompetentní Vláda České republiky, přestože působnost k vydávání rozhodnutí o těchto výjimkách zůstala nedopatřením nadále zachována i v textu kompetenčních ustanoveních ZoOPK upravujících věcnou působnost MŽP. V případě žádosti o výjimku ze základních ochranných podmínek se v praxi uplatňuje následující postup. MŽP připravuje veškeré podklady pro schůze vlády týkající se výjimek ze základních ochranných podmínek zvláště chráněných území. Orgány ochrany přírody, v jejichž působnosti je péče o konkrétní zvláště chráněné území, se podílejí na přípravě těchto podkladů a zasílají na MŽP svá odborná stanoviska ke všem jednotlivým žádostem o výjimku. Tato stanoviska kromě odborného posouzení a návrhu podmínek obsahují rovněž důvody pro povolení nebo nepovolení výjimky. Na základě stanovisek těchto orgánů ochrany přírody připravuje MŽP materiál pro schůzi vlády. Žádosti o výjimky je proto nutné adresovat na MŽP, odbor zvláště chráněných částí přírody, Vršovická 65, Praha 10, kde se shromažďují. Konečné znění připravené MŽP schvaluje následně usnesením vláda České republiky. Na závěr je nutné upozornit, že na vydání usnesení se nevztahují lhůty stanovené ZoOPK pro průběh správního řízení. Z tohoto důvodu může vyřízení potřebné výjimky (např. právě z důvodu provádění výzkumu na území NPR) trvat velmi dlouho. V praxi se bude jednat zejména o výjimku ze zákazu vstupu mimo vyznačené cesty podle 29 písm. d) ZoOPK a výjimku ze zákazu sběru rostlin a odchytu živočichů 29 písm. i) stejného zákona. S ohledem na výše uvedené je proto nezbytné počítat při vyřizování výjimky se lhůtou minimálně několika měsíců. Pokud nedojde ke změně stávající mírně řečeno nevhodné právní úpravy v této oblasti, nelze v tomto směru žádné výrazné zlepšení očekávat, spíše naopak. Jen pro představu o možných právních následcích v případě nevyřízení této výjimky lze uvést, že fyzické osobě je možné za činnost konanou v rozporu s výše uvedenými zákazy pro NPR udělit pokutu až do výše ,- Kč a právnické osobě či fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti až do výše ,- Kč. ZÁVĚRY: 1) Na území NPR Mohelenská hadcová step se vztahuje právní režim ochrany vyplývající ze zařazení tohoto území do soustavy evropsky chráněných území Natura ) Výjimky ze základních ochranných podmínek NPR Mohelenská hadcová step uděluje nyní místo MŽP vláda České republiky. 8

10 Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. I. Zajíci a přežvýkavci. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D., Ing. Hana Šejnohová, Ph.D., MZLU v Brně ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Výzkum živočichů v Mohelenské hadcové stepi se v minulých letech zaměřil především na sledování volně žijících bezobratlých (např.čech a kol., 2002; SEDLÁČEK, 2004). Jen několik prací bylo věnováno studiu obratlovců (TKADLEC a RYCHNOVSKÝ, 1997). Zcela výjimečně a jen okrajově proběhlo sledování endoparazitů, které bylo zaměřeno na zdravotní stav ovcí, využívaných zde jako nástroj k udržení přijatelné výše porostu na marginálních lokalitách stepi (VESELÝ, 2003). Vzhledem k faktu, že parazité jsou nedílnou součástí zoocenóz, zaměřili jsme naše sledování na zjištění nejen spektra obratlovců, ale především spektra parazitocenóz obratlovců na Mohelenské hadcové stepi. První etapa sledování byla změřena na parazitocenózy býložravců, zajíců a přežvýkavců. MATERIÁL A METODIKA Sledování bylo prováděno nedestruktivními parazitologickými metodami. Vzorky trusu býložravců zpracované v této práci byly sbírány od května 2003 do června První odběr v roce 2003 byl proveden po přivezení ovcí na pastviny, a dále následovaly 3 odběry přibližně v měsíčních intervalech. V roce 2004 byl proveden odběr 2x až po skončení pastvy a v roce 2005 byl zatím proveden jeden odběr začátkem června. Při zjišťování parazitů byly použity metody Vajdova a Brezova. Determinace byla provedena podle mikroskopických struktur nalezených parazitů podle HULÍNSKÁ (1979), CHROUST a kol. (1998) a KASSAI (1999). VÝSLEDKY Celkem bylo zjištěno 28 druhů endoparazitů, z toho 12 druhů kokcidií a 16 druhů helmintů. u tří druhů býložravců. Přehled konkrétních druhů uvádí Tab. 1. Druh býložravce Ovis musimon f. aries (Om) Capreolus capreolus (Cc) Lepus europaeus (Le) Druh parazita Eimeria ovinoidalis, E.parva, E.bakuensis, E.crandalis Müllerius capillaris, Protostrongylus rufescens, Trichostrongylus sp., Oesophagostomus sp., Cooperia sp. Bunostomum trigonocephalum, Haemonchus contortus, Strongyloides papillosus. Eimeria capreoli, E. ponderosa, E.superba, E.rotunda Chabertia ovina, Ostertagia sp., Haemonchus contortus, Capreocaulus capreoli, Protostrongylus rufescens, Müllerius capillaris Eimeria leporis, E.robertsoni, E. europaea, E.robertsoni Protostrongylus commutatus, Graphidium strigosum Trichostrongylus retortaeformis, Trichocephalus sylvilagi Nejvíce druhů parazitů hostila ovce domácí (Om)- 4 druhy kokcidií a 8 druhů helmintů, nejméně parazitován byl zajíc polní (Le) 4 druhy kokcidií a 4 druhy helmintů. DISKUSE Z uvedených výsledků je zřejmé, že promořenost býložravců Mohelenské hadcové stepi prozatím nevybočuje z mezí podobných studií (PÁV a kol., 1981; KOTRLÁ a kol., 1984; BORKOVCOVÁ a kol., 2002) a není tedy alarmující. Ovce, které byly sledovány, pocházely ze dvou chovů, a sice v roce 2004 byly přivezeny ovce od jiného chovatele. 9

11 Zcela se změnila strategie pastvy v marginálních oblastech, exkrementy ovcí byly nacházeny hlouběji ve stepi. Nehledě na upozornění mnoha návštěvníků oblasti o spasených vzácných a chráněných bylinách, ovce tohoto chovatele vykazovaly větší spektrum střevních parazitů a rovněž bylo zachyceno velké množství plicních červů. Druhy Ch. ovina, S. papillosus, H. contortus, P. rufescens a B. trigonocephalum jsou vzájemně směnitelné především mezi sledovanými druhy býložravců a nakažené ovce lze tedy považovat za potenciální hrozbu pro býložravce volně zde žijící. Navíc na takto vyhraněných biotopech nelze provádět asanaci pastvin obvyklými způsoby, což tedy značně ztíží vyzdravení volně žijících býložravců i po odčervení ovcí. Prevalence jednotlivých parazitů během sledovaného období jen mírně oscilovala kolem průměrné hodnoty, je zde však reálný předpoklad jejího zvýšení u některých druhů parazitů především během následujícího roku. Další sledování v tomto směru jsou vhodná. LITERATURA BORKOVCOVÁ M., CHLÁDEK G., ŠULÁKOVÁ H., 2002: Enterohelminths of cattle and sheep during mixed grazing, Helmintológia, 39, 172. ČECH, L., ŠUMPICH, J., ZABLOUDIL, V. a kol., 2002: Jihlavsko. In. MACKOVČIN, P., SEDLÁČEK, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VII. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. HULÍNSKÁ I., 1969: Die Determinationsmerkmale der Invasionlarven bei Schafhelminten, Acta Sci. Nat. Acad. Sci., Bohemoslov, Brno, 3, CHROUST K., LUKEŠOVÁ D., MODRÝ D., SVOBODOVÁ V., 1998: Veterinární protozoologie, VFU, Brno. 113 s. KASSAI, T., 1999: Veterinary Helminthology. Oxford, Butterworth-Heinemann. 260 s. KOTRLÁ, B. a kol., 1984: Parazitózy zvěře. Academia, Praha, 192 s. PÁV, J. a kol., 1981: Choroby lovné zvěře. SZN, Praha, 272 s. TKADLEC, E., RYCHNOVSKÝ, B., 1997: Drobní terestričtí obratlovci a střevlíkovití brouci na Mohelnské hadcové stepi. Acta Sci. Natur. Mus. Morav. Occid. Třebíč, 28: VESELÝ P., 2003: Ústní sdělení. 10

12 POHLED NA PASTVU OVCÍ A KOZ V NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP Z OCHRANÁŘSKÉHO HLEDISKA Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc., MZLU v Brně ústav výživy zvířat a pícninářství ÚVOD V roce 1990 se v ČR nacházelo 23,5 % zemědělského půdního fondu ( ha) v exponovaných chráněných územích, ve kterých platí zásady upravených režimů hospodaření. Z těchto ploch spadalo 17,2 % ( ha) do chráněných krajinných oblastí a národních parků (KOMBEREC aj., 1993). K roku 1999 bylo v ČR v chráněných krajinných oblastech ha zemědělské půdy, z toho asi ha travních porostů. Pouze 3 % však byla zařazena do I. zóny s přísně účelovým, ochranným režimem, dalších 16 % pak ještě vyžadovalo omezení intenzivního zemědělského využívání a na cca 80 % výměry se pak uplatňovala běžná zemědělská agrotechnika a pratotechnika (FIALA a GAISLER, 1999). V České republice se chráněná území dělí na velkoplošná a maloplošná. Velkoplošná mají celkovou plochu hektarů, ze kterých rozhodující část zabírá 24 chráněných krajinných oblastí a zbytek tři národní parky, z nichž největší je Krkonošský národní park s výměrou hektarů. Do kategorie maloplošných chráněných území se řadí národní přírodní rezervace a národní přírodní památky pod pravomocí ministerstva životního prostředí a místních správních úřadů. Jejich počet nepřetržitě roste a k roku 1996 dosahoval 1706 území s celkovou plochou ,73 hektarů. Pro porovnání, v roce 1980 bylo v České republice celkem 673 maloplošných chráněných území a v roce 1989 již 1166 (MIŠŮR, 1996). V maloplošných chráněných územích je nutné udržovat podmínky potřebné pro zachování vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů především uplatňováním vhodného managementu. Ochrana v těchto územích je dána zákonem a také způsob využití a obhospodařování má svá přesně vymezená pravidla. V zásadě se jedná o pravidelné odstraňování nadzemní hmoty porostu, popř. vrstvy nahromaděné nerozložené biomasy. V dané souvislosti se vždy mezi nejlevnější a nejpřirozenější způsoby takového obhospodařování řadila pastva. Pastva zvířat v chráněných oblastech má specifický charakter, protože její prioritou je zpravidla zlepšení, resp. udržení biodiverzity na daném biotopu. V dané souvislosti při organizaci pastvy v těchto oblastech často dochází k jejímu rozpornému hodnocení. Na jedné straně podle HEJCMANA aj. (2002) jsou výsledky badatelů z řad zemědělců pro management chráněných území málo využitelné, protože jsou zaměřené především na množství, kvalitu biomasy a živočišnou produkci. Ale na druhé straně pracovníci působící v oblasti ochrany přírody zase často nezohledňují základní provozní požadavky. Rozdílný botanický a zemědělský pohled tak může vést při obhospodařování těchto území k mnohým nedorozuměním. Respektování ochranářských požadavků na pastvu v chráněných lokalitách by nikdy nemělo vést k tomu, aby se při ní dostatečně nezohledňovaly i požadavky pasených zvířat. Do maloplošných chráněných území spadá i Hadcová step u Mohelna. Specifické mikroklimatické podmínky Mohelenské hadcové stepi - převažující jižní expozice a specifický geologický podklad - podmiňují výskyt reliktních rostlinných společenstev a výjimečný výskyt mnoha druhů organismů. Mohelenská step byla do třicátých let minulého století obecní pastvinou. Výsledky vědeckých prací věnovaných této lokalitě však vliv antropogenní činnosti na společenstva stepi buď pomíjela, nebo je hodnotila zpravidla negativně. V této souvislosti byla i pastva na stepi hodnocena jako faktor negativně ovlivňující stepní společenstva (PODPĚRA, 1914; NOVÁK, 1937; POVOLNÝ, 1955). Názor na pastvu na stepi se začal měnit až v souvislosti s prokázaným zvýšeným výskytem keřů a stromů a s přerůstáním travních porostů na náhorní plošině. Za nejvhodnější formu péče bylo považováno obnovení pastvy. V daných souvislostech byla základním problémem skutečnost, že mohelenské stepní porosty nebyly nikdy hodnoceny 11

13 z hlediska nutričního jako krmivo a samotný vliv pastvy na stepní společenstva nebyl nikdy zahrnut do vědeckého zkoumání. Proto jsme stanovili základní okruh otázek, které jsme pokládali v souvislosti s obnovením pastvy na stepi za podstatné: stepní porost složení a nutriční hodnota, vhodný druh zvířat etologie pastevního chovu, vhodná kategorie zvířat náročnost na výživu, specifika spojená s technikou pastvy, ošetřování, vhodná technika pastvy z hlediska chovatele, zvířete a přepásaného biotopu, vybavení pastviny a organizace pastvy při zohlednění obecných zásad a specifik chráněné oblasti. MATERIÁL A METODIKA Metodika sledování vycházela z uvedeného okruhu otázek. Druhová variabilita stepních porostů, ve vztahu ke stanovištním podmínkám, byla na sledované ploše hodnocena 3 x za rok pracovníky brněnského pracoviště AOPK ČR pomocí fytocenologických snímků. Pokryvnost druhové populace v hodnoceném společenstvu byla, jako vertikální projekce jejich nadzemních orgánů na analyzovanou plochu, zpracována metodou odhadu pokryvnosti s použitím Braun-Blanquetovy stupnice (MORAVEC aj., 1994). Krmná hodnota a toxicita vybraných druhů byla na daných stanovištích hodnocena podle JURKA (1990), doplněného REGALEM a ŠINDELÁŘOVOU (1970), ŠIKULOU a ZUBRICKÝM (1964) a PISKAČEM aj. (1985). Porost, pro stanovení jeho nutriční hodnoty, byl odebírán ve čtrnáctidenních intervalech z plochy 3x1 m 2. Po usušení bylo u odebraných vzorků (dle ČSN , 1998) laboratorně stanoveno množství sušiny, vlákniny, dusíkatých látek, tuku, popele a minerálních látek. Bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV) byly stanoveny dopočtem, BE, ME, NEL, NEV, PDIN a PDIE byly vypočteny pomocí regresních rovnic (VESELÝ a ZEMAN, 1995, 1997). Odběry vzorků na ploše stepi byly prováděny na základě výjimky ministerstva životního prostředí pro odběry vzorků vegetace v NPR Mohelenská hadcová step ze dne V roce 1997 byla pastva zahájena s 29 bahnicemi z nichž jedna v průběhu června uhynula. Na počátku července bylo stádo doplněno na 40 kusů. Pastva byla ukončena Průměrná hmotnost bahnic byla 53 kg. Roku 1998 byla pastva zahájená a ukončena (kvůli extrémnímu suchu i přetížení) Na počátku pastevního období bylo na step navezeno 40 bahnic. V druhé polovině května bylo stádo doplněno 12 bahnicemi a 32 jehňaty. Průměrná hmotnost bahnic byla 55 kg. V obou letech byla plemenná struktura stáda založena na merinových ovcích. Při etologickém hodnocení pastvy bylo u paseného stáda v 10 minutových časových intervalech sledováno chování zvířat (ležení, stání, pastva, chůze, pití a příkrm) metodou skupinového etologického snímku (KOVALČIKOVÁ a KOVALČIK, 1984). Chování zvířat bylo hodnoceno ve dvou po sobě jdoucích dnech ve vztahu k denní aktivitě i ve vztahu ke stanovištním podmínkám (VESELÝ, 1998). Vazba zvířat na stanoviště byla posuzována pomocí mapy stepi se sítí (v reálu odpovídající čtvercům o velikosti 50x50 m). Vlastní pozorování probíhalo v daném dni řádově od 4-6 do hodin (podle viditelnosti). VÝSLEDKY A DISKUSE Podstatná část diskuse vychází z výsledků získaných ve čtyřletém období To znamená ze stavu biotopu stepi dva roky před obnovenou pastvou a v prvních dvou letech pastvy. Pro formování závěrů však byly využity i poznatky získané v celém průběhu pastvy na stepi ( ). 12

14 Stepní porost složení a nutriční hodnota. Z provedených fytocenologických snímků vyplynulo (VESELÝ a ČECHOVÁ, 1999), že většina hodnocených druhů měla, z hlediska výživy zvířat, podřadnou krmnou hodnotu. Ve sledovaném souboru byl v 6-ti případech zaznamenán i výskyt částečně škodlivých druhů. Pro hodnocenou oblast je typické, že hodnotnější druhy - lipnice luční, ovsík vyvýšený, lipnice úzkolistá, resp. psárka luční jsou v daném zastoupení pro hodnocený biotop nepůvodní. Jejich porosty vytlačují xerothermní druhy a proto by měly být pomocí pastvy redukovány. Tomu by měla napomoci skutečnost, že ovce si vybírají porosty o vyšší kvalitě, což bylo potvrzeno i etologickým sledováním. Po prvních dvou letech pastvy byl proto stanoven předpoklad, že naplňování ochranářských cílů pastvy na stepi povede ke snižování nutriční hodnoty spásaných porostů. Po pěti letech pastvy bylo zjištěno (VESELÝ aj., 2005), že se na sledovaných plochách zvýšila druhová diverzita ale s tím, že se na ní podílely především druhy zastoupené v porostu roztroušeně, velmi roztroušeně, vzácně, respektive zcela ojediněle (stupeň pokryvnosti 3, 2, 1 a +). Jednalo se tedy o druhy, které nemají (pokud nejsou toxické) pro výživu zvířat praktický význam. Z hodnocených druhů (s 5% a vyšším podílem) měla naprostá většina podřadnou (51,7 %) nebo nízkou až střední (17,2 %) nutriční hodnotu. Zůstalo tedy skutečností, že z pohledu výživy zvířat se tedy jedná o nekvalitní porosty. Podstatné bylo zjištění, že relativní zastoupení těchto nejméně hodnotných zástupců v porostech se po pěti letech pastvy v podstatě nezměnilo. Nepotvrdil se tak předpoklad VESELÉHO a ČECHOVÉ (2000), že pastva na stepi povede ke snížení nutriční hodnoty spásaných porostů, resp. i ke zvýšení výskytu škodlivých až toxických druhů. Zastoupení částečně škodlivých druhů představovalo v letech 1997 a ,2 % oproti 23,1 %. Výrazné zvýšení bylo zjištěno pouze u alergenních druhů (24,24 % oproti 46,2 %). Naopak se potvrdil předpoklad, že selektivní pastvy vytlačí z přepásané plochy hodnotnější druhy, které jsou pro biotop stepi nepůvodní. U druhů s výbornou krmnou hodnotou to byl ústup lipnice luční. Její místo v této skupině zaujal řebříček chlumní. Obdobná situace byla zaznamenána u psárky luční řazené mezi druhy s dobrou krmnou hodnotou. Nově byl ve skupině s velmi dobrou krmnou hodnotou zaznamenán výskyt pýru plazivého. Jeho přínos pro nutriční hodnotu spásaného porostu je však třeba posuzovat s rezervou. Jeho zastoupení v porostu, vyjádřené jako vertikální projekce jejich nadzemních orgánů na analyzovanou plochu, bylo v rozpětí 5-25 %. Ale jeho podíl na spasené hmotě byl výrazně nižší. Přestože nebylo prozatím potvrzeno významné zvýšení nutričně méně hodnotných a toxických druhů, dá se předpokládat že bude třeba i nadále věnovat pastvě na tomto biotopu zvýšenou pozornost. Při posouzení nutriční hodnoty porostů NPR Mohelenská hadcová step před obnovenou pastvou ovcí (VESELÝ, 2002) byl v letech stanovený obsah živin v 1 kg sušiny porostů byl porovnán s potřebou živin pro jalové bahnice o živé hmotnosti 54 kg přepočtenou na 1 kg sušiny. Obsah NEL, N-látek a vlákniny odpovídal požadavkům normy v rozmezí 76,48-125,59 %, 98,89-137,25 % a 91,65-111,67 %. Obsah Ca, K, Mg a Fe normovanou potřebu převyšoval - 114,17-177,92 %, 181,60-343,20 %, 141,00-191,00 % a 196,00-586,4 %. Obsah Mn a Cu odpovídal normovanému obsahu v rozmezí 81,40-127,75 % a 74,60-180,00 %. Obsah P byl deficitní (41,05-131,05 %) a obsah Na a Zn výrazně deficitní (2,93-6,06 % a 20,98-33,48 %). Vhodný druh zvířat etologie pastevního chovu. Z hlediska cílů ochrany biotopu mohelenské stepi bylo v rámci obnovené pastvy vždy uvažováno o pastvě ovcí. Ta je historicky doložena i dobovými fotografiemi z přelomu dvacátých a třicátých let. V posledních letech byla zvažována i možnost smíšené pastvy ovcí a koz. Ta byla poprvé realizována v roce Protože však nebyla předem dobře připravena, nebyla realizována v původně zamýšleném rozsahu. Základní chybou bylo opominutí nutnosti adaptace obou druhů před vyhnáním na pastvu. Ale i z dílčích výsledků vyplynulo, že smíšená pastva ovcí a koz je pro biotop stepi optimální variantou. 13

15 Vhodná kategorie zvířat náročnost na výživu, specifika spojená s technikou pastvy, ošetřování. Z výsledků dokládajících nutriční hodnotu porostů vyplynulo, že pro pastvu na mohelenské stepi je vhodné volit méně náročné kategorie. Z hlediska nároků na výživu se jako ideální jeví kategorie jalových bahnic, resp. koz. Tyto kategorie jsou nejméně náročné i na ošetřování, což je pro organizaci pastvy v chráněných oblastech důležitým prvkem, protože management těchto lokalit zpravidla omezuje pohyb lidí na pasených plochách. Jak vyplynulo z etologického sledování, s využitím mladších kategorií při pastvě na stepi byly navíc spojeny problémy související s tím, že jehňata na rozdíl od bahnic často nerespektovala elektrické oplocení. Problémy s touto kategorií nastaly i při pastvě s pomocí ovčáckého psa. Jehňata mají tendenci ke specifickému chování, čímž přispívají k rozdělení stáda při pastvě a výrazně zhoršují jeho ovladatelnost. A to je dost významný faktor, protože pastevec by měl nejen vědět kde má v chráněné oblasti pást, ale současně by měl být schopen tento záměr i realizovat. Vhodná technika pastvy z hlediska chovatele, zvířete a přepásaného biotopu. Pastvu v chráněných oblastech je možno realizovat s pomocí elektrického ohradníku, nebo s pomocí ovčáckého psa. Na mohelenské stepi byly v letech aplikována volná pastva s pomocí elektrického ohradníku a v letech byla poprvé realizována hlídaná pastva s ovčáckým psem. Z hlediska chovatele jsou pro volbu techniky pastvy zpravidla prioritní provozní podmínky bez ohledu na statut ochrany pasené lokality. Management chráněných území má však, oproti klasické pastvě, svá specifika. Na mohelenské stepi je nutné volit takovou techniku, která zajistí selektivní přepasení stanovených ploch. Při hodnocení vazby zvířat na stanovištní podmínky byla například první perioda pastvy v roce 1997 specifická tím, že území pastvy zahrnující stepní porosty bylo rozšířeno směrem do sousedního pole s extenzívní travní směskou (na skutečnou hranici rezervace). Ovce pak ve sledovaném období ohrazenou plochu přepásaly výrazně selektivně. 50,31 % pastvy připadalo na rozšířenou plochu sousedního pole (650 x 10 m) a jen necelá polovina na zájmové území stepi. Proto bylo nutné následně elektrický ohradník přemístit na hranici stepních porostů. Svá specifika měla i pastva realizovaná s pomocí ovčáckých psů. Obecně se dá říci, že při této formě pastvy nastává víc situací při nichž může dojít k poškození přepásané lokality. Z hlediska ochrany stepi je podstatné, že i kontrola správné techniky pastvy je obtížnější, než při pastvě s pomocí elektrického ohradníku. V daných souvislostech je však třeba pamatovat i na to, že pastevní technika přijatelná z hlediska ochrany paseného biotopu však musí také respektovat i požadavky zvířat. A to jak z pohledu zajištění jejich nutričních požadavků, tak i z hlediska pohody zvířat. I v tomto případě je při hlídané pastvě větší riziko, že welfare pasoucích se zvířat nebude optimální. Pro splnění požadavků chráněné lokality i pasoucích se zvířat je zpravidla rozhodující stanovení optimální pastevního zatížení přepásané plochy a optimální pastevní techniky. Vybavení pastviny a organizace pastvy při zohlednění obecných zásad a specifik chráněné oblasti. Chráněná území se vyznačují specifickými podmínkami nejen z hlediska ochrany těchto biotopů, ale i z hlediska chovu zvířat. Plán péče vypracovaný pro tato území zpravidla omezuje použití klasického vybavení pastevních areálů. Přesto je třeba respektovat základní požadavky zde chovaných zvířat a v návaznosti na posouzení konkrétních podmínek je třeba zajistit odpovídající podmínky pro napájení a odpočinek zvířat. Pro Mohelenskou hadcovou step je příznačná vysoká návštěvnost této lokality spojená s výjimečnými klimatickými podmínkami. K specifikům stepi v letním období patří vysoké teploty. Proto je třeba při volné pastvě na stepi zajistit ovcím úkryt před sluncem ale i před návštěvníky. V dané souvislosti byla zvolena kombinace přirozených a 14

16 umělých úkrytů a to tak, aby zvýšená frekvence výskytu zvířat na těchto plochách co nejméně poškodila biotop stepi. To je při pastvě v chráněných oblastech nezanedbatelný faktor. Ze sledování na mohelenské stepi například vyplynulo, že ze 43,54 % připadajících z denní aktivity zvířat na odpočinek trávily ovce z podstatné části v "noční ohradě". Při hlídané pastvě je klíčovým momentem umístění salaše ve vztahu k vzdálenosti salaše od pastviny a ke konfiguraci terénu a přístupových cest. Tento faktor nabývá na významu obzvláště v návaznosti na zvolenou pastevní techniku. Při přepásání lokalit na kterých je možno očekávat vyšší teploty, je třeba zohledňovat i vliv teplot na chování zvířat. Hodnocení uvedených vazeb bude obzvláště významné při pastvě v chráněných oblastech, protože tyto mohou významně ovlivnit metodiku pastvy na daných biotopech a následně i požadovaný efekt, který by měl být na těchto lokalitách pastvou zajištěn. Z výsledků VESELÉHO (2001-a) vyplývá, že největší vypovídací hodnotu, ve vztahu venkovní teplota - chování zvířat, mají hodnoty naměřené na slunci. Specifikum v organizaci pastvy v chráněných územích spočívá i v požadavku na fenofázi porostů v době jejich spásání. Požadavek ochrany daných biotopů zpravidla směřuje k tomu, aby se na těchto územích porosty spásaly v pokročilé fenofázi, aby se tak zajistila reprodukce chráněných společenstev. Protože fenofáze porostů patří mezi významné faktory ovlivňující jejich nutriční hodnotu, může nastat situace, že požadavky na ochranu daného biotopu se mohou rozcházet s požadavky zde se pasoucích zvířat. Jedním z významných ukazatelů, z kterých je možno v této souvislosti vycházet při hodnocení nutriční hodnoty porostů, je obsah vlákniny. Z hlediska požadavků pasených zvířat na obsah vlákniny ve stepních porostech NPR Mohelenská hadcová step (jalová bahnice o hmotnosti 45 kg), by bylo, podle výsledků z roku 1996, optimální zahájit pastvu na stepi na přelomu května a června. V roce 1997 byla pastva zahájena 15.5., v roce 1998 již 9.4., v roce , v roce a v roce Při výše zmíněné zásadě, že pro pastvu na stepi by měly být voleny nejméně náročné kategorie, by však neměl být požadavek na fenofázi porostů ze strany zvířat, a už vůbec ne ze strany chovatele, rozhodující. Prioritně by měl být pro stanovení termínu pastvy rozhodující stav chráněného biotopu a zajištění jeho požadovaného vývoje. LITERATURA FIALA, J., GAISLER, J. Obhospodařování travních porostů pícninářsky nevyužívaných. In Metodiky zavádění výsledků výzkumu do zemědělské praxe - 5. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, s. ISSN X. HEJCMAN, M., PAVLŮ, V. A KRAHULEC, F. Pastva hospodářských zvířat a její využití v ochranářské praxi. Zprávy Čes. Bot. Společ., 2002, č. 37, s JURKO, A. Ekologické a socioekonomické hodnotenie vegetácie. 1st ed. Bratislava: Príroda, p. ISBN KOMBEREC, S., HOMOLA, V., KNOBOVÁ, A. Hospodaření zemědělců v chráněných územích. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství ČR, s. ISBN KOVALČIKOVÁ, M., KOVALČIK, K.,: Etológia hovädzieho dobytka. 1st. ed. Bratislava: Príroda, p MIŠŮR, P. Chráněná území v České republice. Náš chov, 1996, roč. 56, č. 6, s. 11. MORAVEC, J., BLAŽKOVÁ, D., HEJNÝ, S. aj. Fytocenologie. 1. vyd. Praha: Academia, s. ISBN NOVÁK, A. F. Květena a vegetace hadcových půd. In Archiv Svazu pro ochranu přírody a domoviny v zemi Moravskoslezské - Mohelno, sv. Ia. 1. vyd. Brno: Svaz pro ochranu přírody a domoviny v zemi Moravskoslezské, 1937, s PISKAČ, A., KAČMÁR, P., BARTÍK, M, PROCHÁZKA, Z. SVOBODOVÁ, Z., ŠIKULA, J. Veterinární toxikologie. 1. vyd. Praha: SZN, s. 15

17 PODPĚRA, J. Ochrana přírodních památek v zemích českých, Živa, 1914, roč. 24, s POVOLNÝ, D. O výskytu trpasličích forem denních motýlů na hadcové stepi u Mohelna. Ochrana přírody, 10, č. 1, 1955, č. 1, s REGAL, V., ŠINDELÁŘOVÁ, J. Atlas nejdůležitějších trav. 1.vyd. Praha: SZN, s. ŠIKULA, J., ZUBRICKÝ, J. Veterinární botanika a pícninářství. 1. vyd. Praha: SZN, s. VESELÝ, P., ZEMAN, L.Energetická hodnota trvalých travních porostů v průběhu pastevního období. In: 7th International Symposium Forage Conservation. Nitra: VÚŽV Nitra, p. VESELÝ, P., ZEMAN, L. Stanovení nutriční hodnoty trvalých travních porostů při pastvě skotu. In: Aktuální problémy šlechtění, zdraví, růstu a produkce skotu. 1. vyd. České Budějovice: Scientific Pedagogical Publishing, s. ISBN VESELÝ, P. Metoda využití etologických snímků pro hodnocení nutriční hodnoty pastevních porostů. In: Produkce a využití objemných krmiv. Brno: MZLU v Brně, s. 80. ISBN VESELÝ, P., ČECHOVÁ, J. Specifikum hodnocení vegetace při pastvě ovcí na Mohelenské hadcové stepi. In Kábrtovy III. dietetické dny. Brno: Veterinární a farmaceutická univ., 1999, s ISBN VESELÝ, P., ČECHOVÁ, J. The specificity of assessments in vegetation grazed by sheep in the Mohelenská serpentine steppe. Veterinary Medicine - Czech. 2000, vol. 45, p VESELÝ, P. Vliv teploty na etologii pastvy ovcí v NPR Mohelenská hadcová step. In 28. etologická konference, Račkova Dolina: SPU Nitra, 2001, s ISBN VESELÝ, P. Výživná hodnota porostů NPR Mohelenská hadcová step před obnovenou pastvou. In Dni výživy zvierat, SPU v Nitre: Nitra, 2002, s ISBN VESELÝ, P., ČÁP, J. ŘEPKA, R. Specifikum hodnocení vegetace po pětileté pastvě ovcí na Mohelenské hadcové stepi. In VI. Kábrtovy dietetické dny, Brno, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2005, s ISBN x 16

18 Dynamika dominant travinobylinných společenstev pod tlakem pastvy na příkladu tří monitorovaných ploch v NPR Mohelenská hadcová step Úvod Ing. Radomír Řepka, Ph.D. 1), Jaroslav Čáp 2) 1) MZLU v Brně ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie 2) AOPK ČR středisko Brno Managementové zásahy a návrat k pastvě v NPR Mohelno byly určitým revolučním zvratem v přístupu ochrany přírody pro tuto výjimečnou jihomoravskou lokalitu. Jejich cílem nebylo nic menšího než udržení či zvýšení druhové diverzity na plochách již několik desetiletí kolonizovaných borovicí lesní. Sledování dynamiky floristického složení na monitorovaných plochách v ploché (pastvinné) části NPR probíhalo od r paralelně s průzkumem stanovištní variability obsahu energie, organických i minerálních živin v pasených porostech (Veselý 2002 a, b). Cílem naší práce bylo získat fytocenologický materiál z odlišných typů vegetace horní ploché části NPR a sledovat tak změny floristického složení v časové řadě, v závislosti na pastvě ovcemi. V práci jsou zhodnoceny změny v pokryvnosti dominant 3 vybraných monitorovaných ploch s odlišnou vegetací v závislosti na tlaku pastvou ovcemi. MATERIÁL A METODIKA Vegetace byla sledována celkem na 9 trvalých plochách s určitou odlišností floristického složení. Jednak byly sledovány plochy vzniklé na kdysi oraných plochách znovu zarůstaných termofilními druhy, jednak plochy polopřirozené travinobylinné vegetace v horní (ploché) části NPR vzniklé dřívějším managementem. Taktéž byla sledována plocha po smýcení porostu borovic, kde proběhla sukcese travinobylinného porostu přes všechny fáze. Fytocenologické snímky byly zhotoveny 2 x ročně (před pastvou a po pastvě) na monitorovaných (trvalých) plochách pomocí Domin-Hadačovy 11členné odhadové stupnice. Souběžně byla sledována dynamika dominant na 3 vybraných plochách pomocí mikromap. V této práci byly použity hodnoty pokryvnosti vybraných dominant a to průměry obou zápisů - jarního i podzimního. VÝSLEDKY Celkové hodnocení naší práce nebylo ještě publikováno, pouze malá část s příkladem dynamiky dominant společenstva metodou mikromap, probíhající při pastvě ovcemi (Čáp a Řepka.). Výsledky zde publikované byly vybrány jako příklad sledování pokryvnosti dominant ve 3 odlišných typech vegetace v NPR na pýrovém, ovsíkovém i stepním ladu. Počáteční stav může být považován za stav před počátkem pastvy, kdy porosty obsahovaly množství stařiny. Ovce působily svým okusem na vegetaci 4-6 týdnů v období květen-červen. Není pochyb o tom, že ovce jednotlivé druhy selektovaly a výrazně tak ovlivňovaly dynamiku společenstev. Plocha č. 1 pýrové lado Popis: Dříve oraná, nyní termofilními druhy znovu zarůstaná plocha na okraji NPR. V počátečním stavu s dostatkem stařiny a dominancí Elytrigia repens. Ovce způsobily rychlý počáteční pokles dominance pýru a Fragaria viridis. Především pro svoji chutnost jsou oba druhy vyhledávány v porostech v prvním sledu. Pýr měl v dalších letech mírně vzrůstající tendenci pokryvnosti. V r po silném letním přísušku, který měl významný vliv na mnoho druhů na pastvinné stepi NPR, pokryvnost pýru výrazně klesla a ustálila se na poměrně nízké úrovni. Pýr pod tlakem pastvy ovcí a při edaficko-mikroklimatických podmínkách panujících na lokalitě prokázal svoji jednoznačnou příslušnost k mezofilním druhům avšak s vysokou tolerancí ke kontinentálnímu průběhu vegetačního období. 17