Rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinou

Transkript

1 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinou Seminární práce z předmětu Lingvistická propedeutika Dorina Mulla 1. ročník JVES Prosinec 2014

2 Obsah ÚVOD Albánština Původ Dialekty Standardizace Výpůjčky Kosovská vs. Standartní albánština... 9 ZÁVĚR

3 ÚVOD Cílem této práce je uvést četné rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinou. Na začátku mé práce se budu zabývat albánským jazykem, původem Albánců, kde uvedu dvě hlavní teorie. Neopomenu ani albánské dialekty a jejich charakteristiku a také slovní zásobu. Na závěr jsem vytvořila dvě tabulky, kde jsou rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinu vidět velmi zřetelně. Vybrala jsem si toto téma, protože mi je velmi blízké, sama hovořím kosovskou albánštinou. Nejvíce jsem čerpala z knihy Dialektologjia (Gjinari, 2003) a také z knihy Albánština: lingvistický pohled (Gramelová, 2014). 3

4 1 Albánština Albánský jazyk neboli Gjuha shqipe je jazyk, kterým hovoří lidí na světě. Řadí se mezi indoevropské jazyky, v nichž tvoří samostatnou větev. Hlavními oblastmi jsou Albánie (cca 3,5 mil. obyvatel) a Kosovo (cca 2 mil. obyvatel). Pak tu jsou samozřejmě velmi staré albánské menšiny žijící v Srbsku, Černé hoře, Makedonii, Řecku a v jižní Itálii. Dnešní ekonomická situace, jak v Albánii tak i v Kosovu, zavedla Albánce i do Spojených států amerických, Velké Británii, Německa, Švýcarska, Rakouska, Norska, Švédska a samozřejmě i do České republiky atd. Oficiálním jazykem Albánie je albánština od roku 1912, kdy Albánie získala nezávislost a u Kosova až od roku Název, pod kterým jsou Albánci na světě známí čes. Albánec, řec. Αλβανός, lat. Albanus, angl. Albanian, něm. Albaner, fran. Albanais, turec. Arnavutlar apod. pochází z názvu ilyrského kmene Albanů, kteří sídlily na území dnešní Albánie. Byzantští Řekové používali pro Albánii označení Arvanon, z něhož pochází i varianta albánského etnonyma Arvanitas (řec. Αρβανίτης) označující autochtonní albánskou menšinu v Řecku. Turci tuto variantu zkomolili na Arna(v)ut را),(دوان přičemž pro Albánii používali slovo Arna(v)utluk. Samotní Albánci ještě na začátku minulého století vnímali toto slovo jako velmi urážlivé, zatímco dnes je neutrální, bez negativních konotací. V jižních částech albánského jazykového prostoru proběhla ještě rotacizace souhlásky n, a tak vznikla varianta arbër. Ve středověku nazývali Albánci svou zemi Arbën/Arbër nebo Arbëni/Arbëri. Rozšířením původního Arbër o sufix vyjadřující geografickou příslušnost vznikla varianta arbëresh, která se dodnes zachovala u albánské menšiny v jižní Itálii, zatímco nerotacizovanou variantou arbënesh se označuje albánská komunita v okolí chorvatského Zadaru (Surovčák, 2013, s. 38). Později však, asi v 17. století, bylo toto slovo u Albánců nahrazeno výrazem shqip, což v doslovném překladu znamená srozumitelný, správně a od něho jsou pak odvozeny výrazy jako Shqipëtar ( Albánec ), Shqipëria ( Albánie ), Gjuha Shqipe ( Albánský jazyk ). S tímto výrazem se samozřejmě můžeme setkat i v jiných jazycích jako například v srbštině šiptar Srbové takto označovali kosovské Albánce a je tedy tento výraz chápán jako urážka. Chci se tu zmínit i o albánské menšině žijící v Itálii. Nazývají se Arbrešové (alb. Arbëresh), zachovali si tedy starší etnonymum. Do Itálie uprchli v 15. st. před tureckou invazí a dodnes žijí v jižní Itálii, konkrétně v Apulii, v Basilicatě, v Kalábrii a na Sicílii. Arbrešové jsou na svůj původ velmi hrdí, zakládají si na dodržování tradic ale hlavně na zachování svého jazyka, na jeho čistotě. Jejich jazyk pochází z toskského 2 dialektu a standartní albánštině není moc podobný, zachoval si totiž řadu archaismů a má mnoho italských výpůjček, což je jasné. Jejich dnešní počet se odhaduje na 100 tisíc obyvatel 3. Na webových stránkách Roberta Elsieho 4, známého albanisty, jsou nahrávky albánských mluvčích z různých míst s různými dialekty. Jsou tam i nahrávky Arbrešů. Je obecně známo, že Albánci jsou na svůj jazyk velmi hrdí. Vyplývá to už z názvu Gjuha shqipe, což v doslovném překladu znamená srozumitelný jazyk a shqipëtar je tedy ten Albánština má dva základní dialekty gegský (gegë) a toskský (toskë). V češtině nejsou tyto výrazy zcela ustáleny. Odkazuju se tedy na významného českého albanistu Pavla Hradečného, který tyto dva dialekty v češtině používá s příponou ský

5 co mluví srozumitelně. 1.1 Původ Původ albánského jazyka není zcela jasný. Existují proto různé teorie. Nejznámější a nejoblíbenější teorií je, že albánština pochází z ilyrštiny. Ilyrové byli starověký národ, který obýval území na západní části dnešního Balkánského poloostrova, tedy i na území dnešní Albánie. Tuto teorii poprvé použil historik Johannes Thunmann (Thunmann, 1774). Dodnes je toto téma velmi aktivní mezi historiky, jak zahraničními tak i albánskými. Zabýval se jim také známý český albanista Pavel Hradečný, který ve své knize Dějiny Albánie (Hradečný, 2008, 44) tvrdí: Tezi o ilyrsko-albánské kontinuitě je možno označit za zřejmě nejadekvátnější a nejvěrohodnější interpretaci procesu etnogeneze Albánců. Současně je třeba mít trvale na zřeteli, že se jedná o hypotézu (byť nejpravděpodobnější), kterou nebude možno s ohledem na absenci psaných dokumentů, nedostatečný stupeň poznání ilyrského jazyka a omezenou vypovídací schopnost archeologického i etnografického materiálu s definitivní platností a se stoprocentní jistotou nikdy dokázat. Zde je jasné, že tuto teorii nijak nezpochybňoval. Dále bych chtěla zmínit i teorii německého filologa Gustava Weiganda, který jako první zavrhnul hypotézu o ilyrsko-albánské kontinuitě a namísto toho přišel s myšlenkou, že jsou Albánci potomci Thráků. Thrákové byli skupinou kmenů, kteří obývali východní část dnešního Balkánského poloostrova (část dnešního Bulharska, Řecka a Turecka). Svojí teorii podporoval argumentem, že albánština nemá vlastní námořní terminologii a tudíž Albánci nemohli žít v blízkosti moře jak je tomu u Ilyrů. Albánci na celém světě nepřijímají jinou tezi než tu o Ilyrech. Tuto teorii podporuje fakt, že své potomky pojmenovávají starými ilyrskými jmény Teuta, Ilir, Iliriana, Agron, Arbër, Albana, Taulant apod. Obrázek 1 Zde na mapě je modře vyznačené území, kde se v předřímském období vyskytovali Ilyrové respektive jejich kmeny. 5

6 1.2 Dialekty Albánština má spoustu dialektů. Pojedete-li napříč celou Albánii, tak zjistíte, že co město to jiný dialekt. To samé platí i pro Kosovo. Přesto však existují dva základní dialekty. Na severu od řeky Shkumbin je to gegský dialekt (alb. gegë) a na jihu toskský (alb. toskë ). Tudíž hranicí těchto dvou základních dialektů je řeka Shkumbin, která protéká horizontálně střední Albánií. Tyto dialekty se dále dělí na subdialekty: gegský severovýchodní, gegský severozápadní, gegský jižní; toskický severní a toskický jižní subdialekt (Gramelová, 2014, s. 15). Obrázek 2 Gegským dialektem se hovoří v Kosovu, v Makedonii, v Černé hoře a na severu Albánie. Toskským na jihu Albánie a v části Řecka. Rozdíly mezi gegštinou (dále jen G) a toskštinou (dále jen T) je hlavně ve fonetice, morfologii a v lexiku. Pro G jsou charakteristické nosové samohlásky (nazály- â, ê, î, ô, ŷ, û ), kdežto u T jsou jen samohlásky ústní (Gjinari, 2003, s. 157). Hned uvedu pár příkladů: T G česky hiri hîni popel zëri zâni hlas syri syni oko 6

7 Rozdíl je i v používání hlásky / ë /. Oblíbená je velmi u T, kdežto G jí velmi často nahrazuje nosovou samohláskou / â /. Zde je pár příkladů: T G česky bëj bâj dělám lëm lâm nechat hënë hân měsíc T je velmi charakteristická v rotacismu. G ne, ta si zachovala souhlásku / n / mezi samohláskami (Gjinari, 2003, s. 153). T G česky rëra râna písek bëra bâna udělal dimri dimni zima Skupinové souhlásky / mb /, / nd /, / ng / v G chybí. Místo toho to zkrátili na / m / a / n /. Jako například u těchto slov: T G česky vendi vêni místo mbeta mêta zůstal ndalu nâlu zastav se 7

8 1.3 Standardizace Albánština má dva základní dialekty, které jsou si v mnohém odlišné. Proto bylo nezbytné vytvořit tzv. jednotný jazyk, který by národ využíval například ve školství, v literatuře nebo na úřadech apod. Standartní albánština je používána od roku 1972 a jejím základem je převážně toskský dialekt. Na začátku, kdy se hovořilo o standardizaci tak byl jako základ vzat gegský dialekt ale později (za vlády Envera Hoxhi) se to změnilo a za základ by vzat toskský dialekt. Bylo to tím, že komise, která o tom rozhodovala, byla složena převážně z mluvčích toskského dialektu. 1.4 Výpůjčky Jako každý jiný jazyk, i albánština byla ovlivněna řadou jazyků a má mnoho přejatých slov. Přejatá slovní zásoba pochází z jazyků, se kterými byla albánština v kontaktu. Samozřejmě tyto jazyky neovlivnily albánštinu rovnoměrně. Míra vlivu je dána nejen intenzitou a délkou trvání kontaktu, ale také prestiží kontaktního jazyka (Gramelová, 2014, s. 75). Latinismy pronikly v 1. st. n. l., kdy latina byla velmi používaným jazykem, zejména v administrativě, architektuře, medicíně (trup, faqe, flokë, lepur, qytet, këmbë, mjek, shok, qepa, varfër, mbret/ tělo, tvář, vlasy, zajíc, město, nohy, lékař, přítel, cibule, chudý, král ). Grecismy pronikly v 8. st a dodnes si zachovali názvy zemědělských plodin (qershi, pjepen, laken, portokall/ třešeň, žlutý meloun, zelí, pomeranč ), a další názvy například z řemesel (fis, lajm, flamur, pronar, i pastër/ kmen, zpráva, vlajka, majitel, čistotný ). Slavismy pocházejí ze srbštiny a bulharštiny. V kosovské albánštině jich najdeme mnoho a je jasné proč (Srbové dodnes tvrdí, že Kosovo je součást Srbska). Jsou to převážně výrazy v domácnostech, zemědělství, společenství (qekiq, gozdha, macë, obori/ kladivo, hřebík, kočka, zahrada). Turcismy pronikly v 15. století spolu s Turky na Balkán. Turcismy se netýkají jenom albánštiny ale i například srbštiny, bulharštiny, chorvatštiny a dalších balkánských zemí. Výrazy, které se dodnes zachovali, jsou z oblasti domácnosti, administrativy, kuchyně apod. (jastek, çarshaf, baba, xhaxha, inati, pengjere sahati, tepsi, xhepi, xhezva, llokum, muhabet, serm, mëhallë/ polštář, matrace, táta, strýc (z tátovi strany), vztek, okno, hodiny, velký plech, kapsa, džezva (nádoba, pomocí níž se vaří kafe), lokum (sladkost), rozhovor, stříbro, čtvrť ). 8

9 2 Kosovská vs. Standartní albánština Kosovská albánština je velmi odlišná od standartní, je to dáno samozřejmě tím, že je rozdíl v dialektu (Kosovská má G zatímco standartní T), tudíž mluvčí kosovské alb. používají hodně nosových samohlásek, nepoužívají skoro vůbec hlásku /ë/ a také nemají v oblibě /r/ jak je tomu u standartní albánštiny. Ba naopak, kosovští Albánci si jazyk velmi zjednodušují, zkracují slova anebo si vytvářejí úplně novou slovní zásobu. Vytvořila jsem takovou tabulku, kde tyto rozdíly budou vidět. Standartní albánština Kosovská albánština překlad dushi tushi sprcha viza vija čára embëlsira âmelsina dezert ka rënë shiu ka ra shi pršelo do të bëj kam me bâ udělám to është âsht, osht je Si je? Qysh je? Jak se máš? Çfarë bën? Çka po bon? Co děláš? luleshtrydhe dredhza jahoda gjalpë tlyn, margarin máslo patate kompir brambora qumësht tombël, tâml mléko akoma hala ještě xhaxha axha strýc lartë nalt nahoře tomate patligjon rajče 9

10 Standartní albánština Kosovská albánština překlad dhoma soba pokoj sobë shporeti trouba vajza goca, qika dívka dyzet kâtêrdhjet čtyřicet mur zid zeď punoja punojsha pracoval jsem shifemi shihemi uvidíme se unë une já blerë ble koupit këndoj knoj zpívám hapur hap otevřený emër emën jméno gjë gjâ věc asgjë kurgjo nic pastaj mandej potom gjel deti çuran krocan zog zok pták vaj voj olej var vor hrob grua grue manželka mua Mu mě mbret Mret král ndryshim Nryshim změna 10

11 ZÁVĚR 11

12 BIBLIOGRAFIE DEMIRAJ, Shaban. Gjuha shqipe dhe historia e saj. Tiranë: Shtëpia Botuese e Librit Uni- versitar, GJINARI, Jorgji a Gjovalin SHKURTAJ. Dialektologjia. Tiranë: Shtěpia Botuese e Librit Universitar, ISBN GRAMELOVÁ, Lucie. Mluvnice albánštiny. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2008, 78 s. Knihovnicka.cz. ISB GRAMELOVÁ, Lucie. Albánština: lingvtistický pohled. Praha: Jaroslav Gramel, ISBN HRADEČNÝ, Pavel, Ladislav HLADKÝ, Virgjil MONARI, František ŠÍSTEK a Pavla HRADEČNÁ. Dějiny Albánie. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 716 s. Dějiny států. ISBN SUROVČÁK, Martin. Základy albanistiky. Brno: Masarykova univerzita, ISBN Obrázky: 1) 2) _Albanian_language.jpg 12