Přechod Moravskoslezských Beskyd

Transkript

1

2 Přechod Moravskoslezských Beskyd Motivem této cesty (kromě zopakování si poznání překrásné palety hor ve východním cípu Moravy při hranicích s Polskem a Slovenskem) byla závěrečná příprava na poutní cestu začátkem května do španělského Santiaga de Compostella s Mirkem Jiranem. Témuž cíli byla přizpůsobena i příprava programu na zimní přechod Beskyd na lyžích a sněžnicích začátkem února čtvrtek Mosty u Jablunkova (490) Skalka (932), Turist. chata 4 km Kostelky 5 km Velký Polom, Kamenná chata 6 km možnost ubytování v zimě tel Muřínkový vrch, kaple z r ,5 km Malý Polom 15.5 km Bílý Kříž (943) 21.5 km, se zacházkou skutečných 23 km Už v 5.33 hod. jsme odjeli z Jičína vlakem přes Hradec Králové do Pardubic a odtud mezinárodním rychlíkem IC Kysuca do slovenské 1

3 Čadcy a odtud zpět na Moravu do Mostů u Jablunkova, kde jsme ve hod. začali pěší přechod hřebene Beskyd mezi Morávkou a Olší podél slovenské hranice zalesněným terénem. Příště asi raději vystoupit 2

4 v Třinci, zde oběd a pokračovat ve hod. do Mostů u Jablunkova. Jízdné na IN kartu 181 Kč + 8 Kč. Za oblačného počasí, jen s mírným větrem, a teploty kolem 10 C jsme začali strmě stoupat od nádraží velmi kamenitou cestou na Skalku. Kolem převážně smrkové vzrostlé stromy a jen málo výhledů do okolí. 3

5 Malé občerstvení na terase Kamenné chaty bylo již na slunci ve 4

6 společnosti několika cyklistů na horských kolech. Dále vedla cesta velmi zvlněným terénem nahoru a dolů a hlavně byla rozmáčená s mnoha brody, mokřadly a bažinami a nebylo snadné je přecházet; do jedné z nich se Mirek zabořil, neboť šel stále první a udával velmi rychlé tempo; místy byl na cestě ještě sníh. S těžkými batohy s jídlem a pitím to dalo pořádně zabrat. 5

7 Za celý den jsme nastoupali více jak 1000 metrů! Při sestupu na Bílý Kříž jsme poprvé viděli Lysou Horu (1323), dominantu Beskyd, ale to už 6

8 bylo po 6 hod. večer. Na Bílém Kříži je trojmezí třech zemí: Slezska, Moravy a Slovenska. Ubytovali jsme se v soukromí horské chaty Sulov, chatasulov@seznam.cz, která byla uzavřena; za malý pokoj v suterénu a sprchu jsme zaplatili každý 300 Kč, ale byla to jediná možnost v době, kdy zimní sezóna skončila a letní ještě nezačala. Chutnala nám vlastní teplá večeře zrovna jako pivo v restauraci, kde nás obsloužili, přestože jsme byli jediní hosté. Za celý den se nám podařilo čtyřikrát přehlédnout turistickou červenou značku a tak jsme se pokaždé vraceli, jednou dokonce strmě vystoupali až na vrchol Velkého Polomu, což dalo navíc celkem min. 1,5 km pátek - Bílý Kříž chata Doroťanka 3 km - Konečná (867) Bobek 10 km Hluchavka 13 km Beskyd 16,5 km - Masarykova chata 18,5 km Bumbálka (859) 20 km Třeštík 22 km Hlavatá 25 km Ráno bylo slunečné, modrá obloha, ale teplota kolem 0 C, neboť kaluže v této výšce byly zamrzlé. Byl odtud výhled na Malou Fatru a Západní 7

9 Tatry. Již v 7.15 hod. jsme pokračovali celý den podél slovenské hranice po nejhezčí hřebenovce Beskyd, stále ve výšce 800 m n.m., občas i více, většinou po loukách, ale už s výhledy a větším počtem osad či roztroušených domů po stráních. Jde o oblast Zadní hory a Grúň. 8

10 Zastavili jsme se v obci Konečná, kde je jediná prodejna na cestě, 200 m od hranic; zde jsme si nakoupili a občerstvili se na další cestu, která byla celý den velmi členitá a tak to bylo za celý den znovu 1000 výškových metrů. Provizorní oběd jsme si připravili u chaty Kmínek, neboť zde točili pivo, náš nejčastější nápoj; 9

11 Mirek se cestou naučil pít více piva než je zvyklý a navíc má raději červené víno. Na Bumbálce v hotelu jsme si objednali palačinky s ananasem, Mirek ještě presso a já 10

12 měl poslední víno chardonnay. Pozn.: doplňuji spojení na hotel pro případné ubytování při zimním přechodu; tel , mobil , Dále spojení na další chatu při 11

13 cestě, tj. chata Třeštík (byla nyní mimo provoz), tel , ubytování nabízejí za 230 Kč. My jsme se však ubytovali v další osadě Hlavatá, Keltská salaš Ebeka, tel , kam jsme sestoupili bukovým lesem. Ubytování jsme si 12

14 domluvili den předem telefonicky, ale nebylo snadné se do ní dostat, resp. ubytovna byla otevřena, ale nikdo v ní. Trpělivý Mirek se nakonec telefonicky spojil s majitelem, kterého probudil ze spánku v restauraci a ten zase svoji partnerku, která spala na ubytovně, hned vedle vchodu. Včera se trochu opili, ale nakonec nás za 300 Kč/osobu ubytovali v ubytovně dosti vybydlené, ale nakonec zprovoznili i sprchu a donesli teplomet na vyhřátí pokoje. Nabídli nám kuřecí polévku a pivo, Mirek ještě objednal rundu becherovek a fernetu, též pro majitele salaše, a dlouho jsme poslouchali jeho vyprávění o své existenci. Byl to trochu exot, 54 let; o jeho starší partnerce raději ani nepíši sobota Hlavatá(420) Kladnatá 3 km Martiňák Pustevny (1010) 16,5 km Radegast 18 km Radhošť (1129) 20,5 km Černá hora (885) Pindula, Rožňovské sedlo (548) penzion směr Rožnov, cca 1,4 km u paní Matyášové, tel , celkem 27 km; večer do restaurace na večeři a zpět; celkem 28 km. 13

15 Opět překrásné slunečné ráno, ale mnohem tepleji než včera. Už v 7.15 hod. jsme začali stoupat na Radhošťské Beskydy na chatu Martiňák. Cesta smrkovým lesem byla opět členitá, ale již širší a méně kamenitá, občas lesní, hlinitá, mnohem příjemnější než předchozí dva dny. Výstup na Pustevny byl nejprve prudký kamenitou cestou lesem, ale čím jsme se dostávali výše, převládaly už buky; část vedla po asfaltové silnici, kterou využívají hlavně cyklisté, ale mnoho jsme jich nepotkali. Poslední část vedla již jen bukovým lesem a dokonce občas jsme přecházeli po zmrzlém sněhu, spíše ledu. 14

16 15

17 Už pár minut po jedenácté hodině jsme viděli rekonstruované secesní dřevěné stavby od architekta Dušana Jurkoviče, ovlivněné lidovou architekturou na Pustevnách. Na terase hotelu jsme poobědvali a dlouho 16

18 odpočívali, neboť počasí bylo překrásné. Bylo tu však mnoho lidí, nikoliv turistů, neboť většinou přijeli lanovkou z Frenštátu pod Radhoštěm nebo 17

19 auty, na motorkách, dokonce i autobusem, a jen málo na kolech a ještě méně jich asi přišlo pěšky jako my. Stejně moc frekventovaná byla cesta k 1,5 km vzdálenému Radegastu, kde je socha boha úrody, stád a pohostinství, ztvárnění býčí hlavy, roh hojnosti a valašské krpce. Trochu méně lidí už pokračovalo na nejvýznamnější horu v Beskydech Radhošť, kde jsme si dopřáli opět delší zastávku na slunci s orosenou sklenicí piva Radegast a Mirek si dal jako vždy po obědě svou oblíbenou kávičku, většinou presso s mlékem. 18

20 Výhled na Jeseníky, Javorníky, Malou Fatru a Západní Tatry byl trochu zastřený, neboť byl trochu opar z velkého tepla, skoro 15 C v nadmořské výšce 1128 m. Sestup přes Černou horu byl příjemný, neboť část byla po zatravněné sjezdovce 19

21 a zbylá část do Pinduly hustým bukovým lesem; jen posledních asi 200 m bylo velmi příkrých. Předtím jsme si však dopřáli ještě delší zastávku na vyhřátých lavicích uprostřed lesa, kde bylo překrásně - veliká pohoda. 20

22 Na Zbojnické kolibě jsme si dopřáli poslední odpočinek u tekutého chleba a k večeru sestoupili do předem objednaného penzionu směrem k Rožnovu. Překrásný stylový dům a příjemná paní Matyášová nás už vítala a uvedla do hezky zařízeného pokoje s veškerým komfortem. Domluvená cena 300 Kč za osobu byla spíše symbolická za krásné prostředí, které jsme si užívali. Na večeři jsme došli do blízké restaurace a byli jsme nadmíru spokojeni s výbornou kvalitou a chutí jídla i obsluhou. 21

23 snídani v 6.30 hod. opustili pěkný penzion směrem ke Zbojnické kolibě a odtud od samého rána za slunečného počasí už prudkým stoupáním na Malý Javorník. Mirek nasadil opět ostré tempo, neboť chce být vždy neděle Pindula - Malý Javorník (810) 4,5 km - Kaminárka 860) 6,5 km - směr Rožnov po modré a zpět 9 km pod hřebenovkou Dlouhá Krátká Huštýn Trojačka 21 km Hostašovice 25 km Večer nám Jitka z Jičína sdělila možnost spojení z Hostašovic ve hod. do Valašské Meziříčí a odtud mezinárodním rychlíkem Košičan ve 13.11hod. a tak jsme vstali už v 5.30 hod. a po dobré 22

24 a všude včas a tak sice na lehko oblečeni jsme trička propotili za chvilku. Z Malého Javorníku jsme po chvilce ztratili červenou značku, ale Mirkovi se strmé stoupání na Kaminárku tak zalíbilo, že upozornění, že značka chybí, vůbec nebral na vědomí, a tak jsme brzo vystoupali na samotný vrchol. Musím přiznat, že cesta byla sice bez značky, ale vyšlapaná tak silně, že by zmátla každého. Však jsme také brzo přešli na modrou značku, ale bohužel se vydali nesprávným směrem do Rožnova. Zjistili jsme to až po 1,5 km chůze u rozcestníku a tak jsme se vrátili a začali sestupovat po asfaltové silnici správným směrem, ale nikoliv po hřebenu Veřovických vrchů, ale pod ním. Cesta byla relativně pohodlná ale delší, chyběly výhledy a byla trochu monotónní; tvrdý podklad nebyl zrovna nejlepší pro znavené nohy z předchozích dnů. Naštěstí poslední 4 km jsme šli už lesní travnatou cestou v bukovém lese. Vyšli jsme v Hostašovicích přímo u hospůdky Na hájovně, kde jsme doplnili hlavně 23

25 tekutiny. Odtud už to bylo jen 1,5 km na blízké nádraží, kde jsme putování ukončili. Následoval malý oběd ještě z vlastních zdrojů a vlakem odjezd do Valašského Meziříčí, rychlý přestup na IC Košičan a po půl čtvrté už jsme vystupovali v Pardubicích. Zakoupili jsme místní perník pro své doma a vlakem 24

26 ukončili cestu v Hradci Králové; za jízdné jsme zaplatili každý jen 118 Kč, zatímco doprava autobusem do Jičína stála 55 Kč + 15 Kč za zavazadlo. Dvacet minut před šestou hodinou večer jsme už vystoupili doma v Jičíně, což bylo neskutečně rychlé spojení, zvláště, když jsme kolem oběda byli ještě v lesích překrásných Beskyd. 25

27 Celkem jsme za 2 půldny a 2 dny našlapali 101 km, ale dosti náročných, ale za překrásného počasí. Celý čtyřdenní výlet nás stál každého cca 1950 Kč, tj. doprava, ubytování a stravování + nějaké jídlo a pití z domova. Mirek byl více jak vyrovnaným partnerem a dokázal, že je na pouť do Santiaga dlouhou cca 800 km velmi dobře připraven a tak se na cestu moc těším. V Jičíně napsal Fotky předal Mirek téhož dne po obědě. Ivan Jitka Press Jičín Copyright Jitka