Moábská Rút řekla Noemi: "Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně." Noemi jí odpověděla: "Jdi má dcero.

Transkript

1 Rut3 Moábská Rút řekla Noemi: "Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně." Noemi jí odpověděla: "Jdi má dcero." Rt2,2 Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi. Rt2,3 To je ekumenický překlad. Snad tu mohu přiznat své rozpaky, že se mi trochu příčí ta poněkud bezbožná formulace shodou okolností... Raději přečtu podání kralických překladatelů:...přihodilo se pak, že přišla na díl pole toho, kteréž přináleželo Bózovi, jenž byl z čeledi Elimelechovy. Rút2,3kral. Tuto situaci si můžeme představit tak, že prostě krásná mladá cizinka kráčí některou z betlémských ulic ven z městečka někam na pole. A vlastně ani sama nemá tušení, kam by bylo nejlepší jít. Pole byla všude kolem a tak vlastně ani moc nezáleželo na nějakém výběru. Ano, z pohledu Rút to byl poněkud náhodný výběr. Není tu nejmenší náznak, že by měla někam konkrétně namířeno, nebo že by jí třeba Noemi něco konkrétního poradila. Ale byla to opravdu jen náhoda, či kulantněji řečeno shoda okolností? Polidsku snad, ale věřím tomu, že z Božího pohledu tu byl záměr. Bůh viděl srdce této dívky a viděl také srdce Bóza. A nejen to, další historie nám odhaluje, že Bůh si tyto dva lidi vyvolil, aby se podíleli na rodokmenu Mesiáše! Když se hovoří o Boží vůli, někteří lidé se tváří, že na její poznání je třeba mít od Pána Boha nějaký telegram nebo zvláštní poselství jakoby mystického charakteru... Ano Bůh ve SZně ale i později a vlastně až do dnešní doby různými způsoby mluví do srdcí a životů lidí, kteří pro něho žijí a kteří jej milují (často i do životů těch, kdo pro něj moc nežijí, že ano...). Ale ne vždy musíme Boží vůli vyhledávat nějakým křečovitým způsobem. Někdy v některých věcech to Boží vedení probíhá i velmi prostým způsobem třeba tak, že člověk normálně žije, normálně slouží a přitom má srdce otevřené pro Pána... A on sám, často aniž bychom to tušili, připravuje pro nás zvláštní věci, které náš život velmi obohatí a které také budou k Boží chvále... To je případ naší milé Rút ve věci hledání vhodného pole pro sbírání klasů k vlastní obživě... Kdybyste se jí zeptali, jestli jde na to správné pole, byla by asi hodně překvapená a nevěděla by o čem to mluvíte. Ona ve své ochotné píli jde za obživou podle toho jak to umožňuje Boží zákon. A to je vše... Ano, a to je z její strany vše... Zbytek má ve svých rukou sám Bůh... A to stačí, protože Rút mu oddala svůj život a vyznala to také svými ústy. Vzpomínáte si jak prohlásila: Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! To byla upřímně míněná slova plynoucí ze srdce. A Hospodin se k nim přiznal! Někomu to pokračování našeho příběhu z knihy Rút může připadat poněkud pohádkové. Ale nutno říci, že Boží skutky a Boží zásahy do našich životů někdy při přehlednutí z určitého časového nadhledu taky vypadají docela nepochopitelně, skoro docela pohádkově... Tu přišel z Betléma Bóaz a pozdravil žence: "Hospodin s vámi." Odpověděli: "Hospodin ti žehnej." Rt2,4 Snad je to úplně normální, že majitel pole přichází na ženci

2 na pole, aby se podíval, jak vypadá obilí a jak probíhají práce. Všimněme si, co udělal, když za ženci přišel. Nejprve je pozdravil. A to nikoli pozdravem ledasjakým... "Hospodin s vámi." Pravda, když se jakýkoli byť sebekrásnějíší výrok stane prázdným návykem, jen frází, nebo třeba jen zdvořilostním pozdravem je to špatné. O Bóazovi se však dozvíme ještě další věci, a ty nám dovolí předpokládat, že tohle jeho pozdravení není jen prádznou frází, ale srdečným pozdravem či přáním, a nebo provoláním skutečnosti: "Hospodin s vámi." Podobně laděná je také odpověď ženců: "Hospodin ti žehnej." Náš americký kazatel, který nás v těchto pořadech doprovází k tomu dodává, že podobné pozdravy nebo dokonce podobné upřímně míněné vztahy dnes nejsou mezi zaměstnavateli a zaměstnanci zvykem... Podravy a vztahy, které můžeme v současné době pozorovat tak říkaje "v reálu", jsou obvykle velmi povrchní a především velmi bezbožné! Mezi Bóazem a jeho služebníky to však bylo docela jiné... Bóaz tedy přehlíží pole, snopy, pracovníky a nevím co ještě a zjišťuje přitom, že se tu pohybuje jakási neznámá mladá žena či dívka... Nevím, jestli Bóazovi služebníci sami od sebe uskutečňovali to, co jsme si citovali z Božího zákona o pravidlech pro žeň. Myslím, že ano. Kdyby totiž sbírali klasy příliš důsledně, nic by nezůstalo na zemi pro Rút. Ale Rút měla co sbírat, proto na tom poli s nimi zůstala. A v důsledku toho se také s ní setkává nyní Bóaz... Bóaz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: "Čí je to dívka?" Rt2,5 Služebník, který dozíral na žence, odpověděl: "To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí. Rt2,6 Optala se:»mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?«jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla." Rt2,7 Tolik tedy svědectví nezaujatého člověka, Bóazova služebníka, který se s Rút setkal na poli vlastně jako první. Jak úžasné svědectví! Z toho, co ten služebník Bóazovi povídá, můžeme cítit přemáhající zvořilost, pokoru a něhu v chování Rút... Zajímavé je, že ten služebník ji Bóazovi popisuje jako moábskou dívku, která se vrátila s Noemi z Moábských polí. Znamená to, že on sám se Rút vyptával, kdo vlastně je a odkud pochází... Není pochyb o tom, že na samotného toho Bóazova služebníka na první pohled zapůsobila. Jeho svědectví je totiž výhradně kladné... Především je zde zmínka o tom, že než začala sbírat klasy (což jí Boží zákon výslovně dovoloval), zdvořile a pokorně se zeptala, zda vůbec může nyní na tomto poli tuto činnost vykonávat. Ta otázka svědčí o její pokoře, svědčí o tom, že se vším všudy přijala svou pozici chudé vdovy v Izraeli. Nesnaží se žádným způsobem upoutat svou pozornost... Další věc, kterou tu vidíme: Rút přišla už ráno a ve sbírání klasů vytrvala po celou dobu jako ženci, jen si trochu odpočala. To svědčí o její píli a vytrvalosti, což je vzácná vlastnost, která dnes není až tak moc obvyklá. Píle a vytrvalost není o nic více obvyklá, než přirozená zdvořilost a pokora, než zdravé sebehodnocení... Bóaz tedy vyslechl zprávu služebníka dohlížejícího na žeň a

3 zřejmě zaujat tím, co slyšel, vstupuje do děje osobně: Bóaz oslovil Rút: "Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. Rt2,8 Nemyslím si, že by takoví paběrkovači byli běžně na polích vítáni. Spíš si myslím, že byli pokládáni za přítěž. A upřímně řečeno, nevím, jestli Bóaz kdy předtím koho z chudých nebo z vdov přímo vyzval, aby šli na jeho pole sbírat klasy... Ukazuje se tu, že Rút na první pohled jaksi uvízla v srdci Bóaza svou mocně působivou skromností a pílí... Bóaz oslovil Rút: "Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. Rt2,8 Bóaz se už v tomto momentu ukazuje jako muž, který přirozeně umí vytvořit střechu nad hlavou, jako muž, který dovede chránit... Ba co dím, ukazuje se tu jako někdo, kdo se stará, kdo pečuje, kdo vytváří bezpečné zázemí se všemi náležitostmi, se všemi potřebnými podrobnostmi... Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají." Rt2,9 Bóaz tedy nejen že by blahosklonně dovolil, aby jakási chudá vdova mohla na jeho poli sbírat spadlé klasy (na což stejně měla zákonné právo), ale zabezpečuje ochranu této osamělé mladé ženy a také se stará o její praktické potřeby... Následná reakce Rút potvrzuje, že je plně ztotožněna se svou pozicí a neočekávala nějaké zvláštní změny, neočekávala nějakou přízeň... Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: "Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?" Rt2,10 Rút ví, čím zde v Izraeli je, ví, že tu nemá vlastně žádná práva, ví, že za ní stojí modlářská minulost... A tuto svou pozici přijímá. Vědomě šla do rizika, že v Izraeli nemá naději na vdavky ani na žádou přízeň od lidí, protože je původem z modlářského národa, protože je v Izraeli cizinkou... A nyní je příležitost, kdy vědomí této své pozice přiznává... Předpokládám, že když ráno odcházela od Noemi kamsi na blíže neurčené pole, ani ji nenapadlo, že se s ní vůbec bude někdo bavit... Zvláště po té, co se správci nad Bóazovými ženci přiznala k tomu, že je cizinka a to konkrétně z Moábského národa... A nyní taková přízeň. Jsem přesvědčen, že ta reakce Rút na Bóazovu nabídku je velmi upřímná, že to nějaký taktický manévr, nějaká společenská hříčka... Ale upřímný a vděčný údiv nad tím, jak se události vyvíjejí... Rút se tedy Bóaza ptá..."jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?" Rt2,10 Náš bývalý pastor sem přidává opět komentář v tom smyslu, že Bóaz je předobrazem na Pána Ježíše, že ukazuje Boží laskavé srdce. Bůh nás totiž v Pánu Ježíši přijímá, i když jsme pro něho byli cizinci, ba dokonce nepřátelé. A Pán Ježíš se pro nás obětoval, abychom mohli od chvíle svého odevzdání jemu samému žít v Boží přítomnosti. Podobně i my se můžeme divit, čím se to stalo, jak to, že jsem u tebe došel přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem pro tebe cizinec, ačkoli jsem hříšník?

4 Odpověď na tuto překvapenou a rozpačitou otázku Rút můžeme vyslovit poněkud otevřeněji možná spíš my, vzhledem k tomu, že známe pokračování tohoto příběhu. Prostě důvodem je tu skutečnost, že Bóaz se zamiloval... Lidské zamilování obyčejně má nějakou příčinu. Buď vychází ze zjevu, z pohledu na tělesnou krásu, nebo z pohledu na zručnost či moudrost, nebo jiné podobné kvality, a nebo (jak je to zajisté nejlepší) příčinou opravdového hlubokého zamilování může být poznání úžasného charakteru... Bóazova odpověď na tento údiv naší milé Rút je stejně zajímavá jako předchozí verše, které jsme si tu postupně četli. Bóaz otevřeně vyjadřuje pověst, jaká se kolem Rút šířila... A on měl nyní příležitost si osobně ověřit, že ta pověst je pravdivá; ba co dím, že v té pověsti zřejmě ještě mnoho důležitých a zajímavých podrobností chybí. Bóaz jí odpověděl: "Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. Rt2,11 Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!" Rt2,12 Betlém v té době nebyl příliš lidnatým městem. Z našeho dnešního pohledu to byla spíš vesnička. A tak když se sem vrátila Noemi a s ní přišla tato moábská cizinka, zajisté nebylo jazyka, který by tuto skutečnost minul... Prostě povídalo se o nich, patrně stejně hodně jako o jiných lidech a událostech. Na tom povídání, které Bóaz slyšel o Rút však je něco zvláštního, mimořádného. Její pověst je mimořádně kladná. A myslím že obě tyto ženy, které spolu do Betléma přišly, jsou i pro nás dnes hodny obdivu a následování... Bóaz je dobře zpraven o všem, co Rút po smrti svého muže učinila pro svou tchyni. Přátelé, to je dodnes dosti nezvyklé. Vždyť vztah mezi snachou a tchýní je velmi často předmětem nejapných anekdot... Na rozdíl ode všech našich i tehdejších zvyklostí Rút opustila svého otce a matku i rodnou zemi a spolu s Noemi odešla k lidu, který dříve neznala. A Bóaz rozumí, že Rút to učinila ne pro sebe, pro své vlastní pohodlí, pro svou vlastní lepší perspektivu, když už je vdova, nýbrž Bóaz sám konstatuje, že to učinila pro svou tchyni! A toho si velmi považuje. To pokládá za mimořádnou oběť, za znamení úžasné kvality jejího charakteru! Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!" Rt2,12 Kromě lidského soucitu a ochoty obětovat se poznává Bóaz v životě a charkteru Rút ještě jiný podstatný rys. Ona se přišla ukrýt pod křídla Hospodina Boha Izraele! A to bylo v Izraeli také v podstatě neslýchané! Spší se často stávalo, že Izraelci od svého živého a dobrého Boha odstupovali a šli si za modlami... Ale tato pohanka z modlářského národa poznala Hospodina a rozhodla se žít pro něho, žít podle toho, jak si to Hospodin sám přeje... Bóaz se o tom doslech a nyní to náležit ocenil před ní samotnou... Ona řekla: "Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň." Rt2,13 Rút přiznává, že neočekávala žádné zvláštní potěšení,

5 neočekávala lítost nebo přízeň, vždyť má naprostou pravdu v tom, že se nemůže rovnat žádné z Izraelských otrokyň. Rút prostě přišla na pole pro získání minimální vlastní obživy podle toho, jak jí to dovoloval Hospodinův zákon, to bylo vše, co mohla očekávat. Namísto pouhého dovolení, aby mohla dělat zákonem dané minimum pro svou obživu, dostává se jí vskutku překvapivé přízně: Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: "Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně." Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo. Rt2,14 Tyto konkrétní nabídky, které Bóaz učinil ve vztahu k Rút hned při prvním setkání tady poli, ukazují, že má o ni mimořádný zájem, že si na ní všiml něčeho mimořádného, co ho nesmírně upoutalo.