Č asopis zaměstnanců Vojenských lesů a statků ČR, s. p. 7/8

Transkript

1 Č asopis zaměstnanců Vojenských lesů a statků ČR, s. p. 7/8 ročník IV/červenec-srpen 2009

2

3 Slovo má... ING. Jiří Janota, ředitel divize VLS Mimoň OBSAH Pohár VLS 2009, VIII. Mistrovství ČT v práci s motorovou pilou 2 Lesnický den v Ralsku Představujeme: Lesní správa Mirošov 8 Medailon: František Hůrka 10 Vzdělávací akce pro žáky ZŠ v Horní Plané 11 Zajímavé stromy 12 Zelení vetřelci 14 Odboráři ve VLS se nenudí 19 Račínská prameniště 20 Monitoring životního prostředí ve VÚ Brdy 22 Fotbal: Po špatném úvodu se vojenské lesy dokázaly vzchopit 27 Staré ovocné odrůdy Doupovských hor 30 Tip na výlet: Rabštejn 33 Největší lesnická výstava Elmia Wood Střelecká soutěž v Lubomíři pod Strážnou 36 Fotografie měsíce 37 Vážení čtenáři, milí kolegové, čas neúprosně postrkuje jeden měsíc za druhým mílovými kroky kupředu a období prázdnin otevírá druhou polovinu roku S velkými obavami většina z nás očekávala, jak velký dopad bude mít pokles celosvětové ekonomiky na lesní hospodářství a samozřejmě na hospodaření naší organizace. Tak jako v letech předchozích ceny dříví stoupaly, tak za poslední rok rychle klesly. Tento trend je celosvětový a my jej nemůžeme ovlivnit. Můžeme však alespoň částečně zmírnit dopad nastalé situace na náš podnik a být připraveni na oživení trhu. Mírné zvýšení cen dříví v posledním období může signalizovat zlepšování celkové situace, ale je předčasné dělat závěry. K proběhla na ředitelství jednotlivých divizí a ředitelství s. p. reorganizace, která by měla přinést úsporu v nákladových položkách a zlepšit organizaci práce jednotlivých divizí a oddělení ředitelství s. p. Čas ukáže, zda nastavený model bude funkční a zda přinese zefektivnění celého výrobního procesu u naší organizace. Co nás čeká do konce roku z pohledu lesních hospodářů? Mimo běžných činností, které směřují k zajištění všech funkcí lesa a chodu organizace, je to boj s druhou vlnou rojení kůrovce v našich lesích a druhým, neméně důležitým úkolem, bude splnění plánu lovu zvěře v našich honitbách. Dodržení vyváženého stavu mezi lesem a zvěří je jedním z klíčových bodů Národního lesnického programu pro období do roku V současné době Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí zpracovává metodický pokyn s cílem stanovit podrobnosti pro zpracování ročních plánů mysliveckého hospodaření v honitbě, kdy se bude důsledně vycházet z posouzení celkového stavu ekosystému. Jsem přesvědčen, že není daleko doba, kdy výše odlovu bude striktně vycházet ze zjištěného stavu lesa. Proto je na nás, lesních hospodářích, abychom se na nastalou situaci připravili a předešli případným budoucím konfliktům. Všechny předpoklady máme a hlavně máme ještě trochu času! Naší nespornou výhodou je velikost honiteb a hospodaření jak lesnické, tak myslivecké na pozemcích určených pro obranu státu. Sami můžeme a hlavně musíme využít těchto předností k dosažení vyváženého stavu mezi lesem a zvěří, při současném zachování kvality chované zvěře v našich honitbách. Všem přeji příjemný zbytek prázdnin a pracovní pohodu do druhého, neméně náročného období letošního roku. Lesu zdar! Redakce Vydává: Vojenské lesy a statky ČR, s. p. IČ: Pod Juliskou 5, Praha 6 Tel: Fax: info@vls.cz web: Redakce: Vojenské lesy a statky ČR, s. p. Pod Juliskou 5, Praha 6 Tel: Fax: Šéfredaktorka: Mgr. Marie Vašíčková, marie.vasickova@vls.cz Redakční rada: Ing. Roman Vohradský, předseda Ing. Jan Jeniš, místopředseda Ing. Jiří Flíček Ing. Jiří Illichmann Ing. Jaroslav Ponikelský František Uher Ing. Václav Pernegr Registrace: MK ČR E pod zn /2005 ze dne Ilustrační foto: Na titulní straně Lukáš Kovár: Bramborníček Na druhé straně Petr Třešňák: Podhřib žlučový Neprodejné; Vychází nákladem 1350 kusů

4 Aktuálně Pohár VLS VIII. mistrovství ČR v práci 2 Vojenské lesy a statky ČR, s. p., divize Mimoň, pořádaly ve dnech června 2009 již podruhé mistrovství České republiky v práci s motorovou pilou, tentokrát s podtitulem Pohár VLS Stejně jako v loňském roce bylo mistrovství nedílnou součástí Lesnického dne v Ralsku. Záštitu nad oběma akcemi převzal hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler. Třicet sedm soutěžících ze tří zemí, Česka, Slovenska a Německa, se utkalo v pěti klasických disciplínách kácení, výměna řetězu, kombinovaný řez, přesný řez a odvětvování. Po dvoudenním zápolení se absolutním vítězem Poháru VLS stal Jaroslav Perveka ze Slovenska a titul Mistra České republiky získal Jaroslav Čech. Partnerství Pořádáním VIII. mistrovství České republiky v práci s motorovou pilou pověřil VLS ČR, s. p. organizační výbor v němž byli zástupci MZe, Lesů ČR, s.p., VLS ČR, s. p. a Odborového svazu DLV. Zajištění akce rozsahu mistrovství České republiky se neobejde bez kvalitní spolupráce a partnerství. Proto je vhodné na úvod zdůraznit, že generálním partnerem Poháru VLS 2009 byla firma Husqvarna Česko a hlavními partnery byly Solo Praha a Nissan Česká republika. Významnou měrou soutěž podpořilo Ministerstvo zemědělství a Lesy České republiky, s. p. Zahajovacího nebo závěrečného ceremoniálu se zúčastnila řada významných zástupců partnerských organizací náměstek ministra zemědělství Jiří Novák, ředitel úseku lesního hospodářství MZe Martin Žižka, člen rady Libereckého kraje pro resort zemědělství a životního prostředí Jaroslav Podzimek a starosta obce Ralsko Jindřich Šolc. Během prvního dne soutěží zavítal do areálu v doprovodu generálního ředitele VLS ČR, s. p., Josefa Vojáčka, i ministr obrany Martin Barták. Druhý den se na akci, jejíž

5 aktuálně 2009 Finále disciplíny odvětvování (zleva Tomáš Kvasničák, Jaroslav Perveka) s motorovou pilou záštitu převzal, přijel podívat hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler. Pro úspěšný průběh soutěže byla podstatná spolupráce se Střední školou lesnickou a hospodářskou, pracovištěm Hejnice, které zajistilo výrobu kmenů a trenažerů, připravilo areál technických disciplín a jeho žáci působili jako pomocný personál u všech disciplín. V jakých kategoriích a o co se soutěží? Pohár VLS 2009 byl vypsán ve třech individuálních kategoriích a v kategorii družstev. Mezi jednotlivci se soutěžilo v kategorii Profesionál a kategorii Junior (mladí závodníci do 21 let). Jako nová byla vypsána kategorie Začátečník pro soutěžící, kteří se dosud zúčastnili maximálně dvou závodů úrovně mistrovství republiky. Hodnotné věcné ceny věnovaly firmy Husqvarna Česko, Solo Praha a Profesional CZ. Absolutní vítěz, vítěz kategorie Junior, vítěz kategorie Začátečník a Mistr České republiky zároveň obdrželi broušené poháry s názvem soutěže Pohár VLS. Kácení První a zároveň nejvíce bodově hodnocenou disciplínou je kácení. Cílem disciplíny je skácet strom co nejblíže kolíku zatlučenému patnáct metrů od paty stromu, nejlépe přímo na něj, a dodržet předepsané parametry pařezu, tj. úhel záseku (45 55 o ), hloubku záseku (7-12 cm), výšku hlavního řezu (10-30 mm) a šířku nedořezu (25-35 mm). To vše v časovém limitu tří minut. Zároveň musí závodník během všech disciplín dodržovat obecná pravidla bezpečnosti práce, což bedlivě sledují rozhodčí jednotlivých disciplín a za případné prohřešky ihned udělují trestné body. Déšť, který od časného rána skrápěl okolí Skelné Huti, kde mistrovství probíhalo, přinesl potřebné štěstí závodníkovi se startovním číslem jedna, Jaroslavu 3

6 Aktuálně (12,39 s) před druhým Jaroslavem Pervekou (12,71 s) a třetím Jaroslavem Kukucem (13,90 s). Ve světovém měřítku by se Jiří Anděl svým výkonem zařadil na 13. místo v porovnání s výsledky loňského MS. Vítězem se tehdy stal Němec Gerhard Briechle, který výměnu řetězu provedl za těžko uvěřitelných 11,40 s. 4 Ministr obrany Martin Barták sleduje v doprovodu generálního ředitele VLS ČR, s. p. Josefa Vojáčka a ředitele divize Mimoň Jiřího Janoty průběh technických disciplín Absolutní pořadí Poháru VLS 2009 (zleva stříbrný Tomáš Kvasničák, zlatý Jaroslav Perveka a bronzový Jaroslav Čech) Čechovi, který v disciplíně získal maximální počet 660 bodů a nasadil tak pro ostatní soutěžící téměř nepřekonatelnou laťku. I když se počasí během dopoledne umoudřilo a občas mezi temnými mraky prosvitlo i slunce, nikdo již výkon Jaroslava Čecha nepřekonal. Druhý v pořadí disciplíny skončil Jiří Herzog a třetí Tomáš Kvasničák. U každé z disciplín si dovolím krátké srovnání s výkony špičkových závodníků na loňském mistrovství světa. Tak tedy, Jaroslav Čech dosáhl o bod lepšího výsledku než loňský mistr světa v disciplíně kácení, Jan Roest z Nizozemska, který zakácel za 659 bodů. Výměna řetězu První z technických disciplín, je disciplínou, jejíž trénink není na rozdíl od ostatních nijak technicky a finančně náročný. Stačí motorová pila, kombinovaný klíč, náhradní řetěz a stůl předepsaných rozměrů. Na druhou stranu, zlepšit svůj výkon, byť jen o desetinu vteřiny, stojí každého ze závodníků hodiny a hodiny takového tréninku. Při pohledu na časy dosažené při mistrovství se může zdát, že rychleji už to prostě nejde. Přesto v této disciplíně za světem ještě zaostáváme. Výměnu řetězu provedl nejrychleji Jiří Anděl Kombinovaný řez Bez nadsázky lze říci, že disciplína kombinovaný řez je českou specialitou. V roce 2004 v italském Valli di Lanzo se mistrem světa v kombinovaném řezu stal Jiří Kostrůnek. V loňském roce v Německu se Hubert Barták umístil na druhém místě za Rakušanem Martinem Moosbruggerem. Při kombinovaném řezu se, stejně jako u všech ostatních disciplín, hodnotí dosažený čas. Dále potom vertikální a horizontální úhel řezu, jejichž odchylka od kolmé roviny nesmí být vyšší než 1 o, aby závodník dosáhl plného počtu bodů. Posledním měřeným kritériem je rozdíl rovin řezů, z nichž první vede závodník odspodu kmene a druhý odshora. Při bezchybném provedení by se oba řezy měly naprosto přesně spojit v celé své délce. To, že Češi kombiňák umí se opět potvrdilo. Zvítězil Hubert Barták, následován Jaroslavem Čechem a Martinem Moravcem. Hubert Barták sice zaostal za svým výkonem z úspěšného mistrovství světa o pět bodů, ale i přesto by se ziskem 190 bodů zařadil na deváté místo ve světovém měřítku. Přesný řez Přesný řez je disciplína, která rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. V případě kvalitně odvedené práce zůstává soutěžícímu před odvětvováním reálná šance na umístění. Pokud však ztratí 80 či 160 bodů za poškození jedné, resp. obou desek pod kmeny, je po nadějích. A co se v disciplíně hodnotí? Samozřejmě opět dosažený čas. Stejně jako u kombinovaného řezu odchylka roviny řezu od horizontální a vertikální roviny a navíc výška nedořezu, tj. třísky, která zůstane po odstranění odříznutého kotouče z čela kmene ležícího na podložce. Spodní část kmene je zakryta třícentimetrovou vrstvou pilin, takže závodník nevidí místo styku kmene s podložkou. Musí kotouč z kmene odříznout tak, aby zanechal co nejnižší nedořez a zároveň řetězem podložku nepoškodil. Černou můrou se disciplína stala pro deset závodníků, kteří zařízli minimálně do jedné podložky a ztratili tak možnost umístit se výše v celkovém pořadí. Z loňského roku, kdy jednu

7 aktuálně podložku poškodil, se poučil Jaroslav Perveka, a disciplínu vyhrál ziskem 242 bodů. Druhý v pořadí skončil Hubert Barták s 241 body a třetí slovenský junior Patrik Francúz s 230 body. Srovnání se světem je opět velmi lichotivé. Jaroslav Perveka dosáhl výsledku na úrovni čtvrtého v pořadí z mistrovství světa. Odvětvování Jestliže jsem řekl, že přesný řez rozhoduje o úspěchu či neúspěchu, o odvětvování to platí dvojnásob. Ani průběžné první místo po čtyřech disciplínách nikomu nezajistí vítězství, pokud úspěšně neodvětví třicet větví umístěných v devíti přeslenech, z nichž každý může být tím posledním. Letos se o tom přesvědčil loňský absolutní vítěz VII. mistrovství České republiky, Hubert Barták, pro kterého byl tím konečným pátý přeslen. Po čtyřech disciplínách průběžně čtvrtému Hubertu Bartákovi spadl při odřezávání jedné z větví řetěz z lišty motorové pily. Ačkoliv řetěz znovu nasadil a pilu zprovoznil, dokončil disciplínu v čase 2 minut a 20 vteřin, což ho odsoudilo k 35. pořadí v disciplíně a poklesu až na 25. místo v celkovém hodnocení soutěže. Kromě již výše zmíněného času se při odvětvování hodnotí také čistota provedení. Soutěžící nesmí na kmeni zanechat suk vyšší než 5 mm nebo zářez hlubší než 5 mm. Veškerá měření provádí rozhodčí s použitím velmi přesných digitálních přístrojů a odhalí i provinění v řádu setin milimetru. Vynikající čas a čistý kmen bez suků a zářezů zajistily vítězství v disciplíně Jaroslavu Kukucovi. Všech 30 větví zvládl odříznout za 17,89 s. Druhý v pořadí, Peter Grofčík, odvětvil kmen také čistě za 18,97 s. A do třetice bezchybné odvětvení v čase 23,74 s přineslo třetí místo Jaroslavu Pervekovi. Jak vidno, zatímco kombinovaný řez je českou doménou, v odvětvování kralují závodníci ze Slovenska. Dokázali to i na mistrovství světa, kde získal Jaroslav Perveka v této disciplíně bronzovou medaili. Jaroslav Kukuc svým bodovým ziskem 450 bodů by o dva body překonal i nejlepší výkon z loňského mistrovství světa, kterého dosáhl v odvětování Švýcar Balz Recher a stal se posléze i absolutním mistrem světa. Výsledky Po absolvování pěti soutěžních disciplín ve dvou dnech všech 37 závodníků na závěrečném ceremoniálu napjatě očekávalo vyhlášení výsledků. Vítězem kategorie Začátečník se stal Robert Šutovský (SR). Nejlepším závodníkem v kategorii Junior byl vyhlášen Patrik Francúz (SR). Kategorii družstev ovládl tým Stihl I. SR ve složení Jaroslav Kukuc, Tomáš Kvasničák a Peter Grofčík. Absolutním vítězem Poháru VLS 2009 VIII. mistrovství České republiky se stal Jaroslav Perveka (SR). Titul Mistr České republiky pro rok 2009 získal Jaroslav Čech (ČR). Kompletní výsledky jsou k dispozici na v sekci Ředitelství/Akce pro veřejnost/dřevorubecké soutěže ( Abychom měli o čem přemýšlet Tím, že něco končí, něco jiného opět začíná. Organizátorům z podniku VLS ČR, s.p. začne příprava na IX. mistrovství České republiky v práci s motorovou pilou, o jehož pořádání se budou znovu ucházet a pokud jim bude organizace svěřena. Závodníci a rozhodčí mají rok na trénink a vzdělávání, aby jejich výkony v soutěžení či rozhodování byly opět o něco kvalitnější. A Vám všem, návštěvníkům Lesnického dne v Ralsku a Poháru VLS se začíná odvíjet čas na zvážení, zda se příštího ročníku zúčastníte. Věřím, že se rozhodnete správně. Ing. Pavel Češka hlavní rozhodčí soutěže Vojenské lesy a statky ČR, s.p. pavel.ceska@vls.cz Mistr České republiky pro rok 2009 Jaroslav Čech Stříbrný v kategorii začátečníků, František Vitásek, se soustředí na přesný řez Hubert Barták při své královské disciplíně kombinovaném řezu 5

8 zpravodaj Lesnický den v Ralsku CIC. Obory Židlov a Velký Dub se také představily obsáhlou kolekcí shozů jelení a dančí zvěře. Pro nejmenší byl organizátory připraven již tradičně velmi bohatý dětský program, který byl určen pro děti všech věkových kategorií, plný zábavných, poznávacích a vědomostních úkolů poznávání zvířat žijících v lese, přiřazování trofejí; poznávání stromů lesa; skládání puzzlí; bludiště; číslování dříví; šipky; kuželky. Dvě stanoviště pro děti zajistily LČR, s.p. - uřezání si vlastní dřevěné medaile; hmatové a zvukové vjemy přírodnin. Jedno stanoviště patřilo pyrotechnikům VLS děti si mohly vyzkoušet hledání pomocí minohledaček. Za splnění úkolů na všech devíti stanovištích na děti čekalo tričko s postavičkou Dřevorubce Juniora, diplom se splněnými úkoly a další pěkné ceny. Pro všechny návštěvníky byly připraveny stánky s občerstvením, o dobrou pohodu se po celý den starala cimbálová muzika a v odpoledních hodinách skupina Na Ex. Na závěr Lesnického dne byly vyhlášeny výsledky Poháru VLS 2009 VIII. Mistrovství ČR v práci s motorovou pilou. Spojením tradičního lesnického dne, velké výstavy lesní techniky a pořádáním Mistrovství ČR v práci s motorovou pilou se Lesnický den v Ralsku zařadil mezi nejvýznamnější lesnické akce v ČR. 33. ročník Lesnického dne proběhl ve znamení pěkného počasí, přátelské atmosféry a opět vysoké několikatisícové návštěvnosti. Veronika Hubíková, pracovník pro styk s veřejností, ŘD VLS Mimoň Foto Ing. Pavel Munzar

9 zpravodaj 7

10 Představujeme Lesní správa Mirošov Divize Hořovice 8 LS Mirošov je nejmladší součástí nejstarší divize VLS založené již v roce 1927, a to divize Hořovice, tehdejší součásti Vojenských lesních podniků. LS Mirošov vznikala postupně již v době okupace, kdy Wehrmacht obsadil pro účely výcviku pozemky mimo bývalý výcvikový prostor, které jsou podstatnou částí současné správy. Po válce se několikrát měnila výměra a sídlo správy. V současné podobě byla LS Mirošov ustanovena z bývalých správ Dobřív a Padrť, do Mirošova bylo umístěno sídlo správy v roce V současné době obhospodařuje LS celkem 5681 ha všech ploch, z toho je 4508,85 ha lesních pozemků a 1083 ha jsou výcvikové plochy AČR - Bahna, Padrť a Kolvín. Až na 31 ha je celá výměra LS ve vojenském újezdu Brdy. Lesnická činnost správy hlavní úkoly: těžba dřeva tis m 3, zalesňování ha a s tím související veškeré lesnické práce.v lesnické činnosti se uplatňují moderní pracovní postupy. Harwestorovou technologií se zpracovává % hmoty. LS se také snaží o co největší obnovu lesa přirozeným zmlazením kvalitních porostů. Další důležitou činností LS je myslivost. Ročně se uloví průměrně 70 ks jelení zvěře,10ks srnčí a 60 ks černé zvěře. Myslivost tvoří významný ekonomický přínos hospodaření LS. Třetí důležitou činností správy je rybniční hospodářství. Celková výměra vodních ploch je 201,87 ha.

11 Představujeme / Medailon Padrťský kapr si již získal u odběratelů velmi dobré jméno. Rybníky jsou také významným vodohospodářským a krajinotvorným prvkem. LHC Mirošov leží v nadmořské výšce m n.m. Nejvyšší bod je vrchol Kočky. Geomorfologicky je LHC západním výběžkem Brdské vrchoviny. Převládající expozice je JZ-Z. Území LHC je prostoupeno hlubšími údolími, jimiž protékají potoky v suchém období vysychající. Významnější jsou potoky Padrťský, Ledný a Skořický. Převažující vegetační stupně jsou 4,5,6. Zastoupení dřevin - 86 % jehličnaté, 14 % listnaté, nejvyšší zastoupení má smrk - 74 %, dále borovice, modřín, jedle, z listnáčů buk - 3,1%, olše, bříza a dub. Luděk Velen, vedoucí LS Mirošov František Hůrka má lesnictví v krvi a na kolegy ve VLS nedal nikdy dopustit František Hůrka, poslední den ve své kanceláři Pan František Hůrka, vedoucí Lesní správy Strašice v divizi Hořovice, skončil odchodem do důchodu v polovině letošního roku svou práci ve Vojenských lesích a statcích. Zastihla jsem ho právě v poslední den, 30. června, kdy opouštěl svůj pracovní stůl a kolegy, na které nedal nikdy dopustit. Také se se všemi patřičně rozloučil. Místo rozhovoru si sám připravil povídání o tom, jak se mu ve vojenských lesích žilo. Tenhle veselý chlapík se nebojí, že by se nudil. Práce na rodinném domku bude prý dost, kromě toho se věnuje chovu hanoverských barvářů, tak jako jeho žena, která sice u VLS nepracovala, ale stejně jako manžel lesy miluje. Oba synové se potatili, jeden pracuje jako lesník v LS Jince a druhý jako operátor u harvestorového střediska Správy služeb v Mirošově. František Hůrka sám o sobě pro náš časopis říká: Vyrůstal jsem na samotě v rodině lesníka. Můj otec byl zaměstnán na této funkci u LZ Nižbor a Křivoklát. Nikdy jsem vlastně neuvažoval při volbě povolání o jiné možnosti. Vždy jsem byl přesvědčen, že budu rovněž lesníkem. Vystudoval jsem lesnickou školu v Písku. Dne jsem nastoupil do funkce THP na LS Nepomuk polesí Varta. Shodou okolností jsem pak v roce 1971, také 1. dubna, nastoupil do LS Strašice do funkce technika, od roku 1981 jsem působil jako zástupce vedoucího lesní správy. Když v srpnu 1989 zemřel vedoucí LS ing. Karel Král, převzal jsem 1. ledna 1990 funkci vedoucího lesní správy a v té jsem zůstal až do odchodu do důchodu, tedy do 30. června (Po ing. Královi také vedl až do svého odchodu kroniku lesní správy pozn. red.) 9

12 Medailon 10 Hanoverský barvář F. Hůrky Prubířským kamenem ve funkci vedoucího LS Strašice bylo zpracování největší větrné kalamity po 2. světové válce u LS Strašice. Kalamita padla z na a odhad činil m3. Při likvidaci kalamity byla nasazena výpomoc ze sesterské divize Plumlov a dále i od LS Obecnice, která nebyla tolik kalamitou postižena. Pracovalo zde celkem okolo 35 pracovníků, THP i dělníků. Byl zřízen i manipulační sklad na nakládací rampě železniční stanice Kařízek, kde se zmanipulovalo a navagonovalo v tom roce m3 dřevní hmoty pracovali na tom dva dřevorubci, nakladač HON a jeden důchodce lesník jako manipulační mistr. V roce 1990 bylo zpracováno m3 kalamitní hmoty a v roce 1991 dalších m3. Myslím si, že se za uplynulá léta udělalo mnoho záslužné práce. Postupem let se změnila vybavenost mechanizačními prostředky v těžební činnost (JMP, přibližovací prostředky, harvestory, vyvážecí soupravy, odvozní soupravy atd.), změnily se pracovní postupy a technologie. Provedla se oprava veškeré dopravní sítě, vybudovaly se nové svážnice a zpevněné lesní cesty. Myslím si, že stav lesních cest udržovaných VLS je na mimořádně dobré úrovni na rozdíl od některých cest vojenských. Provedly se rekonstrukce bytového fondu, správních i hospodářských budov. Kronika lesní správy, kterou F. Hůrka léta vedl Hospodaření LS Strašice bylo od šedesátých let minulého století hodnoceno při prověrkách dlouhodobého hospodaření LHP Vojenským lesním úřadem výtečně. Jsem rád, že tomu tak bylo i v posledních dvou decenniích, kdy jsem pracoval ve funkci vedoucího LS. Trochu mě osobně mrzí, že se snižují stavy THP pracovníků lesníků, čímž dochází neustále ke zvyšování výměry lesnických úseků. Rozhodně tím trpí stav lesa. Je to však jev obecný, který se netýká pouze VLS. Mohu říci, že jsem prakticky od svého nástupu k vojenským lesům a statkům měl vždy štěstí na dobrý pracovní kolektiv, který byl vždy základem úspěchů. Myslím si, že nejsem první ani poslední, kdo může toto odpovědně o kolektivu svých spolupracovníků u VLS prohlásit. Můj odchod do důchodu rozhodně neznamená, že nebudu mít dále o dění u VLS zájem. Určitě využiji každé příležitosti k tomu, abych nadále zůstal v kontaktu se svými spolupracovníky a rád se vždy do tohoto kolektivu budu vracet. Jsem opravdu rád, že jsem prožil celý aktivní věk u VLS a přeji Vám všem do budoucnosti mnoho pevného zdraví, štěstí, spokojenosti, pracovních a osobních úspěchů a sociálních jistot. Zaznamenala Marie Vašíčková, foto autorka a archiv F. Hůrky

13 zpravodaj Vzdělávací akce s lesnickou tématikou pro žáky 2. stupně ZŠ Horní Planá Dne uspořádala Správa služeb VLS, divize Horní Planá pro žáky 2. stupně ZŠ Horní Planá vzdělávací akci na téma jarní zalesňování. Na pasece U první rány odd. 20 c Lesní správy H. Planá se sešlo 40 dětí s pedagogickým dozorem, THP pracovníci SpS, DiS. Pláničková Eva a za divizi ing. Král Petr. Paní Pláničková seznámila žáky s významem a cílem obnovy lesních porostů. Zdůraznila náročné úkoly jarního zalesňování u divize H.Planá. Dále informovala o pěstování, vyzvedávání, přepravě a založení používaného sadebního materiálu. Pak už názorně dětem předvedla techniku a hlavní zásady vlastní výsadby lesních stromků včetně namáčení kořenového systému do speciálního smáčedla pro lepší ujímavost. Poté se všichni rozdělili do skupin a pod dozorem dospělých se pustili do vlastního sázení. Podařilo se vysadit cca 700 ks sazenic smrku. Zpestřením byla svačina u táboráku s opékáním. Věříme, že akce přinesla dětem další znalosti a zkušenosti v oblasti lesního hospodářství. Žáci i učitelé projevili zájem o sledování a ochranu této kultury po celý rok. Za SpS : Jodl Jaroslav, Kysela Václav 11

14 zajímavé stromy ZaJíMaVÉ STROMY VLS Čr, S. P. DIVIZE HOŘOVICE, lesní správa Nouzov BUK LESNÍ (Fagus sylvatica L.) (výška 29 m, obvod kmene 385 cm) 12 DIVIZE HORNÍ PLANÁ, lesní správa Horní Planá JEDLE BĚLOKORÁ (Abies alba MILL) (výška 40 m, obvod kmene 373 cm)

15 Zajímavé stromy DIVIZE KARLOVY VARY, lesní správa Klášterec nad Ohří OLŠE LEPKAVÁ (Alnus glutinosa L.) (výška 20 m, obvod kmene 305 cm) DIVIZE MIMOŇ, lesní správa Hamr Morušovník černý (Morus nigra L.) (výška 7 m, obvod kmene 86 cm) DIVIZE PLUMLOV, lesní správa Myslejovice SMRK ZTEPILÝ (Picea abies L./ Karst) (výška 46 m, obvod kmene 345 cm) DIVIZE LIPNÍK NAD BEČVOU, lesní správa Velký Újezd BUK LESNÍ (Fagus sylvatica L.) (výška 34 m, obvod kmene 303 cm) Fotografie: Mgr. Jiří Křivánek Zpracování: Ing. Pavlína Čeperová Oddělení hospodářské úpravy lesa 13

16 Zelení vetřelci Netýkavka žláznatá Invazní rostliny z pohledu lesního hospodaření a ochrana proti nim I. část 14 Invazní druh je druh na daném území nepůvodní (allochtonní), který se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy, které mají podobnou funkci v přírodě jako on. Jinými slovy: Jsou dnes všude mezi námi. Ničí náš jedinečný ekosystém. Vytlačují naše původní druhy. Téměř žádná opatření nemohou zabránit jejich postupující invazi. Ano, jedná se o známé zelené vetřelce vedené bolševníkem, křídlatkami a netýkavkou. U obzvlášť nebezpečných invazí může dojít k tomu, že se daný druh začne šířit natolik nekontrolovaně, že rozvrací celé ekosystémy, což vede k rozsáhlým ekologickým škodám a potlačení či likvidaci mnoha původních druhů, ne jen těch s podobným životním prostředím, které obývají (nikou). Některé invaze mohou skončit až naprostým vyhynutím většího množství původních druhů. V České republice je registrováno celkem 90 druhů, které zde považujeme za invazní. Invaze rozlišujeme podle toho, jakým způsobem se promítají do prostředí.

17 Zajímavosti na území VLS Invaze nahrazující původní druh Klasickým případem invazního druhu, který vytlačuje druhy s podobnou funkcí, může být původně asijská netýkavka žláznatá, která vytlačuje naši netýkavku velkokvětou. Invaze ničící ekosystém Nejznámějších a nejnebezpečnější rostlinnou invazí na českém území, která se skutečně masivně šíří a rozvrací a ohrožuje celé ekosystémy, je invaze bolševníku velkolepého, která na některých místech už dosáhla takových rozměrů, že k jejímu potlačování byla v minulosti nasazována i armáda. Další agresivní invazní rostliny, neúprosně se šířící na našem území, jsou křídlatka japonská, křídlatka sachalinská, křídlatka česká, netýkavka žláznatá a trnovník akát. Šíření invazních druhů je poměrně rychlé, neboť většina z nich nemá větší nároky na živiny či stanoviště. Obsazují zpravidla široké spektrum stanovišť lokality podél vodních toků a cest, lesní lemy, vlhké louky, rumiště a zbořeniště, lesní světliny a ruderální stanoviště. Právě tyto lokality nejsou většinou předmětem zájmu a cíleného hospodaření, a tak šíření invazních rostlin většinou nic nebrání. Invazní rostliny jsou podle míry nebezpečnosti pro ekosystémy rozděleny celkově do tří kategorií. Z hlediska lesnického hospodaření nejdůležitější a nejnebezpečnější jsou ty, které jsou zahrnuty do první kategorie. Tyto druhy by měly být evidovány a následně likvidovány. Jsou to: bolševník velkolepý Heracleum mantegazzianum borovice vejmutovka Pinus strobus křídlatka japonská Reynoutria japonica křídlatka sachalinská R. sachalinensis křídlatka česká R. x bohemica netýkavka žlaznatá Impatiens glandulifera uchytí, je boj s ním záležitostí na několik let. Bolševník velkolepý byl do Evropy zavlečen jako okrasná rostlina. Nejstarší záznam dokládající introdukci tohoto druhu do Evropy pochází z Anglie z roku V Čechách první bolševníky pravděpodobně nechal vysadit zahradník kníže Metternicha v roce 1862 v zámeckém parku Lázní Kynžvart, což bylo po Metternichově smrti (zemřel v roce 1859). Za jiný termín vysazení lze považovat rok 1815, kdy probíhala Vídeňská konference, na které car Alexandr I. měl darovat semena bolševníku Metternichovi. V roce 1907 byl zaznamenán výskyt na severovýchodní Moravě. V roce 1950 bylo známo celkem 9 lokalit jeho výskytu ve volné přírodě. V současné době je jich známo přibližně Jeho rozšíření zpočátku hodně napomáhal fakt, že byl zpočátku považován za nenáročnou okrasnou květinu. Módní vlna pěstování tohoto bolševníku začala opadat v polovině 20. století, kdy se začaly v západní literatuře objevovat první varovné zprávy o potížích, avšak ještě v 80. letech 20. století, kdy už bylo zřejmé, o jak nebezpečnou rostlinu jde, byl uváděn v některých zahrádkářských publikacích jako nenáročná okrasná rostlina bez jakýchkoliv varování či upozornění na rizika. Bolševník velkolepý je nádherná rostlina impozantního vzrůstu. Ve středoevropských podmínkách dorůstá až 4 m výšky, podle některých zdrojů až 5 m, (v Guinnessově knize rekordů je zapsána 3,65 m vysoká rostlina). Vzrostlý jedinec má až 35 kg živé váhy, tj. 6,75 kg sušiny. Z toho 25% připadá na kořen, 20% na reproduktivní orgány a zbytek na lodyhu s listy. Jde o dvou až víceletou rostlinu, která v prvním roce klíčí ze semene zpravidla již v půli února (někdy i dříve), vytváří pouze listy a shromažďuje zásoby v mohutném kořeni. Druhý až pátý rok pak vytvoří listovou růžici a vyžene mohutnou květní lodyhu s květenstvím. Po vykvetení a odplození odumírají, do dalších let nepřežívají. Lodyha je dutá, narůžověle až fialově skvrnitá, u největších exemplářů se její průměr může blížit až 10 cm. Listy jsou větší a ostřeji vykrajované než u bolševníku obecného, jejich plocha u dobře vyvinuté Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier,1895) je rostlina z čeledi miříkovitých (Apiaceae), pocházející z oblasti centrální Asie (Kavkaz). Je nejrozšířenější ze tří tzv. obřích bolševníků. V České republice a v mnoha dalších zemích severní polokoule je veden jako obzvlášť nebezpečný invazní druh, který rozvrací ekosystémy. Pokud se někde Netýkavka žláznatá 15

18 Zajímavosti na území VLS 16 Bolševník velkolepý rostliny činí 5-6 m2. Bolševník obecný (Heracleum sphondylium) je na českém území původní. Bolševník obecný lze poměrně spolehlivě odlišit od invazního bolševníku velkolepého pomocí žlábku, který má na řapíku přízemních listů. Obrovská okoličnatá květenství bolševníku velkolepého mohou mít údajně až přes 1 m v průměru a mají bílou, nažloutlou nebo narůžovělou barvu. K opylení dochází za pomoci hmyzích opylovačů, obvykle mezi různými rostlinami, nicméně dochází i k úspěšnému samoopylení a i jediná osamocená rostlina tedy produkuje klíčivá semena. Ve středoevropských podmínkách kvete bolševník velkolepý většinou od půlky června až do konce července. Jedna rostlina vyprodukuje obvykle semen (obzvláště vzrostlý jedinec až ), která si uchovávají klíčivost 8 až 15 let. Hektarový porost bolševníku vyprodukuje cca 75 miliónů semen! Šťáva z lodyh a listů této rostliny obsahuje fototoxické furanokumariny, které u člověka způsobují těžké fotodermatitidy. Ve tmě jen dráždí kůži, na denním světle (respektive na jakémkoliv světle obsahujícím UV složky) způsobují těžké poleptání a zpuchýřnatění pokožky. Při kosení či jiném mechanickém odstraňování rostlin je nutno dbát velké opatrnosti a vybavit se vhodným ochranným oděvem, brýlemi a také respirátorem (zejména pokud je používána ke kosení sekačka, díky které může docházet k rozprášení rostlinných šťáv ve vzduchu). Je velice důležité v oblastech výskytu bolševníku varovat děti a dávat na ně pozor, neboť duté lodyhy rostliny je mohou svádět ke hrám a výrobě různých napodobenin dalekohledů, trumpet a foukaček, což může vést k minimálně dočasnému znetvoření obličeje, o riziku vážného poškození zraku nemluvě. Křídlatka japonská (Reynoutria japonica Houtt. 1777). Původně se vyskytovala jenom v oblasti východní Asie (Japonsko, Korea a Čína). Do Evropy byla dovezena pravděpodobně roku 1840 holandským zahradníkem a badatelem Philippem von Sieboldem jako okrasná a medonosná rostlina. Později byla hojně prodávána do zahrad a parků po celém světě. Postupně se rozšířila na synantropní stanoviště. V České republice se vyskytuje prakticky na celém území a dosud bylo zaznamenáno zhruba 1400 lokalit. Na území Čech byla poprvé sbírána v roce 1883 pěstovaná v parku v Netolicích v jižních Čechách. Vytrvalá, mohutná bylina se vyznačuje velmi rychlým růstem a dosahuje výšky 2,5 metru. Z jednoho kořene vyrůstá každoročně až 20 dutých hladkých stvolů, při zemi tlustých až 50 mm, se sílou stěny 3-1 mm. Lodyha je přímá, dutá, křehká, slabě rýhovaná až oblá, v horní polovině větvená. Listy řapíkaté, celistvé, celokrajné, podlouhle vejčité, na rubu lysé. na vrcholu tupé až tupě špičaté, na bázi srdčité, až 35 cm dlouhé a 20 cm široké. Čepel listu je široce trojúhelníkovitá. Křídlatka kvete od července do října drobnými zelenobílými, bílými nebo slabě růžovými kvítky v květenstvích, tzv. latách. Množí se převážně vegetativně, tj. odlomenými částmi. Jejím plodem jsou trojhranné nažky, ovšem v našich podmínkách dosti často neplodí. Mladé rostliny křídlatky jsou citlivé na pozdní jarní nebo časné podzimní mrazy případně letní sucho. Délka vegetační doby trvá asi 8 měsíců. Prýty vyrážejí nad povrch půdy koncem dubna a jejich růst je velmi rychlý. Udává se, že se stonky v tomto období prodlužují v průměru o 4,6 cm za den, což lze srovnat s rychlostí růstu výhonku bambusu. Křídlatka kvete od července do října. Většinou však v našich podmínkách nevytváří zralá klíčivá semena. Zralé a klíčivé nažky křídlatky japonské byly zjištěny na některých místech jižní Moravy. Toto zjištění dává nové možnosti pro případné zakládání porostů křídlatky. Vývojová perioda je většinou ukončena prvními mrazíky, kdy uhynou nadzemní části rostlin. Zimu přežívá prostřednictvím podzemního systému oddenků, sahajících do hloubky i přes 2 metry, z něhož na jaře raší nové prýty. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis (F. Schmidt)Nakai 1919). Její původní výskyt je na Sachalinu a do Evropy byla zavlečena několikrát. Poprvé roku 1855 H. Weyrichem, r J. Schmidtem a konečně r C. J. Maximovičem. Všechny dovezené rostliny byly věnovány Petrohradské botanické zahradě, odkud byly později posílány do dalších zahrad a parků. K nám byla dovezena roku 1869 jako ozdobná a krmná rostlina. Je vysoká až 4 metry, listy podlouhle oválné, na rubu nepatrně ochlupené. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica Chrtek et Chrtková 1983). Jedná se o křížence mezi výše zmíněnými druhy. Z rodu křídlatek je nejagresivnější a při likvidaci nejodolnější. Jako kříženec nemá pevné určovací znaky. Historie introdukce křížence R. bohemica není známá. Poprvé byl popsán v roce Křídlatky byly v minulosti hojně pěstovány v zahradách a parcích. Ceněny byly zejména jejich růstové vlastnosti, dekorativní vzhled a možnost využití jako pícniny. Byly doporučovány jako medonosné rostliny i jako rostliny ke zpevňování písečných dun. Vyzdvihováno bylo také využívání oddenků v Čínské a Japonské medicíně a mladé výhonky byly doporučovány jako kulinářská zajímavost tradiční asijské kuchyně. Během pár let se křídlatky nekontrolovaně rozšířily do krajiny a dnes mnohde vytváří rozsáhlé porosty, především na vlhčích místech, na opuštěných plochách, kolem silnic a cest. Dnes jsou křídlatky jen obtížný vytrvalý plevel, perspektivně se ale uvažuje o jejich dalším možném využívání. Rostou od nížin až do podhorských oblastí na rumištích, v křovinách, podle vod, hlavně na mokré, živné, nevápenité, kamenité půdě. Nejlepší podmínky pro růst jsou na stanovištích s dobrou zásobou vody. Mladé rostliny lze použít jako čerstvé krmivo pro dobytek. Křídlatka se také jeví jako perspektivní energetická plodina s velkým výnosem. Je možno ji spalovat jako

19 Zajímavosti na území VLS štěpku nebo jako paketované palivo s dobrou výhřevností a nízkými emisemi. Lze ji sklízet i vícekrát do roka za použití obvyklé mechanizace. Luhováním listů křídlatky ve vodě nebo alkoholu lze získat ochranný prostředek proti plísním (sama rostlina je velmi odolná proti nejrůznějším plísním a chorobám). Zvláštní pozornost si zasluhuje schopnost těchto rostlin akumulovat těžké kovy, zvláště kadmium a olovo. Výzkumnými pracemi je dále potvrzeno, že mají schopnost vstřebávání značného množství těžkých kovů z kontaminovaných půd, takže křídlatky by se v budoucnu mohly využívat k asanaci takto zasažených půd. Odlomené části oddenků a stonků křídlatek velmi snadno a dobře zakořeňují, a proto jsou porosty křídlatky značně agresivní. 4,4 g oddenku stačí ke vzniku nové rostliny. Z hlediska lesního hospodaření je přítomnost křídlatek na obhospodařovaných plochách nežádoucí, neboť neúměrně ztěžují využití lesní půdy. Křídlatky komplikují protipovodňová opatření, zvyšují riziko eroze (v zimním a jarním období jsou plochy kolonizované křídlatkou bez jakéhokoliv vegetačního krytu) a narušují stabilitu břehů. V minulých letech došlo na řadě míst vlivem nahodilých těžeb k vykácení části lesů na březích vodních toků (břehových porostů). Na pasekách se poté šíří invazní a ruderální vegetace, ve většině případů zcela znemožňující obnovu lesních porostů. Sazenice zde trpí nedostatkem světla a vláhy. Po ukončení vegetačního období křídlatek jsou zpravidla zavaleny biomasou z křídlatek a posléze odumírají. vyskytuje na značné části ČR, zejména v územích s většími vodními toky. Její další expanze v letech následujících je pravděpodobná, v současnosti chybí nebo je vzácná jen v horských oblastech a v oblastech bez větších vodních toků, jinde ji lze považovat za zdomácnělou. Jednoletá, někdy až 3 m vysoká bylina příjemně voní po ovoci. Její lodyha je silná (u báze až 8 cm), přímá, větvená, dutá, tupě hranatá, světle zelená až tmavě nachová. Dolní lodyžní listy vstřícné nebo střídavé, horní vstřícné nebo v přeslenech, řapíkaté, vejčité až kopinaté, ostře pilovité. Kvete v srpnu až říjnu. Květy jsou ve 2 až 20květých hroznech v úžlabí listenů, červenofialové, růžové nebo až téměř bílé, uvnitř tmavě tečkované, s ostruhou. Plodem je pukající tobolka vystřelující semena až do vzdálenosti 6 m. Jedna rostlina dokáže vyprodukovat až 8000 semen, která mají velice dobrou klíčivost za všech podmínek (až 6 let). Preferuje břehy toků, mokré lesy, rumiště, hřbitovy, stanoviště podél plotů, přístaviště, skladiště. Vyžaduje půdy vlhké, výživné, slabě kyselé až slabě zásadité, hlinité nebo jílovité, stanoviště stinné. Rostlinou, která sice nepatří do výše uvedené skupiny invazních rostlin, ale může v lesnictví při zmnožení působit problémy, je škumpa. Škumpa orobincová /ocetná/ (Rhus typhina L.). Je nepůvodní dřevinou, pocházející ze Severní Ameriky. Jedná se o rychle rostoucí opadavý keř nižšího vzrůstu, Křídlatka japonská s deštníkovitým tvarem. Odspodu vyholuje takže připomíná spíše malý strom. Může dorůst velikosti okolo 5 metrů. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, okraj jednotlivých lístků je pilovitý, hluboce peřenosečný. Listy se na podzim výrazně barví. Škumpa je dvoudomá rostlina s latovitým květenstvím, samčí květenství je žlutavě zelené, samičí tmavě červené. Kvete v červnu až červenci. Plodem je peckovice, štětinatě chlupatá, smáčkle kulovitá. Škumpa vyžaduje plné slunce; na půdu není náročná, ale nesnáší stín a zamokřenou půdu. Velmi dobře snáší znečištěné ovzduší. U nás se často pěstuje jako okrasná rostlina. Je však nutno zachovávat opatrnost, neboť je mírně jedovatá a u citlivějších osob může vyvolat dotykovou alergii. Celá rostlina je totiž jedovatá. Mohou za to polyfenolické látky zvané urushioly, které jsou přítomny zejména v bílém latexu, který rostlina roní při poškození. Urushioly jsou silnými alergeny a kontaktními jedy. Ve styku s nechráněnou pokožkou vyvolávají dermatitidu, která se projevuje zarudnutím, vyrážkou, puchýři a kožními lézemi. Její červené plody bohaté na třísloviny se dříve používaly k zesílení octa, odtud starší název škumpa ocetná. Charakteristické jsou pro ní kořenové výmladky, kterými se snadno a velmi rychle rozmnožuje. Boj s nimi bývá často úporný. Škumpa se množí pomocí kořenů a semen, takže za několik let mohou pod matečným stromem vyrůst desítky i stovky mladých rostlin. Text a foto Mgr. Jiří Křivánek Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera Royle). Tato rostlina z čeledi netýkavkovitých (Balsaminaceae), dříve také známá jako netýkavka Royleova, není v ČR původním druhem a je u nás pěstována zhruba od poloviny 19. století. Původní areál rozšíření zahrnuje západní Himálaj, kde roste v nadmořských výškách 1800 až 3000 m. Do Evropy byla jako okrasná a nektarodárná rostlina přivezena v roce Je doloženo pěstování v zámecké zahradě v Červeném Hrádku u Jirkova již v roce První případ zplanění doložen z roku 1896 z Kunratic u Litoměřic, v dalších letech zaznamenány výskyty na březích některých českých (Jizera 1903) i moravských řek, odkud se netýkavka žláznatá dále šířila zejména v povodí těchto toků. V současné době se 17

20 Zajímavosti na území VLS Tabulka výskytu invazních rostlin na jednotlivých LHC VLS ČR,s.p. LHC bolševník velkolepý křídlatka sp. netýkavka žláznatá škumpa orobincová Jince Obecnice Nepomuk + + Mirošov + Strašice Nouzov + Háje Arnoštov + Chvalšiny + Horní Planá Bližší Lhota Homole + Dražice + Dolní Lomnice Klášterec nad Ohří Valeč + + Hradčany + Břehyně + Dolní Krupá + Stráž pod Ralskem + + Lipník Žárovice + Myslejovice Rychtářov + Slavkov Ketkovice Libavá + Potštát Velký Újezd + Hlubočky + 18 Bruntál + +

21 Zpravodaj Odbory Výsledky turnaje: Kategorie ženy: 1. místo: Kandlerová Miroslava, Lipník nad Bečvou, ŘD 2. místo: Svobodová Kateřina, Lipník nad Bečvou, LS Libavá 3. místo: Fojtíková Zuzana, Lipník nad Bečvou, ŘD Družstvo z ředitelství 1. místo V Prostějově byl 6. turnaj v bowlingu organizovaný odbory VLS Celopodnikový výbor odborových organizací VLS pořádá kromě jiného každoročně turnaj v bowlingu o Putovní pohár předsedy CPV. Dne se uskutečnil v Prostějově již 6. ročník, kde se sešlo 56 hráčů. Z celkového počtu bylo 15 žen a přivítali jsme i družstvo, které reprezentovalo Českomoravský odborový svaz civilních zaměstnanců armády. Sportovní klání vyvrcholilo vyhlášením výsledků v Národním domě v Prostějově a celkově příjemná nálada panovala i na zahrádce Národního domu při posezení s hudbou. Zuzana Fojtíková, Předsedkyně CPV OO VLS, Foto archiv autorky Kategorie muži: 1. místo: Prokop Vladimír, Mimoň, LS Lipník 2. místo: Prokop Václav, Mimoň, LS Lipník 3. místo: Mach Dalibor, Lipník nad Bečvou, SPS Lipník Po dočasném 5 let trvajícím pobytu putovního poháru na divizi Lipník nad Bečvou se letos Pohár předsedy CPV v družstvech stěhuje do Prahy. Kategorie družstva: 1. místo: Seidl, Sliacký, Urbánek, Vohanková, ŘSP 2. místo: Chovanec, Zubík, Holík, Kandlerová, ZS Heroltovice 3. místo: Sláma, Vodolan, Novotný, Hubíková, Mimoň, ŘD družstvo z Mimoně 3. místo Družstvo ZS Heroltovice 2. místo 19

22 Ochrana přírody Chráněná území u VLS ČR, s.p. Račínská prameniště 20 Přírodní památka (PP) Račínská prameniště zahrnuje pramenné oblasti potoků, pastvinná a luční společenstva a náletové porosty ve dvou oddělených segmentech v mělkých depresích na pravém břehu Lipenské přehradní nádrže, jižně od silnice Přední Zvonková Valtrov asi 1,5 km jihovýchodně od osady Přední Zvonková. Součástí přírodní památky je i menší vodní plocha související s údolní nádrží Lipno I., která je lemována litorálními porosty ostřice zobánkové. Předmětem ochrany jsou především zbytky prameništní, rašelištní a luční vegetace. Přírodní památka byla zřízena vyhláškou okresního úřadu v Českém Krumlově 27. května 1992 v katastrálních územích Pestřice a Horní Planá v okrese Český Krumlov o výměře 123,27 ha v nadmořských výškách 726 až 775 metrů nad mořem. Lesnicky zde hospodaří lesní správa Nová Pec divize VLS ČR, s.p., Horní Planá. Hospodaří se zde v souladu s výše zmiňovaným zřizovacím dokumentem a dle ustanovení 36 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Orgánem ochrany přírody, který je kompetentní schválit plán péče a i znovu vyhlásit tuto přírodní památku je Ministerstvo životního prostředí ČR, respektive jeho odbor výkonu státní správy v Českých Budějovicích (OVSS MŽP). V ochranném pásmu se hospodaří v souladu se souhlasem OVSS MŽP a na lesních pozemcích dle Vojenským lesním úřadem schváleného lesního hospodářského plánu pro LHC Bližší Lhota na období Plán péče pro toto ZCHÚ je též vypracován a to na období Zvláště chráněné území je v ústředním seznamu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR evidováno pod číslem V přírodní památce původně převažovaly vlhké vysokobylinné louky svazu Calthion, které byly po napuštění přehradní nádrže ponechány samovolnému vývoji. Převažující část chráněného území je dnes porostlá náletem dřevin, především břízou bělokorou (Betula pendula), topolem osikou (Populus tremula), smrkem ztepilým (Picea abies), vrbou popelavou (Salix cinerea), vrbou ušatou (Salix aurita) a dalšími. Na zrašeliněných prameništích jsou zachovány fragmenty společenstev svazů Caricion fuscae a Sphagno recurvi- Caricion canestentis s prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), prstnatcem listenatým (Dactylorhiza longebracteata), pleškou stopkatou (Willemetia stipitata), suchopýrem úzkolistým (Eriophorum augustifolium) a zábělníkem bahenním (Comarum balustre). Velmi vzácně se zde objevují kruštík bahenní (Epipactis palustris), ostřice dvoudomá (Carex dioica) a ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa). Ve vysokobylinných fragmentech svazu Calthion roste pryskyřník omějolistý (Ranunculus aconitifolius). V pozůstatcích mezofilních lučních porostů ekotonílního charakteru rostou prha arnika (Arnica montana), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), hruštička menší (Pyrola minor) a další. Ze zvířeny zde žije řada druhů hmyzu a ptactva vázaných na raná stadia sukcese a na mokřady. Faunu motýlů reprezentují především. batolec duhový (Apatura iris) a batolec červený (Apatura ilia), bělopásek topolový (Limenitis topoli), perleťovec mokřadní (Proclassiana eunomia) a žluťásek borůvkový (Colias palaeno).dále tu lze pozorovat tetřívka obecného (Tetrao tetrix), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), bekasinu otavní (Gallinago gallinago), hýla rudého (Carpodacus erythrinus) a čečetku zimní (Carduelis flammea). Lesy ve zvláště chráněném území jsou převážně uměle založené, zastoupené především smrkem ztepilým s příměsí borovice lesní. I z důvodu cennosti tohoto území bylo toto ZCHÚ zahrnuto do Evropsky významné lokality (EVL) Šumava (CZ ) Soustavy NATURA 2000 v kontinentální bioge-

23 Ochrana přírody ografické oblasti podle směrnice Rady Evropských společenství 92/43/EHS, ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, na výměře ,71 ha a hlavními předměty ochrany jsou rozmanité typy přírodních stanovišť a druhů, především prioritní biotopy lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích, rašelinné lesy, smíšené jasanovo olšové lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae), aktivní vrchoviště, druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě i v podhorských oblastech) a dále jsou z biotopů předmětem ochrany přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací Magnopotamion nebo Hydrocharition, evropská suchá vřesoviště, formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo vápnitých trávnících, horské sečené louky, přechodová rašeliniště a třasoviště, extenzivní sečené louky nížin a podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centauureion nemoralis), bučiny asociace Asperulo-Fagetum, bučiny asociace Luzulo-Fagetum, acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea), středoevropské subalpínské bučiny s javorem (Acer) a šťovíkem horským (Rumex arifolius), nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion, vlhkomilná vyso ko by linná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně, chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů, bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) a oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoeta-Nanojuncetea a pro prioritní druhy: střevlík Ménetriesův (Carabus menetriesi pacholei), hořeček český (Gentianella bohemica) a dále pro druhy: vranka obecná (Cottus gobio), mihule potoční (Lampetri planeri), vydra říční (Lutra lutra), rys ostrovid (Lynx lynx), perlorodka říční (Margaritifera margaritifera), netopýr velký (Myotis myotis) a vrápenec malý (Rhinolophus Hipposideros). Přírodní památka Račínská prameniště je chráněna i dle Směrnice 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků a vyhlášené nařízením vlády č. 681/2004 Sb., o vymezení Ptačí oblasti Šumava pro ochranu populací tetřívek obecný (Tetrao tetrix), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), čáp černý (Ciconia nigra), chřástal polní (Crex crex), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), datel černý (Dryocopus martius), jeřábek lesní (Bonasa bonasia) a datlík tříprstý (Picoides tridactylus) a jejich biotopy. Přírodní památka Račínská rašeliniště se dále nachází v chráněné krajinné oblasti Šumava. Hospodaření v CHKO se řídí především zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů ( 25 až 27) a zřizovacím předpisem. Pro CHKO Šumava není v současnosti vyhotoven plán péče. Omezení hospodaření jsou ještě odstupňována vymezením zón ochrany přírody na I. až IV. zónu dle vyhlášky MŽP č. 422/2001 Sb., ze dne 21. listopadu 2001, kdy v I. zóně ochrany přírody je nejpřísnější režim ochrany. Dále je zde vyhlášena chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Šumava dle nařízení vlády č. 40/1978 Sb. a jejíž hranice jsou totožné s hranicemi CHKO Šumava. Omezující podmínky jsou popsány v tomto nařízení vlády. A v přibližně totožných hranicích je zde i vyhlášena Biosférická rezervace (BR) Šumava. BR jsou vyhlašovány Organizací Spojených národů pro vzdělávání a vědu (UNESCO) v rámci programu Člověk a biosféra (MAB Man and the Biosphere). Vyhlášení BR Šumava nemá mimo již platných právních předpisů další vliv na omezení hospodářské činnosti VLS ČR, s.p. Posláním přírodní památky je zachování vzácného rašeliništního a vodního společenstva s jejich zvláště chráněnými druhy rostlin a živočichů a sledování procesu sukcese i, díky jejímu minimálnímu narušení v posledních šedesáti letech. Na sušších stanovištích a v místech s výskytem vzácných a chráněných druhů rostlin je žádoucí blokování sukcese kosením a redukcí náletových dřevin. Text a fota: Ing. Vladislav Seidl ekolog VLS ČR, s.p. 21