UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Klára Šenkyříková

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2010 Klára Šenkyříková

2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Úloha požárního sportu v rámci jednotek požární ochrany Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Ing. Miloš Fiala, Ph.D. Zpracovala: Klára Šenkyříková Praha 2010

3 ABSTRAKT Název práce Úloha požárního sportu v rámci jednotek požární ochrany. Cíle práce Cílem této práce je seznámit se s požárním sportem, jeho historií a disciplínami ve vztahu k povolání profesionálních hasičů. Metody práce V této práci je použita metoda sběru dat z dostupné literatury, zákonů a vyhlášek. Výsledky práce Výsledkem práce je souhrnný popis historického vývoje požárního sportu a současný stav fungování Hasičského záchranného sboru České republiky. Dále jsou popsány organizace, které souvisí s požárním sportem. Klíčová slova Hasičský záchranný sbor České republiky, Jednotka požární ochrany, Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, Sbor dobrovolných hasičů.

4 ABSTRACT Titel A role of fire sport within the bounds of fire protection units. Goals A goal of this work is to introduce fire sport, its history and disciplines in reference to career of firefigthers. Method In this work a method of data collection is used from available literature, laws and edicts. Results Result of this work is embracive description of fire sport historical development and actual estate of fire brigade working in the Czech Republic. The organizations which relate to fire sport are described too. Key words Fire rescue service of the Czech Republic, Fire protection units, The headquarters of the Czech Republicfire rescue service, a Volunteer fire department.

5 Touto cestou bych chtěla poděkovat Ing. Mgr. Miloši Fialovi, Ph.D. za odborné vedení práce, za praktické rady a za možnost využít jeho zkušeností v této problematice. Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem pouze literaturu uvedenou v seznamu bibliografické citace. Klára Šenkyříková

6 Svoluji k zapůjčení své bakalářské práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení: Číslo o. p.: Datum vypůjčení: Poznámka:

7 OBSAH 1 ÚVOD TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE Od historie po současnost Disciplíny požárního sportu Běh na 100 m s překážkami Požární útok Štafeta m s překážkami Výstup do 4. podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku Oděv, obuv a osobní výstroj Jednotky požární ochrany Druhy jednotek požární ochrany Kategorie jednotek požární ochrany Hasičský záchranný sbor České republiky Organizace a soutěže v požárním sportu Generální ředitelství HZS ČR Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Občanské sdružení Český hasič Rada Extraligy ČR v požárním útoku Reprezentace hasičů ČR v požárním sportu ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY 7

8 1 ÚVOD Hasičský záchranný sbor České republiky (HZS ČR), jednotky sboru dobrovolných hasičů, Policie České republiky a zdravotnická záchranná služba jsou základními složkami Integrovaného záchranného systému. Jejich vzájemná součinnost se odráží v přípravě na mimořádné události, při provádění záchranných a likvidačních prací. Ve své práci jsem se zaměřila na první zmiňovanou složku HZS ČR, konkrétně na její přípravu, která obnáší hlavně dobrou fyzickou, ale také psychickou zdatnost. Jelikož jsem členem Sboru dobrovolných hasičů a aktivně se věnuji požárnímu sportu, vybrala jsem si téma, kde chci objasnit, jakou úlohu má požární sport v jednotkách požární ochrany (JPO). Tělesná příprava zahrnuje všeobecnou tělesnou přípravu zaměřenou na udržení fyzické zdatnosti a rozvoj pohybových vlastností a speciální tělesnou přípravu odpovídající charakteru činnosti při zásahu jednotek. Speciální tělesnou přípravou jsou mimo jiné i disciplíny požárního sportu (Vyhláška MV č. 247/2001 Sb.). Aby hasiči mohli co nejrychleji pracovat, tj. zachraňovat lidi, dodávat hasební látky, evakuovat materiál, pracovat ve výškách, v kouři a vysokých teplotách a zdolávat různé překážky, musí být nejen zodpovědní, ale i zdraví, silní, odolní, odvážní a musí rychle reagovat. Všechny tyto vlastnosti mají hasiči sportovci (Veličko, Timošenko, Pavlov, 1989). Velkou roli hraje i atletika, ze které požární sport také vychází. Popis disciplín požárního sportu a překážek se v této práci vztahuje pouze na mužskou kategorii. Pro ženy u profesionálních hasičů platí omezení, zákoník práce přímo zakazuje ženám práci s těžkými břemeny nebo manipulaci s určitou technikou a přístroji. Soutěží v požárním sportu, pořádaných pro hasiče z povolání, se účastní pouze muži. Touto prací bych také chtěla poukázat na vysokou úroveň výkonů profesionálních hasičů v požárním sportu, které dosahují jak v národním, tak mezinárodním měřítku, 8

9 což může být také jeden z ukazatelů, že požární sport plní v přípravě hasičů svou funkci. 9

10 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE 2.1 Od historie po současnost Kořeny požárního sportu nalezneme v bývalém SSSR (dnešní Rusko). Naším průkopníkem se stal Ing. Pavel Stoklásek (náčelník Hlavní správy požární ochrany), když v roce 1967 podnikl cestu do SSSR, odkud přivezl první větší poznatky o požárním sportu. Sovětští hasiči se však zabývali tímto sportem již od roku První čeští hasiči, kteří začali disciplíny požárního sportu nacvičovat, byli koncem roku 1967 hasiči z Prahy. Vedením a tréninkem družstva byl pověřen Albín Porš, velitel hasičské stanice č. 2 v Praze Dejvicích a trenérka atletiky z tehdejší Rudé Hvězdy Praha slečna Olga Fomenková. Tito hasiči nás reprezentovali na 1. mezinárodní soutěži v požárním sportu v srpnu roku 1968 v Leningradě (dnešní Petrohrad), kde získali stříbrnou medaili v disciplíně požární útok. Do roku 1970 se provozování požárního sportu omezovalo pouze na přípravu reprezentačního družstva pro mezinárodní soutěže. Obě hlavní správy požární ochrany, v Čechách i na Slovensku, se po prvních úspěších našeho požárního sportu na mezinárodním poli rozhodly tento sport zavést pro všechny profesionální hasiče jako součást jejich odborné a fyzické přípravy. Impuls k rozvoji požárního sportu byl dán rozkazem náčelníka Hlavní správy požární ochrany MV ČSR v roce Tento rozkaz stanovil povinnost všem Veřejným požárním útvarům (VPÚ), aby se každoročně zúčastňovaly soutěží družstev a jednotlivců (Minarský, 2007). Mezinárodní soutěž hasičů ze států sdružených v Comité Technique International de preventive et d` extincion du Feu (CTIF 1 ) se konala poprvé v roce 1961 v městečku Bad Godesberg v Německé spolkové republice. Jednotlivé disciplíny tehdejší soutěže připomínaly spíše pořadová cvičení. Požární sport byl v Evropě předveden 1 CTIF Comité Technique International de preventiv et d ` extincion du Feu Mezinárodní technický výbor pro prevenci a hašení požárů. 10

11 na mezinárodní soutěži CTIF v září roku 1966 v městečku Kralovac v tehdejší Jugoslávii. Proti poněkud statickým klasickým disciplínám tehdejší soutěže CTIF byl předveden dynamický, rychlý a extrémně náročný požární sport, sport s prvky, které jsou potřebné při skutečném boji hasičů s ohněm, sport, ke kterému je třeba nejen obratnost a rychlost, ale i odvaha při akci ve výškách a při souboji s ohněm. Ukázkový závod nadchl a zaujal mnoho přítomných odborníků i diváků svou atraktivností a akčností tak, že valné shromáždění CTIF přijalo návrh Federace požárního sportu v SSSR na začlenění disciplín požárního sportu do mezinárodních soutěží CTIF. Tím byl učiněn první krok k rozšíření požárního sportu za hranice tehdejšího SSSR. První mezinárodní soutěž CTIF, na které byl požární sport zařazen oficiálně mezi soutěžní disciplíny, se uskutečnila v Brně v roce Současně probíhající sympózium orgánů CTIF rozhodlo pořádat mezinárodní soutěž CTIF jednou za 4 roky, tj. ve stejném intervalu jako se konají olympijské hry mezinárodní soutěž CTIF se tak stala pravou hasičskou olympiádou (Minarský, 2005). V roce 1970 byla v Ostravě zorganizována první celostátní soutěž, takzvané Národní kolo soutěže požárních útvarů v požárním sportu. Akce se přes snahu pořadatelů moc nepovedla, projevila se nezkušenost s pořádáním soutěží v požárním sportu. Vše provázelo mnoho nejasností, zejména v nejednotném výkladu pravidel a směrnic. Chyběl i kvalifikovaný sbor rozhodčích. Zúčastněná družstva se také potýkala s velkým nedostatkem potřebného sportovního materiálu (žebříky, hadice, apod.). Každému mistrovství předcházely okresní a krajské soutěže, ze kterých se nominovala nejlepší družstva a jednotlivci. V roce 1979 byl požární sport zaveden také mezi dobrovolné hasiče (Minarský, 2007). Určitá stagnace v oblasti požárního sportu u profesionálních hasičů nastala po roce 1990, kdy bylo rozpuštěno reprezentační družstvo a docházelo k útlumu zapříčiněnému menším zájmem o organizování soutěží v požárním sportu, které přinášely stále složitější problémy v jejich materiálním a finančním zabezpečování. Mnohé hasičské záchranné sbory okresů a podniků se stále více věnovaly dalším sportům a začaly v nich organizovat sportovní soutěže. Na pokles zájmu o tento druh sportovního zápolení měl vliv také rozpad tzv. východního bloku, kde byly do té doby pravidelně organizovány 11

12 mezinárodní soutěže v požárním sportu a dobré umístění na nich bylo prestižní záležitostí všech zúčastněných států. O stagnaci požárního sportu nelze hovořit u dobrovolných hasičů, kde je tento sport trvale v popředí zájmu členů mnohých jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí. Nemalý podíl na této skutečnosti mají občanská sdružení působící na úseku požární ochrany (URL 1 ). 2.2 Disciplíny požárního sportu Běh na 100 m s překážkami Popis překážek a nářadí Překážka: výška 2 m, šířka 2 m, konstrukce překážky ocelová, výplň - dřevěné hladké desky, tloušťka 4 cm. Musí být řádně ukotvena. Povrch překážky může být chráněn spolehlivě připevněným pryžovým materiálem typu remapur nebo analogickým materiálem zlepšujícím adhezi (dále jen pryžový materiál ) o max. tloušťce 12 mm. V takovém případě bude umístěn v průsečících soustředných os náběhové stěny překážky a jeho rozměr bude 0,7 0,7 m až 1 1 m. Kladina: délka 8 m, šířka povrchu 18 cm, výška od země k povrchu kladiny 1,2 m. Tři podpěry. Náběhové můstky jsou 2 m dlouhé, 25 cm široké, tloušťka 4 cm. Dřevěné laťky na nich připevněné jsou 5 cm široké, tloušťka 3 cm. Vzdálenost latěk je po 35 cm od povrchu kladiny po celé délce náběhového můstku s tím, že poslední laťka je vzdálena 25 cm od začátku náběhového můstku. Povrch kladiny a náběhových můstků může být chráněn spolehlivě připevněným pryžovým materiálem zlepšující adhezi o max. tloušťce 12 mm. V takovém případě musí být zachovány rozměry překážky. Hadice: 2 ks, min. délka 19 m, nejmenší hmotnost hadice 2,5 kg včetně spojek, min. plochá šířka 62 mm; spojky musí být opatřeny těsněním. Hadice musí mít kruhový průměr. Lze použít klasickou požární hadici C schváleného druhu. 12

13 Rozdělovač: 1 ks, se všemi ventily, může být libovolně natočen. Spodní hrany všech spojek (u ROT spojky se nezapočítává zub, viz příloha 1) mohou být max. 60 mm od spodní podložky. Nástavec ROT spojky včetně spojky je max. 80 mm dlouhý - měřeno od čela spojky ke konci závitu na hrdle rozdělovače. Rozdělovač nesmí být vybaven naváděcími pomůckami. Nesmí být zaslepeny otvory půlspojek a rozdělovač nesmí být zatížen dodatečným závažím, vyplněn žádným materiálem a kotven do dráhy. Rozdělovač může mít max. 4 nožičky (podpěry) o průměru max. 30 mm. Proudnice: (štafetový kolík), 1 ks, min. délka 25 cm, hmotnost min. 0,50 kg, může být upravena pro nesení v zubech, případně uchycení na řemínku max. délky od těla 50 cm a připevněna k opasku. Rozmístění překážek a nářadí je uvedeno na obrázku 1. Provedení disciplíny Soutěžící zaujme postavení na startu, po odstartování překoná překážku, uchopí hadice a rozvine je před, na nebo za kladinou, přeběhne kladinu, seskočí z ní za ohraničující čáru do vlastní dráhy, spojí hadice, jednou půlspojkou je napojí na rozdělovač, připojí proudnici a proběhne cílem. Proudnici odpojí až na pokyn cílového rozhodčího. Doba na přípravu a provedení pokusu je do 2 minut (Směrnice hasičských soutěží pro muže a ženy, 2007). Obrázek 1 Běh na 100 m s překážkami 13

14 2.2.2 Požární útok Popis překážek a nářadí Přenosná motorová stříkačka: 1 ks, dle pravidla 48. Savice: 2 ks, 2,5 ± 0,05 m dlouhé, průměr 110 mm se šroubením, přičemž případné použití těsnících O kroužků nesmí bránit spojení savic a napojení na motorovou stříkačku šroubováním (pro I. kolo soutěží se připouští 4 ks savic 1,6 m dlouhé, průměr 110 mm se šroubením, spojené do dvou dílů). Sací koš: 1 ks, průměr 110 mm s funkčním zpětným ventilem. Hadice B: 3 ks, průměr 75 mm po celé délce, izolované, min. délka 19 m, šířka ploché hadice B min. 113 mm. Hadice C: 4 ks, průměr 52 mm po celé délce, izolované, min. délka 19 m, šířka ploché hadice C min. 79 m. Rozdělovač: třícestný s vřetenovým nebo kulovým uzávěrem. Proudnice C: 2 ks, průměr výstřikové hubice 12,5 mm ± 0,1 mm, max. délky (včetně půlspojky) 450 mm. Přetlakový ventil B: 1 ks, průměr vstupu a výstupu 75 mm, nastavený na max. tlak 1,2 MPa v dopravním vedení a příslušenství přetlakového ventilu pro odvedení vody z jeho obtoku mimo základnu. Terče: 2 ks, terč je štítem o šířce 50 ± 0,5 cm a min. výšce 50 cm, s otvorem o průměru 50 mm v ose ve výši 1,60 m nad zemí. Na zadní straně štítu je nádržka o objemu 15 až 22 litrů. Terč musí signalizovat po naplnění 10 litrů vody. Terče mohou být mechanické nebo elektrické. Nákres požárního útoku je na obrázku 2. 14

15 Provedení disciplíny Motorovou stříkačku a nářadí potřebné k provedení požárního útoku si družstvo připraví k základně a na motorovou stříkačku napojí přetlakový ventil. Od povelu rozhodčího Na základnu! se měří doba stanovená na přípravu pokusu (5 min). V té době musí družstvo umístit na základnu motorovou stříkačku a nářadí potřebné k provedení požárního útoku. K zajištění nářadí proti pohybu nesmí být použito žádných podpěr nepatřících mezi nářadí pro požární útok. Půlspojky se nesmí dotýkat a ozuby nesmí být zasunuty v tělese půlspojky. Žádné nářadí s výjimkou savic a příslušenství přetlakového ventilu nesmí přesahovat základnu a žádné nářadí s výjimkou odváděcí hadice přetlakového ventilu se nesmí dotýkat země. Motorová stříkačka se nesmí v době přípravy startovat na základně. V okamžiku startu musí být v klidu. Po startu vyběhne družstvo od startovní čáry (všichni vždy od jedné), nastartuje motorovou stříkačku, provede sešroubování přívodního vedení (sací koš našroubuje před ponořením do nádrže), dopravní vedení, útočné proudy a nastříká oba terče. Voda v nádrži je v té době pořadatelem průběžně doplňována. Při stříkání do terčů nesmí žádný z členů družstva překročit čáru hranice stříkání, ani se této čáry dotýkat, a proudnice (včetně půlspojky hadice) se nesmí opírat o druhého člena družstva. Požární útok se považuje za skončený signalizací obou terčů nebo sepnutím časomíry po nastříkání obou terčů. Pokus musí být proveden a ukončen do 2 minut po startu. Po ukončení pokusu mohou soutěžící přívodní vedení rozpojit až na pokyn rozhodčího (Směrnice hasičských soutěží pro muže a ženy, 2007). Co se týče Extraligy ČR v požárním útoku a okresních lig, existují odlišnosti a výjimky od pravidel v této disciplíně. Někde se provádí požární útok na sklopné terče, kde časomíra sepne ihned po sražení válce vodou na terči. Pro dosažení rychlejších časů se používá i užší plošné šířky hadic než je předepsáno, a také se závodí bez použití přetlakového ventilu. V této disciplíně je Česká republika držitelem světového rekordu v čase 26,01 s ve složení: Hrdlička Jaroslav, Kulhavý Martin, Matoušek Alexandr, Onderka Milan, Provazník Martin, Sádecký Pavel, Sloup Pavel. 15

16 Obrázek 2 Požární útok Štafeta m s překážkami Popis překážek a nářadí Překážka, kladina, hadice, rozdělovač, proudnice: viz odstavec Běh na 100 m s překážkami. Domeček: délka 5 m, šířka 2,5 m, výška do hřebenu střechy 2,5 m, plocha každé poloviny střechy se sklonem v úhlu 30º je dána rozměry o délce 4 m a šířce 1,5 m. Na obou stranách přední strany střechy do vzdálenosti 30 cm od hřebene je zářez 6 cm hluboký na opření žebříku. Hrana zářezu může být obložena pryžovým nebo jiným 16

17 analogickým materiálem, který ztlumí náraz žebříku. Po délce střechy 20 cm od okapu jsou po obou stranách připevněny laťky o šířce 10 cm a výšce 6 cm. Přední stěna má výplň z prken. Zadní část domečku tvoří horizontální plošina o délce l m a výšce 1,75 m nad zemí. Šířka plošiny se rovná šířce domečku. Povrch střechy i plošiny může být chráněn spolehlivě připevněným pryžovým materiálem o max. tloušťce 12 mm. V takovém případě musí být na obou stranách domečku v pásu širokém min. 0,4 m a u střechy musí přiléhat k horní hraně latě. Musí být při tom zachována výška latě 6 cm od povrchu pryžového materiálu. Žebřík k překonání domečku: výška postaveného skládacího žebříku je 300 až 315 cm, vnitřní šířka 23 až 25 cm, 8 nebo 9 rovnoměrně rozmístěných příčlí. Nesmí být zakončen bodci ani hroty. Místo skládacího žebříku může být použit jeden díl nastavovacího žebříku. U dřevěného žebříku lze odstranit kování. Min. hmotnost žebříku je 8,5 kg. Pořadatel může rozhodnout o použití podložky v místě styku paty žebříku s povrchem dráhy. Přenosný hasicí přístroj: práškový, hmotnost min. 5 kg. V propozicích soutěže může pořadatel určit, kterými přístroji se bude soutěžit (losování, dodanými pořadatelem apod.). Nádrž na hořlavou kapalinu: sestavena z ocelového plechu. Délka nádrže je 1,5 m, šířka 1 m a výška stěny 0,20 m. Na kratších stranách je nádrž opatřena čtyřmi držáky na přenášení, které nesmí přesahovat výšku nádrže. Náplň: 40 litrů vody, 3 litry petroleje, 0,5 litru benzínu. Rozmístění překážek a nářadí je na obrázku 3. Provedení disciplíny Soutěžící uchopí žebřík a zaujme postavení na startu. Držený žebřík může startovní čáru přesahovat podle potřeby závodníka, přičemž se musí dotýkat země. Ruce soutěžícího mohou přesahovat startovní čáru, pokud se dotýkají jen žebříku. Po odstartování zdolá na prvním úseku štafety pomocí žebříku domeček. Při překonávání domečku se musí dotknout plošiny a seskočit do vlastní dráhy. Po zdolání domečku se do nádrže s hořlavou kapalinou vlévá do stanoveného místa benzin. Tímto místem je levý bližší 17

18 přední roh nádrže ve směru běhu. V pásmu předání předá štafetu soutěžícímu na druhém úseku. Při předání nesmí být štafeta hozena. Upadne-li štafeta na zem, musí ji zvednout ten, kdo ji předává. Pro posouzení, zda byla předávka uskutečněna v předávacím území, je rozhodující poloha štafety, nikoli poloha těl nebo končetin soutěžících. Soutěžící na druhém úseku zdolá překážku a předá štafetu v pásmu předání soutěžícímu na třetím úseku. Při doskoku soutěžícího z překážky se zapálí hořlavá směs v nádrži. Soutěžící na třetím úseku uchopí hadice a rozvine je před, na nebo za kladinou, přeběhne kladinu, seskočí z kladiny za ohraničující čáru do vlastní dráhy, spojí hadice, jednu půlspojku napojí na rozdělovač, na druhou půlspojku napojí proudnici před pásmem odpojení tak, aby bylo zřetelně vidět její napojení, v pásmu odpojení proudnici odpojí a v pásmu předání ji předá soutěžícímu na čtvrtém úseku. Soutěžící na čtvrtém úseku uchopí přenosný hasicí přístroj, uvede jej do činnosti, uhasí hořící kapalinu v nádrži, odloží jej tak, aby se nedotýkal nádrže a přitom zůstal ve své dráze a běží do cíle. Překážky musí soutěžící překonat se všemi předepsanými ochrannými pomůckami a příslušným nářadím. Po každém pokusu se musí vylít obsah nádrže a použít nová směs (i když nebyla zapálena). Petrolej se nalévá do středu nádrže v době vymezené na přípravu pokusu. Doba na přípravu a provedení pokusu je 5 minut (Směrnice hasičských soutěží mužů a žen, 2007). Na okresních a krajských kolech a na MČR se na čtvrtém úseku štafety používá přenosný hasicí přístroj. Přenosný hasicí přístroj se pouze přenáší na označené místo (značku), kde se postaví. Ten nesmí spadnout do proběhnutí soutěžícího cílem. 18

19 Obrázek 3 Štafeta m s překážkami Výstup do 4. podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku Popis překážek a nářadí Cvičná věž: parapetní desky oken v druhém podlaží jsou ve výšce 4,25 m nad zemí. Vzdálenosti mezi parapetní deskou druhého a třetího, třetího a čtvrtého podlaží jsou 3,3 m. Rozměry oken, umístěných ve druhém, třetím a čtvrtém podlaží v ose dráhy, jsou 1,1 m 1,87 m. Šířka pilíře mezi okny je min. 0,6 m, šířka parapetní desky 0,4 m. Parapetní desky vystupují z přední stěny cvičné věže 3 cm. Přední strana cvičné věže je obložena prkny nebo deskami a ve výši 1,05 m nad zemí je opatřena 6 6 cm silnou latí (3,14 m od vrchní hrany parapetu po horní hranu latě o rozměrech 6 6 cm). Po celé šíři přední strany cvičné věže jsou ve výši parapetů 1. a 2. okna umístěny latě vystupující z cvičné věže 3 cm a tvořící s parapety souvislou horizontální přímku. Povrch přední strany cvičné věže může být chráněn spolehlivě připevněným pryžovým materiálem zlepšujícím adhezi o max. tloušťce 12 mm. V takovém případě vystupují parapetní desky a latě tvořící s parapety souvislou přímku z přední stěny cvičné věže 3 cm od povrchu materiálu zvyšujícího adhezi. V takovém případě bude ochranný materiál umístěn v ose dráhy a šíři nejméně 1 m. Z druhé strany cvičné věže jsou ve 2., 19

20 3., a 4. podlaží umístěné podlahy 0,80 m pod parapetní deskou a pevný žebřík pro sestup soutěžících po ukončení pokusu. Na podlaze ve 4. podlaží je možno umístit cílové zařízení časomíry, které je max. 8 cm vysoké, min. 60 cm hluboké a 100 cm široké a má dvě nášlapné desky oddělené 30 cm širokým předělem. Spouštěcí hmotnost pro každou nášlapnou desku je 10 až 15 kg na každém jejím místě. Měření času bude zastaveno, když obě nášlapné desky budou současně stlačeny. Pod cvičnou věží je zajišťovací poduška nejmenší hloubky 1 m pod povrchem dráhy, šířka od přední stěny cvičné věže 4 m - přesahuje šířku cvičné věže po stranách o l m. Poduška musí být provedena tak, aby ztlumila případný pád soutěžícího. Skládá se ze dvou vrstev: 0,5 m pružný materiál (pěnová guma, molitan atp.) a 0,5 m písku a pilin směs 1:1. Horní část podušky musí být na úrovni dráhy. Pokud nelze zajišťovací podušku zhotovit pod povrchem dráhy, je nutno použít polštářů zhotovených speciálně pro tento účel. Polštáře jsou zhotoveny z molitanové hmoty o rozměrech: délka min. 3 m od přední stěny cvičné věže, šířka - na celou šířku cvičné věže, výška min. 0,8 m. Šířku polštáře nutno dělit podle počtu drah. Výšku možno rozdělit na dvě vrstvy. Jednotlivé části (díly) nutno sestavovat těsně k sobě. Zajišťovací podušku lze doplnit bezpečnostní sítí zhotovenou a umístěnou na cvičnou věž. Cvičná věž musí mít nejméně dvě dráhy. Rám horní hrany okna nesmí přesahovat rovinu střechy. Podrobný popis dráhy disciplíny výstup do 4. podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku je uveden na obrázku 4. Jednohákový žebřík: je z lehkého kovu, má 13 dřevěných nebo kovových příčlí, délka žebříku je 410 cm ± 10 cm, min. šířka (vnější rozměr) je 30 cm. Kovový hák opatřený zuby má vnitřní rozměr min. 43 cm. Min. hmotnost jednohákového žebříku je 8,5 kg. Provedení disciplíny Soutěžící uchopí žebřík a zaujme postavení na startu (startovní čára je vzdálena 32,25 m od cvičné věže dříve byly dvě čáry, z nichž ta blíže k věži odpovídala 30 m, a žebřík 20

21 nesměl tuto čáru přesahovat, žebřík byl umisťován 7. špruslí na vzdálenější čáru, kde závodník zaklekl do startovních bloků a uchopil žebřík, proto tedy vzdálenost 32,25 m). Držený žebřík může startovní čáru přesahovat podle potřeby závodníka. Ruce soutěžícího mohou přesahovat přes startovní čáru, pokud se dotýkají jen žebříku. Start může být nízký nebo vysoký, při vysokém startu se žebřík musí dotýkat země. Po odstartování doběhne se žebříkem k věži, zavěsí jej na parapetní desku okna 2. podlaží cvičné věže, vystoupí po něm, vysedne na parapetní desku, převěsí žebřík do 3. podlaží, vystoupí po něm, vysedne na parapetní desku, převěsí žebřík do 4. podlaží a vystoupí po něm. Pokus je ukončen při doteku soutěžícího oběma nohama podlahy 4. podlaží cvičné věže nebo sepnutím kontaktu cílového zařízení elektrické časomíry. Doba na přípravu a provedení pokusu je do 2 minut (Směrnice hasičských soutěží mužů a žen, 2007). Obrázek 4 Výstup do 4. podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku 21

22 2.3 Oděv, obuv a osobní výstroj Soutěžící nastupují ke všem disciplinám v pracovním stejnokroji PS II (viz příloha 2) nebo ve sportovním oděvu, který sestává z dlouhých kalhot (zcela zakrytá stehna a lýtka) a blůzy nebo trička s dlouhým nebo krátkým rukávem, případně tomu odpovídající sportovní kombinéze. Oděv soutěžících musí být čistý a nošen tak, aby nevzbuzoval pohoršení. Musí být zhotoven z látky, která je neprůsvitná. Při plnění kolektivních disciplín musí mít vždy celé družstvo jednotný oděv. To se netýká soutěžícího na 4. úseku štafety m s překážkami, provádí-li se hašení. Obuv není součástí oděvu. Soutěžící musí při soutěži nosit oděv standardním způsobem, tričko vždy zastrčené do kalhot, nohavice se nezahrnují. Obuv soutěžících: 1) může být použita sportovní obuv nebo zásahová obuv pro hasiče, 2) podrážka sportovní obuvi může mít drážky, plastické švy, vroubkování nebo výstupky o max. hloubce 5 mm, pokud jsou všechny zhotoveny ze stejného nebo podobného materiálu jako základní podrážka, 3) připouští se tretry s max. délkou hřebů 6 mm, 4) kopačky se nepřipouštějí. Při všech soutěžích v požárním sportu musí být používány pro ochranu hlavy přilby. Při všech disciplínách požárního sportu se používá kožený opasek šíře min. 50 mm, s kovovou přezkou nebo jiný, bez karabin, používaný v požární ochraně k zásahům. Provádí-li se na čtvrtém úseku štafety hašení, musí mít soutěžící na tomto úseku přilbu s integrovaným štítem nebo přilbu a navíc průhledný štít na obličej dosahující až k bradě, na obou rukou pracovní ochranné rukavice a pracovní stejnokroj II nebo jiný pracovní oděv, který neobsahuje hořlavá syntetická vlákna (Směrnice hasičských soutěží pro muže a ženy, 2007). 22

23 2.4 Jednotky požární ochrany Jednotkou požární ochrany se rozumí organizovaný systém tvořený odborně vyškolenými osobami (hasiči), požární technikou (automobily) a věcnými prostředky požární ochrany (výbava automobilů, agregáty, apod.). Základním posláním jednotek požární ochrany je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech, které ohrožují život a zdraví obyvatel, majetek nebo životní prostředí a které vyžadují provedení záchranných, respektive likvidačních prací. Jednotky požární ochrany působí buď v organizačním řízení, nebo v operačním řízení. Organizačním řízením se rozumí činnost k dosažení stálé organizační, technické a odborné způsobilosti sil a prostředků požární ochrany k plnění úkolů jednotek PO. Tímto se rozumí činnost související s udržováním a zvyšováním odborné a fyzické způsobilosti hasičů (školení, výcvik), údržbou požární techniky a dalších prostředků požární ochrany, apod. Operačním řízením se rozumí činnost od přijetí zprávy o vzniku požáru nebo jiné mimořádné události až po návrat sil a prostředků na místo stálé dislokace. Do těchto činností se zahrnuje výjezd JPO, jízda na místo zásahu, provádění záchranných, respektive likvidačních prací, apod. Vzhledem k tomu, že nelze vyloučit vznik požáru či jiné mimořádné události kdekoliv na území České republiky, je zapotřebí vytvořit určitý systém jednotek požární ochrany, který plošně v celé ČR zabezpečí účinnou pomoc do určitého časového limitu s určitým množstvím sil a prostředků (hasičů, požární techniky a dalších prostředků požární ochrany). Základní princip organizace systému jednotek PO spočívá v tom, že každému katastrálnímu území obce je, dle stupně jeho nebezpečí, předurčeno odpovídající zajištění jednotkami PO (viz tabulka 1), které garantuje: dobu dojezdu jednotek PO, danou operační hodnotou jednotek PO dle jejich druhu, množství sil a prostředků jednotek PO (počet jednotek PO a jejich vybavení, počet hasičů), které se do určeného časového okamžiku dostaví na místo zásahu (URL 1 ). 23

24 Tabulka 1 Plošné pokrytí území ČR jednotkami PO Stupeň nebezpečí území obce Počet JPO a doba jejich dojezdu na místo zásahu A 2 JPO do 7 min a další 1 JPO do 10 min I B 1 JPO do 7 min a další 2 JPO do 10 min A 2 JPO do 10 min a další 1 JPO do 15 min II B 1 JPO do 10 min a další 2 JPO do 15 min A 2 JPO do 15 min a další 1 JPO do 20 min III B 1 JPO do 15 min a další 2 JPO do 20 min IV A 1 JPO do 20 min a další 1 JPO do 25 min Systém jednotek PO vybudovaný dle tohoto principu garantuje základní úroveň pomoci poskytovanou jednotkami PO a je označován jako plošné pokrytí území ČR jednotkami PO. Plošné pokrytí vychází z 65 odst. 6 a přílohy č. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Stupeň nebezpečí území obce se stanovuje na základě ohodnocení míry rizika vzniku mimořádné události v katastrálním území dané obce v závislosti na počtu obyvatel trvale žijících v tomto katastrálním území, charakteru katastrálního území a počtu zásahů jednotek PO za rok v daném katastrálním území. Stanovení doby dojezdu jednotek PO a minimálního množství sil a prostředků jednotek PO vychází ze statistické analýzy zásahové činnosti jednotek PO, jejich operační hodnoty, standardů obvyklých i v jiných evropských státech a ze společensky přijatelné míry rizika z hlediska nutnosti zásahu jednotek PO. Stanovení maximální doby dojezdu jednotek PO vychází zejména z pravděpodobnosti záchrany lidského života a průměrné plochy požáru v závislosti na době dojezdu jednotek PO a dále z ekonomické únosnosti negativních následků způsobených požárem, resp. jinou mimořádnou událostí (URL 1 ). 24

25 2.4.1 Druhy jednotek požární ochrany Podle zřizovatele jednotky PO a vztahu osob vykonávajících činnost v těchto jednotkách, ke zřizovateli JPO se JPO dělí: 1) Jednotky hasičského záchranného sboru kraje (HZS kraje), které jsou součástí hasičských záchranných sborů krajů a jsou zřizovány státem. V těchto jednotkách vykonávají činnost příslušníci hasičského záchranného sboru kraje jako své povolání ve služebním poměru. 2) Jednotky sboru dobrovolných hasičů obce (SDH obce), které zřizuje obec, respektive město, a činnost v těchto jednotkách vykonávají členové jednotek sborů dobrovolných hasičů obce na základě dobrovolnosti, případně někteří členové mohou vykonávat činnost v pracovním poměru k obci nebo k HZS kraje. 3) Jednotky hasičského záchranného sboru podniku (HZS podniku), zřizované právnickými osobami nebo podnikajícími fyzickými osobami, které provozují činnosti se zvýšeným nebo s vysokým požárním nebezpečím, a činnost v těchto jednotkách vykonávají zaměstnanci právnických osob nebo podnikajících fyzických osob jako své povolání v pracovním poměru. 4) Jednotky sborů dobrovolných hasičů podniku (SDH podniku), zřizované právnickými osobami nebo podnikajícími fyzickými osobami, které provozují činnosti se zvýšeným nebo s vysokým požárním nebezpečím, a činnost v těchto jednotkách vykonávají zaměstnanci právnických osob nebo podnikajících fyzických osob na základě dobrovolnosti Kategorie jednotek požární ochrany Pro účely plošného pokrytí území ČR jednotkami požární ochrany se dle operační hodnoty dělí JPO do šesti kategorií označovaných římskými číslicemi JPO I JPO VI uvedených v tabulce 2. 25

26 Tabulka 2 Kategorie JPO JPO I JPO II/1 JPO II/2 JPO III/1 JPO III/2 JPO IV JPO V JPO VI - jednotka HZS ČR, zajišťující výjezd jednoho až tří družstev o zmenšeném početním stavu (1 + 3), družstev (1 + 5) nebo jejich kombinaci, - poskytuje pomoc obcím speciální a ostatní technikou v území své působnosti, - v místě dislokace plní úkoly místní JPO; u početně málo obsazených stanic zpravidla v součinnosti s místní jednotkou SDH obce - jednotka SDH obce, která zabezpečuje výjezd družstva o zmenšeném početním stavu a zřizuje se zpravidla ve vybrané obci s počtem obyvatel nad jednotka SDH obce, která zabezpečuje výjezd dvou družstev o zmenšeném početním stavu a zřizuje se zpravidla ve vybrané obci s počtem obyvatel nad jednotka SDH obce, která zabezpečuje výjezd družstva o zmenšeném početním stavu a zřizuje se zpravidla ve vybrané obci s počtem obyvatel nad jednotka SDH obce, která zabezpečuje výjezd dvou družstev o zmenšeném početním stavu a zřizuje se zpravidla ve vybrané obci s počtem obyvatel nad jednotka HZS podniku zřizovaná právnickou nebo fyzickou podnikající osobou; poskytuje speciální techniku na výzvu OPIS HZS ČR zpravidla na základě písemné dohody - jednotka SDH obce, která zabezpečuje výjezd družstva o zmenšeném početním stavu - jednotka SDH podniku zřizovaná právnickou nebo fyzickou podnikající osobou; poskytuje speciální techniku na výzvu OPIS HZS ČR zpravidla na základě písemné dohody 26

27 Každý druh JPO má pro účely operačního řízení určitou hodnotu. Tato hodnota vypovídá o schopnosti Jednotky požární ochrany zahájit a provádět plnění úkolů v operačním řízení na místě zásahu. Operační hodnotu JPO tvoří: - doba výjezdu JPO z místa své trvalé dislokace po vyhlášení poplachu, - územní působnost JPO (doba jízdy, respektive vzdálenost, na místo zásahu). Doba výjezdu JPO je stanovena vyhláškou č. 247/2001 o organizaci a činnosti jednotek PO. Tato doba je maximálně: 2 minuty pro JPO složené výlučně z hasičů z povolání, 10 minut pro jednotky složené výlučně z hasičů, kteří nevykonávají službu v jednotce jako své povolání, 5 minut pro JPO složené z hasičů uvedených v předchozích dvou bodech nebo hasičů, kterým byla určena pracovní pohotovost mimo pracoviště. Územní působností jednotky požární ochrany se rozumí optimální vzdálenost pro dojezd určitého druhu jednotky k místu zásahu, která vymezuje území jejího standardního působení, tzv. hasební obvod. Vyjadřuje se buď v minutách, nebo v kilometrech, viz tabulka 3. Tabulka 3 Operační hodnota JPO podle kategorií Kategorie JPO Doba výjezdu Územní Počet JPO [min] působnost [min] (ke ) Druh JPO JPO I HZS kraje JPO II SDH obce JPO III SDH obce JPO IV 2 není 94 HZS podniku JPO V 10 není 5802 SDH obce JPO VI 10 není 256 SDH podniku 27

28 2.4.3 Hasičský záchranný sbor České republiky Hasičský záchranný sbor ČR (HZS ČR) je zřízen ze zákona 2. Jeho základním posláním je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech. Rozsah úkolů, které HZS ČR plní, je vymezen zvláštními právními předpisy. Při plnění svých úkolů spolupracuje se správními úřady a jinými státními orgány, orgány samosprávy, právnickými a fyzickými osobami, s mezinárodními organizacemi a zahraničními subjekty. Předmětem spolupráce je zejména stanovení práv a povinností při vzájemném poskytování pomoci a informací při mimořádných událostech. HZS ČR je rovněž oprávněn uzavírat jménem České republiky se všemi výše uvedenými subjekty dohody, které upravují bližší podmínky a způsob vzájemné spolupráce. Hasičský záchranný sbor ČR tvoří: a) generální ředitelství Hasičského záchranného sboru, které je součástí Ministerstva vnitra, b) Hasičské záchranné sbory krajů. Sídlo kraje je zároveň sídlem Hasičského záchranného sboru kraje. Výjimkou je Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje, jehož sídlem je Kladno. Úkoly hasičského záchranného sboru plní příslušníci HZS ČR ve služebním poměru a občanští zaměstnanci hasičského záchranného sboru v pracovním poměru. Celkové početní stavy příslušníků a občanských zaměstnanců stanoví vláda. Generální ředitelství HZS ČR je součástí Ministerstva vnitra, plní úkoly ministerstva na úseku požární ochrany uvedené v zákoně o požární ochraně a ve vztahu k zákonu o Integrovaném záchranném systému zabezpečuje úkoly uložené tímto zákonem ministerstvu vnitra zejména v oblasti ochrany obyvatelstva a civilní ochrany, IZS a krizového řízení. GŘ zřizuje jako své organizační složky vzdělávací, technická a účelová zařízení (viz obrázek 5). V čele GŘ stojí generální ředitel Hasičského záchranného sboru, kterého jmenuje a odvolává ministr vnitra. Ministr vnitra na návrh 2 1, odst. 1 zákona č. 238/2000 Sb., o hasičském záchranném sboru a změně některých zákonů 28

29 generálního ředitele dále jmenuje a odvolává náměstky generálního ředitele. Generální ředitel odpovídá ministrovi vnitra za činnost Hasičského záchranného sboru. V čele Hasičského záchranného sboru kraje je ředitel Hasičského záchranného sboru kraje. Krajského ředitele jmenuje a odvolává ministr vnitra na návrh generálního ředitele po projednání s hejtmanem kraje a v hlavním městě Praze po projednání s primátorem hlavního města Prahy. Náměstky krajského ředitele jmenuje a odvolává generální ředitel na návrh krajského ředitele. Organizační součásti HZS kraje jsou na úrovni okresů územní odbory HZS kraje. Krajská ředitelství jsou též správními úřady, přičemž vykonávají státní správu ve správních obvodech, kterými jsou kraje (Šenovský, Hanuška, 2006). Na našem území je v současné době 14 HZS krajů včetně hlavního města Prahy, 76 územních odborů a přibližně 240 stanic. Počet stanic se mění podle potřeby, takže jejich číslo není konečné. Obrázek 5 Organizační schéma GŘ HZS ČR 29

30 2.5 Organizace a soutěže v požárním sportu Na začátku je důležité zmínit, že soutěží v požárním sportu je mnoho a jsou organizovány na různých úrovních, pro různý počet soutěžících a různorodými organizacemi. Příslušníci HZS se mohou účastnit soutěží jak profesionálních, tak i dobrovolných hasičů, ale závodníci spadající pod SDH mohou být pouze hodnoceni na soutěžích dobrovolných hasičů, popřípadě se mohou účastnit soutěží profesionálních hasičů, ale tzv. mimo soutěž. Krajský tým se skládá obvykle z nejlepších závodníků, kteří nemusí sloužit na jedné hasičské záchranné stanici, jde o tzv. krajský výběr Generální ředitelství HZS ČR Ministerstvo vnitra Generální ředitelství HZS ČR pořádá Mistrovství České republiky v požárním sportu, které se koná v měsíci červenci každý rok. Zástupci 14 krajských HZS soupeří ve 4 disciplínách požárního sportu. I. Mistrovství ČR hasičů z povolání se konalo v roce 1970 v Ostravě. Letošní 39. Mistrovství konané v Plzni bylo posledním, kde startovali pouze profesionální hasiči. V roce 2011 poměří své síly profesionální hasiči spolu se zástupci z řad dobrovolných hasičů. Další soutěž, kterou Generální ředitelství vypisuje, je Velká cena České republiky v požárním útoku družstev HZS krajů a HZS podniků. Seriál je složený z pěti závodů, ale jejich počet se mění. Vyhrává tým, který získá nejvyšší počet bodů, přičemž první místo je ohodnoceno bodově nejvíce Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska (SH ČMS) vzniklo jako občanské družení, které působí v úseku požární ochrany. Jeho činnost spočívá v tvorbě podmínek 30

31 pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry, při poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných negativních událostech, kde jsou ohroženy život a majetek občanů. SH ČMS v souladu s cílem své činnosti pomáhá veřejnosti, obcím, státním orgánům, fyzickým a právnickým osobám: při předcházení požárů prováděním odborné přípravy o získání odborné způsobilosti v požární ochraně, školení zaměstnanců, vyvíjí preventivně-výchovnou činnost mezi občany a mládeží, při likvidaci požárů a jiných mimořádných událostech a při odstraňování jejich následků, při organizování vzdělávacích, kulturních, sportovních a jiných akcí, při plnění úkolů ochrany obyvatelstva (Stanovy SH ČMS, 2005). Členskou základnu tvoří přibližně lidí všech věkových kategorií. Sdružení tvoří 14 krajských sdružení hasičů, 76 okresních sdružení hasičů a více než sdružení dobrovolných hasičů. Každoročně SH ČMS pořádá postupové soutěže v požárním sportu. Soutěžní družstva Sborů dobrovolných hasičů postupují přes okrskové, okresní a krajské kolo až do republikového Mistrovství České republiky v požárním sportu. Tohoto mistrovství, které se koná v měsíci září, se účastní nejlepší družstvo mužů a žen z každého kraje, tedy ze 14 krajů a hlavního města Prahy. Soutěží se v disciplínách běh na 100 m s překážkami, štafeta m s překážkami a požární útok. Vynechána je disciplína výstup do 4. podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku. Dále se SH ČMS podílí na seriálu šesti závodů v běhu na 100 m s překážkami Český pohár Velkopopovického kozla. Závodníci Sborů dobrovolných hasičů se libovolně účastní jednotlivých závodů a sbírají body za umístění. Nejlepších 30 závodníků si rozděluje body. Vyhrává závodník s nejvyšším počtem bodů. Realizaci Českého poháru uskutečňuje SDH Kamenec u Poličky v čele s jeho zakladatelem Petrem Švábem ve spolupráci s pořadateli jednotlivých závodů. 31

32 2.5.3 Občanské sdružení Český hasič Občanské sdružení Český hasič představuje sdružení reprezentantů a reprezentantek v požárním sportu. Bylo založeno Jeho členy jsou profesionální nebo dobrovolní hasiči (hasičky), kteří alespoň jednou reprezentovali Českou republiku (dříve ČSSR) na hasičské olympiádě CTIF, na Mistrovství světa nebo Mistrovství Evropy v požárním sportu a startovali alespoň v jedné disciplíně požárního sportu. Hlavním cílem činnosti sdružení Český hasič je: propagace práce hasičů, shromažďování finančních prostředků na podporu a propagaci požárního sportu, odměňování nejlepších hasičů v jednotlivých disciplínách požárního sportu, podpora a spolupráce s reprezentačním družstvem požárního sportu, pořádání soutěží v požárním sportu (Stanovy občanského sdružení Český hasič, 2009). Velkou zásluhu má Český hasič na pořádání Galaodpoledne požárního sportu, kde jsou vyhodnoceni nejlepší závodníci v disciplínách běh na 100 m s překážkami a výstup do 4. podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku. Především ale organizuje Ligu ve výstupu do 4. podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku za podpory HZS ČR. Liga se skládá z osmi závodů. Závodů se účastní profesionální, dobrovolní nebo podnikoví hasiči. Body se rozdělují mezi 8 nejlepších závodníků, závodník s nejvyšším počtem bodů vyhrává Rada Extraligy ČR v požárním útoku Rada Extraligy ČR v PÚ má svého předsedu (Pavel Bábík), dva místopředsedy a 4 stálé členy, dále zástupce 15 nejlepších týmů mužů a 5 nejlepších týmů žen celkového pořadí pro každý ročník Extraligy. Účastnit se závodu Extraligy ČR v PÚ může jakékoliv soutěžní družstvo, počet závodů je obvykle 14. Bodové hodnocení je přidělováno 32

33 nejlepším týmům do 15. místa (v kategorii ženy do 7. místa). Tato soutěž je spíše doménou dobrovolných hasičů, ale i zde nalezneme v nejlepších týmech příslušníky z řad profesionálních hasičů nebo dokonce i reprezentanty v požárním sportu. Časy dosahované nejlepšími týmy se pohybují pod hranicí 17 vteřin. 2.6 Reprezentace hasičů ČR v požárním sportu K zajištění mezinárodní spolupráce HZS ČR v oblasti požárního sportu a k účasti profesionálních hasičů ČR na mezinárodních soutěžích bylo v roce 2001 ustanoveno reprezentační družstvo ČR. Toto družstvo navázalo na výborné výsledky v mezinárodních soutěžích z konce 80. let. Na XII. mezinárodní soutěži CTIF, konané v roce 2001 ve Finsku, získalo zlatou medaili za disciplínu požární útok a stříbrnou medaili za celkové hodnocení družstev. V roce 2002 se v Moskvě konalo 1. mistrovství světa profesionálních hasičů v požárním sportu. Tohoto mistrovství se zúčastnilo 21 států a naše družstvo bylo hodnoceno v celkovém pořadí na 4. místě. V roce 2005 byly pořádány dvě vrcholné mezinárodní soutěže. Na XIII. mezinárodní soutěži CTIF v chorvatském Varaždinu, slavili největší úspěch zejména dobrovolní hasiči, kteří zvítězili ve většině disciplín. Pro profesionální hasiče bylo největším vyvrcholením II. otevřené mistrovství Evropy hasičů a záchranářů v Ostravě. V novém světovém rekordu získali 1. místo v disciplíně požární útok a v celkovém pořadí získali stříbrné medaile. Po vyhodnocení dopingové kontroly, která byla provedena, přehodnotila Mezinárodní sportovní federace hasičů a záchranářů výsledky tohoto mistrovství a družstvo Běloruska, hodnocené dosud na 1. místě, bylo diskvalifikováno. Družstvo ČR se tak stalo novým mistrem Evropy v požárním sportu (URL 1 ). Český národní tým předvedl výborné výkony i na Hasičské Olympiádě CTIF v Ostravě v roce Celkové 2. místo bylo ve velké konkurenci vybojováno zcela zaslouženě. 33

34 V disciplíně požární útok obsadili naši závodníci 1. místo. Velkou událostí bylo překonání skoro 20 let starého národního rekordu v disciplíně výstup do 4. podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku Karlem Rylem v čase 13,65 s. Suverénně si šli za vítězstvím ve své kategorii reprezentanti z řad dobrovolných hasičů, kterým se podařilo vyhrát všechny disciplíny až na požární útok, kde obsadili 3. místo. Před začátkem závodní sezóny absolvuje reprezentace hasičů z povolání pravidelná soustředění. Součástí týmu je také masér. Trenéry reprezentace profesionálních hasičů ČR v požárním sportu jsou Ivan Ressler a Josef Pěnča. Vedoucím reprezentačního družstva je Emil Dopirák. 34

35 3 ZÁVĚR Povolání hasiče je náročnou profesí jak po fyzické, tak i psychické stránce. Není podmínkou, že všichni profesionální hasiči se věnují požárnímu sportu, ale drtivá většina se shoduje, že požární sport je pro ně dobrou přípravou a určitě přínosem pro jejich povolání. Úroveň zdatnosti, trénovanosti a připravenosti jedince závisí na druhu a kategorii JPO, ve které hasič slouží. Zároveň i požadavky na uchazeče jsou různé u jednotlivých zaměstnavatelů. Co se týče srovnání požárního sportu na mezinárodním poli, jsou patrné rozdíly oproti některým bývalým sovětským republikám. Hasiči u nás se věnují požárnímu sportu v práci, ale i ve svém volném čase, ale například v Rusku je brán požární sport jako povolání. To se odráží také ve výsledcích na soutěžích. V požárním útoku si vedeme výborně, při štafetách dokážeme udržet krok s ostatními, ale na 100 m s překážkami máme málo závodníků, kteří dovedou běhat časy pod hranici 16 vteřin, tak, jak je tomu běžné u Rusů nebo Bělorusů. Největší slabinou je zcela jistě výstup do 4. podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku. Na druhou stranu výkonnost v požárním sportu během 3 let rapidně vzrostla a konkurence je rok od roku větší. Závody slouží závodníkům jako zpětná vazba při jejich celoroční přípravě. Trenéři sledují nejen své svěřence, ale také nové talenty, kteří se mohou dostat od dobrovolných k profesionálním hasičům a dále až do užšího reprezentačního výběru. Vybavení pro požární sport nepatří rozhodně k levným záležitostem. Pořízení nové motorové stříkačky šplhá k částkám přes Kč, přestavení staršího typu je levnější, ale i přes to se konečná cena pohybuje nad hranicí Kč. V případě dobrovolných hasičů hrají velkou roli sponzoři. V posledních letech se požární sport a hasiči stále více objevují v médiích. V roce 2009 vznikla internetová televize Hasiči 150, kde lidé mohou sledovat on-line přenosy ze 35

36 závodů, ale i z výjezdů a zásahů hasičů. Na televizních obrazovkách vysílá ČT4 sport Požární magazín sestřih největších událostí v požárním sportu. Další informační zdroj jsou noviny a časopisy (Hasičské noviny, Alarm revue, časopis 112, atd.) 36

37 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY MINARSKÝ, Antonín. Náš požární sport : 35 mistrovství České republiky hasičů z povolání. Karlovy Vary : Český hasič, s. MINARSKÝ, Antonín. Náš požární sport : na hasičských olympiádách CTIF. Karlovy Vary : Český hasič, s. MINARSKÝ, Antonín. Mistrovství světa v požárním sportu 2006, Teherán, Írán. Karlovy Vary : Fireart, s. ISBN Směrnice hasičských soutěží pro muže a ženy. Praha : SH ČMS, s. ŠENOVSKÝ, Michail; HANUŠKA, Zdeněk. Organizace požární ochrany a integrovaný záchranný systém. Ostrava : Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, s. ISBN VELIČKO, V. M.; TIMOŠENKO, S. I.; PANKOV, J. I.: Současný požární sport. Přel. Pavel Plachý. Praha : Hlavní správa Sboru PO MV ČSR, s. Česko. Ministerstvo vnitra. Vyhláška č. 247 ze dne 22. června 2001, kterou se stanoví organizace a činnost jednotek požární ochrany. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2001, částka 95, s Dostupný také z WWW: < ISSN DALŠÍ ZDROJE: (URL 1 ) < [cit ] (URL 2 ) < [cit ] (URL 3 ) < [cit ] 37

38 (URL 4 ) < [cit ] (URL 5 ) < [cit ] (URL 6 ) < [cit ] (URL 7 ) < fotogalerie 40/ [cit ] (URL 8 ) < [cit ] (URL 9 ) < [cit ] (URL 10 ) < [cit ] (URL 11 ) < [cit ] (URL 12 ) < [cit ] (URL 13 ) < [cit ] (URL 14 ) < [cit ] (URL 15 ) < [cit ] (URL 16 ) < [cit ] 38

39 PŘÍLOHY

40 Příloha 1 ROT spojky (URL 2 ) Příloha 2 PS II (URL 3 )

41 Překážka Kladiny Domeček Příloha 3 Nejznámější výrobce překážek pro požární sport firma Knězek (URL 4 ) Příloha 4 Hadice pro 100 m s překážkami (URL 5 )

42 Příloha 5 Rozdělovač na 100 m s překážkami a pro požární útok (URL 6 ) Příloha 6 Držitel národního rekordu na 100 m s překážkami Jakub Pěkný (URL 7 )