BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 7 8 ROČNÍK XV.č Červenec srpen 2009

Transkript

1 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 7 8 ROČNÍK XV.č Červenec srpen 2009

2 Žně pod Buchlovem (pohlednice, 40. léta)

3 Informace městyse Buchlovice Rada městyse č. 46/2009 ze dne Žádost o povolení provozu stanového tábora u Zeleného nebo Kamenného kříže, parcela č. 2864/1 až 2865/4 v k.ú. Buchlovice v době od do , JUNÁK Kyjov, Jan Polášek, Kostelec u Kyjova, ze dne Rada nemá připomínek proti konání tradičního tábora Junáků z Kyjova. O vzniklých odpadech a případné potřebě pitné vody pro tábor je třeba se domlouvat s panem místostarostou Bořkem Žižlavským. E-ON výhodná nabídka dodávky elektřiny na rok 2010, dopis ze dne Starosta ing. Jiří Černý informoval členy rady o iniciativě firmy E-ON směrem k obcím a městům, také o zvýhodněné nabídce tarifu Jistota Plus, s nímž je možno ušetřit náklady na elektrickou energii o 20%. Tato nabídka platila do , a tak byla po konzultaci (starosta + místostarosta) smlouva pro rok 2010 s E-ON podepsána. Rada schválila naznačený postup. Žádost o spolupořadatelství koncert DH Buchlovjané s hostem Jožkou Černým dne na náměstí Svobody, Pavel Martinák, Buchlovice, ze dne Rada byla nejprve seznámena s důstojnou reprezentací městyse Buchlovice na slavnostním otevírání rekonstruovaného náměstí v partnerské obci Horný Hričov v závěru měsíce května Rada poté schválila účast městyse na pořádání koncertu dne tím, že souhlasila s využitím části náměstí Svobody přilehlé k restauraci U Páva, dále pak schválila bezplatné postavení pódia a stolového zařízení z fondu městyse, rovněž tak i jejich úklid. Cenová nabídka na rekonstrukci sociálního zařízení Mateřské školy Buchlovice 2. etapa, pan Petr Hruška, VODO TOPO Buchlovice, ze dne Rada (po dobrých zkušenostech z realizace 1. etapy rekonstrukce) schválila výzvu jednomu zájemci na 2. etapu rekonstrukce sociálního zařízení Mateřské školy Buchlovice, panu Petru Hruškovi, VODO TOPO Buchlovice. Rekonstrukce proběhne ve dnech , na dílo bude poskytnuta záruka 36 měsíců ode dne ukončení. Dohoda o spolupráci na projektu Program přeshraniční spolupráce Slovenská republika Česká republika mezi obcemi Horný Hričov (SK) a Buchlovice (ČR) Starosta ing. Jiří Černý informoval členy rady o podepsání Dohody o spolupráci na projektu Program přeshraniční spolupráce Slovenská republika Česká republika mezi obcemi Horný Hričov (SK) a Buchlovice (ČR), datum podpisu Rada dohodu o spolupráci potvrdila a doporučila ji k předložení nejbližšímu zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice Oznámení z MMR ČR o přidělení dotace na akci Revitalizace zahrady Mateřské školy v Buchlovicích. Oslovení firmy Garden Moravia s.r.o., Dolní Němčí, okrasná školka Spytihněv Informace pana starosty o přidělení dotace na akci Revitalizace zahrady Mateřské školy v Buchlovicích a také o oslovení výzvě firmy Garden Moravia s.r.o., Dolní Němčí, okrasná školka Spytihněv s požadavkem cenové nabídky na uvedenou akci. Rada se dohodla, že o realizátorovi akce rozhodne na své příští schůzi. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/2009 1

4 Vyhodnocení cenové nabídky na opravu komunikace pro pěší (ulička ke škole) Na základě výzvy městyse dvěma firmám, tyto předložily cenovou nabídku na opravu uličky ke škole v Buchlovicích. Cenová nabídka od firmy SÚS Slovácko s.r.o. Uherské Hradiště je pro městys nejvýhodnější. Rada uložila starostovi vyžádat od firmy SÚS Slovácko návrh smlouvy o dílo se zárukami. Výběrovém řízení na Dodávku zvukového zařízení a dataprojektoru Československého kulturního centra v Buchlovicích, podepsání smlouvy s firmou Security UH spol. s.r.o., Staré Město Rada potvrdila výsledek výběrového řízení na Dodávku zvukového zařízení a dataprojektoru Československého kulturního centra v Buchlovicích a uložila starostovi uzavřít smlouvu s vítěznou firmou Security UH, spol. s.r.o. Výběrové řízení (veřejná zakázka malého rozsahu na dodávky zadávané v souladu s 18, odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění, a v souladu s Programovým manuálem v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce SR ČR ) provedla firma (RAVEN EU Advisory) GRANTIKA České spořitelny, a.s., Brno. Řízení se zúčastnily firmy: Security UH, spol. s r.o., Staré Město, Base System, spol. s.r.o., Lužice a Pro Bank Securiry a.s., Praha. Kompletní protokol o výběrovém řízení je k nahlédnutí v materiálech týkajících se ČSKC Buchlovice. Oprava školy na Lhotce pokračuje Už třetím měsícem pokračuje rekonstrukce bývalé základní školy naproti kostela na Lhotce, na níž získal městys 15milionovou dotaci z fondů EU v rámci tzv. přeshraniční spolupráce se slovenskou obcí Horný Hričov. Po změnách v interiéru dochází na kompletní výměnu krovů a střechy. O dalších pracích vás budeme průběžně informovat. Foto -bž- BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/2009 2

5 V družebním Horním Hričově V sobotu 30. května zažila naše partnerská slovenská obec Horný Hričov slavnostní událost, kterou bylo otevření tamního zrekonstruovaného náměstí. Při této příležitosti starostové obou obcí Buchlovic, ing. Jiří Černý a Horného Hričova, ing. Jozef Trizuljak podepsali dohodu o spolupráci, která se zabývá dotací EU a rekonstrukcemi Československého kulturního centra v Buchlovicích a Slovenskočeského kultúrného centra v Horním Hričově. V rámci bohatého kulturního programu vystoupila za naše městečko dechová hudba Buchlovjané, za což jí patří velký dík. Foto archiv obce Horný Hričov a Lenka Martináková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/2009 3

6 Výsledky voleb do Evropského parlamentu 5. a 6. června okrsek: počet voličů 1051, počet platných volebních lístků 294, tj. 29,97% 2. okrsek: počet voličů 1009, počet platných volebních lístků 361, tj. 35,78% Ze stran byly ve volbách v Buchlovicích nejúspěšnější: 1. okrsek: strana č hlasů ODS, strana č hlasů ČSSD, strana č hlasy KDU ČSL, strana č hlasy KSČM. 2. okrsek: strana č hlasů ČSSD, strana č hlasů ODS, strana č hlasů KSČM, strana č hlasů KDU ČSL. Celkové výsledky: celkem bylo odevzdáno 655 platných volebních lístků tj. 31,18%, pro ČSSD z celkového množství 25,80%, pro ODS z celkového množství 21,98%, KSČM 15,57%, KDU ČSL 15,11%. Děkujeme Vám za účast ve volbách! Anketa Kniha mého srdce v Buchlovicích Vážení občané, čtenáři! Od 4. do 19. dubna 2009 jsme měli možnost zúčastnit se hlasování v 1. kole celostátní ankety Kniha mého srdce. Dalo se hlasovat prostřednictvím hlasovacích kuponů nebo elektronicky na internetových stránkách Přinášíme Vám výsledky hlasování podle Vámi vyplněných a odevzdaných hlasovacích kuponů: 1. Andělé a démoni (D. Brown) 1 hlas 2. Andělé noci (L. Lanczová) 1 hlas 3. Babička (B. Němcová) 4 hlasy 4. Co život dal a vzal (B. MacDonaldová) 2 hlasy 5. Da Vinciho kód (D. Brown) 1 hlas 6. Děti z Bullerbynu (A. Lindgrenová) 2 hlasy 7. Doktor od Jezera hrochů (M. Švandrlík) 1 hlas 8. Egypťan Sinuhet (M. Waltari) 2 hlasy 9. Eragon (Ch. Paolini) 1 hlas 10. F. L. Věk (A. Jirásek) 1 hlas 11. Filozofská historie (A. Jirásek) 1 hlas 12. Gabra a Málinka (A. Kutinová) 1 hlas 13. Harry Potter (J. K. Rowlingová) 6 hlasů 14. Heidi děvčátko z hor (J. Spyriová) 2 hlasy 15. Honzíkova cesta (B. Říha) 1 hlas 16. Hoši od Bobří řeky (J. Foglar) 1 hlas 17. Chrám Matky Boží v Paříži (V. Hugo) 1 hlas 18. Kája Mařík (F. Háj) 3 hlasy 19. Malý princ (A. de Saint Exupéry) 2 hlasy 20. Mandolína kapitána Corelliho (De Berniérs) 1 hlas 21. Mezi tiárou a orlicí (V. Vondruška) 1 hlas 22. Michelup a motocykl (K. Poláček) 2 hlasy 23. Morová rána (B. MacDonaldová) 1 hlas 24. Povídání o pejskovi a kočičce (J. Čapek) 2 hlasy 25. Povídky (Z. Svěrák) 1 hlas 26. Pravidla moštárny (J. Irving) 1 hlas 27. Přitažlivá drzost (R. Madejová) 2 hlasy 28. Ranhojič (N. Gordon) 1 hlas 29. Robinson Crusoe (D. Defoe) 2 hlasy 30. Rychlé šípy (J. Foglar) 1 hlas 31. Řeka bohů (W. Smith) 1 hlas 32. Saturnin (Z. Jirotka) 1 hlas 33. Schody do nebeského pokoje (L. Müller) 1 hlas 34. Slovácko sa súdí (Z. Galuška) 2 hlasy BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/2009 4

7 35. Staré řecké báje a pověsti (E. Petiška) 1 hlas 36. Syn lovce medvědů (K. May) 1 hlas 37. Tajemství tajného pokoje (E. Blytonová) 1 hlas 38. Tajný deník Adriana Molea (S. Townsendová) 1 hlas 39. Temno (A. Jirásek) 1 hlas 40. Upírův pomocník (D. Shan) 1 hlas 41. Vejce a já (B. MacDonaldová) 2 hlasy 42. Vinnetou (K. May) 1 hlas 43. Vražda v Orient Expresu (A. Christie) 1 hlas 44. Vůně deště (L. Lanczová) 1 hlas 45. Vybíjená (M. Viewegh) 1 hlas 46. Z deníčku neobyčejné patnáctky (S. Lanczová) 1 hlas 47. Židovka z Toleda (L. Feuchtwanger) 2 hlasy 48. Žízeň po životě (I. Stone) 1 hlas Některé hlasy byly neplatné (např. spisy Tomáše Halíka, Bible ), neboť hlasovat se mohlo pouze pro knihy beletristické, nikoliv naučné. Po prvním kole celostátní ankety postoupilo dále 100 knih, které obdržely nejvíce hlasů. Ve druhém kole se tedy může hlasovat již jen pro některou z těchto sta knih (jejich abecední seznam naleznete na výše zmíněných stránkách kde se i hlasuje). knihovnice Z důvodu postupující rekonstrukce budovy bývalé školy čp. 16 na Lhotce se v druhé polovině června začala stěhovat i knihovna městyse, která se na cca 1 rok stěhuje do přízemních prostor základní školy na ul. Komenského. Po dobu rekonstrukce bude knižní nabídka z důvodu menšího prostoru náhradní místnosti omezena na asi 50% knižního fondu. Bližší informace se dozvíte z obecního rozhlasu, internetu atd. Při vytřídění knih výraznou měrou pomohl pan Jiří Vycudilík, kterého vidíte na fotografii. Foto -bž- BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/2009 5

8 Jednání členů svazu bojovníků za svobodu Dne 21. května navštívili Buchlovice členové Svazu bojovníku za svobodu oblastních výborů Uherské Hradiště a Trenčín, jejichž pracovní jednání se uskutečnilo v Hotelu Buchlovice. Účastníky za místní pobočku svazu přivítal Jan Štokman a za městys místostarosta Bořek Žižlavský, který hostům předal malé dárky a přivedl je do Muzea Podhradí Buchlovice, kde si prohlédli právě probíhající výstavu Buchlovice a II. světová válka. - red - Po roce u P. Aloise Honka Stejně jako loni i letos se vydala skupinka farníků, v čele s naším nynějším farářem P. Rudolfem Chmelařem, za bývalým buchlovickým farářem P. Aloisem Honkem, žijícím v penzionu pro kněze v Moravci na Českomoravské vrchovině. Už od prvního okamžiku vstupu do jeho bytu přeplněného knihami nás přesvědčil o své vitalitě a pracovním úsilí, jaké jsme u něj viděli i loni. Příjemná beseda pokračovala do odpoledních hodin. P. Alois Honek vyřizuje našim farníkům pěkné pozdravení z Vysočiny. Foto: Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/2009 6

9 Informace o vycházejících žácích ZŠ Buchlovice ve šk. roce 2008/2009 V letošním školním roce ukončilo na základní škole povinnou školní docházku 19 žáků z jedné deváté třídy. V dalším studiu na středních školách, které bude ukončeno maturitní zkouškou, bude pokračovat 12 žáků, do učebních oborů nastoupí 7 žáků. V tomto roce došlo ke změně podávání přihlášek na střední školy. Každý uchazeč si měl možnost pro první kolo přijímacího řízení podat tři přihlášky. Po vykonání zkoušek a obdržení výsledků o přijetí či nepřijetí na příslušnou školu si každý žák zanesl zápisový lístek na školu, kterou si zvolil pro pokračování svého studia. Žáci měli možnost jedenkrát změnit vybranou školu. Přestože letošní přijímací zkoušky doprovázela díky změně přijímacího řízení nervozita a napětí, většina žáků se dostala na zvolený studijní obor. Žáci budou pokračovat ve studiu na gymnáziích ve Starém Městě a Uherském Hradišti (4), ale i na středních školách v oborech ekonomických, v hotelnictví a cestovním ruchu, stavitelství a aplikované chemii. Tři žákyně budou pokračovat v uměleckých oborech užitá fotografie, fotografka a umělecké řezbářství. Z učebních oborů si dívky zvolily obor kadeřnice, kosmetička, servírka-barmanka, chlapci se dostali na obory automechanik a kuchař číšník. Mgr. Vladimíra Klvaňová, výchovný poradce Za kaplí sv. Kříže na Smraďavce roste nová opěrná zeď. Foto: Pavel Ondrůšek BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/2009 7

10 Kosecké písně 31. května 2009 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/2009 8

11 Foto: Lumír Svoboda BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/2009 9

12 Koncert ZUŠ na zámku V odpoledních hodinách 21. května se v prostorách zámecké salla tereny uskutečnil koncert žáků buchlovické pobočky Základní umělecké školy z Uherského Hradiště (ZUŠ). Poměrně plná prostora rodičů a prarodičů sledovala své děti a vnuky při jejich prvních výkonech na housle, klavír a flétnu, doprovázené jejich vyučujícími. Za ZUŠ přítomné přivítal její ředitel Stanislav Nemrava a za městys místostarosta Bořek Žižlavský. Foto: -bž- BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

13 Dětský den s Twisterem V pondělí 1. června uspořádaly členky výboru Sdružení rodičů při naší ZŠ (SD) pro žáky 1. stupně soutěž ve hře Twister. Loni věnovalo SR do tříd hrací koberce a letos je využilo k uspořádání soutěže. Z každé třídy hrálo 8 zástupců vyřazovacím způsobem a 5 nejlepších se pak utkalo systémem každý s každým. Ostatní děti tvořily týmy fandících diváků. Nechyběla ani vtipná hesla, transparenty a roztleskávačky. Pro obveselení žactva si tuto hru vyzkoušely i maminky ze SR a paní učitelky. Nejlepší hráčkou byla paní učitelka Eva Polišenská. Všechny děti dostaly od SR malé občerstvení a každý soutěžící ještě drobné sladkosti. Tři nejlepší hráči dostali diplomy a knižní odměny. Vedení školy děkuje Sdružení rodičů za uspřádání další úspěšné akce pro děti. Nejlepší hráči: 1. Matyáš Chovanec 5. třída; 2. Marcela Krchňavá 2. třída; 3. Klára Slezáková 2. třída; 4. Magda Krchňavá 4. třída; 5. Terezka Marková 3. třída. Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

14 Dětský den na Smraďavce Začátkem měsíce června se konal na Smraďavce v Lázních Leopoldov Den dětí, určený Mateřské škole v Buchlovicích. Již desátý ročník této akce připravila pro děti rodina Krystýnkových majitelů tamní restaurace a lázní. - red - BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

15 Kácení máje U Špalka Foto: Oldřich Stránský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

16 Vernisáž výstavy Ladislava Maršálka V odpoledních hodinách dne 5. června proběhla v Muzeu Podhradí Buchlovice vernisáž výstavy nazvané Svět očima malíře Ladislava Maršálka, kterou uspořádal Spolek podporovatelů historie Buchlovic a městys Buchlovice. Výstava nabídla cca 130 reprodukcí malíře Ladislava Maršálka, který pobýval ve 20. a 30. letech minulého století v Buchlovicích u svého bratra a namaloval tu několik stovek obrazů a akvarelů z našeho prostředí. K vidění byly i ukázky prací z jeho působení pod Kavkazem i řada zajímavých fotografií. Výstava byla bohatě navštívena spoluobčany, které přivítal tajemník úřadu městyse ing. Miloslav Hrdý, po kterém následoval verši herec Slováckého divadla Vladimír Doskočil a děti z buchlovické školy. S obsáhlým životopisem malíře všechny seznámil ing. arch. Miroslav Maršálek. Foto Oldřich Stránský a Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

17 pátek 5. června 2009 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

18 První pouť na Barborce BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

19 Foto: Lumír Svoboda a Oldřich Stránský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

20 Buchlovjánek na Kunovském létě I přes nepřízeň počasí a následném zrušení programu vystoupily v sobotu 20. června děti z Buchlovjánku na festivalu Kunovské léto v Uherském Hradišti. Procházejícím lidem se vystoupení líbilo. Kroužek malých tanečníků Buchlovjánku byl přizván k účasti na Kunovském létě Sešly se folklorní soubory z Chorvatska, Rumunska, Lotyšska, Maďarska, Ukrajiny, Slovenska a několik dětských folklorních souborů z našeho regionu. Zúčastnili jsme se společného průvodu městem a zahajovacího ceremoniálu v Uh. Hradišti, kde měl každý soubor krátké vystoupení. Naše malé tanečnice zaujaly tanečníky z Chorvatska, kteří je požádali o společnou fotografii. Děkujeme všem dětem a rodičům za účast, za prezentaci našeho souboru a Buchlovic. Hana Andrlová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

21 Kalendář akcí červenec a srpen 2009 datum název akce místo konání kontakt až až Antonín Polák fotografie Příroda Buchlovic Ctirad Kubošek obrazy z okolí Buchlovic Berchtoldové sběratelé (prezentace grafické sbírky státního zámku Buchlovice) Miro Žbirka + T. Klus + M. Ztracený (koncert v rámci Buchlovského hud. léta) 10. až Muzeum Podhradí Buchlovice Zámek Buchlovice trakt Flora Amfiteátr Buchlovice Městys Buchlovice, tel mestys@buchlovice.cz, Ctirad Kubošek, Správa SZ Buchlovice Ivana Syslová, tel Agentura Vichr Vítězslav Chromek, tel Kovářské dny Hrad Buchlov HB Collegium o.s., Lukáš Kunst, tel , hb.collegium@buchlov.eu Turnaj v petanque finále TOP 16 Hřiště petanque Kalíšci country Hospůdka U Špalka 23. až Buchlovské noci s černou paní (noční prohlídky) VIII. ročník Festivalu česneku na zámku v Buchlovicích Waltari (koncert v rámci Buchlovského hudebního léta) Bratři Ebenové (koncert v rámci Buchlovského hudebního léta) Hrad Buchlov Zámecká zahrada Buchlovice Amfiteátr Buchlovice Amfiteátr Buchlovice Country bál Hospůdka U Špalka 1. až až Chřibský krkavec III lukostřelecký turnaj Louka pod Buchlovem PKSK, Alena Horáková Petr Špalek, tel HB Collegium o.s. Lukáš Kunst, tel hb.collegium@buchlov.eu Folklórní agentura Buchlov, Ing. Miloslav Hrdý, František Hrňa, tel , Agentura Vichr Vítězslav Chromek, tel Agentura Vichr, Vítězslav Chromek, tel , Petr Špalek, tel Bohumil Višenka b.morrigan@seznam.cz Historické kostýmy a etno večer Hrad Buchlov HB Collegium o.s., Lukáš Kunst, tel , hb.collegium@buchlov.eu BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

22 Sto zvířat (koncert v rámci Buchlovského hudebního léta) až U nás před sto lety 1. díl společné putovní výstavy starých fotografií obcí Soblahov, Horný Hričov, Chotoviny a Buchlovice Pouť na Barborce na svátek Nanebevzetí P. Marie Amfiteátr Buchlovice Muzeum Podhradí Buchlovice Kaple sv. Barbory Posezení s muzikou Hospoda U Špalka Kalíšci country Hospoda U Špalka Tři sestry (koncert v rámci Buchlovského hudebního léta) Amfiteátr Buchlovice Agentura Vichr, Vítězslav Chromek, tel , Městys Buchlovice tel mestys@buchlovice.cz KDU-ČSL, Ing. Miroslav Netopil, tel Jan Žufánek, tel Petr Špalek, tel Petr Špalek, tel Agentura Vichr, Vítězslav Chromek, tel , Irský večer Hrad Buchlov HB Collegium o.s. Lukáš Kunst, tel , hb.collegium@buchlov.eu Pohádka pro děti (divadelní představení ve hod.) srpen Koncert Dechové hudby Buchlovjané 5. až Aranžování květin v historickém interiéru (seminář 2. až 4. 9.) Hrad Buchlov Zámecká zahrada Zámek Buchlovice HB Collegium o.s., Lukáš Kunst, tel , hb.collegium@buchlov.eu DH Buchlovjané Pavel Martinák, tel Správa SZ Buchlovice Ivana Syslová, tel Květinová galerie Brno BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

23 Ochránce buchlovických tradic V posledním květnovém dni zemřel pan Karel Strýček v požehnaném věku 86 let. Buchlovice v něm ztratily člověka, který se velkou měrou zasloužil o zachování původního buchlovského kroje. Celou jeho osobnost lze charakterizovat asi třemi větami: Byl zbožným křesťanem, nikdy však ne fanatikem. Byl typickým představitelem selského stavu s láskou k půdě a hospodaření. Byl velkým znalcem našeho folklóru a kroje i buchlovické minulosti. Náboženství bylo pro něj životním vodítkem a pokaždé dobře odhadl Boží vůli od lidské zvůle. V poslední třetině svého života se stal kostelníkem u sv. Martina v Buchlovicích. Těžce nesl rozbití selského stavu v padesátých letech. Jeho pole předtím dobře rodila, protože jim rozuměl, rovněž jeho krávy dobře dojily a když mu zbyla jenom záhumenka, pěstoval doma v předzahrádce pod okny překrásné růže. Jak už jsem uvedla, miloval staré kroje, které sbíral a dával je do pořádku. Na znovuvzkříšení kroje měl velký podíl, účastnil se hodů a dalších Žena v buchlovském kroji na obraze Karla Žádníka folklórních událostí, strojil do krojů mladé lidi, děvčatům vázal turáně a přitom pokaždé ožíval. Karel Strýček byl optimista a svým jadrným humorem sice někoho i pozlobil, ale určitě neublížil. Od archiváře Aloise Kučíka měl sepsaný rodokmen a velice si zakládal na tom, že jeho předci byli uvedeni v prvním seznamu poddaných už za Jana Ždánského ze Zástřizl, v polovině 16. století. Jeho předkové byli tehdy jmenováni Strýci, později Strýčky. Vzpomínám na krásné besedy o starých časech u Strýčků, ale i u mě doma. Historek znal bezpočet. Jestliže se besedy konaly v zimě, otevřely se dveře a prostřednictvím vzpomínek do kuchyně vstoupily všechny ty staré stařenky v kožuchách a v tmavých turáních a v botách kordovánkách, a stařečci v dubeňákách a v beranicích persiánkách. I když nebyl sníh a nemrzlo, za zvuku rolniček po cestě před domem přejely selské saně, tažené krásnými koňmi, stříknutými krví z hraběcích maštalí, na kterých stál hrdě buchlovický sedlák. V létě tichounce vstoupila k besedníkům stařenka ve všedním kroji, s noškou na zádech, ve které měla kosák a skrojek chleba. Po cestě před domem přejel vůz tažený kravkami se zeleným, předrnčela stařenka s plně naloženým tragačem a jiná prošla s ohromnú nošú, z pod které bylo vidět jenom bosé nohy. Pan Strýček nyní už asi tam někde nahoře rovná kroje a beseduje s těmi, kteří ho předešli a i Pán se svým synem mu s pochopením a úsměvem naslouchají... Zdenka Maršálková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

24 Dvě výročí Leopolda Berchtolda 19. července 1759 až 6. července 1809 aneb z lidumilné práce velikána dobročinnosti Mezi moravskými šlechtici druhé poloviny 18. a počátku 19. století zaujímal majitel buchlovského velkostatku, Leopold I. Berchtold, na svou dobu pozoruhodné místo. Podstatnou část svého života zasvětil totiž lidumilné práci. V mládí hodně cestoval po Evropě, Africe a Asii. Setkal se s některými osobnostmi vědeckého a společenského života a dodal svému panství, jehož se ujal po smrti své tety, Eleonory Petřvaldské, v roce 1800 osobitý a životní postoj. Doma pak začal usilovat o cílevědomé ekonomické reformy v hospodářství, rozšiřoval chov ovcí, pěstování vína, nechal vysázet tisíce ovocných stromů, ale usiloval i o zlepšení školství a sociálních podmínek. Své charitativní snahy projevoval nejrůznějším způsobem. Například rozdával chudým šatstvo, v zimě nechal v zámku vytápět jednu místnost, aby se v ní mohli chudí ohřívat a vždy v pátek a v sobotu mohl každý poddaný přednést své starosti a stesky, přičemž byli obdarováni oblečením. Lidumilná Berchtoldova činnost však měla vyvrcholit až zařízením nemocnice v buchlovickém zámku v roce S rodinou se nejprve přestěhoval na Buchlov a pak do malého zámečku na Smraďavce. Nemocnice čítala 52 lůžek. Pro její činnost Berchtold vypracoval provozní řád, v němž stanovil, že nemocnice má přijímat všechny poddané bez rozdílu, tovaryše na vandru, židy, pokud by náhle byli postiženi nemocí či poraněni, ale i vznešené na cestách onemocněvší. Všechny nemocné měla nemocnice přijmout s láskou a pečovat o ně jako o vlastní děti. Vlastní Leopold Berchtold na grafice z osmdesátých let 19. století BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

25 Líc pamětní medaile Leopolda Berchtolda Rub pamětní medaile Leopolda Berchtolda poddaní, jimž byla vždy zajištěna polovina lůžek, měli ovšem přednost. Výjimečně byly přijímány rodičky k porodu. Jim pomáhala porodní bába paní Svobodová. Zkušenou porodní bábu zajistil Berchtold pro Buchlovice už v roce Léčení v nemocnici bylo zásadně bezplatné, jen cizí poddaní mohli věnovat milodar do připravené pokladničky. Propuštění tovaryši obdrželi darem čtyři groše na cestu. O každém nemocném byl veden protokol, hlavně pak podrobný rozpis spotřebované stravy, nápojů a léků. Každý protokol je podepsán ranlékařem Janem Pospíšilem, hrabětem Berchtoldem a účetním. Medicínský dohled nad činností ranlékaře měl hradišťský městský fyzikus, dr. Antonín Hnátek. Protokoly za rok 1808 shrnují 887 nemocných a za polovinu roku nemocných. O stravování nemocných a provozu kuchyně se dochovala podrobná dokumentace. Denně byl vyplňován kuchyňský list podepsaný účetním a rozvádějící přesně spotřebu kuchyně. Tato ve své době obdivuhodná až podivínská lidumilná činnost Berchtolda znamenala na druhé straně nesmírné finanční zatížení pro jeho panství. Protože se zachoval přesný rozpočet nemocnice za jednotlivé měsíce jejího trvání, víme, že náklady dosahovaly neúnosné výše. Za první pololetí 1808 spotřebovala nemocnice přes zl., za další pololetí už přes zl. A za necelé první pololetí roku 1809 opět zl. Byly to částky, které později přispěly k zadlužení velkostatku, jenž zdědila manželka a nezletilí synové. Tohoto nepříznivého důsledku lidumilného snažení se však Berchtold už nedožil. Zemřel na tyfus, nakažen v lazaretu na Velehradě, na Smraďavce a byl pohřben v kapli sv. Barbory. K uctění Berchtoldovy památky byla pražskou záchranou společností ražena pamětní medaile, zhotovená medailérem A. Guillemardem. Tento se znal s Berchtoldem již z časů, kdy pomáhal finančně při zakládání záchranné stanice v Praze 1799, v Brně 1801 a ve Vídni Tuto nezapomenutelnou lidumilnou a ojedinělou buchlovickou osobnost Leopolda Berchtolda s nadregionálním a nadnárodním významem si připomínáme v souvislosti s jeho 250. výročím narození a 200. výročím úmrtí. Jak uvedl jeden z pozdějších sepisatelů Berchtoldova života, jeho sláva a památka jsou nehynoucí. Zpracoval Josef Gerža Spolek podporovatelů historie Buchlovic BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

26 Co o nás v knihách napsali... IX. část V dalším dílu našeho seriálu se ocitáme v roce Tehdy spatřila světlo světa po stránce výpovědní velmi zajímavá publikace nazvaná Průvodce po Buchlově. Vydalo ji Slovácké knihkupectví Františka Radouška z Uherského Hradiště. Autorem této 58stránkové brožury byl nám již známý Karel Jaroslav Obrátil, jenž se narodil v roce 1866 a v Uh. Hradišti působil jako odborný učitel mezi léty Jeho největší zálibou bylo sběratelství bibliografií, knih a grafik. Uvádí se, že jeho knihovna obsahovala na 12 tisíc svazků, které se ztratily po jeho zatčení za II. světové války. Za odbojovou činnost proti nacistům zaplatil životem, byl umučen gestapáckou smečkou v dubnu 1945 ve svých 79 letech. V první části knihy se Obrátil snaží dopátrat názvu hradu, který podle dr. Tkáče odvozuje od jména Bohuslav. Následující řádky se věnují nejstarší hradní historii, jménům držitelů a majitelů Buchlova. O posledním, Leopoldu II. Berchtoldovi, uvádí:...jest do Buchlova přímo zamilován a snaží se četnými opravami udržeti hrad ve stavu úplně zachovalém, což s povděkem uznává rád každý, komu slavná minulost národa českého na srdci leží. Na Buchlov jest nejlépe voliti výlet celodenní, píše Obrátil zkraje další části publikace. Kdo chce navštíviti hrad, nechť přijede dopoledním vlakem na stanici Uherské Hradiště (nádraží sev. dráhy císaře Ferdinanda), odtud lze k Buchlovu přímo buďto jeti nebo jíti pěšky. Titulní strana brožury Ukázka jedné ze stránek BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

27 Hradní správce Ludvík Dorazil (foto kol. roku 1905) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

28 Povozem trvá cesta asi ¾ hodiny, pěšky asi 1½ hodiny... Ráno jest též poštovní spojení ze severního nádraží do Buchlovic od vlaku (poštou platí se 70 haléřů). Autor poutníkům na Buchlov rovněž nabízí trasu z Velehradu. Cesta z Velehradu na Buchlov trvá (Břestkem) asi 1½ hodiny, ale bývá často méně schůdná. Chodníkem jíti jest blíže, avšak cizímu neradíme užíti chodníku, jenž vede horami, neboť často již přihodilo se, že cestující, zbloudivše v horách, přišli na Buchlov až za večera." Velmi pěkně popisuje Obrátil cestu na hrad Buchlovicemi, ke které přikládá i jednoduchý náčrtek: Z Buchlovic možno jeti povozem až ke hradu, daleko příjemnější jest však cesta pěšky. Povoz zaveze nás kolem Přerovské pivnice a obchodu Sovičova, kolem čtenářského spolku a Záložny až k hostinci Spáčilovu, odkud lze pohodlně asi za ¾ hod. doraziti ke hradu. Polní cestou, která tehdy následovala Zahradami, se lidé dostali až k dnešní točně, odkud pokračovali úvozem vpravo nahoru (tzv. panšťákem): Úvozem tímto jde se kolem dvou chaloupek těsně po levé straně u cesty stojících k borovému lesíku, v němž naleznete velmi příjemné ochlazení. Kdoví, jak by Obrátil vychutnával tu dnešní stejnou trasu pohlcovanou z obou stran rozrůstajícími se domy, proplétající se mezi projíždějícími auty a koly. Pravděpodobně by se snažil co nejrychleji dostat do lesa, kde je přece jenom ještě klidněji, i když neustálý hluk z padesátky nepříjemně doléhá i sem. Za lesíkem opět dělí se cesty; dáme se cestou vlevo podél stromořadí třešňového. Minouce vpravo neobydlené stavení (bývalou myslivnu), půjdeme cestou vpravo nahoru (cesta vlevo vede kolem hradu), zůstavivše kamenný kříž vlevo. Obrátilův poutník prochází kolem ještě zachovalých sklepů hradní bránou a ocitá se na druhém nádvoří. Věnuje pozornost tehdejšímu správci, který byl skutečným hradním kastelánem v pravém slova smyslu: Průvodčím a kastelánem jest nyní statný sedmdesátník Ludvík Dorazil. Po prohlédnutí hradu nutno průvodčímu dáti spropitné, jehož výše řídí se podle počtu návštěvníků... Průvodčí totiž dostává za Pohlednice Buchlova přibližující jeho interiéry (1912) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

29 Hostinec u Spáčilů na Zahradách, kolem něhož šli poutníci na Buchlov (do r. 1910) opatrování hradu měsíční služné jen od 1. listopadu do 30. dubna; od 1. května do 31. října živí se pouze spropitným... K. J. Obrátil si na rozdíl od jiných popisovatelů Buchlova všímá i méně důležitých objektů a interiérů, mezi něž patřila za druhou bránou např. kovárna, stáje pro dobytek, příbytky sklepníka a bednáře. V pozadí za studní jest zpustošená bývalá věznice a byt strážníkův. Vedle vpravo bývala stodola, skladiště pro vozy, pekárna a mlýn, nyní pouhé zříceniny. Popisovaná budova není nic jiného než sýpka, ve které je dnes skladiště a v suterénu prodejní Galerie Š. Ale to už se dostáváme do hradního jádra, jež bylo v té době poněkud jinak vybaveno, než je tomu v současnosti. Podle dochovaných fotografií a pohlednic se v komnatách nacházelo velké množství předmětů i zajímavostí, které dnes vlastně neuvidíte. Autor zde spatřil například obrazy ze slámy práce špilberských trestanců, bronzového pohanského bůžka (tzv. bábu buchlovskou), numismatické sbírky, nádoby z římských katakomb, křížek ze 14. století z Maria Zell či nejstarší určitou památku hradní hliněný džbán s obrazem Krista s dvanácti apoštoly a letopočtem Mezi dalšími předměty nechyběly třeba vlasy Františka I., úlomek kopí, jímž zavražděn byl Valdštýn, zlatý klíč odznak hraběte Vratislava, římské, řecké a etruské hřbitovní lampy, čínská nádoba na čaj, zbytek ze 30 miliónů papírových peněz roku 1891 ve Vídni spálených a starodávný spinet. Součástí textu brožury je i popis kaple sv. Barbory na sousední Modle a buchlovického zámku. Poslední oddíl je věnován hradnímu archivu, který na popud Leopolda Berchtolda mezi léty uspořádal odborný učitel a c. k. konzervátor ve Strážnici Leopold Nopp. Bořek Žižlavský Foto archiv SPHB BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

30 Malování Maestro, teď budeme si hrát já budu obraz, který chcete malovat. Do dlaní vezměte svou paletu a štětce, vždyť malovat, jde vám tak lehce Malujte mě, jako bych byla princeznou, tahy štětce veďte fantazií svou. Malujte mě, jak mě chtějí vidět Vaše oči, malujte mě, jak jede pro mě zdatný kočí. Malujte mé mládím nahé tělo a z dálky houslové kvarteto znělo. Namalujte pláně, kopce a úrodná údolí, ať srdce každého krále touhou zabolí. Malujte lesy, hluboké tůně a jeskyně královskou dcerou je má lásky strážkyně. Malujte mé oči smaragdově zelené, ať okouzlím svým pohledem prince země vzdálené. Na mých vlasech zlatou barvu vykouzlete, abych byla tou, co všem šlechticům hlavu plete. Maestro, proč na princeznu mám si hrát? Když vím, že by jste mě chtěl láskou zulíbat. Maestro buďte raději jenom Ty a zkus líbat mé touhou vlahé rty. Maluj mou kůži alabastrovou a já budu navždy tvou jedinou m. m. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

31 Výročí generála Ignáce Syrovátky Ignác Syrovátka, přáteli zvaný Nanda, se narodil 30. července 1914 v Buchlovicích, kde také vychodil obecnou školu a měšťanku. Byl tělesně zdatný a všestranně nadaný. Již v mládí dobře cvičil v Sokole a hodně se věnoval turistice. V roce 1929 se přestěhoval i s rodiči do Ivanovic na Hané. Tam jeho otec provozoval hostinec a Nanda se zde učil zahradníkem. Po vyučení v roce 1932 nastoupil v Mělníku na střední školu zahradnickou, kterou ukončil v červnu 1936 maturitou. V říjnu 1936 narukoval na základní vojenskou službu. Jako středoškolák byl zařazen do vojenské akademie v Hranicích a po jejím absolvování byl povýšen do hodnosti poručíka. Poté se vrátil do Buchlovic, kde se přestěhovali zpět i jeho rodiče. V říjnu 1938, po odstoupení pohraničních oblastí a následné okupaci čs. republiky ( ), se začaly vytvářet odbojové složky, převážně z řad členů Sokola. Na Moravě to Ignác Syrovátka před útěkem do zahraničí byla polovojenská organizace Obrana národa, v jejímž čele stál v oblasti (kraji) Uh. Hradiště plk. Vladimír Štěrba, bývalý legionář a velitel uherskohradišťské posádky. V Buchlovicích byla na popud št. rtm. Vladimíra Hrabce vytvořena rota Obrany národa a Syrovátka byl ustanoven jejím velitelem. Rota o třech četách měla převážně teroristické a zpravodajské úkoly a patřila k nejagilnějším v oblasti. Ignác Syrovátka zde uplatňoval své znalosti, získané v důstojnické hodnosti na vojenské akademii. Na podzim roku 1939 byly gestapem odhalovány špičky Obrany národa. Následkem ne zcela dobré konspirace a také vlivem činnosti konfidentů gestapa začalo zatýkání. Nejprve ve Zlíně a potom i v Uh. Hradišti. Z těchto důvodů a také z důvodů spojených se 17. listopadem hledali mladí odbojáři cestu za hranice. Syrovátka překročil hranice republiky Dostal se přes Strání na Slovensko a u Vésce nad Váhom byl spolu s Oldřichem Kaňovským, Rostislavem Bébarem a Jaroslavem Čagánkem ze Zlechova zatčen Hlinkovou gardou a předán do věznice v Novém Městě nad Váhom. Při transportu zpět do Strání se jim podařilo uprchnout a pokračovali v cestě přes Velký Lég do Maďarska, na francouzský konzulát v Budapešti a odtud byli přepraveni na jugoslávskou hranici. Po jejím přechodu dorazili přes Lendavu a Čakovec do Záhřebu. Cestou Nanda vážně onemocněl a byl v Záhřebu předán do péče tamějším Sokolům. Po vyléčení byl převezen do Bělehradu a tam mu francouzský konzulát vystavil doklady a jízdenku na vlak a přes Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Bejrútu, hlavního města Libanonu, který byl tehdy pod francouzskou správou. Tam se podrobil prvnímu dobrovolnému odvodu a byl zařazen jako dobrovolník do francouzské armády. Potom se lodí Providence přeplavil do francouzského přístavu Marseille, byl presentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu praporu jako velitel čety. Po kapitulaci Francie se mu podařilo i se zbytky své čety (tak jako většině čs. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

32 vojáků), dostat vlakem do Narbone a pak do přístavu Séte, kde byli naloděni na neutrální egyptskou loď Rod el Farag, která je přepravila přes Gibraltar do západoanglického přístavu Liverpool. Odtud byli přepraveni do vojenského tábora v Cholmondeley. Po reorganizaci armády byl Syrovátka povýšen na nadporučíka, určen jako velitel čety a zařazen k 1. rotě 2. pěšího praporu. Bojové jednotky procházely denně tvrdou vojenskou přípravou a společně s anglickými vojáky se podílely na obranných opatřeních proti případné invazi Němců do Anglie, ke které však vývojem událostí nedošlo. Po absolvování výsadkového kurzu na letišti Ringway u Manchestru se přihlásil koncem ledna 1944 spolu s gen. Sedláčkem, pilotem npor. Františkem Vaculíkem z Buchlovic, plk. Vladimírem Maděrou z Velehradu a dalšími vojáky k převelení do Sovětského svazu. Na východní frontu se dostal opět přes Gibraltar, Středozemní moře, Egypt a Suez, přes Damašek do irácké Basry a do Teheránu. Potom přes Kaspické moře do Baku a letecky do Rostova na Donu. V polovině dubna 1944 byl v Černovicích na Ukrajině zařazen k 2. čs. samostatné paradesantní brigádě a nasazen na frontu. Počátkem září 1944 se zúčastnil Karpatsko-dukelské operace, ale již 19. září 1944 byla druhá čs. samostatná paradesantní brigáda stažena z fronty a přesunuta na letiště Tri Duby na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Bojů se zúčastnil spolu s generálem (tehdy nadporučíkem) Tomášem Sedláčkem a např. i se známým poslancem Janem Švermou. Po porážce SNP zůstal se zbytky 2. paradesantní brigády odříznut na úpatí Nízkých Tater, kde při pochodu údolím na Donovaly a na Chabenec zahynul Šverma. Zimu přežili za krutých podmínek v metrových závějích sněhu po lesích v různých srubech a chatrčích a na jaře 1945 se připojil k rumunským jednotkám východního frontu. Z války se vrátil v hodnosti štábního kapitána.. Dne 17. září 1942, v rámci akce E (Emigranten), byli zatčeni a do 2. února 1943 vězněni v internačním táboře ve Svatobořicích jeho rodiče František a Františka Syrovátkovi. V roce Ignác Syrovátka po propuštění z vězení s manželkou a synem 1945 se Ignác Syrovátka seznámil s Magdalenou Biathovou (nar ) z Prešova, se kterou se krátce po válce, v červenci 1945, v Prešově oženil. To už byl povýšen do hodnosti majora a v letech působil v Prešově jako délesloužící voják ve funkci velitele posádky. Na podzim roku 1946 nastoupil na vysokou válečnou školu do Prahy. Tam se přestěhoval i s manželkou se jim v Praze narodil syn Robert. Studium na vysoké škole bylo násilně ukončeno příslušníky státní policie. 21. dubna 1949 byl zatčen a vězněn na Pankráci. Prošel mnoha výslechy. Nakonec byl předán vojenské justici a v červnu 1949 v zinscenovaném procesu odsouzen nechvalně známým soudcem plk. dr. Karlem Vašem pro spiknutí a neoznámení trestného činu na tři BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

33 a půl roku těžkého žaláře. Zároveň mu byla odňata vojenská hodnost a všechna vyznamenání. Svůj nezákonně uložený trest si odpykal v plné výši v Plzni na Borech. V roce 1953 byl bývalý parašutista, důstojník 2. československé samostatné paradesantní brigády v SSSR, přímý účastník bojů u Dukly a ve Slovenském národním povstání, velitel vojenské posádky v Prešově a posluchač vysoké válečné školy propuštěn na svobodu. Ale jaká to byla svoboda? Jen těžko našel práci, samozřejmě manuální. Pracoval jako pomocný stavební dělník v Uh. Hradišti a rok byl pod dozorem tehdejší moci. Musel bydlet v Buchlovicích, kam se přestěhovala i jeho manželka se synem. Po ukončení práce v Uh. Hradišti se přestěhovali k manželčiným rodičům do Prešova, kde ho zaměstnali v projektovém ústavu realizace parkových úprav. V roce 1957 se začalo konečně blýskat na lepší časy. Ignác Syrovátka mohl začít dálkově studovat na Vysoké škole zemědělské v Lednici. V červnu 1963 byl promován inženýrem se specializací na zahradní a parkovou architekturu. Poté pracoval jako zahradní architekt v Prešově až do odchodu do důchodu v roce Své plné rehabilitace se Syrovátka dočkal až v roce 1990, kdy mu byla rozkazem ministra národní obrany gen. Miroslava Vacka vrácena všechna vyznamenání a byl povýšen do hodnosti generálmajora. Zároveň mu byla rozkazem 0265 ze dne 18. června 1990 udělena medaile Za zásluhy o ČSLA I. stupně. Zemřel v Prešově a je pochován na hřbitově v Buchlovicích. Generál ing. Ignác Syrovátka se výrazným způsobem zapsal do historie protinacistického boje a jeho statečnost a odvaha zaslouží nejvyšší úcty a uznání. Bez váhání se zapojil do odboje, jak mu velela jeho vlastenecká čest a vojenská přísaha. I když byl bývalým režimem vězněn a perzekuován, zachoval si vždy čest a vojenskou hrdost. Proto patří mezi statečné občany nejen Buchlovic a je historickou spravedlností, že se mu i v Buchlovicích nyní dostává takového uznání jaké si zaslouží. Jan Štokman foto archiv Ignác Syrovátka v hodnosti generála BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

34 Buchlovští psi a kočky I (nynější i v době mého dětství) Tito tvorové s námi žijí v našem městečku a prochází svými živůtky i naše životy. Někteří již jsou dávno v psím nebo kočičím nebi, protože jim stvořitel vyměřil kratší život než lidem, jiní žijí ještě s námi a zpestřují a oblažují naše žití. Většinou jsou to oříšci a kříženci a jen sem tam, hlavně v nynější době, jsou to i psi čistokrevní. Na Helštýně v mém předškolním věku to byl Svačinův Pucek, doslova krásný, sněhobílý, s dlouhými rovnými chlupy a třemi černými tečkami na hlavě. Byl velice hodný a hodně jsem si s ním hrávala. U Strýčků měli Milóra (snad zkomolenina Mylorda) po nějakém psu ze zámku. Byl štíhlý a zlý a štěkavý. Já si jej pamatuji uvázaného u boudy. Na noc ho asi pouštěli, protože prý byl dobrý potkáňák a vychytal kdejakou verbež. U Krejčů byla Chytruška, byla velice malinká, celá černá, s delšími, rovnými chloupky, s očičky jako trnky. Byla zlobivá a ráda po někom chňapala. Boudu měla jako zámeček s kopulí z maličkých šindelů. V Třešňáku bydlela sestra našeho známého, kmotra pana Veselého i s jejich maminkou. Naši tam chodili často na besedu. Ti měli Bročka, krásného špicla, světle béžového jako hodně bílá káva, a divokého. Když jsme tam šli na besedu, už z dálky jsme slyšeli jeho divoký štěkot. Když jsme přišli na dvůr, skákal po nás a mamince drápky roztrhl punčochu, až jí utíkala očka. Punčocha byla hedvábná. Bylo to asi dost drahé prádlo, protože měla slzy v očích a naříkala. To si dobře pamatuji. Ještě jeden psí zážitek z té doby se mi krade na mysl. Lesní na Smraďavce, Blumenschein, měl loveckého psa, který byl velice dobrý hoňák. Ten si zlomil nohu na mostku na Smraďavce. Tehdy na něm byly jen dřevěné mostiny. Pes strčil nohu do škvíry mezi ně, vyskočil, a už to bylo. Zvěrolékař řekl rezolutně utratit, s tím nejde nic dělat! Přišli k nám a tatínka lékaře moc prosili, aby se na psa podíval. Tatínek tedy šel a pokusil se o to. Nevím, jestli dal nohu do sádry nebo do dlahy. Společně s hajným ale BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

35 vymysleli jakousi protézu, aby pes nemohl na tu nohu stoupnout. snad se s tím dalo manipulovat, takže to šlo přizpůsobit tak, aby na nohu mohl pes postupně víc a víc stoupat. Hajný ten nástroj udělal a pes se uzdravil. Za krátký čas ani nekulhal. Nohu měl rovnou a měl na ní jen bulku. Ještě dlouhý čas plně fungoval. Když jsme se odstěhovali z Helštýna na Suchý Řádek, u sousedů Mitášových měli Pozorka. Byl velice hodný. Byl celý černý bez bílého chloupku, prostřední velikosti s trochu delší rovnou srstí a s obyčejnýma ušima. Nějak se mu u nás zalíbilo, a tam byl vařený pečený. V zimě na velkých závějích seděl jako porcelánová figurka a čekal. Když byla naše Mirka maličká v kočárku, přišel k nám Alík. Bylo to v zimě a za velikého sněhu. Tatínek dlel na faře na besedě u pana faráře Hrabala a večer šel domů. Hned u fary se k němu přidal menší psík, takový promíchaný špiclík. Bílý, jen s jedním černým uchem. Přišel s ním až k nám a první noc přespal pod kůlnou. Druhý den taky zůstal, tak jsme si ho nechali. Byl hodný, ale bezdůvodně si ubližovat nenechal a hlavně byl moc chytrý a věrný. Když maminka jela s Mirkou do Hradiště, čekal celou dobu na náměstí, až přijel autobus. Vodítko a náhubek vůbec neměl. Jednou šli do obchodu ke Kučům do Příční ulice a Alík šel s nimi. Když se vrátily, neměla Mirka na noze jednu papučku. Maminka jen tak prohodila: Jéjé, ztratily jsme někde papučku a Alík zmizel. Za chvíli byl zpět s papučkou v tlamičce. Jednou zase šel bratr s Alíkem se koupat na koupaliště na Smraďavce. Když vlezl do vody, Alík vyskočil a zmizel směrem k Buchlovicím. Otevřenými dveřmi vběhl do kuchyně a táhl tatínka za nohavici ke dveřím. Šel pro pomoc. Myslel asi, že se bratr topí. V tu dobu u sousedů Ryznarů měli zrzavého rváče Punťu. Středně velikého psa s růžovým čumákem a světlýma očima. Poletoval s Alíkem kolem drátěného plotu, řval a rvali se. Alík měl jednou roztržený čumák tak, že mu ránou vyčníval zub. Švagrová zub zase do tlamičky zatáhla a zahojilo se to. Alík žil s námi deset let, potom odešel do psího nebe. Zdenka Maršálková, foto -bž- BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

36 Žně a mlácení obilí před 100 lety Popis je určen pro mladou generaci, která pod pojmem žně si již jen představuje hučící velkostroje pojízdných mlátiček (kombajnů), traktorů, nákladních aut odvážejících obilí a veliké lisované balíky slámy. Od doby, kdy člověk přestal být jen sběratelem produktů přírody a začal cílevědomě pěstovat určité plodiny pro obživu svou a svého domácího zvířectva, staly se žně jakýmsi symbolem sklízení úrody, shromažďováním zásob na zimní měsíce, odměnou za celoroční úsilí při obdělávání půdy. Veškeré žňové práce byly prováděny ručně, postupně s využitím ručně vyrobených pomůcek a nástrojů. Těžiště žňových prací spočívalo ve sklizni obilovin žita, pšenice, ječmene, ovsa, doplňovaných podle potřeby a zvyklostí řepkou olejnou, hořčicí, prosem, pohankou, lnem a luštěninami hrachem, peluškou, bobem, event. dalšími. Prvním dozrávajícím obilím bylo žito. Pro svá vysoká, hladká a pevná stébla výšky kolem 120 až 150 cm, poskytovalo surovinu pro výrobu povřísel, používaných při sklizni dalších druhů obilovin. Sekalo se kosami, při sekání se posekané obilí přihánělo k dosud neposekané části, o kterou se opíralo. Za sekáčem postupovala odběračka, která posekané obilí urovnávala a tvořila z něho hromádky ve velikosti snopů. Snopy se vázaly do vlastních stébel, která byla dostatečně dlouhá. Povázané snopy se stavěly do panáků mandelů obvykle po 15 snopech. K zabezpečení proti převržení mandelů větrem se vrch kolem klasů svazoval hrstkou žitných stébel. Postavené mandele někdy sloužily jako úkryt při náhlém dešti, jako skrývačka pro děti, které chodily na pole s rodiči. Dobře dozrálé žito velmi rychle proschlo a odváželo se domů, kde se alespoň z části vymlátilo a získaná dlouhá sláma sloužila pro výrobu povřísel na vázání dalšího, kratšího obilí. Mlácení žita se provádělo pod kůlnami nebo na mlatech s pružnou hliněnou podlahou, udusanou ze směsi jílu, písku, plev a kravských výkalů. Mlácení se provádělo tím způsobem, že jednotlivé snopy žita se rozvázaly, rozprostřely po mlatu do vějířů a po rozprostřeném obilí chodili mlatci s cepy a bušili do obilí zejména v oblasti klasů. Čím bylo obilí sušší, tím bylo dříve a lépe vymlácené. Vymlácená sláma se vytřepala, urovnala, svázala do otýpek a byla připravena k výrobě povřísel. Vymlácené zrno se smetlo, přesilo přes síto a nasypalo do pytlů. Mohlo se pokračovat na další várce. Samostatnou kapitolu tvořila souhra rytmu mlácení cepů do obilí. Mlatci chodili po obilí za sebou a bušili cepy v rytmu odvozeném od jejich počtu (2, 3, 4, 5 atd.), podle velikosti mlatu. Narušení rytmu znamenalo vždy nelibost ostatních mlatců, které to dráždilo. Povřísla se vyráběla tím způsobem, že se vzaly dvě přiměřené hrstky slámy, vyklepala se z nich polámaná stébla, klasový konec slámy se překřížil a svázal smyčkovým uzlem. Uzel se obepnul kolem kolena a utáhl. Oba konce povřísla se složily a povřísla se urovnávala do otýpek po 75 kusech (5 mandelů). Otýpka se svázala dalším povříslem a odložila pro odvoz na pole k vázání dalších druhů kratšího obilí. Pšenice se sklízela obdobným způsobem jako žito. Sekáč přiháněl pokos ke stojícímu obilí, odběračka ho urovnávala, tvořila snopy a ty svazovala. Pokud byla pšenice vysoká, vázalo se do pšeničných stébel, jejichž malé hrstky se v klasech překřížily a zakroutily. Pokud byla pšenice krátká, vázala se do povřísel ze žitné slámy. Povázaná pšenice se stavěla do panáků obdobně jako žito, někdy se vrch pyramidy přikrýval snopem rozevřeným do vějíře, jako ochrana před deštěm. Ječmen a oves se sekaly jinou technikou, tzv. od ruky, to znamená, že sekáč usečené obilí odháněl od neposečeného a vytvářel tím řádky. Na řádcích se nechalo obilí dokonale proschnout, potom se pomocí hrábí tvořily hrstky ve velikosti snopů a vázalo se do povřísel ze žitné slámy. Při dobrém počasí se proschlý ječmen a oves odvážel přímo domů a nestavěly se do panáků. Olistěná stébla ječmene i ovsa špatně vysýchala a při horším počasí byla náchylná k plesnivění. Mlácení pšenice, ječmene i ovsa se provádělo obdobným způsobem, jak bylo popsáno u žita. Sláma se vázala do otýpek a ukládala se k zimnímu krmení a podestýlání. Sklizeň obilí byla doslova BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/

37 Tak probíhaly žně před desítkami let bezodpadová. Veškerý odpad, jako plevy, ohrabky, odpadová stébla slámy apod. se zužitkoval pro krmení, míchání se senem, podestýlku, vycpávku postelí (tzv. strožoky). Olejnaté plodiny, řepka, hořčice, proso, len byly spíše výjimečné, pěstovaly se na malých plochách, spíše na zahrádkách a jejich sklizeň se odbývala většinou ručním způsobem, mnutím, drhnutím, vydrolováním apod. Obdobnou roli hrály luštěniny hrách, peluška, čočka, pohanka, boby. Také ty byly sklízeny především ručně vylupováním, drcením, drhnutím. Byly pěstovány v malých množstvích, zejména pro potřebu kuchyně. Dobří a pilní hospodáři měli tedy práci se sklizní plodin po celé léto. Byli za to zabezpečeni na celý rok pro potřebu své domácnosti i svého hospodářství. Pomůcky a nástroje používané při sklizni obilovin: kosa byla hlavním nástrojem, podle kvality sekáče byla doplňována plachetkami, obloučky, hrabicemi pro lepší urovnávání pokosů, pro ostření kos sloužila kladívka, babky, brousky a kloubce zavěšené na opascích sekáčů, srp používala odběračka pro snadnější a rychlejší urovnávání posekaného obilí, roubík dřevěný konický kolík z tvrdého dřeva, co nejlépe ohlazený, délka cca 40 50cm, používal se pro utahování vázacích povřísel tak, že se podvlékl pod překřížené konce povřísla, otočil se o 360 stupňů a zvratem podvlékl uzel pod povříslo, hrábě se používaly k hrstkování obilí posekaného do řádků, podávky dvouhroté lehké vidle, používané k nakládání snopů na vozy, pohrabovačky široké hrábě (cca 120 cm) s dlouhými hroty z tvrdého dřeva, sloužily pro shrabování roztroušených obilních stébel, cepy dřevěné válečky z tvrdého dřeva, délka cm, upevněné koženými oky a řemínky k dřevěné tyči, otočné ze všech stran, sloužily ručnímu výmlatu všech druhů obilí, síta se používala k ručnímu oddělování zrna od ohrabků, polámaných stébel slámy a plev, fukary ruční lopatkové ventilátory poháněné klikou, vytvářely proud vzduchu, přes který propadávalo nečisté zrno a lehčí nečistoty byly vyfoukávány, těžší zrno padalo do násypky. Josef Říha BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7 8/