Centrum pro ekonomiku a politiku

Transkript

1 Centrum pro ekonomiku a politiku

2 Domy s nulovou spotřebou energie Geniální návrh, nebo nesmyslná regulace EU? Sborník textů Pavel Gebauer, Ivo Strejček, Karel Kabele Lukáš Petřík, Robert Axamit, Petr Slanina Miroslav Kutílek, Aleš Hrubý, Ondřej Krutílek Petr Měchura, Tomáš Munzi, Lukáš Kovanda Marek Loužek (ed.) č. 96/2012

3 Obsah Předmluva Václava Klause A. Texty ze semináře Domy s nulovou spotřebou energie geniální návrh, nebo nesmyslná regulace EU? (11. ledna 2012) Pavel Gebauer: Energetická regulace budov je rozumná...11 Ivo Strejček: Úskalí regulace budov s nulovou energetickou náročností Karel Kabele: Budovy s téměř nulovou spotřebou energie fantazie či realita?...27 Lukáš Petřík: Byrokratický nesmysl z EU...39 Vydává CEP Centrum pro ekonomiku a politiku Opletalova 37, Praha 1 tel. a fax: cep@cepin.cz Editor: Doc. PhDr. Ing. Marek Loužek, Ph.D. Recenzent: Ing. Luboš Smrčka, CSc. Sazba: Vladimír Vyskočil - KORŠACH Tisk: PB tisk Příbram Vydání první, březen 2012 ISBN Ekonomika, právo, politika č. 96/2012 MK ČR E B. Doplňkové texty Robert Axamit: Leninský přístup k úsporám energie...47 Petr Slanina: Nulové domy další krok do otroctví...55 Miroslav Kutílek: Střet o energii a oteplovací propaganda...63 Aleš Hrubý: Potěmkinovské šílenství s obnovitelnými zdroji...69 Ondřej Krutílek: Mráz přichází z Bruselu i Prahy...75 Petr Měchura: Dům s nulovou spotřebou energie skutečnost, nebo pouhá fikce?...85 Tomáš Munzi: Nízkoenergetické chiméry evropských regulací...95 Lukáš Kovanda: Evropské regulace končívají fiaskem ISSN

4 Předmluva Členské státy EU budou muset podle směrnice Evropské unie do roku 2018 zajistit, aby nové a nově významně rekonstruované budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci byly budovami s tzv. téměř nulovou spotřebou energie. Do roku 2020 mají tuto podmínku splňovat dokonce úplně všechny nové budovy, včetně soukromých. Centrum pro ekonomiku a politiku reaguje na tuto další z iracionálních aktivit Evropské unie novým sborníkem. V části A uveřejňujeme texty ze semináře Domy s nulovou spotřebou energie geniální návrh, nebo nesmyslná regulace EU? z 11. ledna Vedoucí oddělení podpory obnovitelných zdrojů Ministerstva průmyslu a obchodu Pavel Gebauer tvrdí, že energetická regulace budov je rozumná. Poslanec Evropského parlamentu Ivo Strejček argumentoval, že směrnice o energetické účinnosti je výsledkem dlouhodobě chybné politiky unijních institucí i nerozvážných závazků, které na sebe členské země přijaly. Profesor ČVUT Karel Kabele vysvětlil, proč je definice domu s téměř nulovou spotřebou energie naprosto vágní. Redaktor Parlamentních listů Lukáš Petřík kritizoval evropskou směrnici jako další byrokratický nesmysl. V části B přinášíme různé doplňkové texty. Místopředseda Sdružení majitelů domů Robert Axamit varuje, že náklady evropské regulace budou enormní. Podnikatel a bývalý výzkumný pracovník Petr Slanina argumentuje, že díky evropským regulacím člověk ztrácí svobodu na úkor byrokratického systému a stává se de facto jeho otrokem. Profesor pedologie Miloslav Kutílek dává do souvislosti střet o energii a oteplovací propagandu. Manažer controllingu Aleš Hrubý kritizuje potěmkinovské šílenství s obnovitelnými zdroji. Ondřej Krutílek z brněnského Centra pro studium demokracie a kultury zkoumá průběh imple- 7

5 mentace směrnice o domech s nulovou spotřebou energie v ČR. Jednatel AVE Bohemia, s.r.o. Petr Měchura dokazuje, že dům s nulovou spotřebou energie je pouhá fikce. Doktorand VŠE Tomáš Munzi kritizuje nízkoenergetické chiméry evropských regulací. Ředitel Prague Twenty Lukáš Kovanda vysvětluje, proč evropské regulace končívají fiaskem. Je příznačné, že anonymní a vzdálené bruselské rozhodování umožňuje schvalovat normy, které jsou v rozporu se zájmy evropských občanů, posilují moc lobbistických skupin a oslabují víru v demokratické principy. Směrnice o budovách s téměř nulovou spotřebou energie je příkladem protitržního nadstátního centrálního plánování, které se nám všem vymstí. Přeji inspiraci a pozorné čtení. Václav Klaus V Praze, 29. února 2012 A. Texty ze semináře Domy s nulovou spotřebou energie geniální návrh, nebo nesmyslná regulace EU? (11. ledna 2012) 8

6 Energetická regulace budov je rozumná Pavel Gebauer Ministerstvo průmyslu a obchodu Využívání a nakládání s energiemi je základním znakem civilizace, ve které žijeme. Již více než 150 let žijeme ve společnosti, která průmyslově a ve velké míře využívá primární zdroje energie, a která na tomto využívání vybudovala energetický trh. Přeměněné využívané formy primárních energetických zdrojů, tedy elektřina a teplo, se ve svých fyzikálních vlastnostech liší od běžného zboží. Nedají se skladovat, jejich distribuce je výhradně síťová, navíc s požadavkem na okamžité vyrovnání nabídky a poptávky výroby a spotřeby. Síťový charakter distribuce energií je přirozeně spojen s monopolem. V takovém prostředí, a to i s výhledem na omezené kapacity zdrojů a samotnou energetickou bezpečnost, je nutné primární zdroje energie ochraňovat. Tato ochrana je realizována regulací chování při výrobě, distribuci a spotřebě. Požadavky na regulaci I přes postupnou liberalizaci energetického trhu se zvyšují požadavky na další regulaci a nastavují se nové kontrolní nástroje a mechanismy vymáhání. Tento fakt lze přičíst zvyšující se složitosti celého sektoru. Dohled na nakládaní s energiemi je realizován delší dobu. V nedávné historii na toto dohlížela Státní energetická inspekce. Kromě samotné kontroly dodržování platných norem fungovala i jako poradní organizace. Poradenství v energetice je dnes nabízeno částečně privátními firmami anebo státem certifikovanými specialisty. V současnosti se Státní energetická inspekce soustředí na kontrolu technických parametrů výrobků dodávaných na trh a dodržování norem při výrobě energie. Ekonomickou regulaci a kontrolu regulovaných cen provádí Energetický regulační úřad. 11

7 Ministerstvo průmyslu a obchodu je gestorem energetických zákonů, které tato pravidla upravují. Nově tento systém ovlivňují závazky v oblasti energetiky a životního prostředí, které vyplývají z členství ČR v EU. Závazek, jehož důsledkem je i tato diskuze, byl přijat roku 2007 na jednání Rady EU, kde se všechny členské státy zavázaly zvýšit využívání obnovitelných zdrojů, snížit emise skleníkových plynů a zvýšit energetickou efektivitu. Regulace energetické náročnosti výstavby a rekonstrukcí budov je pouze střípek z legislativy, která provádí zmíněné závazky a byla ze strany EU provedena tzv. směrnicí o energetické náročnosti budov. V ČR je tato oblast regulována zákonem o hospodaření energií. Tento zákon bude v dohledné době upraven v souladu s požadavky evropské směrnice. Plánované změny budou mít dopad na stavebníky, vlastníky a provozovatele budov. Ti budou muset při výstavbě nebo při změně dokončené veřejné budovy plnit od začátku roku 2017 (resp. u budovy v soukromém vlastnictví od roku 2021) nové požadavky na energetickou náročnost budovy, a to včetně povinnosti zpracování průkazu energetické náročnosti budov a jeho zveřejnění. Mimo tyto komplexní požadavky bude například povinné provádět pravidelné kontroly kotlů, rozvodů tepelné energie a klimatizačních systémů a také vypracovávat v určených případech energetické audity nebo energetické posudky. Energetická náročnost budovy Samotný obsah pojmu požadavek na energetickou náročnost budovy, přesněji míru tohoto požadavku, kterou lze také vyjádřit pojmenováním budovy jako nízkoenergetická, pasivní, nebo s nulovou spotřebou, bude obsažen až v následné vyhlášce. Postup kopíruje postup Evropské komise, která vydala směrnici o energetické náročnosti budov, v níž deklarovala výše uvedené cíle. Zároveň až touto směrnicí byla Komise zmocněna vypracovat a vydat metodiku výpočtu požadovaných technických hodnot pro určení míry tohoto cíle tedy jak moc blízko nule budovy mají být. Komise tuto metodiku dodala až následně, prostřednictvím svého nařízení v přenesené pravomoci v polovině ledna tohoto roku. Doplnila tak směrnici o energetické náročnosti budov a stanovila srovnávací metodický rámec pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov. Účelem srovnávacího metodického rámce je zajistit, aby úroveň ambicí každého členského státu v EU v daném kontextu byla srovnatelná. Požadavky na energetickou náročnost si stanoví členské státy samy v závislosti na místních faktorech, jako je klima, dostupnost zdrojů a hospodářský rozvoj. Výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov je založen na základě stanovení a porovnání celkových nákladů na realizaci opatření (zateplení, výměna oken, zateplení střechy atd.) s náklady na energie. Pro účely výpočtu celkových nákladů se použijí ceny placené zákazníkem, včetně všech daní, DPH a dalších poplatků. Do výpočtu mohou být také zahrnuty dostupné dotace pro různá opatření. V případě, že dotace zahrnuty nebudou, bude nutno vyčlenit nejen dotace a režimy podpory pro technologie, ale také všechny eventuální dotace z těchto cen. Celkové náklady na budovy a jejich prvky se vypočítají sečtením různých typů nákladů a aplikuje se na ně určená diskontní sazba. Do doby provedení tohoto výpočtu požadovaných hodnot je termín budova s téměř nulovou spotřebou z hlediska této směrnice prázdný pojem. Podle názoru Komise nelze transformaci budov v EU dokončit do roku 2020 a cíl 20 % snížení spotřeby může představovat pouze mezistupeň dalšího úsilí. Podle plánu Komise pro přechod na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství je možné emise v sektoru budov do roku 2050 snížit o zhruba 90 %. Proto lze předpokládat vydávání dalších směrnic upravující tuto oblast

8 Uskalí regulace budov s nulovou energetickou náročností Ivo Strejček poslanec Evropského parlamentu Nadešel čas pro dosažení evropského cíle zvýšení energetické účinnosti o 20 % do roku Pokud se v příštích letech nic nezmění, EU tento cíl splní jen napůl. To ohrožuje naši konkurenceschopnost, náš boj za snížení emisí CO2 a naši bezpečnost dodávek energie. Pro každého spotřebitele to stále znamená vysokou cenu za účet. Aby Evropská komise tento nedostatek napravila a vrátila EU zpět do hry, navrhla dnes nový soubor opatření pro větší energetickou účinnost. 1 Ideové zdroje Směrnice o energetické účinnosti je výsledkem dlouhodobě chybné politiky unijních institucí i nerozvážných závazků, které na sebe členské státy Unie přijaly. Pro potřeby tohoto příspěvku zmíním tři hlavní milníky, které považuji za zásadní ve vývoji vyhrocené environmentální politiky EU. Domnívám se, že svými výsledky politicky definovaly drahé, nesplnitelné a hospodářsky zničující rozhodnutí, se kterými se v blízké budoucnosti za cenu gigantických nákladů budou muset členské státy Unie vyrovnat. Lisabonská strategie Na jaře roku 2000 přijala Evropská rada dokument s názvem Lisabonská strategie. Tato strategie určovala principy, na základě kterých se v letech měla Evropská unie stát nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, 1) Tisková zpráva Evropské komise Výrazný podnět k úsporám energie a energetické účinnosti, IP/11/

9 schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností. 2 Lisabonská strategie obsahuje tzv. pátý ekologický pilíř 3, který stanoví: 1. boj s klimatickými změnami se týká emise skleníkových plynů způsobené lidskou činností; 2. slibuje přijetí a splnění závazků Unie jako celku i všech svých členů jednotlivě plynoucích z Kjótského protokolu (měl vstoupit v platnost od roku 2002); 3. vyjádřil podporu investic do tzv. udržitelné dopravy (železnice, vnitrostátní dopravní cesty); 4. a deklaroval zaměření se na eliminaci všeho, co ohrožuje veřejné zdraví (výsledkem tohoto závazku plynoucího z Lisabonské strategie byla například rozsáhlá regulační směrnice REACH). Závěry Evropské rady z 8. 9.března ledna 2007 převzalo od Finska předsednictví Evropské radě Německo. Když německá kancléřka Angela Merkelová představovala 17. ledna 2007 v Evropském parlamentu program německého předsednictví, vytkla si několik hlavních úkolů. Prvním a pro Německo zásadním úkolem bylo dokončení (či nějaké pokračování) ratifikačního procesu tzv. Evropské ústavní smlouvy. Ratifikační proces měl v té době již dvě vážné trhliny: v květnu 2005 a v červnu 2005 byl text Evropské ústavní smlouvy odmítnut voliči ve Francii a Nizozemí. V době zahájení německého předsednictví Radě proběhnul ratifikační proces již ve 14 členských zemích EU a vůbec nebylo jasné, jakým směrem se ratifikace budou ubírat. Druhým zásadním bodem německého předsednictví byla energetická politika s důrazem na snížení závislosti na fosilních palivech, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie a spotřebě energie a vyšší uplatnění biopaliv a energetických rostlin. 2) Lisabonská strategie ( cs.htm) 3) Lisabonská strategie, část 5 ( art2377_cs.htm) V březnu 2007 se konalo jednání Evropské rady v Bruselu a jeho závěry lze považovat z pohledu environmentálních závazků Unie za zásadní a určující formu i obsah budoucích rozhodnutí unijních institucí: 1. Evropská rada zdůrazňuje zásadní význam dosažení strategického cíle, kterým je omezit zvýšení průměrné globální teploty na nejvýše 2 C oproti úrovni před průmyslovou revolucí (čl. 27); 4 2. V této souvislosti Evropská rada potvrzuje cíl EU, kterým je snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 30 % ve srovnání s rokem 1990, což bude její příspěvek k celosvětové a komplexní dohodě pro období pro roce 2012, a to za předpokladu, že další rozvinuté země se zaváží ke srovnatelnému snížení emisi (čl. 31); 3. EU přijímá pevný nezávislý závazek dosáhnout do roku 2020 snížení emisí skleníkových plynů přinejmenším o 20 % ve srovnání s rokem 1990 (čl. 32); 4. Stanoví velmi ambiciózní kvantifikované cíle týkající se energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů a využití biopaliv a vyzývá k provedení evropského strategického plánu pro energetické technologie, včetně ekologických systémů zachycování a uchovávání uhlíku (čl. 37). V části Energetická účinnost a energie z obnovitelných zdrojů 5. zdůrazňuje, že je třeba zvýšit energetickou účinnost v EU a dosáhnout tak cíle úspory spotřeby energií v EU ve výši 20 % oproti výhledům na rok 2020 (čl. 6); 5 6. závazný cíl 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v EU do roku ) Závěry Evropské rady ze dne března 2007, část III., Integrovaná politika v oblasti klimatu a energie, čl ) Akční plán Evropské rady ( ), Energetická politika pro Evropu, část IV., čl. 6. 6) Akční plán Evropské rady ( ), Energetická politika pro Evropu, část IV., čl

10 Strategie Evropa 2020 Komise navrhuje pět měřitelných cílů EU na období do roku 2020,...v následujících oblastech: zaměstnanost, výzkum a inovace, změna klimatu a energie, vzdělávání a boj proti chudobě, 7 uvedl předseda Evropské komise Barroso, když v roce 2010 představoval dokument Evropa 2020, který nahrazoval Lisabonskou strategii z roku Tento plán, jak oživit evropské hospodářství a zejména něčím novým překrýt skandální neúspěch Lisabonské strategie, považuji z hlediska dnes projednávané směrnice o energetické účinnosti budov za třetí a významný ideový zdroj. Strategie Evropa 2020 ve svých částech s názvy Inovace v Unii a Evropa méně náročná na energii kromě oživování pojmů Lisabonské strategie jako například tzv. dokončení evropského výzkumného prostoru a nově se hlásící k čemusi, co má roku 2020 vytvořit tzv. evropskou bioekonomiku explicitně zdůrazňuje, že je nutné používat regulační nástroje, normy energetické náročnosti budov a tržně orientované nástroje, jako jsou daně, dotace a veřejné zakázky, ke snižování spotřeby energie a zdrojů, a také využívat strukturální fondy k investicím do energetické účinnosti ve veřejných budovách a do účinnějšího recyklování 8, a od tohoto postupu si slibuje následující:...už jen dosažení cíle 20% podílu obnovitelných zdrojů energie má potenciál vytvořit v EU více než pracovních míst. Když přičteme plnění cíle 20% zvýšení energetické účinnosti, pak jde celkem o více než 1 milion nových pracovních míst. 9 Průběh legislativního procesu Průběh legislativního procesu na úrovni evropských institucí Schvalování směrnice č. 2010/31 na úrovni EU bylo poměrně svižné : nebýt oddalování přijetí společného postoje Rady 7) Barroso, J. M: Evropa 2020 strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, KOM (2010), ) Evropa 2020 strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, KOM (2010), str ) Evropa 2020 strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, KOM (2010), Evropa méně náročná na energii. kvůli legislativním změnám poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva (Rada 1. čtení meritorně uzavřela již , ne až výše uvedeného ), rozhodně by trvalo ještě méně než devatenáct měsíců. Veřejná konzultace před předložením legislativního návrhu se konala, ovšem trvala jen 56 dní. Komise obdržela 274 příspěvků primárně od celoevropských organizovaných zájmů; z členských států jich obdržela nejvíce z Velké Británie (28), z ČR pouhý jeden. Komise coby iniciátor legislativy využila skutečnosti, že již existovala směrnice č. 2002/91, a tak ji mohla nechat tzv. přepracovat. Z toho plyne i formální a neformální tlak na spolurozhodující instituce (Radu a EP), aby schvalování co nejvíce uspíšily (viz mj. čl. 11 uvedené směrnice č. 2002/91, čl. 87 jednacího řádu EP, popř. bod 9 meziinstitucionální dohody o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů). Zde je nezbytné zdůraznit, že minimálně EP v tomto ohledu Komisi prakticky vždy vyhoví (má sice posoudit, zda návrh neobsahuje žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, ale reálně spíše usiluje o posílení své institucionální pozice, a tedy nejčastěji o zambicióznění návrhu Komise, což se právě stalo i v daném případě). Svou roli sehrál i fakt, že Komise předmětný legislativní návrh přeložila coby část tzv. balíku pro energetickou účinnost, jehož součástí byl i návrh směrnice o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (KOM(2008)778) a návrh směrnice o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry (KOM(2008)779). Uvádění návrhů v balících je tradičně považováno za taktiku, jak otupit hrany samostatně zpravidla hůře průchodných textů. Socialistická zpravodajka Silvia-Adriana Ticau předložila návrh zprávy výboru ITRE 82 dní po předložení legislativního návrhu Komise (a to mezitím proběhly Vánoce), výbor EP pro průmysl a energetiku ITRE text pro první čtení schválil za 56 dní (právní výbor JURI se práva vyjádřit vzdal) a plénum EP první čtení završilo za dalších 23 dní

11 Druhé čtení proběhlo ještě rychleji: po formálním přijetí společného postoje Rady, která meritorní požadavky EP v zásadě schválila, pouze si vynutila časový odklad některých opatření (jednání v Radě na úrovni ministrů byla zahájena za českého předsednictví), schválil výbor ITRE svou zprávu za čtrnáct dní a plénum EP své usnesení za dalších dvacet dní. Průběh legislativního procesu na úrovni ČR Instituce ČR k projednání legislativního návrhu přistoupily z meritorního hlediska laxně a z hlediska rychlosti projednávání nezvykle čile. Nutno přitom podotknout, že část negociací na úrovni EU se odehrávala i za českého předsednictví v Radě (primárně za vlády Jana Fischera a ministrů Gustáva Slamečky a Vladimíra Tošovského). Na úrovni ČR lze za nejvíce zarážející označit to, jak rychle bylo k dispozici předběžné stanovisko vlády Mirka Topolánka k předmětnému návrhu. Obě komory parlamentu jej získaly již , tedy pouhých dvacet dní poté, co byla textu přiřazena zpravodajka v EP (!). Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny PČR i Výbor pro záležitosti EU Senátu PČR se rozhodly textem zabývat, ovšem ani v jednom z případů se nakonec nedostal k projednávání na plénu oba výbory jej pouze vzaly na vědomí (Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny PČR zprávu socialisty Břetislava Petra , Výbor pro záležitosti EU Senátu PČR zprávu socialisty Otakara Vdovského ), a to ještě předtím, než do textu zanesl zásadní změny EP (na úrovni výboru ITRE , na úrovni pléna ). Směrnice č. 2010/31 má být v ČR implementována přijetím novely zákona č. 406/2000 o hospodaření energií (ve znění pozdějších předpisů). Podle Pavla Jiráska z Ministerstva průmyslu a obchodu bude nutné převzít celé části uvedené směrnice a zároveň novelizovat i prováděcí vyhlášky. To vše do , kdy jsou členské státy EU podle čl. 28 směrnice č. 2010/31 povinny zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 2 až 18, 20 a 27. V první části svého vystoupení jsem se snažil nastínit část ideového paradigmatu současného evropského uvažování, jehož důsledkem je současná podoba evropského integračního procesu. Ve druhé části jsem se pokusil rámcově vysvětlit průběh legislativního procesu jednak na úrovni evropských institucí, jednak na úrovni národní. Tímto procesem, který Lisabonská smlouva nazývá řádný legislativní postup 10, prochází drtivá většina evropské legislativy. V obou částech jsem si možná nudně a zdlouhavě připravoval argumentační prostor pro zobecnění některých neblahých tendencí, jejichž rysy lze jak ve formě schvalování Směrnice o energetické náročnosti budov, tak v jejím obsahu vystopovat. Dům, do kterého teče 11 Zdůrazňuji, že následující teze, pro které hledám nejvyššího společného jmenovatele, jsou založeny na mé vlastní zkušenosti. Na autentickém prožitku poslance Evropského parlamentu, který v této instituci působí od července Pro Evropský parlament je typická řada momentů. 1. Nedůvěra v trh. Trh, pokud je vůbec kdy zmiňován, není obvykle chápán jako svobodný a blahodárný proces, ale je vždy vysvětlován v negativních souvislostech. Trh je ztotožňován se sobectvím jednotlivců a vládou silnějšího. Sousloví volný trh není ani zdrcující většinou poslanců EP ani úředníky EK používáno vůbec. Zato obvyklá jsou slovní spojení jako selhání trhu, ovládnutí trhu, vylepšení trhu, sociálně uvědomělý trh či podpora služeb netržního charakteru. 2. Nedůvěra v řešení na národní úrovni. Národní stát je obvykle spojován s nacionalismem a jeho obhájci nazýváni nacionalisty. Nacionalismus je na unijní úrovni vždy spojován s příčinami evropských konfliktů. Je skličující, s jakou jednoduchostí se tato zjevná nepravda přelévá do členských států, kde nachází své obhájce a hlasatele. Je smutné, jak jednoduše se podařilo evropským občanům vští- 10) Pod pojmem spolurozhodování byl zaveden Maastrichtskou smlouvou v roce 1992 a jeho působnost byla následně rozšířena úpravami Smluv. Označení řádný legislativní postup bylo zavedeno Lisabonskou smlouvou. 11) Tento nadpis jsem si vypůjčil z textu prof. Petra Fialy Evropa a oslabování okcidentu (Kontexty č. 4/2011)

12 pit myšlenku, že zachování míru, zajištění blahobytu a všeobecné spokojenosti je možné jen tehdy, pokud se podaří překonat,národní státy. 12 Opět na základě svých zkušeností zdůrazňuji, že alarmující není pouze to, jak snadno (a bez znalosti věci) tento argument zneužívají média, za nebezpečné považuji to, jak se tento argument daří implantovat žákům a studentům velkou částí pedagogické veřejnosti. Tento fakt mám ověřený z mnohých diskusí a debat se studenty nejrůznějších typů a úrovní škol. Takové myšlenkové podhoubí, hluboce zakořeněné především v akademicky vzdělané části obyvatelstva, posléze, velmi usnadňuje bruselské centralizační tendence. 3. Neexistence pravo-levého střetu. Plénum EP je ovládáno historickou velkou koalicí Evropské lidové strany a Evropské socialistické strany. Jejich zájmy jsou primárně federalistické, v čemž si mimořádně rozumějí s Evropskou stranou zelených Daniel- -Cohn Bendita a také liberály (aktuálně v EP pod vedením Guy- Verhofstadta). Takto vymezené společenství se vždy kompromisně domluví a hlasováním na plénu EP prosadí cokoliv. Tu více, tu méně vyhrocený socialismus (podle toho, ze které členské země ten či onen socialista je) ve spolupráci s křesťanským socialismem CDU činí z EP výrazně levicové těleso. 4. Dominance Evropské komise nad členskými státy EU. Postavení EK je ve smlouvách definováno poměrně volně... Komise v průběhu vývoje evropského integračního procesu oscilovala mezi úlohou,evropské vlády a naopak omezenou funkcí administrativního servisu členských států. 13 Text směrnice je důkazem, že EK produkcí legislativních návrhů členské státy úkoluje, je jim v tomto procesu nadřazeným partnerem. Za základní souboj na nadnárodní evropské úrovni dnes považuji souboj o to, zda bude politika tvořena na základě mezivládního principu či principu komunitárního. Zájmem členských států by mělo být za každou cenu zatlačit EK do tvaru servisní instituce pracují pouze na základě zadání, které vzniká jako výsledek dohody mezi členskými státy. 12) Fiala, Petr: Evropa a oslabování okcidentu: Kontexty č. 4/2011, s ) Fiala, P. Pitrová, M.: Evropská unie: Brno, CDK 2003, s Anonymnost rozhodování. Lidé se správně ptají, jak je možné, že se bývalému eurokomisaři Špidlovi podařilo prosadit směrnici o regulaci slunečního svitu, či jak je možné, že jim Brusel zakazuje žárovky. Jedním z hlavních důvodů je anonymita rozhodovacího procesu. Vzhledem k tomu, že hlavním zdrojem evropské legislativy je EK, dávno nezávislá na vůli členských států, tvořená anonymními demokratickými experty (Pehe), je tento proces nekontrolovatelný, autoři jsou nepostižitelní, prostor je otevřený pro dílčí lobbistické zájmy a vliv nevládních organizací (často přímo financovaných z evropského rozpočtu). Úředníci nemají (a ani nemohou mít) podrobnou znalost problémů v různých částech Unie. Nařízení EK, EP a Rady nevychází z nastolování politické agendy a rozpoznání podstaty problémů. Je výsledkem vyšší, která zdůvodňuje samu sebe a nahrazuje národní demokratická společenství Kompromis. K popisu tzv. evropského kompromisu mi dovolte vypůjčit si dnes již legendární citát Margaret Thatcherové: Evropský kompromis chápu jako proces, kdy se všichni vzdají svých názorů, své víry, svých principů, hodnot a politik. Takže je to něco, v co nikdo nevěří a proti čemu nakonec ani nic nenamítá. To je velmi přesný popis postupů, které jsou při přijímání návrhů evropské legislativy používány. Nikdy nejde o hlasování ideově motivovaná, vždy jde o hledání tzv. většinové podpory. Zpravodajové se sejdou, navzájem si vyškrtají formulace, které by jejich táborům mohly vadit. Vznikne kompromis, který zdánlivě vyhovuje všem. Česká média o tom posléze referují tak, že by si...čeští poslanci měli brát příklad z kultivované evropské debaty Politická hyperkorektnost. Nejde pouze o to, že začátek svého vystoupení (na které máte obvykle vymezenu časovou dotaci 1 2 minuty) byste měli věnovat poděkování přítomnému eurokomisaři za to, že se na debatu dostavil, že byste měli poděkovat poslanci-zpravodajovi za výborně odvedenou práci. Hlavním charakteristickým znakem evropského hyperkorektního slovníku je to, že v žádném případě nesmíte nazývat věci pravým jménem, nesmíte jít ke kořenu problému rovnou ale pou- 14) Fiala, Petr: Evropa a oslabování okcidentu: Kontexty č. 4/2011, str

13 ze nejrůznějšími myšlenkovými pokrouceninami. Hyperkorektnost považuji za vážné ohrožení evropské liberální tradice svobody slova a je jednou ze základních příčin toho, že se řeší podružné nebolestivé problémy, aniž by byl prostor či odvaha hledat řešení nejvážnějších současných problémů. Někteří politikové či příslušníci evropské politické institucionální třídy tvrdí, že jsme svědky růstu ambiciózní Evropy. Jiní jsme smutní z toho, že ta část Evropy, která se nazývá EU, je unavená, zpomalená, zharmonizovaná, zregulovaná, zprůměrovaná, politicky šedivá, nevěrná tradici svých starých liberálních demokratických institucí a zejména macešská k pojmu národní stát jako srozumitelného prostoru, ke kterému jeho občané mohou být citově vázáni a v rámci kterého jsou ochotni přinášet společenskou oběť. Závěr 1. Směrnice EP a Rady č. 2010/31 je mohutným regulačním opatřením, jehož obsah mohla ČR jen obtížně ovlivnit, přesto jej musí v krátkém období povinně implementovat do svého právního systému. 2. Vláda ČR bude muset najít významné rozpočtové zdroje na splnění povinností plynoucích z této směrnice. 3. Za významné milníky, které definují současnou vypjatou environmentální politiku evropských institucí, lze považovat Lisabonskou strategii a její tzv. pátý ekologický pilíř, závěry Evropské rady z března 2007 a Akční plán Evropské rady na léta (Evropa ) a tzv. boj s klimatickou změnou obsažený v programu Evropa Zkoumání legislativního procesu při schvalování a negociaci Směrnice 2010/31 potvrzuje, že předkladatelem legislativního návrhu byla Evropská komise a členské státy EU měly minimální vliv na formulace obsahu směrnice. 5. Vznik, průběh schvalování, nemožnost ovlivnit výsledek obsahu Směrnice 2010/31 ukazují, že Evropská komise aktivně přebírá roli instituce, která členským státům povinnosti ukládá, namísto toho, aby plnila svoji původní roli poskytování odborného servisu na základě zadání členských zemí EU. 6. Evropský parlament na základě Smlouvy o fungování EU (Lisabonské smlouvy) postupně posiluje svoji roli na úkor parlamentů národních. Není však prostředím, které pěstuje pravo- -levý politický ideový střet, čímž ztrácí funkci parlamentu a přispívá k růstu vlivu zájmových skupin. 7. Anonymní a vzdálené 15 rozhodování umožňuje schvalovat legislativní normy, které jsou v rozporu se zájmy členských států, posilují moc lobbistických skupin a nevládních organizací a oslabují víru občanů v demokratické principy vlády. Literatura: Fiala, P. Pitrová, M.: Evropská unie: Brno, CDK Fiala, P.: Evropský mezičas: Brno, Barrister & Principal Fiala, P. : Evropa a oslabování okcidentu: Kontexty č. 4/2011. Klaus, V.: Kde začíná zítřek: Praha, Euromedia Knižní klub Klaus, V.: Evropská integrace bez iluzí: Praha, Euromedia Knižní klub Konsolidované znění smluv (EU, Lucemburk 2010) Krutílek, O. Kuchyňková, P. Frízlová, I.: Monitoring evropské legislativy : Brno, CDK Krutílek, O. Kuchyňková, P. Frízlová, I.: Monitoring evropské legislativy : Brno, CDK Thatcher, M.: Umění vládnout: Praha, Prostor ) Klaus, V.: Kde začíná zítřek: Praha, Euromedia Knižní klub 2009, s

14 Budovy s téměř nulovou spotřebou energie fantazie či realita? Karel Kabele profesor ČVUT Snižování energetické náročnosti budov je trend, který lze pozorovat ve vývoji stavebnictví již od 80. let minulého století. Tento trend se v různých obdobích, převážně v souvislosti se změnami cen energie, zvýrazňuje a následně potlačuje, nicméně se jedná o dlouhodobý, víceméně kontinuální proces. Na počátku tohoto tisíciletí proběhly hlubší analýzy využití energie v budovách a jejich výsledkem bylo vyjádření celkové spotřeby energie v budovách v Evropě ve výši 40 % vyrobené energie. Tato hodnota převyšuje podíl energie spotřebované v dopravě nebo v průmyslu (obrázek 1). Hodnota podílu budov na celkové spotřebě energie v České republice činí dle [6] pouze 26 %. Z dostupné statistiky Meziná- Obr. 1: Vývoj spotřeby energie v zemích IEA v Evropě v letech [7] 1400 Final consumption by sector IEA Europe Mtoe Ostatní Budovy, služby Doprava 200 Průmysl

15 Obr. 2: Vývoj spotřeby energie v ČR v letech [7] Final consumption by sector Czech Republic Ostatní Budovy, služby 35 % Doprava 23 % Průmysl 30 % rodní energetické agentury (IEA) vychází pro Českou republiku v sektoru budovy, služby, zemědělství spotřeba činící 35 % celkové spotřeby energie (obr. 2). Energie a budovy Budovy ve svém principu vytvářejí umělé vnitřní prostředí a chrání uživatele proti působení vnějšího prostředí. Tato primární funkce budovy tvorba vnitřního prostředí je zajištěna obálkou budovy a technickými zařízeními, které požadované parametry vnitřního prostředí upravují podle požadavků uživatelů. Ke změně parametrů vnitřního prostředí je potřeba různých forem energie, nejčastěji ve formě tepelné energie. V našich klimatických podmínkách se tak jedná především o systémy vytápění, chlazení, větrání, úpravu vlhkosti a filtrace vzduchu, umělé osvětlení. Podíl jednotlivých složek spotřeby energie na tvorbu vnitřního prostředí je proměnný jednak v závislosti na účelu budovy (např. plavecký bazén x rodinný dům) jednak v čase, neboť požadavky na kvalitu obalových konstrukcí budov se vyvíjejí např. požadavky na tepelnou izolaci obálky budovy se za posledních dvacet let zvýšily pětkrát. Mezi další významné spotřebiče energie v budovách patří příprava teplé vody pro pokrytí hygienických potřeb člověka. Tato hodnota nevykazuje dlouhodobě výraznější změny a v souvislosti se zvyšováním požadavků na komfort se spíše mírně zvyšuje. Moderní budovy jsou vybaveny elektronickými systémy pro zajištění bezpečnosti budov z hlediska neoprávněného vniknutí, požáru nebo zvýšení koncentrace škodlivin, dále regulačními systémy pro zajištění požadované kvality vnitřního prostředí a informačními systémy pro orientaci v budově nebo přenos informací. Většina těchto zařízení jsou spotřebiči energie a jejich podíl na celkové spotřebě energie v budovách se postupně zvyšuje. Budovy bývají dále vybaveny dopravními systémy (např. výtahy, eskalátory, travelátory, potrubní pošta) a dalšími technologiemi (kuchyně, prádelny, bazény apod.), které opět mohou v závislosti na typu budovy patřit k významným spotřebičům energie. Celkově lze shrnout, že hlavní spotřebiče energie v budovách jsou vytápění, chlazení, příprava teplé vody, větrání, umělé osvětlení a technologie budov. Klasifikace budov z energetického hlediska Snahy o snižování energetické náročnosti na konci minulého století vedly i ke klasifikaci budov z tohoto hlediska. V této době vzniknuly různé klasifikační (hodnotící) metody, jejichž cílem bylo pojmenování a zatřídění budov z pohledu energetických nároků. V prvopočátcích se tyto, z Německa [8] pocházející metody hodnocení, zaměřily pouze na energii na vytápění budov a vznikly tak pojmy nízkoenergetický, pasivní a nulový dům, které se v průběhu prvního desetiletí 21. století rozšířily i do okolních zemí a staly se oblíbeným parametrem deklarujícím vlastnosti budov. Pro nízkoenergetické domy v ČR se uvádí jako limit potřeby energie na vytápění 50 kwh/(m 2 a), pro pasivní domy potřeba energie na vytápění méně než 15 kwh/(m 2 a) a současně nemá celkové množství primární energie spojené s provozem budovy (vytápění, ohřev TUV a elektrické energie pro spotřebiče) překračovat hodnotu 120 kwh/(m 2 a). Energeticky nulové domy v této klasifikaci mají potřebu energie na vytápění menší než 28 29

16 5 kwh/(m 2 a). Budovy vyhovující těmto klasifikačním třídám se v současnosti běžně staví a v podstatě každá stavební firma má ve své nabídce řešení budovy v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu za ceny o cca 5 10 % vyšší, než budova běžná. Z hlediska koncového uživatele je nutno si však uvědomit, že např. pojem pasivní dům vyjadřuje pouze skutečnost, že potřeba energie na vytápění se blíží nule, zatímco ostatní potřeby (teplá voda, osvětlení, chlazení, technologie) zůstávají a stávají se dominantními spotřebiči energie v budově. Jednostranná opatření vedoucí k nízké spotřebě energie v budovách s sebou kromě úspor přinesla i negativní dopady na ostatní vlastnosti budov. Typickým příkladem je katastrofální stav mnoha stovek bytových domů po zateplení a výměně oken, kdy se sice snížila potřeba energie na vytápění, ale současně se eliminovala funkce netěsností okna pro přirozené větrání s dopadem na vlhkost vzduchu a na ní navazující podmínky pro vznik zdraví škodlivých plísní a hub v interiérech těchto energeticky úsporných objektů. Bohužel, tady je nutno podíl viny hledat i na nevhodně formulovaných podmínkách poskytování dotací, které umožnily žadatelům použít dotační prostředky např. pouze na zateplení budov a nikoliv na vyřešení jejich větrání. Náprava těchto škod je a bude velmi složitá v praxi může znamenat likvidaci plísní v bytě odstranění omítek, dezinfekci a nové omítky a samozřejmě instalaci větracího zařízení tak, aby se předešlo opakování této situace. Směrnice o energetické náročnosti budov 2002/91/ES Na počátku 21. století se problematikou energeticky budov začala zabývat Evropská komise a výsledkem bylo vydání Směrnice o energetické náročnosti budov 2002/91/ES (Energy Performance of Buildings Directive) [1]. Tato směrnice zavedla nový pojem energetická náročnost budov, který vyjadřuje vypočítané nebo změřené množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie spojené s typickým užíváním budovy, což mimo jiné zahrnuje energii používanou pro vytápění, chlazení, větrání, teplou vodu a osvětlení budov. Pozitivem této definice je nepochybně komplexní pohled, který zahrnuje většinu energetických potřeb budov. Kromě toho zavedla i nový způsob hodnocení budov, založe- Obr. 3: Grafické znázornění průkazu energetické náročnosti budov (2011) ný na porovnání energetické náročnosti posuzované budovy s energetickou ná ročnosti referenční budovy a vydávání Průkazu energetické náročnosti budovy (obr. 3) štítku, který je analogií k energetickému štítku na domácích spotřebičích. Tato Směrnice byla v průběhu let postupně implementována do právních systémů jednotlivých členských zemí EU. V roce 2010 byla vydáno přepracované znění této směrnice pod označením 2010/31/EU, ve kterém jsou jednak úpravy původní směrnice, jednak jsou definovány nové administrativní nástroje ke snížení energetické náročnosti budov mimo jiné se zavádí pojem budova s téměř nulovou spotřebu energie. Směrnice 91/2002/ES (EPBD) [1] promítnutá do národní legislativy vešla v plném rozsahu v ČR v platnost dne , kdy se naplno rozeběhlo vydávání průkazů energetické náročnosti budov na nové budovy na základě zákona č. 406/2006 o hospodaření energií [2] a Vyhlášky č. 148/2007 o energetické náročnosti budov [3]. V souladu s EPBD se v ČR zákonem předepisuje certifikace budov metodou hodnocení energetické náročnosti budov. Energetickou náročností budovy se rozumí vypočtená celková roční dodaná energie v GJ potřebná na vytápění, větrání, chlazení, klimatizaci, přípravu teplé vody a osvětlení. Energetická náročnost v ČR se počítá při standardizovaném užívání budovy bilančním hodnocením, tj. výpočtem na modelu budovy pro projektované i stávající budovy. Bilanční hodnocení se provádí intervalovou metodou, nejlépe měsíční. V případě budov s nízkou 30 31

17 tepelnou setrvačností se časový krok intervalové metody zkracuje až na hodinu. Výsledkem vlastního výpočtu energetické náročnosti budovy je pak roční spotřeba energie rozdělená na jednotlivé subsystémy a energonositele a v součtu pak celková spotřeba energie v budově. Takto spočítaná energie je porovnána s referenční hodnotou a na základě porovnání hodnot roční spotřeby energie je vypočten klasifikační ukazatel a budova je zařazena do jedné z klasifikačních tříd energetické náročnosti. Výsledkem je průkaz energetické náročnosti, který je tvořen protokolem obsahujícím textový popis a hodnocení budovy a systémů TZB (technických zařízení budov) a grafickým znázorněním průkazu energetické náročnosti budovy ve formě štítku. Kromě zatřídění navrhovaného řešení budovy je možné v průkazu energetické náročnosti vyhodnotit i důsledek energeticky úsporného opatření. V tomto případě se v grafickém znázornění zobrazí druhá hodnota hodnocení budovy, vyjadřující předpokládaný stav po aplikaci energeticky úsporného opatření. V současnosti je pro zpracovatele průkazu energetické náročnosti budov dle platných českých zákonů k dispozici volně šiřitelný výpočetní nástroj Národní kalkulační nástroj (NKN), který byl zpracován na katedře TZB Stavební fakulty ČVUT v Praze. Nástroj je sestaven na platformě Microsoft Excel a kromě vlastního výpočetního jádra obsahuje potřebné klimatické údaje a data pro typické uživatelské profily pro nejčastěji se vyskytující druhy budov a jejich provozy [5]. Dále je možné pro zpracování výpočtu a certifikátu možné použít i komerční software, který navazuje na topenářské výpočtové programy (PROTECH) nebo výpočty tepelně-technické (Svoboda SW). Průkaz energetické náročnosti smí zpracovávat pouze osoby zapsané do seznamu energetických expertů pro tuto činnost, vedeným Ministerstvem průmyslu a obchodu. Přepracovaná evropská směrnice o energetické náročnosti budov V roce 2010 schválila Evropská rada na půdě Evropského parlamentu revizi směrnice 91/2002/ES s názvem Směrnice o energetické náročnosti budov (přepracování) z pod číslem 31/2010/EU [4]. Revidovaná směrnice vytyčuje cíle evropského společenství v oblasti energetiky do roku 2020 rozpracováním a úpravou kroků vedoucích ke snížení energetické spotřeby energie v Evropě. Tato směrnice ruší a nahrazuje směrnici 91/2002/ES v plném rozsahu a upřesňuje a některých bodech zpřísňuje požadavky na energetickou náročnost budov. Mottem revidované směrnice je cíl , vyjadřující cíl dosáhnout v roce 2020 snížení spotřeby energie o 20 %, snížení emisí skleníkových plynů o 20 % a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 20 % celkové výroby energie v Evropě v porovnání s rokem K dosažení tohoto cíle jsou směrnicí určeny různé kroky. I když se jedná převážně o technické problémy obdobné ve většině evropských zemí, směrnice se obratně vyhýbá technicky přesným definicím a ponechává na jednotlivých členských zemích, aby si definici a technický výklad někdy velmi obecných myšlenek dovedly do realizace v národním právním systému. Směrnice dále definuje požadavky na společný obecný rámec výpočtu energetické náročnosti budov a jejich ucelených částí. Ve srovnání s původní směrnicí je mimo jiné upravena definice termínu energetická náročnost budovy jako vypočítané nebo změřené množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie spojené s typickým užíváním budovy, což mimo jiné zahrnuje energii používanou pro vytápění, chlazení, větrání, teplou vodu a osvětlení. Za povšimnutí stojí fakt, že termín standardizované užívání budovy je nahrazen termínem typické užívání a jsou modifikována hlediska, která musí být v metodě pro stanovení energetické náročnosti budov zohledněna. Uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost na budovy, jejich části, prvky a technické systémy V dalších bodech definuje směrnice požadavky nejen na energetickou náročnost budovy jako celku, ale u rekonstrukcí a renovací stávajících budov nově též požadavky na jednotlivé ucelené části těchto budov, jejich prvky anebo technické systémy v závislosti na tom, čeho se úprava stávající budovy týká. Nově se zde zavádí definice pojmů, na které se stanovení minimálních požadavků vztahuje, jako je budova, ucelená část budovy, technický systém a prvek budovy. Budova je zastřešená stavba se stěnami, v níž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí

18 Technický systém budovy je technické zařízení určené k vytápění, chlazení, větrání, pro teplou vodu či k osvětlení budovy nebo ucelené části budovy nebo pro kombinaci těchto účelů. Obvodovým pláštěm budovy jsou integrované prvky budovy, které oddělují její interiér od vnějšího prostředí. Ucelenou částí budovy je oddíl, podlaží nebo byt v rámci budovy, jež jsou určeny k samostatnému používání nebo byly za tímto účelem upraveny. Prvkem budovy je technický systém budovy nebo prvek obvodového pláště budovy. Při stanovování požadavků je kladen důraz nejen na dopad na energetickou náročnost ale i optimální nákladovou úroveň, pro jejíž stanovení vydala Evropská komise v roce 2011 srovnávací metodický rámec pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov. Proces stanovení minimálních požadavků musí tak vycházet z technicko-ekonomické analýzy referenčních budov v jednotlivých zemích. Budovy s téměř nulovou spotřebou energie Jedním z požadavků Směrnice je, aby do všechny nové budovy byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie a po dni 31. prosince 2018 nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Pro účely této směrnice se rozumí budovou s téměř nulovou spotřebou energie budova, jejíž energetická náročnost určená podle metody, dané touto směrnicí, je velmi nízká. Téměř nulová či nízká spotřeba požadované energie by měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů, včetně energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v místě či v jeho okolí. Tento velmi ambiciózní cíl by měl být realizován na základě vnitrostátního plánu, který si musí každá země připravit a stanovit v něm, jakým způsobem bude postupováno a které budovy budou z tohoto požadavku vyjmuty. Důraz je opět kladen nákladovou efektivnost opatření vedoucích k realizaci těchto budov. Z technického hlediska je zde velmi patrná nejistota nebo záměr zpracovatelů tohoto textu, který v definici používá měkkých termínů jako velmi nízká, značný rozsah nebo v místě či jeho okolí. Pro koncového uživatele nepříjemným zjištěním bude, že terminus technicus budova s téměř nulovou spotřebou energie nevyjadřuje skutečnou spotřebu energie, ale pouze fakt, že budova bude mít oproti jiným ve své kategorii nižší spotřebu a její velká část bude muset být pokryta z obnovitelných zdrojů energie. Termín spotřeba energie se navíc vztahuje k primární energii, což je energie primárních zdrojů, které neprošly žádným konverzním procesem (např. uhlí, plyn, jádro, dřevo, solární energie). Certifikáty energetické náročnosti Požadavky na certifikaci budov navazují na již započatý proces vydávání průkazu energetické náročnosti budov a stanovují ovšem nové údaje, které musí certifikát obsahovat. Certifikát energetické náročnosti musí obsahovat energetickou náročnost budovy a referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou náročnost, a umožňovat tak vlastníkům nebo nájemcům budovy nebo ucelené části budovy porovnání a posouzení její energetické náročnosti. Kromě těchto údajů bude certifikát energetické náročnosti obsahovat i doporučení na snížení energetické náročnosti budovy nebo ucelené části budovy, které je optimální nebo efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům, pokud ve srovnání s platnými požadavky na energetickou náročnost existuje pro taková zlepšení přiměřený potenciál. Certifikát energetické náročnosti poskytne údaje o tom, kde vlastník nebo nájemce může získat podrobnější informace, včetně nákladové účinnosti doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti. Posouzení nákladové efektivnosti je založeno na souboru standardních podmínek, jako je posouzení úspor energie a základních cen energie a předběžný odhad nákladů. Obsahuje dále informace o krocích, které je nutné podniknout k provedení doporučení. Majiteli nebo nájemci mohou být poskytnuty i další informace o souvisejících tématech, jako jsou energetické audity nebo pobídky finanční či jiné povahy a možnosti financování. Důležitou informací pro zpracovatele průkazů ENB v ČR je mimo jiné ten, který uznává certifikáty vydané podle Směrnice 2002/91/ES po dobu jejich platnosti. Nicméně budovy, které ještě tímto procesem neprojdou dříve, než vejde v platnost národní legislativa, budou certifikovány novým způsobem

19 Inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů Směrnice se zabývá i nadále problematikou pravidelné inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů v budovách. V této části se blíže specifikují požadavky na způsob řešení provozu těchto zařízení a byla provedena jazyková změna, kdy zavádějící pojem inspekce kotlů byl nahrazen výstižnějším pojmem inspekce otopných soustav. Blíže se též specifikuje obsah a forma inspekční zprávy. Nezávislé systémy kontroly certifikátů energetické náročnosti a inspekčních zpráv Novým prvkem směrnice je zavedení nezávislého kontrolního systému certifikátů energetické náročnosti a zpráv o inspekci otopných soustav a klimatizačních systémům úrovni jednotlivých členských zemí. Kontrola bude prováděna namátkově na statisticky významném souboru každoročně vydaných certifikátu a inspekčních zpráv a bude zaměřena mimo jiné na platnost vstupních údajů o budově použitých k vydání certifikátu energetické náročnosti a výsledků uvedených v certifikátu, celkovou kontrola vstupních údajů o budově použitých k vydání certifikátu energetické náročnosti, celkové ověření výsledků uvedených v certifikátu, včetně uvedených doporučení, a je-li to možné, prohlídka budovy na místě za účelem kontroly srovnatelnosti specifikací uvedených v certifikátu energetické náročnosti a certifikované budovy. Technická opatření vedoucí k budovám s téměř nulovou spotřebou energie Technologický pokrok v oblasti nových materiálů a technologií pro stavby vede ke snižování spotřeby provozní energie budov. Nutno říci, že tento společenský tlak je impulzem pro rozvoj technologií a materiálů. Pochopitelně, při úvahách o snižování energetické náročnosti se naskýtají otázky typu Kolik energie potřebuji k vyrobení daného energeticky úsporného materiálu nebo systému? Tyto otázky samozřejmě v současnosti platná směrnice neřeší, nicméně se vyvíjejí metody a postupy, jak tato fakta zohlednit. Typickým příkladem je obecná diskuse o fotovoltaických článcích, kde jejich odpůrci poukazují na objektivně nedoloženou myšlenku, že výroba fotovoltaických článků spotřebuje více energie, než kolik článek za svou životnost vyrobí. Nutno říci, že současná úroveň zmapování všech technologických procesů neumožňuje tato hodnocení objektivně zpracovat a tak jsou tyto metody komplexního hodnocení ve vývoji a zatím nejsou v praxi běžně zavedeny. Technologický dopad trendu snižování energetické náročnosti budov lze očekávat především v těchto oblastech: v urbanistickém měřítku rozvojem smartgrids sítěmi se vzájemnou komunikací a přenosem energie mezi jednotlivými lokálními zdroji. Tato technologie by měla umožnit využití přebytků vyrobené energie. Nejedná se pouze o elektrické přenosové soustavy, ale tento pojem zahrnuje i chytré tepelné sítě. V oblasti obálky budov můžeme očekávat ještě drobné zvýšení požadovaného tepelného odporu stěn a velký vliv bude mít rozvoj oken a systémů skel se selektivní propustností různých složek spektra slunečního záření. Ideální okno propouští do budovy dostatek viditelné části spektra slunečního záření, v zimě též tepelné záření a brání úniku tepla do venkovního prostředí. Naopak v letním období propouští světlo a odráží tepelné záření tak, aby nezvyšovalo tepelnou zátěž interiéru budov. Tyto požadavky lze řešit buď inteligentním systémem zasklení (např. elektrochromatická skla analogie zatmavovacího zpětného zrcátka v moderním autě) nebo vhodným řešením vnějších žaluzií a stínicích prvků. V oblasti vytápění i chlazení budov lze očekávat rozvoj používaní obnovitelných zdrojů energie, další zdokonalování zdrojů i distribučních soustav z hlediska regulovatelnosti a účinnosti přeměny energie. V oblasti větrání budov hledáme optimální řízení množství venkovního větracího vzduchu, které musí zajistit požadovanou kvalitu vnitřního prostředí při minimální energetické náročnosti. Umělé osvětlení je oblastí, která prochází v současnosti velmi dramatickým vývojem světlených zdrojů (LED). V oblasti přípravy teplé vody je velký problém snížení potřeby a tak vývoj se zaměřuje na snižování provozních ztrát a optimalizaci energetických zdrojů s využití obnovitelných zdrojů, především solární energie

20 Závěr Trend snižování energetické náročnosti budov je proces, který v našich podmínkách funguje dlouhodobě přirozeně jako výsledek snahy o optimalizaci investičních a provozních nákladů budov. V současnosti se v odborné veřejnosti běžně používají pojmy jako nízkoenergetický a pasivní dům a tyto budovy se realizují. Zavedení pojmu budova s téměř nulovou spotřebou energie vzbudilo zájem, odpor i očekávání odborníků i široké veřejnosti. Jazykový význam tohoto pojmu bohužel vyvolává očekávání koncových uživatelů, která nebudou při zachování současné definice naplněna. Při zachování stávajícího vývojového trendu lze očekávat, že budova s téměř nulovou spotřebou energie bude mít oproti dnešní běžné budově sofistikovaný stínicí systém oken, dobře regulovatelné vytápění, větrání a osvětlení a bude zásobována z obnovitelných zdrojů energie. Literatura: [1] Směrnice Evropského parlamentu a rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov, Úřední věstník Evropské unie 12/sv. 2 Brusel, [2] Zákon 406/2006 o hospodaření energií, Sbírka zákonů č. 61/2008 částka 19. [3] Vyhláška 148/2007 o energetické náročnosti budov, Sbírka zákonů č. 148/2007 částka 53 [4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (přepracování) Úřední věstník Evropské unie 53, Brusel, [5] [6] Mikš, L.: Energetická spotřeba budov dogmata a fakta: Stavebnictví 01/12, str ISSN Expo-data Brno 2012 [7] [8] [9] Tywoniak, J.: Nízkoenergetické domy. Principy a příklady: Praha, Grada Byrokratický nesmysl z EU Lukáš Petřík politolog, Parlamentní listy Odpověď na otázku, zda jsou domy s nulovou spotřebou energie geniálním návrhem, nebo nesmyslnou regulací EU, je jednoduchá: jedná se o nesmyslnou regulaci a Evropská unie má být, jak však ostatně soudím, zničena. Směrnici EPBD II bych také v řeči sira Humphreyho Applebyho z oblíbeného seriálu Margaret Thatcherové Jistě, pane ministře, mohl označit za originální, neotřelou a podnětnou. To znamená: ať si ji Brusel odnese někam hodně daleko. Vycházím ze svého článku, který vyšel na ParlamentníchListech.cz 26. září Ten čerpal z údajů ministerstva životního prostředí. Své vystoupení jsem aktualizoval o nové informace z ministerstva životního prostředí i ministerstva průmyslu a obchodu, které se problémem zabývají. Náklady? Členské státy EU budou muset podle směrnice EPBD II (2010/31/EU) do roku 2018 zajistit, aby nové a nově významně rekonstruované budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Do roku 2020 mají tuto podmínku splňovat dokonce úplně všechny nové budovy, včetně soukromých. Lze tedy očekávat, že tyto nároky Evropské unie výrazně prodraží výstavbu nových veřejných budov, ale i soukromých bytů či bytovek, což velice zatíží nejen veřejné rozpočty (jak státu, tak i krajů a obcí), ale i rozpočty jednotlivých domácností. Zatím není znám odhad nákladů, protože neexistuje přesná parametrická definice, co to je dům s téměř nulovou spotřebou, pro ČR. Tyto definice se budou lišit stát od státu dle jeho geoklimatických podmínek. Definice pro ČR se nyní připravuje ve spolupráci s vysokými školami a Hospodářskou komorou. Výpo