KE DVACÁTÝM NAROZENINÁM

Transkript

1 Junák s vaz sk au tů a sk au t ek ČR středisko kompas brno KE DVACÁTÝM NAROZENINÁM

2

3 HISTORIE KOMPASU Ještě před obnovením Junáka Na počátku byl Kompas. Pionýrská skupina, která se vyznačovala osvíceným vedením a vedoucími, láskou k dětem, respektem k názorům druhého, smyslem pro fair play. A z toho vyplývající tolerancí k našemu způsobu vedení a výchovy dětí. Tak se stalo, že ač sám bez skautské tradice, umožnil Kompas ještě v hlubokých dobách reálného socialismu vznik dvou skautsky vedených oddílů. Oddíl Mravenci vedl od roku 1978 Igor (s Achesonem, Gábinou a Katkou) jako turistický. Že ne špatně, o tom svědčí přání mnoha členů předávat dál, co v oddíle získali, a trvající přátelství mezi všemi jeho bývalými členy. A staré kroniky. O zdatnosti členů hovoří třeba i třítýdenní expedice přes Bulharskou Rilu, kterou Tábor v Bělé u Jevíčka 1988, zleva Igor, Pavel, Davy, Rob, Jára zvládali Mravenci tehdy ve věku okolo 13 až 15 let. Igor dělal tu práci s láskou a kromě toho o ní i přemýšlel. Hledal optimální způsob organizace a vedení dětí a došel aniž ho sám zažil k modelu běžnému u skautských oddílů. (Pak si o tom s potěšením přečetl v ohmataných knížkách kamarádů.) Oddíl Letouni s družinkami Vrápenců a Netopýrů vedl Háthí spolu s Tomínkem, Bětkou a Medúzou. Protože ve vedení převládali odchovanci někdejších skautských oddílů, byli i Letouni vedeni podobným způsobem. Ještě před Igorovým odchodem na vojnu bylo jasné, že se oba oddíly spojí v jeden, ve kterém se kluci a holky roverského věku budou připravovat na vedení družinek. Samozřejmě ve skautském duchu. Jeho tři družinky vedl Háthí s Máčetem, Bětkou, Tomínkem a Achesonem. Momentka z tábora na Bouzově

4 Tábory: 1988 Bělá u Jevíčka 1989 Jílovice u Trhových Svin 1990 Bouzov 1990 puťák ve Slovenském Ráji První slibné roky skautského Kompasu Po obnovení skautingu v roce 1990 se pionýrská skupina KOMPAS rozdělila a jedna část po krátké spolupráci s 19. skautským střediskem založila v roce 1991 pod Igorovým vedením nové skautské středisko KOM- PAS. Mělo tři zakládající oddíly 15. chlapecký vedený Robem a 15. dívčí vedený Medúzou a 15. oddíl OS. V roce 1992 přibyly do střediska další dva oddíly, 12. chlapecký vedený Martinem a 12. dívčí vedený Monikou. Začalo přibývat členů, Igor byl také zvolen do okresní rady Junáka a také spolu s Chechtalem, Ještěrem, Alicí a Luďkem Vajnarem zakládají tradici setkání brněnských R+R. Rok 1993 je pro nás také rokem hledání vlastního tábořiště, kam bychom mohli jezdit každoročně. Sníme si o velké louce, na kterou se vejdou dva tábory tak, aby mohly podnikat společné akce a přitom se nerušily. Našli jsme ji na Valašsku, u Lačnova, u bývalého Orlova mlýna. Od roku 1994 se tam naše tábory zabydlely. Robin Bartůšek Léta 1993 a 1994 byly pro středisko bolestné zemřeli dva důležití lidé. Rob Bartůšek jeden z prvních členů oddílu. Sportovec s mimořádnou kondicí. Jeden z nejméně vážných lidí na středisku. Se smyslem pro fair play větším, než si byl ochoten přiznat. Dychtivost po životě. Pro své kluky jen to nejlepší. Vedoucí Bobrů. Dobrý vedoucí. To se pozná právě na nich. Když 27. května 1993 po zlé nemoci jako 22letý zemřel, nezůstal rozhodně nikomu nic dlužen. Igor Slatkovský člověk, kterému bylo dáno možná víc než jiným. Talentu, vůle, štěstí Člověk, který žádnou svou hřivnu nepromarnil. Který o ideálech nemluvil, ale žil je. Když práce, tak precizní. Odváděná s radostí spíš si jen tak hrál. Služba. Žil radostně a naplno. Bohužel krátce, zemřel ani ne 33letý v listopadu Někdy nestačí neudělat chybu. Bez něho by 15. středisko nikdy nebylo to není poklona, ale fakt. Tábory: 1991 zimní na Thámovkách, letní nad obcí Mikušovce, puťák přes Malou Fatru a Strážovské vrchy 1992 zimní 12.tky v na Kasárnách v Javorníkách, Z tábora nad obcí Mikušovce

5 15.tky ve Vápenné, letní v Horné Marikové v Javorníkách (světlušky 15. dbo), v Dolním Radíkově (skautky 12. dbo), u Vlachovic v Bílých Karpatech (skautky 15. dbo), u Sklenného (skauti 12. i 15. BO), puťák obou 15.tek v Bílých Karpatech, expedice nejzdatnějších na Grossglockner 1993 zimní na Thámovkách a ve Vápenné, letní u Mysletína (u Humpolce) 1994 zimní na Kasárnách a Thámovkách, letní dva v Lačnově, letní expedice do Savojských Alp Jak to půjde po Igorovi? Pro středisko nebylo snadné překlenout Igorovu smrt. Jako nově založené mělo jen velmi málo starších členů, vedoucí u družin často nedosahovali ani plnoletosti. Střediska se ujala Medúza, členy střediskové rady byli i lidé 16tiletí. Přesto se snažíme pokračovat v tradici setkávání brněnských roverů v roce 1995 Pecák společně s Chechtalem uspořádali první roční Memoriálu RNDr. Igora Slatkovského. Vazoun zakládá Čekatelský lesní kurz Rozrazil Expedice do Alp 1994 pro skautské činovníky. V roce 1997 se součástí KOMPASU stává 16. smíšený oddíl a 15. chlapecký oddíl dostává jméno Orion. Zpočátku nám celkem dobře slouží Nora na Hrnčířské, prostory jsou ale čím dál míň vyhovující, tak klubovnu opouštíme. Azyl pak nacházíme v DDM Helceletova, na ZŠ Antonínská, v domečku v Lužánkách a na faře u sv. Jakuba. Tábory: 1995 zimní Thámovky (12.ky), Vrbno pod Pradědem (vlčata 12. a 15. BO), Andělská Hora v Jeseníkách Z Memoriálu Igora Slatkovského 1995 (15. dbo), letní v Lačnově 1996 zimní Čenkovice (12.ky), expedice do Bulharska na Rilu a Pirin 1997 zimní Čenkovice (12.ky), Miloňov (16. BO), letní Lačnov s povodní (12.ky), Bouzov (15.ky), Miloňov u Velkých Karlovic (světlušky z 12. a 15. dbo), Horní Libochová (16. BO), expedice na Zakarpatskou Ukrajinu 3

6 Hurá, máme klubovnu na Milady Horákové 1998 V roce 1997 se nám podařilo získat do pronájmu čtyři místnosti v domě na Milady Horákové 19. Vypadalo to tam neutěšeně plné krámů, suti čekala nás kompletní rekonstrukce. Úspěšně jsme kolaudovali na jaře Poprvé ve střediskové historii jsme měli jedno místo, kde se mohly scházet všechny družiny. Vedení střediska se po Medúze ujímá Vazoun. Tábory: 1998 zimní Čenkovice (12. BO), Miloňov (15. dbo), Thámovky (15. BO), letní Telecí (12. BO), Lačnov (15.ky, 16.Bo a 12. dbo), Horní Libochová (světlušky 12. dbo a 15. dbo), puťák Vrzamů na Slovensku Krize 1999 a cesta z ní Generační a názorový střet v roce 1999 způsobuje odchod Vazouna z vedení oddílu i střediska. Vedení opouští také Medúza, Artur a Martin Pokorný (ex vůdce 12. oddílu), 15. dbo na půl roku přechází pod 6. středisko. Vedení se v této krizi ujímá Davy Bartůšek s vizí obnovit vzájemnou důvěru a dát středisko zase dohromady. Podařilo se. Oddíly fungují dál, 15.dBO se v roce 2000 zase vrací pod křídla Kompasu. Davy splnil svou misi a v roce 2000 Z Memoriálu Igora Slatkovského 1999 předává středisko Jáje, potažmo Pecákovi. V roce 1999 se také uskutečnila pod vedením Davyho a Štambiho velká středisková hra Soumrak bohů. Tábory: 1999 letní Lačnov (Orion a 12. BO, Nika, 12. dbo), 16. BO Puťák v Beskydech 2000 letní Lačnov (Nika, 12. dbo, 12. BO), Adršpach (Orion) Kompas míří dál V roce 2001 se novým vedoucím střediska stal Petr Mališ Pecák a Kompas začíná psát novou etapu ve své historii a vzkvétá. V roce 2001 se celé středisko svorně vystřídá na romantickém tábořišti v Adršpachu. Tradiční Závod turistické všestrannosti se v roce 2003 konal poprvé na novém tábořišti v Čáslavicích. Na stejné akci bylo tábořiště slavnostně pokřtěno. Na začátku roku 2004 byl Vazoun Tábor v Adršpachu

7 zvolen místopředsedou okresní rady Junáka, kde se k němu připojil Citron jako výchovný zpravodaj 3. brněnského okrsku. Po prázdninách se potom v rámci zvýšení efektivity práce a spolupráce na středisku spojuje 12. chlapecký a 15. chlapecký oddíl (podobně se už v roce 2000 sloučily 15. dívčí a 16. oddíl). Takto posílený 15. oddíl ORION je druhým největším oddílem skautů v Brně. Tábory: 2001 letní Adršpach (15. BO, 15. dbo, 12.ky) 2002 letní Adršpach (15. BO, 15. dbo, 12.ky) 2003 letní Adršpach (15. BO, 15. dbo, 12.ky) 2004 letní Adršpach (15. BO+15. dbo, 12.ky), Čáslavice (skautky 12. dbo) Tradiční Závody turistické všestrannosti na novém tábořišti v Čáslavicích 2003 Rosteme 2005 Na střediskovém sněmu se novou vedoucí střediska stává Lenka Sedláková a jejím zástupcem je zvolen Jakub Procházka Citron. Středisko opět vesele nabírá na objemu a v roce 2006 má celkově 181 členů v chlapeckém oddílu ORION, dívčím oddílu NIKA, roverském oddílu 8D a oldskautském klubu Klub přátel KOMPASU. V roce 2006 pořádáme tři prázdninové vzdělávací kurzy pro členy Junáka a řadu otevřených akcí pro všechny brněnské skauty (hry po Brně se zúčastnilo téměř 140 dětí z celého Brna). V létě zkoušíme nové tábořiště v Čáslavicích a na podzim se spojují oba dívčí oddíly do jednoho. Středisko tak definitivně přišlo o oba 12. té oddíly. Kromě toho skupina 8D úspěšně pokračuje v budování dětských hřišť pro dětské domovy a stacionáře. Tábory: 2005 letní Čáslavice (15. BO, 15. dbo) Pecák vedoucí střediska a jeho nástupkyně Lenka,

8 Máme Boženku Koncem roku 2006 získalo středisko do užívání čtyřpodlažní dům na ulici Boženy Němcové v Brně v Králově poli. Ještě do konce roku se v něm konalo několik akcí (deskové hry, mikulášská besídka, vzdělávací akce), souběžně provádíme nezbytné opravy domu a úpravy interiérů i přilehlé zahrady tak, aby odpovídaly našim potřebám. V roce 2007 se celé středisko stěhuje do nového Skautského domu v Králově poli. Rozptýlily se naše obavy ze ztráty části členů kvůli přesunu klubovny a naopak se nám v atraktivní brněnské čtvrti podařilo udělat veleúspěšný nábor. Rok 2007 byl rokem, kdy slavil světový skauting 100 let své existence. K této příležitosti se konalo v Anglii celosvětové setkání skautů a skautek, kterého se zúčastnilo i 9 členů střediska. Takto významné akce se naši členové zúčastnili vůbec poprvé. Středisko přitom mělo na Jamboree největší zastoupení ze všech středisek na jižní Moravě. Naše čtyřpodlažní Boženka, foto z roku 2011 Tábory: 2006 letní Adršpach (15. BO, 15. dbo skautky), Bouzov (15. dbo světlušky), zimní Hostinné (15. BO, 15. dbo) 2007 letní Vilémovice (15. BO), Čáslavice (15. dbo) Blízká minulost V roce 2008 se Kompas definitivně odstřihne od spolupráce s Dílnou 8D, která svou činností přesahuje možnost udržet zázemí dílny v rámci střediska. První celonárodní setkání (jamboree) skautů ve věku let, jež pod názvem Klíč probíhá na jaře 2008 v Plzni, se neobejde bez účasti Kompasu. Výprava našeho střediska na něm se 27 členy zřetelně dominuje jihomoravskému zastoupení. Kompas se tu začal aktivně zapojovat do nově se prosazující výchovné metody uvnitř Junáka. Česká výprava na celosvětovém jamboree v Anglii 2007, akce se zůčastnilo i 9 členů střediska 6

9 Jako jedno z prvních skautských středisek v Brně jsme do naší činnosti zařadili nový metodický nástroj vytvořený k usnadnění osobního růstu dětí tzv. novou Stezku, která vzbudila u dětí velký zájem. Říjnový střediskový sněm výrazně omladí složení střediskové rady, která v patnáctičlenném složení řídí středisko pod vedením tandemu Maho Citron. V tomtéž roce patřilo středisko se svou členskou základnou mezi pět největších středisek v Brně a uspořádalo téměř 500 akcí pro své členy i širokou veřejnost a je Kompas u skautské mohyly na Ivančeně, 2009 tomu tak i v dalších letech. Kompas také uspořádal prostřednictvím své bývalé členky Ivany Chatrné Plšíka sbírku pro salesiánské centrum v Kongu. Mezi vedoucími a přáteli střediska se vybralo bezmála 37 tisíc korun. Díky těmto penězům mělo 70 konžských chlapců bez domova snídani po celých 14 měsíců. Rok 2009 se nesl v duchu zajímavých akcí starší skauti a skautky se účastní celostátního setkání skautů u pomníku na Ivančeně v Beskydech. Starší část střediska si pak na podzim netradičně připomněla dvacetileté výročí Sametové revoluce. V roce 2010 se Kompas rozpíná do okolních městských částí a je založen 17. smíšený oddíl Lynx, jeho vedoucím se stává Honza Vrubel. V létě se oddíly vydávají do Čáslavic na vůbec největší společný tábor v historii střediska. Tábory: 2008 letní Čáslavice (15. BO, 15. dbo), zimní Hostinné (15. BO, 15. dbo) 2009 letní Čáslavice (15. BO), Vilémovice (15. dbo), zimní Hostinné (15. BO, 15. dbo) 2010 letní Čáslavice (společný střediskový), zimní Malá Fatra (15.BO, 15.dBO) Orion v Bílých Karpatech, 2008, Buldozer Z jarních prázdnin v Hostinném 2009, Robbi Řecké bohyně na dívčím táboře ve Vilémovicích

10 Roveři v Kompasu Aktivity pro náctileté, čili roverská činnost, provázejí Kompas už od jeho narození. Zejména letní expedice do hor, sjíždění jarních peřejí a volejbalový turnaj Hustilka patřil k tradičním akcím pro radost vedoucích. Akce byly společné pro kluky i děvčata. Bylo to tím snazší, že Igora bavilo pro ostatní takové akce pořádat, navíc vedoucí ve středisku byli prakticky všichni ve stejném roverském věku. Nevadilo ničemu, že žádná registrovaná roverská družina neexistovala. První roverskou družinu se jménem Vrzamy založily v roce 1996 dvanácté oddíly. Od té doby zpravidla když další generace skautů dorostla, jejich vedoucí se snažili pokračovat s nimi, smíšenými z chlapeckých a dívčích oddílů, v roverské činnosti. Úspěchy byly střídavé, po čase družiny zpravidla přestaly vyvíjet pravidelnou činnost, protože se jejich členové věnovali spíše vedení v oddílech a na roverskou činnost jim již nezbyly síly. Často se ale členové roverských družin neformálně scházejí a udržují svá přátelství i dál. Po Vrzamech přišly další družiny: KroK, Ti Druzí, Díra v tichu nebo v současnosti Jak za mlada. Roveři na vodě v roce 1998 Charitativní sbírka Květinový den, 2007 Červnová výprava Díry v tichu na Bouzov, 2008, Hříbek 8

11 ROZHOVORY s vedoucími Jakub Citron Procházka Od kdy do kdy a co jsi vedl, popřípadě dělal v Kompasu? Rádce Modré šestky/jestřábů ( ), rádce Bobrů ( ), rádce družinky předškoláků ( ), zástupce vůdce ORIONU ( ), zástupce vůdkyně/vůdce KOMPASU ( ) a člen střediskové rady (2002 až dosud) Proč ses rozhodl pomáhat Kompasu přijmutím své funkce? Vždy to byla souhra situace (potřeby mít člověka pro nějakou funkci) a mé chuti. Družinu jsem chtěl začít vést sám. Do střediskové rady mě přivedl Vazoun a k pozici zástupce vůdkyně střediska mě přesvědčila Lenka. V žádném z těch případů se nejednalo o dlouhé přemlouvání. Jaká byla tvá výchovná ambice? S jakou vizí jsi převzal svoji funkci? Čeho a jakými prostředky jsi toho chtěl dosáhnout? V prvních rádcovských letech to bylo asi zaměření na výkon. Aby toho děti co nejvíce znaly, co nejvíce toho zvládly, aby vyhrávaly v soutěžích. Později, aby si odnesly silné zážitky, naučily se spolupracovat a aby si odnesly něco pro skutečný život a nebyly v něm lhostejné ke svému okolí. Ve vedení střediska jsem za důležité považoval poskytování zázemí oddílům a to, aby vedoucí svou práci chtěli dělat a nevnímali jí jako nutnost nebo povinnost. Chceš zmínit někoho, kdo sehrál pro fungování střediska zásadní roli a nemělo by se na něj v almanachu zapomenout? Co pro tebe ten člověk znamenal jakou roli sehrál? Pavel Mahovský nevyrostl v oddíle, měl trochu jiný přístup než ostatní. Bylo na něho vždycky spolehnutí, dokázal strhnout děti, přicházet s novými nápady. Snažil se, aby se v družině cítilo dobře každé dítě a program chystal tak, aby ho zvládli i ti nejméně bystří. Děti ho respektovali a on se jim na akci plně věnoval. Byl pro mě zejména důležitým spolupracovníkem. Kdyby ses rozhodoval znovu, zda tu výzvu přijmeš a přitom bys věděl, co všechno tě čeká přijal bys ji znovu? Ano. Bez zaváhání. Máš nějakou pěknou historku z tvého působení v Kompasu, o kterou by ses mohl podělit? (Pozn.: Tuto historku nesmím povídat, ale když se na ní výslovně ptáte ) Když jsme byli s Jestřábi (Páďa, Bulďa, Vojťál, Richmond ) na puťáku v Podyjí, měl trasu na starosti Maho. Z vlakového nádraží vyrazil na opačnou stranu, než jsme měli jít. Když jsme nenašli značku a rozložení vesnic na horizontu nesouhlasilo s mapou, uznal chybu a vedl nás oklikou zpět. Jelikož jsme stále nenacházeli 9

12 správnou cestu, stala se jeho po několik kilometrů opakovaná hláška Zelená značka je 100, maximálně 200 metrů před námi v podstatě lidovým rčením. Jak tvoje působení ve středisku ovlivnilo tvůj další život? Přineslo mi neocenitelné zkušnosti, krásné zážitky a řadu kamarádů. Dělám teď práci, která mě baví, a jsem přesvědčen, že bez zkušeností ze skautingu bych se k ní nedostal. Vždyť kdo může ještě před dokončením školy říct, že má zkušenosti s vedením milionových projektů, velkých skupin lidí a je zvyklý mluvit před velkými skupinami? Taky když vzpomínám na uplynulé roky, nevybaví se mi žádný televizní pořad, víkend strávený v posteli nebo počítačová hra. Ale pokladovka na táboře v Mysletíně, ufobalový turnaj v Nížkově, fantasy bojovka v Soběšicích, jarní příroda v Podyjí, zimní olympiáda na Jarákách v Miloňově, výstup na Marmoládu v Dolomitech a mohl bych pokračovat dál. Spolupracuješ nebo potkáváš se v současné době ještě s nějakými skauty? Ano. Na středisku už se sice už moc často neobjevuji Ale loni jsem vařil na táboře, letos jsem se zúčastnil střediskových velikonoc a píšu projekty k žádostem o peníze. A taky se stále podílím na vzdělávacích akcích Junáka a jsem členem Náčelnictva Junáka. Připomeneš si ještě občas skautský slib? A při jaké příležitosti? Třeba na Jamboree v Anglii, kde ho společně obnovovalo za svítání skautů z celého světa. Působivý zážitek Dokázal bys ze své střediskové paměti vybrat jednoho člověka, který tě významně ovlivnil? Vybrat jen jednoho člověka je těžké. Ale asi by to byl Pecák. Byl mým prvním rádcem, byl nejdéle mým rádcem a také byl vůdcem střediska, když jsem se stal členem střediskové rady. Udržel mě ve středisku, naučil mě hrát ufobal a při kopání latrýny jsem u něj složil nováčkovskou zkoušku, jejíž náplň si mezitím vymýšlel (to byly ještě dřevní doby ). Michal Brácha Mališ Od kdy do kdy a co jsi vedl, popřípadě dělal v Kompasu? Myslím, že jsem typický příklad, kdy se z chovance stane zřízenec. Na začátku střední školy jsem začal vést, abych nevypadl z kolektivu kamarádů. Jiné jsem neměl. Zároveň neumím říkat ne, takže po nabídce vést a chvilky váhání přišla kladná odpověď. Ale aby to nevypadalo, tak pesimisticky. Vedení a svěřená zodpovědnost je pro puberťáky adrenalinová činnost a docela chytlavá zábava, která se po nastoupení a vytvoření si vztahu s děckama blbě opouští. Navíc když člověku docvakne, že celé to má smysl a přesah, který předtím neviděl. Chtěl jsi někdy vedení zabalit? Proč? A co tě u toho přeci jen ještě nějaký čas přidrželo? Zaječí úmysly jsem měl pořád, ale jak jsem psal výše, vedení je chytlavá zábava. Po nastoupení a vytvoření si vztahu s děckama odejít téměř nejde. Největší odměnou pro mě bylo vidět, že to děcka baví. Dodnes mám obrovskou radost, kluci a holky z dvanáctky jezdí na výlety, do zahraničí atd. Dělám si 10

13 i malinké zásluhy, že jsme je stmelili na táborech, puťácích a jim to vydrželo. Těší mě, že mě dvakrát za rok pozvou na ufec a na mailové konferenci vidím, jak komunikují a co všechno plánují. Kdyby ses rozhodoval znovu, zda tu výzvu přijmeš a přitom bys věděl, co všechno tě čeká přijal bys ji znovu? Vyloučit se to nedá, ale spíš ne. Muselo by se něco zásadního stát a to teď neplánuju. Skautské principy používám pořád a zejména tam, kde o tom nemají ostatní ani potuchy. Myslím, že jsem užitečnější mimo organizaci než v ní. Jak vedení ovlivnilo tvůj další život? Co ti z působení ve středisku zbylo? Co jsem se naučil při vedení děcek, používám pořád. Ve škole, při komunikaci v práci, při řešení projektů. Nemá cenu skautování přeceňovat, ale řadě lidí v mém okolí, často i vysoce postaveným, chybí elementární komunikační a vůdcovské dovednosti, které jsou ve skautu přirozeně rozvíjeny. Často až žasnu. Skautování je životní postoj, který už jen tak neopustím. Možná jsem skautský postoj měl vždycky z domu, já nevím, rozhodně není špatné mít své postoje ideově odůvodněny. Je to taková životní výzva nezblbnout a nezpronevěřit se. Vždyť lákadel je tolik. Jana Culda Růžičková Od kdy do kdy a co jsi vedla v Kompasu? Když mi bylo asi 20 začala jsem vést 12. dívčí oddíl. A ten jsem vedla asi 5 let. Taky jsem, myslím doposud, správkyně střediskového inventáře, ale tím si nejsem tak jistá. Už dlouho po mně nikdo nic nechtěl Proč jsi vedla? Kdo/co tě přesvědčilo, že máš přijmout tu výzvu/ odpovědnost a vést oddíl? Oddíl jsem vedla, protože skauting byl v té době můj život. Měla jsem tam báječné kamarády, zažila neuvěřitelně dobrodružné, romantické, legrační a napínavé chvíle. Chtěla jsem dalším dětem umožnit, aby zde našly partu dobrých kamarádů, aby zde našly své vzory, poznávaly krásy České republiky, okolí Brna na výletech, přírodu ve všech jejích podobách když na táboře prší, když je krásně, když je po kolena bláta a taky třeba, když skoro přeteče latrína. Chtěla jsem, aby zde našly pevná přátelství, podporu, legraci, zábavu a taky možnost se realizovat. K čemu jsi oddíl vedla? S jakou vizí jsi převzala svoji funkci? Mou hlavní vizí bylo, aby zde děti našly pevná přátelství, vybudovaly si svůj pevný žebříček hodnot na základě mravních základů skautingu. Pro mě bylo nejkrásnější, když jsme se všichni děti i vedoucí válely po louce smíchy a bylo nám spolu krásně u ohně. Měla jsem ráda chvíle, kdy jsme se musely překonat nejen my vedoucí ale i děti ať už fyzicky nebo psychicky. Nejtěžší je totiž překonat sám sebe. Nejtěžší úkol, myslím, pro mě byl, naučit vedoucí přijmout plnou zodpovědnost za chod oddílu nebo družinky. Chtěla jsi někdy vedení zabalit? Proč? A co tě u toho přeci jen ještě nějaký čas přidrželo? Chtěla jsem to už zabalit, cítila jsem se ke konci vedení oddílu vyhořelá. Necítila jsem podporu 11

14 střediska, když se náš oddíl rozpadal. Vždycky mě ale ve vedení oddílu podržely ostatní vedoucí, se kterými jsem oddíl vedla. Máš nějakou pěknou historku z tvého působení v Kompasu, o kterou by ses mohla podělit? Nejsem moc na vyprávění historek, já mám vždycky jenom pocit. Do teď jsem si uchovala nejkrásnější vzpomínky na 2 poslední tábory 12. oddílu Fénix u Bouzova. Byla tam výborná atmosféra. Mám takové přání a touhu, uspořádat tábor pro bývalé členky 12. oddílu na stejném místě. Snad se to někdy podaří Vzpomínky mám například na chvíle, když nám na táboře skoro přetekla latrína. Co ti z působení ve středisku zbylo? Pevná přátelství na celý život, krásné vzpomínky na všechna dobrodružství, výlety, chvíle, které jsme spolu prožili. Skauting mě zásadně formoval v dětství i v pubertě. Spolupracuješ nebo potkáváš se v současné době ještě s nějakými skauty? Ano, všechny hrozně ráda vidím. S vedoucími z bývalé dvanáctky se pořád vídáme. Občas mi napíše některá členka z oddílu, jak se má a co dělá. Jsem ráda, když slyším, že se bývalé členky družinek občas sejdou, píšou si a dál se kamarádí, i když už oddíl neexistuje. Dokázal bys ze své střediskové paměti vybrat jednoho člověka, který tě významně ovlivnil? Kdo to byl a jak tě ovlivnil? Často si vzpomenu na Jájinu větu, kterou mi někam napsala: Culdi, měj se hezky a něco pro to dělej! Jistým způsobem mě ta věta vždycky vyburcuje k tomu něco v mém životě změnit tak, abych byla šťastná a spokojená. Za tu větu jsem jí velmi vděčná. Liší se podle tebe skautování dnes a za doby kdy jsi aktivně ve středisku působila? V čem? Dnes mají děti podle mě více zálib, jejich zájem se tříští, mají více možností, jak využít svůj volný čas. Není to špatně ani dobře, ale myslím, že se tak jejich osobnost nedokáže plně věnovat jedné věci. Co budeš dělat, až budeš skautská babička? A budou tvá vnoučata chodit do skautu? Vezmu skautského dědečka za ruku a půjdeme se spolu projít do lesa. A skautská vnoučata u nás na zahradě budou moci dělat skopičiny. Jan Honza Vrubel Od kdy do kdy a co jsi v Kompasu vedl? Od začátku školního roku 2005/2006 jednu společnou družinku vlčat spolu s Peťanem a Michalem Šrubařem, potom družinku Panterů, a to s Peťanem, Dvoukvítkem, Ritchim a Koťasem. Teď vedu nový smíšený oddíl v Ivanovicích. Proč vedeš? Kdo/co tě přesvědčilo, že máš přijmout tu odpovědnost a vést oddíl? Vedu proto, abych předal dál informace, co jsem se ve skautu naučil a abych se za to, co mi skaut dal, 12

15 odvděčil. Také chci být stále s lidmi, se kterými jsem vyrůstal a zkoušel s nimi nové činnosti, které mě posouvají a učí mě něco nového. K čemu oddíl vedeš? Jaká je tvá výchovná ambice? Snažím se o oddíl takový, jaký byl, když jsem začal vést nebo když jsem byl dítětem. Chceš zmínit někoho, kdo sehrál pro fungování oddílu zásadní roli? Co pro tebe ten člověk znamenal jakou roli sehrál? Nevím, kdo měl nebo neměl jakou funkci, ale měl bych zmínit určitě Milána, Jíru, Michala Šrubaře, Peťana, Dvoukvítka a Citrona kteří mi pomáhali, když jsem byl mladší vedoucí. Kdyby ses rozhodoval znovu, zda tu výzvu přijmeš a přitom bys věděl, co všechno tě čeká přijal bys ji znovu? Ano. Máš nějakou pěknou historku z tvého působení v Kompasu, o kterou by ses mohl podělit? Vzpomínám na první tábor v Adršpachu jaká tam byla zima a jak byli všichni vedoucí nemocní a na programu jsem to jako dítě nepoznal. Jak vedení ovlivnilo tvůj další život? Co ti z působení ve středisku zbylo? Těžko říct, ještě ve vedení jsem, ale určitě lépe vím, co chci a dokážu lépe organizovat nějakou činnost více lidí. Připomeneš si ještě občas skautský slib? A při jaké příležitosti? Vzpomenu si občas na vůdcovský slib, když moje děti dělají něco, co vím, že by neměli a nemám zrovna chuť je napomínat, tak se překonám. Dokázal bys ze své střediskové paměti vybrat jednoho člověka, který tě významně ovlivnil? Kdo to byl a jak tě ovlivnil? Jíra (a ten pořád ovlivňuje), ale i ti, co jsem zmínil výše. Liší se podle tebe skautování dnes a za doby kdy jsi aktivně ve středisku působil? V čem? Je víc moderní a už v něm není tolik sportu. Jinak děti jsou také trochu jiné, takže je to pochopitelné. Co budeš dělat, až budeš skautský dědeček? A budou tvá vnoučata chodit do skautu? Asi bych o to stál ale nevím jak moc je budu nutit skautovat. Pokud ale ano, tak budu chtít aby chodili na výpravy. Kvapem se blíží kulaté stoleté výročí skautingu v České republice. Co bys českému skautingu popřál do dalších sta let? Ať je to stále zábava pro ty co skaut tvoří pro rádce co jsou s dětmi a ať je baví si s nimi hrát a připravovat pro ně program. 13

16 Jana Jája Mališová Od kdy do kdy a co jsi v Kompasu vedla? Hrozně špatně si pamatuji data a velice nerada je dohledávám. Ale s dětmi v Kompasu jsem poprvé přišla do kontaktu, když mě Igor pozval na jaráky 12. oddílů, to jsem byla v prváku na gymplu, takže to bylo nejspíš v roce Od té doby jsem pomáhala Mýše s vedením družinky Lasiček. Někdy tak v roce 1998 jsme pak udělali velký nábor a oddíl úplně omladili. V tomtéž roce jsem složila vůdcovské zkoušky a přebrala od Mýši vedení oddílu. Velikou oporou mi byly Plšík a Sekáč. Oddíl jsem vedla až do roku 2000, naštěstí mi v něm vyrostla skvělá nástupkyně jménem Culda, které jsem ho ráda předala. Nějakou dobu jsem ještě v oddíle pomáhala s jakousi supervizí nad rádkyněmi. Poslední, co jsem vedla na oddílové úrovni, byl překvapivě tábor o mnoho let později (2008). Na výzvu, abych jela s holkama na tábor jako formální hlavní vedoucí, jsem ráda kývla, po více než dvou letech prožitých v Irsku se mi po skautování a táboření docela stýskalo. Kromě oddílu a mnoha táborů jsem dokonce asi rok vedla středisko opět pouze formálně, než si Pecák dodělá vůdcovské zkoušky (na to jsem, zdá se, opravdu dobrá, nechat se upsat do nějaké vedoucí pozice jen pro forma). Od roku 1998 až do 2008 jsem působila ve vedení lesních kurzů Rozrazil, které se mnohokrát pořádaly pod hlavičkou Kompasu. Chtěla bych touto cestou moc poděkovat Vazounovi, že mě tenkrát v roce 1998 oslovil a přibral do týmu. Rozrazil považuji za jeden z nejvýznamnějších vlivů, které formovaly můj (nejen skautský) život. Proč jsi vedla? Kdo/co tě přesvědčilo, že máš přijmout tu výzvu a vést oddíl/středisko? Myslím, že Igor v tom dávném roce 1995 přesně vystihl vhodný okamžik, kdy mi možnost vedení dětí nabídnout (mnozí vrstevníci začali vést v 15. oddílech už na podzim, do toho se mi ještě nechtělo). Ohromně mě to chytlo. S Mýšou jsme vytvořily skvělý tandem a já jsem postupně při vedení družinky přišla na to, že mě kromě aktuální přípravy schůzek moc baví i promýšlení dlouhodobějších projektů, a to nejen po stránce programové, ale i výchovně koncepční. Takže jsem se na vedení oddílu moc těšila a vyloženě jsem si to užívala. Nejen že mi to opravdu přišlo jako skvělá zábava, ale zároveň jsem měla dobrý pocit, že dělám něco užitečného. Mou motivaci i praktické dovednosti v tomto směru určitě upevnily i kurzy (Rozrazil i když jsem se ho nikdy nezúčastnila jako účastník, Jihočeská lesní škola, ILŠ Gemini). Navíc jsem ve skautském prostředí (Kompas, Rozrazil) měla nejlepší přátele, byla to pro mě nejpřirozenější komunita, v níž jsem se cítila skvěle. A ráda do věcí vidím a mám na ně přímý vliv, proto jsem vždycky stála o vedení oddílu i o členství ve střediskové radě. Jak vedení ovlivnilo tvůj další život? Co ti z působení ve středisku zbylo? Na středisku jsem si našla báječného manžela! Dostala jsem tu příležitost pracovat s dětmi a rovery, zjistila, že mě to moc baví a stala jsem se učitelkou. Získala jsem zkušenosti s promýšlením nejen výchovných koncepcí a mohla si tak sama ujasnit, jaké hodnoty považuji v životě za opravdu důležité, a naučit se přemýšlet o tom, jakými prostředky k nim směřovat. Naučila jsem se týmové spolupráci na takovýchto projektech To všechno mě velice obohatilo v profesním i soukromém životě. 14

17 Spolupracuješ nebo potkáváš se v současné době ještě s nějakými skauty? S manželem! Ale vážně, jak říkám, většinu svých nejlepších přátel mám mezi skauty (současnými či bývalými, a to nejen z Kompasu). Takže ano, vídáme se, jezdíme spolu na dovolenou, setkáváme se i s dětmi. Prakticky mě teď hodně zaměstnává dcerka Terezka (rok a půl) a druhé miminko je na cestě, takže na nějaké přímé působení ve skautu momentálně nemám čas ani energii ani pomyšlení. Martin Pokorný Od kdy do kdy a co jsi v Kompasu vedl? V roce 1986 jsem přišel do tehdejšího Pionýra k oddílu děcek z páté třídy. A do osmé třídy jsem ho vedl napůl sám. Žádná sláva, ale dobrá škola. Po založení střediska mi Igor Slatkovský nabídl účast v jeho středisku a tam jsem vedl 12. oddíl takřka celou jeho historii. Proč jsi vedl? Kdo/co tě přesvědčilo, že máš přijmout tu výzvu? Bavilo mě to a přišlo mi prima uspořádat svým klukům podobné radosti a zážitky, kterých se mi dostalo za mého dětství. Veškerá výchova a hodnoty přišly až časem. Chceš zmínit někoho, kdo sehrál pro fungování oddílu zásadní roli? Co pro tebe ten člověk znamenal jakou roli sehrál? Nejvýznamnější osobou bez oficiální funkce byla jednoznačně Majka. Nejenže se sama starala o mladší část oddílu, uměla mnohem lépe rozlišovat, kdy být tvrdý a kdy měkký a měla v sobě takřka mateřský cit a to jsme nikdo jiný dát prostě neuměli. A taky bylo moc pracovitá, víc než já. No, divíte se, že ji miluji? Máš nějakou pěknou historku z tvého působení v Kompasu, o kterou by ses mohl podělit? Třeba když na sraz kolového výletu přijde kluk bez kola (v 7. třídě) a když se mi podaří sehnat kolo, tak ze srazu odejde, protože na kole nikdy nejel a neumí jezdit. Nebo při povodních 1997, když bylo jasné, že v noci stoupne voda až na louku, jsme nařídili dát všechno na postele a v klidu spali. Ve tři hodiny v noci se přes náš spící tábor s 20 cm vody evakuoval tábor kolegů ze Vsetína. Dodnes nevím, kdo byl větší blázen, jestli my nebo oni. A taky musím říci, že nám tehdy v tom deštivém týdnu velmi pomohla návštěvnice Ropák a já jsem jí, tuším, ještě nepoděkoval Jak vedení ovlivnilo tvůj další život? Co ti z působení ve středisku zbylo? Poznal jsem, že ideály a životní praxe se od sebe liší převážně do té míry, kterou dovolím já sám. To nejužitečnější ze všeho bylo, že jsem si mohl osahat výchovu dětí ještě dřív, než jsem měl svoje vlastní. Dokázal bys ze své střediskové paměti vybrat jednoho člověka, který tě významně ovlivnil? Tak o Majce už jsem mluvil. Musím zmínit zakladatele střediska Igora Slatkovského. Kromě znalostí měl velké charisma. Uměl přitáhnout lidi. Jednou jsem si uvědomil, že se od něj hodně učím, i když mi vůbec neříká, co dělám špatně. Pak jednou přijel na můj první tábor, kde jsme neměli půjčené tábořiště, ale museli jsme si všechno vybudovat na holé louce. Igor dorazil, rozhlédl se a začal pracovat. Stojánky na nářadí, schody na latrínu, pořádné stoly do kuchyně a spoustu dalších věcí. Dva dny se 15

18 nezastavil. Nic k tomu neřekl. Jen vybudoval, co jsme měli mít už dávno. Nikdy bych to tak jak on nedokázal. Určitě bych na jeho místě začal přednáškou. Liší se podle tebe skautování dnes a za doby kdy jsi aktivně ve středisku působil? V čem? V mé době to bylo hodně takové hraní na vlastním písečku. Dnes vnímám mnohem větší spolupráci v rámci města nebo i šířeji. To je moc dobře. Za prvé to obohacuje a za druhé je to důkazem toho, že skautské hodnoty nejsou věcí jen té naší malé skupinky. Jsou prostě globální. Je moc dobře, že na středisku pracuje spousta lidí i po své oddílové kariéře. Kvapem se blíží kulaté stoleté výročí skautingu v České republice. Co bys českému skautingu popřál do dalších sta let? Naše společnost bude stále modernější a rychlejší. Skauting zcela jistě půjde s dobou. Přál bych skautingu, aby se dokázal udržet stále blízko přírody. Myslím, že právě uprostřed přírody se vytváří hlubší zážitky a vztahy. Prostě s lidmi, kteří mi vaří večeři, zatímco já jim stavím stan, sdílím mnohem více než s kamarádama na volejbale. Myslím, že to bude platit i za sto let. Michaela Mýša Hustá Od kdy do kdy a co jsi v Kompasu vedla? Je to sice dost dávno, ale s pomocí kalkulačky jsem spočítala, že ve vedení 12. dbo jsme byla od roku Kdy přesně jsem končila, si už nepamatuju, ale minimálně 8 roků jsem byla v Kompasu aktivní (nejprve jako rádkyně družinky, poté jako vůdkyně oddílu). Proč jsi vedla? Kdo/co tě přesvědčilo, že máš přijmout tu odpovědnost a vést oddíl? Proč jsem vedla děti a ještě tak dlouho se častokrát ptám sama sebe taky, obzvláště dnes, kdy jsem dvojnásobnou matkou. Asi mě nějak či něčím přesvědčil můj bývalý pionýrský vedoucí Martin Pokorný, přijala jsem jeho výzvu vyzkoušet si vést oddíl holek, a pak mě to tzv. chytlo. Jaká byla tvá výchovná ambice? S jakou vizí jsi převzala svoji funkci? V oddíle se sešla výborná parta ženských, vlastně tehdy malých holek, které to, co jsem vymýšlela bavilo a dávaly mi to najevo. Takže mojí výchovnou ambicí bylo udržet tuhle sestavu co nejdéle, nenudit je a moc nementorovat. Učit je, vychovávat, ale vždy zábavnou formou. Chtěla jsi někdy vedení zabalit? Proč? A co tě u toho přeci jen ještě nějaký čas přidrželo? Skončit s vedením jsem chtěla mockrát, nějaký důvod se našel vždycky (ať už to byly školní povinnosti, málo času na sport nebo na první lásky). Ale vždy, když jsem měla tyhle myšlenky skoncovat se skautováním, řekla jsem si, že přeci tak dobrou partu nerozpustím, že ty holky si to přeci nezaslouží. Chceš zmínit někoho, kdo sehrál pro fungování oddílu zásadní roli? Co pro tebe ten člověk znamenal jakou roli sehrál? Zmínila bych sestry Chudárkovy, Moniku a Darju, obě byly ve vedení oddílu v jeho úplných počátcích a od nich jsem se mohla v prvních dvou letech učit. 16

19 Kdyby ses rozhodovala znovu, zda tu výzvu přijmeš a přitom bys věděla, co všechno tě čeká přijala bys ji znovu? Asi jo, proč ne? Byla jsem mladší a odolnější a nebála jsem se výzev. Kdyby to však mělo znamenat, že mě od teď bude někdo lanařit do vedení malých dětí, tak říkám jednoznačně ne. Ti moji rošťáčci doma mi stačí. Jak vedení ovlivnilo tvůj další život? Co ti z působení ve středisku zbylo? Získala jsem bohaté zkušenosti, které teď momentálně využívám při řízení naší domácnosti. Mám spoustu skvělých kamarádek a kamarádů, se kterými se vždy ráda potkávám. Jo, a taky jsem si našla skautského manžela. Dokázal bys ze své střediskové paměti vybrat jednoho člověka, který tě významně ovlivnil? Chtěla bych na tomto místě zmínit Igora Slatkovského, který, myslím, pozitivně ovlivnil řadu lidí, nejenom mě! Liší se podle tebe skautování dnes a za doby kdy jsi aktivně ve středisku působila? V čem? Nevím, moc to nestíhám sledovat, ale myslím, že se liší. Doufám, že se přizpůsobuje době. Co budeš dělat, až budeš skautská babička? A budou tvá vnoučata chodit do skautu? To je tak daleká budoucnost! Vždyť já ani nevím, co bude za měsíc či za rok. S určitostí můžu jen říct, že svým dětem i svým vnoučatům budu chození do skautu vřele doporučovat. Petr Noh Nohel Od kdy do kdy a co jsi v Kompasu vedl? Se mnou je to trošku složitější. V době skautských začátků jsem byl skoro v roverském věku, takže jsem byl u prvopočátku roverského kmene a roverských aktivit i na městské úrovni, kterých se tehdy Kompas poměrně aktivně účastnil. Záhy jsem si ovšem vybral školu mimo Brno, takže jsem formálně vzato nikdy přímo nevedl. Ve vedení jsem často ale vypomáhal, případně dočasně zaskakoval. Moji hlavní úlohou bylo pomáhat na organizačně náročnějších akcích, jako výroba různých kostýmů, cancátek, zajišťování dopravy atd. Prostě starat se spíše o zázemí. Od počátku jsem také hodně fotil a vedl fotoarchiv. V únoru 2000 jsem potom založil střediskové internetové stránky, tak se ze mě postupem času stal kronikář. Svého času jsem byl i střediskový zdravotník. Proč jsi vlastně v Kompasu takto vypomáhal? Protože jsem měl pocit smysluplného využití času. Třeba taky kvůli lidem, se kterými jsem to dělal. Nemusíme v životě stále dělat jen to, co nám přináší zisk. S odstupem let možné zjistíme, že ty nekomerční aktivity nám toho vlastně přinesly mnohem víc. Ačkoliv ses přímo na vedení oddílu nepodílel, měl jsi nějakou výchovnou ambici? Mojí zásadní výchovnou ambicí bylo naučit děti používat knižní jízdní řad. 17

20 Chtěl jsi někdy svoji kompasáckou funkci zabalit? Proč? I když i Kompas prošel různými zvraty, jediným mým zásadním problémem byl a je nedostatek času. Nebo špatná efektivita a organizace práce? Kdyby ses rozhodoval znovu, zda tu výzvu přijmeš a přitom bys věděl, co všechno tě čeká přijal bys ji znovu? Ano a docela rád. Máš nějakou pěknou historku z tvého působení v Kompasu? Život s Kompasem byl takových historek plný, ale rozsah almanachu je zde neumožňuje rozepisovat. Nechť laskavý čtenář přijede na některou z akcí a zavzpomínáme osobně. Jak tvoje působení ve středisku ovlivnilo tvůj další život? Myslím, že docela zásadně. Přineslo mi to trošku jiný pohled na svět v možná o trošku širších souvislostech, mnoho přátel a dovedností Spolupracuješ nebo potkáváš se v současné době ještě s nějakými skauty? Samozřejmě. A to i při neskautských aktivitách nebo v práci. Připomeneš si ještě občas skautský slib? A při jaké příležitosti? Občas se člověk v běžném životě dostává do situací, kdy si říká, že by se takto postupovat nemělo Dokázal bys ze své střediskové paměti vybrat jednoho člověka, který tě významně ovlivnil? Každý je něčím zajímavý a pokud jsme vnímaví, můžeme si z něj vzít pro život něco užitečného. Kompasem prošla celá řada inspirativních osobností. Mnozí jsou na středisku aktivní stále. Za všechny bych asi nejvíc vzpomenul Igora Slatkovského. Věděl čeho chce dosáhnout a uměl pro svoje vize nadchnout druhé. Liší se podle tebe skautování dnes a za doby kdy jsi aktivně ve středisku působil? V čem? Liší se a ne vždy je to podle mě cesta správným směrem. Pamatuji skautský Kompas úplně od jeho počátku, takže mohu srovnávat. Dvacet let není sice až zas taková doba, ale mám pocit, že se postupně hodně ustupuje požadavkům moderní doby. Jako by dnes na přípravu programu bylo méně času. Dříve byly tábory více fyzicky náročné, rekvizity propracovanější a celkově se více hledělo na spojení s přírodou. Ne že by se dětem nemělo vysvětlovat jak funguje GPS, ale bez základních dovedností přežití v přírodě jim stejně moc nepomůže. I pro moderního člověka je dobré rozeznávat základní druhy rostlin nebo třeba vědět, že ten lední medvěd opravdu není býložravec Prostě naučit se vnímat zákonitosti přírody a krajiny. Z cukrárny se toho moc nenaučí. Co budeš dělat, až budeš skautský dědeček? A budou tvá vnoučata chodit do skautu? To nevím, ale rád bych se toho ve zdraví dožil. Kvapem se blíží kulaté stoleté výročí skautingu v České republice. Co bys českému skautingu popřál do dalších sta let? Divil by se Antonín Benjamín Svojsík hodně, kdyby navštívil dnešní tábory? Aby našel do budoucna rovnováhu mezi výzvami nové doby a svými tradičními hodnotami, které by neměl opouštět. Jinak se z něj stane jedna z mnoha organizací vyplňujících mládeži volný čas. ABS 18

21 žil v úplně jiné době, která nebyla tak uspěchaná a zatížená komercí. Pro dnešní mládež je asi těžko představitelné jít pěšky na celé prázdniny tábořit do volné krajiny bez jakékoliv moderní techniky. Dnes takové tábory nejsou možné ani kvůli legislativě. Skauti se změnili stejně jako svět kolem nich. Ideály by však měly přetrvávat. Pavla Pilátová Od kdy do kdy a co jsi vedla, popřípadě dělala v Kompasu? V Kompasu jsem vedla 16. smíšený oddíl a to v období ? Proč jsi vedla? Vedení oddílu vyplynulo ze situace (byla jsem nejstarší z pěti vedoucích). Rozhodla jsem se přijmout tuto funkci, abych 16. oddíl zapojila více do střediska. Do této doby se o něm pomalu ani nevědělo, že existuje. Byli jsme jako jediný oddíl smíšený a to budilo rozruch. Byli jsme spíše černé ovce střediska, ale vydrželi jsme a vyplatilo se! Chtěla jsi někdy vedení zabalit? Proč? A co tě u toho přeci jen ještě nějaký čas přidrželo? Někdy to bylo náročné vysvětlit v oddíle vizi střediska, ale nakonec mě ostatní vedoucí z oddílu stejně přehlasovali a vedli jsme po svém a dál byli černé ovce. Chceš zmínit někoho, kdo sehrál pro fungování oddílu zásadní roli? Skvělá parta vedoucích: Petra Habancová (Obhlídalová), Pavel Waldhans, Robert Kánia, Tomáš Křiva. Nikoho z nich nejde vynechat, bez kteréhokoliv z nich by šestnáctka nebyla šestnáctka. Kdyby ses rozhodovala znovu, zda tu výzvu přijmeš a přitom bys věděla, co všechno tě čeká přijala bys ji znovu? Rozhodně ano. Ovlivnilo to můj život (dospívání) neměnila bych!!! Jak vedení ovlivnilo tvůj další život? Co ti z působení ve středisku zbylo? Přineslo mi to zkušenosti do budoucího povolání (jsem učitelka). Zbyli mi skvělí kamarádi a nádherné zážitky. Spolupracuješ nebo potkáváš se v současné době ještě s nějakými skauty? Ano a jsem za to moc ráda. Už to není tak intenzivní, ale vždy je to příjemné a máme si stále co říct. Dokázala bys ze své střediskové paměti vybrat jednoho člověka, který tě významně ovlivnil? Kdo to byl a jak tě ovlivnil? David Bartůšek velký optimista býval můj velký vzor. Liší se podle tebe skautování dnes a za doby kdy jsi aktivně ve středisku působila? V čem? Samozřejmě skauti jdou s dobou a to je dobře. Jen mi je trochu líto, že se takovéto přírodní táboření čím dál tím víc vytrácí ale taková je doba. 19

22 Co budeš dělat, až budeš skautská babička? A budou tvá vnoučata chodit do skautu? Budu jim povídat zážitky z dětství a z mládí jak to bylo za našich mladých let a oni tomu nebudou věřit, tak jako my dnes nechápeme začátky táboření a skautování. Magda Vlča Svobodová Od kdy do kdy a co jsi vedla v Kompasu? Vedla jsem od roku 2005 do roku 2006 dvanáctý dívčí oddíl Fénix. Potom ještě nějakou dobu nově vzniklý roverský kmen Díra v tichu. Proč jsi vedla? Culda, která vedla oddíl přede mnou 5 let byla z vedení už dost unavená. Navíc bylo načase, abych na sebe převzala část odpovědnosti za oddíl. S jakou vizí jsi převzala svoji funkci? Oddíl se potýkal s nedostatkem dětí i vedoucích, takže můj cíl byl jasný doplnit členskou základnu do udržitelného stavu. To se bohužel nepodařilo, takže se oddíl musel v roce 2006 sloučit s dívčím 15. oddílem. Chceš zmínit někoho, kdo ve vedení oddílu sehrál důležitou roli? Myslím, že všichni, kdo se v době, kdy jsme se snažili o záchranu oddílu pohybovali kolem, sehráli velmi důležitou roli všechny rádkyně, bývalé vedoucí a někteří lidé ze střediska. A to, že se to nakonec nepovedlo? Asi to tak mělo být, oddíly jsme spojovali s vědomím, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Kdyby ses rozhodovala znovu, zda tu výzvu přijmeš a přitom bys věděla, co všechno tě čeká přijala bys ji znovu? Jednoznačně ano, ale musela bych mít kolem sebe ty stejné lidi jako před tím. Prostě Fénix s vedoucíma, kteří v něm zůstali do konce. Máš nějakou pěknou historku z tvého působení v Kompasu? Nikdy nezapomenu, jak jsme jely s Culdou s batohama na běžkách a stíhaly vlak A já stála na běžkách poprvé v životě! Tenkrát jsem si sáhla hodně hluboko, ale Culda mě svým neutuchajícím optimismem vždycky postavila na nohy. Vlak jsme stihly, ale na běžky jsem ten rok už nestoupla. Taky často vzpomínám na družinový týdenní tábor v Čáslavicích. První, který tam vůbec kdy byl. Byla tam nezapomenutelná atmosféra. Jak vedení ovlivnilo tvůj další život? Hodně moc! Asi nejde vyjmenovat vše, co mně vedení oddílu a skauting obecně přinesl, ale určitě jsou to hluboké přátelské vztahy na celý život, úcta k přírodě, schopnost spolupracovat s různými typy lidí a bohatě a plně prožité dospívání. Spolupracuješ nebo potkáváš se v současné době ještě s nějakými skauty? Působím ještě jako lektor psychologie na rádcovském kurzu Rozrazil. Ale je to asi poslední 20

23 ročník se mnou, přece jen jsem tam už neuvěřitelných 10 let, takže je načase uvolnit místo mladším a perspektivnějším. Připomeneš si ještě občas skautský slib? Myslím na něj vždy, když se v životě potkám s někým, kdo jedná nefér a za každou cenu jen pro vlastní prospěch. Je to lákavé takovému člověku oplácet stejnou mincí, ale přece jen kdysi jsem slíbila sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce Je to sice do života trochu nepraktický slib, ale nějak na něj nedokážu zapomenout. Dokázala bys ze své střediskové paměti vybrat jednoho člověka, který tě významně ovlivnil? Nějakým způsobem mě ovlivnili asi všichni, se kterými jsem někdy něco tvořila. Určitě bych ale chtěla zmínit Pavču (Hofírkovou, teď Pilátovou). Vždycky pevně stála za svýma hodnotama, i tehdy, kdy to vypadala, že to nemá cenu. Přesvědčilo mě to, že to má cenu. Hodně mě ovlivnila Culda, Jája, pak samozřejmě mí kompasáčtí vrstevníci, v neposlední řadě taky Banča. Je jich ale určitě mnohem a mnohem víc. Kvapem se blíží kulaté stoleté výročí skautingu v České republice. Co bys českému skautingu popřála do dalších sta let? Aby vydržel a stále přemýšlel, jestli to, co dělá má smysl. A taky samozřejmě hodně a hodně členů! Jiří Vazoun Hofírek Od kdy do kdy a co jsi v Kompasu vedl? Vedl jsem 15. chlapecký oddíl Orion v letech a středisko , od roku 1997 jsem 10 let vedl lesní kurzy Rozrazil a Veronica. Co tě k vedení přimělo? Měl jsem vizi, čeho chci dosáhnout a kde chci pomoct. Sám jsem si řekl jak o vedení oddílu, tak i střediska. V roce 1997 jsem se rozhodl uspořádat čekatelský lesní kurz Rozrazil pro lidi ve věku let. Vznikl tak možná první zážitkový čekatelský lesní kurz v republice a s jeho osudem jsem spojil dalších deset let svého skautského života. Jaké byly tvé výchovné ambice, tvá vize? Po názorovém rozkolu ve vedení střediska v roce 1999 jsem už na vůdce nekandidoval a další roky jsem věnoval vedení Rozrazilu. Mým cílem bylo vytvořit v Rozrazilu tým lidí, kteří budou ochotni dělat něco užitečného pro ostatní. Rád bych v této souvislosti zmínil Krtka, Lvíče, Jáju, Vikkiho, Vláďu a Jíru, kteří byli základem kvalitního kurzu na konci minulého a začátku tohoto tisíciletí. Kurz byl stavěn na několika pilířích. Měl přispět k rozvoji osobností účastníků, motivovat je pro další práci pro druhé a ukázat jim konkrétní možnosti jak se zapojit a také připravit je na vedení dětí a čekatelskou zkoušku. Chceš zmínit někoho z doby, kdy jsi vedl, kdo neměl funkci, ale sehrál pro fungování střediska zásadní roli? 21

24 Rád bych zmínil člověka, který ani nebyl členem Kompasu, ale podle mého názoru se výrazně zasloužil o to, že středisko nebylo v roce 1999 rozpuštěno. Je to Chechtal. Spolupracovali jsme spolu na rádcovských a čekatelských kurzech, některé jeho myšlenky ohledně ideálů skautingu mě inspirovaly k přemýšlení a utváření si vlastního názoru. V těžkém roce střediskového života 1999 byl Chechtal jedním z těch, kdo přesvědčoval tehdejšího předsedu Brněnské rady Junáka Naba, aby středisko nerozpustil. Chechtal má nemalou zásluhu na tom, že Kompas může slavit dvacetileté výročí a patří mu za to můj dík. Kdybys věděl, co všechno tě čeká, a rozhodoval se znovu, ujal by ses vedení znovu? Myslím, že zkušenosti, které člověk při vedení lidí získá, jsou neocenitelné, ať už jsou příjemné či nepříjemné. A já jich získal opravdu hodně. I z nepříjemných situací je nutné se poučit, a proto bych do toho šel znovu. Jak tvé působení ve středisku ovlivnilo tvůj další život? Vedení oddílu, střediska a kurzů mi dalo hodně zkušeností, které dnes a denně uplatňuji v životě. Ale to nejcennější, co mi působení ve středisku přineslo, jsou lidské vztahy. Jsem více než 11 let šťastně ženatý a s Gábinou jsme se poznali právě v Kompasu. Přátelství pro mě není prázdným pojmem, ale skutečnou hodnotou, která je velmi cenná, a jsem rád, že jsem ve středisku mohl být s Arturem a Pecákem. To jsou mí nejlepší přátelé. Vojta Krmíček Od kdy do kdy a co jsi v Kompasu vedl? Nepočítám li vlčácké a skautské družiny a částečně naši roverskou družinu Vrzamů, tak především 12. chlapecký oddíl, a to od roku 2002 až do sloučení oddílu s 15. chlapeckým oddílem v roce Proč jsi vedl? Převzetí oddílu vyplynulo z okolností, Brácha ve vedení oddílu končil a nikdo jiný, kdo by mohl vedení oddílu převzít, v tu dobu v oddíle nebyl, takže spíše z nutnosti. Rozhodnutí to bylo ale jednoznačné vzhledem k tomu, co všechno mi oddíl a středisko dali, cítil jsem se zavázán a byl jsem rozhodnutý převzít vedení oddílu. Chtěl jsi někdy vedení zabalit? Proč? Chtěl, a to v době, kdy se oddílu nedařilo, ubývalo dětí a byl problém i s vedoucími. Bohužel nabrat a udržet dostatek nových dětí se stále nedařilo, což mělo za následek sloučení s chlapeckou patnáctkou. Kdyby ses rozhodoval znovu, zda tu výzvu přijmeš a přitom bys věděl, co všechno tě čeká přijal bys ji znovu? Záleží na okolnostech. Vždy mne mnohem více lákalo vedení a práce s R&R, kdežto vedení chlapeckého oddílu jsem tehdy považoval spíše za nutnost a pokud bych měl nyní na výběr, tak bych asi dal přednost právě těm roverům a rangers. 22