Domácí odboj Heydrichiáda Zahraniční odboj Slovenský štát Slovenské národní povstání Osvobozování ČSR Květnové povstání

Transkript

1 Domácí odboj Heydrichiáda Zahraniční odboj Slovenský štát Slovenské národní povstání Osvobozování ČSR Květnové povstání

2 Domácí odboj Německo ve svých plánech s Čechy nepočítalo. Prominenti říše plánovali, že rasově vhodná část Čechů bude poněmčena, ostatní budou vysídleni nebo pozabíjeni. K tomu mělo dojít po válce, protože během války Německo potřebovalo průmyslovou kapacitu českých zemí. Protektorát Čechy a Morava měl svého prezidenta (Emil Hácha) protektorátní vládu (premiéři Eliáš, Krejčí Bienert) ale ve skutečnosti veškerá moc byla v rukou německé okupační správy v čele s říšským protektorem. Po vzniku protektorátu se objevil živelný odpor, pořádaly se masové demonstrace největší: převezení ostatků K. H. Máchy, svátky Jana Husa, sv. Václava, 28.října Při této demonstraci zahynuli Václav Sedláček a medik Jan Opletal. Opletalův pohřeb se pak stal velkou protiněmeckou demonstrací. Následovala brutální německá odplata: uzavřeli nacisté vysoké školy, 9 studentů popravili a 1200 odvlekli do koncentračního tábora. Od této události přešel odboj do ilegality. Ilegální organizace : Obrana národa tvořena bývalými důstojníky, dále zde byli sokolové a legionáři. Politické ústředí tvořenobývalými členy politických stran. Postupně se utvářely další odbojové skupiny. Komunisté formovali ilegální síť samostatněv souladu s moskevským vedením. Odboj organizoval odchod zejména vojáků do zahraničních protifašistických jednotek, dále prováděl zpravodajskou činnost proti říši, připravoval sabotáže, vydával ilegální tiskoviny, shromažďoval zbraně a pomáhal pronásledovaným osobám a rodinám.

3 Heydrichiáda Po přepadení SSSR došlo k aktivizaci odboje. Dosavadní říšský protektor Konstantin von Neurathbyl vystřídán Reinhardem Heydrichem. Ten po svém příjezdu vyhlásil stanné právo (během něho popraveno 500 Čechů) a zatkl premiéra Eliáše Dne byl na Heydricha spáchán atentát výsadkáři vyslanými z Londýna Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem. Heydrich následkům atentátu podlehl Desanty (paravýsadky) nejznámější Anthropoid, dále Silver A, Silver B. Většina výsadkářů zahynula ve svém úkrytu (krypta pražského kostela sv.cyrilaa Metoděje) Nacisté začali běsnění (heydrichiáda) Do Prahy přijel nový protektor Kurt Dalugea spolu se svým zástupcem Karlem Hermanem Frankem vyhlásil druhé stanné právo. V jeho průběhu popravili 1300 českých vlastenců, včetně zatčeného premiéra Eliáše. Dále vyvraždili dvě vesnice: v Lidicích zahynulo 310 lidí a v Ležácích 57 lidí. V únoru 1943 zavedli totální nasazení, mladí lidé vybraných ročníků byli donuceni k práci v říši. Po těchto zásazích byl protifašistický odboj na čas paralyzován, ale od roku 1942 se začaly objevovat první partyzánské oddíly v oblastech východní Moravy, Vysočiny a Brd.

4 Zahraniční odboj Po okupaci Čech a Moravy emigrovala řada vlastenců, kteří chtěli proti fašismu bojovat. Na západě zasáhli českoslovenští vojáci při obraně Francie a při vylodění v Normandii, hlavně však v bitvě o Británii. Českoslovenští letci v Anglii vytvořili tři stíhací perutě a jednu bombardovací. Dosáhli mnoha významných úspěchů, 511 československých letců v bojích padlo. Na východě se v roce 1942 formovala v Buzuluku 1.československá brigáda (prvně zasáhla v roce 1943 v bitvě u Sokolova) Později se vytvořil 1.československý armádní sbor. Velitelem těchto jednotek byl Ludvík Svoboda (V roce 1968 se stal prezidentem ČSSR) Významnou osobou zahraničního odboje byl bývalý prezident Edvard Beneš. V roce 1940 vznikla v Londýně exilová vláda v čele s Janem Šrámkem a Janem Masarykem jako ministrem zahraničí. Prezidentem se stal E.Beneš. Druhým proudem zahraničního odboje byly komunisté v Moskvě. Oba proudy se začaly sbližovat, když Beneš uzavřel se SSSR smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Beneš se stále nezbavil pokoření Mnichovem, rozhodl se nevěřit západním spojencům a orientoval se v zahraniční politice na SSSR.

5 Slovenský štát V souladu s přáním Hitlera vyhlásilo Slovensko samostatnost. Největší moc měla Státní rada v čele s prezidentem Jozefem Tisem a Vojtěchem Tukou Veškeré funkce ovládala Hlinkova ludová strana. Obdobou SS byly Hlinkovy gardy, obdobou Hitlerjugend Hlinkova mládež. Na Slovensku menší útlak než v protektorátu. Slovenské veřejné mínění bylo tomuto uspořádání více méně nakloněno. Situace se začala měnit po vstupu do války proti SSSR, do které Slovensko poslalo vojáků. Zvláště po německých neúspěších slovenští vojáci na frontě dezertovali a přidávali se buď k československému vojsku nebo k partyzánům. Hospodářské problémy Slovenska (potraviny atd. putovaly na východní frontu) nespokojenost Slováků ještě prohloubily. Vyvrcholení protinacistického postoje většiny Slováků bylo Slovenské národní povstání

6 Slovenské národní povstání Ke konci roku 1943 byl odboj proti fašismu na vzestupu. Komunisté a agrárníci se dohodli na vytvoření Slovenské národní rady. Prvním dokumentem tohoto ilegálního orgánu byla Vánoční dohoda, kde došlo ke shodě na obnovení ČSR Na jaře 1944 bylo vytvořeno ilegální Vojenské ústředí v čele s plukovníkem Goliánem. Ten také vypracoval konkrétní vojenské plány na protifašistické povstání. Během roku 1944 se na Slovensku rozmohlo partyzánské hnutí a profašistický Slovenský štát se začínal rozkládat. Pro Hitlera šlo o významné území (týl východní fronty), a tak začala německá armáda obsazovat Slovensko. Ten samý den pak musel Golián vydat rozkaz k tomu, aby se slovenské jednotky postavily na odpor. Povstání tedy muselo vypuknout dříve, než se podařilo zajistit součinnost s Rudou armádou. Do povstání se zapojilo vojáků a partyzánů. Centrem SNP se stala Bánská Bystrica a severozápadní Slovensko. Německé jednotky byly mnohem lépe vyzbrojeny a po tvrdých bojích Bánská Bystrica 27. října 1944 padla. Povstalci ustoupili do hor, kde pokračovali v boji proti fašismu

7 Osvobozování ČSR Zahájeno karpatsko-dukelskou operací ( ) Akce se zúčastnily sovětské jednotky a 1.československý armádní sbor v SSSR. Původní záměr proniknout na Slovensko za pomoci povstání nebyl splněn. Osvobozující jednotky se musely probíjet přes úzké a fašisty opevněné průsmyky, a tak počet obětí byl vysoký. Padlo sovětských a 1900 našich vojáků. 6.října 1944 vstoupili sovětští a českoslovenští vojáci na území Slovenska u Vyšného Komárníku. Od prosince 1944 se zúčastnilo osvobozování ČSR rumunských vojáků Od východu tedy útočili sovětští, rumunští a českoslovenští vojáci. Od západu americká 3. armáda generála Pattona. 18.dubna pronikly tyto jednotky do Čech a postupně osvobozovaly západní a jižní část země. Se SSSR však existovala dohoda o demarkační linii (hranice mezi vojsky) Karlovy Vary Plzeň České Budějovice. Tuto hranici dosáhla americká vojska a dále nepokračovala. Zároveň probíhal politický střet mezi londýnskými představiteli československé vlády a moskevským vedením KSČ o charakter osvobozené republiky. Úspěchy Rudé armády v boji proti fašismu posilovaly vliv moskevského vedení KSČ. Nejdůležitější jednání proběhlo v Moskvě Komunisté zde prosadili koncepci státu s dvěma rovnoprávnými národy a byla uzavřena dohoda o první vládě Národní fronty. Ta byla jmenována v Košicích a KSČ se stala poprvé v dějinách vládní stranou. Navíc obsadila nejvýznamnější resorty (vnitro, zemědělství, informace) a její politiku podporovali i další ministři Svoboda (obrana), Nejedlý (školství) i předseda vlády Fierlinger. Vláda přijala tzv. Košický vládní program, který formuloval zásady budování nového státu a politiky vlády. Program fakticky stvrzoval přechod do sovětské sféry vlivu i výhodné výchozí pozice pro KSČ

8 Květnové povstání Pro sjednocení protifašistického odboje vznikla v dubnu 1945 Česká národní rada (v čele s A.Pražákem, velký vliv zde měl představitel KSČ J.Smrkovský) Měla za úkol připravit povstání, i když londýnské i moskevské centrum od tohoto záměru upouštělo. Německých vojáků na území protektorátu byl 1 milión, chtěli zde vybudovat opevnění, zdržet postup Rudé armády i za cenu zničení českých zemí a získat čas k vyjednání příměří se západními spojenci. Odpor pro ti fašismu však u nás stále sílil. Povstání tak propuklo spontánně v Přerově a rychle se šířilo vypuklo povstání i v Praze. Povstalci obsadili budovu rozhlasu a na jejich výzvy se k povstání přidávali další a další. V Praze vyrostly barikády. Němci proti povstalců zahájili brutální útok, využívali všech prostředků ke zlomení odporu vraždění starců, žen, dětí i zajatců. Ve dnech května byla situace v Praze velmi špatná. V těchto chvílích pomohla Ruská osvobozenecká armáda (ROA) vedená generálem Vlasovem. Tvořili ji bývalí sovětští váleční zajatci, kteří měli bojovat po boku nacistů za osvobození Ruska od bolševizmu. Tito vlasovci si touto pomocí snažili zajistit poválečný azyl na Západě. ČNR se od nich distancovala, a tak ustoupili 8.května z Prahy směrem k Američanům. ČNR neměla informace o pohybu Rudé armády, a proto z obavy o zpustošení Prahy uzavřela 8.5. s Němci dohodu, ve které wehrmacht složí zbraně za podmínky, že se umožní Němcům volný ústup k Američanům. Bojovalo se však dále, protože oddíly SS tuto kapitulaci nerespektovaly. 9. května vstoupila Rudá armáda do Prahy a po celodenním boji porazila zbytky nacistických jednotek K poslednímu bojovému střetu v Evropě došlo u Milína nedaleko Příbrami. Květnového povstání se zúčastnilo vlastenců, padlo kolem žen, mužů i dětí. Vůdci květnového povstání nebyly po válce oceněni. 12.května košická vláda rozpustila ČNR a následně se negativně vyjádřila i sovětská strana.