neděle po Trojici

Transkript

1 neděle po Trojici Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží, dar a přítomnost Ducha svatého se všemi námi! Toto praví Panovník Hospodin: Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat. Iz 28,16 Píseň 650 Začnem píseň novou Modlitba: Modlitba: Hospodine, svatý Bože, nedovedeme ani spočíst dny, po které jsme přijímali Tvé dobré dary - kdy jsme mohli zaslechnout Tvé Slovo, kdy jsme směli pocítit Tvé odpuštění, nadechnout se z Tvého Ducha, znovu ožít nadějí a vírou! Děkujeme Ti, Pane! Ale také si s hrůzou uvědomujeme, kolik bylo v našem životě dní, které zůstaly nenaplněny, protože jsme šli nevšímavě kolem lidské nouze, míjeli jsme své bližní a tak i Tebe. Pane, který štědře otvíráš svá bohatství pravdy, spravedlnosti a milosrdenství vůči nám, nauč nás z nich žít a rozdávat. Požehnej nám i všem, kdo Tebe hledají! Amen Čtení: Iz 52, Píseň 667 Vítězi k poctě zpívejme Text: Mk 8,27-33 Za koho mne lidé pokládají? Jakou mám pověst, jaké mám jméno? Zdá se mi, že ještě před pár lety, kdo se takhle ptal, dělal si starost o to, zda je jeho jméno dobré, pověst čistá, zda je považován za čestného a neúplatného člověka. Kdežto dnes jakoby nejdůležitější bylo být úspěšný a vlivný. A zatímco dříve se považovalo za žádoucí, aby skutečnost odpovídala pověsti, dnes jsme srozuměni s tím, že se mediální obraz o člověku vytváří uměle a se skutečným člověkem, nositelem toho jména má pramálo společného. Za koho mne lidé pokládají, ptá se Ježíš. Ale vzápětí se

2 obrací ke svým nejbližším. A kým jsem pro vás? Zdá se, že na tom mu záleží daleko víc jak mu rozumějí jeho učedníci, pozdější apoštolové a svědkové. Nejde mu totiž o jakýsi průzkum veřejného mínění ani o popularitu, nýbrž o jeho poslání, o porozumění tomu, proč tu je, co chce a co má předat, co se má uchovat, dále tradovat. Podle líčení evangelia je Ježíš známou figurou v té krajině. Kamkoli zavítá, lidé se sbíhají aby si poslechli jeho kázání, aby pocítili jeho uzdravující moc. A přece Ježíšovi záleží nejvíc na pohledu těch nejbližších. Je si vědom toho, jak křehká je popularita, jak povrchní a pomíjivá? Tuší, že vše, co dosud řekl a konal, nevystihuje to podstatné z jeho poselství? Za koho mne pokládáte vy? Je to taky otázka na nás? Připomíná mi to, jak dříve probíhala příprava ke křtu nebo ke konfirmaci. Katechismus se skládal z otázek a odpovědí. Katechumeni se učili otázky a správné odpovědi. Správná odpověď tedy je: Ježíš je Mesiáš neboli Kristus. Kristus není Ježíšovo příjmení, ale jeho titul, souhrnné vyjádření jeho role, jeho poslání. Ježíš Nazaretský je pro nás Mesiášem (řečeno hebrejsky) neboli Kristem (řečeno řecky) neboli Pomazaným Božím (řečeno česky). Takhle se kdysi říkalo izraelským králům. Petrovo vyznání je tedy blízko tomu, co se pak objeví na Ježíšově kříži: Ježíš Nazaretský, král židovský. Mesiáš, zachránce, vysvoboditel. Odpověď byla správná, ale stačí? Stačí naučené odpovědi, stačí výstižná slova? Jak daleko jsou vědomosti od skutečné známosti, blízkosti, zkušenosti s tím, o čem mluvíme? Učedníci nejen mluvili, oni s Ježíšem chodili. A přece jak dobře ho znali? Ježíš je pro ně Mesiáš, zachránce, vysvoboditel, je pro ně víc než Elijáš nebo Jan Křtitel, víc než prorok, víc než vidoucí, víc než léčitel a divotvorce. A přece ještě něco jim k plnému poznání schází? Petr za všechny učedníky odpověděl zřejmě správně. A přece jim Ježíš přikáže, aby mlčeli. Proč? Je čas mluvit a čas mlčet? Není pravý čas, vhodná doba (tak jako teď v naší krajině zřejmě není vhodná doba, aby se církev moc ozývala)? Ježíšův život je Boží dílo. Dílo, které se kolikrát připravuje jaksi za scénou, začíná z nepatrných začátků a chce svůj čas. Ježíšův příběh může připomínat příběh krále Davida (toho krále, který se

3 stal předobrazem Mesiáše ideálního Božího krále). David byl za krále pomazán tajně, ještě v době, kdy vládl jiný král, po jistou dobu byl David pronásledován a ponižován, ale posléze se slavně ujal vlády. Není to tak, že člověk musí věřit, s důvěrou očekávat dobrou budoucnost? Není víra něco jako sázka na správného koně, byť outsidera, sázka na správného koně, příštího vítěze? Ale Ježíš takovou představu nepodpoří. Žádné vítězné tažení je nečeká. Naopak začne mluvit o utrpení a zavržení. A dokonce Mesiáš, ta úctyhodná a nadějná postava, mizí z jeho slovníku. Je tu jen Syn člověka, člověčí syn. (Takhle většinou mluví Ježíš o sobě.) Teď mluví docela otevřeně otevřeně o slabosti, utrpení, potupení, zneuznání, které musí přijít. Jaképak musí? Rozumí se tím, že tyhle věci patří do Kristovy cesty. Bez nich to celé nedává smysl. A nepřijdou ty nepříjemnosti nějak nahodile, nějakým nedopatřením, nýbrž jako důsledek Ježíšova jednání, jako součást cesty, kterou Ježíš jde v poslušnosti Bohu Otci. Jenže tohle zřejmě Petrovi nedává smysl. Brání se tomu (jako čert kříži!) - brání se tomu, co údajně Ježíš musí. Snad si Petr nedokáže představit, co vlastně ten zneuznaný a zavržený Mesiáš tedy může přinést, jakou záchranu, jaké vysvobození, jakou moc, jaké vítězství? Petr není žádný prosťáček. Petr už jde kus cesty s Ježíšem (podobně jako čtenář evangelia). Takže Petr byl svědkem toho, jak Ježíš přemáhá posedlost, zlobu, jak vítězí nad nemocí, Petr viděl, s jakou autoritou Ježíš káže a polemizuje se zákoníky a farizeji. Co ještě chybí k tomu, tohle tažení dotáhnout k vítěznému konci? Jak pochopitelné je očekávat vítězství Boží moci! Co jiného je víra? Možná je Petr Ježíšovou řečí o utrpení zmaten: pochybuje snad Ježíš o sobě? Váhá Ježíš, nevidí, co může dokázat? Petr si bere Ježíše stranou (nechce ho shodit před ostatními?), domlouvá mu, kárá ho a plísní. Snad mu připomíná: Jsi přece Mesiáš! Co ty poraženecké řeči? Nás jsi přesvědčil, proč ne starší a velekněze? Proč ne všechen vyvolený lid? Proč ne celý svět? Máš ho u nohou! Jsi Boží Pomazaný, stojíš pod Hospodinovou ochranou, jsi vybaven jeho mocí, co se ti může stát? Jen věř a jdi!

4 Ale Ježíš Petra setře: Ne, Petře, tvá slova jsou lidského smýšlení a představují pro Pomazaného satanské pokušení. Jdi za mnou, Petře! Nepůjdu, kam ty chceš, ale ty mne následuj, neboť já jdu tam, kam mne vede můj nebeský Otec, k cíli Božímu. Jsme někde v polovině evangelia. Ježíš začíná mluvit o svém nejvlastnějším poslání a v tu chvíli se jeho nejbližší pro něj stávají satanským pokušením. Co se děje? Co to má znamenat? - - Jsme v polovině evangelia, na půl cesty. Možná je tohle pokušení jakési polovičaté víry. Víry nás, kteří jsme nahlédli do Boží kuchyně, ušli kus cesty, udělali nějakou dobrou a nadějnou zkušenost, hlásíme se k Ježíšovi. Ale příběh ještě není u konce. Teprve celek bude dávat smysl. A tam v tom závěru, v příběhu ukřižování, tam je tak málo divů, tam se Ježíšova moc nijak nedemonstruje, neprojevuje! Nebo? Nebo máme nějak věřit, že je to pořád ten Ježíš z předchozích příběhů, který tiší bouři na moři, léči nemocné, zahání zlé síly? Je to pořád on, ta moc tam je, jen nějak jinak? Snad že ji (ještě) nevidíme? Nechápeme? Petr by jistě rád veřejně mluvil o Ježíšových velkých činech, o jeho ohlasu mezi lidmi, o jeho dobrém jménu. To by dovedl prodat a mohl by říci: byl jsem při tom, bylo to úžasné, je to Mesiáš, toho já znám. Ale o utrpení a smrti? S tím pojďme, Ježíši, raděj někam stranou. To nám už neříkej, to my nechceme slyšet. Tudy jít s tebou asi nejsme schopni. Ježíš to má obráceně: zakazuje svým nejbližším mluvit o svém mesiášství, o velkých divech a otevřeně se s nimi pokouší mluvit o své smrti. Možná tady na půlce cesty nás čeká pokušení zůstat u lákavé představy triumfujícího Mesiáše, jehož jsme fanoušky a příznivci. Ježíš však zve (nenutí) dál na cestu vnitřní svobody, která je druhou stranou mince poslušnosti a vydanosti Božímu království. Úplně tomu všemu nerozumím, Ježíšovo mesiášství je mi stále tajemstvím, věřím však, že jeho netriumfující, nýbrž solidární spolujití údolím stínu smrti, úzkosti a trápení je tím, co uzdravuje, zachraňuje, vysvobozuje. Amen. Píseň 645 Ačkoli podstatou rovný byl Bohu

5 Ohlášky, sbírka Píseň (Svítá) 346 Tvoje, Pane Kriste, dobrota Přímluvná modlitba + Otče náš Poslání: Láska nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 1 K 13,6 Požehnání Píseň 631 Nám pomoz, Pane milý