Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta KATEDRA VÝCHOVY KE ZDRAVÍ

Transkript

1 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA VÝCHOVY KE ZDRAVÍ Příčiny vzniku drogové závislosti z pohledu veřejnosti a závislého Diplomová práce Brno 2013 Vypracovala: Bc. Petra Čekalová Vedoucí práce: Mgr. Radim Slaný

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně Petra Čekalová

3 Poděkování Ráda bych chtěla poděkovat Mgr. Radimu Slanému za odborné vedení a cenné připomínky k mé diplomové práci. Dále bych chtěla poděkovat MUDr. Pavlíně Chrenkové z psychiatrického oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze za ochotu spolupracovat na mém dotazníkovém výzkumu a v neposlední řadě bych ráda poděkovala všem respondentům, kteří mi byli ochotni vyplnit dotazníky.

4 Obsah I. ÚVOD... 6 II. TEORETICKÁ ČÁST Drogy a závislost Droga Pohled do historie Závislost na drogách Závislost Příčiny vzniku závislosti Vznik závislosti Diagnostika závislosti Léčba závislosti Přehled nejrozšířenějších drog Dělení drog podle účinku na psychiku Dělení drog dle míry rizika Stimulační drogy Halucinogeny Konopné drogy Tlumivé látky Nikotin Prevence Typy prevence Systém péče a jeho složky v ČR Terénní programy Nízkoprahová kontaktní centra...47

5 4.3. Detoxifikační jednotky Substituční léčba Ambulantní léčba Denní stacionáře Střednědobá ústavní léčba Terapeutické komunity Doléčovací programy...53 III. PRAKTICKÁ ČÁST Cíle dotazníkového šetření Charakteristika dotazníku Charakteristika respondentů Výsledky dotazníkového šetření Diskuze Kazuistiky Příběh první, pan Marek Příběh druhý, pan Petr Příběh třetí, pan Jaromír Příběh čtvrtý, slečna Eva Příběh pátý, slečna Aneta Diskuze - kazuistiky...87 IV. ZÁVĚR...90 Resumé...91 Summary...92 Použité zdroje a literatura...93 Seznam příloh...98

6 I. ÚVOD Pro svoji diplomovou práci jsem si vybrala téma Příčiny vzniku drogové závislosti z pohledu veřejnosti a závislého. Drogová závislost je v současné době velice aktuální téma, které se dostává do stále většího povědomí veřejnosti. Je to problém, který doléhá na společnost i na jednotlivce a to v mnoha směrech. Omamné a psychotropní látky byly součástí lidských životů již u dávných civilizací a jejich užívání přetrvává do dnešní doby. Většina dospělé populace má zkušenosti alespoň s lehkými drogami jako jsou alkohol, káva, nikotin. Ve své diplomové práci se budu kromě lehkých drog zabývat i závislostí na tvrdých drogách, se kterými se v dnešní době setkává stále větší procento populace. Dále jsou v mé závěrečné práci uvedeny i možnosti prevence a léčby určité závislosti. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část je dělená na čtyři hlavní kapitoly. V první kapitole podrobně popisuji drogy a závislost na nich. Ve druhé kapitole jsou uvedeny nejznámější drogy a jejich vliv na člověka. Třetí kapitola se věnuje prevenci drogové závislosti. V poslední kapitole, kapitole čtvrté, uvádím, jaké jsou systémy péče o drogově závislé v České republice. Po teoretické části následuje část praktická, která je věnována dotazníkovému šetření. Pomocí dotazníkového šetření zjišťuji, jaké jsou podle názorů veřejnosti hlavní důvody vzniku drogové závislosti. Získané výsledky jsem následně porovnala s výsledky dotazníkového šetření u drogově závislých, u nichž jsem zkoumala skutečné příčiny vzniku jejich drogové závislosti. Součástí diplomové práce jsou také kazuistiky jedinců, kteří se léčili nebo stále léčí ze závislosti na drogách. V diplomové práci jsem podrobně rozepsala pět životních příběhů. Zejména mě zajímal vztah rodinných příslušníků k nim, jaké důvody je přiměly k tomu, že začali drogy užívat a co je vedlo k tomu, že se dostali na léčení. Hlavním cílem práce je srovnání příčin vzniku závislostí z pohledu veřejnosti a závislého. Ve své diplomové práci chci potvrdit nebo vyvrátit domněnky, které v současné společnosti o této problematice panují. 6

7 II. TEORETICKÁ ČÁST 1. Drogy a drogová závislost 1.1. Droga Pojem droga výstižně a komplexně definuje významný český psycholog a toxikolog Eduard Urban, a to jako látku, která je používaná a zneužívaná pro změnu nálady, vědomí, k povzbuzení nebo tlumení somato - psychických funkcí, přičemž při jejich opakovaném užívaní může dojít k vytvoření závislosti na této látce (Urban; 1973). Synonymem pojmu droga jsou termíny psychoaktivní látka nebo návyková látka. (Vallo, 2011) Drogu v současné době chápeme stejně, jak ji už tisíce let před námi označovali Hippokratés a Galénos, a sice jako látku, jež namísto, aby byla tělem přemožena (a strávena jako běžný pokrm), je schopná tělo přemoci a vyvolat i při dávce směšně malé v porovnání s jinými pokrmy značné organické a duševní změny. (Escohotado, 2003) Podle Presla musí droga splňovat následující kritéria: má mít psychotropní účinek, což znamená, že působí na naše prožívání okolní reality a ovlivňuje psychiku, může vyvolávat závislost, z nedostatku vhodnějšího pojmenování se někdy označuje jako potenciál závislosti. (Presl, 1994) Minařík definuje drogu jako látku se dvěma základními vlastnostmi: droga je látka, která má psychotropní efekt modifikuje naše prožívání, mění způsob našeho vidění a prožívání světa, droga má potenciál závislosti dlouhodobé, pravidelné užívání může vyvolat závislost (Kalina, 2008) 7

8 1.2. Pohled do historie Drogy jsou s největší pravděpodobností využívány od počátku dějin lidstva. Látky, které dokázaly měnit lidské vědomí, byly velice důležitou součástí náboženských, šamanských a jiných rituálů ve většině starověkých populací. Drogy byly vždy podávány "pod odborným dohledem" šamanů, kněžích a dalších osob, které s nimi měly bohaté zkušenosti a dokázaly očekávat, jak droga ovlivní vnímání, myšlení a tělesné funkce jejich soukmenovců. Podávání psychoaktivních látek bylo důležitou součástí tradice dané kultury a problém závislosti nebo problémového užívání drog byl ve starších kulturách zcela neznámý. (Šindelářová, 2013) Mák a konopí Mezi prvními pěstovanými drogami se objevil mák, který zřejmě pochází z Evropy a z Malé Asie. Naproti tomu první rostlinky konopí se začaly pěstovat v Číně a Indii. (Escohotado, 2003) Bráhmanské tradice tvrdí, že konopí povzbuzuje mysl, prodlužuje život a podporuje sexuální žádostivost. (Escohotado, 2003) Ve starém Egyptě se semena a květy konopí házely na pohřební hranice při obřadech, pozůstalí dým vdechovali, a to snad zmírňovalo jejich smutek. O pravém léčebném použití konopí však existují zprávy až ze středověku. Z usušených rostlin se připravovaly masti na léčení spálenin a také na bolestivé svaly a klouby. Dále se rostlina používala na léčení očních zánětů, nespavosti, suchého kašle a úplavice. Později se zvyk kouření konopí rozšířil po Evropě zásluhou napoleonských armád, protože se patrně věřilo, že kouření konopí snižuje strach z boje a mírní bolest z poranění. (Stone & Darlingtonová, 2003), (Escohotado, 2003) Problémy s užíváním drog se začaly vyskytovat v momentě, kdy přestalo být užívání těchto látek spojeno s náboženskými a společenskými tradicemi a rituály. Nárůst drogového problému rovněž souvisel s rozvojem farmaceutického a chemického průmyslu, který začal vyrábět celou řadu syntetických sloučenin, a to ve velkém množství. 8

9 Drogy se také staly předmětem obchodu, slibovaly snadné a vysoké finanční zisky. Nárůst nabídky na černém trhu byl následován vysokou poptávkou. (Šindelářová, 2013) V 19. století dochází v chemickém průmyslu k novým objevům, jako je například objev: morfinu (1806), kodeinu (1832), atropinu (1833), kofeinu (1841), kokainu (1860), heroinu (1883), meskalinu (1896), barbiturátů (1903) Morfium Prvním velkým farmakem 19. století byl morfin, neboli morfium, jeden z alkaloidů opia okamžitě považovaný za nejvýznamnější lék, jaký kdy člověk objevil. Poprvé ho bylo hromadně využito během americké občanské války a prusko francouzského konfliktu v roce Dokonale tlumí bolest a díky tomuto účinku se polní nemocnice proměnily v tichá místa. Mezi prvními uživateli morfinu převažovali lékaři, nemocniční personál nebo jejich rodinní příslušníci. V jistých salónech vyšší společnosti se stalo populární veřejně si aplikovat morfium jehlou a dávat si jako dar pouzdra zdobená od známých zlatníků se zlatými či stříbrnými stříkačkami. (Escohotado, 2003), (Šindelářová, 2013) Heroin V roce 1898 byla na trh uvedena ještě účinnější složka než morfium, a to diacetyl morfinu, který se díky svým energetickým přednostem (heroisch) objevil na trhu pod názvem heroin. Heroin byl velice reklamně podporován a zaplavil lékárny všech kontinentů. Ve volném prodeji zůstal ještě i v době, kdy opium a morfium začaly podléhat kontrole. (Escohotado, 2003) Kokain Zavedení kokainu do evropské medicíny je datováno roku Tehdy francouzský lékař Angelo Mariani začal předepisovat a prodávat lék ( mariánský prášek ), který obsahoval hojnou dávku kokových listů. Obšťastňování zákazníků se šířilo po celém světě, a proto takové prášky začali předepisovat lékaři po celé Evropě na všechny možné lidské potíže. Kokain je v této době propagován jako potrava pro nervy a přípravek na vyléčení smutku. Kolem roku 1890 existují stovky nápojů 9

10 obsahující velmi silné výtažky koky nebo čistého kokainu. Nejslavnějším syceným nápojem se stala Coca Cola, která byla uvedena na trh roku 1885 lékárníkem Johnem Pembertonem z Atlanty. Když následujícího roku viděl, že se začínají ozývat hlasy volající po prohibici, zbavil svůj nápoj alkoholu, přidal oříšek koly (obsahuje kofein) a citrusové výtažky pro posílení chuti a na trh uvedl Coca Colu jako zázračný lék a osvěžující nápoj. (Escohotado, 2003), (Stone & Darlingtonová, 2003) Hypnotika, barbituráty, LSD Na konci 19. století se objevují také první hypnotika používaná k vyvolání spánku (chloral, paraldehyd) a nedlouho poté barbituráty, což jsou všechno silné návykové drogy s daleko intenzivnějšími abstinenčními příznaky než morfium nebo heroin. Na chloralu byl prý závislý Nietzche. (Escohotado, 2003) Ve 40. letech 20. století byla objevena novinka - dietylamid kyseliny lysergové neboli LSD 25. Tato polysyntetická droga je získávána z houby označované jako ergot neboli námel a byla objevena v roce 1943 Adolfem Hofmannem. Farmakum se získávalo z všudypřítomné houby takřka za minimální cenu. V množství neviditelném pro lidské oko vytváří fantastické vize výjimečné opravdovosti. (Escohotado, 2003) Dnes víme, že zvláštní oddělení námořnictva, armády a CIA používala jako pokusné králíky tisíce nic netušících civilistů i vojáků ve Státech, ale také obyvatel Laosu, Kambodže a Vietnamu. Jednou z mála prokázaných obětí byl poručík F. Olson, který vyskočil z okna několik dní poté, co nevědomky vypil punč s přidaným LSD na pracovním setkání s kolegy ze CIA. (Escohotado, 2003) 10

11 1.3. Závislost na drogách Závislost Světová zdravotnická organizace dříve definovala závislost na drogách jako stav fyzické a psychické vazby jedince na jednu nebo více drog užívaných průběžně se škodlivými následky jak pro jedince, tak pro společnost. V současné době dle Mezinárodní klasifikace nemocí je syndrom závislosti chápán jako skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenomenů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. (Marhounová, 1995) Rozdíly v příznacích závislosti na jednotlivých drogách se týkají zejména rychlosti jejich vzniku a jejich intenzity. Nejlépe objektivizovatelné znaky závislosti jsou tolerance na drogu a abstinenční příznaky. (Kolibáš, 2007) Příčiny vzniku závislosti Vznik závislostí na drogách podmiňují tři skupiny etiologických faktorů. Jsou to: vlastnosti návykových látek, psychologické a biologické charakteristiky jedince a sociálně kulturní faktory, tzv. faktory prostředí. Závislost na psychoaktivních látkách je multifaktoriálně podmíněná porucha, pro kterou platí bio psycho sociální model choroby. Význam jednotlivých faktorů u různých lidí je rozdílný, důležitá je jejich vzájemná interakce. (Kolibáš, 2007) Drogové závislosti je tedy nutné vždy pojímat i studovat komplexně jako biopsycho-sociální onemocnění, kde se jednotlivé faktory vzájemně doplňují a integrují. K závislosti dojde tehdy, setká-li se jedinec s dispozicí k závislosti s drogou, která u něj vyvolá nutkání znovu a znovu ji užívat. Dochází k tomu zpravidla častěji v sociálních situacích, které toto setkání usnadňují (party, diskotéky atp.). Současně s rozvojem stavu závislosti na droze je pozorována na různých úrovních lidského i zvířecího organismu řada změn v reaktivitě při opakované aplikaci drog. Znalost mechanismů drogových závislostí je dosud nedostatečná, řada dosažených poznatků je však již nyní používána v léčení toxikomanií nebo alespoň pomáhají zmírnit drastické příznaky z odnětí drogy, či stavy předávkování. (Fišerová, 2000) 11

12 Vznik závislosti Je celá řada důvodů, které vedou ke vzniku závislosti. Nelze se tedy omezit pouze na konstatování, že ke vzniku závislosti vede nedostatek volnočasových aktivit, nezájem rodičů a nesprávná výchova. Je zapotřebí souhry mnoha okolností a důvodů, aby dítě začalo experimentovat s drogou, následně ztratilo nad užíváním drog kontrolu a nakonec se stalo závislým. (Šindelářová, 2013) Faktory potřebné pro vznik závislosti: a) dědičné předpoklady, b) prostředí, které vytvoří vhodné podmínky c) droga, se kterou se dotyčný setká a jejíž vlastnosti umožňují vytvořit si závislost. V poslední době se hovoří čím dál více o vlivu dědičnosti. Neexistují ale geny, které by jedince jednoznačně předurčily pro vznik závislosti, ani geny, které by dotyčného před drogami mohly za všech okolností uchránit. Geny spíše přispívají k vytvoření určitého typu osobnosti, u některých lidí se vyvíjejí vlastnosti, které riziko problému s drogami zvyšují. (Šindelářová, 2013) Například synové otců alkoholiků - mají častější vrozenou vyšší toleranci alkoholu. U jedinců s vrozenou vyšší tolerancí alkoholu je současně 4 násobně vyšší pravděpodobnost brzkého vzniku závislosti na alkoholu. K nadměrnému užívání drog a vzniku závislosti inklinují také jedinci s psychickými poruchami. Známým rizikovým faktorem nadměrného užívání a vzniku závislosti na drogách jsou poruchy osobnosti. Nejčastěji se uvádí vztah mezi vznikem závislosti a antisociální a hraniční poruchou osobnosti. Jiná psychická porucha, která je rizikovým faktorem pro vznik závislosti je porucha aktivity s poruchou pozornosti (Attention Deficit Hyperactivity Disorder ADHD). Porucha pozornosti, hyperaktivita a zvýšená impulzivita výrazně handicapuje tyto jedince v období povinné školní docházky. Snižuje jim šance dosáhnout vyššího vzdělání a omezuje je i při výběru povolání. Až 50% schizofreniků je závislých na alkoholu anebo jiných ilegálních drogách a víc než 70% je závislých na nikotinu. Kouření může souviset se snahou o samoléčbu iniciálních příznaků schizofrenie. Z úzkostných poruch se uvádí časté užívání drog u posttraumatické stresové poruchy (PTSP). Drogy mohou přechodně zmírnit příznaky 12

13 PTSP, ale opakované užívání těchto látek má nepříznivý vliv na PTSP. (Kolibáš, 2007) Mezi další rizikové faktory, které zvyšují vznik závislosti na drogách jsou: komplikovaný porod, těžký úraz hlavy i v pozdějších letech, návykové látky vyvolávají spíše příjemné pocity, slabá nebo žádná kocovina, chronická traumatizace (dítě dlouhodobě týráno, pohlavně zneužíváno nebo šikanováno), špatné sebeovládání, nižší inteligence, setkání s drogou v mladém věku, chronické onemocnění, špatné zvládání stresových situací, neschopnost čelit sociálnímu tlaku, nízké sebevědomí, neschopnost vyvolání příjemných stavů zdravými způsoby, sklon k depresím, sebelítost. (Nešpor, 2001) Závislost je také pevně spjata s vlivem prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje. Nezřídka bývá projevem hlubších psychických a psychologických problémů, například nedostatečného sebevědomí, útěkem před problémy, bezradností s vlastním životem, tlakem party apod. (Šindelářová, 2013) O prvním užití drogy rozhoduje především dostupnost, cena, vědomosti o jejich účincích a postoje společnosti. Lehce dostupné a legální drogy jsou nejčastěji užívanými drogami a závislost na těchto drogách je také běžnější než závislost na hůře dostupných drogách. (Kolibáš, 2007) Drogy jsou látky s vysokým rizikem závislosti, ale za určitých okolností může vzniknout závislost na každou látku, která ovlivňuje stav našeho organismu. Dokonce i na přípravek, který neobsahuje žádnou účinnou látku (placebo), ale závislý se domnívá, že mu pomáhá. (Šindelářová, 2013) Diagnostika závislosti Rozhovor týkající se užívání drog patří mezi odborně náročné části anamnestického vyšetření. Na sestavení plánu rozhovoru a na korekci tohoto plánu podle aktuální situace potřebuje lékař nejen odborné znalosti a vědomosti, ale i praxí získanou zručnost ve vedení rozhovoru. (Kolibáš, 2007) Definitivní diagnostika závislosti by se měla stanovit pouze tehdy, jestliže během posledního roku došlo ke třem nebo více následujícím jevům:silná, nutkavá touha nebo pocit puzení užívat drogu. 13

14 a) potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky b) somatický odvykací stav, jestliže je látka užívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro tu kterou látku nebo z užívání stejné látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky c) průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků, původně vyvolaných nižšími dávkami d) postupné zanedbávání sebe sama, svých jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání k zotavení z jejího účinku e) pokračování v užívání i přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků (Marhounová, 1995) Podstatnou charakteristikou syndromu závislosti je užívání drogy nebo touha po užívání určité látky carving (bažení). Craving je silná touha po droze nebo pocit puzení tuto drogu užít. Je také jedním ze základních kritérií pro diagnózu závislosti. Silná touha po droze je příznakem některých odvykacích stavů. K subjektivním příznakům cravingu patří: 1. vzpomínky na pocity pod vlivem drogy nebo fantazie na toto téma, často nutkavého charakteru 2. svírání na hrudi, bušení srdce, svírání žaludku, sucho v ústech, třesy, bolesti hlavy a v různých částech těla, pocení 3. silná touha po návykové látce úzkost, stísněnost, únava, slabost, zhoršené vnímání okolí, neklid, vzrušení, podrážděnost Craving se rozlišuje: a) tělesný (vznikající při odeznívání účinku drogy nebo bezprostředně po něm) b) psychický (objevuje se i po delší abstinenci) je oprávněné i s ohledem na výsledky moderních výzkumů, které se zaměřovaly na aktivitu jednotlivých části mozku při bažení. Bažení, nebo fenomén mu blízký, je také součástí 14

15 definice patologického hráčství a lze se s ním setkat i při léčbě jiných návykových poruch. (Marhounová, 1995), (Mravčík, 2003) Příklad z praxe: Jasně jsem si uvědomil, že jsem závislý, když jsem slíbil synovi, že přijdu domů za dvě hodiny, a místo toho jsem přišel za čtrnáct dní. (Nešpor, 2011) Léčba závislosti Léčbou závislosti se zabývají specializovaná Centra pro léčbu drogových závislostí a protialkoholické ambulance, oddělení a samozřejmě i psychiatrická oddělení v nemocnicích. Léčba závislostí je dobrovolná. Výjimku tvoří těžké a život ohrožující komplikace závislosti (např. alkoholické delirium, toxická psychóza). Léčbu může také nařídit soud, jako ochrannou léčbu u pachatelů trestných činů. Podle forem rozdělujeme ochrannou léčbu ambulantní nebo ústavní a podle zaměření rozdělujeme ochrannou léčbu na protialkoholickou nebo protitoxikomanickou. (Kolibáš, 2007) Třináct principů efektivní léčby závislosti na drogách dle Nešpora: 1. Ne každá léčba se hodí pro každého. Každému pacientovi je třeba zvolit léčbu, která je pro něj nejvhodnější. 2. Léčba by měla být rychle dostupná. 3. Léčba by měla reagovat na různé potřeby pacienta včetně zdravotních, psychologických, sociálních a právních. 4. Léčba by měla být dostatečně pružná a měla by umět reagovat na měnící se potřeby pacienta. 5. Pro efektivitu léčby je kriticky důležité její trvání (delší léčba obvykle přináší lepší výsledky). 6. Léčba by měla zahrnovat individuální nebo skupinové poradenství a kognitivně behaviorální postupy. 7. U mnoha pacientů je důležitou součástí léčby podávání vhodných léků. 8. Pacienti, kteří trpí kromě závislostí i jinou duševní chorobou, by měli být integrovaně léčeni pro obojí. 15

16 9. Detoxikace, která pomáhá překonat odvykací stav, je pouze prvním stádiem léčby, ale sama o sobě má malý efekt. 10. Efektivní léčba nemusí být dobrovolná. Přijetí léčby, setrvání v ní a její výsledek může často příznivě ovlivnit tlak ze strany rodiny, zaměstnavatele nebo úřadů. 11. Během léčby je třeba zjišťovat, zda nedochází k porušování abstinence. 12. Léčba by měla zahrnovat i vyšetření na HIV/AIDS, žloutenku, tuberkulózu a další infekční nemoci, které se v populaci závislých vyskytují častěji. 13. Překonávání závislosti může být dlouhodobý proces a může vyžadovat opakované léčby. Účast ve svépomocných skupinách po léčbě zlepšuje výsledky léčby. (Nešpor, 2011) Každý, kdo přišel s drogami náhodně a krátkodobě do styku, ale i každý, kdo drogové závislosti propadl, může najít cestu zpět z tohoto pekla do normálního života. Nedokáže to však sám. Ve středisku Drop In například odnaučují a zbavují závislosti následujícím způsobem. Nejprve se snažíme s člověkem, který k nám přijde, seznámit. Zjistit, co ho vlastně přivedlo, protože to, co zpočátku říká, nemusí být vždy pravda. Stává se, že k nám přicházejí lidé například pod tlakem rodiny, partnera, školy, zaměstnavatele a říkají: Já chci drog nechat. Když se zeptáme proč, většinou slyšíme: Kvůli matce, partnerovi V dalším kontaktu pak ale v takových případech často zjistíme, že klient sám vlastně přestat nechce. Že chce jen někomu nebo něčemu vyhovět. Vlastně říká: Já bych rád pokračoval v drogách, ale od vás chci, abyste mi ukázali, jak brát dál, ale bez malérů, které se mi v poslední době stávají. Tito klienti se těžko smiřují se skutečností, že mají pouze dvě možnosti. Buď brát dál a smířit se s následky, které drogy nutně provází - nebo se problémů zbavit, ale to znamená nejen přestat brát drogy, ale opustit i drogové prostředí, kamarády, mejdany. Právě tyto skutečnosti spojené s braním drog se postupně stávají důležitějšími než drogy samotné a lidé se jich těžko vzdávají. Bojí se prázdnoty, která nastane, když přestanou brát drogy a budou muset zásadním způsobem změnit styl života. Takže zpočátku jde vždy o seznamování a postupné odhalování reality. Většinou platí, že prakticky stejnou dobu, jako se člověk do drog dostával, trvá zase cesta zpátky. A právě tuto cestu se snažíme naší pomocí ukázat, člověka na ni nasměrovat a pak jej podporovat. Drogově závislý musí sám svůj stav 16

17 přijmout, uvědomit si, že jeho obtíže vyplývají z braní drog a musí chtít tento stav změnit. Pokud nechce, není mu pomoci. Proces léčby je dlouhý a bolestný. Je potřeba, aby u nás bylo podporováno co možno nejširší spektrum terapeutických zařízení pro drogovou problematiku. Jen to dává naději skutečně oslovit podstatnou část potřebných lidí. (John & Presl, 1996) 17

18 2. Přehled nejrozšířenějších drog Nejčastěji užívanými nelegálními drogami v České republice jsou marihuana, pervitin a heroin. Z legálních drog převažuje alkohol a tabák. Poměrně početná je i skupina dětí a mladistvých, kteří užívají těkavé látky. Hlavní drogou toxikomanů, kteří se léčí ze závislosti, jsou pervitin a heroin. Ostatní uváděné drogy, představují obvykle látky, se kterými se experimentuje, které narkoman kombinuje nebo využívá pro speciální účely. (Hajný, 2001) 2.1. Dělení drog podle účinku na psychiku Toto dělení bere v úvahu vždy hlavní účinek látky v běžně zneužívaných dávkách: Tlumivé látky (narkotika) zpomalují psychomotorické tempo malé dávky zklidní, vyšší navodí spánek, kóma, až zástavu životních funkcí. Psychomotorická stimulancia zbaví člověka únavy, urychlí myšlenkové tempo, aktivují motoriku. Halucinogeny vyvolávají změny vnímání od pouhého rozostření až po stavy podobné schizofrenii. (Kalina, 2008) Rozdělení drog podle účinku na psychiku bere v úvahu vždy hlavní účinek látky v běžně zneužívaných dávkách: tlumivé látky zpomalují psychomotorické tempo malé dávky zklidní, vyšší navodí spánek, kóma, až zástavu životních funkcí psychomotorická stimulancia zbaví člověka únavy, urychlí myšlenkové tempo, aktivují motoriku halucinogeny vyvolávají změny vnímání od pouhého zostření až po stavy podobné schizofrenii (Kalina K., 2008) 18

19 Tab. č. 1 Rozdělení drogy podle účinku na psychiku (Kalina, 2008) Látka Psychická závislost Fyzická závislost Vzestup tolerance Stimulancia silná nevzniká silný pervitin kokain Halucinogeny slabá až žádná nevzniká mírný kanabis LSD psilocybin Tlumivé látky silná silná silný benzodiazepiny barbituráty alkohol opiáty těkavé látky V tabulce č. 1 najdeme psychickou, fyzickou závislost a vzestup tolerance u skupin a jednotlivých látek. Stimulancia Látky této skupiny vyvolávají silnou psychickou závislost, fyzické projevy nevznikají. Tolerance u těchto látek se poměrně rychle zvyšuje. Halucinogeny Halucinogeny obvykle vyvolávají jen velmi mírnou psychickou závislost. Fyzické projevy se neprojevují vůbec. Vzestup tolerance u těchto látek je mírný. 19

20 Tlumivé látky U těchto látek vzniká velmi silná psychická i fyzická závislost. Vzestup tolerance u této skupiny látek je silný Dělení drog dle míry rizika Toto rozdělení drog je asi nejznámější a mediálně nejužívanější. Jeho použitelnost a vypovídací hodnota je však omezená, nebere v úvahu mnoho jemných nuancí, které jsou v praxi významné. Látky s vyšší mírou rizika jsou označovány jako tvrdé drogy, látky s nižší mírou jako drogy měkké. Rizika spojená s užíváním můžeme sledovat ve zdravotní, sociální i duchovní oblasti. Různé formy té samé látky mohou být provázeny různou mírou rizika. Například kokain. Při užívání ve formě kokových listů ve vysokohorském prostředí může mít spíše pozitivní efekt. Ta samá látka užitá jednorázově intranazálně může nést přijatelnou míru rizika, injekční aplikace látky je již velice rizikové, podobně je na tom i kokain ve formě cracku. (Minařík,2009) 20

21 Tab. č. 2 Míra rizikovosti některých běžně užívaných látek dle Minaříka. (Minařík, 2009) Míra rizika Tvrdost drog Zástupci toluen heroin vysoká vysoká až střední střední relativně malá prakticky bez rizika tvrdé tvrdé tvrdé měkké měkké morfin durman crack kokain pervitin LSD alkohol lysohlávky extáze efedrin kodein marihuana hašiš kokový čaj káva čaj V tabulce č. 2 je uvedeno zřejmě nejpoužívanější rozdělení. Látky s vyšší mírou rizika jsou označovány jako tvrdé drogy, látky s nižší mírou rizika jako drogy měkké. Rizika spojená s užíváním jsou míněna v tělesné, duševní i sociální oblasti. 21

22 2.3. Stimulační drogy Psychostimulancia jsou látky, které zmírňují ospalost a únavu, zvyšují bdělost a vyvolávají euforii. Jejich užití vyvolá různou míru stimulace organismu od pocitu svěžesti až po nekontrolovatelné vzrušení. Nejvýznamnějšími zástupci ze skupiny nelegálních drog jsou pervitin a kokain, někdy je mezi ně řazena i extáze. Mezi legální stimulanty pak patří látky s mnohem mírnějším efektem káva a čaj. (Kolibáš, 2007), (SANANIM, 2007) Drogová scéna Výroba pervitinu byla v domácích laboratořích běžná již před rokem Pervitin je tradiční česká droga. Patří mezi budivé aminy, které byly syntetizovány poměrně pozdě a zpočátku byly používány jako léky proti únavě, obezitě, narkolepsii nebo využívány armádami pro zvýšení výkonu jednotek. V celorepublikovém měřítku patří pervitin mezi nejvýznamnější tvrdé nelegální drogy. (SANANIM, 2007) Užívání kokainu je díky dominantnímu postavení pervitinu u nás stále okrajové. Důvodem je samozřejmě i poměrně vysoká cena. Užívají ho hlavně movitější skupiny obyvatelstva. Kokain je účinnou látkou jihoamerického keře, koky pravé, která roste v oblasti And. V krajině svého původu má tradiční význam - usnadňuje adaptaci na vysokohorské prostředí a užívání má mnohasetletou tradici. V tomto případě je však kokain užíván ve formě čaje z kokových listů. (SANANIM, 2007) Způsob aplikace V případě metamfetaminu a amfetaminů převažují aplikace injekční, převážně nitrožilní. Častá je také aplikace intranazální. Méně obyklým způsobem je inhalační aplikace po zahřátí na alobalu nebo požití perorálně. Pro kokain je typická intranazální nebo injekční aplikace. Kokain ve formě cracku se kouří. (Kalina, 2008) 22

23 Účinky Stimulancia jsou látky, které mají velký stimulační účinek na centrální nervový systém, obzvláště mozek. Tvoří je rostlinné, polosyntetické a syntetické látky, odlišující se chemickou strukturou i mechanismem. Stimulancia odstraňují únavu, urychlují myšlení, usnadňují asociace, zvyšují hovornost. Aktivují osu sympatiku a z toho vyplývá pocit síly a energie. Obvyklým příznakem je nechutenství a z toho plynoucí snížený příjem potravy. (Kalina, 2008), (Kolibáš, 2007), (SANANIM, 2007) Krátkodobé nežádoucí účinky: sucho v ústech při intoxikaci, zvýšené pocení přetížení krevního oběhu, bolesti na hrudi, riziko selhání srdce vysoká zátěž a následně nadměrné vyčerpání organismu, stav útlumu s nepříjemnými pocity po odeznění účinku (tzv. dojezd) pohybové stereotypy spojene s intoxikací strach a úzkostné prožívání pocity pronásledování a ohrožení (tzv. stíha) mydriáza spojená se sníženou nebo vymizelou reakcí zornic na světlo nadměrná koncentrace na nějakou, mnohdy nesmyslnou činnost urychlení myšlení často související s poklesem jeho kvality (Kalina, 2008) Dlouhodobé nežádoucí účinky: nápadné zhubnutí halucinace, převážně sluchové (toxická psychóza) vznik závislosti - látky této skupiny způsobují psychickou závislost, fyzické projevy při vysazení nebývají výrazné, což samozřejmě neznamená, že tyto látky nejsou tak nebezpečné (Kalina, 2008), (SANANIM, 2007) 23

24 Odvykací stav Pervitin Odvykací stav se nemusí dostavit. Po vysazení bývá výrazná touha po droze, dále únava, útlum, spavost, dysforie, deprese, bizardní sny. (Bouček & Pidrman, 2005) Kokain Obvykle se projevuje dysforií a dále výskytem aspoň dvou z následujících příznaků: únava až letargie, psychomotorický útlum, nebo naopak agitovanost, bažení po droze, zvýšená chuť k jídlu, poruchy spánku s děsivými sny. (Bouček & Pidrman, 2005) Ve vývoji odvykání můžeme popsat několik fází: 1. Po vysazení drogy se dostaví únava, až několikadenní spánek s epizodami bdění a příjmem velkého množství potravy. V této fázi se objevuje deprese, úzkostné stavy, svět se abstinujícímu jeví šedivý, mohou se dostavit i sebevražedné myšlenky. 2. Po odeznění akutních obtíží přichází silná touha po droze, dochází k relapsům. Stále přetrvávají deprese, dostavuje se podrážděnost, někdy se objevují poruchy spánku. Toto období trvá dny až týdny. 3. Zde jsou obtíže již mírnější, depresivní symptomatologie odeznívá, slábne touha po droze, i když občas se dostavuje v neztenčené síle. Tato fáze obyčejně trvá několik týdnů až měsíců. (Kalina, 2008) Zástupci Pervitin Je typický prášek žluto fialové barvy, bez zápachu, hořké chuti. Dávka pro prvouživatele se pohybuje kolem mg (za cca 100 Kč). Při opakovaném užívání je možné se vypracovat až na dávku mnohonásobně vyšší. Typickým způsob užití je injekční nebo intranazální aplikace. Jednorázová dávka účinkuje 8-10 hodin. Detekovatelnost v moči je možná 3-21 dní. (Kalina, 2008), (SANANIM, 2007) 24

25 Kokain Je bílý prášek, který znecitlivuje sliznice. Typický způsoby aplikace je intranasální. Denní dávky se pohybují od desetin gramu do 2 3 g denně. Cena za gram je okolo 2000 Kč. Účinek drogy přetrvává jen min. Detekovatelsnost v moči je možná hodin. (Kalina, 2008), (SANANIM, 2007) Crack Vzniká chemickou úpravou kokainu. Nejčastěji se kouří, vyznačuje se velmi rychlým nástupem účinku a snadným vznikem závislosti. Jednorázová dávka bývá mg. Účinek je krátkodobý, pokles nastává již po 30 minutách. Detekovatelnost v moči je hodin. U nás se na drogové scéně skoro nevyskytuje. (Kalina, 2008), (SANANIM, 2007) Halucinogeny Halucinogeny jsou rozsáhlou skupinou přírodních a syntetických látek, které vyvolávají změny vnímání od pouhého zostření až po halucinace. Přírodní látky této skupiny mají dlouhou historii užívání při náboženských rituálech. Mnoho látek skupiny halucinogenů bylo syntetizováno nebo izolováno v tomto století, nejznámější je LSD (1938). Při užívání látek této skupiny je důležité, jak uživatel vnímá místo a osoby kolem. Užití halucinogenů může vést i k trvalému duševnímu poškození. (SANANIM, 2007) Drogová scéna Látky této skupiny jsou v současnosti nejčastěji užívány při tanečních party podobně jako extáze. Užívání halucinogenů jako hlavní drogy je spíše výjimečné, většina uživatelů je bere jako zpestření ke své hlavní droze. Užívání má až na výjimky charakter jednotlivých experimentů, dříve nebo později dojde ke špatné zkušenosti a uživatel se stává opatrnějším. Poměrně časté je sezónní užívání přírodních látek. Jako příklad mohou posloužit lysohlávky. Jejich sezona obyčejně vrcholí v období září a října. 25

26 Typickými zástupci u nás užívaných halucinogenů jsou LSD a lysohlávky. (SANANIM, 2007) Způsob aplikace Obvyklé způsoby aplikace halucinogenů jsou perorálně, sublingválně, kouřením. Rychlost nástupu účinku závisí na způsobu aplikace a na látce, obyčejně se jedná o desítky minut, vrcholu intoxikace dosahuje po hodinách. Hlavní účinky halucinogenů pak ve většině případů odezní do několika hodin. (Kalina, 2008) Účinky Krátkodobé nežádoucí účinky: bad trip nepříznivý průběh intoxikace s prožitky úzkosti, paniky, neschopnost zastavit průběh intoxikace stavy derealizace a depersonalizace flashback návrat stavu při intoxikaci bez užití drogy sympatomimetické účinky tachykardie, hypertenze, mydriáza, pocení, bolesti hlavy nevolnost a zvracení přetrvávající psychotické a depresivní stavy (Mnohé z účinků LSD připomínají halucinace nemocných se schizofrenií) Dlouhodobé nežádoucí účinky: změny osobnosti, tendence k magickému výkladu dění organické poškození u látek s orgánovou toxicitou (Kalina, 2008) 26

27 Odvykací stav Halucinogeny nevyvolávají tělesný odvykací stav, při opakovaném užívání vzniká částečná tolerance na psychické účinky. (Bouček & Pidrman, 2005) Zástupci LSD Vysoká účinnost látky vyžaduje distribuci v matrici s napuštěnou účinnou látkou. Účinná dávka je již asi μg, dávka 100µg má již halucinogenní účinky. Účinek nastupuje během 30 minut, vrchol je asi po 3 hodinách, za 6 12 hodin odezní. (Kalina, 2008) Psilocybin Účinné látky rodu lysohlávek. Psilocybin je účinný od dávek kolem 0,5 mg, asi 10 mg je dávka průměrná, 150 mg maximální. To představuje několik kusů až desítek kusů plodnic. Účinek psilocybinu trvá 4 6 hodin. Nesmí se ale hlavně zapomínat, že obsah účinných látek se může velmi lišit. Proto také dochází snadno k předávkování. (Kalina, 2008), (SANANIM, 2007), (Benešová, 1998) Konopné drogy Počet uživatelů konopných drog tvoří v České republice, stejně jako v jiných zemích EU, prakticky třetí nejpočetnější skupinu uživatelů návykových látek vůbec. Po alkoholu a tabáku jsou konopné drogy třetí nejoblíbenější skupinou drog. Původní vlastí konopí je Himaláj, velice rozšířené je v Indii. Konopí neboli rostliny druhu Cannabis patří mezi látky s halucinogenním účinkem. Je to jednoletá dvoudomá rostlina. Samičí rostliny bývají mohutnější a z hlediska obsahu psychotropních látek významnější. Marihuana také bývá používána k přípravě různých pokrmů a nápojů a slouží jako surovina pro získávání hašiše. (SANANIM, 2007), (Miovský, 2008) 27

28 Drogová scéna Marihuana se na drogové scéně vyskytuje velmi dlouho, její užívání bylo relativně časté již v době před listopadem V 90. letech její užívání akcelerovalo. Diskutovanou otázkou je, zda je marihuana vstupní branou k užívání jiných drog. Z dostupných studií i výzkumů zabývajících se drogovou problematikou se zdá, že tomu tak není, hlavní iniciační drogou je rozhodně alkohol. Iniciační efekt se většinou odehrává v rovině sociální distributor marihuany může nabídnout uživateli něco silnějšího. (SANANIM, 2007) Způsob aplikace Obvyklý způsob aplikace konopí je kouření, méně často užití perorálně. Při kouření nastupuje účinek bezprostředně, vrcholí během 20 minut a odeznívá do 3 hodin. Při požití je vstřebání pomalé, nepravidelné, první příznaky se dostavují do 30 minut a vrchol po 1 5 hodinách, je větší pravděpodobnost předávkování. Biologický poločas je 30 hodin, detekovatelnost v moči je 1 30 dní. (Kalina, 2008) Účinky Krátkodobé nežádoucí účinky: sucho v ústech, hlad změna vnímání času, poruchy krátkodobé paměti, stavy zmatenosti nepříjemné obsedantní myšlenky zhoršení jemné motoriky zhoršení úsudku, pozornosti psychotické prožitky, halucinace akcelerace srdeční akce (Kalina, 2008) 28

29 Dlouhodobé nežádoucí účinky: denní užívání s sebou nese pomalost, hloubavé se zabývání detaily a poruchy krátkodobé paměti (Kalina, 2008) Odvykací stav Vyskytuje se výjimečně vzhledem k velmi pomalému vylučování kanabinoidů. Projevuje se psychomotorickým neklidem, nervozitou, úzkostí, depresivní rozladou, bolestmi hlavy. Nevyžaduje zpravidla léčbu, a když, tak symptomatickou. (Bouček & Pidrman, 2005) Zástupci Marihuana Směs sušených listů, větviček, semen, květů. K nám se tato droga dostává hlavně z jihovýchodní Asie a z některých oblastí bývalého Sovětského svazu. Rovněž je český trh zásoben i českými pěstiteli. Cena marihuany se na našem trhu pohybuje kolem 250 Kč za gram, domácí pěstitelé ji prodávají zpravidla levněji. (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002) Hašiš Hašiš je pryskyřičný produkt, který se vyrábí z indického konopí. Slisovaná rostlinná hmota připomíná vzhledem čokoládu. Extrahuje se za pomoci tuků ve vařící vodě a poté se nechá vykrystalizovat. Intenzivní účinky hašiše trvají cca minut, po třech hodinách zcela vymizí. Po vykouření hašiše se dostavuje účinek okamžitě, zatímco snědený hašiš (ale i tráva) vyvolávají změny psychiky až za 90 minut. Hašiš se k nám dováží z Afghánistánu nebo z Maroka. Jeho cena v roce 2000 se pohybovala kolem 300 Kč za gram. (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002), (Kalina, 2008) 29

30 Hašišový olej Hašišový olej je konopný extrakt. Hašišový, někdy též nazývaný medový olej je vyráběn extrakcí hašiše. Podle způsobu výroby má konopný olej barvu od jantarové po tmavě hnědou. Za pokojové teploty je to lepkavá tužší hmota, která po zahřátí zkapalní. Intoxikace touto látkou vzniká již po 1 2 kapkách, které se umisťují na tabák nebo cigaretový filtr. Hašišový olej u nás nebývá příliš dostupný. (SANANIM, 2007), (Miovský, 2008) Tlumivé látky Tlumivé látky tlumí duševní i tělesnou aktivitu. Malé dávky člověka uklidní, vyšší dávky navodí spánek a velmi vysoké způsobí hluboké bezvědomí. V tomto stavu je možné člověka i operovat. Vyšší dávky ochromí mozková centra, která řídí základní životní funkce a vedou ke smrti jedince. Do této skupiny patří například opioidy, látky užívané v medicíně na zklidnění a navození spánku (sedativa a hypnotika) či látky rozpouštějící strach a úzkost (anxiolytika). Převažujícím efektem sem patří také organická rozpouštědla, včetně alkoholu. Tlumivé látky vyvolávají psychickou a i tělesnou závislost. (Minařík, 2009) Drogová scéna V České republice se od listopadu 1989 z opioidů hojně užíval tzv. braun podomácku z léků vyráběná směs alkaloidů kodeinu. Heroin se do ČR dostal ve větším rozsahu až po roce 1989, do té doby se u nás užíval jen výjimečně. Výrazněji se začal objevovat na drogové scéně kolem roku V roce 1998 došlo na drogovém trhu k prudkému vzestupu jeho čistoty, což vyvolalo vlnu předávkování. V současné době není jeho kvalita vysoká. Hlavně se užívá v Praze a v severních Čechách. Opium je dnes užíváno spíše zřídka. U nás se užívá hlavně v letních měsících, v době prázdnin. (SANANIM, 2007) Alkohol je velmi rozšířen po celé zemi. Jeho spotřeba se v ČR pohybuje kolem 10 litrů čistého alkoholu na jednoho obyvatele. Ve spotřebě piva Češi dlouhodobě 30

31 zaujímají přední místo ve světě. Nadměrně konzumuje alkohol asi 1/4 všech mužů v ČR a asi 1/10 žen. (Kalina, 2008) Těkavé látky jsou asi nejnebezpečnější skupinou látek, rozhodně nebezpečnější než běžné tvrdé drogy, jako je kokain, pervitin, heroin. Vyznačují se narkotickým účinkem, snadno dochází k předávkování se smrtelným zakončením, užívání vede k rozsáhlému a hrubému poškození organismu. Tyto látky se při pokojové teplotě vypařují, přičemž vznikají výpary. Výpary se ani tak nevdechují, jako spíše inhalují ústy a nosem. (SANANIM, 2007), (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002) Léky vyvolávající závislost jsou především ty, které obsahují benzodiazepiny a barbituráty. Nejčastěji to jsou látky, které snižují strach a napětí (anxiolytika), látky, které způsobují euforii, zvyšují tělesný i duševní vývoj a nakonec látky, které mění smyslové vnímání. (SANANIM, 2007) Způsob aplikace U opioidů převažuje intravenózní aplikace. Typická je také aplikace intranazální, inhalace po zahřátí na alobalu, kouření v cigaretách nebo požití perorálně či sublingválně. (Kalina, 2008) Způsob požití alkoholu je per os. Alkohol dobře prochází biologickými membránami, rychle se vstřebává z trávicího traktu a prochází hematoencefalickou bariérou do mozku. Farmakokinetika alkoholu se vyznačuje konstantní rychlostí odbourávání (0,12 0,2 /h). (Kalina, 2008) Těkavé látky se aplikují téměř výhradně inhalačně, vstřebávají se přes plícní sklípky a efekt nastupuje téměř okamžitě po užití. Efekt odeznívá po několika minutách. Detekovatelnost je možná v hodinách až dnech. (Kalina, 2008) Zneužívá li léky běžná populace, požití probíhá per os, jedná se o primární užívanou drogu, případně v kombinaci s alkoholem. Když je látka užívána jako sekundární droga, závisí způsob aplikace na typu aplikace primární drogy. Dávky dosahují násobku dávek terapeutických. (Kalina, 2008) 31

32 Účinky a) Opioidy Krátkodobé účinky opioidů: útlum nervového systému, dechového centra bronchokonstrikce dráždění chemorecepční zóny ke zvracení svědění intoxikovaný se škrabe po celém těle, a to dokonce i ve stavu bezvědomí pokles tělesné teploty zúžení zornic zpomalení srdeční akce, dilatace cév zácpa zhoršené vyprazdňování močového měchýře (Kalina, 2008) Dlouhodobé účinky opiodů: vznik závislosti psychické i somatické vzestup tolerance k účinkům ( dlohodobí uživatelé snášejí i několikanásobek smrtelné denní dávky pro prvouživatele) pokles citlivosti k bolesti (Kalina, 2008) b) Alkohol Krátkodobé nežádoucí účinky alkoholu: porucha rovnováhy, svalového napětí, nevolnost, zvracení poruchy chování 32

33 porucha vědomí (Kalina, 2008) Dlouhodobé nežádoucí účinky: poškození gastrointestinálního traktu funkční a orgánové poškození oběhového systému poruchy krvetvorby, anémie poškození nervového systému, endokrinního systému u těhotných může dojít k vážnému poškození plodu (Kalina, 2008) c) Těkavé látky Krátkodobé nežádoucí účinky těkavých látek: nevolnost útlum CNS s kvalitativní i kvantitativní poruchou vědomí, obrna dechového centra porucha cirkulace pro srdeční arytmii (Kalina, 2008) Dlouhodobé nežádoucí účinky: afektivní labilita, agresivita, ztráta zájmů, pokles výkonnosti toxické poškození jater a ledvin poleptání dýchacích cest (Kalina, 2008) d) Léky Krátkodobé nežádoucí účinky léků: únava, ospalost, prodloužení reakčního času porucha koordinace pohybů 33

34 poruchy paměti paradoxní uvolnění afektu vzteku a agresivity ztráta motivace útlum dechového centra (Kalina, 2008) Dlouhodobé nežádoucí účinky léků: porucha kognitivních funkcí (Kalina, 2008) Odvykací stav a) Opioidy Odvykací stav nastupuje v rozmezí hodin až dní, v závislosti na poločasu eliminace užívané látky. Odvykací stav lze přirovnat k těžší chřipce. Heroin, braun, morfin mají eliminační poločas řádově v hodinách, odvykací stav se objeví již během prvního dne po vysazení, vrcholí den, po týdnu obvykle z větší části odezní. (Kalina, 2008) b) Alkohol Odvykací stav se objevuje po dlouhodobém intenzivním užívání alkoholu, rozvíjí se během hodin až dní po vysazení nebo redukci dávek. Maxima dosahuje během druhého dne, hlavní příznaky odeznívají obvykle do týdne. Maximum obtíží je v noci, typická je inverze spánku. Po odeznění části odvykacího stavu dlouhodoběji přetrvávají poruchy spánku, vegetativní obtíže a úzkostně depresivní stavy, které odeznívají postupně během několika měsíců. (Kalina, 2008) c) Těkavé látky Charakteristický odvykací stav se neobjevuje, vysazení je doprovázeno zvýšeným vnímáním somatických obtíží a silným cravingem. 34

35 d) Léky Odvykací stav se dostavuje po náhlém vysazení při alespoň měsíce trvajícím užívání terapeutických dávek. V lehčích případech se projevuje nespavostí, neklidem. U středně těžkých případů se pozoruje třes, pocení, nevolnost, někdy panické ataky. Těžké případy se manifestují epileptickými záchvaty, halucinacemi, deliriem. Vážnější odvykací stav je indikací k hospitalizaci. Zástupci a) Opium Opium je zaschlá šťáva získaná nařezáním nezralých makovic. Na získání 1 kg opia je zapotřebí nařezat zhruba makovic. V případě injekční aplikace bývá vysoká míra infekčních komplikací. Typické je také perorální užívání odvarů, méně časté je kouření. Chemické složení opia není stálé a liší se v závislosti na chemickém složení půdy, ve kterém makovice rostly. Opium má tedy kolísavý obsah alkaloidů. Z nich je nejvýznamnější morfin. (Kalina, 2008), (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002) b) Heroin Heroin má účinky podobné morfinu. Ke vzniku závislosti však stačí 5x 10x menší dávka než u morfinu. Heroin proniká velmi rychle do mozku a nástup jeho účinku je velmi prudký, trvá však v porovnání s morfinem kratší dobu. Na dobu 1 7 hodin navozuje pocit příjemného uspokojení. Heroin se užívá intranazálně, vdechují se jeho páry nebo se aplikuje nitrožilně i do svalů, v případě snahy o utajení vpichů, se vpichuje pod jazyk. Při podání má nárazový účinek, proto se stává, že se nalezne mrtvola závislého, která má jehlu v žíle. Obvyklá počáteční dávka je méně než 100 mg pouličního heroinu. Eliminační poločas se pohybuje v hodinách, detekovatelnost v moči je možná 2 3 dny. Denní dávky pak dosahují 1 3 gramů. Jeho cena za 1 g se pohybuje od Kč. (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002), (Kalina, 2008) 35

36 c) Alkohol Alkoholismus je závislost na etylalkoholu. U nás prováděné výzkumy dokládají, že převážnou část silných konzumentů alkoholu představují muži pijáci piva. V posledních několika málo letech narůstá množství mladistvých a dokonce i dětí, které jsou závislé na alkoholu. Předmětem jejich zájmu se stává zejména alkohol v podobě drogistického zboží (Alpa, Francovka). (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002) d) Těkavé látky Toluen, Aceton Používá se k ředění barev, je běžně k dostání v drogeriích. Perchloretylen Používá se jako technické odmašťovadlo, běžně ke koupi. Chemopren Oblíbené lepidlo, běžně k dostání. Styrofix Modelářské lepidlo Éter, chloroform, trichloretylen Tyto látky se používají ve zdravotnictví, jejich dostupnost je horší, v minulosti sloužily jako celková anestetika Poppers Isobutyl nitrit a butyl nitrit se prodávají jako speciální čistící prostředky na kůži, elektroniku, osvěžovače vzduchu apod. (SANANIM, 2007) 36

37 e) Léky Benzodiazepiny Patří mezi ně nejčastěji předepisovaná psychofarmaka. Mají anxiolytický, sedativní, hypnotický, antiepileptický, protikřečový a centrálně myorelaxační účinek. Do této skupiny látek patří např. Rohypnol, Nitrazepam,, Diazepam atd. Barbituráty Léky se sedativním, hypnotickým, antiepileptickým a protikřečovým účinkem. Nacházejí se nejčastěji ve složených preparátech např. Spasmoveralgin, Thiopental, Phenobarbital atd. Antidepresiva Závislost na antidepresivech vzniká velmi zřídka, protože tento typ léků má odlišný princip účinku. Lék začíná působit až po několika dnech či týdnech užívání. Antipsychotika Léky používané při léčbě psychotických poruch (např. schizofrenie), které patří mezi nejtěžší duševní onemocnění. Zneužívání látek této skupiny je velmi vzácné. (SANANIM, 2007), (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002) Nikotin Nikotin je silně toxická, bezbarvá látka, rostlinný alkaloid obsažený v tabáku. Vyvolává velmi silnou psychosociální závislost. Při dlouhodobém užívání vzniká na nikotin i fyzická závislost. Užívání nikotinu jako psychotropní látky je vázáno na tabák, respektive na jeho kouření. Tabák je jednoletá, 1 2 metry vysoká rostlina. Minimální smrtelná dávka pro člověka je asi 50 mg. (SANANIM, 2007), (Kalina, 2008) Drogová scéna Tabák je rozšířen celosvětově. V České republice kouří tabák asi 30 % lidí ve věku nad 15 let. Ve zbývajících zemích EU je podíl kuřáků podobně vysoký nebo nižší. 37

38 Po celém světě ročně na následky kouření umírají 4 miliony lidí. V České republice zemře ročně lidí. Z tohoto pohledu patří tabák mezi drogy s nejvyšší mírou rizika. (Kalina, 2008) Způsob aplikace Obvykle se tabák aplikuje kouřením cigaret, méně často peroorálně (žvýkáním) nebo intranazálně. Mezi tradiční způsoby aplikace tabáku patří pojídání a pití odvarů, orální způsoby aplikace mohou snáze vést k smrtelnému předávkování. Při kouření se kouř vstřebává buď z dutiny ústní (zásaditý kouř doutníky, dýmka), nebo z plic (kyselý kouř cigarety). Velmi rychlý nástup účinku (10s) je při vstřebání nikotinu v plicích. Když se nikotin vstřebává přes dutinu ústní či nosní, tak je nástup účinku pomalejší. (Kalina, 2008) Účinky Nikotin zvyšuje soustředivost, bdělost a paměť. Potlačuje podrážděnost a agresivitu. Snižuje chuť k jídlu a brání přírůstkům tělesné hmotnosti. Krátkodobé nežádoucí účinky: zvýšení sekrece slin, žaludečních šťáv a potu, zesílení peristaltiky překrvení oblasti vnitřních orgánů blokace hemoglobinu oxidem uhelnatým zkrácení doby srážení krve celková skleslost, porucha koordinace pohybů dráždění dýchacích cest (Kalina, 2008) Dlouhodobé nežádoucí účinky: chronický zánět dýchacích cest poruchy trávicího traktu poruchy potence u mužů poruchy soustředění, spánku, neklid (Kalina, 2008) 38