Holocaust. Obchodní akademie, Vyšší odborná škola ekonomická a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Mladá Boleslav, T. G.

Transkript

1 Obchodní akademie, Vyšší odborná škola ekonomická a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Mladá Boleslav, T. G. Masaryka 14 Holocaust Jméno autora: Lenka Nová Vedoucí práce: PhDr. Jan Jirásko Doplňující dotaz: Hodnocení práce: Hodnocení prezentace: Celkové hodnocení: 1

2 Obsah 1) Úvod ) Holocaust v Německu ) Důvod a začátky holocaustu ) Norimberské zákony ) Jasné plány nacistů ) Holocaust v okupovaných zemích ) Polsko ) Protektorát Čechy a Morava ) Terezín ) Osvětim ) Konec války ) Pan Otto Seidler ) Rodina ) Dětství ) Pochod smrti ) Návrat domů ) Závěr ) Použitá literatura ) Seznam příloh

3 1) Úvod Jako téma své ročníkové práce jsem zvolila holocaust, jenž proběhl ze strany Německa v době 2. světové války. Pojem, u kterého mrazí v zádech při pouhém vyslovení, vypovídá o nepopsatelné hrůze prožité kvůli národnosti, barvě pleti nebo politické příslušnosti. Holocaust označuje systematické vyvraždění více než šesti milionů Židů a příslušníků jiných národností. Téma jsem zvolila, protože mě tato problematika zajímá a v dětství jsem s rodiči navštívila památník v Terezíně. 2) Holocaust v Německu 2.1) Důvod a začátky holocaustu Pojem holocaust vyjadřuje zavraždění přibližně šesti miliónů Židů nacisty. Jeho počátek se pojí s napadením Sovětského svazu Německem r.1941 až do konce války na Evropské půdě v květnu r Diskriminace Židů začala již s nástupem Adolfa Hitlera v lednu r Paradoxem je, že k moci se Hitler dostal na základě demokratických voleb, kdy jeho strana NSDAP (Nacionálně socialistická dělnická strana *1920) získala rozhodující většinu hlasů německých voličů. Frustrovaný německý národ začal věřit v nadřazenost nordické (později se užívá termín árijské) rasy. Jak nadřazenosti dosáhnout, zformuloval Hitler ve své knize Mein Kampf (Můj boj *1924), autor vidí problém Němců v přítomnosti Židů. Další ideologové nacismu byli Joseph Goebbels a Alfred Rosenberg. Po převzetí moci začala NSDAP likvidovat své odpůrce a upevňovat postavení. Vznikl dokonce zákon zabraňující vzniku nových politických stran. Pokračoval útlak židovského obyvatelstva, zpočátku se nacisté víc orientovali na sociální likvidaci než na fyzickou. Což se jim úspěšně dařilo v několika vystupňovaných krocích: zákaz provozovat některá povolání 3

4 (lékaři, právníci ), zákaz nákupu vybraných druhů jídla, zákaz přístupu Židů na veřejná prostranství. 2.2) Norimberské zákony Dalším mezníkem byly Norimberské zákony vzniklé , jednalo se o dva nejradikálnější protižidovské zákony: Zákon o říšském občanství stanovil, že občanem Německa může být jen rodilý Němec. Pro Židy to znamenalo ztrátu práv, stali se pouze státními příslušníky. Zatímco rodilí Němci byli říšští občané. Tento zákon byl doplněn o další nařízení, která Židy zbavila veškerých práv a stanovovala, kdo je míšencem. Druhým zákonem byl Zákon na ochranu německé krve a německé cti, který zakazoval sňatky a mimomanželské svazky Židů s Němci. Bylo také zakázáno zaměstnávat německé služebné ve věku do pětačtyřiceti. 2.3) Jasné plány nacistů Nacisté chtěli vyvraždit i jiné nepohodlné skupiny (homosexuálové, asociálové, tělesně a duševně handicapovaní lidé) a narůstal problém s prostory vězení, a tak vznikly první koncentrační tábory Dachau 1933, Sachsenhausen 1936, Buchenwald Vyvrcholením bojkotu proti Židovským obyvatelům byla Křišťálová noc (Kristallnacht), která proběhla v noci z 9. na 10. listopadu Pogrom probíhající po celém Německu si vyžádal zničení téměř všech synagog, židovských obchodů a podniků. 20. ledna 1942 se konala konference ve Wannsee, což byla porada všech nacistických špiček. Předmětem projednávání se stal osud několika milionů Židů. Nešlo o plánování vyvražďování, protože to už probíhalo. Jednalo se o tom, jak bude vypadat genocida Židů na území Evropy obsazené nacisty. Zde byl poprvé vysloven pojem "konečného řešení 4

5 židovské otázky". Z této konference existuje zápis vedený Adolfem Eichmannem, který vypovídá, že v nacisté měli v plánu vyhladit Židy v celé Evropě. 3) Holocaust v okupovaných zemích 3.1) Polsko Při postupu okupačních orgánů do okolních států Německa následoval stejný postup nakládání s Židy jako v Německu. V okupovaném Polsku se stupňovalo tempo, emigrace byla zastavena izolací Židů v ghettech (Varšava, Lodž, Lvov, Minsk, Vilnius), úmyslně zde nebyl dostatek jídla ani léků při epidemiích. Masové vyvražďování Židů v Polsku bylo spojeno s postupem okupačních vojsk do Ruska, jednotky SS po cestě vyvraždily necelý milion lidí. Od r se začaly stavět obrovské vyhlazovací tábory ( továrny na smrt ). Koncentrační tábory ve své podstatě vznikaly od Hitlerova nástupu k moci r (Dachau, Sachsenhausen, Buchenwald, Mauthausen, Ravesbrück), ale tyto tábory byly velkokapacitní. Mezi prvními byly: Belžec, Bergen-Belsen, Sobibor, Treblinka, Majdanek, Osvětim. V každé zemi, kterou Německo okupovalo, byl scénář nakládání s lidmi židovského původu stejný. 3.2) Protektorát Čechy a Morava Období mezi lety se významně týkalo Česka, protože v domněnce uchování evropského míru bylo české pohraničí (Sudety) postoupeno Německu. Stalo se tak dne ujednáním Mnichovské dohody mezi Velkou Británií, Francií, Německem a Itálií. Druhá republika, zbytek území, měl obrovské hospodářské a ekonomické potíže. Po uzavření mnichovské dohody se čeští a židovští obyvatelé stahovali ze Sudet do vnitrozemí. Zabrané území postihla vlna nenávisti vůči Židům, nebylo ušetřeno 5

6 ani Křišťálové noci, jako tomu bylo v Německu. Někteří obyvatelé se snažili emigrantům pomoci, ale propaganda posílila v českém národu pochybnost, že za jeho ponížení mohou Židé. Antisemitismus byl podporován tlakem Německa, vláda podlehla a nechala propustit ze státních služeb židovské zaměstnance a vydala další protižidovská nařízení a zákony (zákon o přezkoumání občanství). Časem onemocněla morálka nenávistí k Židům, posilovaly to i antisemitské letáky a literatura byl zbytek republiky zabrán také. Z Čech a Morava se tak stal Protektorát Čechy a Morava, který byl přidán k Velkoněmecké říši. Prvním říšským protektorem se Konstantin von Neurath, po něm Reinhard Hendrich a po jeho smrti Kurt Daluege, posledním byl Wilhelm Frick. R už platily Norimberské zákony i v protektorátu. Okupační úřady usilovaly o vystěhování židovského obyvatelstva a posléze úplnou germanizaci protektorátu. Velké množství Židů uprchlo do Maďarska či Polska a pokud odsud nepokračovali dál, pravděpodobně je dostihlo konečné řešení zde. V létě r byla dokončena registrace Židů, byli veškerými zákazy izolováni a od r označeni žlutou šesticípou hvězdou velikosti dlaně, byla černě vytažená s černým nápisem Jude. Povinností bylo nosit ji viditelně na levé náprsní straně oděvu. Už v říjnu r začaly první deportace, bylo to do ghetta v Lodži a Minsku ) Terezín Později byly transporty posílány do Terezína, jeho kapacita byla rozšířena. Obyvatelstvo města se muselo vystěhovat. Na výše zmíněné konferenci ve Wannsee, byla projednána i otázka funkce Terezína. Měl sloužit jako koncentrační tábor, ale i jako přestupní stanice před vyhlazovacími tábory. Později Terezín sloužil i jako propagandistický nástroj k mystifikaci západních států. Terezín leží poblíž soutoku Labe a Ohře nedaleko Litoměřic. Město bylo vybudováno v letech Habsburky, aby jako bránil severní přístupy do Čech. V roce 1782 mu byl udělen statut města Bylo trvale obýváno vojáky. Malá pevnost, 6

7 tvořící součást terezínského pevnostního systému, sloužila jako vězení pro vojenské a politické vězně. Nacistům sloužila nejprve jen Malá pevnost, ale po r se postupně budoval tábor po celém městě. Terezín byl vybrán jako ghetto pro své vojenské výhody, tj. pevné hradby a dobré železniční spojení s Prahou. Přivezení lidé nesměli mít zavazadla těžší 50 Kg., proběhlo přihlášení a následné rozdělení rodin. Ghettu veleli příslušníci SS, kteří vězně mučili k smrti nebo zastrašovali. Vznikla tu ale organizace židovské samosprávy. V dubnu r se koncentrační tábor definitivně rozšířil na celé město, a tak se razantně zvýšily i stavy vězňů (od dubna do září se počet znásobil čtyřikrát). Smutné bylo, že úmrtí se znásobila patnáctkrát. Důvodů bylo několik: žalostné životní podmínky, nedostatek jídla, několikanásobné překročení kapacity, šířily se epidemie. Tato bilance nenechala dlouho čekat na ohlasy ze západních zemí, pozornost se obrátila na vysoké počty úmrtí Židů, kteří se ztráceli na východě apod. Ohlásila se delegace Německého Červeného kříže, proto byla učiněna jistá opatření, poskytující půdu pro propagandistickou úlohu Terezína, tato opatření znamenala urychlené snížení kapacity tábora. Přebyteční Židé byli deportováni nejčastěji do Osvětimi nebo do jiných vyhlazovací táborů na východě. Do Osvětimi II -Birkenau byli proto deportováni lidé, kteří neodpovídali potřebám nacistů. Byli to většinou nemocní nebo jinak nezpůsobilí lidé. Bylo deportováno 5000 lidí, pak dalších Do rodinného tábora terezínských vězňů v Osvětimi tak bylo celkem deportováno na osob. Na podzim r byly zřízeny vyumělkované obchody a kavárna. Nacvičovalo se běžné denní chování lidí, ti byli nuceni pod pohrůžkou smrti předvádět nenucené chování. SS se podařilo delegáty, kteří se dostavili , oklamat. Natočen byl i propagandistický film. 7

8 3.2.2) Osvětim Židé z Terezína byli nejčastěji deportováni do Osvětimi Birkenau, sekce BIIb, rodinný tábor. Zde byly rodiny na půl roku spolu (nebyly selektovány). Jinak zde ale lidé trpěli stejně jako v jiné části tábora. Přesně půl roce pobytu bylo všem vězňům, kteří byli do Osvětimi deportováni v září 1943, oznámeno, že budou přemístěni do pracovního tábora Heydebreck. Místo do pracovního tábora však transport s vězni zamířil směrem k osvětimským plynovým komorám, kde byli bez selekce zavražděni. Zbylí vězni rodinného tábora žili od této chvíle ve stálých obavách, že je po šesti měsících čeká stejný osud. Počátkem července 1944 se tyto obavy potvrdily, ale tito lidé už prošli selekcí, a proto se část z nich dostala do jiných koncentračních táborů. Náhodou se podařilo přesvědčit Mengeleho, aby provedl selekci chlapců z dětského bloku - části z nich se nakonec podařilo dožít osvobození. Ze vězňů rodinného tábora přežilo pouhých Koncentrační tábor byl založen nedaleko města polského města Osvětim asi 40 km. od Krakova a na druhou stranu od Českého Těšína. Původně šlo o menší tábor, ale r se začal budovat velkokapacitní vyhlazovací tábor ve městě Birkenau (česky Březinka) s kapacitou pro lidí. Ve stejném roce se již dělaly pokusy s vražedným plynem Cyklon B. Později byl tedy tábor rozdělen do tří celků: původní Osvětim I. kmenový tábor, Osvětim II. Birkenau, toto byl obří komplex, opravdová továrna na smrt. Posledním byl tábor Osvětim III. Buna (později Monowice), ten sloužil jako celek průmyslové výroby, kam byli vězni nasazeni na práci. Vězni sem byli dopravováni v dobytčích vagonech, ti kdo přežili selekci, byli ubytováni v barácích vyhlížejících jako stáje pro koně. Tábor v Osvětimi stále vybízí k úvahám, že byl v něčem jiný než ostatní tábory. Osvětim byl tábor, který naplňoval představy nacistů o konečném řešení v praxi, byl kombinací koncentračního a vyhlazovacího tábora. Do Osvětimi se jezdilo na smrt. Celkem bylo z Terezína do Osvětimi deportováno lidí, přežilo

9 4) Konec války Konec války byl neodvratný. Nacisté pálí dokumenty a do Terezína se vrací evakuační transporty z pochodů smrti, které nestihly dojít na určené místo. Největším problémem, který si lidé nesli sebou byl skvrnitý tyfus opustil Terezín jeho poslední velitel a za tři dny vstoupila Rudá armáda. Velký podíl na obětech patřil dětem, mnohé z nich byly talentované, jako důkaz slouží dochovaná poezie, dětské kresby ale také divadelní hra Brundibár, jejíž libreto napsal Adolf Hoffmeister a zkomponoval Hans Krása. 5) Pan Otto Seidler Mezi obětmi holocaustu byli také obyvatelé Mladé Boleslavi, kteří od r.1940 žili na Mladoboleslavském hradě. Byli tam ale internováni Židé z celého kraje. Ti odcházeli do Terezína v období od do , šlo o 2 transporty, bylo zde lidí. Z nich 2. polovina odešla do Osvětimi, bylo tu 184 občanů Mladé Boleslavi, z těchto lidí přežilo pouhých 43. Mezi nimi byl i bývalý student Obchodní akademie pan Otto Seidler. 5.1) Rodina Narodil se jako jedináček. Jeho maminka, která byla v domácnosti, se za svobodna jmenovala Margoliusová a pocházela z vesnice Velké Křepiny u Světlé nad Sázavou. Měla 7 sourozenců. V r jedna z jejích sester s manželem a synem odešli do Terezína, odtud byli přemístěni do koncentráků v Polsku. Byly to malé koncentrační tábory blízko Varšavy, které nebyly nijak pojmenovány, a kde nebyl tak krutý režim. Jejich syn se později dostal do polské rodiny. Strýc koncentrák přežil a pro syna se vrátil. Chlapec již nemluvil česky ale s otcem a jeho novou manželkou žili v Čechách. 9

10 Tatínek pana Seidlera byl ze 7 dětí. Rodiče pocházeli z vesnice Studený u Dolních Kralovic v Českomoravské vrchovině. Otec se do Mladé Boleslavi odstěhoval r Našel tu zaměstnání, pravděpodobně v době vojny za 1. světové války, kdy vojákoval 27 měsíců. Pracoval jako zástupce firmy v galanterii na Starém Městě. Šlo o galanterní velkofirmu Eisler a Fuchs, která dodávala své výrobky po celém okresu. Nástupcem této firmy byl podnik V. Mikuláš a spol. a fungoval tu od r do války. Svatba rodičů se konala r v Kolíně. V roce 1930 se jim narodil syn Otto. K sobě vzali ještě matčina bratra, jmenoval se Bedřich Margolius. Narodil se ve Velkých Křepinách. Byl rovněž studentem Obchodní akademie a to v letech Po ukončení studia se vrátil domů a tam nastoupil jako dělník v kamenolomu. Toto povolání bylo z důvodu jeho židovského původu. R odešel s transportem do Terezína a později byl vlečen po polských koncentračních táborech. 5.2) Dětství Dětství prožil pan Seidler jako všechny ostatních dětí. Chodil do mateřské školy (dnes jsou zde jesle vedle Benešovy ZŠ), dále do Benešovy obecné školy v letech Docházel na hodiny náboženství do židovské školy, nyní je tam soukromá OA. Učinkoval ve školním divadle. Po okupaci, byla pro židovské děti zakázána školní docházka, a tak měl pan Seidler vychozené pouze 4 třídy základní školy. V Čechách byla spousta uprchlíků z Německa a roku 1938 přibyli i lidé ze Sudet. Židé museli začít nosit žlutou Davidovu hvězdu a poměry mezi lidmi se zhoršily. Přibývalo kolaborantů. V r došlo k izolaci židovského obyvatelstva v kasárnách na Mladoboleslavském hradě, kde byly špatné životní podmínky bez zavedené vody elektrického proudu. Židé museli odevzdat majetek, šaty atd. Na hradě bylo 200 lidí. Posléze začaly transporty do Terezína, (zavazadlo na 1 osobu mohlo mít max. 50 kg, ale málokdo takovou váhu unesl, tak se bralo jen 30 kg) v lednu 10

11 toho roku odešel i pan Seidler s matkou, protože otce ztratil již na hradě, kdy si pro něj přišli Němci. O rok později jel do Terezína Červený kříž a Němci chtěli ukázat, že život, který vedou Židé v ghettu je zcela normální. Ale kapacita obydlení tábora silně přesahovala normu, a tak lidí bylo odvezeno v transportu do Osvětimi. V jednom z nich byl i pan Seidler s matkou. Transport trval 36 hodin v uzavřených dobytčích vagonech, kde místo sociálního zařízeni byly dva kbelíky. Osvětim Březinka, tak se jmenoval tábor s baráky, které byly dříve maštale pro koně, jen teď upravené pro lidi. Byl rozdělen na oddíly BI, BII, nedostavěný BIII a také 4 krematoria. Nejprve byl s matkou umístěn do rodinného tábora, pak se dostal do malého tábora Osvětim-Rajsko, který se zabýval zemědělstvím. Po celou dobu svého pobytu v koncentračních táborech se zabýval mnoha druhy povolání: v Terezíně se učil kovářem (pracoval tem bratr jeho otce *1913), v rodinném táboře byl krátký čas, takže tu nepracoval, později uklízel mrtvoly a vozil je do krematoria, toto byly ale jen ojedinělé práce. V zemědělském táboře se zabýval pěstováním obilí, zde bylo lidí. Pak byl tento tábor BIIb zrušen a nastoupily pochody smrti. 5.3) Pochod smrti R se blížil konec války a postupovala osvobozenecká armáda, Němci začali likvidovat tábor a pochody smrti se staly častějšími v jednom z nich i pan Seidler. 5 dní jel vlak s 150 lidmi v jednom otevřeném vagonu do Buchenwaldu. Ale osvobozenecká letadla rozstřílela kotel lokomotivy, a tak museli jít lidé pěšky. Došli do Eisenbergu, kde bylo jen slyšet útočící tanky, schovali se proto ve stráni, ale jejich ostraha byla už chabá, takže někteří se pokusili uprchnout. Když je ale ostraha zahlédla, byli nemilosrdně zastřeleni. Zpozdit se jen pár kroků za skupinou nebo se zastavit a nabrat síly znamenalo nejčastěji smrtící kulku. Na slabé nebyl brán ohled. Byl mráz -20 C. V Buchenwaldu byli od ledna 1945 do 10. dubna 1945, byli zde očkováni proti tyfu. Pak pochod smrti trvající 8 hodin do Výmaru, 11

12 kde byli lidé naloženi do uzavřených dobytčích vagonů. Když ve vagonu někdo zemřel, jeho tělo se nevyhazovalo, posloužilo k sezení. Armáda postupující ze západu zatím Buchenwald osvobodila. Noc měli strávit v hostinci, ale americká vojska se sem již dostala, a tak přišli již do osvobozeného města byli ubytováni v bývalých kasárnách v Erfurtu, kam jim byly nošeny zásoby jídla. 5.4) Návrat domů Po návratu do Mladé Boleslavi žil pan Seidler u rodinného známého. Ten mu později zařídil rozpečetění vlastního domu. Tento dům za války užíval německý komisař Fritz s rodinou. Vrátil se ještě jakožto školou povinný žák, a tak musel dochodit zbylých 14 dní základní školy. Docházel do ZŠ na Dubcích od 1. července do 15. července. Zažádal si ve výdejně o nábytek a zaplatil z vázaných vkladů. Žil ve svém domě ještě se starou paní a další rodinou, protože po bombardování Škodovky se poničilo i několik bytů, a tak se rodiny nastehovaly tam, kde byly byty s volnou kapacitu. Poručníkem mu byl strýc nejmladší bratr otce, který žil v Praze. Po zabydlení v domě se rozhodl odjet k příbuzným, jenž žili v hájence v Ledči nad Sázavou. Jednalo se o sestru matky a jejího manžela, který byl původem Němec, a tak nebyli transportováni. V průběhu čtrnáctidenní školní docházky v 9. třídě, udělal přijímací zkoušky na průmyslovou školu, ale nakonec šel na Obchodní akademii, kam nastoupil Studium mu zpočátku dělalo trochu potíže, ale jak šel čas, pan Seidler se zlepšoval a ukončil maturitou jako premiant v r Třídním profesorem mu byl pan Vrána. Na srazy své třídy, které se konají každý rok, dochází pravidelně. Bere sebou testy z českého jazyka, ty pak rozdává svým bývalým studentům Letos oslaví 88 narozeniny (*1917). Když učil svou třídu, která byla první poválečný ročník, bylo mu pouhých 28 let, několik jeho studentů bylo starších než on. Zaměstnání našel pan Seidler po maturitě v Oblastní textilní správě jako plánovač Textilie. V letech byl na vojně v Žatci 12

13 a poté nastoupil do Interiéru Debř, kde pracoval do r jako účetní. R se oženil a v domě žil stále s cizími lidmi až v 60. letech se celý dům uvolnil. Lidé, kteří přežili Osvětim se schází ve spolku Birkenau boys. 6) Závěr Přestože nacisté zničili většinu důkazů o milionech vražd a podařilo se jim zbořit některé tábory smrti, lidé jako pan Seidler, kteří přežili, budou plni hrůzných vzpomínek. Také torza nápisy ARBEIT MACHT FREI jsou mlčícími svědky zla napáchaného Němci v období 2. sv. války. 7) Použitá literatura Breitman, Richard: Architekt Konečného řešení, Himmler a vyvraždění evropských Židů, Argo, 2004, Praha Hilberg, Raul: Pachatelé, oběti, diváci, Židovská katastrofa , Argo, 2002, Praha kolektiv autorů: Rodinná encyklopedie světových dějin, Reader s Digest Výběr, 2000, Praha Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých: Průvodce po nacistických koncentračních táborech, 1999 Ústav pro informace ve vzdělávání: Holocaust, Tauris, 2000, Praha Malý, Karel a kolektiv autorů: Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Linde Praha, a. s., 1999, Praha internetové stránky: 13

14 8) Seznam příloh 8.1) protižidovsky zaměřený časopis vydávaný v Německu Der Stürmer 8.2) schéma Norimberských zákonů 8.3) pozůstatky Křišťálové noci 8.4) nacisty zabrané území v Evropě 8.5) plán terezínského ghetta 8.6) propagandistický plakát Terezína 8.7) osvětimské krematorium před a po likvidaci 8.8) baráky v koncentračním táboře Osvětim - Birkenau 8.9) příjezdová rampa v Osvětimi - Birkenau 8.10) utrpení lidí v transportech 8.11) svědci konce války 8.12) plakát dětské opery Brundibár 8.13) pan Otto Seidler 8.14) foto ze školky 8.15) foto ze školy 8.16) foto z doby pobytu na hradě v Mladé Boleslavi 8.17) muž stojící za lavičkou byl kolaborant spolupracující s Němci 8.18) průkaz studenta 1. ročníku OA 8.19) průkaz studenta 4. ročníku OA 8.20) maturitní foto 8.21) maturitní vysvědčení pana Seidlera 14

15 8.1) protižidovsky zaměřený časopis vydávaný v Německu Der Stürmer 8.2) schéma Norimberských zákonů 15

16 8.3) pozůstatky Křišťálové noci 8.4) nacisty zabrané území v Evropě 16

17 8.5) plán terezínského ghetta 8.6) propagandistický plakát Terezína 17

18 8.7) osvětimské krematorium před a po likvidaci 18

19 8.8) baráky v koncentračním táboře Osvětim - Birkenau 8.9) příjezdová rampa v Osvětimi - Birkenau 19

20 8.10) utrpení lidí v transportech 20

21 8.11) svědci konce války 21

22 8.12) plakát dětské opery Brundibár 8.13) pan Otto Seidler 22

23 8.14) foto ze školky, p. Seidler je 2. zleva ve 2. řadě zdola 8.15) foto ze školy, p. Seidler sedí napravo od učitelky 23

24 8.16) foto z doby pobytu na hradě v Mladé Boleslavi zleva nahoře: Picková, Deutsch, Glückner, Ivo Veselý, Eva Kaiserová, zleva dole: Deutsch (bratři), Seidler, Glickauf, Pick (bratr a sestra) 8.17) muž stojící za lavičkou byl kolaborant spolupracující s Němci 24

25 8.18) průkaz studenta 1. ročníku OA, (přední strana) (zadní strana) 25

26 8.19) průkaz studenta 4. ročníku OA, (přední strana) (zadní strana) 26

27 8.20) maturitní foto, p. Seidler je v levé půlce, ve 2. řadě 4. zleva 27

28 8.21) maturitní vysvědčení pana Seidlera, (přední strana) 28

29 (zadní strana) 29