DIPLOMOVÁ PRÁCE Rok obhajoby: 2012 Martin Muzikář

Transkript

1 DIPLOMOVÁ PRÁCE Rok obhajoby: 2012 Martin Muzikář

2 Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Katedra občanského práva Vypořádání společného jmění manželů Autor diplomové práce: Bc. Martin Muzikář Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc. Rok obhajoby: 2012

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že tuto diplomovou práci na téma "Vypořádání společného jmění manželů" jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu i další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu. Tato práce nebyla využita k získání jiného či stejného titulu. V Praze dne... Martin Muzikář

4 Poděkování Chtěl bych poděkovat prof. JUDr. Janu Dvořákovi, CSc. za odborný dohled, trpělivý přístup a podnětná doporučení, která mi při zpracovávání této diplomové práce poskytl a které přispěly ke zkvalitnění tohoto textu. Děkuji také svým rodičům, kteří mi po dobu mého studia poskytovali velkou podporu, a to nejen hmotnou, ale i duševní.

5 Obsah Úvod Obecný výklad o majetkovém společenství manželů Ekonomické aspekty majetkového společenství manželů Právní aspekty majetkového společenství manželů Historický exkurz Zánik společného jmění manželů Zánik společného jmění manželů v souvislosti se zánikem manželství Zánik společného jmění manželů za trvání manželství Hospodaření s majetkem od zániku do vypořádání SJM Vypořádání společného jmění manželů Obecný výklad o vypořádání společného jmění manželů Vypořádání společného jmění manželů dohodou manželů Vypořádání společného jmění manželů rozhodnutím soudu Obecný výklad o vypořádání společného jmění manželů rozhodnutím soudu Předmět vypořádání společného jmění manželů Oceňování majetku při provádění vypořádání společného jmění manželů Provádění vnosů a zápočtů při vypořádání společného jmění manželů Určení výše podílů na společném jmění manželů Konečné přikázání věcí ze společného jmění manželů Rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů Vypořádání SJM na základě zákonné domněnky dle 150 odst. 4 OZ Vypořádání společného jmění manželů v souvislosti se zúžením SJM Vypořádání SJM v řízení o dědictví Procesní otázky vypořádání společného jmění manželů Otázka aplikace ustanovení 175l odst. 1 OSŘ Předmět vypořádání společného jmění manželů Usnesení soudního komisaře o vypořádání společného jmění manželů Zánik a vypořádání SJM podle insolvenčního zákona Závěr Conclusion Seznam použité literatury a pramenů... 74

6 Úvod Společné jmění manželů patří mezi základní instituty občanského práva, které upravuje nejen jeho vznik a trvání, ale i jeho zánik a vypořádání. Občanský zákoník upravuje problematiku zániku a vypořádání společného jmění manželů jen v několika málo paragrafech, a tak by se mohlo na první pohled zdát, že se jedná o nepříliš náročnou problematiku. Opak je však pravdou. Vzhledem k tomu, že právní úprava této oblasti je poměrně sporá. Význam rozhodovací praxe zde hraje neobyčejně důležitou roli. Tento fakt zohledňuje i následující práce. Stručná právní úprava však odpovídá charakteru této problematiky. Každé manželství je totiž velmi specifické, což se promítá i do majetkové sféry. Není proto možné, aby zákon poskytl "kompletní recept" na řešení majetkových sporů mezi manžely a stanovil tak určitá neměnná, dogmatická pravidla. Vždy se jedná o zásadní rozhodnutí ovlivňující budoucí život muže a ženy a velmi často i jiných osob (např. dětí). Každý případ proto vyžaduje citlivé individuální posouzení, které musí respektovat mnohdy velmi napjaté vztahy účastníků. Není proto divu, že otázka manželských majetkových sporů se stala námětem mnoha úspěšných filmů z právního prostředí (Kramerová versus Kramer, Lhář, lhář aj.). Problematika vypořádání společného jmění manželů je však i obsahově náročná, neboť se zde musí respektovat odlišný charakter různých majetkových položek. Za existence manželství se totiž do společného jmění manželů může dostat nejen nemovitost či věc movitá, ale i obchodní podíl, dluh vůči bance či pohledávka vůči jiné osobě. Základním cílem této práce je poskytnout ucelený pohled na problematiku vypořádání společného jmění manželů, přičemž se zde zaměřením především na oceňování majetku pro účely vypořádání a na vypořádání společného jmění manželů v řízení o dědictví. Pro naplnění tohoto cíle je nutné na daný problém nahlížet nejen prismatem platných a účinných právních předpisů (občanský zákoník, občanský soudní řád, insolvenční zákon, zákon o rodině, zákon o oceňování majetku a mnoho dalších), ale zohlednit i judikaturu, která zde hraje zásadní roli. Práce vychází z mnoha odborných článků upravujících tuto problematiku, ze kterých je často vidět, že některé otázky lze řešit různě a někdy jsou dokonce názory na danou otázku protichůdné. Tato práce vychází z platných a účinných právních předpisů, a to ve stavu k Vzhledem k době, ve které vzniká, je však doplněna i o změny v souvislosti s již platným novým občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), který vyšel ve Sbírce zákonů dne Veškeré změny, které se týkají vypořádání společného jmění manželů, 1

7 jsou pro přehlednost zařazeny v informačních boxech vždy na konci příslušné kapitoly. Práce je strukturována do jednotlivých kapitol, které postupují od obecných ke konkrétním problémům v oblasti vypořádání společného jmění manželů. První kapitola tedy poskytuje určitý teoretický náhled do problematiky. Souhrnně pojednává zejména o ekonomických, historických a právních aspektech tohoto institutu. Druhá kapitola pojednává o zániku společného jmění manželů, přičemž zkoumá jednotlivé způsoby zániku společného jmění manželů, a to jak v souvislosti se zánikem manželství, tak i za trvání manželství. Důležitá je také otázka hospodaření s majetkem od zániku do vypořádání společného jmění manželů, které se věnuje konec této kapitoly. Klíčovou částí této práce je kapitola třetí, která upravuje jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění manželů. V této kapitole se více zabývám otázkou oceňování majetku pro účely vypořádání, neboť tato problematika je v poslední době předmětem mnoha diskusí. Výskyt některých problematických aktiv (věc pořízená na leasing, obchodní podíl, členská práva a povinnosti spojená s užíváním družstevního bytu aj.) vyvolává nejen otázku, zda tento majetek vůbec zařadit do společného jmění manželů, ale zejména otázku, jak jej ocenit. Do této kapitoly se pokusím začlenit nejen poznatky nabyté studiem příslušné judikatury, ale i teoretické a praktické poznatky týkající se problematiky oceňování (zejména oceňování nemovitostí, oceňování podniku a oceňování nehmotných aktiv). V této kapitole (ve srovnání s ostatními) se budu nejvíce věnovat rozboru současné judikatury, která zde významně dotváří celkový charakter tohoto institutu. Ve čtvrté kapitole jsou rozebrány některé otázky vypořádání společného jmění manželů v řízení o dědictví. V této kapitole bych chtěl zohlednit poznatky nabyté na základě analýzy vybraných usnesení o vypořádání společného jmění manželů či usnesení o dědictví obsahujících vypořádání společného jmění manželů. Pro úspěšné naplnění cíle práce je nutno se zabývat i problematikou zániku a vypořádání společného jmění manželů podle insolvenčního zákona. O tomto tématu pojednává poslední, pátá kapitola. Práce je v příloze doplněna o vzory některých písemností, se kterými se při vypořádání společného jmění manželů setkáme nejčastěji (dohoda o vypořádání společného jmění manželů, smlouva o zúžení společného jmění manželů obsahující vypořádání společného jmění manželů, rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů, usnesení o vypořádání společného jmění manželů a o dědictví). 2

8 1. Obecný výklad o majetkovém společenství manželů Manželství je jednou z nejvýznamnějších institucí společenského života a již od dávných dob je tradičně chápáno jako základ pro vytvoření rodiny. Jedná se proto o jeden ze zásadních pojmů občanského, resp. rodinného práva. Společenskou žádanost tohoto institutu podporuje i skutečnost, že zatímco vztahy vznikající v rámci manželství jsou právem zvlášť upraveny, mimomanželské soužití (tedy soužití na "psí knížku") takto upraveno není. Požadavek na určité právní uspořádání některých typů vztahů v manželství se pak dotýká nejen vztahů osobních mezi manžely a mezi rodiči a dětmi, ale i vztahů majetkových. Obě složky nejsou oddělenými nádobami, neboť majetkové uspořádání manželů má určitý vliv na jejich osobní vztahy a vztahy s jinými rodinnými příslušníky, stejně jako mají osobní vztahy mezi manžely vliv na vztahy majetkové. V následující práci se však budu zabývat především vztahy majetkovými vztahy, které se týkají majetkového společenství manželů. Majetkovým společenstvím manželů rozumíme soubor majetkových právních vztahů mezi manžely navzájem a mezi manžely a třetími osobami, které vznikají v důsledku uzavření manželství a které jsou upraveny normami manželského majetkového práva Ekonomické aspekty majetkového společenství manželů Rodina, která vzniká na základě manželství, není jen soužitím dvou osob různého pohlaví a dětí, kde hrají hlavní roli osobní a citové vztahy mezi jednotlivými členy, společné bydlení a společné spravování domácnosti. Velmi důležitá, a pro stát ještě významnější, je funkce rodiny jakožto základní hospodářské jednotky ve společnosti. Manželství sice není vytvářeno za účelem dosažení zisku, 2 nicméně fakt, že rodina dosahuje určitých úspor z rozsahu, je zřejmý. Soužití dvou či více osob dohromady vždy vyjde levněji, než kdyby tyto osoby žily samostatně. Z tohoto hlediska tedy žádný významný rozdíl mezi rodinami "manželskými" a "nemanželskými" není. Zásadní rozdíl však lze spatřovat v riziku, které podstupují členové těchto dvou různých typů rodin. Rozvázání vztahu a s tím související rozpad rodiny, která není založena manželstvím, je mnohem snadnější. To pak může mít negativní dopad na sociální situaci jednotlivých členů rodiny, neboť právo neposkytuje nemanželským vztahům na rozdíl od vztahů manželských žádné jistoty. Důsledkem může být až sociální vyloučení opuštěného partnera v případě, kdy se nemůže vrátit do rodiny původní. I přesto však v poslední době stále více lidí dává přednost soužití na "psí knížku" před vstupem do svazku 1 Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. ASPI, Praha 2007, s Z tohoto důvodu jsou také poměrně často odmítány koncepce chápající manželské majetkové společenství jako právnickou osobu. 3

9 manželského. Tento znepokojující fakt názorně ukazuje následující graf: počet sňatků počet rozvodů Graf č. 1: Počet sňatků a počet rozvodů v letech Zdroj: Český statistický úřad Z výše uvedeného grafu jasně vyplývá, že počet uzavřených sňatků klesl od roku 1989 téměř o polovinu (z v roce 1989 na v roce 2010), zatímco počet rozvodů zůstal přibližně stejný. 3 Velmi znepokojivý je také výrazně klesající trend počtu uzavřených sňatků, který v budoucnosti s nejvyšší pravděpodobností povede k tomu, že se obě linie v grafu protnou, tj. že nastane situace, kdy v daném roce bude počet uzavřených sňatků stejný jako počet rozvodů. 4 V roce 2010 bylo uzavřeno pouze sňatků, zatímco rozvodů bylo Zajímavostí je relativně velký nárůst počtu sňatků v roce 1990, který byl způsoben vyhlášeným zrušením novomanželských půjček, a znatelný pokles počtu rozvodů v roce 1999, který byl způsoben novelizací zákona o rodině a občanského zákoníku zákonem č. 91/1998 Sb., který nabyl účinnosti dne Výše uvedené případy mohou sloužit jako příklady pozitivních stimulů vedoucích ke zvýšení počtu uzavřených sňatků, resp. snížení počtu rozvodů. Konkrétní vývoj je tak kromě psychologických a sociologických faktorů významně ovlivněn i legislativními a ekonomickými zásahy ze strany státu. Mezi legislativní zásahy podporující nárůst počtu sňatků můžeme zařadit například zavádění různých dávek poskytovaných manželským rodinám, slevu na dani na manžela či na 3 Nelze proto souhlasit s nepodloženými argumenty mnoha článků o této problematice, že počet rozvodů neustále roste. Snižující se poměr počtu uzavřených sňatků ku počtu rozvodů (který je způsoben klesajícím počtem uzavřených sňatků) je totiž někdy mylně interpretován tak, že dochází ke zvyšování počtu rozvodů. Z grafu je však jasně patrné, že počet rozvodů je od roku 1989 přibližně stejný. 4 Dle mých výpočtů na základě regresní a korelační analýzy by k této situaci (při zachování trendu obou časových řad) mělo dojít v roce Více k této významné novelizaci viz kapitola 1.3 Historický exkurz. 4

10 dítě, ale také samotnou právní úpravu majetkového společenství manželů. Všechny tyto skutečnosti významně ovlivňují muže a ženu při rozhodování, zda vstoupí do svazku manželského. Někteří lidé si tyto skutečnosti uvědomují více, jiní méně. Se snižujícím se počtem uzavřených sňatků úzce souvisí stále vyšší věk novomanželů, který je mimo jiné ovlivněn vysokými finančními nároky na založení rodiny. Mnoho mladých lidí v dnešní době nechce vstoupit do svazku manželského jednoduše proto, že na rodinu nemá čas nebo peníze. Tuto skutečnost ilustruje následující graf. Zatímco v roce 1989 byl průměrný věk ženichů 24,6 let a nevěst 21,8 let, v roce 2010 byl průměrný věk ženichů 32,2 let a nevěst 29,4 let muži ženy Graf č. 2: Průměrný věk novomanželů v letech Zdroj: Český statistický úřad S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak budou stále aktuálnější následující otázky: Proč mladí lidé zakládající rodinu nechtějí uzavírat sňatek a proč dávají raději přednost soužití na "psí knížku"? Co by měl stát dělat pro to, aby motivoval mladé lidi k uzavření sňatku? Otevírá se zde řada námětů pro zpracování sociologických průzkumů na toto téma, kdy cílem by bylo odhalení hlavních faktorů, které mají vliv na výrazný pokles počtu uzavřených sňatků v posledních letech. Některé starší sociologické studie považují za hlavní příčiny poklesu počtu uzavřených sňatků nedostatek bytů, emancipaci žen, zvyšující se nezaměstnanost mladých lidí, zvyšující se úroveň vzdělávání, přehnané životní plány, vliv nemanželského rodinného prostředí či odchýlení od tradičních křesťanských hodnot. 6 6 Fialová, L., Hamplová, D., Kučera, M., Vymětalová, S.: Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Slon, Praha 2000, s

11 1.2 Právní aspekty majetkového společenství manželů Majetkové vztahy mezi manžely navzájem a mezi manžely a třetími osobami musí být modifikovány určitou zvláštní úpravou, jejímž cílem je podřídit tyto vztahy zájmům celé rodiny. Klíčovou roli zde hraje potřeba posílení majetkové jednoty a trvalosti svazku manželského (a tedy rodiny jako celku) a zabránění roztříštěnosti rodinného bohatství. Dalším důvodem pro zvláštní právní úpravu této problematiky je požadavek určité míry právní ochrany jednoho manžela před druhým. Právní normy musí zabezpečit, aby nedocházelo ke zneužívání dominantního postavení jednoho z manželů (např. muž jako bohatý podnikatel nesmí zneužívat svého dominantního postavení vůči své ženě, která je v domácnosti). Tento zvláštní právní režim upravující veškeré majetkové vztahy, k jejichž vzniku dochází v důsledku vzniku manželství, je označován jako manželské majetkové právo. Manželské majetkové právo může být chápáno v užším nebo v širším slova smyslu. 7 V užším slova smyslu se manželským majetkovým právem rozumí právní úprava manželských majetkových vztahů v občanském zákoníku. V širším slova smyslu se pak jedná i o úpravu obsaženou v jiných právních normách (a to nejen v právních normách práva soukromého, ale i práva veřejného). Právní úprava se do struktury uspořádání majetkového společenství manželů promítá různým způsobem. Manželské majetkové vztahy tak mohou být upraveny občanským zákoníkem (takto je tomu např. v Německu, Švýcarsku či ve Francii), nebo jsou upraveny zvlášť, a to zpravidla v zákoně o rodině (takto je tomu např. v Polsku). Tuzemská právní úprava prošla během svého dlouholetého vývoje oběma typy právního uspořádání. K druhému způsobu se přiklonil zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném (dále jen "ZoPR"). Současná právní úprava však upravuje manželské majetkové vztahy v občanském zákoníku, přičemž akcentována je primárně jejich příslušnost k právním normám práva vlastnického. Společné jmění manželů je dnes upraveno v části druhé občanského zákoníku (Věcná práva), v hlavě druhé (Spoluvlastnictví a společné jmění), a to v zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OZ"). Nutno podotknout, že právní úprava této problematiky je relativně stálá a v čase se zpravidla nijak zásadně nemění. O to větší význam je zde proto přikládán soudní a notářské praxi. Z hlediska typu uspořádání můžeme rozlišovat několik režimů majetkového společenství manželů. V případě univerzálního majetkového společenství je do společného majetku manželů zahrnut všechen majetek manželů, manželé tedy nemají žádný výlučný majetek. Naproti tomu v případě odděleného (samostatného) majetkového režimu společný majetek man- 7 Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. ASPI, Praha 2007, s

12 želů nevzniká. Omezené majetkové společenství manželů, které stojí na pomezí těchto dvou extrémů, se vztahuje jen na určitý okruh věcí, nejčastěji na věci nabyté pouze za trvání manželství. Tento režim je v současné době aplikován i v České republice. Na právní úpravu této problematiky je kladen specifický požadavek, který spočívá v povaze adresátů těchto právních norem právní úprava by neměla být příliš komplikovaná, neboť musí být dobře pochopena i "prostým" občanem. Nelze zde předpokládat, že adresáti mají určité právní vzdělání. Proto by jim měla být právní úprava maximálně srozumitelná. To však neznamená, že se má jednat o úpravu strohou, právem by měly být pokryty všechny situace, které život přináší. Vzhledem k tomu, že se však jedná o téměř nesplnitelný požadavek, případné mezery zaplňuje výklad či judikatura. Právní úprava manželských majetkových vztahů významně modifikuje obecnou právní úpravu vlastnického a závazkového práva. Z hlediska modifikace obecné úpravy vlastnického práva dochází k vytvoření zvláštního typu bezpodílového spoluvlastnictví. To se sice navenek projevuje jednotlivými oprávněními vlastníka (ius possidendi, ius utendi, ius fruendi a ius disponendi, popř. ius abutendi), nicméně manžel je zde omezen stejnými právy druhého manžela. 8 Již ze samotného názvu tohoto institutu vyplývá, že společné jmění manželů vzniká pouze mezi manžely, nikoliv mezi partnery ve smyslu zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství. Tato skutečnost je výslovně zdůrazněna v ustanovení 136 odst. 2 OZ, podle kterého může společné jmění vzniknout jen mezi manžely. Partneři však mohou být podílovými spoluvlastníky dle 137 an. OZ. Společné jmění manželů nelze v současnosti chápat jako druh spoluvlastnictví existující vedle spoluvlastnictví podílového. 9 V rámci společného jmění manželů neexistují spoluvlastnické podíly, a to především s ohledem na skutečnost, že společné jmění se týká i jiných práv než jen práva vlastnického. Manželé jsou spoluvlastníky společných věcí, nicméně jde o spoluvlastnictví uvnitř rodinného společenství, v rámci kterého není jakékoliv vymezování podílů na společné věci na místě. Z hlediska modifikace obecné úpravy závazkového práva se jedná zejména o omezení týkající se kupní smlouvy a darovací smlouvy. Další významnou modifikaci v této oblasti zakotvuje i 114 OZ, dle kterého u pohledávek a závazků vzniklých mezi manžely promlčení ani nepočíná ani neběží (nejde-li o úroky či opětující se plnění). Pro společné jmění manželů obecně platí zásada rovnoprávnosti manželů a společná a 8 R 42/1972: Každý z manželů má totiž vlastnické právo k celé věci, a to tak, že práva jednoho manžela jsou omezena stejnými právy druhého. 9 Takto bylo chápáno majetkové společenství manželů dle původního znění občanského zákoníku z roku 1964, kdy vedle podílového spoluvlastnictví existovalo bezpodílové spoluvlastnictví manželů. 7

13 stejná účast na nabývání práv. 10 S těmito zásadami je úzce spojena zásada ekonomické solidarity manželů. Toto pojetí nejlépe odpovídá dnešní realitě a překonává již zastaralý názor, dle kterého by měl být manžel z hlediska majetkových práv v manželství zvýhodněn. V řádném manželství se totiž oba manželé společně přičiňují o rozkvět rodiny, a to ať již jsou oba výdělečně činní, anebo když jeden manžel umožňuje tomu druhému ničím nerušený výkon výdělečné činnosti tím, že se stará o společnou domácnost a vychovává děti. Přičinění k rozkvětu rodiny tedy vždy nemusí (a někdy ani nemůže) mít finanční charakter. Na nabytí majetku má zásluhu nejen ten, kdo přímo vydělává, nýbrž i ten, kdo s výdělkem hospodaří, dovede jím tak hospodárně hradit náklady na uspokojování potřeb rodiny, takže majetek rozmnožuje. Tuto zásluhu zákon odměňuje a hodnotí stanovením zásadní rovnosti podílů obou manželů na jmění patřícím do zákonného společenství. Uskutečňuje se tak požadavek skutečné, materiální rovnosti manželů. 11 Právní úprava vycházející z těchto zásad pak manželský svazek upevňuje a neodrazuje občany od uzavření manželství. Výše uvedené zásady se odrážejí například v 19 odst. 2 ZoR, podle kterého poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a o děti. Uzavření manželství má však významný dopad i do jiných oblastí než jen do oblasti majetkového společenství manželů. Se vznikem manželství je spojen vznik společného nájmu bytu manželů, stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství ( 704 odst. 1 OZ) a zařazení manžela do I. dědické skupiny v případě úmrtí manžela ( 473 odst. 1 OZ). Významné jsou i otázky statusové, jako je například získání statusu osoby blízké ( 116 OZ). Z práva veřejného jsou důležité zejména dopady do oblasti daňového práva (např. sleva na dani na manžela). BOX č. 1: Společné jmění manželů v novém občanském zákoníku V novém občanském zákoníku [zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "NOZ")] dochází k zásadní změně z hlediska systematického zařazení problematiky společného jmění manželů. Nově bude tato problematika upravena v části druhé (Rodinné právo), hlavě I (Manželství), a to v dílu 4 (Povinnosti a práva manželů) a v dílu 5 (Zánik manželství). Díl 4 obsahuje oddíl 1 nazvaný Obecná ustanovení ( NOZ), který kromě obecných zásad obsahuje výklad některých nových pojmů (např. obvyklé vybavení rodinné 10 Dnes je tato zásada zakotvena v ustanovení 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZoR"), dle kterého mají muž a žena v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Tato zásada ale neplatila vždy. Například dle 1237 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský (dále jen "OZO") bylo poskytováno více práv muži jakožto tvůrci hodnot vytvořených za trvání manželství. 11 Blažke, J.: Majetkové právo manželské. Orbis, Praha 1953, s

14 domácnosti) a oddíl 2 nazvaný Manželské majetkové právo ( NOZ). Některé další otázky týkající se vypořádání společného jmění manželů jsou zařazeny v dílu 5, oddílu 3 nazvaném Následky zániku manželství, a to zejména v ustanoveních NOZ. Došlo tak k opětovnému zařazení manželského majetkového práva do oblasti práva rodinného (srov. zákon č. 265/1949 Sb., zákon o právu rodinném). Celkově je právní úprava této problematiky jakousi syntézou dosud platného zákona o rodině a občanského zákoníku, která je výrazně doplněna mnoha závěry, ke kterým dospěla judikatura. Majetkové společenství manželů dostálo v novém občanském zákoníku dvou významných změn. První zásadní změnou je možnost smluvně nahradit režim společného jmění manželů režimem oddělených jmění ( NOZ). Druhou výraznou změnou je možnost zrušení společného jmění manželů za trvání manželství soudem na návrh některého z manželů. Další změny, které se dotýkají vypořádání společného jmění manželů, jsou podrobněji rozebrány v příslušných boxech v níže uvedených kapitolách. 1.3 Historický exkurz Historický výklad o vývoji majetkového společenství manželů na našem území začneme právní úpravou v obecném zákoníku občanském (zákon č. 946/1811 Sb. z. s.). Tehdejší úprava vycházela z odděleného majetkového režimu manželů. Každý z manželů tak nabýval věci výhradně pro sebe. 12 V souladu s tímto režimem pak byla možnost převodu vlastnictví mezi manžely. Nerovné postavení muže a ženy v manželství však bylo zakotveno již v samotném textu zákona. 13 Žena měla podle tehdejších společenských konvencí uspokojovat pouze běžné potřeby domácnosti (tj. menší nákupy, nikoliv však již například nákup nábytku), zbylé záležitosti měl na starosti muž. Výrazným projevem nerovnosti muže a ženy v manželství byla tzv. mucianská presumpce ( 1237 OZO), kdy v případě pochybností o tom, komu věc patří, platilo, že věc patří muži, jestliže žena neprokázala, že věc nabyla ona sama. Nerovnoprávnost se však netýkala pouze sféry majetkové, ale i sféry statusové postavení otce rodiny a jeho otcovská moc ve smyslu 147 OZO totiž do jisté míry připomínaly postavení patris familias ve starém Římě. Oddělený majetkový režim však nebyl jediným možným řešením pro úpravu majetkových vztahů mezi manžely. Manželé totiž spolu mohli smluvně uzavřít tzv. společenství stat OZO: Neučinili-li manželé zvláštní úmluvy o upotřebení svého jmění, podrží každý manžel své dřívější vlastnické právo a druhý nemá nároku na to, co každá strana během manželství získá a jakýmkoli způsobem dostane OZO: Muž je hlava rodiny. V této vlastnosti přísluší mu obzvláště právo vésti domácnost; náleží mu však také závazek, aby poskytoval manželce podle svého jmění slušnou výživu a zastupoval ji ve všech případnostech. 9

15 ků ( 1233 an. OZO), ve kterém si mezi sebou mohli ujednat, na který majetek se bude tato smlouva vztahovat. Předmětem smlouvy mohlo být i budoucí jmění, tedy majetek nabytý za trvání manželství. V případě zařazení nemovitosti do společenství statků se zapsala tato skutečnost do pozemkových knih, čímž vzniklo druhému manželovi věcné právo na polovinu nemovitosti ( 1236 OZO). Hlavním smyslem tohoto institutu bylo pořízení pro případ smrti manžela, na základě kterého měl pozůstalý manžel nárok na polovinu majetku zařazeného do společenství statků (v případě nemovitých věcí nabýval pozůstalý manžel ihned polovinu nemovitosti). Společenství statků muselo být uzavřeno formou notářského zápisu. Až do přijetí zákona o právu rodinném (zákon č. 265/1949 Sb.) platila v Čechách a na Slovensku rozdílná právní úprava majetkového společenství manželů. Slovenská právní úprava vycházela z uherského obyčejového práva a měla podobu tzv. koakvizice. 14 Rozlišoval se tak majetek výlučný a majetek společně nabytý (koakvizice, coacquisitio coniugum). Do výlučného majetku patřilo vše, co bylo nabyto před uzavřením manželství, majetek získaný dědictvím nebo darem za trvání manželství a dále věci podle svého účelu sloužící jen jednomu z manželů. Dle zvykového práva však výlučný majetek manželky spravoval manžel. Do koakvizice spadal především majetek získaný prací a společné úspory, popř. i to, o čem se mezi sebou manželé dohodli. Každý z manželů pak nakládal se svou částí koakvizice sám a oba manželé nakládali společně s tou částí, kterou nabyli společně. Volné nakládání s majetkem spadajícím do koakvizice bylo možné pouze za předpokladu, že se jednalo o nakládání hospodárné. Institut koakvizice velmi významně ovlivnil další vývoj právní úpravy majetkového společenství manželů a do právní úpravy společného jmění manželů se promítá i dodnes. V další etapě historického vývoje občanského práva bylo z občanského zákoníku vyděleno právo rodinné, kdy vznikl samostatný zákon o právu rodinném (zákon č. 265/1949 Sb.), který nabyl účinnosti dne Z občanského zákoníku byla vyčleněna i právní úprava manželských majetkových vztahů, které byly označeny jako tzv. zákonné společenství majetkové ( ZoPR). Právní úprava vycházela z výše popsané koakvizice. Zákon tak upravoval společný majetek manželů, do kterého spadaly tzv. získané majetky ( 22 odst. 2 ZoPR), tedy majetek nabytý za trvání manželství (s výjimkou majetku získaného dědictvím či darem a majetku sloužícího k osobním potřebám nebo k výkonu povolání). Obvyklou správu tohoto majetku mohl provádět každý z manželů sám; jestliže však šlo o správu majetku přesa- 14 Tato právní úprava se však nevztahovala na šlechtice a honoraciory (osoby, které nabývaly majetek na základě duševní činnosti vědy, umění či veřejného úřadu) zde panovala nerovnost manželů, kdy za hlavního nabyvatele byl považován muž. U takovýchto manželství se předpokládalo, že muž má na rozmnožení majetku podstatně vyšší zásluhy než žena. U "prostého lidu" byla úprava více rovnoprávná. 15 Tento zákon tak existoval nejprve vedle obecného zákoníku občanského z roku 1811, od pak tato úprava existovala vedle tzv. středního občanského zákoníku (zákon č. 141/1950 Sb.). 10

16 hující obvyklé meze, pak byl nutný souhlas druhého manžela. Právní úprava připouštěla změnu rozsahu zákonného společenství majetkového smlouvou ve formě notářského zápisu. Fakticky i právně již tedy byla plně akcentována zásada majetkové rovnoprávnosti muže a ženy v manželství, i když některá výkladová stanoviska zněla stále ve prospěch muže. 16 Dnešní občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.), který nabyl účinnosti dne , obsahoval na rozdíl od dřívějšího pojetí kogentní právní úpravu, bylo tedy prakticky nemožné odchýlit se od textu zákona. Došlo tak opět k zařazení problematiky manželského majetkového práva do občanského zákoníku, kde byly tyto otázky upraveny v OZ jako tzv. bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Koncepce bezpodílového spoluvlastnictví byla zvolena především proto, že toto právně jednotné a nedělitelné společenství po majetkové stránce nejvýrazněji vyjadřuje trvalý životní svazek obou manželů a jejich postavení v manželství, v němž muž i žena jak ve vztahu k sobě, tak ve vztahu k dětem mají stejná práva a stejné povinnosti. 17 Pro bezpodílové spoluvlastnictví manželů (na rozdíl od spoluvlastnictví podílového) bylo typické, že nebyl nijak zvlášť vyjádřen podíl na společné věci to ani nebylo potřeba, jelikož pro účely manželského soužití nebylo takovéto vymezení účelné. Pohledávky a dluhy do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nepatřily. Vedle společného majetku existoval i majetek oddělený, kdy vlastníkem takovýchto věcí byl pouze jeden z manželů. Kromě věcí nabytých před uzavřením manželství se jednalo i o věci získané dědictvím nebo darem a věci, které podle své povahy sloužily osobní potřebě či výkonu povolání jen jednoho z manželů. Současný občanský zákoník byl v oblasti manželského majetkového práva několikrát novelizován. První změnu přinesl zákon č. 131/1982 Sb., který doplnil do 149 OZ odstavec čtvrtý, a to ustanovení o nevyvratitelné právní domněnce týkající se vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jestliže jej do určité doby neprovedli sami manželé. Vedle toho byl tímto zákonem zaveden i institut relativní neplatnosti právních úkonů ( 40a OZ), na základě kterého mohli manželé disponovat se společnými věcmi i v souvislosti s nikoliv běžnými záležitostmi (ve smyslu 145 odst. 1 OZ), aniž by takováto dispozice byla již od počátku stižena neplatností. Další změny způsobila novelizace provedená zákonem č. 509/1991 Sb. Došlo k rozšíření pojmu výlučného majetku v 143 OZ, kdy do tohoto majetku spadaly i věci vydané v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů. Dále byla odstraněna přílišná kogentnost právní úpravy zařazením nového ustanovení 143a OZ, které umožnilo doho- 16 Jednalo se například o situaci, kdy manžel mohl určit, který majetek potřebuje pro sebe a své povolání, zatímco žena toto právo neměla. 17 Kratochvíl, Z. a kol.: Nové občanské právo. Orbis, Praha 1965, s

17 dou sepsanou formou notářského zápisu rozšířit či zúžit zákonem stanovený rozsah bezpodílového spoluvlastnictví. Rozkvět podnikatelské činnosti v souvislosti se změnou politického režimu se odrazil i do oblasti majetkového společenství manželů, kdy došlo k zařazení 148a OZ. Novelizace provedená zákonem č. 264/1992 Sb. zařadila do občanského zákoníku 149a OZ, který požadoval písemnou formu pro dohody mezi manžely týkající se nemovitostí. Nejvýznamnější změna občanského zákoníku z hlediska dopadu do právní úpravy majetkového společenství manželů byla provedena zákonem č. 91/1998 Sb., který nabyl účinnosti dne Institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů byl nahrazen institutem společného jmění manželů. Společné jmění manželů již není zákonodárcem označeno jako forma spoluvlastnictví, která existuje vedle spoluvlastnictví podílového. Hlavním důvodem je především skutečnost, že předmětem společného jmění manželů nejsou pouze věci a práva, ale nově i závazky, které vznikly za trvání manželství (s určitými výjimkami). 18 Na rozdíl od dřívější právní úpravy je do společného jmění manželů zařazena i kategorie věcí, které slouží k výkonu povolání jednoho z manželů. Tato novelizace také zavedla tzv. předmanželské smlouvy, ve kterých si mohou muž a žena před uzavřením manželství smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy ( 143a odst. 3 OZ). Dále je zakotvena vyvratitelná právní domněnka, podle které se má za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů ( 144 OZ). Tímto ustanovením lze dokumentovat obrovský posun v otázce rovnoprávnosti manželů [srov. s problematikou mucianské presumpce dle 1237 OZO (viz výše)]. Celkově lze říci, že i přes zdánlivou podobnost bezpodílového spoluvlastnictví manželů a společného jmění manželů jsou zde značné rozdíly: Jedná se o dva rozdílné instituty, a to pojmenováním, předmětem (včetně možnosti jeho modifikací i před uzavřením manželství), rozsahem i obsahem, i zánikem. 19 S institutem bezpodílového spoluvlastnictví manželů však musí být dobrý právník i v dnešní době dokonale obeznámen, neboť není výjimkou, že se s ním v současné soudní i notářské praxi stále setkáváme. 18 Zahrnutí závazků do společného jmění manželů bylo reakcí na zhoršující se situaci v ČR, kdy rostoucí zadluženost českých domácností musela být zohledněna i v právní úpravě společného jmění manželů. 19 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 1803/

18 2. Zánik společného jmění manželů 2.1 Zánik společného jmění manželů v souvislosti se zánikem manželství Existence společného jmění manželů je v zásadě vázána na trvání manželství, neboť podle 149 odst. 1 OZ zaniká společné jmění manželů zánikem manželství. Manželství může zaniknout buď smrtí jednoho z manželů (resp. jeho prohlášením za mrtvého), nebo rozvodem. Smrt jednoho z manželů je právní událost, se kterou je spojen zánik manželství a tedy i zánik společného jmění manželů. V případě, že dojde ke společné smrti obou manželů (např. při autohavárii), zkoumá se, který z manželů zemřel dříve. Společné jmění manželů pak zaniká již smrtí prvního manžela, přičemž se po něm projedná dědictví, v rámci kterého se vypořádá i společné jmění manželů. Teprve poté se projedná dědictví i po druhém zemřelém manželovi, v rámci kterého se již žádné vypořádání společného jmění manželů neprovádí. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, tj. prohlídkou těla zemřelého ( 84 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách), soud dotyčnou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jiným způsobem. Za mrtvou prohlásí soud také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije ( 7 odst. 2 OZ). Prohlášení za mrtvého se provádí podle ustanovení, která upravují ediktální řízení o prohlášení za mrtvého [ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ")]. Pro vypořádání společného jmění manželů je pak rozhodný den právní moci rozhodnutí o prohlášení za mrtvého ( 22 odst. 1 ZoR), nikoliv den, který byl stanoven jako den smrti (popř. den, který dotyčná osoba nepřežila). 20 V případě, že dojde ke zrušení rozhodnutí o prohlášení za mrtvého (například proto, že se po několika letech nalezne dlouhodobě nezvěstný manžel), pak se manželství obnovuje pouze tehdy, jestliže druhý manžel dosud neuzavřel manželství jiné ( 22 odst. 2 ZoR). Současně pak dochází i k obnovení společného jmění manželů, přičemž s ohledem na povahu věci se jedná o obnovu ex tunc. Na situaci by se tedy hledělo tak, jako by k prohlášení za mrtvého vůbec nedošlo, a proto by trvalo i společné jmění manželů. Jestliže manželství zanikne rozvodem, pak den rozhodný pro vypořádání společného jmění manželů je den právní moci rozsudku, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí. Proti rozsudku není přípustná žaloba na obnovu řízení [ 230 odst. 1 písm. a) OSŘ]. 20 Pokud tedy například byl rozhodnutím ze dne stanoven den smrti na a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , pak pro vypořádání společného jmění manželů bude rozhodný stav ke dni , kdy manželství zaniká. 13

19 2.2 Zánik společného jmění manželů za trvání manželství Kromě případů vymezených v 149 odst. 1 OZ existují i případy, kdy manželství sice trvá, ale společné jmění manželů zaniká. Jedná se o dva případy: výrok trestního soudu o propadnutí majetku jednoho z manželů a prohlášení konkursu na majetek jednoho z manželů. Dřívější právní úprava znala i jiné způsoby zániku majetkového společenství manželů za trvání manželství. Tak například dle 25 odst. 2 ZoPR, zanikalo zákonné majetkové společenství zbavením svéprávnosti jednoho z manželů. I současný občanský zákoník umožňoval před novelizací provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. zrušit bezpodílové spoluvlastnictví manželů za trvání manželství, a to rozhodnutím soudu podle 148 odst. 2 OZ. Bezpodílové spoluvlastnictví manželů bylo možné zrušit pouze ze závažných důvodů, zejména jestliže by další trvání bezpodílového spoluvlastnictví odporovalo pravidlům socialistického soužití (tj. dnešním dobrým mravům). Novelizace provedená zákonem č. 509/1991 Sb. dále umožnila v 148a odst. 2 OZ zrušit bezpodílové spoluvlastnictví manželů rozhodnutím soudu, jestliže jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Výrokem trestního soudu o propadnutí majetku společné jmění manželů zaniká [ 66 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "TZ")]. Společné jmění manželů pak zaniká dnem právní moci daného výroku. Odsouzený manžel je zbaven práva nakládat s majetkem ve společném jmění manželů, neboť dle 66 odst. 5 TZ připadá propadlý majetek státu. Společné jmění manželů zaniká i v případě, kdy soud uloží trest částečného propadnutí majetku. Trest propadnutí majetku může soud uložit jen v případech vymezených v 66 odst. 1 TZ, tj. odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu nebo odsuzuje-li jej za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Soud v tomto případě rozhoduje s ohledem na poměry pachatele a okolnosti spáchaného trestného činu. Kromě výše uvedených případů lze uložit trest propadnutí majetku i tehdy, jestliže trestní zákoník uložení tohoto trestu výslovně dovoluje ( 66 odst. 2 TZ). Trest propadnutí majetku se vztahuje na veškerý majetek, který je ve vlastnictví odsouzeného ke dni, kdy výrok trestního soudu o propadnutí majetku nabyl právní moci (jedná se tedy o veškerý výlučný majetek odsouzeného a příslušnou část společného jmění manželů, která mu připadne po vypořádání). K tomuto datu se také provádí vypořádání společného jmění manželů. Trest propadnutí majetku se naopak nevztahuje na prostředky či věci, které jsou nezbytně potřebné k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat ( 66 odst. 3 TZ). Odsouzený manžel tak k výše uvedenému dni přestává vykonávat svá práva ze společ- 14

20 ného jmění manželů a na jeho místo nastupuje stát zastoupený Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových ( 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů). Dohodu o vypořádání společného jmění manželů s druhým manželem pak za odsouzeného uzavírá tento orgán. Společné jmění manželů může za trvání manželství zaniknout také prohlášením konkursu na majetek jednoho z manželů [ 268 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "InsZ")]. K zániku společného jmění manželů dochází dnem, kdy bylo rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek manžela zveřejněno v insolvenčním rejstříku ( 89 odst. 1 InsZ). Po prohlášení konkursu na majetek manžela se provede vypořádání společného jmění manželů [ 268 odst. 2 písm. a) InsZ]. Problematika zániku a vypořádání společného jmění manželů podle insolvenčního zákona je blíže rozebrána v kapitole 5. Zánik a vypořádání SJM podle insolvenčního zákona. Společné jmění manželů, které zaniklo za trvání manželství, může být obnoveno pouze rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů ( 151 OZ). To znamená, že poté, co společné jmění manželů zanikne za trvání manželství, lze jej obnovit pouze způsobem dle 151 OZ. Není tedy možné přijmout výklad, podle kterého vzniká jakási "druhá etapa" společného jmění manželů, která má svůj počátek například ve výroku trestního soudu o propadnutí majetku jednoho z manželů. 21 Zákon neuvádí konkrétní důvody, pro které lze společné jmění manželů obnovit, nicméně lze říci, že soud by měl návrhu vyhovět, pokud již nebudou existovat důvody, které vedly k zániku společného jmění manželů a toto obnovení nebude ani v rozporu se zájmy druhého manžela ani v rozporu s dobrými mravy. Další podmínkou pro obnovení společného jmění manželů je i to, že zaniklé společné jmění manželů již bylo vypořádáno. 22 Obnovení společného jmění manželů nastává právní mocí rozsudku o obnovení společného jmění manželů, a to s účinky ex nunc. 23 Stav v době od zániku společného jmění manželů až do jeho obnovení má svá zvláštní specifika manželství sice trvá, majetkové společenství manželů však nikoliv. Majetkové otázky v tomto období nelze řešit dle 853 OZ, tj. analogií podle zásad upravujících společné jmění manželů. V tomto období existuje pouze výlučné vlastnické právo každého z manželů, 21 R 42/1972: Občanský zákoník, který vylučuje možnost zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů dohodou, nepřipouští ani možnost dohody manželů o jeho obnovení. Obnovení zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví je možné jenom rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů ( 151 o. z.). Toto rozhodnutí působí ex nunc, takže se vztahuje jenom na to, co bylo nabyto ( 143 o. z.) po právní moci tohoto rozhodnutí, nevztahuje se však na majetek dříve nabytý. 22 Holub, M., Bičovský, J., Pokorný, M.: Společné jmění manželů. Linde, Praha 2009, s R 42/1972: Toto rozhodnutí působí ex nunc, takže se vztahuje jenom na to, co bylo nabyto ( 143 o. z.) po právní moci tohoto rozhodnutí, nevztahuje se však na majetek dříve nabytý. 15

21 popř. podílové spoluvlastnictví manželů. Každý z manželů tedy nabývá majetek vlastním jménem a sám pro sebe, popř. jej nabývají oba manželé najednou do podílového spoluvlastnictví. Zánik majetkového společenství manželů však nemá vliv na trvání rodinných povinností včetně vzájemné výživy a jiných vyživovacích povinností (např. vyživovací povinnosti k dětem). 2.3 Hospodaření s majetkem od zániku do vypořádání SJM Období, ve kterém společné jmění manželů již zaniklo, ale dosud nebylo vypořádáno, může být v praxi poměrně dlouhé (tato situace nejčastěji vzniká v případě, kdy již byl podán soudu návrh na vypořádání společného jmění manželů a řízení se protahuje). Proto tedy vzniká otázka, jak si počínat v této situaci, která není zákonem výslovně upravena. V tomto případě je nutné postupovat dle 853 OZ. Podle tohoto ustanovení lze použít ustanovení občanského zákoníku, která upravují vztahy obsahem i účelem nejbližší. Proto se tedy právní vztahy týkající se zaniklého, ale dosud nevypořádaného společného jmění manželů budou řídit ustanoveními o společném jmění manželů. Musíme však mít na stále paměti, že společné jmění manželů již zaniklo, což hraje významnou roli při použití těchto ustanovení. Do zaniklého společného jmění manželů budou připadat i další přírůstky či výnosy ze společného majetku. Může se jednat například o úroky z běžného účtu, který je součástí společného jmění manželů, finanční částky plynoucí z pronájmu bytu, který je součástí společného jmění manželů atd. Do zaniklého společného jmění dále připadnou i peněžní ekvivalenty věcí ze společného jmění manželů (např. peníze získané prodejem nemovitosti či peníze získané jako pojistné plnění při realizaci pojistné události). Zaniklé společné jmění manželů se tedy v zásadě nerozšiřuje, nicméně je možné, aby se zvýšilo přírůstkem nebo aby se změnilo v souvislosti s určitými ekonomickými událostmi (např. nákup či prodej). Drtivá většina případů rozmnožení majetku bývalých manželů tedy bude již jejich výlučným majetkem (např. mzda, sociální dávka či výhra v loterii). Mezi bývalými manžely může vzniknout podílové spoluvlastnictví. V období od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání užívají oba bývalí manželé majetek v zaniklém společném jmění manželů společně ( 145 odst. 1 OZ per analogiam). 24 To platí nejen pro spotřebu takovýchto věcí, ale i pro jejich údržbu. K údržbě by se tedy mělo používat především společných prostředků (např. společného běžného účtu). Pokud 24 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 22 Cdo 2263/2004: O jiném postupu by bylo možno uvažovat jen v případě, že účastníci by měli ve společném jmění anebo ve vlastnictví dvě věci sloužící alespoň přibližně rovnocenně stejnému účelu (např. dva byty). Pokud tomu tak není, nemůže v souladu s dosavadní judikaturou týkající se bezpodílového spoluvlastnictví jeden z bývalých účastníků společného jmění manželů zcela vyloučit z užívání věci, která dosud nebyla po zániku společného jmění vypořádána. 16

22 však některý z manželů užívá společnou věc sám, pak je povinen financovat provoz a údržbu z vlastních zdrojů. Problematická může být v praxi otázka obvyklé, resp. nikoliv obvyklé správy majetku v zaniklém společném jmění manželů dle 145 odst. 2 OZ. Z tohoto hlediska je nutné sledovat především okolnosti, za kterých došlo k zániku společného jmění manželů a v závislosti na tom posuzovat, zda byl dán souhlas bývalého manžela k nakládání s majetkem. Jestliže se bude bývalý manžel dovolávat neplatnosti takovéhoto úkonu, využívá svého práva dle 40a OZ (jedná se o relativní neplatnost právního úkonu). Případné spory mezi bývalými manžely by řešil soud na návrh jednoho z bývalých manželů. V období od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání panuje mezi bývalými manžely určitá nejistota pokud bývalí manželé nejsou schopni se dohodnout, neví, komu co v budoucnu připadne na základě rozhodnutí soudu. V praxi se pak může jednat o velmi komplikované spory. Je proto v zájmu obou bývalých manželů, ale i dalších rodinných příslušníků spor co nejrychleji, rozumně a se vzájemným respektem urovnat dohodou, neboť tyto spory mohou mnohdy vést až k šikanózním výkonům práv. Takováto dohoda má jistě svůj význam i tehdy, pokud by se jednalo pouze o dílčí věci spadající do společného jmění manželů. Občanské právo sice má k dispozici nástroje, které mohou tento spor urovnat, nicméně na prvním místě by měla být vždy dohoda obou bývalých manželů, přičemž by zde měl být brán zřetel i na ostatní rodinné příslušníky (především děti). BOX č. 2: Zánik společného jmění manželů v novém občanském zákoníku Nejvýznamnější změnou, kterou přinese nový občanský zákoník v rámci této problematiky, je možnost zrušení společného jmění manželů za trvání manželství soudem na návrh některého z manželů. Soud společné jmění manželů zruší na návrh některého z manželů, existuje-li pro to závažný důvod ( 724 odst. 1 NOZ). Pro pojem závažný důvod stanoví zákon demonstrativní výčet uvedený v 724 odst. 2 NOZ. Takovýmto závažným důvodem je vždy skutečnost, že: - manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželovi, - manžela lze považovat za marnotratného, - manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Závažným důvodem může být i to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. Bude tedy otázkou rozhodovací praxe, co vše ještě bude možno považovat za závažný důvod ve smyslu 724 odst. 1 NOZ a co již nikoliv. Lze však 17

23 říci, že tento závažný důvod by se měl vždy přímo dotýkat majetku ve společném jmění manželů s ohledem na podstupovaná rizika, a to v takové míře, že je ohrožena budoucí existence společného jmění manželů. Dovolím si zde proto upozornit na neurčitost některých použitých pojmů v 724 odst. 2 NOZ. Judikatura zde bude muset jistě vysvětlit, kdy již lze manžela považovat za marnotratného. Dále je problematické, co se rozumí pod pojmem nepřiměřená rizika. Zákonodárce měl zřejmě na mysli podstupování nepřiměřených rizik ve vztahu k majetku (např. manžel je hazardní hráč či investor na kapitálovém trhu s výrazným sklonem k riziku), lze si však jistě představit i podstupování jiných nepřiměřených rizik (např. manžel je kaskadér či profesionální sportovec a denně "hazarduje" se svým zdravím). Bude i v tomto případě možné zrušit společné jmění manželů? Vzhledem k tomu, že se jedná o vysoce závažnou otázku, formulace zákona by zde měla být více konkrétní. Poté, co soud společné jmění manželů zruší, je přípustná jeho případná obnova ( 726 odst. 1 NOZ), a to zejména pokud pominou důvody zrušení společného jmění manželů. Co se týče obnovy společného jmění manželů, které zaniklo na základě zákona (tedy insolvenčního zákona nebo trestního zákoníku), tato obnova bude možná jen tehdy, bude-li to v zájmu obou manželů ( 726 odst. 2 NOZ). Pozitivně lze hodnotit nově zařazené ustanovení, které se týká hospodaření s majetkem v období od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání, podle kterého se pro tuto problematiku přiměřeně použijí ustanovení o společném jmění manželů ( 736 NOZ). Doposud je tato situace řešena poněkud neprakticky, a to využitím analogie dle 853 OZ. 18