Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Výskyt a původ abnormálních barevných forem kachny divoké (Anas platyrhynchos) Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Vypracovala: Štěpánka Boleslavová Brno 2012

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výskyt a původ abnormálních barevných forem kachny divoké (Anas platyrhynchos) vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne... podpis autora......

4 PODĚKOVÁNÍ Úvodem bych ráda poděkovala prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za odbornou pomoc při zpracovávání mé bakalářské práce. Dále děkuji Doc. RNDr. Karlu Hudcovi, DrSc. a RNDr. Josefu Chytilovi za poskytnutí důležitých informací a rad, které mi pomohly dokončit moji bakalářskou práci.

5 ABSTRAKT Výskyt a původ abnormálních barevných forem kachny divoké (Anas platyrhynchos) Cílem práce bylo zpracovat literární rešerši, zaměřenou na biologii, výskyt, rozšíření, význam a domestikaci kachny divoké (Anas platyrhynchos). Praktickou částí práce bylo analyzovat příčiny vzniku abnormálních barevných odchylek a vyhodnotit jejich výskyt na vybraných lokalitách. Kachny divoké jsem pozorovala ve městě Brně na místech s velkou koncentrací kachen v zimních obdobích 2010/2011 a 2011/2012 od prosince do března na 7 shromaždištích. Shromaždiště jsou dobře dostupná městskou hromadnou dopravou, kachny divoké jsou zvyklé na přikrmování od lidí a většinou se odváží i na břeh. Z pozorování na daném území jsem zjistila přítomnost 16 exemplářů s odlišným zbarvením opeření, zobáku a nohou. Abnormální jedinci se vyznačovali velkou různorodostí od celoplášťového tmavého zbarvení s bílou hrudí až po jedince, kteří se vyznačovali jen jemnými odchylkami v opeření. Klíčová slova: kachna divoká (Anas platyrhynchos), biologie, výskyt, rozšíření, domestikace, abnormální zbarvení ABSTRACT The occurrence and origin of unusually coloured Mallards (Anas platyrhynchos) Aim of this study was to develop a literature search, focusing on biology, occurrence, distribution, importance and domestication of mallard (Anas platyrhynchos). The practical part of this work was to analyze the causes of abnormal color variations and to evaluate their presence in selected locations. I watched the mallard in the city of Brno in places with large concentrations of mallards in the winter periods 2010/2011 and 2011/2012 from December to March at 7 collection points. Congregation places are easily accessible by public transport, mallard are used to feeding from humans and most adventures on shore. From the observation in the territory, I found the presence of 16 specimens with different colored plumage, beak and feet. Abnormal individuals are characterized by great diversity of jacketed dark color with white chest up to the individual, which saw only subtle variations in plumage. Key words: Mallards, biology, occurrence, distribution, domestication, unusual colouring

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Vrubozobí Rozdělení a druhy kachen Anas platyrhynchos Linnaeus, Popis Geografická variabilita Prostředí Hnízdění Potrava Výskyt v ČR Domestikace Význam Barva ptačího opeření Abnormální zbarvení kachen divokých MATERIÁL A METODIKA VÝSLEDKY A DISKUSE Výskyt abnormálně zbarvených jedinců na řece Svratce v Brně Celkové zhodnocení ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ... 46

7 1 ÚVOD Kachny divoké se vyskytují na celém území České republiky skoro na každé vodní ploše. Pro někoho je to nezajímavý vodní pták, kterého si ani nevšimne, bere je jako samozřejmost. Někdo si kachnu umí představit jen na talíři a někdo je pravidelně chodí krmit na břeh rybníka nebo řeky. Kachny už neodmyslitelně patří do naší přírody. Patří do našeho každodenního života ve městech hlavně v zimních měsících. Přijdou se na ně podívat maminky s dětmi i staří lidé v důchodu. Když jsem poprvé uslyšela název mé bakalářské práce, hned mě tahle tématika zaujala. Byla jsem moc zvědavá, co svým pozorováním zjistím. Zaujalo mě to patrně proto, že do té doby jsem si myslela, ostatně jako většina lidí, že kachny se barevně nijak neodlišují, že jsou všechny stejné. Nenapadlo mě pozorovat jejich barevné variace. O tuto problematiku se zajímají ornitologové v České republice i v zahraničí. Pokud si zadáme do internetového vyhledávače heslo hybrid mallard najde nám to spoustu obrázků s barevně odlišnými kachnami. U nás jsou snahy ornitologů a pozorovatelů udělat v barevných odchylkách u kachen vyskytující se na území České republiky systém. Je to velice obtížný úkol, protože každá barevná anomálie je individuální a rozdělit je do skupin je velmi těžké. O původu vzniku barevných odchylek u kachen divokých můžeme jen polemizovat. Příčin může být několik. Anomálie mohou být způsobeny genetickou mutací, křížením s jinými divokými nebo domácími druhy kachen, nebo jsou drobné odchylky způsobené přepeřováním. 7

8 2 CÍL PRÁCE Cíle práce měly částečně rešeršně-literární a částečně praktický charakter a podle toho je možné je rozdělit do následujících tří bodů: - shromáždit dostupné informace o biologii, výskytu, rozšíření, procesu domestikace a významu kachny divoké (Anas platyrhynchos), - shromáždit informace o výskytu abnormálních barevných odchylek tohoto druhu a analyzovat možné příčiny jejich vzniku, - provést terénní šetření na vybraných lokalitách na území města Brna a vyhodnotit výskyt barevných odchylek. 8

9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vrubozobí Řád vrubozobí (Anseriformes) je tvořen dvěmi čeleděmi a 152 druhy (Bejček, Šťastný, 1999). Je to různorodá skupina ptáků střední až značné velikosti. Mezi nejmenší patří čírka obecná a největším druhem je labuť velká (Hudec a kol., 1994). Společnými znaky jsou velké plovací blány natažené mezi třemi předními prsty krátkých nohou (Bejček, Šťastný, 1999). Vyznačují se protáhlým krkem, krátkým ocasem a hlavou z boku zploštělou, takže oči jsou namířené do stran (Hudec a kol., 1994). Silný zobák je pokrytý měkkou kůží a na jeho přední části je zvláštní tvrdá rohová destička, tzv. nehet. Na bočních stranách zobáku jsou řady rohovitých vroubků. Celkový tvar zobáku je přizpůsoben výživě. U filtrujících kachen je shora zploštělý (Hudec a kol., 1994). Obrysové peří je husté a přiléhavé, na krku a hlavě velmi krátké. Pod obrysovým peřím je, hlavně na břišní straně těla, hustý porost měkkého prachového peří. Celé tělo vrubozobých je prachovým peřím dobře obalené a tím izolované před chladnou vodou (Hudec a kol., 1994). Peří je nesmáčivé také díky voskovitým výměškům silně vyvinuté kostrční žlázy (Bejček, Šťastný, 1999). Pera nemají vyvinutý paosten. Křídla vrubozobých jsou středně dlouhá, mají silně vyvinutých a zašpičatělých ručních letek. Složená křídla jsou zápěstním ohbím ukryta pod krycím peřím v tzv. křídelních příkrytech (ochrana před smáčením). Rýdovacích per je a vytvářejí většinou krátký ocas (Hudec a kol., 1994). U mnoha druhů je dobře vyvinut pohlavní dimorfismus. Samci jsou obvykle barevnější než samice, které mají za úkol povinnosti spojené s inkubací vajec i voděním mláďat (Bejček, Šťastný, 1999). Časté jsou rozdíly i v hlasových projevech a u všech vrubozobých jsou samci většinou o něco větší než samice. U plovavých kachen (Anatini) bývá v loketní peruti vytvořeno z distálních částí letek a přilehlých svrchních krovek pestré, často kovově zbarvené a bíle lemované pole, tzv. zrcadlo. Je to mezidruhový rozpoznávací znak a slouží jako významné signální zařízení. Mláďata svůj hustý prach ztrácejí ve 3 5 týdnech. Vrubozobí současně vyměňují letky při úplném pelichání, což způsobuje po nějakou dobu ztrátu schopnosti letu. Let vrubozobých je dokonalý. Mnoho vrubozobých vydává 9

10 během letu máváním křídel charakteristický svištivý zvuk. V letu drží krk natažený dopředu. Nedovedou létat plachtěním (Hudec a kol., 1994). Vrubozobí žijí hlavně na stojatých vodách, ale někteří se zdržují převážně na mořských březích. Na zemi se pohybují většinou obtížně, ale mnozí se dovedou na suchu pohybovat rychle a obratně (husy a čírky). Vejce jsou neskvrnitá a snůšky bývají početné (Hudec a kol., 1994). Na snůšku usedají až po snesení posledního vejce. Proto se mláďata líhnou prakticky najednou (Bejček, Šťastný, 1999). Vejce jsou kladena do hnízd v hustém úkrytu rostlin. Po nakladení si samice vytrhávají ze spodiny těla uvolněný prach a vytvoří z něj hustý věnec peří na okraji hnízda. Tímto prachovým peřím přikrývají vejce při opuštění hnízda. Mláďata jsou dobře vyvinutá a nekrmivá (Hudec a kol., 1994). Potrava vrubozobých je živočišného i rostlinného charakteru. Záleží na druhu. Potravu si většinou hledají i mimo vodní plochu na loukách a na polích s obilím. Většina masožravých forem se zmocňuje potravy potápěním. K tomu jsou také v různé míře adaptováni. Většina z potápivých kachen nehledají potravu příliš hluboko pod hladinou. Některé mořské druhy se ale mohou nořit do hloubek několika desítek metrů (Hudec a kol., 1994). Všechny druhy vyskytující se u nás jsou významnou lovnou zvěří. Loveckou efektivností zůstávají daleko za kurovitými ptáky, ale i tak odstřel v ČR tvoří ročně mnoho tisíců kusů (Hudec a kol., 1994). Významné druhy z hlediska množství úlovků a zužitkovatelné zvěřiny u nás jsou: kachna divoká (Anas platyrhynchos), polák velký (Aythya ferina), polák chocholačka (Aythya fuligula), lyska černá (Fulica atra), lokálně i husa velká (Anser anser), polní (Anser fabalis) a běločelá (Anser albifrons) (vyhláška 480/2002 Sb.). 3.2 Rozdělení a druhy kachen Druhy kachen rozdělujeme do tří skupin kachny plovavé, potápivé a morčáci neboli potapěči. Kachny plovavé mají malý ponor, podlouhlé tělo a ocas drží vysoko nad hladinou. Ponořují se jen do poloviny těla. Z vody vyletují prudce. Mezi kachny plovavé patří kachna divoká neboli březňačka, kopřivka obecná (Anas strepera), lžičák pestrý (Anas clypeata), čírka obecná (Anas crecca), čírka modrá (Anas querquedula), 10

11 hvízdák euroasijský (Anas penelope), ostralka štíhlá (Anas acuta) (Poruba, Rabšteinek, 2003). Nohy plovavých kachen jsou posazeny téměř uprostřed těla a trup je mírně šikmo vzpřímený nebo je nesen téměř vodorovně. Ve stopě je nejdelší střední prst a zadní prst je otištěn méně výrazně než u kachen potápivých (Bouchner, 1990). Kachny potápivé jsou ponořeny hlouběji, ocas mají na hladině a při vzletu jakoby běží po hladině. Potápějí se velmi dobře, ale jen na kratší dobu. Do této skupiny můžeme zařadit poláka velkého (Aythya ferina), poláka malého (Aythya nyroca), kaholku (Aythya marila), chocholačku (Aythya fuligula), zrzohlávku rudozobou (Netta rufina), hohola severního (Bucephala clangula) (Hromas a kol., 2008). Morčáci jsou typičtí potapěči. Vydrží dlouho pod hladinou. Od potápivých kachen se liší dlouhým, štíhlým zobákem s hákovitou špicí. Při plavání jsou značně ponořeni (Poruba, Rabšteinek, 2003). Do této skupiny řadíme morčáka velkého (Mergus merganser), morčáka prostředního (Mergus serrator), morčáka bílého (Mergus albellus), turpana černého (Melanitta nigra), turpana hnědého (Mellanita fusca) (Hromas a kol., 2008). 3.3 Anas platyrhynchos Linnaeus, 1758 V zoologické systematice řadíme divokou kachnu do řádu vrubozobých (Anseriformes), čeledi kachnovitých (Anatidae), podčeledi plovavých kachen a rodu kachen (Anas) (Hudec a kol., 1994) Popis Samec ve svatebním šatě má kovově zelenou hlavu, bílý proužek kolem krku a kaštanově hnědou hruď, tělo světle šedohnědé. Ocasní péra šedá, široce bíle lemovaná, dva prostřední páry jsou leskle fialově černé, stočené vzhůru ve známé kačírky. Zrcátko je fialovozelené, lesklé, bíle lemované. Zobák žlutozelený, nohy oranžově červené. Duhovka hnědá. Samice jsou menší, hnědé, nenápadně skvrnité. Zobák mají špinavě nahnědlý se žlutozelenými okraji čelistí a černými skvrnami. Prostý šat samců se podobá samici. Je však trochu tmavší (vrch hlavy, skoro černý hřbet), zrcátko živěji vybarvené. Šat mláďat je podobný šatu samic. Rozeznávání kachňat v 11

12 prachovém peří je velmi těžké. Stává se, že do hnízda jednoho druhu snese vejce kachna jiného druhu. Prachové peří kachňat je kombinací barvy žluté, olivově zelené, šedé, hnědé, někdy i černé. Bezpečně se od sebe dají rozlišit jen kachňata plovavých a potápivých kachen. Kachňata potápivých kachen mají tváře jednobarevné, světlé a temeno hlavy tmavé. Na zadním prstu mají širší kožovitý lem. Kachňata plovavých kachen mají přes oko vždy tmavý pruh. Ostatní poznáme podle vodící kachny (Hudec a kol., 1994). Kačer je o poznání větší než kachna. Křídlo je dlouhé až 29 cm, ocas až 10 cm a zobák až 6 cm. Dospělý kačer váží až 1,3 kg, kachna 1,1 kg (Červený a kol., 2003). Do letního peří kačer přepeřuje v červnu a červenci. Vyměňuje všechno peří najednou, včetně křídelních letek. Pak není schopen asi 3 6 týdnů letu. Kachna přepeřuje v červenci, v této době také nemůže létat. Druhé přepeřování (podzimní) probíhá od srpna do září. Tady kachny vyměňují jen drobné peří, tudíž mohou dobře létat (Poruba, Rabšteinek, 2003). Hlas: samice vydává známé káchání (podobné hlasu kachen domácích). Samci se ozývají přidušeným reb nebo hvízdavým fív (Hudec a kol., 1994). Obr. 1 Samec kachny divoké Obr. 2 Samice kachny divoké, Brno Bystrc, Brno Komárov, Geografická variabilita Kachna divoká se v několika poddruzích vyskytuje téměř po celé severní polokouli a to v Evropě, ve střední a severní Asii, Severní Americe s výjimkou severozápadu 12

13 a Grónska. Na ostatní místa na světě byla vysazena člověkem, protože se vyznačuje vysokou přizpůsobivostí na nejrůznější biotopy. Můžeme ji najít od mořských pobřeží až po velehory, na vodních tocích a stojatých vodách všeho druhu i jejich okolí. Celkový počet se odhaduje na více než miliónů jedinců. Trend početnosti je přitom u různých populací odlišný (Hudec a kol., 1994). Většinu areálu kachny divoké obývá kachna divoká holarktická (Anas platyrhynchos platyrhynchos), kterou známe i u nás. Na pobřeží Grónska hnízdí podobná, o něco větší k. d. grónská (A. p. conboschas). Další poddruhy obývají malá území v jižnějších šířkách západní polokoule a pronikají až do tropů. Jejich samci mají nevýrazný svatební šat a pro značnou odlišnost bývají někdy považovány za samostatné druhy. Jednotlivé formy jsou různě spojovány nebo řazeny ještě k dalším příbuzným druhům. Dvě tyto formy žijí na Havajských ostrovech (A. p. wyvilliana a A. p. laysanensis) a tři v Severní Americe k. d. mexická (A. p. diazi), k. d. floridská (A. p. fulvigula) a k. d. texaská (A. p. maculosa). Blízce příbuzná je severoamerická kachna tmavá (A. rubripes). Na Mariánských ostrovech žijící forma Anas oustaleti je dnes považována za hybridní populaci kachny divoké a místního poddruhu blízko příbuzného druhu Anas poecilorhyncha pelewensis. Další blízko příbuzný druh Anas melleri obývá Madagaskar (Hudec a kol., 1994) Prostředí Kachna divoká obývá nejčastěji vodní toky a stojaté vody všeho druhu a jejich blízká i vzdálenější okolí. V období hnízdění se vyskytuje na přírodních i umělých vodních nádržích a tocích všech velikostí, včetně periodicky vysychajících nebo jen občas zaplavovaných. Vyskytuje se v mírném i teplém pásmu, na rostlinstvo a živočišstvo bohaté, v chladnějších i teplejších vodách. Nejvyšších koncentrací dosahuje v nížinách na teplejších, potravou bohatých vodách. Vyskytují se i uvnitř některých měst, v parcích, požárních nádržích. Hnízdí i na budovách. Kachna divoká žije především na mělčinách a při březích vod, kde dosáhne na dno ke zdrojům potravy. Potravu si hledá pomocí ponoření hlavy a krku. V noci zalétává za potravou k malým potůčkům a lučním bažinkám. Sbírá potravu i na souši v okolí vod. Hlubší a větší vodní plochy jí slouží obvykle k odpočinku. Na tahu se shlukují hlavně na větších vodách s rostlinným 13

14 krytem. Přezimují na nezamrzajících vodách, na mořích při pobřeží. U nás na nezamrzajících úsecích potoků a řek (Hudec a kol., 1994) Hnízdění Rozmnožování Žijí v monogamii (Hudec a kol., 1994). Páry se tvoří už na podzim nebo v zimě na zimovišti. Kačer vždy následuje kachnu na hnízdiště (Vach a kol., 1999). Na podzim dochází také k prvnímu páření, avšak v této době mají ještě malá, funkce neschopná varlata a vaječníky (Hudec a kol., 1994). Kačeři tokají společně a tento tzv. společenský tok nemá zatím nic společného s kopulací. Do hejna kačerů náhle vpluje samice s dopředu nataženým krkem, který rychle vytrčuje a zatahuje. Tento projev je nazvaný koketování. Samci se poté prudce předkloní a vzápětí s hlasitým vypísknutím pohodí hlavou vzhůru. V této době si kachna vybere zřejmě toho nejzdatnějšího kačera. Po zásnubách kachna vybízí kačera rytmickým pokyvováním hlavy do stran k zahnání jiného samce. Až po pravidelném zahánění samců, kteří se k samici přiblíží, se svazek upevní. Samicím kachen uzrávají vaječníky v březnu. Tehdy jsou schopné oplodnění a dochází k páření (Veselovský, 2005). Tok kachen je velmi charakteristický. Nejprve se oba partneři obeplouvají. Kačer pluje se skloněným zobákem, načepýřenými pery na hlavě a s neustále vrtícím ocasem. Kachna obrací hlavu dozadu, pohybuje jí, jako by odháněla nepřítele a ozývá se úsečným hlasem kvegg-egg-egg-egg. Poté kačer cuká hlavou obloukovitě dopředu a nahoru vždy nejméně třikrát během několika sekund a pohyby se stále zrychlují. Často ponoří zobák do vody, prudce napřímí hlavu a tělo, až vylétne sprška kapek. Při tomto projevu ze sebe vydá pronikavý hvizd. Při dopadu na vodu je slyšitelný slabě chrčivý zvuk. Potom se ozve pronikavý drnčivý zvuk způsobený nehtem zobáku přejíždějícím přes brky letek. V následující fázi stáhne krk a hlavu nazad a ocas do výše. Tím dosáhne zkrácení těla. Křídla má roztažená. Poté s načepýřeným krkem na vodě obeplová kachnu. Ponoří zobák do vody, rychle nadzdvihne hlavu a hluboko ponoří hruď. Při cuknutí hlavou nahoru opět silně hvízdne (Hudec a kol., 1994). Před vlastním pářením předchází zdravení pocukávání hlavou nahoru a dolů. 14

15 Kachna natáhne krk dopředu, přitáhne peří, čímž se zploští a hluboko ponoří. Ke kopulaci dochází vždy na vodě. Na konci se oba začnou koupat a upravovat peří (Hudec a kol., 1994). Součást kachního toku je i tzv. řazení kachen (Červený a kol., 2003). Samci po námluvách a po odpáření svých partnerek se snaží znásilnit každou cizí kachnu. V této době je obvyklý let kachny, která je pronásledovaná i pěti kačery, z nichž poslední je její manžel (Hudec a kol., 1994). I přes snahy pronásledovatelů se kachna vrací k původnímu partnerovi (Červený a kol., 2003) Hnízdo a péče o vejce Hnízdo je situováno na různých místech. Nejčastěji na rybnících a v blízkém okolí. Musí dokonale splývat s okolím. Bývá kryté převislým trsem trávy nebo jiných rostlin. Může to být jen malá prohlubeň, samice ji vytlačí hrudí a upraví zobákem. Vystláno je materiálem z okolí hnízda: trouchem, suchými úlomky ostřic, listím, trávou. Později je vystláno množstvím vlastního prachového peří. Hnízdo staví pouze samice, ale na volbě místa pro hnízdo se podílí jak samice tak samec. Samice při opouštění hnízda přikryje vejce prachem a materiálem z hnízda, pokud není vyrušena (Hudec a kol., 1994). Tvar vejce je vejčitý nebo mírně protáhlý. Hmotnost vejce je průměrně 51,7 g. Barva je obvykle jednobarevná zelenošedá, nazelenalá nebo smetanově žlutá. Skořápka je jemnozrnná, hladká a matně lesklá. Sezení na vejcích začíná snesením posledního vejce. Ztráty vajec jsou značné. Mezi hlavní příčiny se uvádí rozházená nebo rozklovaná vejce, opuštění snůšky, vyplavená hnízda, zašlápnutí racky, zničena vypalováním trávy atd. (Hudec a kol., 1994). Hnízdění začíná, jakmile se vytvoří vhodné podmínky. Nejdříve však od začátku března (odtud i myslivecký název březňačka) (Hudec a kol., 1994). Kachna snáší 6 12 nazelenalých či nažloutlých vajec. Sedí na nich jen kachna. Mláďata se vylíhnou po 22 až 28 dnech zahřívání. Kachňata jsou ihned po oschnutí schopna samostatného života, rychle běhají, dobře plavou, dokonce se potápějí lépe než dospělí (Vach a kol., 1999). Brzy následují kachnu do vody a sama si začnou hledat potravu drobné vodní živočichy. Spíše se pohybují v hustém porostu blízko břehu. V případě nebezpečí se schovají pod listy a stonky rákosu. Kachna se snaží odpoutat pozornost predátora 15

16 a předstírat poranění (Poruba, Rabšteinek, 2003). Čistící a mastící pud nemají ještě zcela vyvinutý. Prachový šat si musí mastit o peří kachny. Ve 12 dnech se vyměňuje první prachový šat za druhý. Ve věku 20 dní jim začíná růst obrysové peří. Letky začínají růst ve stáří 25 až 30 dnů (Hudec a kol., 1994). Po 7 až 8 týdnech jsou kachňata schopná létat (Poruba, Rabšteinek, 2003) Potrava Kachny sbírají potravu nejen ze souše, ale i z vodního prostředí. Vody jako zdroj potravy využívají méně (Hudec a kol., 1994). Často za potravou létají na pole se sklizeným obilím a kukuřicí, létají na ozimy nebo do lesa (Červený a kol., 2003). Kachny mají velmi rychlé trávení a velkou spotřebu potravy (Hudec a kol., 1994). V létě a na podzim je složení potravy pocházející ze souše velice různorodé. Velký podíl na složení jejich jídelníčku má obilí a jiné pěstované rostliny, žaludy, aj. Na loukách sbírají žížaly. Podíl suchozemských živočichů je vyšší (Hudec a kol., 1994). Loví dospělce i larvy vodního hmyzu, korýše, pijavky, měkkýše a larvy obojživelníků (Červený a kol., 2003). Nejvíce sbírají potravu v noci. Pokud příležitostně i ve dne, hledají jí nejvíce na mělčinách, v porostech vodních rostlin, v mokřinách, bahniskách, v mělké vodě na potůčcích a řekách apod. Obvykle ponoří zobák nebo i hlavu a krk a čvachtáním zobákem procezují bahno, vodu, vodní rostliny apod. Větší živočichy a rostliny zobákem rozmačkají. Známé je tzv. panáčkování. Při něm kachny ponoří hlavu, krk a hruď a zadní část těla a ocas zvednou. Takto se chovají v případě, pokud loví v hlubší vodě. Na souši se pohybují poměrně rychle, takže jsou schopni ulovit i letící živočichy. Během rychlé chůze jezdí zobákem po zemi a prudkými pohyby hlavy a zobáku chytají potravu. Malá mláďata sbírají potravu většinou na vodě především večer a v noci (Hudec a kol., 1994) Výskyt v ČR Kachny hnízdí na stojatých vodách, všude tam, kde je hodně rybníků, zarůstajících 16

17 říčních ramen a říčních inundací. Hnízdí i kolem potoků a řek, někdy i daleko od vody (Hudec a kol., 1994). Často vystupuje vysoko do hor. Na Šumavě bylo doloženo hnízdění ve výšce 1130 m nad mořem a v Krkonoších dokonce 1400 m nad mořem (Červený a kol., 2003). Celkový počet populace v ČR a SR k r je odhadován na párů (Hudec a kol., 1994). Celková početnost kachny divoké v ČR se dlouhodobě snižuje. Díky velkému počtu kachen odchovaných myslivci se zřejmě neprojevuje snížení početnosti původní populace ve statistikách úlovků. Celkový hnízdní stav kachny divoké v ČR v letech byl párů. V letech to bylo párů, což je snížení početnosti o 20 %. Avšak celkový obraz rozšíření se nezměnil. Pokrytí kvadrátů ve všech mapovacích obdobích se pohybuje okolo % (Šťastný a kol., 2006). Obr. 3 Rozšíření kachny divoké v letech (Šťastný a kol., 2006) 17

18 Obr. 4 Rozšíření kachny divoké v letech (Šťastný a kol., 2006) 18

19 Obr. 5 Rozšíření kachny divoké v letech (Šťastný a kol., 2006) Domestikace Kachna domácí byla domestikována před 4 5 tisíci lety zřejmě na více místech, v severní Mezopotámii, severní Indii a severní Číně. Později patrně znovu i v poněkud severnějších oblastech (Laštůvka a kol., 1996). Všechna plemena kachen pocházejí s největší pravděpodobností z kachny divoké, přičemž proces domestikace je stále ne zcela objasněn, i když se jejich předci vyskytovali a vyskytují v hojných počtech (Procházka, 2011). První zdomácnění kachny divoké proběhlo zřejmě v Mezopotámii, o čemž svědčí nálezy sošek a nástěnného obrazu. Není však vyloučeno, že by divoké kachny nemohly být na tomto území chovány již v rané době kamenné nebo později neolitickými rolníky (asi 4500 let př. n. l.). Na některých nálezech z té doby totiž můžeme objevit kachny a ptáky spící s hlavou pod křídlem, tak jak to dělá vodní ptactvo, ale umělci si nedali příliš záležet, takže by se mohlo jednat také o husy (Procházka, 2011). Doklady o chovu kachen máme z třetího tisíciletí př. n. l. z Indie. Ze stejného období pocházejí i postavičky kachen nalezené na Blízkém Východě. Pokud zde hovořím o chovu, nelze pomýšlet na jakoukoliv další cílenou plemenitbu. Také ve starověkém Egyptě nebyly divoké kachny neznámé. Dokonce hrály důležitou roli, coby oběti při uctívání mrtvých. Přednost při tomto obřadu však dávali Egypťané spíše ostralkám. V Číně byly také nalezeny sošky a další předměty staré 5000 let zobrazující 19

20 kachny. Jenže není vůbec jasné, zda šlo o zdomácnělá zvířata. Přesto se však můžeme domnívat, že proces domestikace zde započal velmi brzy, neboť zde vzniklo mnoho plemen se vzpřímeným postojem (pekingské kolmé, indičtí běžci), která nutně musela projít dlouhým vývojem (Procházka, 2011). Staří Římané chovali kachny, které umísťovali do voliér tvořených z jedné strany zdí a zakrytých sítí, v nichž byla přirozená nebo uměle vytvořená vodní plocha. Do těchto voliér divoké kachny nejdříve nalákali a poté jim odebírali vejce, která nechávali vysedět pod kvočnou. Zřejmě první, skutečně domestikované kachny divoké popisuje ve svých spisech starořecký spisovatel a autor satirických komedií Aristofanes ( př. n. l.). Věnuje se jejich chovu na Kypru a Rodosu a dokonce popisuje jakési strakaté kachny (Procházka, 2011). Také Keltové a Germáni začali velmi záhy chovat kachny jednak na maso, ale i pro okrasu. O chovu kachen ve střední Evropě se přesto téměř nikde nedozvídáme (Procházka, 2011). Středověk chovu kachen ani nemohl přát, protože v té době již byly zdomestikovány husy, jejichž chov pro produkci masa byl mnohem výhodnější. Ke skutečné domestikaci a šlechtění kachen dochází pravděpodobně až v pozdním středověku. Z této doby jsou totiž na místě lidských sídlišť nalezeny první kosti kachen s větší velikostí než kosti kachen divokých, což svědčí o jejich plemenitbě s cílem zvětšit velikost a tím i podíl masa (Procházka, 2011). Koncem 19. století byla asijská plemena kachen dovezena do Evropy a Spojených států amerických. V Evropě pak vzájemným křížením obou typů vznikla tzv. mezitypová plemena např. kampbelky nebo kachny čárkované, v jejichž žilách koluje krev vzpřímených nosných kachen indických běžců. Zahalen tajemstvím je stále vznik černých severoamerických plemen kachen smaragdových a kajug. Z některých pramenů se můžeme dozvědět, že americká plemena pocházejí ze severoamerické kachny tmavé (Anas rubripes), stejně tak však mohou být vyšlechtěna z některého poddruhu kachny divoké (Procházka, 2011). Co se týká různých zbarvení, ta mohla vznikat mutacemi a jejich vzájemnými kříženími, protože i u kachen divokých se můžeme setkat například s albíny (Procházka, 2011). Podobně jako plemena domácího kura bychom mohli dnes dělit plemena kachen podle historického vývoje a oblasti vyšlechtění (centra domestikace) na evropská 20

21 krajová plemena (kachny pomořanské, selské s a bez chocholu, která se vyskytovala po celé Evropě, holandské i křivozobé, mohutné francouzské ruánské, podobné anglické elsberské, vysokohnízdící a další), plemena asijského původu (kachny indičtí běžci a pekingské kolmé), plemena mezitypová (kachny americké pekingské, kampbelky, čárkované, velšské harlekýny, overberžské, orpingtonské, gimbshajmské, magpie, saské), plemena severoamerická (kachny smaragdové a kajugy) a konečně kachny zakrslé (Procházka, 2011). V posledních desetiletích jsou šlechtěna i okrasná plemena nebo u stávajících plemen přibývá jejich barevných rázů (Procházka, 2011) Význam Kachna divoká má velký myslivecký význam. Počtem ulovených jedinců patří mezi nejvýznamnější kachny (Vach a kol., 1999). Po bažantu je naší nejdůležitější pernatou zvěří (Hromas a kol., 2008). Její maso je vynikající zvěřinou. Hmotnost lovených kachen je kolem 1 kg, kosti mají docela malé a jemné. Za rok se u nás uloví asi kachen březňaček (Hudec a kol, 1994). V rybničním hospodářství je celkem neškodná. Přínosem živin z trusu zlepšuje rybí produkci. V oblasti zemědělství však působí škody na obilninách (Hromas a kol., 2008). Přiživují se na rybničních kachních farmách, kde mohou přispět k přenosu infekcí (Hudec a kol., 1994). Je třeba pečovat o zvýšení produkce kachen budováním umělých hnízdišť (ostrůvky, koše a plovoucí ostrůvky v rákosinách) a snažit se o zachování alespoň nejproduktivnějších hnízdišť v zaplavovaných územích (jižní Morava, Slovensko). Úspěšně se rozvijí polodivoký chov (Hudec a kol., 1994). Domestikovaná kachna divoká a různá plemena z ní vyšlechtěná patří k důležitým domácím zvířatům. Kachny domácí jsou chovány pro výborné maso, peří, a někdy i pro vejce. Nosná plemena vyprodukují více než nosná plemena slepic. Avšak vejce nejsou tak hodnotná z důvodu možnosti přenosu salmonelózy. U nás je nejdůležitější chov pro maso. Nejvíce chované plemeno je kachna pekingská (Hudec a kol., 1994). Kachna pekingská je známá pro rychlý růst a opeřování. Je velmi adaptabilní a má výborné reprodukční vlastnosti. Snáška je okolo vajec 21

22 o průměrné hmotnosti g. Dospělé kachny váží kolem 3 3,5 kg, kačeři 3,5 4 kg (Špaček, 1987) Legislativní statut Kachny nepatří do výčtu ptáků v červeném seznamu v České republice. V klasifikaci evropských druhů ptáků podle stupně ohrožení je ve skupině druhů zajištěných Červený a kol., 2003). Podle platné myslivecké legislativy se řadí mezi lovné druhy s určenou dobou lovu od 1. září do 30. listopadu (vyhláška 480/2002 Sb.). 3.4 Barva ptačího opeření Podíl na barvě ptačího opeření má jednak struktura pera, ale i barviva zvaná pigmenty. Pigmenty dělíme do dvou skupin. Melaniny vyvolávají barvu černou, hnědou a šedou. Lipochromy způsobují barvu červenou, žlutou a zelenou. Modrá a fialová barviva se u ptáků nevyskytují a peří takto zbarvené vzniká kombinací pigmentů a vnitřního složení pera. Chybějící barvivo způsobuje barevné odchylky opeření. Za nejznámější můžeme považovat tyto následující: Albinismus je způsoben úplnou ztrátou pigmentů. Albín má bílé peří a červené oči, protože mu chybí pigment. V přírodě se tato odchylka vyskytuje nejčastěji. Její podstatou je neschopnost organismu vytvářet pigment. Z genetického hlediska se jedná o ztrátovou mutaci, která je recesivně dědičná. V prvním křížení jsou potomci albína a normálně zbarveného jedince obvykle barevní (ne bílí). Úplný albinismus je poměrně vzácný. Mohou mít kromě peří také bílý zobák a nohy. Zvířata postižená albinismem mají nevýhodu v oslabené odolnosti kůže proti účinkům slunečního záření. Částečný (parciální) albinismus je častější a ptáci mají bíle zbarvenou část těla nebo i jenom několik bílých per a pigmentovanou oční duhovku. Částečný albinismus rozeznáváme symetrický nebo asymetrický. Asymetrický bývá častější. Částečný i úplný albinismus se vyskytuje vzácně u živočichů, včetně člověka a také u rostlin (Jasso, 2006). U některých druhů ptáků se tato barevná mutace vyskytuje poměrně často kos černý (Turdus merula), vrabec domácí (Passer domesticus), kavka obecná (Corvus 22

23 monedula), vlaštovka obecná (Hirundo rustica). U jiných je naopak velice vzácná nebo není vůbec zaznamenaná sýkora koňadra (Parus major), poštolka obecná (Falco tinnunculus) (Jasso, 2006). Leucismus je způsoben nedostatečnou produkcí tmavých pigmentů, melaninů. Leucíni mají bílé až světle hnědé peří, ale kůži a oční duhovku mají tmavou, pigmentovanou. Tím se liší od albínů. Leucíni také mohou mít v různé míře zachovalé pruhování per nebo tmavé skvrny (Jasso, 2006). Melanismus je způsoben nadbytkem černého barviva. Ptáci postižení touto odchylkou jsou hodně tmaví až černí (Jasso, 2006). Flavismus je rovněž způsoben nízkou produkcí tmavých pigmentů a převládá při něm žlutavé zbarvení (Jasso, 2006). Rufismus je vzácná barevná odchylka, při které převládá červené zbarvení. Příčinou je nadbytek červeného lipochromu (Jasso, 2006). U divoké zvěře jsou barevné mutace vzácností a zvíře takto postižené obvykle nepřežije dlouhou dobu. Ale u ptáků chovaných v zajetí je tomu naopak. Takové jedince se snaží chovatel rozmnožit a získat novou barevnou varietu (Jasso, 2006) Abnormální zbarvení kachen divokých Abnormálně zbarvení jedinci se vyskytují od padesátých let 20. století mezi zimujícími kachnami divokými (Anas platyrhynchos) na stojatých a proudících vodách měst severní a střední Evropy a Severní Ameriky (Hanák, 1996). Kachny divoké velkého tělesného rámce s mohutnou týlní částí hlavy a poměrně krátkými křídly jsou buď přímo některá těžká plemena domácích kachen (kachny pekingské, saské, ruánské atd.) nebo jde o jejich potomky. Setkáváme se i s chocholatými kachnami, které jsou asi potomky kachen selských, a nejčastěji s kachnami smaragdovými, zakrslými, vysokohnízdícími létavými, které pravděpodobně ulétly svým majitelům. Křížením všech výše jmenovaných plemen a kachnou divokou dostáváme nejčastěji se vyskytující neobvyklé jedince, i když samozřejmě někdy skutečně může jít o mutaci (Procházka, 2011). Přítomnost tzv. světlého divokého faktoru se projeví tak, že obě pohlaví jsou oproti divokým zesvětlena, až na zrcátka obou pohlaví, hlavu, horní část krku a prsa u kačera. 23

24 Kachna má základní zbarvení světle hnědé až žlutě plavé a kresbu o něco málo tmavší. Kačeři mají na prsou i kostrči lehké bílé lemy a světlejší mají i spodní partii, která pod ocasem přechází do bílé. Bílý krční proužek je vzadu neuzavřený. Zvířata se vyskytují i se zbarvením zesvětleným tzv. stříbrným faktorem. S tímto zbarvením jsou ještě více zesvětlena, než světle divoká. Většina hnědého pigmentu kachen a šedého u kačerů chybí a je nahrazen smetanově bílou základní barvou (Procházka, 2011). Objevují se také jedinci černí s projevy dominantní divoké kresby. Zřejmě jsou to potomci kachen smaragdových (Anas platyrhynchos f. domestica) (Procházka, 2011). Dalším projevem je široký krční kroužek u kačerů a určitý podíl bílého peří po celém těle u obou pohlaví nebo i strakatou kresbou kachen indických běžců. Odlišné zbarvení zobáku nebo jeho částí je nejspíš způsobeno křížením. Mnohdy můžeme vidět kačery s tmavým hřebenem zobáku nebo s olivově zeleným až šedým zobákem (Procházka, 2011). Objevují se i kachny divoké připomínající svým typem kachny zakrslé, s krátkým trupem a zobákem a kulatou hlavou, protáhlé kachny vysokohnízdící létavé a někdy i kachny většího tělesného rámce. Tito jedinci jsou nejpravděpodobněji kříženci s těžkými plemeny domácích kachen (Procházka, 2011). V roce 1959 bylo spatřeno páření samice kachny divoké a lžičáka pestrého. Kachna odmítala samce svého druhu. Kachna začala obeplouvat kačera lžičáka pestrého, dělala hlavou trhavé pohyby a obracela hlavu dozadu. Kačer lžičáka si nejdříve kachny nevšímal, ale pak začal také reagovat na její svody a došlo k páření (Janalík, 1959). Na řece Svratce v městské části Brno-Bystrc se od roku 1970 začaly objevovat tmavě zbarvení jedinci s bílou náprsenkou. V letech 1969 a 1970 ze zoologické zahrady v Brně-Bystrci uteklo asi 10 exemplářů okrasného plemena kachny domácí, kachny smaragdové. Toto období se shoduje s obdobím, kdy se začali objevovat abnormálně zbarvení jedinci. Kachny v zoologické zahradě byly chovány na malé vodní nádrži vzdálené od řeky asi 100 m. K úniku došlo kvůli zanedbání povinností ošetřovatele, který jim nezastřihl ruční letky. Od roku 1970 až 1990 se relativní zastoupení pohybovalo od 19 do 43 %. Průměr za roky 1970 až 1990 byl 36,8 %. Kachny s bílou náprsenkou se vyskytovaly jen zřídka, ale od roku 1973 zcela vytlačily plně tmavé jedince. Forma kachen s tmavým opeřením pravděpodobně vznikla vzájemným křížením kachny smaragdové a kachny divoké. Tomu nahrává i skutečnost, že 24

25 melanismus je dědičně dominantní a depigmentovaná bílá náprsenka je domestikačním znakem (Hanák, 1996). U kachen divokých se projev tmavého až černého zbarvení peří s bílou skvrnou na hrudi nazývá eumelanismus. Výskyt tohoto aberantního zbarvení byl zaznamenán zejména ve střední a severní Evropě a USA (Hanák, 1996). Kachna smaragdová byla domestikována v Severní Americe. Odtud byla dovezena do Anglie a později se rozšířila dále na evropský kontinent. Je celá černá s třpytivým smaragdovým odleskem, měnící se podle úhlu dopadu světelných paprsků. Podobně zbarvená je kachna amerického původu, nazývána cayuga podle jezera Cayuga. Kachna cayuga má na rozdíl od kachny smaragdové bílou náprsenku. S oběma se kachna divoká kříží a vznikají tmavě zbarvení jedinci s bílou náprsenkou. Ve středním a severním Německu se křížily kachny divoké hlavně s plemenem kachny pomořanské, které je značně rozšířeno. Jsou chovány ve dvou barevných formách černá a zelená. Vždy mají bílou náprsenku (Hanák, 1996). Abnormálně zbarvené kachny vznikly asi nejpravděpodobněji křížením s domácími plemeny kachen. Je ale i více teorií, jak vznikly tyto barevné odchylky kachen. Nejhojněji odlišné zbarvení je tmavé, leucistické, částečně albinotické nebo plně albinotické. Důležitou roli v aberantním zbarvení může hrát globální domestikace podmíněná metabolismem a antropogenními vlivy. Proto se tyto odlišné kachny zdržují většinou u větších lidských sídlišť a jsou to spíše městské kachny. Další příčinou netypické barvy opeření může být křížení s blízce příbuznými druhy kachen: čírkou sibiřskou (Anas alcata), čírkou modrobřichou (Anas discors), čírkou srpoperou (Anas falcata), hvízdákem americkým (Anas americana), kopřivkou obecnou (Anas strepera), kachnou skvrnozobou (Anas poecilorhyncha), kachnou filipínskou (Anas luzonica) a kachnou proužkovanou (Anas superciliosa). Plodní jedinci jsou však jen kříženci s kachnou skvrnozobou a kachnou proužkovanou. Zejména kačeři unikají z chovů a v přírodě se kříží. Kačeři kachny divoké také zalétávají za kachnami chovaných v zajetí nebo kříženci unikají ze zajetí. Vznik bílé náprsenky se předpokládá křížením se lžičákem pestrým (Anas clypeata). V přírodě bylo pozorováno páření kačera lžičáka pestrého s kachnou divokou a snášení vajec lžičáků do hnízd kachen divokých. V roce 1988 unikla ze zoologické zahrady v Brně kachna zrzohlávky peposaka (Netta eposaca). Na Svratce vyhnízdila s normálně zbarveným kačerem kachny divoké. 25

26 Mláďata měla tmavou hlavu, krk a hřbet, světlé boky a byla infertilní (Hanák, 1996). Kromě křížení se na barevných anomáliích podílí, zejména u tmavých forem, i potrava, zeměpisné rozšíření v určitých klimatických oblastech a antropogenní vlivy. Jde o komplex příčin souvisejících se zeměpisným rozšířením, ekologickými podmínkami stanoviště, trofickými faktory a vlivy fyziologickými a genetickými. V případě melanismu se tato mutace dědí jako dominantní znak. V případě světlých barevných odchylek se dědí jako recesivní znak, který se fenotypicky projevuje jen v homozygotní konstituci. Mutace mohou vznikat i křížením. Hybridní kachny jsou zpočátku zvyklé žít v blízkosti lidí a vracet se na noc do místa chovu. Postupem času zdivočí, mění se jejich životní podmínky, složení potravy, ale stále zůstávají v blízkosti lidí. Během zimního období jsou často odkázány na přikrmování lidmi ve městech (Hanák, 1996). Pomocí srovnávací karyologie by se dalo přesně určit příčinu odchylného zbarvení kachen. Díky této metodě lze zjisti, zda jde o křížence. To však vyžaduje zjištění počtu a tvaru chromozomů a odchylek karyotypů. Získání těchto informací je velmi komplikované, a proto není k dispozici příslušný karyotyp kachny divoké a jednotlivých domácích plemen. Nelze se vyjádřit k možnosti křížení. Podobnost mezi karyotypy ptáků byly pozorovány i mezi zástupci různých řádů. Tudíž speciace ptáků je méně vyjádřena cytogeneticky a svoji roli sehrávají faktory ekologické, etologické, fyziologické a morfologické (Hanák, 1996). Křížení divokých kachen s domácími plemeny neohrozilo z genetického hlediska populaci (Hanák, 1996). Na území jihozápadních Čech, obec Holýšov v roce 2004 byl spatřen u řeky Radbuzy jedinec celkově normálně zbarvený jen s bílým krkem. Bílá barva byla rozšířená až na zadní část krku. V oblasti Jivjanského rybníka u obce Jivjany se objevil roku 2005 samec s bílým krkem. Bílou barvu měl i na hrudi. Ve městě Horšovský Týn u řeky Radbuzy v roce 2011 se objevil se skupinou několika normálně zbarvených kachen divokých jedinec celkově tmavý. V tomto případě mohlo jít o melanismus (Růžek, 2011). V Železném Brodě na konci října v roce 2008 byl spatřen abnormální jedinec kachny divoké. Vyskytoval se na řece Jizeře mezi normálními jedinci. Hlava a část krku byla lesklá a zelená. Zbytek těla byl matný a tmavý kromě bílého krku a prsou. Zobák 26

27 byl žlutozelený s tmavými skvrnami a šedou špičkou (Klápště, 2009). V USA byli pozorováni kříženci mezi různými druhy kachen: Obr. 6 Samci, kříženci kachny divoké (Anas platyrhynchos) a kachny tmavé (Anas rubripes) Nissau Country, New York (Finger, 2011) 27

28 Obr. 7 Samice, kříženec kachny divoké (Anas platyrhynchos) a kachny tmavé (Anas rubripes) Queen, New York (Finger, 2011) Obr. 8 Kříženec ostralky štíhlé (Anas acuta) a kachny divoké (Anas platyrhynchos) British Columbia (Finger, 2011) 28

29 Obr. 9 Kříženec kachny proužkované (Anas superciliosa) a kachny divoké (Anas platyrhynchos) Nový Zéland (Finger, 2011) Obr. 10 Kříženec kopřivky obecné (Anas strepera) a kachny divoké (Anas platyrhynchos) nebo kachny divoké a již zmíněným křížencem Myrland (Finger, 2011) 29

30 4 MATERIÁL A METODIKA Pozorování probíhalo v zimních obdobích 2010/2011 a 2011/2012 na 7 shromaždištích kachen divokých v okolí řeky Svratky v Brně. Během tohoto období jsem procházela zimní stanoviště. Kachny jsem lákala suchým pečivem. Na přikrmování jsou kachny zvyklé a některé se odváží i na břeh. Zatímco se kachny krmily, já jsem je vizuálně pozorovala a fotografovala, obzvláště ty, které se nějakým způsobem barevně odlišovaly. Tab. 1 Data pozorování v zimních obdobích 2011/ Lokalita 1 se nachází u zoologické zahrady v městské části Brno-Bystrc. Přesná poloha GPS je: 49 13'40.019"N, 16 31'56.954"E. Místo je blízko tramvajové zastávky a také je hodně frekventované. Z toho důvodu jsou zde kachny zvyklé na lidskou přítomnost a vůbec se nebojí vylézt z vody a jít i dál od břehu. V této lokalitě jsem zaznamenala největší výskyt kachen. Velice dobře se mi zde fotografovalo. Kromě kachen jsem zde viděla i lysku černou (Fulica atra), hojně se zde vyskytovali i holubi hřivnáči (Columba palumbus). Lokalita 2 je situována v městské části Brno-Komín, ulice Svratecká. Poloha podle 30

31 GPS je: 49 13'2.155"N, 16 33'7.763"E. Kachny jsem pozorovala ze břehu těsně vedle mostu přes řeku. Tady byly kachny už opatrnější a na břeh se neodvážily. Mezi kachnami plaval i jeden pár kachniček mandarinských (Aix galericulata). Lokalita 3 je v městské části Brno-Jundrov, ulice Veslařská. Lokalizace podle GPS: 49 12'34.975"N, 16 33'25.250"E. Kachny se nebály a přicházely na břeh. Dále jsem zde pozorovala labutě velké (Cygnus olor) a dva páry kachničky mandarinské (Aix galericulata). Lokalita 4 se nachází v městské části Brno-střed na ulici Poříčí. Na tomto místě jsou dva mosty přes řeku Svratku. Přes jeden vede rušná silnice směrem na ulici Vídeňskou, GPS tohoto bodu je: 49 11'10.930"N, 16 35'43.370"E. Druhý most je menší, slouží k přechodu přes řeku lidem. Jeho přesná lokalizace je: 49 11'10.424"N, 16 35'33.078"E. Břehy jsou vysoké a kamenné. Na prvním mostě vedou dolů k řece schody. Jen pár kachen se odváží vyletět na břeh a vzít si pečivo, tudíž většinu fotografií kachen jsem pořídila plovoucích ve vodě. Spolu s nimi jsem zde viděla labutě velké (Cygnus olor). Lokalita 5 ulice Nové Sady, městská část Brno-střed. GPS lokalizace: 49 11'2.803"N, 16 36'6.625"E. Stejně jako v předchozí lokalitě je tady kamenný břeh. Kachny většinou zůstávaly ve vodě. Fotografování ztěžovali racci chechtaví (Chroicocephalus ridibundus). Bojovali o každý kousek pečiva, nalétávali na kachny a plašili je. Lokalita 6 městská část Brno-Komárov, ulice Kšírova. GPS poloha: 49 10'29.560"N, 16 37'8.086"E. Zde jsou kachny velice plaché. Dostat se blíže k nim je složité. Břeh není kamenný. Lokalita 7 je za obchodním domem Ikea, na Dolnoheršpickém mostě. Poloha GPS: 49 9'21.297"N, 16 37'33.092"E. Podél řeky vede cyklistická stezka. 31

32 5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Výskyt abnormálně zbarvených jedinců na řece Svratce v Brně Lokalita 1: Zoologická zahrada Na stanovišti u zoologické zahrady v městské části Brno-Bystrc jsem zpozorovala exemplář plovoucí na hladině řeky, který se jevil jako celý tmavý kromě bílé barvy, která zasahovala dolní část krku až na prsa. Ale když vylezl na břeh, tak pod bílým krkem směrem k hrudi měl jedinec skvrnitou hnědou hruď. Hlava byla tmavá, na světle měla zelený odlesk. Zobák měl žlutý s černou špičkou a tmavými skvrnami u nozder. Nohy oranžové s tmavými skvrnami (Obr. 11, 12 a 13). Další abnormalitu jsem zjistila na více jedincích. V hejně se vždy výskyt pohyboval okolo 10 %. Jde o odlišnou barvu zobáku. Normální kachny mají žlutozelený zobák, ale zde měly kachny i šedou barvu zobáku (Obr. 14). Obr. 11 Abnormální kachna divoká, lokalita 1, Obr. 12 Abnormální kachna divoká, lokalita 1,

33 Obr. 13 Abnormální kachna divoká, lokalita 1, Obr. 14 Abnormální kachna divoká, lokalita 1,

34 Lokalita 2: Komín V lokalitě 2 jsem pozorovala jedince s vyšším podílem bílé jemně vlnkované barvy na hřbetě, stejné barvy jako je na bocích. Vše ostatní bylo normální (Obr. 15). Další dva jedinci měli větší počet neuspořádaně rozložených hnědých per od krku až po konec hřbetu, na křídlech a na bocích. Zobák, hlava a hruď byla normální (Obr. 16, 17). Obr. 15 Abnormální kachna divoká, lokalita 2, Obr. 16 Abnormální kachna divoká, lokalita 2,

35 Obr. 17 Abnormální kachna divoká, lokalita 2, Lokalita 3: Jundrov V lokalitě 3 jsem objevila kačera s abnormálním zobákem. Zobák měl žlutý, jen u nozder a u špičky měl šedé skvrny (Obr. 18). Další kačer s abnormálním zobákem měl na horním zobáku velkou černou skvrnu. Černá barva se rozprostírala uprostřed zobáku kolem nozder. Na okrajích zobáku byla barva normální oranžová. Jinak se nijak nelišil od ostatních kačerů (Obr. 19). Další exemplář měl křídla, hřbet a boky s hnědými neuspořádanými skvrnami. Hruď nebyla úplně hnědá, ale byla pokryta bílými podlouhlými skvrnami (Obr. 20). 35

36 Obr Abnormální kachna divoká, lokalita 3, Obr. 19 Abnormální kachna divoká, lokalita 3,

37 Obr. 20 Abnormální kachna divoká, lokalita 3, Lokalita 4: Poříčí V lokalitě 4 jsem uviděla kačera (na obr. 21 uprostřed) celkově zbarveného spíše do hnědé barvy. Na dolní části hlavy směrem k zobáku měl oříškově hnědou skvrnu. Z fotky je patrná také černá skvrny na zobáku. Bohužel se mi nepodařilo udělat kvalitnější fotku. Kačer se nechtěl přiblížit. Obr. 21 Abnormální kachna divoká, lokalita 4,

38 Lokalita 5: Nové Sady V lokalitě 4 se objevil jedinci normálně zbarvení s občasnými hnědými skvrnami na křídlech a na bocích (Obr. 22, 23). Obr. 22 Abnormální kachna divoká, lokalita 5, Obr. 23 Abnormální kachny divoké, lokalita 5,

39 Lokalita 6: Komárov V této lokalitě jsem odpozorovala jedince se skoro celým tmavě hnědým tělem. Na okrajích křídel, na hřbetu a kolem horní části náprsenky byl tmavý až černý. Bílá barva náprsenky se šířila od krku až na hruď. Hlava byla lesklá, zelenomodrá. Zobák šedý s oranžovými skvrnami okolo nozder a s černou špičkou. Nohy oranžové s černými skvrnami (Obr. 24, 25). Další exemplář měl šedou abnormální barvu zobáku šedou. Tato odchylka se zde vyskytovala poměrně často. Dále měl světle hnědé skvrny na kaštanově hnědé hrudi a občasné hnědé skvrny na křídlech a bocích. Nohy byly normální oranžové. (Obr. 26). Obr. 24 Abnormální kachna divoká, lokalita 6,

40 Obr. 25 Abnormální kachna divoká, lokalita 6, Obr. 26 Abnormální kachna divoká, lokalita 6, Lokalita 7: Dolnoheršpický most Žádné abnormální exempláře jsem zde nepozorovala. 40

41 5.2 Celkové zhodnocení Při mém pozorování v Brně na řece Svratce jsem celkově zaznamenala 16 abnormálních exemplářů. Nejvýznamnější exempláře byly objeveny v Brně Bystrci a Komíně. Jejich tmavá barva peří byla na první pohled silně odlišná od ostatních jedinců s normálním zbarvením. U zoologické zahrady byl jedinec zbarven tmavě až do černa, v lokalitě Brno Komín měl tmavě hnědou barvu. Ostatní odchylky byly méně výrazně. Mezi ně patří abnormální barva zobáku. Nejčastěji se po normální žlutozelené barvě vyskytovala abnormální šedá barva zobáku. U jednoho jedince jsem viděla dokonce žlutozelený zobák s velkou černou skvrnou u nozder. Menší odlišnosti ve zbarvení peří se vyskytovaly poměrně často. Šlo o méně výrazné odlišnosti vyznačující se několika hnědými pírky na světlém těle nebo i mnoho hnědých skvrn po celém těle. Tmavé až černé zbarvení exempláře (Obr. 11, 12, 13, 24 a 25) může být způsobeno genetickou mutací melanismem, neboli nadbytkem melaninu pigment, který způsobuje tmavé zbarvení. Toto zbarvení mohlo být také způsobeno křížením s domácími druhy kachen, které jsou tmavé (např. kachna smaragdová (Anas platyrhynchos f. domestica), kachna rouenská (Caneton rouennais)). Kachna na obr. 14 může trpět částečným leucismem, kdy nedostateně produkuje melaniny a tudíž má vyšší podíl bílé barvy na hřbetě a křídlech. Avšak s větší pravděpodobností se jedná o křížení s jinými druhy divokých kachen (např. kopřivka obecná (Anas strepera)) nebo s jinými druhy domácích kachen (např. kachna saská). Na obr. 21 v lokalitě Brno Poříčí zbarvení kačera mohlo vzniknout podle mého názoru nejspíše křížením s ostralkou štíhlou (Anas acuta). Dalším důvodem změny barvy může být přepeřování. U šedého zobáku je těžké určit jeho původ, tato barva může být způsobena kombinací výše zmíněných příčin. 41