Azylový dům, stánek pro asociální matky. Nebo je to všechno jinak? SEDLČANY Beru na vědomí

Transkript

1 Číslo 49/Ročník 27 21/12/ Cena 30 Kč Vážení čtenáři, nebudeme zde bilancovat uplynulý rok, ani si říkat, jak ten čas letí. Od toho tu máme plácky před konzumy nebo vyhřátá a ještě pořád začouzená místečka štamgastů. Ano. Znovu, zase po roce, jsou tu bílé (?) Vánoce. Každý nechť je prožije podle svých představ. Někdo s řízkem u televize. Někdo na mši půlnoční. Vánoce se dají slavit tolika způsoby, kolik je lidí na planetě. Duchovně, konzumně nebo vůbec. Jisté je, že rozmanitě. Tak rozmanitě, jak rozmanitá je naše společnost. V nastalé době globální se rozmanitost pomalu stává synonymem strachu. Máme obavy z toho, co je jiné, místo toho, abychom milovali a hýčkali, co je nám vlastní, čeho si vážíme. Dovolte nám tedy, abychom vás i v příštím roce hýčkali našimi informacemi z kraje a nadále usilovali o vaši přízeň. Neboť přízně našich čtenářů, stejně tak i našich inzerentů a prodejců novin si velice vážíme. Odměnou za celoroční práci vám i nám, redaktorům, je barevné speciální dvojčíslo Sedlčanského kraje. Ať vám do vašich vánočních domovů vnese pobavení, uklidnění a příležitost k odpočinku. Požehnané Vánoce vám za redakci Sedlčanského kraje přeje Lucie Kakosová pf 2017 Zavírat se nechystají, EET přesto kritizují. Miliardy utíkají jinde, tvrdí hospodští REGION Od prvního prosince se v České republice spustila první část elektronické evidence tržeb. Pro každého zákazníka musí být vytisknuta účtenka se speciálními kódy, s jejichž pomocí je prakticky v reálném čase každá tržba zaznamenána u finanční správy. Opatření, o kterém mnozí tvrdí, že nedává smysl a nic nepřinese. Ministerstvo financí naopak tvrdí, že jakmile se EET spustí na plné obrátky, zvýší se příjmy státního rozpočtu o 18 miliard korun. Oslovili jsme asi dvacítku provozovatelů a majitelů restaurací, hospod, penzionů i hotelů s přáním, aby nám sdělili svůj názor na EET. Neanonymně se rozhodli vyjádřit jen dva. Někteří další se bojí, že by je za jejich názor odměnil finanční úřad kontrolou, jiní jen nemají zájem o medializaci nebo se zkrátka vůbec neozvali. Pokračování na straně 4 Azylový dům, stánek pro asociální matky. Nebo je to všechno jinak? SEDLČANY Beru na vědomí nápis zvonek nezvoní a jedno sychravé listopadové ráno klepám na dveře vily s nápisem ve štítu Nadační dům Pejšov. Dveře Azylového domu Svaté rodiny pro matky s dětmi v Sedlčanech mi otevírá malá holčička. Dnes už vím, že je to tříletá Kačenka. Moc si pod stromeček přeje malého slona. O jejím příběhu se toho od maminky mnoho nedozvím. Půjdem spolu do Betléma! SEDLČANY Tímto zvoláním zareagovali pastýři na zvěstování andělů, že se v Betlémě narodil Spasitel světa. A tato výzva je aktuální i pro nás po více než dvou tisících letech. Věřící nebo nevěřící, rádi se procházíme v ulicích měst a vesnic, vychutnáváme si sváteční atmosféru a obdivujeme světelnou výzdobu v oknech a na štítech domů. Cestou Zůstávám však v domě celé dopoledne. Snad díky tomu trochu splynu s prostředím a slyším nakonec vyprávění čtyř osudů. Jak otevřeně, to mi až vyráží dech. Pokračování na straně 10 na návštěvy často projdeme kolem kostela, kde bývá výjev narození Ježíška ztvárněn do podoby jesliček. Pokud se chcete do některého kostela na mši podívat, nahlédněte do přehledné tabulky bohoslužeb v Sedlčanech a okolních vesnicích. Přehled bohoslužeb o vánočních svátcích naleznete na straně 3. -pv- Na křepenické autobusové zastávce začíná být těsno KŘEPENICE Pokud se vydáte autobusem do Křepenic, přibalte si s sebou na výlet pláštěnku a kulicha si natáhněte pořádně přes uši. Budete-li totiž na návsi čekat na zpáteční autobus, čekárna vás před nepřízní počasí příliš neochrání. Zato výjimečnou společnost vám bude dělat deset postav zdejšího unikátního betlému. Svatá rodina, tři králové, pasáček vzhlížející k nebi na letící kometu, oslík, busta volka a nad všemi se vznášející anděl zvěstovatel. Půl druhého metru vysoké postavy (až na malého Ježíška, přirozeně) jsou vyřezány z lipového dřeva. S jejich autorem, křepenickým rodákem Václavem Křížkem, si povídám nejen o nich, ale i o jeho cestě k řezbářství. Pokračování na straně 8

2 pf 2017 AUTODÍLY VP Církvičská 305, Sedlčany Vlastimil Petrlík (naproti bowlingu - bývalé Hamiro) ZNÁMÁ PRODEJNA AUTODÍLŮ A AUTOPŘÍSLUŠENSTVÍ Děkuji všem zákazníkům za projevenou důvěru v uplynulém roce a do nového roku 2017 vám přeji hodně zdraví, štěstí, osobních i pracovních úspěchů. Současně se těším na další společnou spolupráci. Po Pá So , , vpetrlik@seznam.cz Milan Poncar, Kosova Hora 77 (za hřištěm) VODA TOPENÍ PLYN MONTÁŽE velkoobchod maloobchod boilery DRAŽICE, TATRAMAT, AEG, MIRAVA kompletní sortiment KORADO čerpadla do vrtaných studní GRUNDFOS, SIGMA, PEDROLO, DAB kotle elektrické, plynové i na tuhá paliva DAKON, SLOKOV, VIADRUS, PROTHERM, KOVARSON, BENEKOV atd. Provádíme revize kotlů na tuhá paliva. POZOR blíží se konec termínu! Kompletní rekonstrukce koupelen na klíč včetně 3D návrhu zdarma. Děkujeme zákazníkům za jejich přízeň a přejeme jim vše dobré do nového roku. Prodejní doba: PO PÁ 7 17 hod., SO 8 11 hod , splátkový prodej HOME CREDIT SLEVA 10 % Kanadská kamna úspora dřeva až 30 %

3 Štědrý den má v křesťanském pojetí ještě povahu postní, proto je tradičním pokrmem ryba. Vigilie se slaví až po západu slunce, v noci, kdy se nám narodil Kristus Spasitel Hod boží vánoční, celý svět se dozvídá o narození Ježíše Krista Vykupitele. Lidé se navštěvují, hodují a dávají dárky svatého Štěpána, Kristův příchod je velkou nadějí pro celý svět, ale již za několik let reakce na něj nejsou jen pozitivní. Svatý Štěpán je prvním mučedníkem, který byl ukamenován pro víru v Krista jako Božího syna svatých Mláďátek, první tragédie se ale stala nedlouho po Ježíšově narození. Král Herodes se bál o svůj trůn a raději nechal zabít všechny chlapečky tehdy narozené, protože z nich měl vzejít jeho nástupce. Ježíš vraždění unikl díky vnuknutí anděla Josefovi, aby s Marií a Ježíškem utekli do Egypta Svaté rodiny, připomínáme si harmonickou rodinu blahoslavené Panny Marie, svatého Josefa a Syna božího Ježíše Krista. Během bohoslužby si sezdané páry opakují manželský slib lásky, úcty a věrnosti svatého Silvestra a konec občanského roku, Silvestr byl třicátým třetím ZPRAVODAJSTVÍ Vánoční bohoslužby na Sedlčansku Katolická církev Sobota Neděle Pondělí Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle Sedlčany 24:00 8:00; 15:00* 8:00 9:00 17:00 9:00 17:00; 15:00* 8:00 Dublovice 23:00 11:00 11:00 11:00 Chlum 22:00 9:30 9:30 Jesenice 22:00 9:30 9:30 9:30 Kosova Hora 16:00 8:00 17:00 8:00 Počepice 15:30; 24:00 11:00 10:15 15:30 15:30 23:45 11:00 Vojkov 9:00 Petrovice 21:00 11:00 11:00 8:00 8:00 11:00 Nechvalice 15:00 8:00 8:00 8:00 Obděnice 17:00 9:30 9:30 17:00 9:30 Krásná Hora 24:00 9:30 9:30 8:30 16:30 9:30 Dolní Hbity 19:30 Hříměždice 15:30 14:30 Kamýk n.vlt. 21:00 8:00 8:00 12:30 Svatý Jan 17:00 11:15 11:15 11:15 Sedlec 21:00 9:30 9:00 9:00 9:00 15:00 9:30 Červený Újezd 8:00 8:00 Prčice 15:00 15:00 11:00 Arnoštovice 11:00 17:00 15:00 * Domov důchodců v Sedlčanech Adventisté sedmého dne slaví bohoslužbu v sobotu od 22:00 hodin ve Štětkovicích, čemuž předchází dopoledne od 10:00 hodin Studium Bible (knihy Job) a od 11:45 hodin následuje kázání. Evangelická církev metodistická - vánoční bohoslužba se bude konat v neděli od 9:30 hodin. ČERNÁ KRONIKA SEDLČANSKO Během čtyř dnů došlo v regionu ke třem nehodám se zvěří. Dne 15. prosince ráno vběhla srna do jízdní dráhy vozidlu, které jelo mezi Svatým Janem a Třebnicemi. Škoda byla stanovena na deset tisíc korun. Ten samý den, ale v nočním hodinách, skočila pod kola projíždějícího auta srna mezi Sedlčany a Oříkovem. Škoda činila v tomto případě pět tisíc korun. A do třetice 18. prosince se srnčí zvěř střetla s osobním vozem u Zrůbku. Způsobená škoda byla ve výši 20 tisíc korun. SEDLČANY Hlídka policie zastavila 18. prosince 53letého řidiče chvíli před polednem v Tyršově ulici. Při dechové zkoušce se na displeji přístroje objevila hodnota 0,41 promile. Na místě byl motoristovi zadržen řidičský průkaz a další jízda mu byla zakázána. DUBLOVICE Zledovatělé dlažební kostky sehrály v neděli 18. prosince svou papežem v letech 314 až 335. Za jeho služby byla zahájena stavba chrámu svatého Petra ve Vatikánu také díky ediktu milánskému, který císař Konstantin Veliký v roce 313 uznal křesťanům náboženskou svobodu a zastavil tak velké pronásledování. Křesťané po celém světě konají bohoslužby na poděkování za uplynulý rok a vyprošují si boží požehnání pro rok následující Slavnost Panny Marie Matky boží, týden po narození Ježíše Krista křesťané oslavují jeho Matku, který je svým příkladným životem a modlitbami vzorem všem křesťanským ženám. roli při dopravním karambolu v Dublovicích. Šestapadesátiletý muž po přibrzdění dostal vůz značky Dacia do smyku, nejprve naboural do auta před ním a pak do vrat u domu. Další nehoda kvůli namrzlé silnici se stala v obci Rovina. Šofér nezvládl průjezd zatáčkou a svou jízdu zakončil nárazem do hospodářské budovy. Informace v této rubrice pocházejí ze svodek od policejní mluvčí Moniky Schindlové (PČR Příbram). Doba vánoční tedy začíná nocí na 25. prosince a pokračuje až do svátku křtu Páně, který je stanoven na druhou neděli po Narození Ježíše. V tomto roce je to 8. ledna 2017 a až do tohoto data se na závěr každé mše zpívá Narodil se Kristus Pán a chodí se k jesličkám. V rámci doby vánoční ještě církev slaví Zjevení Páně neboli Tři krále. První týden v lednu v té souvislosti Charita České republiky pořádá Tříkrálovou sbírku. Pavel Vohnout PRODEJ VÁNOČNÍCH KAPRŮ zajišťují Sádky Červený Hrádek (vedle učiliště) pondělí 19. pátek od 9 do 16 hodin na sádkách Červený Hrádek středa 21. pátek od 9 do 16 hodin před OD Rozvoj Sedlčany Kontakt: Hodně štěstí, zdraví, úspěchů v novém roce a dobrou chuť při konzumaci vánočního kapra vám přejí František Budka a jeho spolupracovníci. strana 3 Svoz TKO o vánočních svátcích Překládací stanice odpadů v Kosově Hoře i Sběrný dvůr v Sedlčanech budou o sobotách a tohoto roku uzavřené. Překládací stanice přes zimu funguje pouze ve všední dny. Sobotní provoz zahájí až v dubnu Obě zařízení budou uzavřené i v pondělí 26. prosince. V pondělí budou Sedlčanské technické služby svážet tuhý komunální odpad jako každé běžné pondělí. Týká se obcí Svatý Jan, Vysoký Chlumec, Příčovy, Kňovice, Křepenice, Nalžovice, Osečany, Radíč a některých kontejnerů v Sedlčanech. Známky na popelnice pro odvoz TKO v roce 2017 bude možné zakoupit na Městském úřadě v Sedlčanech od 2. ledna. Stejně jako v předešlých letech budou v pokladně na radnici prodávat známky pouze pro občany. Známky pouze pro firmy budou v prodeji v pokladně Sedlčanských technických služeb. Pro občany bydlící mimo Sedlčany tuto službu zajišťuje příslušný obecní úřad. V průběhu ledna budou technické služby rozmísťovat kontejnery na odstrojené vánoční stromky. Kontejnery lidé tradičně najdou na Severním sídlišti (před školkou), na sídlišti Za Nemocnicí, v Olbrachtově ulici nebo na Jižním sídlišti v blízkosti Petrklíče. Kontejnery budou umístěny co nejblíže místům s tříděným odpadem a budou určeny pouze pro vánoční stromečky bez ozdob a řetězů. Každý občan bude mít samozřejmě možnost odložit svůj stromeček přímo v areálu technických služeb, kde budou stromky následně štěpkovány. Odkládání vánočních stromků k popelnicím je špatné a finančně nákladné řešení. Popelářské vozy stromky nesvážejí. Daniel Kolář

4 4 strana ZPRAVODAJSTVÍ Zavírat se nechystají, EET přesto kritizují. Miliardy utíkají jinde, tvrdí hospodští Dokončení ze strany 1 I při neoficiálních hovorech s nimi je však jasné, že projektu příliš nevěří a navíc nechápou, proč právě oni mají být těmi prvními, na které si stát posvítí hned od začátku. A shodují se: miliardy utíkají ministrovi financí jinde! Jedním z těch, kteří se nebáli sdělit svůj názor, je Pavel Vystyd ze sedlčanské restaurace Na Růžku. Neřekl bych, že se zavedením EET zrovna souhlasím, ale zas tak moc mi nevadí, jelikož jsme elektronickou kasu používali již před tím. Měnili jsme ji ale za novou, která nás i s aplikací stála asi 45 tisíc korun. Žádné další měsíční poplatky platit nemusím. Posílení státního rozpočtu podle něj reálné je, zaplatí to ale zákazník. Do státní pokladny to asi nějaké miliardy přinese, ale těžko je bude hostinský platit ze svého, spíš si myslím, že to povede k zdražení. Nemyslím si, že 2017 První číslo Sedlčanského kraje v novém roce vyjde ve středu 4. ledna. SEDLČANY Všimlo si toho už mnoho lidí, ale dosud nikdo z nich naši redakci neupozornil na to, že by bylo dobré tento problém nějakým způsobem řešit. Při jakékoliv větší akci v centru města se hlavně v jejím závěru, v době, kdy obvykle vyhrává hudba a lidé se začínají mezi sebou bavit, ocitá morový sloup doslova v obležení dětí. V Sedlčanech není příliš historických památek, a ty, co tady máme, bychom si měli chránit jako oko v hlavě. Přesto si vždy malí účastníci akcí na náměstí zrovna hospodští mají takové výdělky, jak se traduje. Když se spočítá čas, ohromné vstupní náklady, nájmy, energie, odvody a všechny možné poplatky autorské, televizní a jiné. Je velmi těžké to utáhnout. A jestli podnikatelé v restauracích občas obcházeli zákon, tak to bylo jen proto, aby mohli slušně zaplatit zaměstnance a vůbec to vše nějak utáhli, vysvětlil redakci svůj pohled na věc Pavel Vystyd. A kde tedy podle něj utíkají státu miliardy? Ty veliké peníze utíkají panu ministrovi v úplně jiných odvětvích průmyslu, v gastronomii to určitě není. Spíš by se měl někdo zamyslet, proč je v nákupních vstupech točené pivo o moc dražší než lahvové v supermarketech, proč jsou odvody za zaměstnance tak vysoké nebo proč byla doposud DPH tak nesmyslně vysoká, vznáší na závěr otázky Pavel Vystyd. z morového sloupu dělají za asistence rodičů prolézačku, aniž je někdo okřikne. Ono by to v danou chvíli asi bylo těžké. Hraje hudba, okolí hlučí a také rodiče se dobře baví. Pokud by je někdo chtěl upozornit, musel by je buď jednotlivě obcházet, nebo skutečně zakřičet z plna hrdla. Lidé k tomu ale lhostejní nejsou. Svědčí o tom dopis, který jsem obdržel od naší čtenářky minulý týden. Dlouhodobě mě dráždí, dá se říct, až dovádí k zuřivosti, ignorace Sedlčanských vůči památkám na náměstí T. G. Masaryka, napsala mi Martina Štemberková z Červeného Hrádku. Jedná se především o morový sloup na náměstí, sochu Neposkvrněného početí Panny Marie od Bernarda Spinettiho z roku 1773, kamennou balustrádu z roku 1716 a sochy svaté Anny a svatého Josefa z roku Tyto památky přežily v relativním zdraví tři století a neskolila je válka, nacisté ani komunisté. Nicméně při každé akci konané na náměstí je okolo morového sloupu plno pobíhajících dětí, které lezou Znatelně ráznější a naštvanější je Milan Sirotek z restaurace Colorado v Sedlčanech. Ten pochybuje nejen o miliardách do státního rozpočtu, ale o smyslu EET jako takové. Hlavní smysl projektu se asi nedozvíme, protože si opravdu nemyslím, že je to narovnání podnikatelského prostředí. Je úsměvné, když ho narovnává někdo, o jehož rovnosti a férovosti v podnikání lze s úspěchem pochybovat, neskrývá své rozhořčení Milan Sirotek, který v EET vidí presumpci viny. Dá se to přirovnat k tomu, jako kdyby se řeklo, že všichni řidiči jezdí jako dobytek, takže si musí pořídit na své náklady speciální GPS zařízení do auta, zařídit si nonstop připojení na státní server a neustále dokazovat, že zrovna oni jezdí podle pravidel. A bude to platit nejdřív pro osobní auta, za rok pro autobusy, za další pro nákladní auta. Mopedy, tiráci a Fanda z Přelouče budou mít výjimku. A kdo by s tím nesouhlasil, tak je určitě největší dobytek a zcela jistě už i někoho přejel a zahrabal ve škarpě. A co mi na tom vadí úplně nejvíc, to je ten bonzácký web, o kterém se nám snaží namluvit, že nahlásit někoho nepoctivého je v pořádku. V pořádku by to možná bylo, kdyby to hlášení začínalo jménem a adresou toho, který hlásí. Ve chvíli, kdy je to anonymní, je to bonzáctví a udavačství v té nejnižší podobě, které je podporováno státem, má jasno Sirotek. Náklady, které se zavedením EET vynaložil, vyčíslil na šest tisíc korun a několik hodin času, žádné měsíční poplatky navíc platit nebude a systém funguje skrze síť wi-fi, kterou již měl zavedenou dříve. Zavírat podnik se nechystá a ani neví o nikom, kdo by už kvůli EET s podnikáním skončil. O miliardách ve státním rozpočtu tak, jak si to představuje ministr Andrej Babiš, si ale podle Sirotka můžeme nechat jen zdát. To budu spíš věřit na Ježíška než na vymyšlenou sumu, kterou si někdo na ministerstvu vycucal z prstu nebo z čeho. Vnímám to tak, že hospodští a živnostníci obecně, protože od státu pokud možno nic nechtějí a ten je tudíž nemá pod dostatečnou kontrolou, jsou nyní veřejní nepřátelé číslo jedna, myslí si Sirotek. Ten také kritizuje množství příkazů, zákazů a nařízení či vysoké likvidační pokuty, kterými stát živnostníky svazuje. Teď se navíc daří vsugerovat některým lidem, kteří jsou asi líní sami přemýšlet, že ti drobní živnostníci můžou za to, že jsou malé důchody, málo placené učitelky a sestřičky, že jsou špatně vybavené nemocnice a nedostatek dětských hřišť. Protože mají všichni konta ve Švýcarsku, trvalé bydliště v Monaku a sídlo firmy na Kajmanských ostrovech. Přitom podnikání může být vlastně tak jednoduché. Stačí si odpouštět daně a čerpat dotace, dodává ironicky Milan Sirotek s citelnou narážkou na ministra financí. Tomáš Vašíček Jak dlouho vydrží morový sloup a jeho blízké okolí na náměstí v původním stavu? na balustrádu i na sochy a tím je z dlouhodobého hlediska poškozují. Myslím, že by bylo zajímavé podívat se na tuto aktivitu pohledem památkářů, jak moc dochází k poškození. A také pohledem teologů, proč se vlastně morové sloupy stavěly, i strážců zákona, jak vysoká pokuta čeká na toho, kdo poškodí historickou památku. Moji kluci k morovému sloupu nesmí a dávám pravidelně a velmi nahlas najevo, co si myslím o přihlížejících rodičích a prarodičích, kteří si tyto památky pletou s dětským hřištěm, a to i s ohledem na bezpečnost dětí. Napadlo by snad tyto přihlížející nechat děti na Václavském náměstí v Praze lézt na koně, na hřbitově na pomníky, na kapličky u cesty nebo na oltář v kostele? Možná, kdyby si přečetli o tom, jak je jejich chování zavrženíhodné a hlavně jak vysoká je pokuta, možná by je to odradilo. Společně s naší čtenářkou věřím, že si její názor vezmou k srdci rodiče dětí a že si k němu řeknou své také odborníci. David Myslikovjan

5 ZPRAVODAJSTVÍ Předvánoční rozhovor se senátorem a starostou Sedlčan Jiřím Burianem Jiří Burian Politici si letos připomínají 20. výročí ustavení Senátu, tedy horní komory Parlamentu České republiky. Existence Senátu přináší určité pochybnosti o jeho smyslu, které vyslovili i někteří nejvyšší představitelé země včetně prezidenta republiky. Jeho současný předseda Milan Štěch je však přesvědčen o tom, že horní parlamentní komora má nezastupitelné místo v našem demokratickém systému a že jednání vedená na její půdě nejsou zneužívána k řešení osobních rozporů a prosazování různých kšeftů. Podobný názor sdílí i Jiří Burian: Velice si vážím prostředí v Senátu, protože jednání probíhají v klidu, bez napadání a bez vulgarit. Dokážeme mezi sebou komunikovat i přes rozdílnou politickou příslušnost. Nehraje se tam o moc. Záležitosti se věcně projednávají a minimálně politizují. Jak dlouho už sedíte v senátorském křesle a kolik dní vás ještě čeká? Do Senátu jsem vstoupil 19. listopadu 2014, kdy se konalo ustavující zasedání do 10. funkčního období, a mám tedy za sebou třetinu svého šestiletého působení. Do konce mého funkčního období mi zbývá dní. Jste místopředsedou ústavně-právního výboru Senátu, přičemž vaší specializací je stavebnictví. Jaké nároky na vás klade taková funkce a jak se s nimi vyrovnáváte? Ve vedení tohoto města jsem už 26 let. Za tu dobu prošla radnicí celá řada různých zákonů a novel zákonů, které ovlivňují chod samosprávy, takže legislativní prostředí mi není cizí, ba naopak. Předseda ústavně-právního výboru Senátu Miroslav Antl rozděluje členům výboru příslušné senátní tisky, čili návrhy znění novel zákonů, podle našeho zaměření. Já se jako zpravodaj zabývám těmi senátními tisky, které mají užší vazbu na obce. Jak se vám daří skloubit práci senátora, starosty města a předsedy Sdružení obcí Sedlčanska? Je to časově velmi náročné, často pracuji i o víkendech, ale musím otevřeně říci, že to zatím zvládám. V Senátu se pohybuji podle potřeby, to znamená v době, kdy zasedá plénum. Takové schůze bývají jednodenní, nebo dvoudenní a konají se zpravidla jednou měsíčně. K tomu se váže jednání výborů, klubů a Stálé komise pro rozvoj venkova, jejímž jsem členem. Na nich se připravují podklady pro jednání na plénu. Na práci starosty mám tedy dostatek času, který mohu trávit ve svém úřadu na radnici. Sdružení obcí Sedlčanska je dostatečně vedeno naší kanceláří a já se soustřeďuji na jednání představenstva, které se schází šestkrát až osmkrát do roka podle potřeby, a na jednání valné hromady SOS, které se koná také zhruba šestkrát do roka. Na rodinu mi moc času nezbývá, ale vždycky si ho vyšetřím alespoň pro svého sedmiletého vnuka a pětiletou vnučku, kteří mi do života přinášejí spousty radosti. Jak často vás navštěvují voliči ve vaší senátorské kanceláři v KDJS v Sedlčanech a jaké nejzávažnější otázky jste s nimi řešil? Úřední dny v mé kanceláři bývají v pondělí. Tam mne zastupuje moje asistentka, která mě v případě potřeby zavolá, protože já bývám ve svém úřadu na radnici. Místní lidi mě daleko více vnímají jako starostu, a tak se jejich záležitostem věnuji právě tam. Nejraději však řeším věci v terénu. Jedná se hlavně o legislativní nesrovnalosti v obcích v rámci příbramského regionu. Zabývám se především otázkou smysluplného využití Brd po likvidaci vojenského újezdu a musím zdůraznit, že naším přičiněním byla CHKO Brdy vyhlášena s ročním předstihem, a to k Také se mi podařilo prosadit na Ministerstvu pro místní rozvoj, aby byla zpracována na celé Brdy územní studie, jež má napomoci rozvoji obcí ležících na okraji bývalého vojenského újezdu. Velmi se také angažuji v řešení obchvatu kolem Olbramovic a v pokračování výstavby dálnic D3 a D4. Důvěra v Senát je nízká. Jak byste se zasadil o její zvýšení? Podle procentuálního zastoupení voličů ve volbách do Senátu to tak vypadá, ale domnívám se, že to není zcela pravda. Problém spočívá v tom, že Senát má nedostatečné pravomoci. Myslím si, že bychom měli docílit toho, aby příslušný zákon platil od chvíle, kdy ho schválí obě komory Parlamentu. Sněmovna má totiž v současnosti možnost eventuální senátní nesouhlas s určitým zákonem přehlasovat, a to je špatně. V Sedlčanech upadá akutní zdravotní péče. Můžete se k tomu vyjádřit? Momentálně jsem z celé situace velmi rozladěný. Obdržel jsem dopis od ředitele Mediterry o prozatímním ukončení činnosti interního oddělení nemocnice od 23. prosince tohoto roku, a to na dobu jednoho roku. Jsem skeptický, protože si myslím, že k obnovení oddělení nedojde. Od doby převzetí ústavu Příčovská kaple ožila adventními koncerty PŘÍČOVY Lékařka Alice Tomková, majitelka zámku v Příčovech, dostála svému slovu, že Kapli sv. Vojtěcha, která je součástí její nemovitosti, zpřístupní veřejnosti. Od 26. listopadu do 17. prosince v ní uspořádala čtyři adventní koncerty. Vystoupili většinou pražští sólisté a komorní soubory s programem vánočních koled a s provedením skladeb českých i světových klasiků. Obyvatelé Příčov tak měli nevšední příležitost vychutnat si v adventním čase krásné umělecké zážitky pár kroků od svých domovů. V kapli se topilo a pro účinkující přichystala paní majitelka občerstvení v přilehlém sále. Na třetím adventním koncertě zazněla v Příčovech Česká mše vánoční skladatele Jakuba Jana Ryby v provedení smíšeného sboru Záboj s dirigentkou Vladimírou Severovou a s hudebním doprovodem učitelů ZUŠ Sedlčany. Jindra Votrubová strana 5 zdraví jsme vždycky chtěli zachovat pro lidi v regionu tři základní služby: chirurgickou, interní a ambulantní péči. Současný stav je pro mě velkým zklamáním. Cestovní komfort občanů dojíždějících za prací a vzděláním je nedostatečný vzhledem k tristnímu stavu sedlčanského autobusového i vlakového nádraží. Jak hodláte jako senátor a starosta přispět ke zlepšení této situace? Rekonstrukci autobusového nádraží jsme začali projektovat už v roce Podali jsme i žádost o dotaci. Ale v důsledku změn na krajském úřadu byl náš projekt smeten ze stolu. V roce 2011 jsme požádali o dotaci znovu, ale z rozhodnutí vedení kraje se dotace snížila zhruba o 75 %, a to bychom finančně nezvládli. Vzhledem k vydání, které jsme tehdy měli se stavbou přivaděče pitné vody, jsme to museli odmítnout. Letos jsme provedli aktualizaci celého projektu a máme opět zažádáno o dotaci. Podle posledních zpráv by náš projekt měl uspět. V tom případě by mohla být rekonstrukce zahájena v příštím roce. S vlakovým nádražím nemůžeme dělat nic, protože budovu vlastní České dráhy. Doufám však, že spuštěním koridoru Praha České Budějovice dojde ke zlepšení návaznosti na rychlíkové spoje v Olbramovicích. Jindra Votrubová Alice Tomková před koncertem sedlčanského Záboje. Foto: M. Votruba

6 6 strana ANKETA Jak hodnotíte velkou politiku? Zeptali jsme se, jak starostové obcí v našem regionu hodnotí práci: 1) prezidenta, 2) vlády, 3) Poslanecké sněmovny a 4) Senátu Petr Halada Kamýk nad Vltavou 1) Komunikuje s lidmi a snaží se řešit jejich problémy. 2) Valí na obce a jejich občany nová nařízení, ale nechce je řádně financovat a také se stále pro nás nebezpečně snaží centralizovat svou moc na úkor regionů. 3 a 4) Dost často mám dojem, že obě komory našeho parlamentu, jak Poslanecká sněmovna, tak Senát, schvalují zákony a nepřemýšlí do důsledků o jejich dopadu na občana a malou obec. Konečně by naši zákonodárci měli přijmout zásadu, že nejlépe se obce spravují, když jim do jejich pravomocí nikdo moc nemluví a neomezuje je a hlavně jim na jejich správu a rozvoj dá peníze a ne, že si je nechá sám pro sebe. Otakar Jeřicha Dublovice 1) Dobře, to znamená školní trojka. Chybí objektivní možnost posuzovat některá vyjádření liší se od výkladu pana Ovčáčka a výkladu mimo hrad. Jak má veřejnost posoudit, kdo uvádí pravdu? 2) Chvalitebně, to je školní dvojka. Některé věci opravdu vítám, jiné jsou nevyřešené, je to daň za koalici. Kdybychom měli dvě opravdu velké strany, jako například v Británii nebo v USA, situace by byla přehlednější. 3) Dobře, tedy trojka. Stejný názor jako na vládu, příliš členitý orgán státní moci, ve volbách se do sněmovny dostanou i nepatrné strany, někteří poslanci opustí stranu, a ne sněmovnu chtělo by to změnu volebního systému. 4) Nehodnotím. Co senátor, to jiný názor, jejich funkce ve smyslu pojistky demokracie mě nepřesvědčuje, náklady na provoz jsou vysoké a eventuální zrušení Senátu by mne nemrzelo. Jiří Hejhal Nechvalice Odpovím na všechny otázky najednou jsem rád, že je demokracie, koho jsme si zvolili, ten nás zastupuje. Zdeněk Pekárek Počepice 1) K práci prezidenta se raději nebudu vyjadřovat, snad jen tolik, že po volbách prezidenta byli někteří šťastní a druzí ne, to se dalo očekávat, ale v současné době po stmelení národa, které měl pan prezident jako bod volebního programu, se tyto dvě skupiny nemohou o hlavě státu bavit. Být to za rytířských časů, tak tu řinčí meče. 2 a 3) Ostatní státní orgány se dají hodnotit společně, zejména vláda a Poslanecká sněmovna (jsou výsledkem jedněch voleb) a jejich výsledkem jsou naše zákony. K jejich uvádění do praxe mám silné výhrady. Práci ztěžují stále víc. Za šest let mé činnosti se již potřetí změnil zákon o veřejných zakázkách, které jsou pro nás stěžejní, tak jaký názor na to asi můžu mít, když výsledek je opět na... Pozitivum bych viděl ve snižování státního dluhu. Práci vlády a Poslanecké sněmovny vidím prozatím jako líbivou politiku, která táhne hlasy voličů, praktický život občanů ale neusnadňuje. 4) A Senát, vzhledem k tomu, že má jiné politické složení, je tak trochu záchrannou brzdou, aby neprocházely totální nesmysly, a občas se to podaří. Kdyby ale prostředky utracené za všechny ty poradce v Poslanecké sněmovně jednotlivým poslancům měly význam, tak je Senát zcela zbytečný. Petr Štěpánek Petrovice 1) Pana prezidenta vnímám jako sebestřednou osobu s vysokým IQ. Je vynikající řečník, bohužel ale také hulvát s kultem osobnosti. Nejvíce mně na něm vadí, že není schopen se omluvit za neoprávněné urážky a rozhodně není morálním vzorem. Cílem jeho práce by mělo být stmelování národa, tvorba morálních hodnot a reprezentace na mezinárodní úrovni. V těchto oblastech v mých očích naprosto selhal. 2) Přesto, že jsem spíše pravicově zaměřený, musím říci, že současná vláda pracuje dobře. Dlužno ale dodat, že zažíváme mimořádně příznivou dobu hospodářského růstu, na kterém nemá vláda příliš velké zásluhy. Rozhodně by se ale mělo přidat v investicích do dopravní infrastruktury česky do staveb silnic a dálnic. Také podpora výstavby vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod na malých obcích má své rezervy. 3) Poslanecká sněmovna má především úlohu legislativní, tedy tvorby zákonů. Tady naprosto postrádám selský rozum. Připadá mi, že se zákony píší tak, aby se v nich normální člověk ztrácel a aby vznikaly konflikty, které budou řešit právníci. Je to možná způsobeno tím, že velká část poslanců nikdy nepoznala praktický život většiny občanů. Rozhodují o záležitostech, které znají pouze teoreticky. Často bývá zákon ohýbán různým lobbistickým skupinám, a to je největší problém. Vadí mi, že jsou poslanci rozděleni na koalici a opozici. Myslím, že by bylo správné rozhodovat podle kvality a obsahu návrhů, nikoli podle ideologie jednotlivých politických stran. 4) Přesto, že je Senát považován za zbytečný, jsem přesvědčen o jeho potřebnosti. Velice často se právě v Senátu odstraňují absurdity navržených zákonů a zdá se mi, že se senátoři dokáží mezi sebou lépe dohodnout napříč politickým spektrem ve srovnání s rozhádanými poslanci. Práci Senátu hodnotím kladně. Petr Červenka Prosenická Lhota 1) Musím se přiznat, že jsem Miloše Zemana nevolil. Nelíbí se mi jeho vystupování a vyjadřování. Bylo by dobré, kdyby při udělování státních vyznamenání méně upřednostňoval své zastánce a podporovatele ve své volební kampani. Myslím, že jsou u nás ve státě osobnosti, které by si vyznamenání zasloužili mnohem více. Na druhou stranu musím říct, že některé názory má dobré. Zejména co se týče otázky migrantů a názorů na západní politiku. 2) Práci vlády bych hodnotil tak na šedesát procent. Je dobré, že máme stabilní vládu, což nebylo posledních pár let zvykem. Vláda prosazuje některé zákony, se kterými nemůžu být spokojen. Jako starosta jsem si všiml, že ač bylo slibováno zjednodušení všech různých povolení, žádostí o dotace a podobně, neskutečně vzrostl úřední šiml, který zbytečně byrokraticky zaměstnává nás starosty, potažmo zaměstnance obecních úřadů. Rovněž různá nařízení občanům a podnikatelům

7 ANKETA strana 7 mi přijdou taky dosti zbytečná. Z dalších věcí, které se mi nelíbí, je, že vláda moc nemyslí na venkov. Poslední ranou budou několikrát diskutované registrační pokladny. Hodně malých hospod a krámků na vesnicích kvůli nim skončí a jak se říká, kde není hospoda, není život. Z kladných věcí hodnotím jako u prezidenta jednotný postoj vůči migraci. 3) Poslanecká sněmovna funguje podle momentálního rozložení politických sil. V současné době má Poslanecká sněmovna převahu vládnoucích stran, takže prakticky kopíruje rozhodnutí vlády. Z čeho jsem měl radost, bylo schválení protikuřáckého zákona. 4) Práci Senátu ani hodnotit nechci, jelikož si myslím, že pokud se řeší nějaký důležitý zákon, tak nesouhlas Senátu v podstatě nic neznamená. Sněmovna tento nesouhlas znovu přehlasuje a problém je vyřešen. Můj názor na Senát je, že je to v podstatě zbytečná instituce, která stojí nemalé prostředky. Pavel Pechač Osečany 1) Práci pana prezidenta bych nerad komentoval. Je to velmi kontroverzní politik, a to ve všech směrech, a tím nemyslím, že nemá někdy správné názory. Nemá žádné finanční skandály za svou politickou kariéru, a to lze považovat za velké plus. 2) Současnou vládu, a to hlavně ministra financí, považuji za vládu, která zatlouká poslední hřebík do rakve života na vesnicích. Poslední schválené zákony, hlavně ohledně EET, zničí poslední zbytky společenského života na vesnici zavírání restaurací, malých obchodů a konec malých živnostníků, což si mnoho jeho voličů asi moc neuvědomuje. Velice mě překvapují volební preference hnutí, jež má svoje politické cíle založené na lidské závisti, netoleranci a podněcování zášti mezi lidmi. Co jiného lze hledat za prohlášeními, že všichni provozovatelé restaurací, hotelů a tak dále okrádají stát a co všechno bychom si mohli pořídit, kdyby tomu tak nebylo, a proto je nutné zavést EET nic jiného než závist a podněcování zášti mezi lidmi. Myslím si, že v české kotlině hraje na dobrou strunu. A potom, pan ministr nemá tak úplně čistý stůl viz stavba Čapího hnízda. Holt zloděj křičí: Chyťte zloděje. Co se týká druhých dvou stran ve vládě, tak si myslím, že hrají druhé housle, a to je bohužel špatné. Ono bez vlivu médií, které tyto dvě strany nevlastní, je to v dnešní době dosti těžké. Lidé se čím dál více nechávají ovlivnit médii a nedokážou používat takzvaný selský rozum, čímž jsme dříve jako Češi vynikali. Myslím si, že mnoho zákonů by šlo řešit jinak, lidštěji a s pokorou ve prospěch lidí. Ano, pokora je to, co našim politikům nejvíce chybí, a to ve všech ohledech. 3) Poslanecká sněmovna je zrcadlem vládnoucích stran, to jest vlády, komentář k ní jsem uvedl výše. 4) Senát vzhledem k tomu, jak jsou nastavené jeho pravomoci, nemůže mnoho na situaci v této zemi změnit a ovlivnit. Vše je v rukách poslanců, kteří ho mohou kdykoliv přehlasovat. Jako takovému mu za práci, kterou vykonává, nemůžeme toho moc vytknout. Je otázkou, zda takovýto orgán Česká republika potřebuje, nebo ne. Asi by zde mělo nastat rozhodnutí voličů v referendu, zda Senát mít. Pokud bych shrnul hodnocení celé velké politiky do pár vět, tak politici vedou tuto zem ke svým prospěchům a proti názorové většině českých lidí. Jak jinak si nevšimnout, že téměř každé volby končí s více jak padesátiprocentní neúčastí voličů. Pokud za tím někdo hledá něco jiného než nesouhlas s touto politikou, tak se mýlí. Bohužel není koho volit a současný demokratický volební systém těmto politikům v tomhle vyhovuje. Čestmír Sosnovec Nedrahovice 1) Až moc často ostuda. 2) Nehodnotím. 3) Stokrát nic umořilo osla (legislativa). 4) Ještě, že ho máme a dokáže vzdorovat sněmovně a vládě. Miroslava Jeřábková Sedlec-Prčice 1) K práci prezidenta jako takové se vyjadřovat nemohu. Mohu však Pekařství Bejšovec Sedlčany děkuje svým zaměstnancům a obchodním partnerům za výbornou spolupráci Našim zákazníkům a všem lidem přejeme dobrou chuť při konzumaci našeho pečiva a cukrářských výrobků, pohodové vánoční svátky a šťastný rok 2017 vyjádřit své rozčarování a roztrpčení z některých vystoupení či postojů naší hlavy státu, hlavně v poslední době. A také smutek z toho, že místo sjednocení dochází na základě vyjadřování pana prezidenta k zásadnímu rozdělování společnosti. 2) Vládě se nedají upřít určité úspěchy a provedení kroků, které pomohly alespoň některým občanům naší země. Nedá se jí upřít snaha o řešení problémů ve školství, zdravotnictví, sociální situace seniorů Zároveň však jsou z mého pohledu činěny kroky, které nezlepšují podmínky například podnikatelů, drobných živnostníků a těch, kteří od státu nechtějí nic jiného než klid na vlastní práci. A co je asi alarmující, dochází dle mého názoru k plíživému omezování svobodné vůle občanů. 3) Pokud by hodnocení poslanců vycházelo z počtu schválených zákonů a vyhlášek, neměl by nikdo na světě pracovitější poslance. Bohužel zákony, kterých dnes platí v České republice kolem osmi tisíc, jsou mnohdy nejasné a už při schválení je jasné, že vzápětí bude nutné je novelizovat. A to asi dobře není. Stejně tak není dobře, že ustanovení zákonů nejsou jednoznačná, takže jejich výklad je mnohdy nejasný. 4) Senát jako pojistka dobrá. Ale platí podobné hodnocení, jako u Poslanecké sněmovny, jen s tím rozdílem, že senátoři se tolik veřejně nehádají. S omluvou se ankety nezúčastnili: František Baťha Vojkov, Miroslav Hrazánek Jesenice, Josef Kunc Štětkovice, Jana Pšeničková Nalžovice, Martin Krameš Kosova Hora, Jan Mátl Solenice, Jiří Sůsa Kňovice, Pavel Kymla Příčovy. Anketu jsme zaslali všem starostům v regionu. Někteří odpověděli, jiní s omluvou odmítli a zbytek na dotaz nereagoval vůbec. -red-

8 8 strana ZPRAVODAJSTVÍ Na křepenické autobusové zastávce začíná být těsno Dokončení ze strany 1 Kdy se betlém v Křepenicích poprvé objevil? Poprvé jsme betlém vystavili před čtyřmi lety. Tvořily ho jen základní postavy. Svatá rodina a tři králové. Další roky postupně přibývaly postavy další. Letos je nový pasáček. Betlém je váš nebo je majetkem obce? První rok jsem betlém obci zapůjčil. Další rok jej obec odkoupila s tím, že jej bude rozšiřovat a přikoupí i postavy další, pokud budou k mání. Umístit betlém v čekárně autobusové zastávky byl váš nápad? Hned, jak jsem si byl jist, že dokážu betlém vyřezat, přišla mi čekárna na návsi jako ideální místo. Večer vypadá moc hezky osvícený. Navíc dřevo pod střechou netrpí. Odkud získáváte dřevo pro své tvoření? Dříve jsem kácel nebezpečné stromy, které například ohrožovaly stavby. Nyní to dělá můj syn. Dává mi tipy na dříví. Občas se mi ozve někdo sám. Důležité je strom porazit v prosinci či lednu, aby ve dřevě nebyla žádná míza. Lípu na betlém v Křepenicích věnovali zdejší manželé Ederovi. Jak dlouho vám trvá vyřezat takhle velké postavy? Například figuru pasáčka jsem měl vyřezanou za víkend. Ovšem jen díky tomu, že jsem ji tvořil na řezbářském sympoziu v Jindřichově Hradci. Měl jsem ji z domova předřezanou a detaily jsem pak také dodělával doma. Na dvoudenním sympoziu není čas figury doladit. Ukázky vaší práce mohli vidět návštěvníci sedlčanského muzea na loňské výstavě Regionální betlémy. Vystavujete někde i letos? Loni jsem v muzeu vystavoval dvě menší figury. Letos vystavuji v Praze na tradiční prodejní vánoční výstavě v Betlémské kapli větší objekt. Svatou rodinu vyřezanou v srdci, tři krále a ovečky, též z lipového dřeva. Řezbařině se věnujete odjakživa? To ne. Patnáct let. Zprvu pro zábavu. Vyráběl jsem dárky pro kamarády, pro známé. Postupem času jsem řezal víc a víc. Posledních pět let je to pro mne i zdroj obživy. Vždycky mne to táhlo do lesa. Ke dřevu mám od malička blízko. Dědeček byl tesař. Vychováváte si své nástupce? Dva starší synové mají vyřezávaní jako koníček. Živí se něčím jiným. Má přítelkyně Hanička se ukázala jako velmi zdatný pomocník při mé práci. A mám dva vnoučky. Ten starší chodí do první třídy a trošku se už kolem řezání motá. Od září vedu kroužek na základní škole v Chlumu a snažím se učit prcky. Jsem dva roky členem betlémářů Příbram. Václav Křížek se poslední roky řezbářstvím živí. Je autorem betlému na autobusové zastávce v Křepenicích. Tam jsem pocítil nedostatek mladých lidí a dostal nápad zkusit zapojit mladou generaci, předat jim zkušenosti. Jsem moc mile překvapen. Mám v kroužku dvanáct dětí a z nich je dvanáct velmi šikovných. Někteří jsou do toho úplně šílení. Jeden chlapec mi vyřezal práci naplánovanou v kroužku na několik týdnů hned za dvě setkání. Chodí vyřezávat spíše chlapci, nebo i děvčata? Mám v kroužku dvě děvčata. Obě nadaná. Jedna z nich zřejmě nemá v tomto ohledu moc podporu a chodit asi přestane. Je to škoda. Ta vzala dláta do ruky a mohla řezat okamžitě. V kolika letech je vhodné s řezbařením začít? Tak od třetí třídy. Ze začátku není důležité, jak je dítě tvořivé. Zda vidí vrabčáka či ovečku přesně tak, jak ve skutečnosti vypadá. Nejprve se děti musí naučit dobře ovládat nástroje. Dláta jsou ostrá. Když se malí poraní, může je to od práce odradit. Lucie Kakosová DOŠLO DO REDAKCE Náš klub důchodců Vesnička Radíč je jen malá tečka na mapě, ale co tu máme opravdu hezké, to je klub důchodců. Jsme tam samé ženy. Scházíme se pravidelně jednou za měsíc, máme různé přednášky i harmonikáře. Jsme rády, že si můžeme občas pohovořit i s ostatními důchodkyněmi ze vzdálenějších osad. Obchod je ve vsi zrušený a pohostinství je již delší čas pro nemoc zavřené. Neměly jsme se tedy kde sejít, ale řešení se našlo. Předsedkyně klubu Jožka Houdková se domluvila s knihovnicí, že se můžeme sejít v naší prostorné knihovně. Tak se také stalo. V místnosti bylo zatopeno, stoly a židle připraveny a na stole zářil hezký andělíček. Když jsme se posadily, předsedkyně nás přivítala a ve chvilce se na stolku objevily hrnečky, krabičky čaje i káva. A že máme v klubu dvě Evy, které mají na Vánoce svátek a jedna z nich i narozeniny, tak bylo MILEŠOV Blíží se konec roku a s ním je tu čas inventur, zúčtování, bilancování. Jak se dívá za uplynulou sezónou v kempech na Vltavě, nám prozradil místostarosta obce Miroslav Šplíchal. Jaká byla letošní letní sezóna ve vašich kempech, tedy na Popelíkách, Trhovkách a Boru? Letošní léto bylo trochu proměnlivé, ale v celku příznivé, a to se odrazilo i na návštěvnosti v našich kempech. Tržby byly o šest procent vyšší než loni. Rekreační sezóna byla navíc bez větších problémů, které by vyžadovaly zásadní řešení. To je pro vás jistě dobrá zpráva. Co plánujete dál? Ano, je to příznivé sdělení, ale též zavazující ke zkvalitnění prostředí a hlavně služeb. V příštím roce předpokládáme začít se stavbou nového sociálního zařízení v kempu na Trhovkách. Již pár let jsme na stolech i něco sladkého. Také mezi nás přišla starostka obce Kadeřábková a přinesla nám kalendáře na rok Kalendáře dostáváme od obce každým rokem a pokaždé s jiným motivem. Tentokrát to jsou mlýny na Sedlčansku. Je to pro nás od obecního úřadu hezký dárek, za který bych chtěla jménem důchodců poděkovat. Paní Kadeřábková s námi chvíli poseděla, pak se s přáním hezkých Vánoc i hodně zdraví do nového roku rozloučila a odešla na obecní úřad. Po menší přestávce jsme dostaly ještě jeden dárek od našeho klubu důchodců, a to vánoční kolekci, abychom si osladily život. O zakoupení tohoto dárku se postarala pokladní klubu Marie Kramperová. Při vyprávění jsme si užily krásné odpoledne. Popřály jsme si navzájem hezké Vánoce a spokojené jsme odcházely do svých domovů. Miluše Bartošová Na Trhovkách se můžeme těšit na nové sociální zařízení čekali na vypsání nějakého dotačního titulu na zkvalitnění prostředí v kempech. Jelikož žádná dotace nebyla vypsána, zastupitelstvo obce po důkladném seznámení se stavem sociálních zařízení v kempech rozhodlo o výstavbě nové budovy sociálního zařízení, která bude ze sta procent hrazena z rozpočtu obce. Na to navazuje další stavební projekt, a to rozšíření kapacity stávající čističky odpadních vod Trhovky, abychom na ni mohli nové sociální zařízení přímo napojit. Tím chceme odbourat převozy splaškových vod na čističku do Milešova. Kdy by mělo být nové zařízení uvedeno do provozu a kolik bude stát? Nové sociální zařízení by mělo začít fungovat během sezóny Cena bude dle našich výpočtů pět milionů korun. Olga Trachtová Hadáčková

9 Muž 50 let hledá ženu k seznámení. Tel.: /16 Pronajmu dlouhodobě rodinný domek 3+1 ve Vojkově novostavba z roku 2010, včetně zahrady, garáže a posezení. Možno umístění bazénu. Tel.: /16 Hledám pronájem garsonky v Kosově Hoře. Tel.: /16 Pronajmu garáž ve Zberazské ulici, u Zimního stadionu. Tel /16 Prodám briliantové náušnice. Cena M. L. ELEKTRO elektromontážní práce elektronické zabezpečovací a kamerové systémy Martin Lupač Sedlčany Tel.: ml.elektro@seznam.cz Pracovní doba: Po - Pá 7-16 hod. So 7-11 hod. Tel.: KD Prosenice ROCK WONDER SILVESTR 2016 sobota 31. prosince od 20 hodin Restaurace Kozlovna U Komína Sedlčany - hotová jídla od 75 Kč, zvýhodněné menu 99 Kč - rozvoz obědů po-pá hod., nad 199 Kč po Sedlčanech ZDARMA - restaurace cca 50 míst, salónek cca 50 míst Tel.: Facebook: Restaurace Kozlovna U Komína BETONÁRKA provozovna Červený Hrádek PRODEJ PÍSKU - BETONU kubík betonu od Kč po dohodě doprava písku ZDARMA Doprava: Avia, Liaz, Mix ELEKTRO PRODEJNA KOSOVA HORA 27, U KOSTELA dohodou. Certifikát mám. Tel.: /16 Prodám Citroën Xsara 1.6; 16-ti ventil, bouraná - pravý přední blatník, motor Mašek Tel.: Mobil: elektro.masek@tiscali.cz PRODEJ: elektroinstalačního materiálu svítidel a lustrů el. přístrojů a spotřebičů Po - Pá: 7-16 hod. So: 8-11 hod. OK, cena Kč. Tel.: po 20. hodině. 457/16 Prodám byt 2+1 v Sedlčanech, 56 m 2, 7. patro. Tel.: /16 Koupím tvrdé palivové dřevo, kulatina - metry. Tel.: /16 TIPO MARKET, s. r. o. drogerie, nám. TGM 164, Sedlčany Všem zákazníkům přejeme šťastné a veselé Vánoce a hodně zdraví do nového roku. Děkujeme vám za vaši přízeň. Řádková inzerce 15 Kč/řádek MEDITERRA-Sedlčany, s.r.o. hledá ODBORNÉ LÉKAŘE pro ambulantní část: INTERNY, KARDIOLOGIE, ANGIOLOGIE, DIABETOLOGIE, ENDOKRINOLOGIE, NEUROLOGIE, PLICNÍ, ORTOPEDIE, FBLR, RTG, SONOGRAFIE a další Požadavky: vysokoškolské vzdělání lékařského směru specializovaná způsobilost v oboru bezúhonnost a zdravotní způsobilost Nabízíme: nadstandardní platové podmínky, bonusový systém podle výkonnosti Dále na lůžková oddělení i do ambulantního provozu hledáme: SESTRY SE SPECIALIZACÍ VŠEOBECNÉ SESTRY ZDRAVOTNICKÉ ASISTENTY FYZIOTERAPEUTY A MASÉRY OŠETŘOVATELE A SANITÁŘE Požadavky: odborná způsobilost k výkonu povolání dle zákona č. 96/2004 Sb. bezúhonnost a zdravotní způsobilost Nabízíme: rodinné prostředí v malé nemocnici v centru města zajímavou práci na kvalitně vybavených pracovištích nadstandardní finanční ocenění zaměstnanecké benefity (týden dovolené navíc, příspěvek na stravování) možnost zajištění ubytování Přihlášky včetně životopisu zasílejte: na adresu: MEDITERRA-Sedlčany, s.r.o., Tyršova 161, Sedlčany em: jaroslava.haskova@mediterra.cz telefonicky na tel. číslech: ,

10 10 strana ZPRAVODAJSTVÍ Azylový dům, stánek pro asociální matky. Nebo je to všechno jinak? Dokončení ze strany 1 Hned za Kačenkou následují sociální pracovnice a Stanislav Zápotocký, ředitel a kněz v jedné osobě. Zve mě dál. Ve společenské místnosti několik maminek v nouzi z pytlů přebírá vhodné oblečení pro své děti. To nás občas zásobuje jedna paní z Příbrami, prohodí Stanislav Zápotocký na vysvětlenou. Na oplátku mne klientkám představí a vysvětlí, co tam pohledávám. Cítím, že teď není vhodná chvíle na zapřádání hovorů. Prozatím nechávám klientky jejich činnosti a mizím za účelem rozhovoru se Stanislavem Zápotockým do kanceláře. Jakou kapacitu má azylový dům? Osm klientek a jejich děti. Klientky obvykle mívají jedno až tři. Kolik je tu klientek nyní? Osm. Dětí? Deset. A jedno očekávané. Je kapacita vždy naplněná? Existuje něco jako pořadník? Kapacita je naplněná téměř vždy. Pořadník na azylový dům vlastně nemá moc smysl. Pokud se matka s dítětem dostane do tak krizové situace, kdy nemá kam jít, musí se to řešit okamžitě. Takže musíte klientky někdy i odmítat? Paradoxně někdy musíme odmítnout i více klientek za sebou. Jindy se uvolní místo a trvá třeba dva nebo tři týdny, než se obsadí. Řešíte nějak situaci klientky, kterou nemůžete z kapacitních důvodů přijmout? Jistě. Není-li u nás místo, hledá se v jiných azylových domech. Jak dlouho mohou klientky zůstat? Půl roku. Výjimečně rok. Nemají-li u nás dluh na nájemném a dodržují-li řád. Klientky tedy pobyt v azylovém domě platí. Co když nemají žádný příjem a postrádají řekněme talent vyřídit si sociální dávky? Maminky většinou pobírají peněžitou pomoc v mateřství či rodičovský příspěvek. Je tu i příspěvek na živobytí či na bydlení. Sociální pracovnice jim pomůže zorientovat se v jejich situaci. Případně pomůže konkrétní dávky vyřídit. Když je třeba, učíme klientky s penězi hospodařit. Je v nájmu zahrnuta strava? Není. Stravování je plně v režii klientek. Mají tu k dispozici vybavenou kuchyň, kde si mohou uvařit a potraviny uchovávat. Trochu dohlížíme, aby děti nebyly šizené třeba sušenkami a dostávaly teplé jídlo. Dohlíží se i na výchovu dětí? V některých případech je nutné dohlížet na to, jak je o děti pečováno. Polovina klientek nikdy nepoznala standardní rodinný život. Jejich matka péči o ně sama zanedbávala nebo vyrůstaly v dětských domovech. Nemají vzor. Netuší, jak se o děti starat. Snažíme se je to naučit. Většina žen to zvládá. Jsou takzvaně normální, jen potřebují přechodnou pomoc v krizové situaci. Domovem projde průměrně třicet maminek v nouzi ročně. Tak se třemi bývají potíže. Veřejnost samozřejmě vidí jen ty klientky, s nimiž jsou špatné zkušenosti. Vrhá to pak stín na ostatní a možná jim to ztěžuje už tak nelehkou životní situaci. To mne mrzí. Jak budete letos v azylovém domě trávit vánoční svátky? Společné aktivity pro klientky neplánujeme. Během roku organizujeme nějaké výlety nebo arteterapeutické dílny. Některé odjíždějí na Vánoce k příbuzným, některé zůstávají tady. Jestli budou slavit společně, nevím. Kamarádky, malá Kačenka a Julie I to se pokusím vypátrat poté, co se vrátím do společenské místnosti. Ta je již uklizená. Prostor vyklidily i některé klientky. Zůstaly čtyři a dvě malé holčičky. Holčičky jsou zvědavé, a proto nejprve zapřádám hovor s nimi. Odlehčí to atmosféru. Po chvíli se k rozhovoru osmělí nejmladší z přítomných klientek. Julie Devatenáctiletá slečna v požehnaném stavu. Energická, optimistická, jak ve svém věku má být. Nedělá jí potíže se mnou hovořit, lehce odpovídá na mé otázky. Jen dotazy týkající se její maminky způsobí jistý stín na veselé tváři. Jindy pohotová v odpovědi, hlas jí najednou drhne. Odkud jste, Julie? Z Krásné Hory nad Vltavou. Tam jste žila s rodiči? Do deseti let s mámou, tátou, sourozenci a babičkou. Babička umřela a my jsme se přestěhovali k Mníšku. Tam jsem žila od dvanácti let. V domě. Táta nenosil domů žádné peníze. Za čas nás odstřihli od elektriky. Protože jsme brali vodu ze studny čerpadlem, neměli jsme ani tekoucí vodu. Bylo mi čtrnáct, když se o nás začala zajímat sociálka. Tahala jsem domů kýble s vodou. K jídlu se našla třeba jen čtvrtka chleba. A vaše maminka? Kde byla v tu dobu? Doma. Vlastně, když u nás byla naposledy sociálka, sama jsem požádala sociální pracovnici, jestli můžu jít s ní. Že už doma být nechci. Máma to pochopila. Od čtrnácti do nedávna jsem byla v Dětském domově v Korkyni. Mohla bych tam být i nadále. V dětském domově může člověk zůstat až do šestadvaceti, pokud chodí do školy. Já jsem si hrozně přála vyučit se automechanikem. Vychovatelky byly proti. Já o to ale moc stála. Nakonec svolily a byla jsem do učení přijatá. Jenže jsem otěhotněla a v autodílně být nemohu. Školu jsem přerušila. Těhotná jsem nemohla zůstat ani v dětském domově. Vychovatelka mi zajistila tento azylový dům, než si vyřeším bydlení. Co máte v plánu? Budu bydlet s mámou. Dříve to nešlo kvůli jejímu příteli. Teď máma zařizuje, abychom mohly bydlet spolu. Moc si přeju být už na Vánoce pryč. Doma. Eva Zralá žena. Péči o své děti zvládá perfektně. Utekla od muže před opakovaným násilím. Raději bude s dětmi žít nějakou dobu v azylovém domě, ale samostatná, ne spoléhající se na neupřímnou pomoc rodiny. Jste tu sama, děti už chodí do školy? Chodí, Veronice je dvanáct a Josefovi sedm let. Jak je ve škole přijali spolužáci? Úplně v pohodě. Tady vůbec neřeší, že jsou z azylového domu. Celkově mám ze Sedlčan dobrý pocit. Setkala jsem se zde s příjemnými lidmi, i na úřadech. Nejste ze zdejšího kraje? Jsem z jižních Čech. Toto je už třetí azylový dům, kde s dětmi bydlíme. Pro děti není snadné měnit školu, kamarády. Proto bych už v Sedlčanech nebo blízkém okolí ráda zůstala. Našla jsem si tu dobrou práci. Bohužel jsem teď na nemocenské. V prosinci půjdu na operaci. Snad se dám brzy do pořádku, začnu znovu chodit do práce a hledat pro nás byt k pronájmu. Dokážu si představit, že sehnat bydlení pro ženu z azylového domu nebude úplně snadné? To skutečně lehké není. Být z azylového domu je v tomto případě opravdu velké stigma. Já jsem otevřená, nemám důvod lhát. Když řeknu, kde nyní žiju, často mi majitel rovnou řekne, že mi byt nepronajme. Veřejnost všechny takzvaně hází do jednoho pytle. Vždycky se někde vyskytne problematická osoba, lidé pak vnímají negativně všechny. Snad se mi podaří získat dotaci na splacení kauce bytu. To by moc pomohlo do začátku. Jaký je váš všední den v azylovém domě? Když chodím do práce, vstávám ve čtyři hodiny, abych stihla autobus ve tři čtvrtě na pět. Děti se do školy vypraví samy. Sociální pracovnice dohlíží, aby nezaspaly. Ze školy mi mladšího Josefa vyzvedne sousedka (z azylového domu). Starší dítě přijde samo. Já se vracím

11 kolem čtvrté hodiny. Pak nastává klasický kolotoč všedního dne. Úkoly, večeře. Vyprat, vyžehlit Rozmýšlíte, kde a jak budete trávit Vánoce? Budeme tady, v azylovém domě. Štědrý večer oslavíme ve svém pokoji, děti si v klidu rozbalí své dárečky. Mám ráda své soukromí. Další obětí domácího násilí, alespoň dle jejích slov, je i Marcela. Maminka tří dětí. V azylovém domě bydlí s nejmladší, dvouletou Cvetou. Cvetiny starší sourozence má v pěstounské péči jejich babička, Marcelina matka. Jsou spolu v úzkém kontaktu, telefonují si, často se navštěvují. Marceliným přáním je bydlet pohromadě se všemi dětmi. Cesta k tomu je však dlouhá. Péče o malou Cvetu ji zatím ještě nedovoluje najít si stálé zaměstnání. Vyhledává příležitostné práce a snaží se alespoň řádně státu splácet úhradu za pěstounskou péči svých dvou dětí. Johana Nejsilnější příběh za mnou přišel docela nečekaně. Byla jsem na odchodu, když jsem se na chodbě setkala s drobnou ženou. Drží v rukách objemnou klec s morčetem. Zvířátko nevypadá dobře. Od rána ho Johana pozoruje, je přesvědčená, že umře dříve, než se skoro devítiletá dcera Kateřina vrátí ze školy. Je to smutné, ale vlastně to nic není. Před šesti lety jsem pohřbila dítě, Evičku, bylo jí pět let, svěřuje se a zve mne dál, do svého uklizeného pokoje. Má zde v poličce drobnosti suplující domov. Mezi nimi i malý černobílý portrét Evičky. Byla nemocná? Hodně. Narodila se se zvláštním syndromem podobným Downovu. Děti však na první pohled vypadají úplně normálně. Ve třech letech se k postižení ještě přidala epilepsie. Nejprve to začalo několika záchvaty do měsíce, v konečné fázi měla třináct záchvatů za večer. Manžel se strašně styděl za postiženou dceru. Celá jeho rodina to neunesla. Dělali, jako by neexistovala. Rozvedli jsme se ještě před její smrtí. Dosud ani neví, kde je pohřbená. Nezajímal a nezajímá se. Byla jste u ní, když umírala? Ona byla prakticky celý svůj život v nemocnici. Byla jsem s ní, jak jen to šlo. Dokonce jsem v nemocnici pracovala jako dobrovolník. Když se ale blížil její konec, nevydržela jsem být přímo u ní. Byla na přístrojích. Chtěla jsem si ji zapamatovat, jaká byla. Neuroložka mne informovala o jejím stavu a ujišťovala mne, že netrpí. Když pak za mnou přišli s žádostí o darování orgánů, seděla jsem nad těmi papíry tři hodiny, než jsem je dokázala podepsat. Musela jsem to udělat. Představila jsem si ty rodiče, jak sedí u postýlek a čekají, až jejich děti někdo zachrání. A Evička v nich alespoň takhle žije dál. Kateřina je mladší nebo starší sestrou pochované Evičky? Mladší. Teď chodí do druhé třídy. Když Evička odešla, Kačence byly dva roky. Po rozvodu s manželem jsem si našla přítele a otěhotněla. Přítel všechny peníze házel do automatů. Když zjistil, že čekám dítě, opustil mne. Kačenka má v rodném listě otec neznámý. Na všechno jsem byla sama. Pečovala jsem o miminko, snažila jsem se co nejčastěji být s Evičkou, chodila jsem do práce, abych to všechno utáhla. Stejně jsem se zadlužila. Přes kamarádku jsem se nakonec z Prahy přestěhovala do Sedlčan. Už rok ZPRAVODAJSTVÍ mám přítele, ten Kačenku naprosto miluje jako vlastní. Chce ji adoptovat. Ona mu říká tati. Právě sháníme společné bydlení. Proč jste tedy nyní v azylovém domě? V srpnu mi vypršela nájemní smlouva na byt, kde jsme s Kačenkou žili. Majitel smlouvu neprodloužil. Přítel akorát získal místo ve Škodovce v Mladé Boleslavi. Po zkušební době Azylový dům Svaté rodiny pro matky s dětmi v Sedlčanech by mohl mít nárok na služební byt. Přišlo mi to jako nejrychlejší řešení, než se přistěhujeme za přítelem do Boleslavi. Vánoce snad už oslavíme tam. Popíšete mi svůj všední den? Vypomáhám na zámku Radíč. Když jsem v práci dlouho, pomůže mi s vyzvednutím Kačenky sousedka Eva. Jinak tu pořád chodím s hadrem, komínkuju oblečení. Nemám ráda nepořádek. Vedu k tomu i Kačenku. Jsem na ni přísná. Mě máma nic nenaučila. Doma se nevařilo. Když po mně chtěl můj první muž teplé jídlo, nechápala jsem, čeho se dožaduje. Chci, aby se o sebe Kačenka uměla postarat, kdyby se mi třeba něco stalo. Rozloučím se s Johanou. Dům se během našeho rozhovoru vyprázdnil. Marcela s malou Cvetou šla sbírat jablka. Tříletá Kačenka je s maminkou na procházce. V domě je klid. Šero. Snad i trochu smutno. Na chvíli. Děti se vrátí ze školy a zase rozčísnou atmosféru domu, alespoň pro mne tíživou. Lucie Kakosová strana 11 České maminky na mateřské jsou nad věcí REGION Ve světě se ženy musí po porodu vrátit do výdělečného procesu daleko dříve, než je tomu u nás. Tady období péče o naše novorozené počítáme na roky, jinde je to na měsíce či dokonce na týdny. Ruku v ruce s luxusním časem na výchovu vlastního dítěte jdou ovšem mnohdy i různá úskalí, například sociální izolace nebo utahování opasků. Jak vypadá typický den maminky na mateřské dovolené, si většina žen umí představit. Věřím, že dnes jsou v obraze již i muži. Den je plný krmení, přebalování, procházek, vaření, uklízení, praní, žehlení, koupání, ale naštěstí také společného hraní, tvoření či čtení. Všechny maminky se shodují na tom, že denní rytmus udávají potřeby dětí. Jak je to však s výchovou, financemi, sociálními kontakty nebo podporou obcí? Svěřilo se nám několik maminek napříč regionem. A šlo o ty šťastné maminky, které se na výchovných přístupech s tatínky shodnou a prarodiče jim do toho nezasahují. Protože většinu času tráví se svými ratolestmi ony, mají také největší podíl na výchově. Shodují se na tom, že je třeba nastolit láskyplné hranice a jít dětem vzorem. Souhlasné stanovisko zaujímají maminky i v otázce podpory obcí. Někde chybí dětská hřiště, někde není prostor pro bezpečnou jízdu na kole, jiné problémy ale nejsou, mnohde se pro děti pořádají i různé akce. Co se týká ekonomické stránky, dalo by se to shrnout do věty: Jaké si to uděláš, takové to máš. Většina maminek se sníženým rozpočtem počítala dopředu a navíc jsou zvyklé vycházet s málem. Eliška Bílková ze Skoupého ale přiznává, že bez manžela by to tak jednoduché nebylo: Jsem na něm závislá. Obdivuji maminky, co dokážou vyjít z rodičovského příspěvku. Tím, že nemáme žádnou hypotéku a neplatíme vysoký nájem, to ekonomicky zvládáme dobře, ale samozřejmě je jeden plat na rodinném rozpočtu znát. Některé maminky si přivydělávají, avšak důvodem nejsou jen peníze. Je to také jeden ze způsobů, jak udržovat sociální kontakty. Samozřejmě fungují také kamarádství a různé zájmové aktivity, ať jde o sport, kulturu nebo sebevzdělávání. Něco podnikají maminky s dětmi, něco bez nich. Hlavně díky větším dětem jsem stále někde v pohybu, takže na izolaci si stěžovat opravdu nemůžu. Naopak, moc ráda jsem někdy sama, svěřila se Marie Vlásková z Kosovy Hory. Dana Štěpánová z Podmok by uvítala větší aktivitu dalších maminek: Bohužel na můj vkus je málo akčnějších mamin, které vymýšlí program nebo vůbec někam vyrazí z domova či ze zahrady. Znám i několik maminek, jež to jednoduché opravdu nemají. Většina z nich má o to chytřejší příbuzné nebo sousedy, kteří rádi přispěchají s nevyžádanou radou. Ty se i tak snaží zachovat si chladnou hlavu a soustředit se na děti. Každý den si užívají, co jim osud přinesl dobrého, a to horší se snaží překonat. Olga Trachtová Hadáčková Redakce Sedlčanského kraje bude ve dnech čtvrtek 22. prosince - pátek 30. prosince (včetně) UZAVŘENA. Redakci lze průběžně kontaktovat ve všední dny na tel. čísle a u: tisk@sedlcansky-kraj.cz Objednávat inzerci do lednových vydání Sedlčanského kraje lze rovněž průběžně ve všední dny na tel. čísle a u: reklama@sedlcansky-kraj.cz

12 12 strana ZPRAVODAJSTVÍ Vysokochlumecký pivovar se pyšní bohatou historií i úspěchy v současnosti VYSOKÝ CHLUMEC Na podzim oslavil vysokochlumecký pivovar již více než půl tisíciletí od svého založení. Vznikl totiž někdy v rozmezí let 1420 až 1430, když Vysoký Chlumec vlastnili páni z Vrchotových Janovic. Již tehdy je v dokumentech zmínka o pivovaru a chmelnici v Pořešicích. Původní pivovar byl mnohem menší, než jaký jej známe ze současné doby. Vařil pivo jen pro vlastní potřebu. Až do počátku sedmnáctého století mu navíc konkuroval větší pivovar v Sedlčanech. Od roku 1474 až do poloviny minulého století patřil Lobkowiczům. Jádro velkého panství původně tvořilo osmnáct vesnic s hradem, na konci feudalismu již patřilo k Vysokému Chlumci skoro sto vesnic, čtyři města, jeden městys a pětadvacet dvorů. V době pobělohorské jsou doloženy pivovary ve Vysokém Chlumci, Sedlci, Sedlčanech, Nedrahovicích, Obděnicích, Skoupém, Kamýku nad Vltavou, Počepicích, Nových Dvorech a Čachořicích. Postupně zanikaly, a tak vlastnili Lobkowiczové ve dvacátém století již jen dva pivovary: vysokochlumecký, který se stal postupem doby hlavním, a kamýcký. Pivovar prošel mnoha změnami Z důležitých událostí minulých století můžeme Předvánoční doba znamená zvýšenou zátěž nejen pro obchodníky, ale také pro přepravní společnosti. Těch funguje v České republice několik, nicméně speciální pozici mezi nimi zaujímá státní podnik Česká pošta. I pro ni je předvánoční provoz každoročně nejhektičtějším obdobím. Oproti běžnému měsíci během roku, například květnu, nyní zaznamenáváme o 50 procent více balíkových zmínit přestavby pivovaru z let 1746 a 1859, rozsáhlou modernizaci, která probíhala v letech , opravu střech všech budov pivovaru v roce 1936 a rekonstruk- Areál pivovaru (v pravé části) na pohledu z roku 1957 ci varny v roce V roce 1950 hovoří záznamy o stáčecím tanku pro stáčírnu piva do lahví a nové stáčecí lince lahvového piva. V roce 1960 byl pivovar odpojen od obecního transformátoru a napojen na vlastní novou transformační stanici. Dva roky na to byla zřízena vlastní nákladní autodoprava a autodílna, za další tři roky vznikla závodní laboratoř. V letech 1968 a 1969 vyrostly v areálu nové budovy: chlazení, vrátnice, do administrativní budova, jídelna a sociální zařízení. V roce 1974 byla zakoupena nová linka pro stáčení piva a dřevěné přepravky byly nahrazeny plastovými, další linka pro stáčení byla uvedena do provozu o deset let později. V roce 1985 byla ve sklepě zřízena společenská místnost, takzvaná pivnice. Dva roky na to se účtárna dočkala početního přístroje Robotron. Po roce 1948 byl pivovar součástí národního podniku Středočeských pivovarů, aby se po sametové revoluci v roce 1992 vrátil zpět do rukou Lobkowiczů. Jak se vařilo pivo K výrobě piva jsou nutné tři základní suroviny: slad, chmel a voda. Slad je naklíčené a usušené zrno sladovnického ječmene, připravené ve sladovně. Ječmen se namáčel, aby nabobtnal, a pak se vystíral deseticentimetrových zásilek. Ve srovnání s loňským listopadem pak můžeme nyní hovořit o 10procentním nárůstu balíkových zásilek. A to se bavíme na konci listopadu. V polovině prosince, tedy těsně před Vánocemi, jsou nárůsty podstatně vyšší, popsal redakci situaci tiskový mluvčí České pošty Matyáš Vitík. Větší objem práce zvládají přepravci zejména díky najatým brigádníkům. I ty ovšem letos shání těžko. Situace na trhu je totiž neúprosná: ekonomice se daří, nezaměstnanost klesá a i brigádníci požadují lepší finanční ohodnocení svojí práce než před rokem či dvěma. Celé odvětví se potýká s nedostatkem pracovníků na pozicích řidič, doručovatel nebo třídič. V současné době je na těchto typových pozicích prakticky nulová nezaměstnanost, a to se samozřejmě odrazí také vrstev na humna, kde naklíčil. Zelený slad pak putoval na hvozd vytápěný horkým vzduchem. Suchý slad prošel odkličovačkou a byl uložen na sladové půdě, kde čekal na sešrotování. Srdcem pivovaru je varna Mívala vysoká okna s továrním členěním okenních tabulek. Na její stěně nesměl chybět pozdrav Dej Bůh štěstí. Varna mívala čtyři měděné kádě: vystírací pro smíchání šrotu s vodou, rmutovací, kde se rmut zahříval různě dlouhou dobu na různé teploty, při nichž se ze sladu štěpí cukry a bílkoviny, scezovací, kde se uvařená směs scedí, a mladinová, kde se sladina vaří s chmelem a vzniká tak mladina. Chmel dodává pivu hořkou chuť a vůni a navíc pivo konzervuje. Vyrobit jednu várku trvalo deset až dvanáct hodin. Mláto se pak vysypávalo do povozu, ze kterého se bralo jako krmivo pro dobytek. Mladinka se přečerpávala do chladicích štoků a po vychlazení do spilky, kde probíhalo pomocí pivovarských kvasnic spodní kvašení. Při kvašení se zahřívala a bylo nutné ji chladit ledem. Po vykvašení ve spilce bylo pivo přečerpáno do ležáckých sklepů k dozrání. Zde zrálo v dubových sudech podle stupňovitosti, výčepní asi dvacet dnů, ležáky i několik měsíců. Pivovar získal mnoho ocenění V současné době zde pracuje padesátka stálých zaměstnanců. Pivovar Vysoký Chlumec je součástí skupiny Pivovary Lobkowicz Group, do které patří ještě dalších šest pivovarů: Černá Hora, Protivín, Uherský Brod, Jihlava, Rychtář a Klášter. Ve skupině se vyrábí jak česká klasika, tak prémiová piva, piva kvasnicová a nefiltrovaná, pivní speciality, pšeničná piva, piva inspirovaná světem, radlery, ale také míchané nápoje, limonády a vody. Konkrétně Chlumečtí vaří sedm druhů piva. Vévodu, Démona, Max X a oba druhy Lobkowicze Premium si můžete vychutnat i z lahve, na IPA Flying Cloud nebo Chlumeckého Víta musíte zajít někam do blízkosti sudu. Mapu s místy, kde se Lobkowicz točí, najdete na internetových stránkách pivovaru. Počty hospod, kde si můžete naše pivo dát, přesahují tři stovky. Nejvíce se ho vytočí takříkajíc okolo komína, tedy v blízkosti samotného pivovaru, a v Praze. Hlavními vývozními zeměmi jsou Německo, Švédsko, Itálie a Rusko, doplňuje informace výrobní ředitel pivovaru Vít Zrůbek. Na Žatecké dočesné, největší slavnosti chmele v Evropské unii, získalo v zářijových odborných degustacích svrchně kvašené pivo Lobkowicz Premium ALE první místo, Flying Cloud třetí místo a speciální polotmavé pivo Démon třetí místo. Oceněná byla i některá další piva pivovarů zmíněné skupiny. Olga Trachtová Hadáčková Nárůst počtu zásilek zaznamenala pošta již v listopadu. Chybí jí zejména řidiči v možnostech najít a zaměstnat další pracovníky. I z toho důvodu jsme již na podzim začali přijímat brigádníky, ale objektivně je situace na trhu práce z pohledu potenciálního zaměstnavatele horší než loni. Aktuálně nám chybí desítky řidičů po celé České republice, které nahrazujeme brigádníky, vysvětluje dále Matyáš Vitík. Ačkoliv je předvánoční tempo hektické a psychicky i fyzicky náročné, objeví se též úsměvné historky. Na jedné poště na Vysočině se například stalo, že pracovníkovi pošty prošla rukama pohlednice, která byla určená jeho rodině. Měl radost, že si přátelé vzpomněli. Samozřejmě ve spěchu na tento moment zapomněl. O to větší smích pak vyvolala situace, když pohled vybíral doma ze své schránky Tomáš Vašíček

13 NES-elektro s.r.o. Zahradní 1242, Sedlčany, Česká republika =DEH]SHĀRYDFt WHFKQLND.DPHURYi WHFKQLND Nové služby: měření pomocí termokamery FLUKE svařování optických vláken měření sítě pomocí analyzátoru Klidné prožití vánočních svátků, hodně zdraví, štěstí a úspěchů v novém roce Další činnosti: elektroinstalace, revize, datové a optické sítě, měření a regulace, televizní rozvody a přístupové systémy. Telefon: Fax: Mobil: info@nes.cz Datová schránka: v36ekk2 PEVAN GYM FITNESS CENTRUM U KDS Gabriela Kabylová LIMA Informace: facebook/pevangym.cz 326,/291$ ± 9é ä,929e 325$'(1679Ë $(52%1Ë 6.83,129e /(.&( 5(+$%,/,7$ý1Ë POTRAVINY UZENINY OVOCE ZELENINA BUFET $ 5(*(1(5$ý1Ë &9,ý(1Ë SOLÁRIUM 3ĜLMćWH QDþHUSDW HQHUJLL GR QDãHKR WQHVV FHQWUD 'ČNXMHPH YãHP ]D SURMHYHQRX SĜt]HĖ D SĜHMHPH UDGRVWQp 9i QRFH D ~VSČãQê QRYê URN ǀljďĢƌ z ƉƌŽƐŝŶĐŽǀĠ ŶĂďşĚŬLJ 17,90 /kg 109,-/kg 59,90 129,-/kg ϭŭő ϭϭϵ ϴϬ<ē Jablka ēğƌǀğŷą ϭŭő <ƵƎĞĐş ƉƌƐŶş ƎşnjŬLJ ϱϭϭő sžěÿăŷɛŭą ĚƌƽďĞǎ Ă Ɛ 19,90 /kg sŝŷŷą ŬůŽďĄƐĂ ϭŭő DĂƐŽ ƵnjĞŶŝŶLJ WşƐĞŬ Ă Ɛ 27,90 aƶŷŭă ŽĚ ŬŽƐƚŝ ϭŭő Le&Co s.r.o. 16,90 69,90 ϭϭϭő ϲ ϵϳϱ<ē sąŷžēŭă ƚƶŭžǀą s rozinkami 400g W,ŽƎŽǀŝĐĞ Ă Ɛ 18,90 17,90 ϭϭϭő Ϯϳ ϵϲ<ē 29,90 DE Grand Aroma 250g 89,90 ϭϭϭő ϴ ϵϱ<ē ϭϭϭő ϯϯ ϭϲϳ<ē Kakao na ǀĂƎĞŶş ϭϭϭő Mocca Export s.r.o. <ŽŬŽƐ ƐƚƌŽƵŚĂŶlj 200g IBK ϭů ϭϰ ϵϱ<ē ϭů ϭϳϵ ϴϬ<ē 19,90 ϭϭϭő ϭθ ϵϭ<ē DĂŶĚůĞ ƉůĄƚŬLJ 60g IBK PF 2017 ĢŬƵũĞŵĞ ǀƓĞŵ njąŭănjŷşŭƽŵ njă ĚƽǀĢƌƵ ƉƎŝ ŶĄŬƵƉĞĐŚ ǀ ƌžđğ ϮϬϭϲ Ž ŶŽǀĠŚŽ ƌžŭƶ ϮϬϭϳ ƉƎĞũĞŵĞ ũğŷ ƚž ĚŽďƌĠ 109,90 ϭů ϭϰϲ ϱϯ<ē ϭů ϴ ϰϱ<ē Kofola Original 2l Mandarinka ǀŽůŶĄ 1kg Zároveň děkujeme za přízeň, kterou jste nám věnovali a těšíme se na vás i v novém roce. WƌŽ njąŭănjŷşŭlj ũğ ŶĂ ƉƌŽĚĞũŶĢ ǀ ŽďĐŚŽĚŶşŵ ĚŽŵĢ ZŽnjǀŽũ ƉƎŝƉƌĂǀĞŶĂ ǀĄŶŽēŶş ƐŽƵƚĢǎ Ž njăũşŵăǀġ ĐĞŶLJ WŽĚŵşŶŬŽƵ ƐŽƵƚĢǎĞ ũğ ŶĄŬƵƉ ŶĂĚ ϰϭϭ Ͳ<ē,ůĂǀŶş ǀljŚƌĂ ũğ ŵžďŝůŷş ƚğůğĩžŷ >ĞŶŽǀŽ WƎşďƌĂŵ Všem svým zákazníkům přejeme vánoční svátky plné pohody a do nového roku vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí. ƌăŷşŭ ϭϭ 2l PET Staropramen a.s. dƶnjğŵąŭ Marshall 0,5l 37,5% hɖžnjžƌÿƶũğŵğ ǎğ ĐĞŶLJ ƵǀĞĚĞŶĠ ǀ ůğƚąŭƶ ŵăũş ĐŚĂƌĂŬƚĞƌ ŽďĞĐŶĠ ŝŷĩžƌŵăđğ :Ğ ǀ ƉƌĂǀŽŵŽĐŝ ƉƌŽĚĞũĐƽ njʒǎŝƚ ŶĂďşĚŬƵ ƵǀĞĚĞŶŽƵ ŶĂ ƚžŵƚž ůğƚąŭƶ ĂĚĞŬǀĄƚŶĢ k ƉƌŽĚĞũŶş ƉůŽƓĞ ƉƌŽĚĞũĐĞ Ă ĐŚLJďLJ njɖƽɛžďğŷġ ƉƎŝ ƚŝɛŭƶ ŶĞƌƵēşŵĞ EĂďşĚŬĂ ƉůĂƚş ĚŽ nebo do ǀLJƉƌŽĚĄŶş njąɛžď Ceny uvedeny v <ē Bohemia Sekt Demi Sekt 0,75l

14 ELEKTROMATERIÁL SVÍTIDLA muži, ženy, pro ty s poukázkou zdarma, muži pro ty s poukázkou zdarma, ženy, pro děti celé prázdniny zdarma. o prázdninách denně, kromě , a navíc zdarma. o prázdninách kromě , a k dispozici celodenně, nehledě na rozvrh. Aktuální rozvrhy na: Tel: P ejeme všem p íznivcům sauny Dublovice krásné vánoce a šťastný nový rok. Všem našim zákazníkům přejeme krásné Vánoce a do nového roku hodně zdraví, štěstí a osobní pohody. Jana Filipová MASÁŽE SEDLČANY Vítěžská 1139, Sedlčany mobil: Všem svým zákazníkům přeji spokojené Vánoce a hodně štěstí v novém roce.

15 Klub důchodců se rozloučil se starým rokem přátelským posezením a tancem SEDLČANY Mezi stoly rejdil hbitě číšník a kromě jednotného menu, tentokrát se nepřekvapivě podával tradiční řízek s bramborovým salátem a zákusek, nabízel kávu a jiné nápoje. Ze zkušenosti věděl, že déle se moc lidí nezdrží, první penzisti začali opouštět společnost už kolem půl čtvrté, a to se začínalo ve dvě. V Červeném sále KDJS se v pondělí 12. prosince bavili členové Klubu důchodců na svém posledním setkání, které se neslo v duchu předvánočních oslav. Přišlo jich kolem sedmdesáti, takže když začalo vyhrávat trio muzikantů na harmoniku, saxofon a bicí, prostor pro taneční radovánky se zcela zaplnil. Zněly lidovky i ploužáky, při nichž parketem zasněně proplouvalo několik tančících párů. Největší překvapení však nastalo ve chvíli, kdy muzikanti spustili rychlé rokenrolové melodie. Tváře, v nichž se normálně zračí tíha dlouholetých starostí, se rozzářily a člověk se jen divil, čeho jsou někteří lidé v tomto věku na parketu schopni. Pravdou je, že taneční zábavu si penzisti neužívají pokaždé, když se sejdou. A to je dvakrát do měsíce. Možná by však stálo za úvahu, aby si takové radovánky dopřáli častěji, vždyť pohyb znamená život. A občas nějaká ta pouštěčina, jak se kdysi říkávalo diskotéce bez živé hudby, kde se pouštěly jen gramodesky, by nebyla od věci. Pohybová cvičení s fyzioterapeutkami prý ale už mají v seznamu plánovaných akcí na další rok, jak mě ubezpečila Zdeňka Pištěková, členka třináctičlenného klubového výboru. Ten se schází jednou za měsíc v městském muzeu a připravuje program na jednotlivá setkání. Další členka výboru Jaroslava Pekárková, která se stará o finance, říká: Je nás okolo stovky a takovéto slavnostní posezení máme dvakrát za rok. Jinak se scházíme každé druhé pondělí a věnujeme se nějakému zajímavému tématu. Kronikářka Klubu Marie Tatoušková listuje podrobnými záznamy včetně fotografií a jiných artefaktů a vzpomíná, co všechno během svých schůzek v posledním půlroce zažili: Navštívili jsme průhonický park nebo jsme besedovali s panem starostou. Setkali jsme se s příslušníky policie, kteří nám přednášeli o bezpečnosti, od finančního experta jsme se dozvěděli, jak postupovat, když se někdo dostane do dluhů. O historii nám povídal profesor Páv. Jak se dělá paličkovaná krajka, o tom nám vyprávěly sedlčanské krajkářky. Slavíme významná jubilea svých členů a dvakrát ročně pořádáme tombolu a získané peníze pak použijeme třeba na financování našeho zájezdu. Manželé Hončíkovi říkají, že do Klubu vstoupili jako většina přítomných ze společenských důvodů a s programem přednášek jsou spokojeni. Pánskou část osazenstva, která je ovšem v menšině, prý nejvíce zaujala podzimní prezentace místního Veterán klubu. Duší společenství důchodců je Věrka, jak členové důvěrně jmenují vedoucí sociálního odboru Městského úřadu v Sedlčanech Věru Skálovou, která se o fungování Klubu stará už dlouhá léta: Na příští rok jsme zatím dojednali účast čtyř přednášejících. Vždycky chci, abychom část odpoledne věnovali smysluplnému programu a lidé si odnesli užitečné informace nebo se dověděli něco zajímavého. Jindra Votrubová ZPRAVODAJSTVÍ Vánoční farmářské trhy jsou vždy nejhezčí SEDLČANY Naprosto ideální povětrnostní podmínky nabídlo v sobotu 17. prosince počasí, kdy se na náměstí T. G. Masaryka konaly letošní poslední farmářské trhy, které tradičně pořádá Sdružení obcí Sedlčanska. V čase adventu by měla být zima a ta skutečně byla. Teploměr v dopoledních hodinách ukazoval dva stupně pod nulou, ale nefoukal vítr, nehrozilo, že se objeví kroupy nebo mrznoucí déšť, a tak se střed města zaplnil nejenom stánky, ale také množstvím návštěvníků trhů. Svoje produkty také tentokrát nenabízeli výhradně místní farmáři, ale i jejich kolegové ze vzdálenějších míst. Pekárna z Rakovníka nabízela svoji ruční výrobu různých druhů pečiva, do Sedlčan zavítalo několik výrobců uzenin a ke koupi byly dokonce syrové špeciality zo Zázrivej. Slovenští farmáři nabízeli ovčí a kozí sýr, kozí jogurt, korbáčiky, žinčicu a další výrobky ze sýra. K vidění byla spousta výrobků z perníku, mezi nimiž se vyjímali zdobení sněhuláci nebo vánoční dekorace. Účastníci trhu mohli také ochutnat medovinu, svařené víno i vánoční punč. V záplavě nabízených produktů mnohé kupující zaujal stánek opatřený nápisem Verunčiny lahůdky. Sama Verunka Štěpánka Barešová zde zájemcům dávala ochutnat ručně nakládané sýry ve skleničkách, které dostaly skutečně zajímavá jména. Jeden z nich byl prezentován pod názvem Boží pochoutka s bylinkami, druhý se jmenoval Jaromírova báseň a třetí Italská domácnost. Nebylo divu, že tento sýr obsahoval olivy s papričkou, cibuli a hlavně ostrou kořenící směs. Názvy vymýšlí kolega, který se mnou spolupracuje, řekla Veronika Šimková ze Sedlčan. Já se věnuji výrobě sýrů asi tak tři roky. Momentálně jsem na mateřské a tuto činnost mám jako koníčka. Svoje produkty jsem dříve dávala do sedlčanského farmářského obchodu a teď budu tuto činnost zase obnovovat. Farmářské trhy na sedlčanském náměstí dosud vždy pořádalo Sdružení obcí Sedlčanska a pravidelní účastníci této akce jistě mají v čerstvé paměti, že organizátoři při podzimním trhu avizovali, že z důvodu velké vytíženosti se svojí činností strana 15 v tomto směru adventním trhem končí a že by pomyslné veslo rádi předali některému z jiných organizátorů. Zda to platí i nadále, jsme se zeptali tajemnice sdružení: Je to pro nás velice těžké, když vidíme, jak se dnes náměstí zaplnilo, uvedla Štěpánka Barešová. Myslíme si proto, že by byla velká škoda, kdybychom tuto akci opustili. Na druhou stranu je ale potřeba dodat, že naše vytížení je skutečně velké. Proto vám v tuto chvíli nemohu dát jednoznačnou odpověď. Věřila jsem tomu, že když jsme vyhlásili, že hledáme nového organizátora, někdo se přihlásí. Byli dva zájemci, ale když jsme jim vysvětlili, co všechno organizace této akce zahrnuje, oba odstoupili. Důležitá je komunikace s farmáři, a pokud chceme, aby trhy měly úroveň, v jednání se nejedná o krátkodobou záležitost. Navíc jsme nasadili laťku i tím, že se snažíme každý trh zpestřit doprovodným programem, takže organizace je o to náročnější. Součástí trhu byla tentokrát soutěž o nejhezčí vánoční svícen, do které se zapojilo devět regionálních institucí a podnikatelů. Čas prohlížení a nakupování návštěvníkům trhu zpestřili svým vystoupením žáci Základní a mateřské školy Chlum a 2. ZŠ v Sedlčanech. David Myslikovjan SEDLEC-PRČICE V pátek 16. prosince se uskutečnil první výukový program pořádaný fitness centrem PeVan Gym. Programu Děti v pohybu se ve školní tělocvičně zúčastnilo 32 žáků první až čtvrté třídy ZŠ Sedlec-Prčice. Věříme, že si děti rozmluvu o tom, co by měly dělat po vyučování, vezmou k srdci. Samozřejmě se jen nesedělo, s dětmi jsme si zkusili, jak správně skákat do kaluží, cvičili jsme obratnost při péči o zeleninku, rozhýbali jsme tělo jako zvířátka z cirkusu, zajímavou formou jsme si procvičili plochá chodidla a nakonec všichni zdolali připravenou opičí dráhu. Miloslava Mackeová. Foto: Archiv PeVan Gym

16 16 strana ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY Luboše Raušera trápilo v uplynulé sezóně zranění Před rokem jsme vám v portrétu představili úspěšného boxera se škraloupem v minulosti Luboše Raušera, který pochází z Krásné Hory nad Vltavou. Tehdy se svěřil se svým snem zařídit si tělocvičnu a v ní trénovat. Žil ve svém bytě v Praze se dvěma psy. V kariéře chtěl ještě dosáhnout na profesionální titul mistra světa, ale jako strop si ze zdravotních důvodů stanovil padesát zápasů. Konec své kariéry odhadoval za dva a půl roku, tedy v polovině roku Co se u něj za uplynulý rok změnilo? Na počátku letošního roku byl na tréninkové dovolené v Thajsku. Poté přišla nabídka na zápas v Plzni: Tam zápasím velice rád. Je tam super publikum a atmosféra. Měl jsem zápasit s Michalem Janáčkem z Českých Budějovic, ten ale zápas zrušil. Pořadatelům se však za čtyři dny podařilo sehnat mi soupeře. Přivezli mi mistra Bosny a Hercegoviny Alja Tucaka. Ten tři týdny předtím vyhrál mistra Bosny v K1. I když změna těsně před zápasem Lubošovi nevyhovovala, 14. dubna zvítězil na souboji titánů 3:0 na body a sezóna pro něj začala výborně. Začátek sezóny znamenal změnu na pozici kondičního trenéra, kterým se stala legenda českého sportu Daniel Hejret. Na tréninku si pak ale Luboš poranil loket: Po všech vyšetřeních bylo jasné, že mě nemine operace. Odkázali mě k lékaři v Budějovicích. Mezitím jsem si domluvil zápas na Dobříši. Začal jsem se připravovat, ale nakonec jsem ho musel zrušit. Bez operace zápasit nemohl. Nakonec vzal alespoň dva zápasy v K1, kde to není pro loket takový problém. První zápas prohrál v Popradě těsně 1:2 na body s nadějným mladým slovenským zápasníkem. Kdyby se zápas konal v Čechách, asi by vyhrál. Poslední zápas prohrál na začátku listopadu v Liberci proti Georgi Fibichovi, který se stal desetkrát mistrem České republiky, je mistrem světa i mistrem Evropy v K1 a má za sebou více než dvě stovky zápasů: Po dobrém začátku a mém opětovném poranění ruky vyhrál KO v druhém kole. Bohužel. Je to sport. Byl lepší a vyhrál. Operaci lokte absolvoval koncem listopadu v Českých Budějovicích. Mám nějaké nabídky na příští rok, tak doufám, že bude vše v pořádku a ještě něco vyhraji, nepřestává věřit ve svou závodní budoucnost Luboš. K jeho stropu padesáti zápasů mu jich chybí ještě sedm. Pak chce ukončit profesionální kariéru. Věřme, že se mu to i s podporou jeho přítelkyně podaří. Olga Trachtová Hadáčková Lubošovi (vpravo) zbývá k ukončení profesionální kariéry sedm zápasů. Nežiji minulostí, ale čerpám ze štěstí přítomnosti, říká bývalý trestanec SEDLČANSKO Žil jako spořádaný občan, udělal však životní chybu, když nasedl do dodávky, která vezla kradený motocykl. Normální kluk, který se nevědomky zapletl do trestného činu a odskákal to odnětím svobody na několik měsíců. Beru to tak, jak to je. Nic jiného mi ani nezbývá. Vracet se k tomu nemá cenu, čas nejde vrátit, říká odhodlaně bojovník, který se teď pere s životem, jaký je, ale s jednou změnou, nebojuje sám. Má k tomu dva spojence. Ty jsi rok na svobodě, tak co je u tebe nového? Můj život se docela hodně změnil. Dá se říct, že jsem změnil pohled na vše okolo. Jako když je člověk zdravý a pak náhle onemocní zákeřnou nemocí, potom se dívá na svět jinýma očima než původně. Váží si toho, co bral dřív jako samozřejmost. Peníze a kariéra, tyhle dva nešvary, co hýbou světem, jsou mi víte, kde (smích). Já se především pohybuji mezi nejbližšími přáteli a rodinou. Ty, co mě předtím poplácávali po ramenou a pak se odvrátili zády, když šlo do tuhého, jsem postupem času odstrčil ze svého života. Jsem i docela ostražitý, na každého, kdo se mnou přijde do osobního styku a chce se přátelit. Musí mít hodně trpělivosti, než si ho připustím k tělu. Jak se s odstupem času díváš na vazební zkušenost? Pro mě osobně je to etapa, která mi do života vpadla strašně rychle a nečekaně. I když se chováte, jak máte, a vyhýbáte se všem problémům, co by vám mohly změnit život k horšímu. To, co máte nalajnované, prostě změnit nelze. Já jsem byl potrestaný za to, co jsem neudělal, jednoduše jsem se dostal do situace, kde jsem neměl být, a odnesl to za všechny, nebo se všemi viníky. Změnilo tě to nějak? Tak koho by to nezměnilo! Být čtyřiadvacet hodin v malé místnosti s dalšími lidmi a nesmět se jen tak sebrat a jít si dělat, co chceš. Na druhou stranu mě tahle zkušenost i posílila, především psychicky. Dnes mě jen tak nic nerozhází. Předtím jsem měl spoustu kamarádů, jak to bývá, na sociálních sítích v kolonce přátelé jich bylo něco přes tisíc. To pak poznáte, že jsou to jen virtuální přátelé, nic víc, nic míň. Dnes mi tam svítí počet do stovky. Lidé si řeknou, on má jenom sto přátel. No a co, jsou to ti opravdoví a praví přátelé. Svět se dnes řídí malichernostmi, každý člověk musí zažít nějaký životní kotrmelec, aby si uvědomil ty pravé hodnoty života, co se dnes lehce vytrácejí. Ty už máš věk na budování rodiny, tak jak to vypadá? Jsem rád, že se ptáš (smích). S mojí přítelkyní jsem se usadil a nedávno se nám narodil potomek, který dělá všem okolo, jak rodině, tak nám, velkou radost. Zařizoval a předělával jsem bydlení, aby jsme žili jako spořádaná a milující rodina. Mít rodinu je také velká zodpovědnost, takže mám i práci. Jako správný muž a živitel rodiny se vlastně celý týden nezastavím. Ráno odjedu a vracím se až k večeru. Návrat domů ale stojí za to, i když přijdu unavený, úsměv přítelkyně a malého prcka mě okamžitě nabije novou energií. Mít vlastní milující rodinu je velké štěstí, které zažene i ty největší chmury jak z minulosti, tak i z přítomnosti. David Štverák

17 ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY strana 17 Jak se ze mě stal schizofrenik SEDLČANSKO Chodil na základní školu, jako každý z nás chtěl jít nějakou životní cestou. Aby našel uplatnění na trhu práce, absolvoval obor truhlář na tříletém učilišti, které ale před závěrečnou zkouškou opustil. Potom se zapojil do pracovního procesu. Na první pohled bezstarostný normální chlapík, pomyslel by si každý z nás. Ovšem šeredně by se spletl, jeho život a duši totiž tíží nemoc jménem schizofrenie. On i přesto tvrdí s úsměvem na rtech, že je spokojený. Říkejme mu třeba Radim. Lehkovážnost a mládí mu hned v začátcích dávaly lekce život se zkrátka s nikým nemazlí V osmnácti jsem přerušil studium. Nezbylo mi nic jiného než si najít práci. Dva měsíce jsem pracoval jako brigádník v jedné firmě ve výrobě, kam jsem jezdil na kole. Jenže mi to moc nešlo a propustili mě. Konkrétně jsem si za to mohl sám. Chodil jsem na víkendové směny pozdě, z diskoték rovnou do práce a někdy jsem i spal v šatnách. Potom jsem byl rok na úřadu práce a doma, než se naskytla další možnost pracovat jako vrátný. Tahle práce mne moc bavila. Dělal jsem 24hodinové směny noční a denní. Dva dny v práci, dva dny doma. Dokonce jsem i bydlel v tom hlídaném areálu, bylo to ve Smilovicích. Moje působení zde nevydrželo ani celý rok. Ty dlouhé směny mne zmáhaly. A tak jsem přešel do jedné soukromé dílny dělat truhlařinu. U frézy jsem řezal. To mi vydrželo dalšího půl roku. U třetího zaměstnáni se začaly objevovat první náznaky zákeřné nemoci U truhlařiny se to začalo lámat, zde se objevil první náznak této nemoci. Bál jsem se chodit do práce. Měl jsem strach jít z domova na pracovní místo a zůstával jsem doma, nedokázal jsem vyjít ven. Ukončil jsem tedy pracovní poměr. To zapříčinilo další rok doma. Dostal jsem se z toho sám, z té depky, jak jsem si myslel. Následoval další nástup na vrátnici. Začaly opět celodenní směny, chodil jsem se psem na obchůzky a zhruba po dvou letech se nemoc začala vracet a projevovat naplno. Začal jsem se ztrácet v realitě, to pak nevíte, kolik je hodin, co je za den. Ztrácíte orientaci venku, vidíte mlhavě, máte až halucinace. Tak jsem se začal zavírat doma a nechodil jsem vůbec ven, mezi lidi. Zažíval jsem silné stavy úzkostí. Najednou se vše sečetlo. Výsledek: hospitalizace v léčebně, elektroléčby A jednoho dne mě táta našel doma, byl jsem úplně v jiném světě, nepřítomný. Hned to poznal a zavolal záchranku. Ani jsem nevěděl o jeho přítomnosti, začal jsem vše vnímat až později na lůžku v nemocnici. Po probuzení jsem měl na sobě kapačky, ale ty jsem všechny ze sebe strhal, myslel jsem si v tu chvíli, že mi ubližují. Tam se zjistilo, že je to psychického rázu a byl jsem poslán na léčení do Dobřan, kde jsem byl od listopadu do února. První dva měsíce si vůbec nepamatuju, byl jsem úplně mimo. Léčba probíhala pomocí elektroléčeb, prášků. Pohovory s psycholožkou, dělali jsme různé testy. Skupinové sezení, kolem deseti lidí, kde se dělaly kvízy, kladly otázky, třeba co nás Radim se svojí nemocí sice bojuje sám, ale statečně. baví a tak. Na ty otázky všichni odpovídali. Nějakých třicet minut to trvalo. Po dvou měsících se můj stav rapidně zlepšil. V léčebně si našel nejen zájmy, ale i nové přátele Na pokoji jsem hrál karty, chodil na terapie s malováním obrázků, byl tam i kroužek keramiky, svíčky, vybarvoval jsem obrázky temperami. Po třech elektroléčbách, které hodně pomohly, jsem dostával už jen léky. Dokonce kamarády jsem si tam našel. I holku jsem měl, ale byla z daleka, tak to nevydrželo. Po propuštění jsem navštěvoval psychiatra. Rok jsem byl na nemocenské a vrátil jsem se znovu do práce na dva roky. Ukončil jsem to ze zdravotních důvodů. Dostal jsem pak i částečný důchod. Nadějný začátek s rychlým koncem, ale naděje přece umírá poslední Po nějakém čase se naskytla další možnost práce. Šel jsem do toho, ale po týdnu se mi to rychle vrátilo. I proto, že jsem si občas zašel na pivo, a to asi nebylo dobře, když berete prášky. Následovala opět hospitalizace v Dobřanech. Tam mě odvezla sestra, která ihned poznala, že se chovám divně. Následovala další tříměsíční hospitalizace, tentokrát zaměřená jen na léčbu léky, na elektro už jsem nechodil. Po propuštění jsem byl rok doma, žádal jsem i o plný důchod, ale žádost mi byla zamítnuta. Každý měsíc chodím k doktorovi na kontrolu a na ambulantní léčbu k psychiatričce. Nepiju alkohol, přestal jsem kouřit a momentálně mám i práci, takže spokojenost. Nemoc mu vzala i spoustu kamarádů, ale on by stejně neměnil Předtím jsem měl spoustu kamarádů, všichni se ke mně ale otočili zády. Ale dřív, když chtěl někdo něco koupit nebo jsem i zaplatil jednomu dovolenou, tak to jsem byl každému dobrý. Když se pak něco stane, zůstanou jen ti opravdoví přátelé a ti falešní se od vás odvrátí. Zjistil jsem, že ti, co jsou na tom podobně jako já, tak jsou v pohodě. Přemýšlel jsem o založení nějaké komunity lidí s podobným příběhem. Na konec rozhovoru ještě dodal, že na život není naštvaný a že by neměnil... David Štverák HK-DŘESTAV s. r. o. přijme TRUHLÁŘE, TESAŘE, DĚLNÍKY do dřevovýroby - nástup možný ihned, možnost práce na IČ, vhodné i pro absolventy bez praxe Nabízíme: zázemí stabilní firmy, jednosměnný provoz od 6 do 14 hodin, příjemný kolektiv, stravování na pracovišti zdarma Náplň práce: výroba panelů, práce s pilami (kotoučová a řetězová), práce s vatou, atd. Kontakt: Valiskova@drestav.cz, tel.: nebo ZD Krásná Hora nad Vltavou, a. s. přidružená výroba v Petrovicích nabízí výhodný nákup baterie auto i moto značky YUASA, FAAM, SZNAIDER motorové oleje pro benzínové i naftové motory - syntetické i minerální motorové oleje pro dvoudobé motory a motorové pily, křovinořezy, sekačky převodové a hydraulické oleje v obalech i stáčené do vlastních nádob plastická maziva na ložiska, čepy, pouzdra, řetězy brzdové kapaliny, směs do ostřikovačů, destilovanou vodu hadice hydraulické, vzduchové, palivové, horkovodní, olejové hadice na propan-butan, acetylen, kyslík, zahradní spirálové hadice na huštění pneumatik včetně měřáku hadice na mycí agregáty typu WAP, KÄRCHER a podobně rozvaděče na štípačky, manometry, kulové ventily, mazací lisy rychlospojky, šroubení, spony, těsnění Al, Cu koncovky hydraulických a vzduchových hadic Najdete nás v Petrovicích v areálu zemědělského družstva - přidružená výroba Tel.: , pv.petrovice@tiscali.cz,

18 18 strana ROZHOVOR Dojíst bramborový salát k snídani si musíte zakázat. Stačí drobnosti a dodržování jednoduchých pravidel, říká výživová konzultantka Udělat rozhovor se specialistkou na správné stravování je v mém případě opravdu paradoxní úkol. O to více je situace bizarní, když si tento úkol uložím dobrovolně jakožto součást vánočního speciálu. Rozhodl jsem se proto výživovou poradkyni Veroniku Solničkovou vystavit bez varování svým otázkám plným skepse a námitek, které používám, když chci někomu vysvětlit, že já prostě zdravě žít nemohu, nejde to. Bůček je bůček, sója mi nechutná a obložený talíř zeleninou mi prostě nepřijde jako správná náhrada chipsů. Je to prostě o vůli. Jednoduchá rovnice je nepřecpávat se a mít vyváženou stravu. Vyvážená strava není, že se zbytek bramborového salátu dojí druhý den ráno k snídani, vysvětluje mi hned na začátku a mně je jasné, že tentokrát to bude spíše argumentační souboj. Tělo potřebuje pravidelný režim, jehož součástí je pět jídel denně zhruba po třech hodinách. Základem je snídaně. Každé ráno. Je to teorie, kterou všichni známe, ale nikdo ji nepraktikuje. Nastartovat V sobotu 17. prosince oslavili František a Eva Bláhovi zlatou svatbu. Srdečně gratulují a do dalších let hodně štěstí a zdraví přejí dcery s rodinami. organismus je ale základ, říká v úvodu našeho povídání Veronika Solničková. Snažím se zpovídané specialistce vysvětlit, že nemohu jíst naposled v šest hodin večer, když chodím spát o půlnoci. Mám zkrátka hlad, a proto jsem si zavedl takzvanou druhou večeři. Druhá večeře není nutně špatně. Jíst máte naposledy asi dvě až tři hodiny před spánkem, musíte dát tělu čas trávit. Důležitá je pravidelnost, tělo musí vědět, že dostane najíst a nebude hladovět, popisuje poradkyně Solničková. Jelikož jsou za dveřmi Vánoce, nemohl jsem se zeptat na českou klasiku rybí smažený řízek z kapra včetně kůže a k tomu bramborový salát s majonézou. Jak s tím naložit? Pokud máte po celý rok tělo naladěné na pravidelný režim a jíte vyváženě, můžete si o Vánocích dovolit řízek a salát. Pokud tělo normálně funguje, tak se s tím v pohodě vyrovná, tvrdí konzultantka. Chci tedy od ní potvrdit, že nejlepší čas na změnu stravování nejsou Vánoce, nýbrž začátek roku. Bohužel, setkávám se s nesouhlasem. Nejlepší čas je kdykoliv, začít můžete hned. Když chcete, můžete začít třeba zítra. Není důvod to odkládat. Je dobré si dát postupně menší cíle, ne vše pořád odkládat. Jde o to si začít dávat menší porce a trochu přidat pohyb, vánoční návštěvy obejít pěšky, více pít vodu a podobně. Nemusíte se ničeho zříkat, zaprvé bych zkusila zmenšit porce. Abych uvedl poradkyni do obrazu svého praktického života, vyprávím jí svůj jediný životní zážitek z fitcentra, kde jsem hodinu cvičil pod dohledem osobního trenéra. Trochu nechápu, proč se usmívá, když jí zrovna vyprávím, že jsem za tu hodinu málem přišel o život. Přidávám i několik historek, jak jsem se snažil zhubnout a chtěl jsem vidět výsledek na váze hned za týden. Tak to je přístup malého dítěte. Zdravé hubnutí je jeden a půl kila za týden, maximálně pět kilo za měsíc. Zhubnout, to je životní rozhodnutí. A nejen to, musíte si váhu udržet. A to je styl života. Nemluvím o zdravém životním stylu, ale o lepším životním stylu. Najednou začne tělo fungovat lépe, zlepší se psychika. Nemůžete ale chtít výsledek hned, vysvětluje mi moje chyby v přístupu. Zatímco ona si v restauraci objednala něco, co je asi řepa, doplněná vlašskými ořechy, sýrem a zelenými listy čehosi, já volím Caesar salát, a to zejména kvůli tomu, že přede mnou sedí výživová poradkyně, která je asi poloviční oproti mně. Sice ví, že miluju knedlíky a bůček, ale musím ukázat, že ani salátu se neštítím. Jak si tak povídáme, dojde diskutující kolegyně k závěru, že nemám motivaci a hned mi jednu nabízí: Motivací může být hrozící mrtvice nebo infarkt. Jste riziková kategorie. Měl byste zhubnout. Jestli chcete, jde to. Jestli ne, je to volba, tvrdí Veronika Solničková rozhodně a já rychle hledám další protiargumenty. Mám otázku na tělo: Co si mám dát k odpolední vánoční svačině místo cukroví? Dejte si sýry, nakrájejte si zeleninu a kousek pečiva, nejlépe celozrnného. A k tomu si řekněte, že si to cukroví prostě dát nechcete. A nedáte si ho, konstatuje suše výživová poradkyně a já Až budete smažit řízek, jednoznačně na sádle, říká poradkyně. nevím, jestli si ze mě dělá legraci, nebo to myslí vážně. Nejistota mě opouští v další vteřině. Myslí to vážně. Snažím se vysvětlit zpovídané odbornici, že buď budu mít Vánoce spokojené, budu si vychutnávat všechno skvělé jídlo, nebo si dám do salátu jogurt a rybu si dám bez kůže, ale nebudu mít prostě takovou radost. Sděluji konzultantce, že jsem dokonce ochutnal v životě i sójový rohlík a jednoduše nebyl tak dobrý jako klasická houska. Máte špatné návyky, jiné chutě, ale zvyknete si. Musíte změnit přístup, je to hodně o myšlení. Stravovací zlozvyky máme často od dětství, ale když chceme, tak je přece můžeme změnit. Je to volba. Rada odbornice je tedy taková, že máme hledat prospěšnější varianty. Večer si místo brambůrek máme udělat na pánvi s minimem tuku zeleninové hranolky a k tomu čerstvý dip s bylinkami. Koneckonců, to slovo čerstvý je zásadní. Není to jen móda, když to jde, tak vše si máme dopřát opravdu čerstvé. A nejlíp s domácí přípravou. V záchvatu zoufalství se snažím hledat cestu, jak dostat výživářku do úzkých. Zmiňuji mléko. Tak trochu si chci říct o pochvalu, že mám rád mléko. Jsme jediní savci, kteří pijí mléko i v dospělosti. Místo mléka si dejte kefír, je prospěšnější, má více probiotik, je lepší pro střeva, pro zažívání, bere mi iluze o mléku. Odkláním rozhovor bokem a zmiňuji svého dědu, který mléko programově odmítá, protože, jak sám říká, měl dost mléka mateřského. Váš děda nemá evidentně mutaci genů, prohlásí rezolutně odbornice a já jen reaguji odpovědí, že to dědovi vyřídím. Bude jistě rád, že nemá mutaci genů. A tak jsem se v následující větě dozvěděl, že mléko je pro člověka spíše alergen a že je velmi obtížné odsouhlasit jednoznačně mléko jako součást zdravé výživy. Rozhovor už trvá dlouho a já pořád nemám výsledek, který bych očekával. Chci slyšet něco, co potěší moje tučné uši. A dočkávám se. Až budete smažit řízek, jednoznačně na sádle. Žádný olej. Smažte na sádle, nejlíp, když si ho doma sami vyškvaříte. A chleba si klidně mažte máslem, přiměřeně, sděluje mi první pozitivní zprávu konzultantka. Na závěr rozhovoru si nedovolím nezmínit pití. Pitný režim obecně a alkohol jako subtéma. Dočkám se další pozitivní informace: dvě piva jako muž denně můžu. Vysokoprocentní alkohol je ovšem tabu. Na návštěvu k příbuzným mám jít pěšky a absolvovat ji bez alkoholu. Nejlepší je klasická neperlivá voda, a to v množství okolo dvou a půl litru denně. Tomáš Vašíček

19 Rozhovor s psychoterapeutem Jiřím Chválou vám přinášíme již podruhé v krátké době. Tentokrát jsme se bavili o půjčkách na vánoční dárky, ale i o vánočním shonu a bilancování, které nás čeká na konci roku. Dluhy vznikají mnohdy právě kvůli nákupu vánočních dárků. Jak se na takové zadlužování před Vánoci díváte z profesionálního hlediska? Zkusím začít pozitivně. Když se ptáte na důvod zadlužování kvůli dárkům, můžeme mezi všemi možnými důvody vidět i ten, že lidé berou Vánoce vážně. Dokonce tak vážně, že se jeden pro druhého chtějí obětovat. Bez nadsázky si myslím, že to vůbec není špatná zpráva o našem světě. Zdánlivě se předvánoční zadlužování podobá tomu o letní dovolené. A přesto je jiné. V létě mnozí z nás touží zažít něco výjimečného. Chceme se uvolnit z šedé každodenní rutiny a spravit si chuť nějakou exotikou. A na to přece stojí za to si půjčit, ne?! Půjčujeme si ovšem pro sebe! Případně pro společné rodinné zážitky, ve kterých ale rozhodně nezapomínáme hájit svůj nezadatelný podíl. Naproti tomu o Vánocích si nepůjčujeme pro sebe, půjčujeme si pro druhé! Máte pravdu, všude slyšíme, jak je neuvážené půjčování riskantní. Tím spíše, že pozitivní hodnota takové oběti se může velmi brzy obrátit v partnerský nebo rodinný konflikt. A to ve chvíli, kdy problémy s dluhem začnu přenášet na své blízké. Například tím, že se mnou musí mít větší trpělivost, když jsem nervózní, abych dluh splatil. Tím, že je obtěžuji, když za mne musí plnit některé povinnosti, které kvůli dluhu nezvládám a tak dále. Co tedy usuzovat o člověku, který si takto bere úvěr? Já se zeptám také a trochu jinak: Co to svědčí o nás? Umíme si říci o toleranci, odpuštění, trpělivost, o mnohé a mnohé jiné důležité potřeby stejně nahlas a srozumitelně jako o nový model telefonu, televize, počítače nebo o nejnovější módní doplněk? Umíme my dávat druhým prostor a příležitost také k jiným obětem než k obětem peněz? Konec starého a počátek nového roku bývá také obdobím bilančním. Lidé si dávají předsevzetí, které poté většinou dlouho neplní. Má to tedy vůbec smysl? Bilancování i předsevzetí mají velký význam. Je to způsob, jak si uspořádat stále plynoucí život to obrovské množství dnes a denně prožívaných událostí, vykonané práce, ale také přání a snů, za kterými se honíme. Bilancování dává nějakou strukturu, nějaký řád tomu, co už máme za sebou. A to je nesmírně důležité. Ať už se nám daří více nebo méně nehodit své úsilí za záda jen tak. Jako když se odhodí nedopalek cigarety, použitá jízdenka na vlak nebo vypitá plastová láhev. Spousta lidí to ale tak bohužel dělá a pak se diví, že přichází například nezvladatelná únava, deprese nebo syndrom vyhoření. Je důležité umět se pochválit i přiznat si, co se nepovedlo. Vidět, v čem mezi druhé zapadám, co s nimi mám a chci mít společného i to, v čem chci být odlišný. Může si skutečně člověk takto zhodnotit život jednou za rok? Bilancovat jednou za rok je hodně málo. Náš čas není náhodou rozdělen na různé časové celky rozlišujeme dny, týdny, měsíce a roky. Bilancování má své místo na přelomu každého z vyjmenovaných časových úseků. Jsem přesvědčený, že každý, kdo si na ohlédnutí za svým dnem, týdnem a podobně udělá čas, zná lépe svou cenu, může si sám sebe vážit a nemusí být ani ušlápnutý, ani závistivý nebo agresivní. Ale stejně, nejsou předsevzetí jen přetvářka? Dělají to všichni, tak si také nějaké předsevzetí dám ROZHOVOR Je rozdíl mezi zadlužením kvůli dárkům na Vánoce a letní dovolenou na dluh, říká psychoterapeut Jiří Chvála Předsevzetí se vztahují k budoucnosti, na kterou se buď můžeme optimisticky naladěni těšit, anebo z ní můžeme mít strach. Předěl roku k nim dává dobrou příležitost. Předsevzetí mají o to větší význam, že mají vyjadřovat mou svobodnou vůli. A proto určitě nemá smysl vymýšlet předsevzetí jen proto, že to tak druzí dělají. Předsevzetí nemusí být mnoho, stačí jedno nebo dvě. Mělo by obsahovat jen to, co opravdu chci já sám, ne to, co mi znovu a znovu předhazují druzí. A mělo by být vedené tím, na co se chci těšit, ne tím, z čeho mám strach. Je dobré, když jej člověk vytvoří sám, ale s druhými pak sdílí. Když se předsevzetí stane ryze soukromou záležitostí, podobá se plachetnici bez vody a bez větru. S jakým typem klientů se okolo Vánoc setkáváte? Jaké problémy je nejčastěji trápí? Samota? Zvýšený zájem lidí, kterým chybí zázemí rodiny či přátelé, jak to ve své otázce naznačujete, se bude asi více týkat služeb typu krizových center, která přijímají klienty okamžitě, bez objednání Krásné Vánoce a úspěšný rok 2017 Děkujeme všem našim zákazníkům za přízeň a spolupráci v roce 2016 Tiskárna Van Druck Sedlčany strana 19 a často fungují non-stop. Já těsně před Vánoci a bezprostředně po nich pociťuji naopak určité zvolnění pracovního nasazení. Věnuji se lidem objednaným dříve, nových klientů ubývá. Největší nápor zájemců o psychoterapii nebo poradenství zaznamenávám od druhé poloviny října do poloviny prosince. A potom se zájem začíná zvyšovat opět až od poloviny ledna. Situaci Vánoc a jejich vliv na lidskou psychiku bych mohl přirovnat k režimu sportovce, kterého čeká nějaký důležitý závod. Když se závod blíží, stupňuje se nervozita, mohou se objevovat pochybnosti o tom, zda je dobře připravený, zda má správnou formu, dobrou výbavu, sehraný tým spoluhráčů nebo podpůrných specialistů. Vše zkrátka směřuje k podání výkonu. A pokud si zcela nevěří, snaží se na sobě ještě zapracovat. Když ale nadejde okamžik startu, všechny ohledy jdou stranou a sportovec se plně spolehne na svůj výkon a na dané možnosti. O tom, zda všechno bylo v pořádku, začne pochybovat opět až za cílovou páskou. Na závěr trochu odbočím. Co pro vás osobně znamenají Vánoce? Je něco, co vám na jejich soudobém pojetí vadí? Jsem křesťan. Takže Vánoce jsou pro mě nádherným časem zastavení se nad jedním dávným lidským příběhem. Myslím tím biblický příběh o narození Krista v Betlémě. Je na něm jistě mnoho vymyšleného a jistě mnoho pravdivého. A nikdo to nedokáže oddělit, třebaže se o to různí moudří a studovaní muži pokoušeli. To mě na něm asi fascinuje nejvíce. Podobá se tím životům nás všech sny a realita, naivita i pragmatičnost teprve společně tvoří skutečný život. Život jen ve snech anebo život jen v pragmatismu je omyl, ba co víc, je to fikce, pouhá iluze života. Vánoční příběh je mimo jiné příběh o zázraku, u kterého by skoro každý z lidí rád byl, ale který naprostá většina promarní, mine, protože dává přednost svému pohodlí, své omezené představivosti a stereotypu života. Rád si o Vánocích dělám čas na své sny, hledám zázraky, které mi život nabízí a s přiznanou naivitou sbírám síly pro životní pragmatismus. Musím se přiznat, že mi vadí, jak se z nedostatku znalostí masově zaměňuje období adventu s obdobím Vánoc. Čtyři týdny do Štědrého dne byly tradičně časem příprav na Vánoce, v tu dobu se ještě nezpívaly vánoční koledy. Dnes se ale na Mikuláše bouchají petardy, celý prosinec zní koledy a když Vánoce opravdu začínají, o půlnoci z 24. na 25. prosince, hodně lidí má dojem, že už je skoro po všem. Vánoce jsou přitom poměrně dlouhé svátky, měly by trvat minimálně do 6. ledna, tedy do svátku Tří králů. To už o nich ale lidé prakticky nevědí a na koledy si ani nevzpomenou. Tomáš Vašíček

20 20 strana ZPRAVODAJSTVÍ Nejstarší střední odborná škola vstoupila pod novým vedením do 130. roku své existence SEDLČANY Ředitel Jiří Kolín se ujal vedení Středního odborného učiliště v ulici Petra Bezruče 15. února letošního roku. Po svém předchůdci Jiřím Janů převzal dobře zavedenou školu, která v příštím roce oslaví 130 let svého trvání a za dobu své existence vychovala řadu odborníků v prakticky zaměřených profesích. V Sedlčanech a okolí si získala popularitu i mezi veřejností jednak poskytovanými službami ve školní restauraci, v cukrárně a kadeřnictví, ale i jednorázovými akcemi, především prodejními výstavami a jarmarky. Pro zájemce pořádá odborné rekvalifikační kurzy a kromě denního studia nabízí možnost získat úplné střední vzdělání během studia při zaměstnání. Ředitel Kolín je rodilý Sedlčaňák, ženatý otec tří synů. Se svou rodinou žije za městem na nedaleké farmě, kterou obhospodařuje jeho nejstarší potomek. Na otázku, jak se KAMÝK NAD VLTAVOU Pokud by si Ministerstvo obrany České republiky zahrávalo s myšlenkou vrátit povinnou vojenskou službu, která byla zrušena skoro před dvanácti lety, stejně by ve většině případů zaznělo, že by nebyl důvod se k ní vracet. A proč? Náklady na zajišťování pravidelných odvodů by se dle odhadů ministerstva vyšplhaly až na 230 milionů korun ročně. A tak armáda je, a v době míru zůstane, postavena především na profesionálních vojácích. Já jsem se přesto zeptal žáků 8. a 9. třídy Základní školy v Kamýku nad Vltavou, jaký mají na celou věc pohled. Položil jsem každému dvě otázky: Jaký máš názor na to, že by se vrátila povinná vojenská služba? Na co by ses těšil, a naopak čeho by ses bál? David Krejčí, Kamýk nad Vltavou, 8. třída, 14 let Mně by to nevadilo. Reagoval bych kladně na povolávací rozkaz. Rád bych si to vyzkoušel. dnes farmaří, odpovídá otec Kolín: Je to jako vždycky. Dřina. Člověka to musí prostě bavit. Sám absolvoval studium na mechanizační fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Ve škole, kde od letoška řediteluje, začal pracovat jako mistr odborného výcviku a učitel odborných předmětů téměř před čtvrt stoletím. Ve škole pracuje v současnosti 45 zaměstnanců a v devíti oborech získává vzdělání 260 žáků. To je podle Jiřího Kolína méně, než by si vedení přálo, protože kapacitně by jich škola zvládla 560. Za optimální počet by považoval 400 žáků. Přitom vyučit se řemeslu začíná být opět populární. Dobrý řemeslník si dokáže vydělat podstatně více než leckterý maturant, poznamenává Jiří Kolín a pokračuje: Kromě toho, ti pracovití u nás dostanou během studia některých oborů kapesné až dva tisíce korun měsíčně i více. Podle jeho slov teď patří k nejžádanějším oborům cukrář, poměrně velký zájem je o výuční list zahradníka. Ale kvůli možnosti získání odborných osvědčení a řidičských průkazů se bude zřejmě značné oblibě těšit také obor opravář zemědělských strojů, který otevřou v příštím školním roce. Co nynějšího ředitele nejvíce překvapilo, když nastoupil do funkce? Po dlouholeté praxi jsem věděl, do čeho jdu, a že přibude více administrativy a nastanou i nepříjemné situace, které bude třeba řešit. Mile mě překvapilo, když jsem během úvah o tom, jak naložit s nevyužitými prostorami v našem domově mládeže, dostal nabídku od vedení charity ve Starém Kníně, že by si rádi pronajali část budovy pro potřeby dětské skupiny. Dalším příjemným překvapením byla zpráva našeho zřizovatele, že dostaneme finance na novou střechu, jejíž opravu jsme právě dokončili. V plánu je obnova vnitřku Těšil bych se na vyzkoušení střelby ze zbraně a na vojenský výcvik. Nebál bych se ničeho. Ani možné šikany, ani buzerace od velitele. Na buzeraci jsem zvyklý už ze školy (smích). Když by mě poslali někam daleko v případě, že bych tu měl přítelkyni, věřím tomu, že by na mě počkala. Jan Šrůta, Zduchovice, 8. třída, 14 let Asi by nám to všem prospělo, ale moc by se mi tam nechtělo. Byl bych proti. Těšil bych se na zkoušky ve střílení. Na běhání a rozkazy ale už tolik ne. Chyběli by mi přátelé a tak bych doufal, že by je poslali na stejné místo jako mě. U přítelkyně bych se docela bál, že na mě nepočká. Martin Poslušný, Švastalova Lhota, 8. třída, 13 let Nějak extra by mi to nevadilo. Když by mi přišla obálka s povoláním na vojnu, byl bych rád. Umím si i představit, že bych tam byl. Těšil bych se na to, že bych tam trošku zhubnul. Na druhou stranu bych se docela pak bál, když by začala válka. Když bych tady měl přítelkyni, tak bych jí věřil, že na mě počká a když ne, zase tolik by mi to nevadilo. Na buzeraci jsem také zvyklý doma od bráchy, takže taky v pohodě. František Kindl, Kamýk nad Vltavou, 9. třída, 15 let Jsem rázně proti vojně. Netěšil bych se vůbec na nic. Neviděl bych kamarády a měl bych strach i o případnou přítelkyni, že na mě nepočká, než bych se vrátil zpět domů. Jakub Hába, Kamýk nad Vltavou, 9. třída, 14 let Bral bych to v pohodě. Byl bych pro. Těšil bych budov a poté oprava fasády. V domově mládeže jsme rekonstruovali sociální zařízení a vyměnili část oken. Také plánujeme přípravu projektu na vybudování zahradnického centra a hodláme pokračovat v renovaci podlah ve třídách. Vytápíme elektřinou, systémem z roku 1973, který už je zastaralý a neúsporný, a tak nás v létě čeká přebudování topení na plyn. Letos už jsme do oprav investovali přes 2,5 milionu korun. A přirozeně mám vždycky radost, když naši žáci vyniknou v některé oborové soutěži nebo se dozvím, jak se dobře uplatnili ve své profesi, dodává Jiří Kolín. A k jakým dalším změnám od února došlo? Kromě několika personálních výměn zamkl ředitel Kolín školu, aby byla bezpečnější, částečně zavedl pevnou pracovní dobu a v celém areálu školy nekompromisně zatrhl kuřákům uspokojovat svoji závislost na cigaretách: Normální je nekouřit, vysvětluje zavedené opatření. Ředitel nemá na starosti jen chod školy a personální zabezpečení výuky. Je zároveň manažerem firmy, která obhospodařuje několik nemovitostí a provozuje výrobní aktivity, z nichž získává potřebné finance, které pak může zpětně investovat do rozvoje školy, do rekonstrukcí a materiálního vybavení. Mám štěstí, že lidi okolo mě jsou šikovní a schopní a často přicházejí s dobrými nápady. Některé z nich pak realizujeme, reaguje Kolín na otázku, jak to vše zvládá. V září si učitelé a žáci připomenou, že navzdory všem politickým zvratům tady škola existuje už téměř 130 let. Její současný ředitel by si přál, aby se jí dařilo i nadále a doufá, že jejich kantorský kolektiv dokáže uskutečnit záměry, které posílí její postavení mezi ostatními školami v regionu. Jindra Votrubová ANKETA Jaký pohled má dnešní mladá generace na návrat povinné vojenské služby? se na to, že bych něco dělal pro svoji vlast. Osamostatnil bych se, získal tam nové kamarády. Nebál bych se ani povelů, úklidu ani nočních poplachů. Stýskalo by se mi po kamarádech, co bych tu musel nechat a o přítelkyni bych se hodně bál, že nevydrží čekat. Roman Černý, Zduchovice, 8. třída, 13 let Asi by mi to moc nevadilo. Byl bych tak napůl šťastný a napůl smutný. Na vojně by mě nebavila buzerace od nadřízených, běhání a brzké vstávání. Naopak manipulace se zbraní, na to bych se určitě těšil. Nabral bych i nějaké svalstvo a naučil bych se tam třeba nové věci, které vás v civilu nikdo nenaučí. Bál bych se, když by začala třetí světová, protože bych byl nasazený jako první v řadě. Co se týče přátel, tam bych si určitě našel nové další a přítelkyně by asi určitě nepočkala. David Štverák

21 Narodil se v Příbrami a v horoskopu ho najdete pod znamením Vah. V říjnu mu bylo 34 let, i když na to vůbec nevypadá. Kamarádi a lidé mě tipují, že mi je o deset let méně, podotýká s úsměvem. Když ho potkáte na ulici, je možné, že si ho podobou spletete s hercem Elijahem Woodem. Jedno z jeho dalších životních mott je, že i z mála dokážeš udělat hodně. Sedlčanský rodák byl už od kolébky hodně hyperaktivní. Odmala jsem byl takový šídlo bláznivý, zazněla jeho první věta v rozhovoru. Už na základní škole ho to táhlo k herectví. Hrál jsem na školních představeních. Hlavně komiky, ale i v ochotnickém klubu v pohádkách. Role plaváčků a princů, prostě takové ty pecky. Žádný herecký vzor ale neměl. Když se lámal chleba v deváté třídě, Petr přesně věděl, kam půjde studovat. Zajímal jsem se o ekonomiku a účetnictví, tak zvítězila Obchodní akademie tady v Sedlčanech. Petr rád vzpomíná na spolužáky, na školu a učení jako takové už nikoliv. Zdálo se mi vždy o maturitě, že nic vlastně neumím, dostávám depresi a musím se pak vymlouvat doma rodičům, že chci skončit a raději půjdu pracovat, než se trápit. Vznikala z toho až taková fobie, i když jsem maturitu zvládl velmi dobře. Ještě dodnes se probouzím ze snu. Rodiče byli ale naprosto v pohodě, nijak na mě a na bratra netlačili. Na rozcestí vyhrál ukazatel směrem k hudbě Talent k hraní začal pomalu jiskřit ve třinácti letech. Chodil jsem na klavír k Natálce Medveděve (Sově) do zušky. Jednou jsem viděl hrát na bicí místního sedlčanského borce Radka Krajdla, tenkrát měl PORTRÉT kapelu Mortura, a když jsem je zažil v akci, v duchu a u srdce jasně zaznělo, že chci být bubeníkem. Na střední škole si koupil svoje první bicí, na které mohl zkoušet v prostorách školy. Ještě předtím však hrál v kapele Port Royal, kde zpíval a hrál na basovou kytaru. Bylo mi asi patnáct let. Byli jsme takoví předskokani na metalových akcích. Po maturitě ihned přišla práce Nejdříve jsem pracoval jako vychovatel problémových dětí v místním klubu Bidlo. Zde jsem pracoval rok. Petr nejenže si zkusil první pracovní příležitost, ale pokoušel se hrát i v první známější kapele, a to v Sáře. Tam jsem se nedočkal ani prvního koncertu. Musel jsem se bohužel pakovat těsně před ním. Jak to bývá, takzvaný mistr světa, mladý namistrovaný. Myslel jsem si, že vše vím a umím. Prostě daň nerozvážného mládí. Peníze z první práce stačily jen na nájem, protože jsem bydlel s maminkou sám (naši se rozvedli, když jsem byl na základce) a chtěl jsem jí maximálně pomoci. A tak se musel poohlédnout po jiné, stabilnější pracovní pozici. Ve druhé práci jsem dělal ve výrobě plastových oken. Pozice kovář. Docela to šlo. V roce 2002 se ke mně dostaly informace, že skupina Matyas hledá bubeníka. Tak jsem se popídil po jednom z členů a bylo jasno. Dostat se do takové legendární kapely je sen. Tím začalo Petrovi krásné období jeho života. Najednou jsem měl spoustu fanynek i fanoušků. Stovky lidí chodily na koncerty. Hráli jsme tak třicet až čtyřicet koncertů ročně. Tréninky byly tak dvakrát týdně, celkově to vzalo spousty času, deset až jedenáct let v tahu. Změnil jsem i potřetí pracovní pozici a začal dělat ve strojírnách v Sambě. K Matyasu přibyly ještě dvě kapely Po letech, co hrál v Matyasu, ho k tomu ještě znovu oslovila kapela Sára. Hrál tedy ve dvou kapelách najednou. A aby toho nebylo málo, přidal si ještě navíc Blasphemer. Bylo to hrozný časově. Když to řeknu v kostce: ve čtvrtek zkouška s Matyasem, v pátek koncert. V sobotu koncert s Blasphemer a já přijel v noci hotovej a v neděli v deset dopoledne jsem měl zkoušku se Sárou. Pak už to dál nešlo, tak jsem odešel ze Sáry a snažil se odejít i z Matyasu, což se povedlo až nedávno. Kluci nenašli náhradu, tak jim stále pomáhal. Velké pracovní vypětí vydržel celé dva roky. Čas, který věnoval svým koníčkům, mu odvál ženu strana 21 Bývalý bubeník Matyasu přezdívaný Bzuk, dnes youtuber s novou přezdívkou Oukili a kouzelník v jedné osobě. To je Petr Zuska, který s nadsázkou říká: Osud je daný a vše je, jak má být. Petr Zuska se v současnosti věnuje i kouzlení. Ženu, která ho měla doprovázet do konce života, potkal už na střední škole. S Lucií začal chodit ve dvaadvaceti letech. Dokonce jsem začal chodit i do knihovny, kde pracovala se záminkou chození na internet. Hodil jsem vždy nějaký vtípek. Jako když Rocky nabaloval Adrianu, když za ní chodil do zverimexu. Pět let spolu chodili a pak se vzali. I přesto, podle Petrových slov, byl každý naprosto jiný. Bohužel přísloví, že se protiklady přitahují, zde neplatilo tak doslovně. Po dalších pěti letech následoval rozvod. Dostatečně jsem si jí nevážil. Trávil jsem hodně času v kapelách, ale i s kamarády. Nedával jsem jí to, co ona dávala mně. Byla velmi hodná, tolerantní a zasloužila si jiný přístup. Pak si teprve uvědomíte váhu toho, co jste měli, až když to ztratíte. A měli jste se chovat úplně jinak a dělat věci jinak. O to horší to bylo, protože mu rozvod oživil smrt maminky, která umřela na rakovinu, když mu bylo lehce přes dvacet. Teď už bývalá přítelkyněžena mu ze smutku ze ztráty maminky tenkrát moc pomohla. Petra rozvod velice vzal a začal i pít. Jenže on se nevzdal a šel další cestou. A tak, aby přišel na jiné myšlenky, vyplnil spoustu času a nepřipomínal si minulost, začal natáčet triky a různé komické vložky a stal se youtuberem. Vždy mě fascinovalo, že něco vypadá nemožné a přitom to má řešení. Koukal jsem už od dětství na různé dokumenty tohoto typu. Lidé by ani nevěřili, že skoro všechny triky a iluze se vlastně kupují a jejich cena se šplhá do desetitisíců. Spoustu triků si sám vyrábím, nebo koukám na tutoriály a snažím se o své provedení. Po Novém roce jsem natočil mé první video a to neotevřitelný kombinační zámek z lega a vymyslel jsem si přezdívku Oukili Doukili. Název pochází ze seriálu Simpsonovi, kde ho říká místo nadávek postavička jménem Flanders, aby zůstal v klidu. Totéž se odehrálo i ve mně. V mých videích dominuje můj nevšední humor, který nemusí sedět každému. Vše natáčím na mobil a dělám videa přes obyčejný movie maker. V poslední době se k tomu přidaly drum covery. Přátelé mě podporují a já pokračuji dodnes. V žádném videu samozřejmě nechybí ani můj kocour Birbu. S tím už fanoušci ale počítají. Zároveň dodává, že se jako youtuber necítí. Spíš jako člověk, co rád natáčí, stříhá a vytváří. Youtuber je člověk, co se tím živí a používá naprosto jiné taktiky k získávání odběratelů. A to já nejsem. Aby toho nebylo málo, ještě sbírá přes půl života videohry Sega a Nintendo. Do Oukili projektu používám hudbu převážně z retro her, jako je Mario nebo Sonic. Vlastně to do sebe zapadá jako celý můj život v jednom, dodává. Petr Zuska dnes pracuje v jednom distribučním centru pro rozvoz piva. Ale také už není členem kapely Matyas, protože už dlouhou dobu chtěl opustit zábavovou scénu a být pouze v undergroundu. Po domluvě s klukama jsem odehrál svůj poslední koncert právě na pětadvacáté výročí naší skupiny, které bylo letos v létě. A tam jsem shodou okolností potkal i svoji nynější přítelkyni Lucii. Ale hraní jsem samozřejmě nepověsil na hřebík. Zůstalo mi vystupování v kapele Blasphemer, dodal ještě na rozloučenou. David Štverák

22 22 strana VÁNOČNÍ ZVYKY Přípravy na Vánoce Předvánočnímu období se tradičně říká advent. Název vznikl z latinského slova adventus a znamená příchod. Myšleno tím bylo očekávané narození Ježíše, ale také tento termín znamenal Ježíšův druhý příchod v den posledního soudu. Pro křesťany znamenal a dosud znamená advent začátek církevního roku. Začíná čtvrtou nedělí před hlavním svátkem. Byl dobou pokání, rozjímání, duchovního zklidnění a po tři dny v týdnu měli lidé dodržovat půst v jídle i pití. V adventu byl zakázán tanec i zpěv, nekonaly se žádné svatby, byla to doba velkých příprav na Vánoce. Poslední tancovačky se proto konaly v předvečer svátku svaté Kateřiny (25. listopadu). Známé je i pořekadlo, které se vztahuje k závěrečným tancovačkám před adventem: Řekla Káča Barce nechme toho tance! Naši předkové trávili dlouhé zimní večery nejraději při společné práci, ale také při vyprávění či zábavných hrách. Důležitým dnem na počátku adventu byl 30. listopad, den svatého Ondřeje. Tradice tohoto svátku se časem vytratila, ale v minulém století se v tento den dodržovaly velmi důležité magické úkony věštby týkající se především ženských vdavek. V okolí Sedlčan se ke svatému Ondřeji dívky modlily v předvečer jeho svátku. O kterém chlapci se jim onu noc zdálo, za toho se prý provdaly. Ke svátku svaté Barbory, který připadá na 4. prosince, se dříve vázaly bohatší zvyky hlavně díky obchůzkám, kdy ženy a děvčata navštěvovaly domácnosti a nadělovaly dětem drobné dárky. Večer před sv. Barborou chodily městem ženy a dívky zahalené do prostěradel s rouškou přes obličej. Bílá barva symbolizovala panenskou čistotu. Barborky měly rozpuštěné vlasy, v ruce metlu ozdobenou pestrými pentličkami, kterou hrozily dětem. Jiná osoba byla přestrojená za anděla a rozdávala dětem dárky. Zvyk trhání barborky, větvičky třešně, zůstal v našem povědomí dodnes. Dříve se věřilo, že rozkvete-li do Vánoc, znamená to svatbu v domě. Dnů, které zbývaly do vánočních svátků, se plně využívalo k jejich přípravám uklízení, pečení, výzdobě. Velkou roli hrály betlémy. Lidé si je vyráběli ze dřeva, z hlíny, z vosku, malovali je na dřevo i na papír, ale vždy betlémy představovaly výjev svaté rodiny s děťátkem v chlévě, nechybělo město Betlém v pozadí, odevšad spěchající lidé s dárky a nade vším zářící kometa. Nejstarší sedlčanské jesličky byly sádrové. Počátkem 20. století zakoupil duchovní Kreiner jesličky dřevěné, které si potom odnesl s sebou do nového působiště. Až v 60. letech 20. století nechali Sedlčanští zhotovit dřevěný betlém, a to profesionálním řezbářem. Pozadí jesliček je domalováno obrazem betlémské krajiny s oblohou plnou hvězd. Jak se jedlo a věštilo na Štědrý den Ke Štědrému dni se vztahovalo snad nejvíce pověr a zvyků z celého roku. Od rána se držel přísný půst. Pro menší děti bylo motivací k hladovění zlaté prasátko, které se mělo večer objevit, ale pouze dětem, jež se poslušně postily. K večeři se obvykle zasedalo s východem první hvězdy. Na stole byl prostřen sváteční bílý ubrus, uprostřed stála svíčka a u jesliček hořela olejová lampička. Nemohl chybět bochník chleba, nejlepší vánočka, mísa jablíček, oříšky a mísa plná vdolků s povidly. V některých rodinách se prostíralo o jeden talíř navíc pro pocestné či souseda. Hospodyně nesměla vstávat od stolu a vše muselo být na dosah ruky. Když nesla hospodyně polévku ke stolu, zpravidla zelňačku s houbami, všichni povstali, modlili se a přáli si hezké svátky. Po polévce se podával houbový kuba, což je krupková kaše se sušenými houbami. Tento pokrm měl zaručovat dostatek peněz po celý následující rok. V Sedlčanech se jedla k večeři vánočka s černou omáčkou, v některých rodinách kapr načerno. Součástí večeře v okolí Nedrahovic bylo sušené domácí ovoce křížaly, hrušky, švestky či rozinky. Část večeře, většinou chléb a vánočku, rozdali hospodáři drůbeži, stromům v zahradě a hlavně studni. Po večeři se rozsvítil stromek a u něho zpívala celá rodina koledy. Vánoční stromek si naši předkové zdobili jablíčky, zlacenými ořechy, perníčky, cukrovím, papírovými ozdobami a hlavně svíčkami. Ty nesměly jako symbol světla chybět na žádném stromku. Štědrý den byl podle lidové víry nejvhodnější pro předvídání budoucnosti. Většina zvyků se vázala na vdavky. V Sedlčanech si dívky chodily pro polínka do kůlny pokud se jí podařilo vzít sudý počet, dívka se do roka měla vdát. Některá děvčata klepala na kurník. Kohoutovo zakokrhání znamenalo svatbu. Do skořápek od ořechů se dávaly nejen svíčky, ale i jména nápadníků a do jedné skořápky napsala dívka své jméno. S umyvadlem se zahýbalo a stačilo už jen pozorovat, s kterou lodičkou se ta její srazila. Pokud se dívčí lodička nesrazila s žádnou, zůstala sama, převrhla-li se, ohlašovala neštěstí. Dalším oblíbeným zvykem bylo okrájení slupky jablka tak, aby zůstala v celku. Potom ji děvče ve věku před vdáváním hodilo za hlavu. Písmeno, které se ze slupky utvořilo, bylo iniciálou jejího budoucího manžela. V okolí Svatého Jana děvčata vybíhala do zahrady, třásla plotem a říkala: Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde milý večeří dnes. Když zaštěká někde pes, v tu stranu se provdá. Dívky zkoušely házet pantoflem přes hlavu. Padne-li špičkou dovnitř, zůstane doma, padne-li špičkou ven, provdá se. Do tří talířů se dala voda, růženec a peníz. Dívka, jež měla zavázané oči, sahala na talíře. Jestliže se dotkla talíře s vodou, jejím mužem měl být piják, pokud sáhla na talíř s růžencem, měla dostat muže hodného a zbožného, třetí možností byl ženich bohatý. Rovněž dívky pokládaly na stoličku krajíčky chleba či šišky uhnětené z vařeného hrachu; potom zavolaly do světnice psa. Čí krajíček nebo šišku nejdřív popadl, ta se měla také nejdříve vdát. Lidé čarovali, aby si zajistili peníze a úrodu. Než zasedli ke štědrovečerní večeři, měl si každý pod talíř položit peníz. Nezapomínali ani na domácí zvířata: psům a kohoutům dávali česnek, aby byli zlí a silní. Hospodyně loupala cibuli na dvanáct lupínků v podobě mističek, které značily měsíce v roce. Do každé z nich nasypala trochu soli. Lupínek, v němž sůl zvlhla, předpovídal vlhký měsíc. Další zvyky se týkaly zdraví a smrti. Nejrozšířenější je rozkrajování jablka. Komu tvořil jaderník hezkou hvězdičku, bude dlouho živý a šťastný. Kdo měl křížek, ten prý brzy zemře. Když se u stolu začaly louskat ořechy, první čtyři z nich měly prozradit stav vašeho zdraví. Bílá jádra byla symbolem pevného zdraví, načernalá značila nemoc a všechna jádra černá oznamovala smrt. Večer obcházel ves

23 VÁNOČNÍ ZVYKY strana 23 obecní pastýř, který před každým domem troubil koledy Nesem vám noviny a Slyšte, slyšte pastuškové. Tím si od každé hospodyně vysloužil vánočku, rybu nebo jinou přichystanou dobrotu. Štědrý večer končil návštěvou půlnoční mše, bez níž byl tento večer dříve nemyslitelný. Podle pověsti o půlnoci na Štědrý den dokonce mluví zvířata lidskou řečí a voda se mění ve víno. Štědrým večerem Vánoce nekončí aneb koledy za starých časů Pro dřívější hospodáře věštění nekončilo Štědrým večerem, ale svůj význam mohl mít i Boží hod. Když se například v některém stavení měla brzy po Vánocích otelit kráva, tak podle různých znamení odhadovali, zda se jí narodí jalovička, nebo býček. Důležité bylo, kdo přišel na Boží hod ráno do chalupy jako první. Jestliže to byl muž, těšili se na býčka, naopak jalovičku zvěstoval příchod ženy. Na druhý den vánoční dříve chodívaly nejen děti, ale také dospělí na koledu. Nevynechali ji ani obecní zaměstnanci, kantoři či kostelníci. Tento den zasvěcený svatému Štěpánu byl proto lidově nazýván koleda. Dárky za koledování bývaly mnohdy skromné děti na chudém venkově se často musely spokojit jen s jablky horší kvality. Ovšem i za tato jablíčka bývaly vděčné, protože mnohde ovoce po celou zimu neměly. O koledě se mládež vracela ze služby domů. Povinnost sloužit jim začínala zase až po Novém roce. Koledníci na Sedlčansku nejčastěji zpívali tuto koledu: Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Já to nesu koledu, upad jsem s ní na ledu, psi se na mě sběhli, koledu mi snědli. Koledu mi dejte, nic se mi nesmějte. Koledu mi dali, přece se mi smáli. V okolí Dublovic se zpívaly koledy jiné: V Betlémě v chlívečku je děťátko, leží tam překrásné nemluvňátko. Já tam půjdu na koledu, ponesu Ježíšku kousek medu. Jozífek, stařeček ušlechtilý, kolíbá Ježíška bez přestání. Jak kolíbá, tak mu zpívá, Ježíš a Maria odpočívá. To maličké děťátko, krásné pacholátko, ó líbejte, dětičky, váš je to pán maličký, od Otce z nebes vyšel, kvůli nám sem přišel, a chce všechny dětičky míti za své bratříčky. Když kyne tam nahoře, poslouchá ho zem i moře, kde chce býti každý den, matky lidské poslušen. On lučiny odívá a ptactvo vždy krmívá, zde ale on, předrahý, hlad trpí a je nahý. Pro koho to vše snáší, Ježíšek, host nejdražší? Aj, pro vás, dítky drahé, trpí pacholátko malé. Řekněte duše čisté: Přemilý Jezu Kriste, líbáme tvoje nožičky, líbáme tvoje ručičky. Tys náš, my jsme tvoji, zjev nám jednou tvář svoji, povolej nás do nebe, ať oslavujeme tebe. Zapomenuté vánoční zvyky První svátek vánoční neboli Boží hod se odehrával v rodinné pohodě. U slavnostního oběda, kde nechyběl pořádný kus pečeně, leckde husa a někde i krocan s kaštanovou nádivkou, se sešla celá rodina. Jenom tak byl následující rok požehnaný. Zvyk, který se do dnešní doby nezachoval, se týkal setí ječmene. Chtěl-li hospodář vědět, kdy má na jaře sít, jestli brzy či později, zasel do hrnce nebo mísy trochu ječmene ráno, v poledne a večer. Vhodný čas k jarnímu setí pak zvolil podle toho, který z nich se do jara nejlépe vydařil. Hospodáři i v tento den mysleli na úrodu příštího roku. Ve svátek Narození Páně, stejně tak jako na Nový rok, se cestou z kostela předbíhali. Věřili tomu, že kdo bude doma první, bude nejdříve hotov s polními pracemi, nejdříve mu uzraje obilí a jako první zahájí žně. Místy se o druhém svátku vánočním dodržoval zvyk obřadního omývání v potoce, ti otužilejší se v něm i vykoupali. V tekoucí vodě omývali rovněž koně. Na Štěpána brzy ráno dívky umývaly chlapcům vodou obličej, aby byli zdraví. Ti jim to na Nový rok opláceli. Nejrůznější zákazy patřily především ke Štědrému večeru, ale i po něm platila řada pravidel. Na Boží hod vánoční bylo zakázáno pracovat, někde dokonce i stlát postele. Lidé se spíše vzájemně navštěvovali. Na Mláďátka betlémská, tedy 28. prosince, se nesmělo prát proto, že by pradleny chodily po celý rok ucourané. Dokonce by prý chodily ucourané i dušičky a dobytek by kulhal, pralo by se v krvi dětí zavražděných Herodesem a matka i její děti by byly nešťastné. Mnoho zákazů se vztahovalo též k Novému roku: lidé se nesměli hádat, bít a proklínat. Podle všeobecného přesvědčení by se takto chovali po celý nadcházející rok. Každý si chtěl ve všech dobách nějak zajistit štěstí pro sebe a svou rodinu. Proto je toto slovo klíčové v mnoha pověrách: Šťastný, kdo se narodí na svátky vánoční s Pánem Ježíšem. Na Nový rok je třeba dát si pozor, kdo přijde ráno první do stavení, mladý přinese štěstí. Jak na Nový rok, tak po celý rok Týden po Štědrém dnu přichází poslední den roku Silvestr. Na Silvestra se hlavně pilo, zpívalo a tancovalo. Zábava nikdy nekončila před půlnocí, kdy se prý starý rok pere s novým. V Dobrošovicích se vymýšlely legrační veršíky na každého vesničana podle příhody, která se mu ten rok stala. Verše se potom připevňovaly na chalupy. Silvestr je i dnes časem bilancování, předsevzetí, přípitků na zdraví, štěstí a spokojenost. Existovala pověra, že co dělá člověk na Nový rok, bude dělat po celý rok. Proto se lidé v tento čas snažili chovat slušně a vyvarovat se hádek. Za dobré znamení se považovalo, pokud ten den vstoupilo do domu jako první host dítě, mladá dívka či muž. Stará žena prý přinášela smůlu. Před svátkem Tří králů chodili po vsích v okolí Sedlčan obyčejně muži zahaleni do bílé plachty. V rukou drželi košťata a první z nich měl na holi vycpanou kůži z ježka a snažil se každého popíchat. Než vešli do domu, zazvonili a spustili: Dejte holky nebo vdolky! Hospodyně musela v ten den napéct hodně vdolků a lívanců, aby měla čím baby podělit. V Počepicích chodili na Tři krále muži a ženy. Měli na sobě červenou sukni, bílý šátek a na obličeji škrabošku. Děti se jich nebály a doprovázely je po celé vesnici. V Osečanech bylo zvykem chodit tento den s kozlem. Muži měli pod plachtou dřevěné dvojzubé vidle a těmi píchali každého v místnosti. Někdy měli kozlí hlavu s rohy a kozí kůži na sobě místo plachty. Navštěvovali jen statky a větší chalupy, kde většinou dostávali obilí. V Sedlčanech chodívali chlapci s betlémem. Zpívali koledy a za obchůzku dostávali sladkosti a peníze. Tento večer také lidé slévali olovo, aby se dozvěděli, co na ně čeká v budoucnosti. Petr Ryšlavý

24 24 strana VÁNOCE NAPŘÍČ ČASEM JAK SE ŽILO NA VENKOVĚ PŘED STO LETY III Těžkou práci v zemědělství zpestřovaly svátky Popeleční středou započala čtyřicetidenní postní doba končící Velikonocemi. Před Květnou nedělí se chodilo na proutky z jívy a vrby. Bylo jich potřeba tolik, kolik kdo vlastnil polí. V kostele se daly posvětit a na Hod boží velikonoční se roznášely do polí. Uprostřed každého pole se zapíchly do země dva překřížené proutky, které měly chránit před neúrodou. V posledním týdnu před Velikonocemi celá rodina poklekala a všichni se modlili růženec. Na Zelený čtvrtek se odmlčely kostelní zvony. Říkalo se, že zvony odletěly do Říma. Na Velký pátek se nehýbalo se zemí, všichni se postili a celý den zasvětili modlitbám. Až do Bílé soboty nahradila mládež zvonění klapačkami a řehtačkami. Na Bílou sobotu navečer se slavilo vzkříšení Ježíše Krista. Ve vsi v každém okně byly různé stojany s rozsvícenými svíčkami. Z kostela vyšel průvod a obešel celou ves, vpředu nesli hoši korouhve, ministranti doprovázeli kněze a zvonili na malé zvonečky. Rovněž všechny kostelní zvony se rozezněly a zvonily po celou dobu, než se průvod vrátil do kostela. Velikonoční neděle byla dnem hodování a radosti ze zmrtvýchvstání Krista. Na Velikonoční pondělí byla pomlázka, děvčata barvila vejce a hoši pletli pomlázky, kterými pak vyšlehali všechny ženy včetně babiček, aby byly po celý příští rok zdravé a čilé. Na koledu se však nechodilo. Svátek Božího těla byl slavnostní. Mladé dívky různého věku, které chtěly jít za družičky, den předem trhaly různobarevné květy a dávaly je do malých košíčků. Ve vsi byly postaveny na čtyřech místech oltáře. Z kostela vyšel průvod, vpředu nesli hoši korouhve, kněz doprovázen ministranty nesl monstranci a nad ním čtyři mládenci drželi nebesa. Před knězem šly družičky v bílých nebo růžových šatech s košíčky plnými pestrobarevných okvětních lístků. Když průvod zastavil u jednoho z oltářů, družičky se před knězem rozestoupily a sypaly kvítí na cestu před kněze. U každého oltáře četl kněz evangelium. Po obejití všech oltářů se průvod vrátil do kostela. Z naší farnosti se chodívalo na pouť na Svatou Horu u Příbrami. I já s mou matkou jsem se jí jednou jako dítě zúčastnila. Byla to dvoudenní pouť pěšky, protože jedna cesta trvala šest hodin. Údolí Vltavy nebylo tehdy ještě zatopeno, přes řeku nás převezl na prámu převozník. Procesí neslo korouhev a sochu Panny Marie s Jezulátkem, která byla upevněna na dřevěném podstavci se čtyřmi zaoblenými rameny. Sochu nesli vždy čtyři muži, kteří se během cesty střídali. Cestou se všichni modlili nebo zpívali pobožné písně. Druhý den jsme se zúčastnili mše a odpoledne se vrátili domů. Dožínky se u nás nedělaly, protože naše hospodářství bylo chudé a pracovala vlastně jen rodina. Ve vedlejší vesnici ale děvčata pletla velký věnec z obilí, do něhož se zaplétalo ovoce, cukrovinky a koláče. S ním pak dívky doprovázely poslední vůz z pole do dvora. Ve dvoře je hospodářka pohostila a tancovalo se při muzice. Mikuláš a Vánoce bývaly skromnější než dnes. Svátek Mikuláše byl a je dodnes svátkem očekávání pro děti. Těší se na dárky, které jim Mikuláš nadělí. Když jsem byla dítě, byly tyto dárky velmi skromné, ale i tak měly děti radost. Stačilo zavěsit na okno punčochu a vždycky v ní byla jablíčka, ořechy a nějaký pamlsek. Vánoce byly vždy svátky pohody a radosti, kdy se sejde u stolu celá rodina. Strýček z Prahy posílal nám dětem k svátkům balíček s vánoční kolekcí, pomeranči, fíky, datlemi a burskými oříšky. Mohli jsme tak ochutnat něco, co jsme běžně neměli. K večeři vařila maminka švestkovou omáčku s ořechy a perníkem, kterou jsme měli všichni rádi, a pak také tradiční jídlo kubu s houbami. Kapr byl jen málokdy. Bývalo zvykem, že část štědrovečerní večeře se odnesla hospodářským zvířatům jako poděkování za jejich služby v uplynulém roce. Cukroví a vánočky se pekly téměř bez tuku, neboť i jeho byl nedostatek. Vánoční stromeček u nás byl vždycky podle možnosti různě zdobený pečeným cukrovím, malými jablíčky, ořechy balenými do staniolu či papírovými slepovanými řetězy. Dárky pod ním nebyly. Z vánočních zvyků si pamatuji rozkrojení jablka tak, aby mělo hvězdičku, což znamenalo štěstí. Také dospívající dívky házely pantoflem za sebe. Když se otočil špičkou ven, měla dívka naději, že se vdá a půjde z domu. Dále třásly bezem a říkaly: Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý večeří dnes. Ví Bůh, zdali se to některé vyplnilo Anna Hrnčířová Vánoce, Vánoce přicházejí Procházím obchodním domem a již tam jsou vystavení Mikuláši, vánoční ozdoby a různé dekorace. V regálech vidím vánoční kolekce z čokolády. Hořké, mléčné, foukané i plněné. Jen si vybrat. Po příchodu domů se mi vrací vzpomínky na moje dětské, válečné Vánoce. Když začala válka, bylo mi sedm let. Nejprve byly lístky na mýdlo, později na všechny potraviny. Maso, cukr, mouka, mléko, margarín. Muži měli o lístek víc na kuřivo zvané tabačenky. Jednou za měsíc jsme si chodili pro lístky na obecní úřad. Lístky byly rozdělené pro dospělé a děti. Sestra byla o devět let starší, tak ona i rodiče měli lístek pro dospělé. Na mém dětském potravinovém lístku byl jeden čtvereček na 10 dkg čokolády. Když si prodavač odstřihl z lístku platný čtvereček, mohla jsem si koupit čokoládu. Pro dnešní děti čokoláda není nic zvláštního, ale pro mne to tenkrát byla velká vzácnost. A moje Vánoce? Stromeček jsme měli každým rokem, ale žádné kolekce nebo cukroví. Maminka upekla trochu hnětýnek, kolečka, čtverečky a zvířátka. Do každého kousku udělala špejlí dírku na zavěšení. Otec zase do vlašských ořechů zapíchl kousek dřívka, abychom je mohli pověsit. Pak přinesl v krabici trochu ozdob a nastala má a sestry práce na zdobení stromku. Ořechy jsme zabalily do pozlátka, aby se na stromku vyjímaly. Já navlékala hnětýnky na nitě a sestra je věšela na stromek. Nakonec jsme připevnily malé voskové svíčičky v plechových skřipcích. Elektřina ve vsi nebyla, tak jsme museli dávat pozor, aby nevznikl požár. To se nám stromeček líbil, když takto nazdobený zavoněl světnicí! I dárky jsme pod stromečkem našli. Ponožky, rukavice, šály i čepice. To, co mohla maminka uplést. Na prádlo a oděv byly také lístky, takzvané šatenky. Tak jsme měli pod stromkem i nějaké oblečení z obchodu. Hračky jsem moc nedostávala, třeba jen korále, hezkou sponku, laciný válečný prstýnek, někdy malou panenku. Jen takové drobnosti pro radost. Když jsme byli v zabraném území, na nákup mimo zabraný prostor nikdo nešel. Na to by muselo být povolení. Navíc jsme žili ve střeleckém pásmu, ale o Vánocích se nestřílelo. Na štědrovečerní večeři nebyla ryba, ani nebyla možnost ji sehnat. Měli jsme králíka na černo s knedlíkem. Já té omáčce říkala černá, protože byla ze švestkových povidel, perníku a nakonec se do ní dávaly vařené sušené švestky. Rozinky v té době snad ani nebyly. Maminka uměla omáčku dobře uvařit a to byla dobrota! Po večeři jsme zpívali koledy, které si ráda zazpívám ještě dnes. Na vánočním stole byl jen jeden druh cukroví. Stejný jako na vánočním stromku, jen slepený malinovou marmeládou. Maliny na ni jsme sami natrhali. Bývalo jich v lese na pasece plno. A nikdy nechyběla maminčina vánočka. Nyní se peče hodně druhů cukroví, a co se nesní, to se mnohde po Vánocích vyhodí. A Vánoce moje a dnešních dětí? Mají velký stromek, kolekce a hezké ozdoby. Plno různých a drahých dárků a přece jsou mnohdy zklamané, že nedostaly dárek, na který již rodiče neměli peníze. Většina nynějších dětí tráví vánoční prázdniny doma u televize a hraček. My jsme je prožívali při sáňkování. Dětí bylo v naší vesnici hodně. V listopadu 1943 byla celá naše obec zabraná jako vojenské cvičiště. Hned nato začalo stěhování občanů. Z osady Dublíny se museli vystěhovat všichni naši občané a jejich domovy zůstaly prázdné. Z Radíče se musely stěhovat rodiny, které dostaly příkaz, za hranice zabraného území. Brzy poté se do vesnice nastěhovalo hodně rodin z Kňovic a Osečan, neboť tyto vesnice musely zůstat prázdné. Lidé se stěhovali, kam měli určeno komandem. Do prázdných chalup po vystěhovaných i k lidem do jejich domovů. Jak bylo lidem v opuštěných, studených chalupách, nelze domyslet. Byla to doba plná strachu a nejistoty. Žádné Vánoce pro tyto občany nebyly šťastné a veselé. Když skončila válka, bylo mi čtrnáct let. Ty chudé, ale hezké Vánoce se někam vytratily. Ty jsem prožívala až za několik let, když se mi narodily dvě dcerky a já se s nimi mohla vrátit do dětství. Miluše Bartošová

25 VÁNOCE NAPŘÍČ ČASEM SEDLČANY Vlasta Moravcová se narodila v Sedlčanech před osmdesáti šesti lety a dodnes se s ní mohou vídat návštěvníci kulturního domu, když od nich v šatně přebírá kabáty. Jistě i oni si všimli, že je tak trochu jako pohádková babička, protože má načesané bílé vlasy, je vždy pěkně upravená a má jiskru v oku. Příchozí ale možná nevědí, že si také téměř všechno pamatuje a že dovede hezky vyprávět. A proto jsme ji požádali o rozhovor nejenom na téma Vánoc. Jak jste prožívala Vánoce ve svém dětství? Na našem stromečku jsme měli většinou jablíčka a ořechy zabalené v celofánu, aby se blýskaly jako ozdoby. První Vánoce, na které si dodnes vzpomínám, byly za války a bylo mi tehdy kolem deseti let. Co myslíte, že bylo pod stromečkem? Ponožky a někdy jsme se sestrou dostaly zástěrku, ve které jsme chodily i do školy. Sestra byla o rok starší a zemřela po válce. Měla tuberkulózu. Později, když mi bylo dvanáct let, jsem našla pod stromečkem i svoji první panenku. Vzpomínám si, že v té době maminka také koupila kolekci, ve které byly nezabalené figurky. Kolekci jsme tehdy měli ale jenom jednou a stromek jsme zase dozdobili jablky a ořechy. Po válce jsem dostala i kabelku a drobné školní potřeby. Tatínek byl ševcem, pak už svoje řemeslo nedělal, a když mě a sestře koupil stejné nové boty, měly jsme je jenom na neděli. A když nám maminka nechala ušít nové šaty, nosily jsme je zase pouze v neděli. Dodnes na to vzpomínám, moc si toho vážím a někdy si říkám, že někteří mladí ani nevědí, co by chtěli. Vaše rodina byla za války ze Sedlčan vystěhovaná, nebo zůstala ve městě? My jsme zůstali v Sedlčanech, i když nás z našeho domu vystěhovali. Původně jsme bydleli v baráčku v Zahradní ulici, kde dnes bydlí moje dcera Hanka. V roce 1930, ve kterém jsem se narodila, baráček koupili moji rodiče. Po vystěhování Sedlčan jsme dva roky bydleli naproti hostinci Na Vyšehradě v místech, kde je dnes sklenářství. Teď je vedle něj plácek, na němž tenkrát zůstal dům po Židech, rodině Chobotských. Barák byl jednopatrový a my jsme odtud pozorovali i sestřelení amerického letadla. Měli jsme tam jenom dvě místnosti a tatínek dostal třeba také strana 25 Za války jsme měli na vánočním stromku většinou jablka a ořechy zabalené v celofánu, říká pamětnice Vlasta Moravcová Vlasta Moravcová (vlevo) se svojí dcerou Hanou Boučkovou Příjemné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok 2017 přeje Optika Karel Runge Všem našim zákazníkům děkujeme za projevenou důvěru a těšíme se na další spolupráci. jenom jeden pytel uhlí. Museli jsme proto hodně šetřit. Vzpomínám si, že nám maminka do postele nahřívala cihlu, abychom se my holky zahřály od nohou. Když nebyly peníze, nemohly jsme na rodiče nijak naléhat. Vzaly jsme třeba mamince desetník a šly si pro jednu karamelu. Byly jsme vděčné za každou drobnost. V posledním svém školním roce jsem z domu proti hostinci Na Vyšehradě chodila do školy na faru. Jakému povolání jste se po škole věnovala? Ještě za války jsem začala pracovat u Poslušných, kteří měli řeznictví a uzenářství. Pracovala tam moje příbuzná a ta mě tam vzala na čtvrt roku. Po tuto dobu jsem obsluhovala německé vojáky. Měli většinou chudá jídla, třeba bramborový guláš. Když na mě mluvili, moc jsem jim nerozuměla, i když jsme se za války němčinu učili. U Poslušných jsem byla do konce roku a začátkem roku 1945 jsem se začala učit švadlenou. Vyučila jsem se ve svých osmnácti letech a potom jsem dva roky dělala u paní Kracíkové, která byla také švadlenou a zařídila si módní salón. Potom jsem se vdala a v roce 1951 se nám narodila Hanka. Dodnes vás spousta lidí potkává v kulturním domě, kde stále pracujete jako šatnářka. Jak je to dlouho, co jste tady začala působit? Jakmile se v polovině padesátých let kulturní dům otevřel, od té doby jsem tady v šatně stále. Když byla dcerka malá, nabídla mi moje maminka, že ji bude hlídat, a tak jsem začala dělat také na poště. Tehdy byl ředitelem pošty pan Bareš, který mi nabídl, že by mě tam vzal. Na poště jsem pracovala přes dvacet let. V kulturním domě jsem nebyla pouze v šatně, ale protože maminka tady pracovala jako uklízečka, pomáhala jsem jí také s uklízením. Na Hod boží je v kulturním domě vždy koncert. Vzpomínám si, jak se tady před jedněmi Vánocemi malovalo a já jsem šla společně s maminkou ještě dopoledne na Štědrý den mýt jeviště. Vlasta Moravcová je dodnes opravdu velice vitální, má výbornou paměť a jak sama říká, vitalitu má možná po své mamince, která se také dožila vysokého věku. Dnes se těší ze dvou vnoučat, Markéty a Petra, a čtyř pravnoučat. Jedné pravnučce je dvacet let, druhé devatenáct, pravnukům je sedmnáct a pět let. Vlasta Moravcová již přes čtyřicet let bydlí v ulici Na Potůčku a dodnes je zcela soběstačná. Říká, že si i sama topí, jenom uhlí si už nechává nosit. Vnučka Markéta má u domu velkou zahradu a Vlasta Moravcová na ní vydrží v létě trhat plevel třeba i celé odpoledne. David Myslikovjan HASICÍ SERVIS LACHOUT JOSEF prodej a servis hasicích přístrojů a požárních vodovodů plnění a výměna CO 2 - NA SVÁŘENÍ poradenská činnost, prodej hadic typ B C D Petrovice 160, tel./zázn.: , Plošná inzerce od 12,10 Kč/cm 2

26 26 strana CESTOVÁNÍ Aleš Bílek byl členem výpravy, která letos zdolala Tyrkysovou bohyni Aleš Bílek se narodil v březnu 1983 v Příbrami. Absolvoval strojní fakultu v Plzni. Žije s manželkou a dvěma dětmi ve Skoupém. Pracuje jako vedoucí oddělení řízení kvality v ZVVZ Milevsko. Kromě toho provádí poradenskou a konzultační činnost. Rád vyrazí na dobrý koncert, přečte si dobrou knížku, podívá se na film. Ale hlavně ho od mládí drží nadšení ke všem možným sportům a k pobytu v přírodě, zejména v horách. Dříve převažoval fotbal a jiné kolektivní sporty, vždy ale doplňované běžeckou přípravou, cyklistikou, lyžováním, ježděním na vodu a na hory. Poslední dobou ho zajímají vyšší a vyšší kopce a delší a delší terénní i horské běhy. A vůbec ho lákají podniky s přízviskem extrem nebo ultra. Posledních několik let se posouvá z přilehlých destinací, jako jsou Tatry, Alpy nebo Norsko, do vzdálenějších míst. V roce 2013 byly cílem tři vrcholy v Peru a Ekvádoru, další rok se na dva výstupy do Peru vrátil. Letos se rozhodl pro Nepál a Tibet a zdolání osmitisícovky Cho Oyu, jejíž jméno v překladu znamená Tyrkysová bohyně. Celá akce byla postavena na základech expedice na K2 z roku Spolu s nevidomým Honzou Říhou chtěli členové výpravy vylézt na vrchol legendární Cho Oyu vysoké 8201 metrů. Hlavním cílem nebyl primárně vrchol, ale cesta. Špičkoví horolezci byli připraveni odložit své ambice a ukázat, co dokáže tým. Zásadní tedy byla společná cesta, respekt nejen k horám a vůle překonávat překážky. Tým tvořili kromě Aleše Bílka a nevidomého horolezce Honzy Říhy ještě Jan Trávníček, Petr Mašek, David Knill, Libor Uher, Marek Novotný, Martin Havlena, Mirka Jirková, David Pokorný, lékař Radomír Maráček a reportérka Českého rozhlasu Lucie Výborná. Honza je podle Aleše skvělý parťák, lezec a pohodář, ale bez očí ostatních by si neporadil. Někdy jsou věty o přátelství na laně spíš jen přáním, tady to byla nutnost a součást společné radosti. Lidi jako je Honza mohou ostatní posouvat dál. Nevidomé i vidoucí. Na samotný vrchol se dostali jen tři: Marek Novotný 6. října a Jan Trávníček s Alešem 7. října. Nevidomý Honza Říha dosáhl osobního výškového rekordu 7600 m. n. m. a zároveň nejspíš i světového výškového maxima nevidomého na této osmitisícovce. Další tři členové dosáhli výšky 7500 m. n. m. Hlavně ale 16. října přistáli všichni v pořádku, bez omrzlin a jiných nežádoucích suvenýrů v Praze. Jak se člověk ze středočeské vesničky dostane k pokusu zdolat osmitisícovku s nevidomým po boku a Českým rozhlasem v patách? Snil jsem o tom od dětství, ale myslím, že zásadní bylo poznat se v roce 2003 s Honzou Trávníčkem a zhruba o dva roky později s mojí ženou Eli. To ostatní už tak nějak přišlo samo. Co všechno obnášely přípravy? Co sis musel zajistit? Když pominu zhruba půlroční intenzivnější fyzickou přípravu, tak největší starostí bylo sehnat finanční prostředky. Měl jsem velké štěstí, že můj šéf je sám vynikající horolezec a nadšený sportovec. Neváhal mě nejen uvolnit z práce, ale ještě mi pomohl s vyřešením otázky, kde na to vzít. Něco přidali i kamarádi. Většinu organizačních věcí a materiálního zajištění měl na starosti vedoucí expedice Honza Trávníček, což byla pro mě jako himálajského začátečníka dobrá výchozí pozice. Samozřejmě zbýval ještě seznam věcí, které jsem musel sehnat, zajistit a vyřídit. Jak probíhala samotná cesta? Překvapilo mě, že zájezd na osmitisícovku, obzvláště Aleš Bílek (druhý zleva) se zúčastnil himalájské expedice s nevidomým Honzou Říhou. v takovémto složení, je opravdu hodně o řešení spousty organizačních věcí, harcování sem a tam a jen asi pětina času byla ta opravdová dřina na kopci. Je to trochu, jak říká legendární Joska Rakoncaj, takové mistrovství světa v čekání. Na dobrou aklimatizaci, až vás přejde rýmička a hlavně na počasí. Samotná cesta z Prahy do předsunutého základního tábora trvala se všemi zastávkami dva týdny. Následoval skoro měsíční pobyt ve stanu v základním táboře a zhruba týdenní cesta zpět. Měli jste nějak rozdělené funkce? Na expedici si musíte poradit se vším možným od organizačních věcí, přes kuchyň, hygienu až po získávání energie ze solárních panelů pro všechna zařízení. Brzy se ukáže, kdo je na co dobrý, a tenhle status mu mnohdy nedobrovolně zůstane. Honza s Miri byli hlavními organizátory, David vodičem nevidomého Honzíka. Lucka měla na starost, aby všichni doma věděli i to, co jsme měli zrovna k obědu. Martin jednal s úřady, já s Márou jsme byli hlavními kopáči plošin pro stany a tak dále. Co bylo nejtěžší? Nastaly nějaké komplikace? Udržet na uzdě vlastní ambice, zůstat zdravý, nepropadnout trudnomyslnosti. Nejtěžší bylo zkoordinovat a ukočírovat tak různorodý tým. Těžké okamžiky jsme zažili s Honzou Trávníčkem na vrcholové pláni, kde jsme vyčerpaní bloudili pár desítek výškových metrů od vrcholu se zapadajícím sluncem v zádech a vážně uvažovali, že to vzdáme a vrátíme se bez vrcholu. Pak jsem konečně vykřikl: Vidím Everest a modlitební praporky, což je na tomhle vrcholu znamení, že jste tam. Komplikace jsme překonávali téměř celou cestu. Z Nepálu do Číny jsme nemohli po zemi, tři z jedenácti účastníků měli problém s vízem. Většina věcí nebyla tak, jak jsme si je naplánovali. A nejkrásnější okamžik celé expedice? Když jsme se po čtyřiadvacetihodinovém výstupu, pár hodinách spánku a dalších asi deseti hodinách sestupu s třiceti kily na zádech s Trávou objali pár kroků od základního tábora se slovy tak jsme to zmákli, díky, kámo a setkali se s ostatními, všichni živí a zdraví ve společenském stanu. Taky slyšet Honzíkova slova spokojenosti s dosaženým výškovým rekordem a pozorovat jeho namotivovanost k dalším činům bylo hezkou tečkou za tím naším cirkusem. Doma tě čekala manželka, dvě malé děti a mnoho dalších blízkých. Jaké bylo přivítání? Komu se stýskalo nejvíce? Přivítání bylo nádherné. Na letišti na mě čekala manželka s oběma dětmi. V náručí měli krabici perníkových medailí pro všechny. Opět jsem si uvědomil, jak neskutečnou podporu a štěstí v nich mám. I následné přivítání kamarádů, kolegů bylo úžasné. Říkali, že se jim stýskalo, ale jestli to byla pravda a komu nejvíce, není otázka na mě. A na co ses těšil po návratu nejvíce ty? Na svoji rodinu, čerstvý chleba s máslem a točenou plzeň. Olga Trachtová Hadáčková

27 Příjemné prožití vánočních svátků, hodně zdraví, štěstí a rodinné pohody v novém roce přeje všem svým zákazníkům, partnerům a zaměstnancům firma Řeznictví Dvořák pf 2017 OZNAMUJEME že od 2. ledna 2017 otevírá CK A.Ša s. r. o. Příbram pobočku v Sedlčanech na adrese Tyršova 138 (bývalá cestovní agentura Triotour) KONTAKT: CK A.Ša s.r.o , , Po Pá 9 16 hod. HOBBYCENTRUM - MODELÁŘ Potřeby pro truhláře, kutily a modeláře GALANTERIE ŠÁRKA VINAŘOVÁ Vše pro pletení, šití a šikovné ručičky PF 2017 Při nákupu nad 500 Kč hodnotný dárek. Kde nás najdete: ulice 28. října 8 (naproti lékárně), Sedlčany Otevřeno: Po-Pá 8:00-17:00, So 9:00-12:00 Hobbycentrum - Modelář hobbycentrum@vinar.cz tel: Galanterie Šárka Vinařová obchod@zlaterucicky.com tel: Kosmetické studio v Pasáži 7 ul. 28. října Všem svým milým zákaznicím a zákazníkům přejeme krásné Vánoce a št astný nový rok. kosmetička Novotná Mirka - tel.: masérky Koutníková Hana - tel.: Zoubková Petra - tel.: manikérka Novotná Nikola - tel.: pedikérky Schimanová Jitka - tel.: Sůsová Simona - tel.:

28 Přejeme Vám krásné prožití Vánoc, šťastný a úspěšný nový rok 2017, a přímou cestu životem bez překážek. Je to ještě dlouhá cesta, ale věřím, že to dokážu Před čtyřmi lety jsem přišla o práci, neboť jsem se dostala do zdravotních potíží s páteří a s nohama. Lékaři diagnózu pootočených obratlů neřešili, protože jsem byla obézní. Posílali mě na rehabilitace, ale bylo to jen horší. Neuroložka mi pohrozila, že pokud nezhubnu, že mi další rehabilitace nedá. Ortoped řekl, že mi nemůže s velkou nadváhou operovat koleno a obvodní lékařka mi po odběru krve zjistila dnu, cholesterol a zvýšený cukr. Začala jsem různé diety, které vždy skončily jojo efektem. Až jsem se dozvěděla o Světě zdraví. Objednala jsem se na konzultaci. Paní specialistka Simona mi oznámila, že vážím 132 kg, a že jsem i přes mé velké množství jídla vlastně podvyživená. Mé tělo se cítilo na 67 let a né na mých 53. První týden jsem vůbec nevěřila, že dokážu změnit svůj životní styl, že budu jíst více, než jsem jedla a hlavně, že budu jíst pravidelně. Změna stravy a k tomu plavání mi pomohly zhubnout zatím 24 kg, 19 cm v pase a 13 cm přes boky. Dnes ze 4 uplavaných bazénů uplavu 40, do schodů se nezadýchám a hlavně je na mě rodina pyšná a nestydí se za mě, bolesti částečně přestaly. A ovárek pod bradou mizí. Teď už vím, že mám šanci se za dalších 5 měsíců dostat pod 100 kg, což jsem naposledy vážila před 30ti lety. Ještě je to dlouhá cesta, ale věřím, že díky rodině a paní Simonce to dokážu. Svět zdraví KONDICE Příbram Nám. Arnošta z Pardubic 166 Příbram, tel.: (objekt České spořitelny) kondice@svet-zdraví.cz Svět zdraví TMAX Nám. Fr. Křižíka Tábor tel.: tmax@svet-zdraví.cz Svět zdraví PROLINIE Benešov Hráského 531, Benešov tel.: prolinie@svet-zdraví.cz NEDROPLAST OKNA Nedrahovice 52, Sedlčany Tel.: , fax: nedroplast@nedroplast.cz PLASTOVÁ OKNA OBJEDNEJTE PŘÍMO U VÝROBCE ZNAČKOVÉ 5 A 6KOMOROVÉ PROFILY TEPELNĚ-IZOLAČNÍ DVOJSKLO A TROJSKLO ODBORNÉ MONTÁŽE NA KLÍČ VCHODOVÉ DVEŘE VOLEJTE ZDARMA: s.r.o. Všem svým zákazníkům přejeme klidné vánoční svátky a do nového roku vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí. PF 2017

29 Z ČINNOSTI POLICIE ČR strana 29 Havaroval kvůli tužkám Sedmatřicetiletý muž havaroval dne 29. února v ulici Na Červeném hrádku. Nejdříve vjel na krajnici a poté narazil do drátěného oplocení. Důvodem havárie bylo nevěnování se řízení, motorista prý sbíral během jízdy spadlé tužky. Hmotná škoda byla stanovena na 654 tisíc korun. Skákal po autě jako šílenec Jako smyslů zbavený se choval mladík, se kterým se setkala 25. března odpoledne čtyřicetiletá žena jedoucí ve vozidle se svým otcem z Konětop směrem na Jesenici. Jednadvacetiletý muž běhal po silnici, a když dotyční zastavili, bez zjevné příčiny hbitě vyskočil na kapotu jejich auta, poté kopl do čelního skla, následně skočil na střechu, kde začal poskakovat a nakonec skončil na víku zavazadlového prostoru. Na voze způsobil škodu ve výši deseti tisíc korun a odběhl pryč. Hlídka policie ho následně dohledala, mladík se ještě snažil utéct, to se mu ale nepodařilo. V dechu mu policisté naměřili přes dvě promile alkoholu. Nyní je podezřelý z trestného činu poškození cizí věci. Vyhrožoval policistům zapálením jejich obydlí Silně podnapilý 33letý muž vyhrožoval zakročujícím policistům újmou na zdraví a zapálením jejich obydlí. K události došlo v sobotu 30. dubna v odpoledních hodinách na Březnicku. Policejní hlídku vyslal na místo operační důstojník kvůli narušení občanského soužití, kdy šlo o vygradování hádky mezi příbuznými kvůli králíkům. K provedení zákroku musely nakonec přijet i posily z městské policie v Březnici a z obvodního oddělení v Rožmitálu pod Třemšínem. Muž měl velmi agresivní sklony, neustále všem vyhrožoval a kladl aktivní odpor. Po převezení na služebnu mu policisté naměřili více než 2,5 promile alkoholu v dechu. Odtud putoval na protialkoholní záchytnou stanici. Kriminalisté mu následující den po vystřízlivění sdělili obvinění z přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu, za což stanovuje trestní zákoník až tříletý pobyt ve vězení. Uprchlý vězeň Kriminalisté nyní obvinili z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání 35letého muže z Příbramska, který koncem února ve večerních hodinách uprchl z příbramské věznice, kam nastoupil v polovině ledna. Zde byl zařazen na oddělení s dohledem, tedy do nejmírnějšího typu vězení, kde si má odpykat dvouletý trest. Motivem jeho útěku prý byl pocit, že další pobyt v tomto prostředí už nezvládne a cítil se navíc i nespravedlivě odsouzený. Údajně si myslel, že se na svobodě bude moci lépe hájit. Nic dopředu neplánoval, dle jeho vyjádření šlo o zkratovité jednání. Příležitost uprchnout se mu naskytla při zařazení do pracovní aktivity v nestřežené části věznice. Odešel pak do svého bydliště, kde setrval asi hodinu. Následně si uvědomil, že neudělal dobře a nechal se odvézt svým otcem zpět do věznice. Neplánovaný výlet ho může stát až dalších pět let života za zamřížovanými okny. Omylem nastartovala Pětatřicetiletá řidička zaparkovala 18. června odpoledne před obchody v Brodské ulici v Příbrami a chtěla od vozidla odejít. Všimla si však, že zapomněla zavřít elektricky ovládaná okénka. Nahnula se proto zpět do vozu a otočila klíčkem v zapalování, omylem ale nastartovala. Z důvodu zařazeného zpětného chodu auto začalo couvat a narazilo do dvou zaparkovaných automobilů i do právě projíždějícího vozidla. Vzniklá škoda byla při této nehodě stanovena na 75 tisíc korun. Nepovedená krádež V neděli 31. července v nočních hodinách přišli po vzájemné domluvě krást do rodinného domu v Příbrami dva muži ve věku 27 Příbramská policejní mluvčí Monika Schindlová a 37 let. Chtěli zde odcizit pohon posuvné vjezdové brány. Při přestříhávání kabelu přívodu elektrické energie způsobili ale zkrat, což upoutalo pozornost majitele objektu, jenž následně oba zloděje vyrušil, a ti se pak dali na útěk. Nedaleko místa činu je však po chvíli dopadla hlídka policie, kterou poškozený přivolal. Způsobená škoda byla stanovena na 14 tisíc korun. Oběma mužům policisté sdělili podezření z přečinu krádeže a porušování domovní svobody. Zloději dopadeni během krátké chvíle Dva muži se dostavili 22. srpna ráno pro laminátovou pramici v hodnotě 12 tisíc korun do zátoky Mastník, k chatové osadě Kasárna- -Brod. Loď však nebyla jejich, a proto museli s sebou vzít i pákové kleště k přestřižení visacího zámku. Následně pramici naložili na přívěsný vozík a odvezli prodat. Utržené peníze si poté rozdělili s cílem použít je pro svou potřebu. Jaké bylo jejich překvapení, když si pro ně během krátké chvíle přijela hlídka policie! Oznamovatel události si totiž všiml také registrační značky odjíždějícího vozidla. Oběma recidivistům (24, 26 let), kteří se nakonec k činu doznali, nyní za přečin krádeže hrozí trest odnětí svobody v délce šesti měsíců až tří let. Jedenáct repelentů v podprsence Pětačtyřicetiletá žena přišla nakupovat 25. srpna krátce po poledni do jedné prodejny na Dobříši. Zaplatila však pouze jeden energetický nápoj. Jedenáct repelentů ale pronesla přes pokladny bez zaplacení. Takové množství se jí podařilo uschovat do podprsenky. Její jednání následně oznámila na policii obsluha obchodu. Přivolaná hlídka zjistila, že dotyčná má za s sebou trestní minulost obdobného charakteru a policisté jí sdělili podezření z přečinu krádeže. Spící osoby zlodějům vůbec nevadily Zatím nezjištěný pachatel kradl 26. srpna během noci na Trhovkách. Ve stanové předsíni u obytného přívěsu vzal z příruční tašky peněženku, kde měl majitel čtyři tisíce korun. Poté vstoupil pootevřenými dveřmi do přívěsu, kde spal poškozený i s rodinou a ze skříňky ukradl notebook. Vzniklá škoda činí 12 tisíc korun. Jiný nenechavec také neváhal krást přímo vedle spícího člověka. Krádež se stala 18. srpna v Sedlčanech. Zloděj odcizil peníze z peněženky, která ležela na nočním stolku vedle spící osoby. Následně ještě přibral i tablet a mobilní telefon, vše v hodnotě 41 tisíc korun. Jeho bydliště na čísle 158 Policisté byli přivoláni 8. září kolem jedenácté hodiny večerní do restaurace v Jincích, kde se nacházel host, který odmítal zaplatit útratu a odejít po zavíračce domů. Dotyčný s hlídkou nespolupracoval, hlasitě křičel a navíc u sebe neměl žádné doklady totožnosti. Jako své bydliště uváděl číslovku 158. V jeho dechu příslušníci následně naměřili 2,36 promile alkoholu. Po úkonech provedených na služebně putoval 39letý muž do policejní cely. Svým jednáním se dopustil přestupku proti veřejnému pořádku. Chtěl vyfotit, přišel o telefon Dvaačtyřicetiletý cizinec oznámil 17. října, že několik dnů předtím požádal v Příbrami kolemjdoucího, zda by ho vyfotografoval na mobilní telefon, který mu následně k tomuto účelu zapůjčil. Mladík poškozeného vyfotil, ale poté i s telefonem utekl. Způsobená škoda byla vyčíslena na 15 tisíc korun. Policisté zajistili po oznámení blokaci kradeného telefonu. Přístroj se tak stal nepoužitelný, a tudíž i neprodejný. Informace v této rubrice pocházejí ze svodek od policejní mluvčí Moniky Schindlové (PČR Příbram). Veselé prožití svátků vánočních, hodně šťastných dní v roce příštím, zdraví, štěstí a pohodu přeje kolektiv Obvodního oddělení Policie ČR v Sedlčanech

30 30 strana KALENDÁŘ KONCERTY, ZÁBAVY Sedlčany kult. dům Vánoční koncert dvojité představení žáků ZUŠ V adventu před východem slunce a Vánoční koncert; 18: Modrá hvězda Vánoc tradiční vánoční koncert orchestru Blue Star; 15:00 Kamýk nad Vltavou Vánoční koncert v kostele 18:00 Petrovice kostel sv. Petra a Pavla Adventní varhanní koncert účinkují Christian Pšenička a Richard Šeda; od 9:30 a od 10:30 Sedlec-Prčice kaple ČCE Předvánoční recitál Slávka Klecandra tradiční vánoční koncert zpěváka a kytaristy skupiny Oboroh; 19:00 Krásná Hora nad Vltavou kostel sv. Mikuláše Vánoční koncert koncert chrámového sboru Krásná Hora nad Vltavou kult. dům Myslivecký ples Svatý Jan Osečany Na Růžku Myslivecký ples hraje VAT; 20:00 Červený Újezd Pohostinství Myslivecký ples hraje Relax, pořádá Myslivecké sdružení Skalice; 20:00 Hořetice hostinec Obecní vánoční ples hraje Statik; 20:00 Nechvalice kult. dům Silvestrovská zábava hraje Klasik; 20:00 Prosenice kult. dům Silvestrovská zábava hraje Rock Wonder; 20:00 VÝSTAVY Sedlčany kult. dům Výstava obrazů Aleny Srstkové Na cestách s paletou; do Sedlčany knihovna Rozmanitosti světa v nás výstava žákovských prací Základní školy Sedlčany, Konečná 1090; od do Sedlčany muzeum Prodejní výstava Blanky Veselé, Věry Dlouhé a Veroniky Hejhalové Zrození; od do KINA Sedlčany Adele záznam koncertu v Londýně; 20:00 SPORT Sedlčany zimní stadion Hokejové utkání Rumola Dublovice; 18:30 Hrádek Draci; 20: Veřejné bruslení 12:00 14:00 25., 26., 27., 29., Veřejné bruslení 14:00 16: Hokejové utkání Rybníkáři Olbramovice; 16:30 Miličín Tučňáci Kosova Hora; 18: Hokejové utkání AHC Nový Knín Stará garda Štětkovice B; 20: Hokejový turnaj dorostu soupeři: TJ Spartak Nové Město nad Metují, TJ DDM Rokycany, HC Česká Lípa; 9: Hokejové utkání Medvědi Sedlčany Ševci Betlémské světlo bude i v knihovně REGION Betlémské světlo krásný symbol Vánoc si mohou přinést do svých domovů i lidé v Kosově Hoře a v Sedlčanech. Do Kosovy Hory je dopraví skauti, kde je budou zájemcům předávat na náměstí u vánočního stromu v pátek 23. prosince od do hodin. Lidé, kterým uvedený Nový Knín; 18:30 Citroën Drásov Novit Neveklov; 20:25 Kovářov restaurace Na Křižovatce Pochod z Kovářova do Kovářova 14. ročník pochodu, trasa cca 19 km, start v 9:00 Petrovice náměstí Novoroční výšlap pořádají petrovičtí turisté, cíl v počepické hospůdce Mix; start 13:00 OSTATNÍ Sedlčany knihovna Návštěva pohádkové babičky nebo dědečka čtení o Vánocích z knihy Astrid Lindgrenové; 15:00, v 16:00 navazuje výtvarná dílna Hajánek čtení na dobrou noc; 17: Komiksové bubliny tvoření vlastního příběhu od 15:00; v 16:00 navazuje výtvarná dílna Silvestrovský metr Kosova Hora naměstí Betlémské světlo akce skautů; 15:30 Petrovice náměstí Zpívání u vánočního stromu koledy, občerstvení, světlo z Betléma; 16:00 Sedlčany kostel sv. Martina Půlnoční mše Krásná Hora nad Vltavou kostel sv. Mikuláše Půlnoční mše čas nevyhovuje, budou mít další příležitost na Štědrý den v kostele v Kosově Hoře od hodin. Převezeno bude také do Městské knihovny v Sedlčanech, kam si pro světlo z Betléma mohou lidé přijít a rozzářit plaménkem sváteční dny v pátek 23. prosince od 16 do 20 hodin. -dav- Budovou školy se nesla vůně cukroví KOSOVA HORA Ve čtvrtek 15. prosince se konal Vánoční jarmark základní školy, na kterém se podíleli úplně všichni od ředitele přes učitelský sbor po žáky, od první po devátou třídu. Přípravy na školní vánoční jarmark počaly již koncem listopadu sháněním nápadů, materiálů i přírodnin. Zatímco žáci druhého stupně pracovali ve školních dílnách a budovou školy se nesla vůně perníčků a cukroví, jejich mladší kamarádi z prvního stupně pilně nacvičovali svá vánoční vystoupení. A protože mladším školákům jde práce od ruky, tak i oni nakonec pekli, vyráběli vánoční taštičky, přáníčka, lucerničky Čím více se jarmark blížil, tím pilněji se pracovalo a nacvičovalo. Přípravy jarmarku dostoupily vrcholu ve čtvrtek 15. prosince dopoledne. Tělocvična základní školy se začala měnit na vánočně vyzdobený sál, v jehož první části rodiče mohli zhlédnout vystoupení svých dětí a ve druhé si zakoupit jejich výrobky. O třetí hodině, kdy vánoční jarmark začínal, byla tělocvična zaplněná maminkami, tatínky, dědečky i babičkami. Ředitel školy Robert Kohout srdečně přivítal všechny přítomné a popřál jim nejen dobrou zábavu, ale i radostné prožití Vánoc. Poté děvčata z deváté třídy uvedla vystoupení žáků prvního stupně. Žáci první až třetí třídy zahájili vánoční jarmark ve staročeském duchu, kdy pastýři společně s Josefem a Marií přišli do města Betléma a oslavili narození Ježíška. Žáci čtvrté a páté třídy si zase připravili malé pásmo sestávající z tance na vánoční písničku, přednesli básničku o báječném čase Vánoc a zazpívali nádhernou vánoční píseň s názvem To k vánocům patří. Píseň byla doprovázena prezentací, která dokumentovala, jak žáci jarmark připravovali. Po vystoupení tříd byl zahájen pravý vánoční jarmark. Už jenom pohled Stoly se na školním jarmarku v Kosově Hoře prohybaly. na stoly obtížené výrobky byl nádherný a malé i velké návštěvníky rychle zlákal ke koupi nejrůznějších vánočních drobností a ozdob. Nutno říci, že letos si dali žáci, spolu se svými učiteli, s výrobky velkou práci, a tak není divu, že během krátké doby bylo téměř vše vyprodáno. Jarmark se mohl pochlubit několika překvapeními. Jedním z nich byla výhra vánočního dárku. Každý příchozí totiž obdržel oříšek. Pokud v něm po jeho rozlousknutí našel číslo, dostal vybraný výrobek zdarma. Dalším překvapením vánočního jarmarku byl Santa se svými skřítky. Děti se s ním mohly vyfotit, popřípadě ještě dopsat svá dodatečná přání. Celý jarmark byl prostoupen sváteční, přátelskou a pohodovou atmosférou. Rodiče měli možnost utvrdit se v tom, že jejich ratolesti jsou velmi kreativní, tvořivé a šikovné a že takové malé vánoční zastavení je každému z nás třeba. Pavel Vohnout

31 Na zimním hudebním festivalu ve Vltavanu vystoupil herec a písničkář Jiří Schmitzer SEDLČANY V hotelu Vltavan se v sobotu 17. prosince konal jubilejní desátý ročník hudebního festivalu, který pořadatelé nazvali Vánoční besídka. V přízemí a v patře hotelu zahrálo celkem šestnáct kapel a sólistů. Hlavním organizátorem této adventní hudební akce je Daniel Kříž, jenž stál před deseti lety u zrodu festivalu. Proč jste se rozhodli v Sedlčanech založit tradici hudebních Vánočních besídek? Myšlenka vznikla tak, že v regionu se konala spousta letních festivalů, ale nikdo nepořádal podobné akce v zimním období. Na festivaly všichni jezdili v létě a v zimě jakoby hudební scéna vůbec nežila. Zimní festival jsem začal pořádat se svojí bývalou kapelou ve staré hospodě na Vysokém Chlumci. Potom jsme festival na čas přestěhovali do Osečan. Původní naší myšlenkou bylo objevovat sály, v nichž se konala jedna nebo dvě akce do roka a udělat tam hudební vánoční akci v podobě malého festivalu. Od začátku třetího ročníku se tento festival konal nad pizzerií v klubu Pohoda. Byli jsme tam až do ročníku sedmého a poslední tři ročníky pořádáme akci ve Vltavanu. Festival se letos v hotelu koná na dvou místech. Proč jste zvolili dva sály? Počet kapel, které se chtějí prezentovat na této Vánoční besídce, roste. Není to o tom, že by kapely hrály donekonečna, ale každá z nich má svůj vymezený čas. Proto tady v hotelu hrajeme na dvou místech. Letos jste pozvali také jednu známou osobnost, kterou je Jiří Schmitzer. Jak se vám povedlo tohoto herce a písničkáře do Sedlčan přivést? Dříve na naší akci hrály výhradně oblastní kapely. Lidem, kteří na náš festival přijdou, se snažíme vždy dát nějaký bonus. V loňském roce to byl kytarista Záviš a letos je to Jiří Schmitzer, který naše pozvání přijal. Kolik lidí chodí na festival a jakou účast očekáváte letos? Naše akce je multižánrová. Je tady punk, metal, pop, ska i rock. Naší snahou je, aby se přišlo podívat široké spektrum fanoušků Při vystoupení Jiřího Schmitzera byl sál v patře hotelu zcela zaplněn. muziky. Jiřího Schmitzera možná poslouchá hlavně starší generace a jsou tady i teenageři. V loňském roce na našem festivalu bylo pět set padesát lidí, a myslím si, že podobný počet návštěvníků by měl být i letos. David Myslikovjan KULTURA SEDLČANSKO Začátkem května mu bude 24 let. Pochází ze Sedlčan a narodil se v Praze. Od kamarádů a rodiny si vysloužil přezdívku Mates. Dostal jsem ji ve svých dvou letech. Vznikla podle jedné hry, která se vysílala v televizi, něco na principu Sazky, upřesňuje Tomáš Křížek, který pracuje jako mechanik lesní a zahradní techniky a svůj volný čas věnuje kapele a vystupováním ve fire show. Ty pracuješ převážně v dílně, měl jsi nějaké jiné vysněné povolání? Ano, opravuji motorové pily, sekačky, křovinořezy, lodní motory. Ale odmala jsem byl vedený k hasičskému sportu. K profesionálním hasičům jsem se ale nedostal z důvodu mého nejvyššího vzdělání. K přijetí je potřeba maturita a tu já bohužel nemám. Řekni nám něco o kapele, kde působíš. Kapela má iniciály v podobě zkratky tří písmen S.A.M., takzvaný soubor amatérských muzikantů. Vznikla před dvěma roky, hraji tam na baskytaru a zpívám. Hrajeme žánry od blues po rock. Kapela má šest členů. Hrajeme opravdu jen příležitostně, protože dnes je velice složité sehnat někde nějaké vystoupení. I proto, že nás okolí moc nezná. Jak je časově náročné hrát v takové kapele, jak často trénujete? Zkoušky máme jednou do týdne. Co se týče časové náročnosti, tak se musíme naučit rytmiku, akordy a já ještě k tomu všemu texty. Když hrajete naživo, co tě nejvíce nabije? Samozřejmě celkové vystupování spolu s atmosférou. Je to takový druh adrenalinového sportu, dalo by se říct. Jsi nervózní před koncertem, nebo po něm? Jsem nervózní jak před, tak i po vystoupení. Protože je člověk zvědavý, co na to diváci budou říkat a jaké budou reakce. Je někdo v rodině ještě takhle hudebně nadaný? Ano. Můj nevlastní táta, který mě hraním přesvědčil, abych se naučil hrát. Můj dvanáctiletý brácha hraje v kapele sólovou kytaru a se svým talentem by mohl zastoupit každého člena kapely. Je hraní spíše koníček, nebo se tím dá i slušně přivydělat? Je to spíše koníček, chceme dělat hudbu pro lidi a nezdá se mi, že by se tím dalo dobře přivydělat. Máš nějaký hudební vzor? Těch vzorů je hodně, když budu jmenovat, tak kapela Sabaton. Já o tobě vím, že nejen působíš v kapele, ale děláš i v představení fire show? Ano, dělám, ale jen tak příležitostně. Když se nějaká šance naskytne, ale je jich ročně jak šafránu. Jak ses k tomu dostal? strana 31 Zpěvák Tomáš Matesovič Křížek hraje nejen na basu, ale také plive oheň Byla to vlastně náhoda. Na jedné akci jsem to poprvé viděl a zalíbilo se mi to natolik, že jsem si to chtěl vyzkoušet. Nakonec se to povedlo a nepustilo mě to. Když pak vystupujete, je důležité mít vybranou rytmickou intro hudbu. Potom se s kolegy dohodnu, jak se bude plivat oheň a co se Tomáš Křížek při vystoupení v kapele použije, jestli lampový olej, nebo petrolej. Výsledný nácvik samozřejmě trénujeme, ale bez zapálených pomůcek. Zapálené louče, tyče a výsledné plivání ohně je k vidění až na vystoupeních naživo, kde je pěkně vidět všechen efekt. Měl už jsi nějaké zranění ohněm? Několikrát jsem se při vystoupení zranil. Od shořelých vousů, popálených zad až po spálené rty. Obočí jsem dokonce jeden čas neměl vůbec. To je asi všechen výčet mých zranění od ohně. Jak tě podporuje rodina, ať už v kapele nebo v ohnivé show? No, ze začátku se rodině nelíbilo, že jsem takhle zacházel s ohněm. Báli se, abych si neublížil, ale po čase si zvykli a pochopili to. Co se týká kapely, tak je v ní de facto skoro moje rodina. Já jsem jen rád, že s nimi můžu trávit hezké chvíle. Máš nějaký kuriózní zážitek z vystoupení? Co je pro tebe největší odměnou po vystoupení? Co se týká ohnivé show, tak jednou se nám málem povedlo zapálit trávu pod námi a bylo to docela zajímavé hasiči měli co dělat. Odměnou je samozřejmě potlesk a chvála, tyhle všechny atributy, když se sečtou, tak zahřejí u srdce a povzbudí ještě k lepším výkonům i do budoucna. David Štverák

32 32 strana SPOLEČNOST Kapela The Beautifuls si vyzkoušela divadelní prkna SEDLČANY V sobotu 10. prosince se v sedlčanském divadle místo herců pohybovala na jevišti kapela The Beautifuls. Kluci totiž skládali dílky do svého nového hudebního videoklipu, jehož děj se právě odehrává na prknech, co znamenají svět. Již od deseti hodin dopoledne se všichni hlavní aktéři scházeli v hlavním divadelním sále Kulturního domu Josefa Suka. V jednom okamžiku se ze členů kapely stali herci, z tanečnic herečky a z ostatních, kteří přišli na natáčení, také na několik okamžiků herci. Společenské šaty na každém vystupujícím byly jak jinak než samozřejmostí Režisér a kameraman v jedné osobě si vše sestavil podle svých představ a mohlo se začít. Místo klapky stačily jen hlasivky, z jeho úst zaznělo můžeme a jelo se naostro. Scény a záběry z hlediště, na jevišti. Vášnivé nájezdy fanoušků ke kapele, dokonce i přes sedačky až k pódiu, není třeba dál komentovat. Záběry shora, zezdola a ze stran, aby měl výsledný děj opravdovou šťávu. Natáčení z jeviště, jak u kapely tančí více jak dvacet bavících se fanoušků, mělo říz. Smích a dobrá nálada jen vyzařovala do sálu divadla. Osvětlovač také nevěděl, kam dřív skočit, tedy jaké místo v daný okamžik opravdu zviditelnit. Jak vše probíhalo, nám do detailu vysvětlil jeden ze členů kapely David Bareš. Náš Rockabilly čtyřlístek The Beautifuls natáčel v hlavním sále klip k chystanému albu. Hrajeme ve složení Jaromír Barhoň (zpěv), David Bareš (kontrabas), Kevin Peterka (kytara) a Tomáš Nýdr (bicí) od roku 2014 a chystané EP by mělo být naší profesionální prvotinou. Co se tady dnes dělo? Už druhý den tady s kapelou natáčíme klip k písni, která vyjde na chystaném EP, tedy krátké desce o čtyřech skladbách. Kdo tu vše byl? Kromě členů kapely, kameramana Ondřeje Kymly a osvětlovače nás přišlo podpořit několik kamarádů a známých z řad našich fanoušků, protože některé scény se neobešly bez účasti většího počtu účinkujících. Musíme všem, co přišli, na tomto místě poděkovat, protože pokud se vše povede podle našich přestav, budou na tom mít velkou zásluhu. Všichni dobrovolníci byli skvělí, vše běželo rychle a bez větších potíží. Velký dík zaslouží také pan Kolský, který nám byl jako osvětlovač profesionální technickou oporou a věnoval nám svůj čas, rady i laskavý humor. Co to pro vás jako kapelu znamená? To je zajímavá otázka. Snad to znamená, že budeme mít krásný klip (smích). Jinak to určitě byla skvělá zkušenost a troufám si tvrdit, že až budeme někdy natáčet něco dalšího, budeme mít mnohem jasnější představy o tom, jak to vlastně probíhá. Bylo to vaše první natáčení? Ano a jak už to u nás tak bývá, vrháme se bez zkušeností do velkoryse ambiciózních projektů. Někdo točí svou prvotinu ve zkušebně nebo na koncertě a my si pronajmeme divadelní sál, abychom později zjistili, že to asi nebude taková sranda, jak to vypadalo v našich představách (smích). Co vše se musí zařídit, aby vyšlo vše podle představ? Od začátku bylo jasné, že budeme chtít natáčet v interiéru a hlavní sál sedlčanského divadla se nám nakonec líbil nejvíce. Zbývalo domluvit podmínky a vhodný termín natáčení. Kameraman Ondra Kymla byl s námi de facto od první chvíle, co jsme pojali nápad točit klip. Vyhlédli jsme si ho, protože se s úspěchem podílel na několik dalších natáčeních v okolí. Dobrovolný komparz jsme oslovili pomocí sociálních Natáčení videoklipu v divadelním sále všechny bavilo. sítí, a byť to bylo troufale v sobotu ráno, nakonec se našli stateční zájemci. Jinak příprava i samotné natáčení byla tak trochu jedna velká improvizace. Vyjma kameramana a osvětlovače nikdo jiný neměl s podobným počinem žádné zkušenosti. Takže jsme se snažili držet připraveného scénáře a zároveň na místě vymýšlet záběry, které by mohly fungovat. Zatím se zdá, že to dopadlo nad očekávání dobře! Jak jste si to užili? Bylo to intenzivní... Přípravy, logistika, natáčení. Každopádně spousta legrace, třebaže tedy fyzicky i psychicky náročnější, než jsme asi čekali. Tímto skládáme hold všem, pro které je podobné natáčení denním chlebem, nám ty dva dny celkem stačily (smích). Kolik hodin vše zabralo? Nakonec dva natáčecí dny po cca osmi hodinách. Tomu celému předcházelo několik schůzek na vytváření scénáře a další příprava. Kdo dělal scénář? Hrubý scénář vznikl ve spolupráci členů kapely a kameramana Ondry Kymly. Dost záběrů a nápadů však vyplynulo na místě při samotném natáčení. Kdy se fanoušci mohou těšit na zveřejněnou verzi? Klip by měl předcházet vydání desky, takže optimisticky na počátku roku 2017 se můžou fanoušci těšit na singl z chystaného EP i klip. Později bude následovat celé mini album na sedmipalcovém vinylu a klasickém CD. Každopádně místní i přespolní nás mohou zastihnout 17. prosince od 22:30 živě na každoroční Vánoční besídce v hotelu Vltavan, jste srdečně zváni. David Štverák V zámeckém vestibulu je výstava PETROVICE V prostorách vstupní haly petrovického zámku přivítal v úterý 13. prosince odpoledne žáky výtvarného i hudebního oboru místní pobočky Základní umělecké školy Sedlčany a jejich rodiny starosta Petr Štěpánek. Konala se totiž vernisáž výstavy výtvarného oboru, umístěné v prostorech haly. Kromě výtvorů a programu, který si připravily děti se svou učitelkou Vladimírou Křenkovou, se tu shromáždili také žáci hudebního oboru se svými blízkými. K programu se přidali svým koncertem na klávesy a akordeon. Po skončení vernisáže s hudebním doprovodem se hosté přemístili do kostela, kde vystoupili žáci hudebního oboru ze Sedlčan i Petrovic pod vedením Stanislava Drozda. Zaplněnému kostelu předvedli, co se naučili na dechové hudební nástroje. Olga Trachtová Hadáčková

33 SPOLEČNOST strana 33 Předvánoční kouzelný podvečer aneb Vánoce jako z pohádky SEDLEC-PRČICE V pátek 16. prosince uspořádala ZŠ a MŠ Sedlec-Prčice v kulturním sálu školy vánoční vystoupení s názvem Vánoce jako z pohádky. Žáci všech ročníků a děti ze školní družiny si pod vedením svých učitelů připravili a uvedli vánoční písně, písničky z pohádek a koledy hrané na flétnu. Největší potlesk sklidilo neobvyklé, rozverné a humorné ztvárnění pohádek. Všeobecné veselí vyvolalo vlastnoručně vyrobené parodické video. Pobavila nabídka vánočních vtipů a písnička Zvonky štěstí. Zaujalo vystoupení školního kroužku gymnastiky a aerobiku. Poprvé byla předvedena stínová scénka. Režie vánočního vystoupení se úspěšně zhostila učitelka Lenka Farová. Příjemnou předvánoční atmosféru navodilo osmnáct bodů programu a jednotlivá vystoupení pěveckého sboru školy. František Vávra Fotogalerii z akce najdete na webu -kraj.cz Tanečních v kulturním domě se zúčastnilo šedesát párů Na sobotním věnečku si také zatančili Klára Boštíková ze Sedlčan a Pavel Jindrák z Kosovy Hory. SEDLČANY Závěrečným věnečkem byl ve společenském sále kulturního domu v pátek šestnáctého a v sobotu sedmnáctého prosince ukončen letošní základní kurs tance a společenského chování, který v Sedlčanech vede lektorka Květuše Horváthová. Jejím tanečním partnerem byl také v tomto roce Luboš Procházka a asistovala jí vnoučata Jana Ringesová a Jiří Švarc. O hudební doprovod se postaral Petr Hochmaul, jehož doménou je produkce hudby světových autorů. Mladí tanečníci v průběhu čtyř měsíců zvládli polku, valčík, foxtrot, waltz, tango, jive, slow rock, rokenrol, čaču, mazurku, blues a také se naučili country a diskotékové tance. Letošní kurs byl párově docela vyrovnaný, a to odpolední i večerní, uvedla před sobotním věnečkem Květuše Horváthová. V odpoledních kursech bylo v předchozích letech obvykle účastníků méně, zatímco kursy večerní byly přeplněné. Při prodloužených z tohoto důvodu kapacita sálu téměř nestačila, protože se přišli podívat i příbuzní tanečníků. Při včerejším věnečku byl sál zaplněný zcela v pohodě a dnes bude zaplněný více. Už po několik let je počet dívek a chlapců v našich kursech přibližně stejný, za což jsme rádi. Letos jsme měli osmadvacet párů v odpoledním kursu a dvaatřicet ve večerním. Jako každý rok i letos se konala taneční soutěž, byl udělen titul Miss tanečních a zvolen byl sympaťák kursu. V pátek vyhráli taneční soutěž Martin Soukup a Lucie Černá. Titul Miss získala Kateřina Fillová a sympaťákem se stal Ivan Žak. V sobotu dominovali Lukáš Jindrák a Eva Sůsová, Miss se stala Gabriela Süsrová a sympaťákem byl zvolen Adam Mrázek. David Myslikovjan Andělé výtvarnice Blanky Veselé mávají křídly v muzeu SEDLČANY V městském muzeu po celý měsíc prosinec vystavují výsledky své práce z poslední doby tři regionální výtvarnice. Zatímco Věra Dlouhá zde připravila svoji keramiku a aranžmá již popáté a stejně tak svoji keramiku Veronika Hejhalová, malířka Blanka Veselá zažívá, pokud se týká výstav, svoji premiéru. Její obrazy andělů mohla při nedávné vernisáži obdivovat zcela zaplněná výstavní síň a my jsme sedlčanskou výtvarnici, která je sestrou Věry Dlouhé, požádali, aby se představila našim čtenářům. Jak jste se dostala k výtvarné činnosti? Co bylo pro vás impulzem, že jste začala malovat obrazy? Já jsem ráda malovala už v dětství a potom také v období dospívání, avšak jenom uhlem a tužkou. Velice mě to bavilo, ale byla jsem samouk a nikdo mě nevedl. Hezky malovala už moje babička a také děda. Babička byla šikovná snad na všechno. Možná proto mám v genech výtvarnou činnost nejenom já, ale také sestra a bratr, který dělá dřevěné hračky. K obrazům jsem se dostala až letos v únoru, a to tak, že jsem v té době procházela těžkým životním obdobím. Další podnět mi dal můj nový přítel, kterého mám dva roky. Viděl moji kresbu, která se mu líbila, hned mi koupil plátno, štětce a barvy a řekl mi, ať zkusím namalovat obraz a emoce a stres ze sebe tímto způsobem dostat. Začala jsem tak jako samouk malovat. Nejdříve jsem si vybrala předlohu obrazu, která se mi líbila, a začala jsem s anděly. Tenkrát jsem netušila, že v prosinci bude v městském muzeu výstava, na které se bude podílet moje sestra. Nabídla mi spoluúčast a já jsem se díky malování uvolnila, emoce jsem vpravila do obrazů a malování mě začalo bavit stále více. Proč vás oslovili andělé? Proč ne krajiny nebo zátiší? Krajiny jsou také hezké, ale pro mě jsou andělé vnitřním pocitem lásky a naděje. Když člověk cítí, že se ocitá na dně, potřebuje jít nahoru a k tomu mě inspirují právě andělé. Začala jsem malovat také abstraktní obrazy a obě témata mě hodně naplňovala. Jak jste prožívala vernisáž, na níž se sešlo tolik lidí, že by mezi nimi snad nepropadl ani špendlík? Docela těžce. Měla jsem připravený projev, který by vystihoval moji snahu, ale když jsem před lidi předstoupila, skoro všechno jsem zapomněla. Mluvila jsem spatra a nebylo to takové, jak jsem Malířka Blanka Veselá s jedním ze svých děl si představovala. Vernisáž se mi moc líbila, a pokud budou obě děvčata pořádat další výstavu a přiberou mě, budu moc ráda. Mluvila jsem s výtvarníkem Petrem Sůsou a přála jsem si na rovinu slyšet, co mojí práci říká. Některé obrazy byly ohodnoceny kladně, což mě potěšilo. Petr byl překvapený, když jsem mu řekla, že jsem samouk a že maluji teprve od letošního února. Řekl mi, že je také samouk. On maluje olejovými barvami a já akrylovými na plátno. Petr mi dal několik rad, například ohledně napínání plátna, takže jsem získala další inspiraci do budoucna. Jaké je vaše občanské povolání? Jsem na Městském úřadě v Sedlčanech v oddělení občanských průkazů. Kolik času věnujete malování? Zaměřujete se v současné době výhradně na anděly? S časem je to individuální. Někdy mě to chytne a tvořím celý týden v kuse. Přijdu z práce, zasednu ke stojanu, plátnu a maluji až do devíti do večera. Jindy si dám třeba celý týden pauzu. Obrazy andělů, které jsou vystaveny v muzeu, jsem tvořila do srpna. Když jsem se potom dozvěděla, že výstava, na které mi byla nabídnuta spoluúčast, se jmenuje Zrození, řekla jsem si, že právě k němu a k životu andělé patří. Maluji ale také dětské obrázky, květiny a zvířata. Motivů je více a chtěla bych se jim věnovat i v budoucnu, s výjimkou krajin. David Myslikovjan

34 34 strana OSOBNOSTI SPORTU Pro mě je vozík jako pantofle pro chodícího člověka, říká handbiker Tomáš Mošnička SEDLČANSKO Srdcem Dublovičák Mošna, jak mu všichni přezdívají, má aktivní a dobrodružnou povahu. Jak by také ne, když je narozen v ohnivém znamení Střelce, který mu tyto vlastnosti předurčuje, a proto také bojovně hlásí do světa, že se stále zlepšuje. Handbiker Tomáš Mošnička shrnuje, jaký byl pro něj závodní rok 2016, co ho čeká v nové sezóně 2017, ale mluví i o tom, že jeho kolegové trénují na Mallorce a on okolo Musíku. Kolik jste letos absolvoval závodů, kde a s jakými výsledky? Celý seriál závodů České republiky na silnici, kde je účast jakási povinnost, jsem vyhrál. Priorita je pro mě evropský pohár. Zde mě trošku přibrzdily finance a zdravotní problémy, takže jsem nejel všechny závody. Přesto jsem však posbíral nějaká druhá, třetí, čtvrtá a pátá místa. Pokud se ještě vrátím k českým závodům, jsem mistr České republiky v časovce, silničním závodě, na horských kolech, ale vyhrál jsem i silniční vrchařskou časovku. Nejdůležitějším závodem sezóny byl pro mě světový pohár v Belgii, kde jsem v silničním závodě na rovinaté trati a za silného větru, což mi vůbec nevyhovuje, spurtoval o deváté místo. Nakonec jsem ale dokončil třináctý. Tak jako tak to bylo nejlepší umístění Čecha za posledních pět let v mé kategorii mezi světovou elitou. Jel jsem také pár exhibičních a charitativních závodů, ale to se nepočítá. Snad jen to, že jsem byl zařazen do triatlonové štafety za tým The Tap Tap, kde jsme z dvanácti týmů skončili na šestém místě, ale byli jsme jediným týmem, za který závodil handbiker, jinak samí choďáci. Jak byl pro vás závodní rok 2016 náročný? Je to čím dál náročnější finančně i co se týká techniky, zázemí a tak podobně. Ve startovním poli se ukazuje čím dál více profesionálních jezdců a vývoj jde vpřed stejně jako v běžné cyklistice. Již na konci sezóny 2015 jsem si musel ujasnit, co a na jaké úrovni chci dělat. Jelikož jsem čím dál častěji slyšel máš na to jezdit do TOP 10 na světě, tak nastal čas vyzkoušet i světový pohár a zabojovat o místo v áčkové reprezentaci. Zde už ti nejlepší jezdci najíždějí okolo kilometrů ročně a tomu se už musí podřídit úplně všechno, pokud má člověk udržet vyrovnanou výkonnost od března do října. Nejnáročnější je pro mě vždy cestování a bydlení na hotelu. To je vždy náročné jak logisticky, tak finančně. Světového poháru se to týká obzvlášť. Tomu bylo potřeba se přizpůsobit. Co vás čeká v zimě, když se nezávodí? Po posledním závodě jsem měl krátkou pauzu, zhruba deset dní a začal jsem najíždět první kilometry na další sezónu. Jde spíše o takovou udržovací fázi. Pak opět regenerační přestávka asi tři týdny, následně zhruba měsíc v intenzitě, pauza a jarní najíždění objemu a ostrá příprava na první závody. Oproti minulým rokům budu mít v zimní přípravě víc posilovny a víc dietky. Máte také nějaké zimní soustředění? Bohužel ne, na to mi chybí v mém závodním rozpočtu nějakých padesát tisíc korun. Jen pro představu, většina Francouzů trénuje v zimě na Floridě, mnoho Evropanů na jaře odjíždí trénovat na Mallorcu. Já jezdím na horáku kolem Musíka. Poslední dva roky mi to globální oteplování trošku pomáhá, tak uvidíme letos, snad mě nepřekvapí nějaká krutá a dlouhá zima. Kdy oficiálně začíná sezóna 2017? Většinou v půli března na okruhu F1 v Abu Dhabi závodem EHC. Je to trochu z ruky, tak stejně jako mnoho dalších využívám možnosti odpočtu bodů za nejhorší závod, respektive dvojzávod EP a jedu až druhý závod ve Francii koncem března. Jaké máte cíle do té další sezóny a dokdy byste chtěl závodit? Aktuálně musím řešit nové kolo, přesněji řečeno nový rám kvůli únavě materiálu na tom stávajícím, s tím bude i spojené jiné nastavení posedu a tak dále. Pokud vše klapne, přejdu z hliníkového rámu na karbonový. Nejde ani tak o váhu a tuhost, ale o pořizovací cenu, dostal jsem celkem výhodnou nabídku, tak uvidíme. Opět jen pro představu, cena karbonového handbiku se pohybuje okolo dvanácti tisíc euro. Pokud jde o mé závodění, stále se zlepšuji a není důvod přemýšlet o konci kariéry, naopak v kalendáři jsou tři závody světového poháru v Evropě, tak bych je tam chtěl trochu potrápit. Jaký byl pro vás nejkrásnější zážitek v posledním roce? Teď aktuálně asi ten poslední pěkný zážitek, když jsem byl na bedně na druhém místě za Walterem Ablingerem (AUT), který je plnohodnotný profesionál a medailista z POH v Riu. S roky přibývá i unavenost. Jak je to u vás? Máte vůbec nějaký volnější režim v roce? Kdy si jen tak sednete a úplně vypnete? Tomáš Mošnička na svém stroji. Jako vždy v dobré a bojovné náladě Na vytrvalostních sportech je pozitivní, že se dají dělat do velmi vysokého věku. Tím, že zátěž máme hlavně na ruce, tak se tato hranice ještě posunuje. Jak jsem zmínil, má výkonnost jde stále nahoru a pokud zdraví vydrží a budu vše zvládat finančně, není důvod končit. Volno. Ano. Bez toho nejde udržet vyrovnaný výkon po celou sezónu. Mívám volno zhruba týden po dokončení měsíčního tréninkového cyklu nebo s ohledem na závodní vytíženost. Po sezóně by měl přijít delší odpočinek. To vše plánuje můj trenér. Já mám s odpočinkem spíše problém, proto ho přemlouvám ke kratším pauzám. Na Základní škole v Kamýku nad Vltavou jste dělal besedu. Byl jste i jinde? Co vlastně dětem sdělujete a jaká je to pro vás zkušenost? V Kamýku to byla beseda ke Světovému dni úrazu. Šlo o předcházení úrazům, následkům, ale i o povídání, jaký je život na vozíku. Čas od času tyto besedy dělám. Nejsou to jen besedy, ale i různé charitativní akce v rámci mojí práce, občas mě můžete vidět i v nějakém videu na podporu různých projektů pro některé neziskovky a tak podobně. A zkušenost? Zde se vrátím k otázce nejhezčí zážitek. Když ke mně po besedě přišla malá holčička se slovy já vám fandím a budu vám držet palce v tom světovém poháru a na druhou stranu při tréninku na silnici potkáte řidiče, který nad vámi kroutí hlavou cože to tam vůbec na té silnici děláte. Tak mě vždy napadne, že právě tito lidé by potřebovali přednášku o životě na vozíku. Máte i nějaké jiné koníčky? Těch koníčků by bylo mnoho. Na druhou stranu mám také zodpovědnost vůči sponzorům a všem, kteří mě podporují. Více méně i díky nim jsem na této úrovni, kde není prostor dělat to, co dělám, polovičatě nebo mít nějaké zdravotní výpadky. Konkurence nespí a vždy, když musíte ulehnout kvůli malinké oděrce, což může být pro vozíčkáře velký problém, nebo si dopřáváte nějaké zábavy, je někde někdo, kdo trénuje. Tak to prostě je. Jelikož se celý život motám kolem motorek, tak se i v rámci tréninku, ale i psychické odolnosti, občas svezu na čtyřkolce. Nedávno jsem měl možnost vyzkoušet ostrou závodní jawu. Tak mám zase na nějakou dobu vybráno. Stačil by totiž malý kamínek pod zadkem a zmíněný problém je tu. Každý z nás ve spěchu ráno vstane z postele a jde po svých Bere to jako samozřejmost a neváží si toho, že běžně ovládá svoje nohy. Jaký je běžný den z pohledu vsedě pro Tomáše Mošničku? To jste mě zaskočil. Řekněme, že pracuji, sportuji, čtrnáct let jsem s manželkou, řídím dodávku, ale i závodní motorku, chodím do posilovny, občas něco řeknu i jiným jazykem než češtinou nebo něco uvařím. Jen ten vozík tam nezapadá Já osobně ten vozík vůbec nevnímám. Když si ráno sednu na vozík, je to jako když si chodící člověk nazuje pantofle, také nad tím nepřemýšlí. David Štverák

35 OSOBNOSTI SPORTU strana 35 NA SKOK DO KABINY FOTBALOVÉHO ÁČKA Trenér Ladislav Šach SEDLČANY Tohle jméno se už dávno stalo synonymem jak pro hráče, klub, ale i fanoušky a nepochybně se zapíše zlatým písmem do historických statistik sedlčanského fotbalu. Je nejen sympaťák, ale především profesionál a sedlčanský patriot srdcem i duší. Řeč nemůže být o nikom jiném než o trenérovi Ladislavu Šachovi, který si vysloužil u kamarádů přezdívku Ladys. Narodil se v měsíci září 1968 v Příbrami. Žije v Sedlčanech, pracuje jako svářeč v místních strojírnách. Mezi jeho koníčky patří jak jinak než sport, ale i poslech rockové muziky. Od kdy působíte u týmu Sedlčan? Je potřeba nějaká trenérská licence a chtěl byste trénovat někdy profesionálně tady v republice, nebo i v zahraničí? Toto už je má druhá štace u A mužstva a ta už trvá šestou sezónu. Pro mě je to taková srdeční záležitost. Určitě je potřeba nějakou licenci vlastnit. Podle současných řádů je potřeba vlastnit A licenci. Ne, já bych určitě na profesionální úrovni trénovat nechtěl a ani zahraničí by mě nelákalo. Nikdy jsem takové ambice neměl. Jak dlouho už děláte trenéra? Co vás k této profesi vedlo? Už po návratu z vojny na jaře 1989 mě oslovil kamarád Štěpán Jalůvka, jestli bych mu nepomohl u oddílu dorostu. Tak jsem mu kývl a pak jsem trénoval dorost s výjimkou tříleté pauzy, kdy jsem kromě působení v A mužstvu ještě chytal celostátní ligu futsalu za Arsenál Benešov. V roli asistenta nebo hrajícího asistenta jsem působil až do sezóny , kdy u A mužstva skončil úspěšný trenér a výborný člověk Láďa Horák a já mužstvo po něm převzal a trénoval ho jako hlavní trenér šest sezón. Pak jsem měl roční pauzu. Od sezóny jsem čtyři sezóny trénoval dorost a od sezóny opět A mužstvo. Co mě k trénování vedlo? Nejdříve to byla pomoc kamarádovi a po ukončení aktivní kariéry v roce 1998 jsem chtěl u fotbalu zůstat. Hrál jste také fotbal jako hráč? S fotbalem jsem začínal déle, asi v jedenácti letech jako brankář pod vedením trenérů Mošanského a Stejskala, ale více už si nepamatuji. Dorosteneckou kategorii jsem odehrál jako útočník a po návratu z vojny jsem ještě půl sezóny hrál jako útočník. Pak jsem se zranil a po zranění jsem se vrátil zpět do branky a tam zůstal do konce kariéry. Na dresu jsem nosil moje oblíbená čísla 1 a 11. Co musí trenér umět, jaký musí být...? Trenér na této úrovni by měl podle mého především umět vycházet Teď už jsem celkem kliďas, říká o svém působení v roli trenéra Ladislav Šach. s hráči. Samozřejmostí je alespoň základní fotbalové vzdělání. Jaký vštěpujete herní styl svým hráčům do zápasů? Chci po hráčích rychlý, útočný fotbal s maximálním využitím křídelních prostorů, s důrazem na koncovku. To je ale naše největší bolest, na které musíme neustále tvrdě pracovat. Máte nějaký předzápasový rituál? Ne, já nemám žádný rituál. Máte nějaký trenérský vzor a jaký styl a fotbal ve světě se vám líbí? Nejsem typ, který by měl vzory, ale mé obrovské uznání má sir Alex Ferguson za to, co za ty dlouhé roky u jednoho mužstva dokázal. Vždycky se mi líbila mužstva Brazílie a Nizozemska, ale v současnosti, přestože je nemám rád, jsou skvělí Němci. Jak vypadá příprava před samotným zápasem v týdnu, hráči trénují a vy? Příprava, to je hodně času stráveného u počítače a sledování mužstva soupeře na tvcomu. Pak se snažím každého soupeře vidět na živo, takže to je spousta cestování a pak samozřejmě příprava jak na zápas, tak i na tréninky. Takže toho času vyčleněného na práci je opravdu hodně. Trénování není žádná legrace. Jak vlastně zestárne trenér za jednu sezónu? Určitě je tam spousta napětí, stresu a adrenalinu, ale protože vlastně celou trenérskou kariéru pracuji s hodně mladým mužstvem a to pořád vymýšlí spoustu blbostí, tak si ani nepřipouštím, že stárnu a za dva roky už mně bude padesát. Jaký máte pohled na rozhodčí, hlavně na ženy v černém? Já se k rozhodčím do médií nevyjadřuji, kdo mě zná, zná i můj názor na ně. Co se týče žen v černém, ať si pískají, ale svůj ženský fotbal. Co nemá Láďa Šach rád jak na hřišti, tak i v životě? A naopak? Na hřišti nesnáším neukázněnost a nezodpovědnost. Naopak mám rád, když vidím, že kluci dřou, i když se jim třeba herně nedaří, když jeden dře za druhého a není jim lhostejné, jaký výsledek na konci zápasu bude. To jsem pak opravdu spokojený. V životě je to především arogance a křivárna. Mám rád upřímnost a férovost. Jaký jste u střídaček a naopak mimo fotbalové trávníky? Je, to je krásná otázka, ale spíše na mé kolegy a hráče. Myslím, že teď už jsem v celku kliďas, to při prvním působení u A mužstva to byla jiná divočina. Kluky velice dobře znáte, prozradíte nám nějaké taje z kabiny? To se nedá pamatovat, protože hlavně trojlístek Honza Vystyd, Pepek Haas a Jarda Repetný jsou neskuteční šoumeni. Ale jo, jednu takovou perličku mám. To přijdu do kabiny a koukám, jak si kopačku nejmenovaný jedinec očuchává. Na mou otázku: Co je? zazněla odpověď: Musím zjistit, jestli je moje. Jak to bude u vás doma vypadat o svátcích, kdy v televizi poběží pohádky, ale také anglická fotbalová liga? Já doufám, že svátky budou jako vždy v pohodě, trošku si odpočinu a načerpám nové síly. Mám rád pohádky, takže to jako každý rok skloubím, abych sledoval obojí. O fotbale se bavíme dost. Od doby, co jsem se rozvedl, mě děti doprovází skoro na každý zápas jak doma, tak venku. O vzrůšo je postaráno prostřední dcera fandí Slavii, syn Spartě a já Bohemce. Navíc je syn neskutečný fanda německé reprezentace a Bayernu Mnichov, takže tím je to dané. David Štverák

36 36 strana SPORT V soutěži amatérských hokejistů nastoupil černoch SEDLČANY V historii dlouhodobé soutěže amatérských hokejistů už v minulosti na sedlčanském zimním stadionu nastoupilo několik hráčů, kteří nebyli české národnosti. Skutečný černoch v ní sice dosud nepůsobil, ale hráčů, kteří neměli oprávnění zasáhnout do hry a hráli tedy načerno, těch by se několik našlo. Naposledy se tak stalo v utkání skupiny B Olbramovice Drásov. Na ledě sice zápas skončil výsledkem 4:6, ale vzhledem k tomu, že jeden z hokejistů Drásova hrál načerno, bylo utkání kontumováno ve prospěch Olbramovic v poměru 5:0. Případ bude projednávat pohárová komise. Rovněž ve skupině B si zřejmě řekli hokejisté štětkovické rezervy, že nechtějí vyhrát základní část soutěže bez porážky. Zatímco v předchozích jedenácti duelech celkem bez problémů naplno bodovali, ve dvanáctém dostali naloženo od týmu z druhé poloviny tabulky. B skupině se minulý týden stala ještě jedna zajímavá událost. Útočník petrovické Rumoly dokázal nastřílet v utkání s Draky šest branek. Výsledky skupina A: STROS Daleké Dušníky 6:4. Po jedenácti utkáních vedl v době naší uzávěrky Genemusic s osmnácti body, o bod zpět byly Štětkovice a o dva Zvírotice. Skupina B: Štětkovice B Miličín 1:6, Ševci Nový Knín AHC Nový Knín 1:1, Kosova Hora Rybníkáři 2:1, Olbramovice Drásov 5:0 (kontumačně), Neveklov Hrádek 1:2, Draci Rumola 2:7. Po dvanácti utkáních stále byla v čele tabulky s dvaadvaceti body rezerva Štětkovic. Na druhé místo postoupily osmnáctibodové Olbramovice, na které ztráceli třetí sedlčanští Medvědi jediný bod. David Myslikovjan Moje ambice jsou velké, netají se před Dakarem Martin Macík SEDLČANY Koncem listopadu se po základních přejímkách ve francouzském přístavu Le Havre nalodil k jedenadvacetidenní plavbě Franta. Jde o nový závodní vůz Martina Macíka mladšího. Franta nebyl sám, přes oceán se s ním vydaly i další závodní stroje KM Racing teamu. Martin a jeho tým se za vozidly vydají 27. prosince. Poté, co si v Buenos Aires Frantu vyzvednou, přesunou se do tisíc dvě stě padesát kilometrů vzdáleného Asunciónu, hlavního města Paraguaye. Tam druhého ledna odstartuje devětatřicátý ročník Dakaru, nejnáročnějšího světového závodu off-road vozidel a motocyklů. Jak se na něj Martin Macík připravuje? A jaké jsou jeho ambice? Můžeš představit celou posádku Liazky 518? Posádku mám stejnou jako v minulém roce, tedy já jako řidič, František Tomášek à la Ferry jako navigátor a Michal Mrkva à la Mrkvič jako mechanik. Kdo další už balí do Paraguaye? Celý náš tým spolu se závodním polem, které je z celého světa. Podle startovní listiny, která vyšla teprve nedávno, budu bojovat proti velmi dobře známým posádkám. Půjde o tvůj pátý Dakar, potřetí budeš pilotovat. Jaké jsou tvoje ambice? Tentokrát největší za poslední čtyři roky. Je to těžké takto říkat dopředu, protože záleží na spoustě okolností, ale rád bych se pohyboval v top desítce, pokud to půjde, a občas udělal trochu vítr třeba i výš, ale to bude záležet na situaci a konkrétní etapě. Jak ses na Dakar připravoval? Závod se každý rok mění, pro tento ročník celkem hodně. Jde o nadmořskou výšku, protože celý týden se budeme pohybovat mezi čtyřmi a pěti tisíci metry nad mořem. Velmi těžko se takto vysoko podává jakýkoli fyzický výkon, a proto jsem musel změnit i svůj trénink. Týden před Vánoci strávím spolu se svým navigátorem v italských horách, v nadmořské výšce přes tři tisíce metrů nad mořem. Tady absolvujeme specifický trénink, aby si tělo na výšku zvyklo. Kromě vynaloženého úsilí je Dakar jistě náročný i finančně Ty už máš mezi sponzory svoje jméno. Dá se říci, že se finance shání rok od roku lépe? Každý rok se daří víc a více a moje, respektive naše týmová mediální hodnota stále roste. Můžeme nabídnout několik lákadel pro naše sponzory a jedním z nich je i moje osoba, a tedy tvář nějaké značky. Tento rok jsme uzavřeli několik nových smluv, například s Big Shockem, po kterém jsme také pojmenovali náš tým (Big Shock Racing), dále máme například nového partnera, který se stará o oblečení týmu. Tím je Uncle Sam. Novinek byla spousta a jsem Martin Macík mladší vyrazí na Dakar s kamiónem Frantou. za ně neuvěřitelně rád. Letos na trať vyjedeš s vozem, kterého přezdíváte Franta. Jaké jsou rozdíly oproti předchozímu modelu? Je to nové auto, i když základní prvky zůstaly stejné z posledního modelu, protože není dobré začít jezdit s něčím, co je kompletně nové a nevyzkoušené. Podařilo se nám ale zásadně změnit váhu auta a její rozložení. Celý podvozek se také změnil, hlavně tedy jeho nastavením. Celý rok jsem se s Frantou seznamoval, protože jízda s ním je úplně jiná a možnosti tohoto auta jsou jiné. Frantu jste před Dakarem určitě testovali. Kde a jak obstál? Kromě jednoho závodu na jaře jsme s ním jeli kompletně všechny závody. První testování se uskutečnilo ve Španělsku a přes spoustu práce a oprav jsme dojeli na čtvrtém místě. Potom jsme vyrazili do Maďarska, kde jsme věděli, že musíme zabrat a zjistit, kde budou limity auta. To jsem zjistil hned, když jsem přehnal jeden ze skoků, ale přesto jsme bojovali a dojeli na třetím místě. Do třetice všeho dobrého jsme vyrazili do Polska na Baja Poland. Byl to velmi kvalitní závod, kde jsme se přetahovali o vedení až do samotného konce s Kolomajzem (Martinem Kolomným pozn. red.). V cíli byl ale nakonec o nějakou tu vteřinu rychleji a my jsme si dojeli pro druhé místo. Frantu jsme tím otestovali na sto procent, takže teď se ukáže až na Dakaru. Kudy lednový Dakar povede? Znáš alespoň část trati? A co lze od trati očekávat? Už známe kompletně celou trasu. Samozřejmě ne detailně, protože tím je Dakar tak těžký. Na rozdíl od klasické rallye jedeme do neznáma. Startujeme v Paraguayi, kde jsme nikdy před tím nebyli. To bude ale pouze šaškárna pro místní publikum a pak pojedeme do Argentiny, kde už víme, co nás čeká. Tam odjedeme dvě etapy, přejedeme hory a budeme v Bolívii. Tam strávíme týden, z čehož tak tři etapy známe čekají nás rychlé náhorní plošiny. Pořadatel slibuje i nějaký písek v horách, ale já tomu nevěřím. Po týdnu na horách se budeme vracet do Argentiny, kde čekám velké horko a bude se jednat o užší prašné cesty. Závod je rok od roku rychlejší a myslím, že tento rok tomu nebude jinak. Tým odlétá opět těsně po Vánocích. Jak je budeš trávit? Odlétáme 27. prosince, takže opravdu těsně po Vánocích. Do 23. jsem na tréninku v Itálii, ale 24. prosinec si užiji s rodinou jako každý rok. Je to jeden z mála svátků, který slavím rád. Takže klid, přecpání se, zdobení stromečku a nesmím zapomenout na balení dárků, které do odjezdu do hor určitě nestihnu. Večer předání dárků, které nám trvá do nočních hodin, protože tipujeme, a pak zasloužený spánek. Jana Špačková

37 Bývalý člen hokejové reprezentace do sedmnácti let Jakub Grin nastoupil v dresu A týmu Tatranu Jakub Grin při chvilce oddychu na střídačce SEDLČANY V posledním letošním soutěžním utkání na domácím ledě posílil hokejisty Tatranu pětadvacetiletý obránce Jakub Grin, který pochází ze Sedlčan a mnoho let se pohyboval v prostředí velkého hokeje. Byl dokonce členem hokejové reprezentace do sedmnácti let a širšího kádru dvacítek. Jakub Grin začal hrát hokej v Příbrami v době, kdy mu bylo kolem šesti let a už v žákovském věku přestoupil do pražské Sparty, ve které strávil i svoje dorostenecká léta. Zatímco v Příbrami začínal v útoku, v Praze ho trenéři začali stavět do obrany a na tomto postu vydržel dodnes. V sobotu 10. prosince Jakub Grin poprvé nastoupil za dospělý tým sedlčanského Tatranu, hned při své premiéře dal gól a přispěl tak k vítězství 5:3. Po skončení utkání nám Jakub odpověděl na několik otázek. Kde všude jste působil v poslední době? Byl jsem v Ústí nad Labem, kde jsem pět let hrál první ligu. Potom jsem byl dvě sezóny v Mostě, přičemž jsem asi tři čtvrtě roku zkoušel extraligu v Plzni. Byl jsem hráčem na hraně a nedopadlo to tam podle mých představ. Most také hraje první ligu. Jak se vám tam vedlo? Most je farmou Litvínova a první rok se mi tam docela dařilo. Ve druhé sezóně jsem ale měl smůlu, protože jsem začal laborovat se zády. A protože mám rodinu a oslovili mě kluci z hokejového Tatranu, přestože bydlím v Příbrami, hokejově jsem se vrátil do Sedlčan. Zmínil jste rodinu. Přišel se někdo z ní podívat na vaši sedlčanskou premiéru v týmu dospělých? Abych řekl pravdu, snažil jsem se udržet v tajnosti, že dnes nastoupím, ale rodina se to stejně dozvěděla. Je tady manželka s naším synem, sestra, maminka i babička s dědou. Jsme tady tak trochu jako Hujerovi. Když mi volali v týdnu, bylo mi jasné, že přijdou. Povedete také svého syna k hokeji, jako vás kdysi k němu přivedl váš táta? Jáchymovi je rok a půl, zatím je na hokej příliš malý, ale já nejsem typ otce, který by svoje děti do něčeho tlačil. Když ho začne bavit třeba tenis, tak se bude věnovat tomuto sportu. David Myslikovjan SPORT strana 37 Stolní tenisté Tatranu v první polovině třetiligových soubojů neprohráli jediný zápas SEDLČANY Stolní tenisté Tatranu ve skupině A 3. ligy v první polovině soutěže ani jednou neprohráli a jsou na dobré cestě vrátit se do ligy druhé, ve které ještě před několika sezónami působili. První polovinu soutěže jsme zhodnotili společně s hráčem Radovanem Faktorem. Po sestupu z druhé ligy hrajete druhou sezónu v lize třetí. Můžeš obě sezóny porovnat? Kterou z nich pokládáš za těžší? Myslím si, že oba ročníky jsou podobné. V minulé sezóně jsme se také po celou dobu pohybovali na špičce a bojovali s pražskou Spartou o postup. Řekl bych, že týmy, které jsou letos na konci tabulky, jsou o něco slabší než loni. Zatím procházíte soutěží jako nůž máslem, s jedinou výjimkou. Byl jí duel s plzeňským Unionem, s nímž jste remizovali. Bude tento tým jediným vaším vážným soupeřem v boji o postup? My jsme v Plzni od začátku prohrávali. Nám se tam vždycky hraje hůř, protože tamější herna je úplně jiná než naše. Než se s hernou srovnáme, chvíli to trvá. Za Union hraje šest mladých kluků, kteří pravidelně trénují a chtějí hrát takto vysoko. V Plzni jsme neustále pouze dotahovali a to, že jsme tam uhráli remízu, bylo pro nás velké plus. Myslím si, že právě v tomto utkání se ukázaly naše zkušenosti. Nezpanikařili jsme a dokázali uhrát remízu, která je pro nás cenná. Teď máte měsíční přestávku. Jak ji vyplníte? Většinou si chodíme o přestávce zatrénovat jednou týdně, ale někteří z nás trénují i dvakrát. Přes vánoční svátky na tréninky nechodíme, ale jinak dodržujeme normální rytmus. Máte ambice vrátit se po dvou sezónách do druhé ligy, nebo vám vyhovuje působení v lize třetí? Zatím se nám daří pohybovat se v čele tabulky a plány budeme řešit až na konci sezóny. Důležité je zmínit, že v soutěži máme kromě Unionu ještě jednoho silného soupeře, kterým je pražská Elizza. Ze začátku nehrála v kompletní sestavě, a proto s námi prohrála. Od té doby má několik remíz a jinak všechny zápasy vyhrála. Pokud by Elizza poskládala svoji nejlepší sestavu, myslím si, že by mohla být nejlepší. David Myslikovjan Hokejisté Tatranu se rozloučili se starým rokem porážkou Spartak Příbram Tatran Sedlčany 8:4 (1:1, 3:2, 4:1) PŘÍBRAM V patnáctém kole krajské hokejové soutěže se v okresním derby utkali sousedé v tabulce. Dosud osmý příbramský Spartak nasbíral patnáct bodů a devátý sedlčanský Tatran měl na svém kontě pouze o bod méně. Po skončení tohoto duelu jsme oslovili trenéra Tatranu Karla Pospíšila, jehož jsme dosud vždy potkávali jako seriózně vystupujícího kouče, jenž se snaží, ačkoliv se jeho týmu nedaří, vždy po utkání rozebrat chyby svého mužstva bez větších emocí a který dokáže ocenit i sílu soupeře. Tentokrát však byl hodně emotivní. Uvedl, že již potřetí venkovní zápas Tatranu pískal stejný hlavní rozhodčí, který řídil podle jeho názoru duel naprosto jednostranně. Mrzí mě, že tento rozhodčí k nám opět nebyl korektní, uvedl trenér Karel Pospíšil. Naši kluci po utkání seděli v kabině jako zařezaní, protože věděli, že nemohou příliš mnoho s tímto utkáním udělat a že v něm něco bylo špatné. Do utkání lépe vstoupil Tatran a ujal se vedení brankou, kterou vstřelil Filip Černý. Vyrovnávací gól, jemuž podle názoru hostujících hokejistů předcházel faul, komentoval Bartoš a vyfasoval trest pět minut do konce utkání. Ve druhé třetině se Tatran opět dostal do vedení a postaral se o ně po brejku Martin Náprstek. Vzápětí Spartak po chybě Juhasze nejenom srovnal na 2:2, ale v přesilovce čtyři na tři vedení překlopil na svoji stranu. Tatranu se ještě při hře čtyři na čtyři povedlo srovnat Martinem Pospíšilem, ale domácí při své další přesilovce opět odskočili na 4:3. Ve třetí třetině Pavel Tylich při přesilovce opět srovnal skóre, ale potom už Tatran hrál téměř pořád v oslabení. Čtyři minuty hrál dokonce ve třech a ve dvojnásobné přesilovce domácí vstřelili dvě branky. V dalších početních výhodách dokázali přidat ještě dva přesné zásahy. David Myslikovjan

38 38 strana VÁNOČNÍ PUBLICISTIKA VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Co by mi o Vánocích kromě pohody chybělo? Štědrovečerní kapr Od dětství jsem obdivoval všechny, kdo nemohou zasednout ke štědrovečernímu stolu. Ať už se jednalo o zaměstnance nemocnic, různých ústavů, pracovníky v nepřetržitých provozech nebo třeba hlídače. Už tehdy jsem tušil, že také já jednou nebudu trávit Vánoce doma, a skutečně k tomu došlo. Když jsem šel na vojnu, říkal jsem si, jak to vydržím bez štědrovečerního kapra, kterého jsem měl dosud na talíři vždycky. S výjimkou dobré pohody bych se snad obešel bez stromečku, televizních pohádek i cukroví, ale bez pořádného kapřího řízku nikdy. Najednou mi na vojně řekli, že večer bude vepřový řízek. Nevím, jestli jste to měli na vojně tak i vy, kdo jste tam byli, ale mně se to vůbec nelíbilo, ačkoliv jinak proti vepřovým řízkům vůbec nic nemám. Štědrý den jsem trávil s teplotami na marodce, protože několik dní předtím jsme leželi v maskáčích, s malou polní a se samopaly ve vymrzlých zákopech a připravovali se na možný boj s imperialisty. K jídlu jsem na marodce moc chuti neměl a na vepřový řízek už vůbec ne. Náhle, jako když někdo zacinká kouzelným zvonečkem, se objevil v našem pokoji dozorčí a říká mi: Vojíne, jděte na chodbu. Máte návštěvu. Přijela vaše maminka. No, řeknu vám, bylo to pro mě jako rána do palice. Maminka určitě přijet neměla, a proto jsem celý udivený vyšel na chodbu. Stála tam pro mě zcela neznámá paní a trochu s rozpaky mi podávala velkou tašku. Ahoj, řekla mi, jako bychom se znali od nepaměti. Usmažila jsem ti kapra, vždyť ho přece máš tak rád. Dozorčí spokojeně přihlížel tomu, jak se s neznámou paní bavím. Za chvíli jsem si v pokoji ještě s jedním nemocným spolubojovníkem pochutnával na řízcích z kapra. A protože jeho sestra byla cukrářka a poslala mu krabici s cukrovím, pochutnal jsem si díky zlepšené náladě i na vanilkových rohlíčcích, vosích hnízdech a pracnách. A záhadná paní, kterou jsem dosud neznal? Byla to maminka jiného vojáka ze Sedlčan, která přijela za svým synem, za mnou by ji bez té malé lži těžko pustili. Dohodla se s mými příbuznými a oni mi po ní poslali to, co jsem měl o Vánocích tak rád David Myslikovjan SLOUPEK Kde by se dnes narodil Ježíšek? Jsou tu Vánoce a s nimi oblíbený a mnohokrát dramaticky ztvárněný příběh o narození Ježíše. Jeho maminka Maria se svým snoubencem Josefem musí zrovna putovat z Nazareta, kde žijí, do Betléma, kde mají dle tehdejších zákonů povinnost nechat se zapsat při sčítání lidu. A co čert nechtěl (tedy vlastně možná chtěl), porodní bolesti přicházejí na Marii zrovna ten den, kdy dorážejí do města, které je přeplněné lidí. Josef musí mít opravdu svatou trpělivost, když tohle všechno s Marií vydržel. Nejdřív mu jeho láska řekne, že čeká dítě, i když spolu ještě nic neměli, a teď ještě musí rodit, zrovna když jsou na cestě. Ale je to svatý Josef, takže nemešká a tluče na zájezdní hostince, zda by pro něj a rodící ženu neměli místo. Jenže odpověď je všude stejná: Nemáme místo! Jestli to tak opravdu bylo, nebo ne, to se dnes již nedozvíme. Uspěl by ale dnes u nás? Představme si tu situaci. Stromeček máme nazdobený, salát se chladí v lednici, aby byl pěkně uleželý, naše milovaná manželka nebo maminka obaluje kapra, děti se už nemohou dočkat. V tom nějaký pár klepe na dveře. Nejdřív potichu, ale pak silně. Dobrý den, prosím vás, mohli bychom u vás dnes zůstat? Manželka rodí, z nemocnice nás vyhodili, že nemáme pojištění, hospoda je zavřená, nemáme kam jít! Pomůžete nám? Jak bychom se zachovali? Jednou z tradic je připravit na štědrovečerní tabuli prázdný talíř pro pocestné, osamělé nebo chudé. Je to jen gesto, nebo bychom dokázali přijmout ke stolu i cizího člověka? Pavel Vohnout FEJETONOVÝ SERIÁL JAK JSEM ZAČAL UČIT BĚŽENCE (4) Vánoce s muslimy Pomalu jsem si začal zvykat na odlišnosti jiné kultury. Musel jsem si nechat zajít chuť na svou oblíbenou silnou kávu, jež obvykle provází návštěvy nejen známých, ale i českých studentů, které doučuji. Bohužel se časem ukázalo, že pohostinnost nepatří mezi silné stránky mých afghánských klientů. Poněkud zarážející byl pro mne všudypřítomný nepořádek. Nejsem sice typ, který má všechny věci srovnané do hraničky, to ani náhodou, ale přece jen jsem zvyklý mít oblečení uložené ve skříních či skříňkách, zatímco tady se hromádky prádla a jiných věcí povalují po zemi. O nutné návštěvě koupelny se záchodem ani nemluvě. Pozoruhodný je různorodý přístup k výuce. Řešení cvičení z učebnice zrovna zájem nebudí, psaní představuje velký problém, ale při počítání a s ním spojené manipulaci s penězi jako názornou pomůckou jsem se pokaždé setkal s rychlým oživením. Nejen Mohamed pracující v kebabu, ale i jeho syn školou povinný počítali, hlavně sčítali rychle a rádi brali do rukou bankovky ze sady dětské peníze, ale zvláště platné české mince. Číslovky s takovými názornými pomůckami je bavily a na konci lekce jsem raději rychle sčítal i já. Jednou v nepřítomnosti otce vytáhl ze šuplíku patnáctiletý hoch bankovku, kterou jsem dosud neviděl. Poučil mě, že je to padesát afghání, jak se jejich měna nazývá. Zároveň vyndal i krabičku cigaret, pochopitelně bez kolku a varovného obrázku. Zarazilo mě to a na moji vtíravou otázku bleskurychle odpověděl, že nekouří (jak jinak), cigarety jsou samozřejmě tátovy. Následně mi vysvětlil, že za jejich padesátku si může koupit takových krabiček pět nebo jednu bagetu. Postěžoval si, jak jsou v České republice cigarety drahé, že tady by si za tu bankovku nekoupil ani jednu krabičku. Ovšem zatím nejzajímavější úkol mi nastal v polovině prosince. Vánoce byly za dveřmi, a tak jsem považoval za důležité povídat si o nich se svými klienty. Ale jak do toho? Tentokrát je třeba zdolávat nejen jazykovou bariéru, ale i kulturní. Patnáctiletý Nur se na mě dívá nechápavě, přesto se zájmem. Jak mám objasnit muslimovi z Afghánistánu, který žije v Čechách zhruba rok, co jsou Vánoce? Zkouším to s obrázky, slovy na kartičkách, jež k nim přiřazujeme, i s Českou vánoční knihou nebo ilustracemi Josefa Lady. Všelijaké vánoční předměty postupně vytahuji z batohu jak králíky z klobouku. Vyndám a pojmenuji malý betlém, svíčky, různé druhy ozdob, větvičku jmelí či purpuru v sáčku. Jen se stromkem a dárky je to složité, ty nám musí stačit na fotkách. Zaposloucháme se do českých koled z CD a já si v duchu říkám, jestli alespoň střípek z naší kultury zůstane v jejich mysli. Petr Ryšlavý Týdeník vychází ve středu, uzávěrka v pondělí v 11 hodin. Vedoucí redakce: Hana Pechačová, tel.: (tisk@sedlcansky-kraj.cz). Redaktoři: David Myslikovjan, tel.: (david.myslikovjan@sedlcansky-kraj.cz); Olga Hadáčková (olga.hadackova@sedlcansky-kraj.cz); Petr Ryšlavý, tel.: (petr. ryslavy@sedlcansky-kraj.cz); David Štverák, tel.: (david.stverak@sedlcansky-kraj.cz). Inzerce: tel.: (reklama@sedlcansky-kraj.cz). Adresa redakce: Havlíčkova 514, Sedlčany. Návštěvní hodiny v redakci: pondělí až pátek 8 12 hodin. Korektura: Pavla Kolářová. Sazba: redakce. Tisk: Van druck Sedlčany. Vydavatel: Zdeněk Kolář. Registrační číslo: MK ČR E Internet:

39 Děkujeme Vám za dobrou spolupráci a přejeme šťastný a úspěšný nový rok 2017.

40 Coyote Gulch White Rocks South Coyote The Toadstool Sandthrax Slickrock Zebra Slot Yellow the Box