Starolískovecké hody

Transkript

1 Masarykova universita Filosofická fakulta Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia Hana Bojanovská Starolískovecké hody Bakalářská diplomová práce doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D. 2013

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Hana Bojanovská

3 Obsah: 1. Lidová kultura na Brněnsku předmluva 1.1. Zdůvodnění výběru tématu 2. Lidová kultura na Brněnsku úvod 3. Lidový kroj Brněnska 3.1. Muţský kroj 3.2. Ţenský kroj 4. Lidová píseň na Brněnsku 5. Lidový tanec na Brněnsku 6. Hodové slavnosti 7. Starý Lískovec historie a současnost 8. Starolískovecké hody historie 8.1. Průběh obnovy starolískoveckého kroje 8.2. Dnešní pořadatelé starolískoveckých hodů 8.3. Ohlasy na změny v hodovém programu 9. Průběh dnešních starolískoveckých mladých hodů 9.1. Přípravy Hasiči 9.2. Hodový týden 9.3. Hodová sobota hlavní hodová slavnost Besedy 9.4. Hodová neděle 10. Účastníci hodů a jejich motivace Stárkovské doprovodné akce 11. Závěr 12. Resumé 13. Summary 14. Seznam pouţité literatury 15. Obrazová příloha

4 1. Lidová kultura na Brněnsku předmluva Téma lidové kultury v Brně mě nadchlo, je ozvěnou tradic v dnešním moderním, přetechnizovaném a zrychleném světě. Aby kultura hodů mohla být zachována, pracují na ní dobrovolně a mnohdy zadarmo stovky lidí. Sama jsem účinkovala na starolískoveckých hodech a díky tomu vím, jak náročná a zároveň krásná je to záliba. Nedá se jí věnovat lehkomyslně, s odstupem, či bez nadšení a zapálení pro věc. Člověk jí jednoduše propadne a věnuje se jí maximálně dle svých moţností. Týden před samotným hodovým víkendem je nabitý přípravným programem pro všechny aktivní účastníky. Práce, škola a ostatní koníčky a zájmy jsou rázem na druhé koleji. Stárci jedou pro víno, pro májky, stárky pečou koláče, připravují si kroj, zdobí májky a rozmarýnky pro účastníky a pro hosty. Při těchto činnostech se utuţují a udrţují vztahy, coţ bylo nepochybně i jedním z původních záměrů při konání lidových slavností. Touto formou bych chtěla poděkovat všem lidem, kteří se jakýmkoli způsobem zasluhují o udrţení tradičních lidových hodů na Brněnsku Zdůvodnění výběru tématu Dříve jsem se starolískoveckých hodů aktivně účastnila. Během té doby mě lidová kultura začala zajímat. Překvapilo mě, jak málo o historii lidové kultury ve Starém Lískovci víme. Jak málo spolehlivých materiálů či ústního svědectví, ze kterého je moţno čerpat informace, se nám dochovalo. O historii posledních několika desítek let a o průběhu dnešních starolískoveckých hodů máme velmi jasnou představu. Bude tomu tak ale i za padesát či sto let? Proto ráda vyuţívám moţnosti napsat svou bakalářskou práci na téma Starolískovecké hody. I kdyţ jsou v dnešní době pro všechny zúčastněné tyto informace samozřejmostí, věřím, ţe do budoucna se jejich soupis bude hodit. 1

5 2. Lidová kultura na Brněnsku úvod V roce 1895 se v Praze konala Národopisná výstava českoslovanská. Toto období je označováno za sběratelsky nejplodnější. V této době také probíhaly nejintenzivnější výzkumy lidové kultury na Brněnsku. Mohla bych rozvést úvahu na téma Relevantnost použití slova lidová v souvislosti se současným velkoměstem Brnem. Přece jenom, vývoj lidové kultury přirozeně zanikl na začátku 20. století a to, čemu tak dnes říkáme, je pouze její udrţování a snaha připomenout si naše kořeny, staré zvyky a tradice. Sama ten pojem, v souvislosti se současností, vnímám jen jako označení pro oslavu všech tradičních lidových svátků. Pro tento okamţik ale přijmu jeho význam a nechám slovíčkaření. Hody se na Brněnsku konají téměř ve všech okrajových městských částech. Do jaké míry jsou tradiční, závisí na pořadatelích a hlavně na tamějších zvyklostech. Jako příklad uvedu záměrně dva případy zcela odlišných brněnských hodů, a to hody líšeňské a medlánecké. Líšeň si na svých hodových slavnostech opravdu zakládá a jak organizátoři, tak účastníci dbají na líšeňské tradice. Od roku 1975, kdy byl zaloţen národopisný soubor Líšňáci, se hody konají pravidelně kaţdý rok, a to právě pod jeho záštitou. Díky líšeňskému sběrateli Františku Svobodovi, který ve svých sbírkách popsal na 70 líšeňských tanců (vydáno 1954) a sepsal téměř 2000 písní, máme důkaz o zcela originální a bohaté lidové kultuře Líšně. Národopisný soubor Líšňáci načerpal materiál pro svůj repertoár právě ze Svobodových sbírek. To znamená, ţe podoba líšeňských tanců, a ve velké většině i písní zůstává autentická. Tím je Líšeň naprosto ojedinělá a výjimečná. Mezi taneční repertoár Líšňáků patří kanafaska, hotařská, pijácký, vénešná, pepíček, líšenka, regrúti, doţínky, čardáš, véškuvá, smířená, hópavá, dupavá mazurka, vodzemek, cófavá, různé besedy a další. Stárky mají vlasy spletené na motáč (tradiční způsob úpravy vlasů, který dnes v Brně ovládá jen hrstka lidí). Hlavní stárka si velmi zakládá na kroji. Kaţdý rok má nové svrchní brokátové části kroje, to znamená sukni, fěrtoch a kordulku. Je to velmi nákladná tradice, ale pro děvče je velkou poctou stát se hlavní stárkou a tuto oběť ráda podstoupí. Líšeň si také zachovala svůj vlastní kroj. Medlánecké hody jsou pojaty více jako společenská neţ kulturní slavnost. Stárci nosí kyjovské kroje, které se v Brně přirozeně vůbec nevyskytovaly. Po 2

6 odtančení hlavního večerního tanečního vystoupení, besedy, nastává volná zábava při současné populární muzice. Průběh a podoba hodů se můţe na malém území města Brna hodně lišit. Bylo tomu tak v minulosti a je tomu tak i nyní. Okrajové městské části se staly součástí Brna teprve před cca 100 lety a jak víme, podoba kroje a lidových slavností se od vesnice k vesnici lišila. Ne kaţdá městská část měla stejně pestrou a bohatou zásobu své originální lidové kultury jako Líšeň a ne kaţdá měla tak poctivého sběratele, jakým byl František Svoboda. Brněnsko není pojem pro etnografickou oblast vyznačující se typickými folklórními rysy, na rozdíl například od Valašska, Horácka či Slovácka. Brněnsko je nelidové, umělé pojmenování oblasti mezi Horáckem s Podhoráckem, Hanou, hanáckým Slováckem a novoosídleneckým pohraničním pásmem. [ ] Nevyznačuje se ţádným etnograficky pojímatelným lidovým povědomím. (Jančář 2000: 14) Etnograficky je mnohem významnější studium těchto původních národopisných oblastí a rysů jejich kultury a díky tomu není oblast Brněnska prioritním zájmem etnografů a etnologů. Celkově o Brněnsku odborná literatura existuje, avšak o konkrétnějších lidových rysech jeho jednotlivých územních oblastí toho bylo napsáno málo a tyto studie se týkají jen vybraných městských či příměstských částí (Líšně, Tuřan, Šlapanic). 3. Lidový kroj Brněnska Při popisu vývoje brněnského kroje musíme brát v úvahu jeho účel a tím různou podobu. Známe kroje pracovní, polosváteční (na nedělní mši do kostela), sváteční (hody, svatba), jiný kroj mají ţenatí muţi či vdané ţeny, svobodné dívky a chlapci, jiný starci a stařeny a všechny tyto druhy pochopitelně existují v zimní i letní variantě. Z první poloviny 18. století pocházejí spolehlivé záznamy o podobě kroje na Brněnsku. Jsou jimi vyobrazení od Františka Vavřince Korompaye z roku 1748, Marselův cyklus obrazů z Brna (cca 1730) a portréty manţelů Trnkových ze Slavíkovic- Rousínova z první poloviny 19. století. Písemné prameny do roku 1850 se nám dochovaly jen jako pozůstalostní soupisy. Kdyţ matka svým dcerám odkazovala svůj 3

7 majetek, oblečení bylo často to nejcennější, co měla. Díky těmto soupisům víme, co se tenkrát nosilo, máme povědomí o obsahu celého šatníku a o běţném počtu kusů jednotlivých částí oděvu. V druhé polovině 18. století oblékaly ţeny čepec, šátek (půlku trojcípý s modrotiskem) přes výstřih krátkého kabátku, dlouhou sukni a zástěru. Muţi nosili koţenky (koţené kalhoty) a dlouhé kabáty. Mezi společenskými vrstvami nebylo rozdílu v oblékání, bohatší však měli více stejných či podobných kusů. Pro bohaté byl oděv jen součástí majetku, kdeţto pro chudé majetkem jediným. Proto byl pro nemajetné oděv tolik důleţitý smazával společenské rozdíly. Co se materiálu týče, jeho vesnická výroba byla postupně vytlačena velkovýrobou v brněnských továrnách. Ze lnu se šily spodní vrstvy oděvu, vrchní části oděvu byly zhotoveny z reprezentativnějších materiálů, navíc byly barevné. Od 16. století měli Brňané v oblibě čerou barvu, která na Brněnsku vydrţela aţ do 80. let 19. století. Na konci 18. století přišla móda barvy modré, která se udrţela aţ do zániku kroje. S počátkem století devatenáctého se začíná uplatňovat větší barevnost. Šily se plátěné kanafasové sukně s prouţky (bíločervenočerné, červenomodré, červenozelené). Zástěry se nosily naleštěné. V okolí Brna je leštila paní Marie Kříţová ze Ţebětína (narozena 1837), která zdědila řemeslo barvení a leštění látek a jejíţ dcera řemeslo udrţovala dál. Zástěra se poloţila na bukovou desku a za neustálého namáčení se glancovala (třela). Paní Kříţová svými naleštěnými zástěrami zásobovala ţeny a dívky z okolních vesnic (Bystrc, Kníničky, Komín, Kohoutovice, Střelice). Úprava oděvu zaznamenala v polovině 19. století velkou novinku škrobení. Díky tomu i oděv z levné látky dobře vypadal a drţel tvar. Na hody a ostatní významné svátky byl kroj vţdy čerstvě vypraný a naškrobený Muţský kroj Muţské košile se aţ do 80. let 19. století šily volné, tělu nepřizpůsobené, se stojatým límcem. Potom je vystřídaly košile městského typu s přeloţeným límečkem na dva knoflíky. Tyto městské košile byly zdobeny sámky (cca půlcentimetrové svislé sklady na hrudi) a jiţ byly kaţdému ušité na míru, čili tělu přizpůsobené, přiléhavé. Kalhoty nosili muţi v 18. století jen pod kolena a k nim střevíce a punčochy. Na začátku 19. století to byly dlouhé kanafasové prouţkované, ţluté nebo černé, od poloviny 19. století modré. Dlouhé kalhoty se nosily zastrčené do vysokých bot. 4

8 Kordule (vesty) bývaly často modré či zelené, slavnostní červené. Uţ na konci 18. století se místo do té doby běţného třírohého klobouku začal nosit kulatý Ţenský kroj Košile se do druhé poloviny 19. století šily z dvojího plátna horní část (ta, která nebyla zakryta sukní) z jemného, zbytek z hrubšího. Sahaly aţ po kolena, neměly rozparek, volný výstřih se stahoval u krku pentlí a rukávy měly vyztuţené. Na konci 19. století vyztuţení mizí, rukávy se začínají vyšívat a objevuje se rozparek na knoflíčky. Sukně mají jednoduchý střih a jsou vzadu a na bocích nařaseny. U vrchních sukní bývala vepředu nebo na boku kapsa na drobnosti. Sukně se nosily (a dodnes nosí) podepřeny jelitem (menší polštářek stuţkou připevněný pod bedra), aby ţena měla sukni stále bohatou. Sváteční sukně se šily buď z hedvábí, nebo z atlasu. V dnešní době nejčastěji natrefíme na sukni brokátovou. Délka se na začátku 20. století prodluţovala, od 20. let opět zkracovala a v 50. letech, v době zkracování, se sukně zkrátily aţ nad kolena, coţ dokládá dnes na Brněnsku tak oblíbený kroj kyjovský (vývoj kroje skončil v meziválečném období a veškeré úpravy, které probíhaly později, zasahují do jeho původní podoby). Zástěra bývala hladká, nebo s bílým vyšíváním a její podoba se nijak neproměňovala. Kordulka podléhala změnám nejvíce. V 18. století měla barokní střih vepředu prodlouţený do špičky, šněrovala se kolem výstřihu a zdobena nebyla. Ve 20. letech 19. století uţ má kordulka kulatý výstřih, sahá pouze do pasu a zapíná se na knoflíky, na skryté háčky nebo se šněruje tkanicí/stuhou. U krku je zdobena jinobarevnou stuţkou, která ladí s podšívkou na ohrnutém šůsku. Nejsvátečnější podoba této kordulky spočívala ve zdvojení stuţky u krku a doplnění stříbrnou portou. Ke kroji se nosily šátky, plachetky, úvodnice, půlky, vlňáky a čepce, záleţelo na ročním období. Od poloviny 19. století se začíná vyuţívat praktičtější podoba oděvu z látek vyrobených průmyslově. Ţeny přecházely na formu jakéhosi polokroje pořízeného z materiálů dostupných v obchodní síti a zachovávajícího pouze základní strukturu tradičního kroje: sukni, zástěru, kabátek a šátek. Kromě továrních látek se v lidovém oděvu uplatňovaly také některé konfekční součástky. Např. uţ v době mezi válkami bylo moţné pozorovat růst obliby gumové obuvi 5

9 z baťovské produkce... Z kaţdodenního pouţívání zcela zmizely tradiční pokrývky hlavy s původními účesy. (Jeřábková in Lidová kultura na Moravě 2000: 157) Do roku cca 1950 ţili pamětníci, kteří podávali ústní svědectví o tom, co nosili stařenky a starci, které potkávali ve vsi. Tito starci zachovávali oblečení z první poloviny 19. století. Na vesnici nebylo nijak výjimečné potkat krojovanou osobu (nikoli však v kroji svátečním) do 50. let 20. století (tento údaj se od vesnice k vesnici liší). Stařenky běţně chodily v pracovním kroji, který se obecně skládal z dlouhé sukně, několika spodnic, zástěry a jupky. Paní Jaňurová dokonce vzpomíná, ţe jako malá potkávala ve Starém Lískovci takto oděné stařenky (60. léta). Miroslava Ludvíková ve své knize zmiňuje roky jako vrcholné stadium vývoje brněnského kroje, roky jako sklonek jeho rozkvětu a období meziválečné jako dobu, kdy vývoj kroje zcela ustal. 4. Lidová píseň na Brněnsku Do 18. století nemáme konkrétní odpovědi na otázku, co se v Brně zpívalo. Dochovaly se nám pouze ojedinělé zprávy a náznaky, ze kterých je moţno jen úryvkovitě zrekonstruovat podobu zpěvu. O těchto útrţcích se dovídáme ze soudních knih (na hříšníka byla sloţena hanlivá píseň, či při popisu jednání zločince svědek zmínil, co si při páchání zločinu zpíval). Z konce 18. století uţ máme konkrétní představu o lidové písni. Roku 1819 se konala nejstarší sběratelská akce zaměřená na lidovou píseň zemí rakouské monarchie. Díky tomu se dochoval rozsáhlý soubor písemných záznamů lidových písní. Zapisovali je kněţí, učitelé, sběratelé a další. Na Brněnsku byli těmito sběrateli František Bartoš a František Sušil, kteří dohromady sepsali na 600 brněnských písní. (František Sušil byl bezpochyby jedním z největších sběratelů lidové písně na Moravě, ve své sbírce Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými uvedl na 2400 lidových písní.) Jedná se o písně především z okolních vesnic, dnešních okrajových částí Brna, kde lidová píseň ţila. I kdyţ nejsou všechny stejnoměrně zastoupeny, z písní je patrné, ţe se v této oblasti vytvořila jednotná písňová vrstva... Jednota písňového fondu je patrná jak ve výskytu písňových a tanečních typů, tak v jejich slovesné a hudební stránce. (Toncrová in Město pod Špilberkem 1993: 186) 6

10 Brno se pohybuje na pomezí Hané, Horácka, Slovácka a jiţní Moravy, coţ dokumentují stylové znaky lidové písně. Pro Brněnsko typický je námět písně s jednoduchou rytmizací, bez rytmických zvlnění a ozdob. Mollový charakter není příliš častý, stejně jako modulace nebo kolísání mollové a durové tóniny. (Toncrová in Město pod Špilberkem 1993: 188) Písně mají jednoduchou melodickou linii s poměrně velkým tónovým rozsahem. Dají se rozdělit dle nápěvu do skupin. Do nejpočetnější skupiny spadají písně milostné, dále vojenské (o záţitcích z vojny, o běţném vojenském ţivotě, o uniformách ) a hodové (často o stínání berana). Zpěvní repertoár byl získáván v rodině a poté zejména ve škole. Školní výuka písní byla ovlivněna a omezena na tištěné materiály a tím byla sloţka zpěvnosti dosti jednotná. Z obsahu zpěvníků školních i jiných víme, ţe se zpívaly písně lidové, vlastenecké, zlidovělé, hymny, sokolské atd. (Toncrová in Město pod Špilberkem 1993: 188) S místní, brněnskou lidovou písní se však nesetkáváme. V dnešní době se při lidových slavnostech setkáme nejčastěji s písněmi ze Slovácka, méně pak z Valašska a z Hané. 5. Lidový tanec na Brněnsku Nejstarší na Brněnsku doloţený tanec je hanácká (17. st.). V hanácké se objevuje volná chůze, krok je lehce vypérován, jindy s mírným přišlapováním. Guberniální sbírka z roku 1819 poskytuje první ucelenější pohled na lidový tanec. Od poloviny 18. století aţ do 30. let století 19. se tancovala hanácká (Tuřany, Komín a okolí Brna), uherská maďara, dajč a lendler (Tuřany), tance při stínání berana kozácká a štajriš (Komín) a obecně rozšířená skočná a menuet. Tanec dajči je označován za předchůdce valčíku. František Sušil ve své sbírce uvedl taneční písně a...charakteristiky tanců běţně tančených, ale i zanikajících. [ ] Na širším území Brněnska zachytil především dva základní dobové taneční typy. První z nich je volný trojdobý tanec kráčivého charakteru, volného tempa. (Jelínková in Město pod Špilberkem 1993: 196) Tyto typy tanců představují například hanácká, vláčitá, dokola vláčitá, coufavá-pokleková, kolébavý tanec při králkách Druhý tanec je dvoudobý, ţivější, má skočný charakter a někdy je obohacen o přídupy. (Ibid., s. 196) (skočná, skočná při králkách, skočná cupavá maďar, uherská ) Skočná je ţivý párový tanec, jehoţ...podstata kroku tkví ve skočně provedeném přeměnném kroku s prudkým naskakováním na přední část chodidel. (Ibid., s. 196) 7

11 Nejlépe zmapované tance jsou líšeňské. Díky tamějšímu rodákovi Františku Svobodovi vyšla v roce 1945 sbírka Lidové tance z Líšně, kde nacházíme důkaz o tanečně i hudebně sloţitější a propracovanější kompozici neţ kdekoli jinde na Brněnsku. Muţi tancovali i na způsob odzemku či cifrování. Příčinu hledejme v obchodní podnikavosti Líšňáků. Ač byla Líšeň izolovanou vesnicí, obchod do ní s sebou přinesl mnoţství lidové kultury z Moravy i ze Slovenska. Tato nanesená kultura se pak vyvíjela vlastním směrem. Tím je Líšeň jedinečná a odlišná od ostatních brněnských městských částí. Sběr lidových tanců na Brněnsku zahájila Lucie Bakešová (rozená Wanklová) v 70. letech 19. století. Je objevitelkou...letnicového obřadního obchůzkového zvyku, spojeného s tanci, tzv. královniček.... (Jelínková in Město pod Špilberkem 1993: 200) 6. Hodové slavnosti Pojem hody je obecně chápán jako označení pro lidovou slavnost pořádanou u příleţitosti vysvěcení kostela, oslavení jeho patrona, či poděkování Bohu a půdě za sklizeň. V Čechách se spíše pouţívá výraz posvícení, na Valašsku krmaš. Hody jsou tedy výraz typický pro Moravu. Jako hodové období se uvádí doba od konce léta do začátku adventu. Podzim je časem ideálním pro pořádání tradičních, hojností oplývajících slavností, neboť je po sklizni. Jídla je dostatek a těţká práce na poli pro ten rok skončila. Hody se konají v době, kdy má podle katolického kalendáře svátek svatý, jemuţ je zasvěcen tamější kostel. Problém nastává ve chvíli, kdy je toto datum v první polovině roku. Proto lidé začali slavit hody svatomartinské (11. listopadu) nebo svatováclavské (28. září). Dalším patronem posvícenské, či hodové tradice je sv. Kateřina (25. listopadu). Tento fakt ovšem neznamená, ţe si lid odepřel patronské hody, pokud měl patron jejich kostela svátek jindy, neţ na podzim. Hodovalo se několikrát do roka. V době své vlády nařídil Josef II. slavit hody jednotně, a to hody císařské o třetí říjnové neděli v trvání dvou dnů. Toto nařízení vešlo v platnost roku Tím chtěl omezit neumírněné a časté hodování, které lid odvádělo od práce. Nařízení se však minulo účinkem. Lid akorát ke svým stávajícím slavnostem rád přijal další záminku k pořádání veselí. 8

12 Hlavní hodová zábava začínala nedělní mší a trvala tři dny. Neděle a pondělky bývaly mladé, patřily především svobodné mládeţi a úterky staré, pro ţenaté a vdané. V pondělí ráno proběhla mše za zemřelé obyvatele obce a poté následoval průvod na hřbitov. Stárci obcházeli domy v dědině za doprovodu muziky a zvali lidi na hody. Lidé je obdarovali buď penězi, nebo naturáliemi (obilí, slepice, vejce aj.), ze kterých pak bylo připraveno hodové pohoštění. Ve dvacátém století byla tradice hodových obchůzek stále dodrţována. Stárci při ní rozdávali rozmarýnové větvičky, jako pozvánku na hody. Ve Starém Lískovci zůstávají stárci této tradici věrni. Rozmarýnky jsou typickým znakem pro hodové účastníky a pro hody samotné. Na většině území Moravy byly hody v reţii mladých. Před hody si chasa zvolila jednoho mládence a jednu dívku, kteří pak po celý rok nesli titul hlavních stárků. Tento prestiţní titul s sebou nesl velkou odpovědnost a mnohé povinnosti. Přednostní postavení zaujímal první stárek, který vítal přespolní, zahajoval a řídil tanec pod májí, měl rozhodující slovo při řešení sporů atd. [ ] V postavení stárků se zvýraznil reprezentační rys, např. v oblečení, vţdy něčím odlišným od ostatních mládenců; např. ozdoby na klobouku či kabátu, hodová zástěra, příp. kroj uchovávaný jen k tomu účelu, vyjadřovaly zastávaný úřad. (Večerková in Lidová kultura na Moravě 2000: 204) Hlavní stárky se od ostatních děvčat odlišovaly často krojem, úpravou vlasů a různých pokrývek hlavy (např. v Líšni nosí stárky upravené vlasy na motáč, na rozdíl od ostatních děvčat, která nosí šátky). Jednou z povinností stárků bylo vítat přespolní chasu. Stárci jí vyšli naproti, nabídli víno a pohoštění a k tanci jim přivedli své partnerky. Bylo důleţité neudělat ţádnou chybu v uvítacím ceremoniálu a na nic nezapomenout. I drobné pochybení či zaváhání mohlo být chápáno jako projev nepřátelství a vyvolat šarvátku. Při příleţitosti oslav se v obci konaly různé doprovodné akce. Do obce podomní kramáři se svým zboţím, pernikáři a cukráři, písničkáři, komedianti, kolotočáři (šauklíři), na náměstí či návsi vystupovali kočovní artisté se svými čísly. Tento druh zábavy provází hody i dnes. (Večerková in Lidová kultura na Moravě 2000: 203) Součástí tradičních hodů bylo, z dnešního pohledu nepochopitelné, obřadní zabíjení zvířat. Obětované zvíře poté skončilo na talíři hodových hostů. V současnosti se tato tradice z etických důvodů nedodrţuje. Z následujících příkladů si můţeme domyslet proč. Při stínání berana měl mládenec (stárek) prokázat svou sílu a obratnost. Dívky beranovi do běla vyčistily vlnu, pozlatily rohy a ozdobily jej věncem a šátky. Takto připravený beran se pak přivázal na lavici, kde mu stárek měl jedním úderem šavle setnout hlavu. Stínání berana probíhalo na celé Moravě, v Brně nevyjímaje. Při 9

13 stínání kohouta se zapojovali všichni mládenci. Za vesnicí se v groteskních oblecích sešli a soutěţili, kdo mu dřív setne hlavu. Tato akce měla charakter komediálního divadelního představení. Na trakaři se přivezl černý kohout, který byl následně přivázán za pařát ke kolíku. Chlapci se se zavázanýma očima snaţili jeden po druhém kohouta šavlí připravit o hlavu. Dalším krutým obyčejem bylo shazování kozla. Kozel byl podobně upraven jako beran, ovázán pentlemi a následně shozen z věţe kostela. Proti těmto zvykům kázala v 19. století především církev a bojovali proti nim i učitelé. Postupně jich začalo ubývat (někde byly úředně zakazovány) a dnes uţ se s nimi setkáme jen výjimečně, a to v humánní podobě. Součástí příprav na hody byl velký úklid, bílení fasád, zvaní rodinných příslušníků na hostinu. Hospodyňka napekla koláče, navařila (zpravidla maso; o svatomartinských hodech to tradičně byla mladá husa), poobědvalo se doma v rodinném kruhu a večer se šlo do místního hostince na taneční zábavu. Ve Starém Lískovci se koná vinobraní k výročí vysvěcení kostela. Probíhá začátkem října a trvá pouze jeden den. Hody se pořádají k oslavě svátku patrona tamního kostela sv. Jana Nepomuckého (o nich dále). 7. Starý Lískovec historie a současnost První zmínka o vesnici Lískovci pochází z roku Dnešní katastrální území Starého Lískovce je podstatně menší neţ někdejší katastrální území této bývalé obce, připojené k Brnu 16. dubna Součástí katastrálního území Starého Lískovce, jeţ bylo zrušeno ve druhé polovině 20. století, byl téměř celý moderní katastr Starého Lískovce, dále většina sousedního moderního katastru Nového Lískovce, západní část moderního katastru Bohunic se západní stranou ulice Humenná a nepatrné části moderních katastrů Bosonoh a Ostopovic. [ ] V současnosti zástavbu Starého Lískovce tvoří převáţně panelové domy postavené na konci 70. let severně a západně od vesnické rodinné zástavby původní obce. Starý Lískovec má přibliţně obyvatel. Ve čtvrti se nachází koupaliště a sportovní klub Tatran Starý Lískovec. Kino uţ v provozu není, v budově jsou nyní sportovní prostory pod správou Dělnické tělovýchovné jednoty. V nejsevernější části katastru Starého Lískovce se nachází nejnovější vícepatrová budova Fakultní nemocnice Brno. Západně od ní došlo v letech k zastavění původně volných ploch. Nejprve zde byla roku 2007 postavena nová budova Moravského zemského archivu, koncem roku 2008 zde pak bylo otevřeno i nové nákupní centrum Campus Square, které však zasahuje i do sousední městské části Brno-Bohunice. ( 10

14 8. Starolískovecké hody První spolehlivé doklady o existenci starolískoveckých hodů sahají do doby první republiky. Dle ústního svědectví pamětníků se jejich konání nikdy nepřerušilo. Dochovala se nám fotografie ze 17. května roku , na níţ jsou zachyceny 4 páry stárků ve starolískoveckých krojích. Dle pamětníků jsou na této fotce paní Obrová, paní Tošnarová s panem Kříţem, paní Dobšíková a paní Stuchlíková. U ostatních se nám bohuţel nepodařilo zjistit totoţnost. Jak můţeme na fotografii vidět, stárci (chlapci) jsou oblečeni do tehdejšího městského oblečení, ozdobeného kytkami. V této době se uţ lidový kroj nevyvíjel a stále se rozrůstající Brno pronikalo do okolních vesnic či okrajových brněnských částí. Tyto kroje se po druhé světové válce pomalu vytratily, aţ je v roce 1949 nahradily kyjovské kroje 2, které se nosily aţ do roku Ve Starém Lískovci probíhaly několikery hody. Jedny z nich byly pořádány ke svátku Jana Nepomuckého, jemuţ je zasvěcen tamější kostel. Byly to hody mladé, coţ znamená, ţe účastnit se mohly jen svobodné páry. Této tradici zůstávají dnešní hody věrné. Podle vyprávění pamětníků (paní Obrové a paní Dočekalové) pořádaly dříve mladé hody hned tři organizace Orli, Sokoli a DTJ. Kaţdá organizace měla svůj průvod se čtyřmi páry krojovaných stárků. Všichni měli starolískovecké kroje. Průvody začínaly a končily kaţdý v jiném místě, potkaly se pouze na náměstí, kde si společně zatancovaly. Orli začínali v obci u stárek (podobně, jako je tomu dnes) a pokračovali do kostela pozvat pana faráře na hody. Zábava pak probíhala v dnes uţ neexistující hospodě U Vršků (na ulici Klobásova), za pěkného počasí venku a večer v místním sále. Sokoli měli svou zábavu v sokolovně na Máchalově ulici a DTJ v tzv. liďáku na ulici Klobásova. Hody v této podobě se konaly naposledy roku Od té doby byly pořádány místními hasiči. Roku 1968 se hodů ujala Československá strana lidová. Toho roku se hody konaly v Bohunicích (kvůli opravě starolískovecké sokolovny) a podle pamětníků se jich účastnilo znatelně více stárků neţ v dřívějších letech. Také návštěvnost byla vyšší. V 70. a částečně 80. letech byly hody pořádány místními dobrovolnými hasiči. Konaly se v sobotu a byly pouze jednodenní. V té době, jak vzpomínají manţelé Jaňurovi, se hody těšily velké oblibě jak mezi stárky, tak mezi hodovými hosty. Do Starého Lískovce při této příleţitosti přijely kolotoče se stánky, 1 Viz obrazová příloha č Viz obrazové přílohy č. 4 a č

15 střelnicí a jinými atrakcemi a zábava trvala dlouho do noci. V dnešní době uţ kolotoče nemají kde stát, neboť i plochy, které nejsou zastavěny, jsou v osobním vlastnictví. Od roku 1987 dále se hodů znovu ujala Československá strana lidová. Tehdy byly hody také pouze jednodenní, ale konaly se v neděli. Lidovci, jakoţto křesťanská strana, povaţují neděli za sváteční den, a proto přesunuli konání hodů na neděli. Tento den byl však pro konání hodové zábavy nešťastný. Vzhledem k tomu, ţe další den je pracovní, nikdo si nedovolil bavit se naplno a od 10. hodiny večerní byl sál sokolovny zcela prázdný. Od roku 2000 hody pořádá křesťanská sportovní organizace Orel. Konkrétně je mají na starosti manţelé Zuzana a Josef Jaňurovi, kteří na nich sami v osmdesátých letech účinkovali. Můţeme tedy říct, ţe měli moţnost 30 let pozorovat jejich vývoj, proměny, novinky či obnovení některých prvků. Sami se zaslouţili o pestřejší program, obnovu starolískoveckého kroje, prodlouţení hodů na celý víkend a další. Začala se tancovat beseda, jezdit hromadně pro víno do sklípků, od roku 2008 tancují stárky po besedě slovenský tanec karička, kaţdoročně se pořádá předhodová zábava, uţ od 80. let se na máju věší zdobené kolo ze smrkových větviček i to byl nápad paní Jaňurové. Dvoudenní hodová akce, kterou Jaňurovi zavedli, dává prostor pro více programů. Nehraje jen dechová hudba, ale i cimbálová muzika (Jitka Kalábová a Pavel Komínek z Javorníka k ní nacvičili se stárky alespoň základní kroky, přičemţ Jitka Kalábová navíc učila děvčata karičku), děti tančí svou besedu. Především díky tomu, ţe hlavní zábava probíhá v sobotu a další den je volno, můţe se kaţdý veselit a tancovat, co mu síly stačí, a neomezovat se povinnostmi příštího dne. Od roku 2000, kdy přebral vedoucí funkci při pořádání hodů Orel, je tradicí nedělní krojovaná mše. Další novinkou je předávání hodového práva. S tímto nápadem přišel starosta Starého Lískovce Vladan Krásný a od roku 2006 probíhá před sobotním průvodem slavnostní předávání. Hodové právo je jedním z tradičních hodových atributů, ale o jeho existenci ve Starém Lískovci se nám z let dřívějších nedochovaly ţádné zprávy. Hodové právo nese znak Starého Lískovce a je zdobené barevnými stuţkami. Jednota Orel pořádá v říjnu ve Starém Lískovci i vinobraní k výročí posvěcení kostela, opět s krojovanými svobodnými páry, a v lednu Country bál. Těchto akcí se účastní vţdy ten samý okruh lidí. Nedá se říci, ţe by byli pod záštitou určitého folklorního souboru a měli tedy povinnost se účastnit, ale zůstávají věrni a schází se jich mnoho. Dříve se pořádaly i staré hody pro vdané ţeny a ţenaté muţe a hody babské, kterých se účastnily jen ţeny (nejrůznějšího věku). Tyto tradice však uţ zanikly. 12

16 V odborné literatuře o Brněnsku na zmínku o Starém Lískovci nenarazíme. Přitom dvě městské části k němu přiléhající, Bosonohy a Bohunice, odborná literatura zmiňuje. Z jakého důvodu právě Starý Lískovec nemá své místo na jejích stránkách? Pravděpodobně to bude nedostatkem informačních zdrojů, neboť nemáme dochované kroniky. Orelská kronika se po válce ztratila a v obecní kronice zápisky o místní lidové kultuře nenajdeme. O existenci jiných kronik se nám dochovaly pouze zmínky a pokud se dochovaly, nebyly zatím objeveny. Nejsou to však jen kroniky, ze kterých lze čerpat informace o lidové kultuře na určitém území. Například v Bohunicích působila v 19. století lidová zpěvačka babička Růţková, u které sběratelka Františka Kyselková zapsala mnoho písní. (Toncrová in Město pod Špilberkem 1993: 191) 8.1. Průběh obnovy starolískoveckého kroje Návrh na obnovení starolískoveckých krojů byl přijat v roce 2003 a jeho realizace trvala dva roky. Doposud ale není vše hotovo. Kdyţ stála orelská jednota před problémem, které době chtějí kroje přiblíţit, rozhodla se pro konec 19. století. Manţelé Jaňurovi začali pátrat v archívu etnografického muzea v Brně a také v rodinách starousedlíků. Naštěstí paní Marie Dočekalová měla doma uschované dva původní dívčí kroje a poskytla jim je k dispozici. Po konzultaci s paní dr. Novákovou z Etnografického ústavu v Brně nechali ušít první vzor kroje a po úpravách, které přiblíţily kroj zhruba do konce 19. století, vznikl model obnoveného starolískoveckého kroje 3, který dívky o slavnostech oblékají od roku Tento finančně náročný projekt byl částečně financován dotacemi od statutárního města Brna, zbytek pak doplatila orelská jednota Starý Lískovec. Kroje ušily studentky střední odborné školy z Valašských Klobouk. Během tří let to bylo 24 dívčích krojů. Podobu dívčího kroje se tedy podařilo zrekonstruovat i zrealizovat. Dívky na sebe v hodový den oblékají černé střevíce s páskem, bílé punčochy, tři spodní bílé plátěné, dobře naškrobené sukně podepřené jelitem, jednu vrchní barevnou brokátovou, tvrdě naškrobené balónové rukávce (halena s bolonovými rukávy) s krajkou, na hrudi ozdobené sámky (čtyřmi sklady na kaţdé straně), sametovou kordulku zdobenou prýmkem, svázanou pentlí, barevně sladěnou s brokátovou sukní, krajkový límeček, 3 Viz obrazová příloha č

17 bílou vyšívanou zástěru, sloţený bíle vyšívaný kapesníček a věneček z umělého kvítí. Jak má vypadat chlapecký kroj, víme, ale jeho zhotovení je v plánu na příští rok. Chlapci nosili černý městský oblek kalhoty a dlouhou vestu zdobenou květinami, bílou košili zdobenou buď bílou výšivkou, nebo sámky, černé nízké boty a černý klobouk zdobený kyticí a stuţkou. V dnešní době nosí kroj provizorní, sestávající z černých bot a kalhot, bílé volné haleny s červeným vyšíváním na hrudi, tmavěmodré barevně vyšívané krátké vesty a sloţeného, bílou výšivkou zdobeného kapesníku. Hlavní stárek je od ostatních odlišen jen malým zdobeným kloboukem a nosí u sebe hodové právo. Hlavní stárka se od ostatních nijak neodlišuje. Haleny a vesty vyšívaly starolískovecké stárky. Stárci u sebe nosí juchačky s vínem, zdobené trikolórou a někdy i barevnými stuhami. Díky Jaňurovým se podařilo na krojích odvést velký kus práce. Dříve, neţ se započalo s obnovou dívčího kroje, měli Jaňurovi uţ ušitý obnovený dětský starolískovecký kroj. 4 Podle zachovaného exempláře ušila maminka pana Jaňury, paní Anna Jaňurová (dříve Černá), všechny dětské kroje. Potřebný materiál si kupovali sami, jednota Orel financovala aţ obnovu kroje dívčího Dnešní pořadatelé starolískoveckých hodů V dnešní době, jak uţ jsem psala, jsou starolískovecké hody pořádány jednotou Orel Starý Lískovec. Konkrétními zřizovateli jsou manţelé Jaňurovi. Kdyţ se v roce 1999 byli podívat na starolískoveckou hodovou zábavu, tehdy pořádanou lidovci, byli velmi zklamaní slabou účastí a mdlým průběhem. Tím, ţe sami dříve na hodech účinkovali jako stárci, měli k nim vztah, a proto začali usilovně pracovat na tom, aby je do reţie dostala orelská jednota. To se bez problémů povedlo a jiţ další rok se hody konaly pod orelskou záštitou. Jaňurovi měli hned od začátku jasnou představu, kam by měla podoba hodů směřovat. V roce 2000 uţ hody zaznamenaly první změny. Tou největší z mnoha změn byl dvoudenní hodový program, přičemţ hlavní hodová zábava připadá na sobotu. Děti zatancovaly moravskou besedu, a kdyţ ji a její velký úspěch stárci viděli, chtěli následujícího roku také nějakou besedu nacvičit. V roce 2001 ji tedy stárci na starolískoveckých hodech zatancovali poprvé a od té doby uţ se stala běţnou součástí hodového programu. 4 Viz obrazové přílohy č. 24 a č

18 Jaňurovi usilovali o větší návštěvnost hodů, pestřejší program, chtěli hodovou atmosféru opět probudit k ţivotu a opravdu se jim to povedlo. Spoustou doprovodných programů nejen motivovali k účasti nemálo mladých lidí, ale také vytvořili úţasný prostor k budování mezilidských vztahů. Pořádání hodů je časově náročné. Uţ v říjnu se ţádá o dotace, ale intenzivní přípravy nastávají aţ s příchodem února. Je třeba sehnat sál pro nácviky, pro hodování samotné, domluvit se s hasiči, s farářem a se starostou. Zařídit vedení pro nácviky besedy. Vybrat besedu pro stárky i pro děti. Objednat dechovou a cimbálovou muziku. Sehnat autobus, který stárky odveze do sklípku pro víno. Vypůjčit si koně na odtah máje z lesa. Vydat kroje (Jaňurovi je mají přes rok u sebe a stárkům je vydávají jen na hody a na vinobraní), zařídit občerstvení pro hodové hosty atd. To je jen výčet pár konkrétních přípravných kroků. Nejtěţším úkolem je sasmozřejmě zorganizovat tak velkou akci a zařídit její hladký průběh. Paní Jaňurová také nacvičuje s dětmi besedu nebo pásmo tanců, se kterým pak vystupují. Sama dětem připravuje kroje a po hodování pere všechny pratelné části oděvu (spodnice, rukávce, zástěry, haleny, kapesníčky, límce) od všech dětí i stárků Ohlasy na změny v hodovém programu Ohlasy na změny v hodovém programu byly velmi pozitivní. Hodových hostů díky pestrosti programu přibylo. Sobota je ideální příleţitostí pobavit se s přáteli a širší rodinou, neděle je naopak více zaměřená na děti a jejich rodiny. Návštěvnost je mnohem vyšší, neţ byla za lidovců, a také zájem o aktivní účast se zvýšil. Stárci byli z hodových novot a z pozitivních ohlasů nadšení. Čím víc se hosté baví, tím větší je to zadostiučinění, motivace a radost jak pro stárky, tak pro pořadatele. 15

19 9. Průběh dnešních starolískoveckých mladých hodů 9.1. Přípravy Hody se ve Starém Lískovci konají o víkendu, který stojí nejblíţe datu 16. května. Tehdy má svátek Jan Nepomucký, jemuţ je zasvěcen tamější kostel. Přípravy ale probíhají průběţně uţ od února, kdy začínají taneční a pěvecké nácviky a učí se choreografie na besedu. Nacvičuje se pravidelně kaţdou neděli v budově DTJ Starý Lískovec pod vedením manţelů Kroutilových. Paní Jitka je choreografkou, pan Miroslav mistrem tance. Na druhé zkoušce proběhne volba hlavního stárka. Stárci si ho volí sami, přičemţ vybírají z několika kandidátů, kteří se přihlásí dobrovolně. Zvolení dobrého hlavního stárka je důleţitá událost, neboť on pak se svou stárkou organizuje ostatní stárky, má částečnou zodpovědnost za chod hodů, řídí program nácviků, vykopává písně v průvodu a během večerní zábavy atd. Je tedy třeba zvolit někoho kamarádského, avšak schopného si zjednat pořádek. Letos jsou hlavními stárky Jan Turčínek a Eva Škarohlídová. Aby dívčí kroje pořádně drţely tvar, musí být dostatečně dlouho dopředu naškrobeny. Proto se vydávají uţ dva měsíce před akcí samotnou stárkám domů k naškrobení. Samy stárky se začaly na škrobení zcela přirozeně po menších skupinkách scházet a vzájemně si pomáhat. Dnes uţ je hromadné škrobení nepsanou tradicí. Můţeme si jen domyslet, ţe i dříve se starolískovecké dívky při této činnosti scházely. Škrobení je náročná a zdlouhavá procedura. Většinou se pouţívá pšeničný škrob s rozvařeným boraxem. Do této lázně se namáčejí spodní sukně (ne v pase, jinak celé), které se pak balí do loţního prádla, aby lehce vyschly. Dosušují se pomalým ţehlením. Ţehlení jedné sukně trvá minimálně hodinu. Při posledním přeţehlování se na sukni vytvářejí pravidelné sklady. Do skladů nejvrchnější spodnice se zaskládá vrchní, brokátová sukně a nechá se tak zalehnout, aby drţela tvar. 5 Dále se škrobí rukávce a límce (stejným způsobem) a zástěra, která nemusí drţet tvar tak pevně a stačí ji naškrobit jen lehce. Taková příprava kroje zabere celý den. Týden aţ čtrnáct dní před hody jedou stárci do sklípku sehnat víno pro sebe, svou stárku a na ochutnávku pro hodové hosty. Kaţdý stárek si vybere své víno, které 5 Viz obrazová příloha č

20 pak celý hodový víkend nosí stále u sebe v juchačce 6 (nádobě podobné karafě s rozšířeným hrdlem). Do sklípku stárky nesmějí, a proto si před pár lety zaloţily svou novou tradici antisklípek, který se koná ve stejný den, kdy jedou stárci do sklípku. Dívky se k večeru sejdou nad sklenkou dobrého piva nebo vína a pro změnu si uţijí jeden večer bez chlapců. Přesně týden před začátkem hodů, v sobotu, se koná předhodová zábava, většinou v místní sokolovně na Máchalově ulici. Hudebním doprovodem dříve byla kapela Herkules, poslední 4 roky ji však nahradila kapela z většiny sestávající ze starolískoveckých stárků Eu!burg. Všechny tyto zdánlivě banální akce jsou velmi důleţité pro stmelení kolektivu, a tím i pro celý průběh hodů Hasiči S přípravou i v průběhu hodů velmi pomáhají starolískoveční dobrovolní hasiči. Jezdí se stárky pro máje do lesa, pomáhají je dopravit do obce, očistit a následně postavit. Pomáhají také při řízení dopravy v průběhu převozu májek a při průvodu, vybírají vstupné a po celý průběh hodů jsou k dispozici. Tato práce je dobrovolná a stejně jako všichni, kteří se podílejí na uspořádání hodů, ji dělají zadarmo, jen pro radost. Hasiči mají svůj vlastní kroj, který se starolískoveckému nijak nepodobá a nemá s ním nic společného. Jeho součástí jsou klasické městské černé boty a kalhoty, bílá městská košile a červená vesta zdobená barevnou pentlí a knoflíky Hodový týden Pondělkem začíná hodový týden, tedy intenzívní příprava na samotné hody. Ve středu hodového týdne probíhá ţádání. Stárci společně obcházejí své stárky doma, kde ţádají jejich matky o svolení tancovat s jejich dcerami. Tím se zavazují i k tomu, ţe na ně dohlédnou a postarají se o ně. Stárek dostane úkol, který musí splnit, aby mu byla stárka na hody propůjčena. Jedná se o úkoly jednoduché, jako třeba sekání trávy srpem, sázení stromů a podobně. Některé vynalézavější a důvtipnější matky dávají chlapcům kuriózní a legrační úkoly, například chytit holýma rukama krůtu, zaštupovat ponoţky či nakreslit karikaturu své stárky. 6 Viz obrazová příloha č

21 Ve čtvrtek jedou stárci do soukromého lesa pro malé břízky májky. Kaţdý stárek vybere pro svou dívku jednu. V pátek pak chlapci jedou pro velkou máju (smrk), kterou očistí a připraví stárkám k nazdobení. 7 Májky a máje se dopravují do dědiny na voze taţeném koněm. Koně půjčuje pan Pazourek z Troubska. Zdobení probíhá také v pátek, a to přímo před sokolovnou (do loňska probíhalo u Kristků na Klobásově ulici). Stárky vytvoří z ořezaných větví velké kolo, které se pověsí pod špičku máje. Na kolo a špičku navazují barevné stuţky z krepového papíru. Stejným způsobem si také kaţdá stárka ozdobí svoji malou májku, kterou pak její stárek zasadí před dům, ze kterého bude stárka při průvodu vycházet. V pátek se také připravují rozmarýnky ovázané trikolórou, které se další den ráno při zvaní na hody rozdávají lidem. 8 V 17:00 se uţ nazdobená mája začíná stavět, a to tradičně, pomocí ţebříků a lan, coţ mnohdy vyţaduje velkou trpělivost. Stárkům pomáhají starolískovečtí hasiči. Ţebříky se mája z jedné strany podpírá a tlačí nahoru a lany se z druhé strany táhne. 9 Jeden ze stárků pak na máju vyšplhá a uvolní lano. V posledních letech se uţ vyuţívají speciální uzly, které lze uvolnit bezpečně ze země jedním šikovným škubnutím. V dnešní době uţ nebývá běţné stavět máju tradičně, většinou je na tuto práci objednán jeřáb. Stárci si kaţdý rok na místo, kde mája stává, zakopou láhev kořalky, a tu pak následujícího roku, při kopání jámy vypijí. Tím pádem stojí mája kaţdý rok na stejném místě. V noci z pátka na sobotu se pak mája podle tradice hlídá. Dříve bylo zvykem, ţe si ji mezi sebou navzájem stárci z blízkých vesnic kradli či káceli. Do dnešní doby přetrval pouze zvyk přespat tu noc pod májou, coţ je výsada stárků. Mezitím, co stárci staví máju, stárky mají na starost výzdobu sálu či prostoru, kde se bude další den konat hodová zábava. Ve středu tanečního parketu stojí malá zdobená májka obehnaná březovou ohrádkou pro odkládání juchaček při tanci. Ostatní výzdoba sestává především z pestrobarevných krepových papírů nastříhaných na prouţky. Je také třeba sál zatlumit pomocí tkanin rozvěšených u stropu a kolem zdí. V pátek uţ by stárky měly mít napečené koláče, se kterými v sobotu při tanečních pauzách v průvodu obcházejí doprovod a diváky a které kaţdá daruje 7 Viz obrazová příloha č Viz obrazová příloha č Viz obrazové přílohy č. 11 č

22 jednomu stolu při sobotní večerní zábavě. Stárek stůl obdaruje lahví jím vybraného vína. Typický starolískovecký koláček je malinký (cca 2 cm³) a peče se podobně jako kynuté buchty, takţe má tvar krychle Hodová sobota hlavní hodová slavnost V sobotu dopoledne se stárci a stárky v párech vypraví obcházet domky. Rozdávají rozmarýnky a zvou lidi na hody (tento zvyk známe z Brněnska uţ z poloviny 19. století). Kaţdý pár dostane na starost obejít jednu ulici, přičemţ se chodí jen po staré zástavbě Starého Lískovce ( po dědině ). Za vybrané peníze se zaplatí kapela nebo pronájem prostoru k hodování. Dolaďují se poslední úpravy v sále a naváţí se materiál do baru. Poté se jdou účastníci ustrojit do starolískoveckého kroje a připravit na průvod. Sraz mají napřed jen stárci (chlapci), dechová muzika, děti, hasiči a ostatní doprovod průvodu, a to před sokolovnou na Máchalově ulici. Odtud se tento neúplný průvod vydá do nedalekého starolískoveckého kostela. Ve dvě hodiny odpoledne se v májkami nazdobeném kostele sv. Jana Nepomuckého koná poţehnání hodům a vínu 11 a starosta, v dnešní době Vladan Krásný, slavnostně předá hlavnímu stárkovi hodové právo. Odtud vyráţí krojovaný hodový průvod 12 za doprovodu místních hasičů a dechové muziky. Z toho samého místa také vycházejí první diváci. Trasa průvodu je naplánovaná tak, aby obešel všechny stárky a cestou je vyzvedl. Kdyţ průvod dorazí ke stárce, udělá se kruh, zpívá se a tancuje. Stárka při východu z domu juchá a nese tác koláčků, které nabízí všem přítomným. Její stárek nabízí své víno. Pak mají taneční sólo v kruhu, přičemţ se k nim všichni postupně přidávají. Tím zastávka končí a průvod vyráţí pro další stárku. Protoţe ne všechna děvčata pocházejí ze Starého Lískovce, vyráţejí z jednoho domu někdy i tři zároveň. Některé vycházejí přímo ze sokolovny nebo z hasičské stanice. Tyto zastávky jsou erární, a jsou určeny pro dívky, které nemají moţnost vycházet z domu některé jiné stárky. 10 Viz obrazová příloha č Viz obrazová příloha č Viz obrazové přílohy č. 18 č

23 V průvodu jdou napřed vlajkonoši se starolískoveckou a orelskou vlajkou, za nimi nejmenší děti, pak stárci. Střídavě se řadí vţdy tři stárky v řadě, za nimi tři stárci, dechová kapela, chasa (ostatní krojovaní lidé; průvodu se můţe aktivně účastnit kdokoli v jakémkoli kroji) a poslední jdou hasiči. Toto řazení se upravuje dle potřeby. Průvod končí v místě konání večerní zábavy, kde se naposledy vyzkouší beseda, a jde se na slavnostní oběd ke stárce domů. Po vyhoření starolískovecké sokolovny na Máchalově ulici (2010) se hody po dva roky konaly venku, v areálu DTJ na Klobásově ulici. Tím se hody téměř po 70 letech přesunuly ze sokolovny, čímţ se objevilo nemálo organizačních změn. K vzniklé situaci napsal Jakub Jaňura do Starolískoveckého zpravodaje výstiţný článek: Váţení přátelé, letošní Starolískovecké hody byly, jak jste si mohli všimnout, v mnohém výjimečné. V jejich současné podobě je můţete navštěvovat uţ dvanáct let, a to je rozhodně moţné označit za úspěch. To, ţe se daří tradice nejen udrţovat při ţivotě, ale dále rozvíjet, prohlubovat, a nebojím se říct, ţe doopravdy jimi ţít, to je v dnešní uspěchané době, navíc v místě, kde se panelové sídliště prolíná s téměř vesnickou atmosférou staré zástavby, takřka malý zázrak. [ ] Letošní hody kvůli velmi smutné události, která potkala naši lískoveckou sokolovnu, čekala změna, jakou podle zpráv pamětníků nepoznaly jiţ dobrých 70 let. Protoţe jsme nenašli jiný prostor, upřeli jsme veškerou snahu ke zvelebení a nachystání areálu za budovou DTJ na Klobásově ulici. Podotknuto budiţ, ţe areálu venkovního. Stálo nás to všechny řádově více práce neţ jiné roky, ale jak o tom svědčily reakce návštěvníků, soudím, ţe jsme to zvládli se ctí. Přípravy tedy probíhaly jiţ několik týdnů před samotným hodovým veselím. Počínaje vyklizením a vyčištěním areálu a dále dovezením parketu z Troubska či nábytku ze sokolovny. (Jaňura Jakub in Starolískovecké hody 2011; Letos se hodová zábava vrátí zpět do opravené sokolovny. Vzhledem k tomu, ţe průvod prochází Starým Lískovcem po silnicích, probíhá za asistence městské policie, která řídí či odklání provoz na komunikacích tak, aby hodování nebylo ohroţeno. Hodová zábava začíná v sedm hodin, ale slavnostní nástup stárků a tančení besedy je aţ v devět. Do té doby stárci zpívají a tančí s hosty. Po odtančení besedy hosté jakýmkoli způsobem odnesou stárky-chlapce do baru na kořalku a stárky mezitím tancují a zpívají karičku. 13 Po zbytek večera stárci tancují v kruhu sami, ale i s hosty, zpívají a celkově se starají o zábavu. Stárci mají v repertoáru více neţ 50 lidových písní. Zpívá se například: Zaspala nevěsta Včera jsem byl u muziky Studentská halenka Kúpala sa Katarína 13 Viz obrazová příloha č

24 Za tú horú Zasadil jsem čerešenku v humně Okolo Súče Nepi Jano Na starý Mohelně Co sa to šupoce Kdo má počernú galánku Na kopečku stála Cos porobil Pavelenko, Pavle Eště vínko nevykyslo Co se tanců týče, nemá Starý Lískovec takovou zásobárnu jako Líšeň, v podobě Svobodových sbírek. Taneční repertoár je tedy omezen na polku a valčík, které se tancují jak v párech, tak v kruzích, besedu, dívčí tanec karičku a na základní taneční kroky k cimbálové muzice. Hudebním doprovodem je dechová kapela (poslední dobou z Vnorov) a cimbálová muzika (vţdy jiná) Besedy Besedy se tančí různé a většinou trvají něco málo přes 10 minut. Tancuje se v kruzích, přičemţ kaţdý sestává ze 4 párů. Většinou se sejde 4 nebo 5 kruhů. Letos se hodů účastní 20 párů. V případě, ţe počet párů není rozdělitelný do kruhů a je tedy někdo navíc, tancují besedu některé páry v sobotu a některé v neděli. Děti tancují méně sloţité, kratší či zkrácené a upravavené besedy. Jsou to například besedy slovácká, moravská či hanácká. Děti také nacvičily pásmo brněnských tanců, se kterým letos vystoupí. Stárci pak tancují náročnější kusy českou, slovenskou, československou, moravskou. Nedávno se paní Jaňurové dostal do ruky popis a videozáznam besedy slezské, kterou tedy také můţeme očekávat na některých budoucích hodech. Letos stárci zatancují 13minutovou českou besedu Hodová neděle V neděli ráno v 9:30 se koná hodová mše svatá za účasti krojovaných stárků. Dva stárci mají čtení při mši a děvčata (4 5, počet se rok od roku upravuje) zpívají ţalmy. Další program probíhá aţ od čtyř hodin odpoledne, kdy začíná zpívání a tancování s cimbálovou muzikou. Tato část hodů je klidnější, účastní se jí hlavně rodiny 21

25 s dětmi. Po slavnostním nástupu stárků zatancují besedu krojované děti ve věku od 5 do 15 let. 14 Poté zopakují své vystoupení stárci a následuje tanec a zpěv s cimbálovou muzikou. Ke konci večera zatancují stárci obrácenou besedu. Stárci si v páru prohodí kroj i role. Tím, ţe chlapci neznají dívčí kroky a dívky zase ty chlapecké, vzniká spousta komických situací. Do toho okamţiku mají stárci především bavit hodové hosty. Obrácená beseda je naopak zábava především pro stárky samotné. Je také tím zlomovým okamţikem, kdy uţ si všichni účastníci a organizátoři mohou oddechnout, starolískovecké hody jsou pro veřejnost ukončeny. 10. Účastníci hodů a jejich motivace O aktivní účast na starolískoveckých hodech se mohou ucházet pouze svobodné dívky a svobodní mládenci, neboť se jedná o hody mladé. Většinou jsou to obyvatelé Starého Lískovce, ale někteří neváhají pravidelně dojíţdět přes celé Brno (z Řečkovic, Ţebětína, Králova Pole ). Tito lidé jsou většinou přáteli některého uţ stávajícího starolískoveckého stárka, kterým jsou přivedeni do kolektivu. Tím, ţe nácviky probíhají kaţdý týden po dobu tří měsíců a hody samotné jsou událostí stmelující lidi, je pro stárky motivací nejen sympatie k lidovým tradicím, ale i čas příjemně a účelně strávený s přáteli. Orelská jednota Brno-Starý Lískovec také pořádá Vinobraní (říjen) a Country bál (leden), na kterém se podílejí ti samí lidé účastníci, organizátoři. Tím vzniká jakási starolískovecká komunita milovníků účelné zábavy, která nezávisle na orelské jednotě pořádá spoustu nových programů, ať uţ s oficiálními akcemi souvisejících či nesouvisejících. Udrţování tradic je v této formě ušlechtilou a aktivní zábavou a to je pro mladé lidi lákavé. Demotivující můţe být pro pohodlné jedince časová a fyzická náročnost. Kdyţ pomineme přípravné práce, i samotná účast je vyčerpávající, hlavně pro dívky. Kroj má 4 vrstvy sukní, rukávce a silnou sametovou kordulku. K tomu si připočtěme fyzickou aktivitu, nedostatek odpočinku (v kroji se nedá sedět) a květnové teplé počasí. To všechno představuje kombinaci, kterou ne kaţdá dívka je s to vydrţet. Nicméně, pro účastníky jsou hody nezapomenutelnou zkušeností a záţitkem. O významu hodů pro účastníky vypovídá článek Jakuba Jaňury k mladým hodům pořádaným v roce Viz obrazová příloha č

26 Na jazyk se mi několikrát dralo slovo hodokvas. Ano, vím, co to znamená, a ţe hody rozhodně nejsou pouze nezřízenou konzumací kapalných či hmotných poţivatin, to je asi kaţdému jasné. Ale tenhle hodo-kvas vnímám jako něco víc, co tuto událost provází od prvního nácviku, první schůzky stárků. S kaţdým setkáním, společnou prací, chvilkou, kdy se zastavíme, se mezi lidmi rodí vztahy, emoce a city a mnoho z nich pokračuje dál a jen tak nekončí. Kvas mezilidských vztahů je to, čeho si na hodech váţím, a co na nich mám rád. A jsem rád za všechny, které jsem mohl poznat, děkuji Bohu za chvíle, které jsem mohl strávit ve společnosti lidí, kteří se mi stali blízkými, tak jako se stávali i mým předkům po celé generace nazpět. (Jaňura Jakub in Starolískovecké hody 2011; Stárkovské doprovodné akce Jak uţ jsem psala, stárci z vlastní iniciativy pořádají různé doprovodné akce k hodům. Jednou z nich je například jednodenní soustředění v ořechovské orlovně. Tam jedou stárci v rámci nacvičování besedy. Pan Miroslav Kroutil, jakoţto taneční mistr, jede s nimi. Další událostí je kácení máje. Po skončení hodů mája zůstává vztyčená i více jak měsíc. Do začátku letních prázdnin však proběhne její skácení. Tato akce nemá své pevné datum, záleţí pouze na stárcích, jak se domluví a na kdy kácení zorganizují. Je asi jasné, ţe tyto, dnes uţ tradice vznikly na základě přátelství a za účelem utuţování mezilidských vztahů. Společné tvoření, práce, podílení se na udrţování starých tradic a zakládání tradic nových vytváří ideální podmínky pro vznik sociálních vazeb. 11. Závěr Za posledních 100 let prošly starolískovecké hody mnohými změnami. Velký rozkvět zaznamenávají v posledních třinácti letech. Jsou hlavní událostí roku, o čemţ svědčí vyšší návštěvnost a kladné ohlasy aktivních účastníků i hodových hostů. Téměř po 60 letech se obnovil starolískovecký dívčí kroj a brzy se dočkáme i obnovy chlapeckého. Hodů se účastní chlapci a dívky od patnácti let, přičemţ vrchní věková hranice není uvedena. Důleţitou podmínkou pro účast na hodech je nebýt ve svazku manţelském, neboť se jedná o hody mladé. Přípravy na hody vyţadují pečlivou 23

27 organizaci a spoustu času a práce, ale výsledek za to rozhodně stojí. Velká většina lidí na nich pracuje neziskově, jen z čistého zájmu a pro radost. Bez dobrovolné a nezištné pomoci by se hody ani konat nemohly. Navíc nejde jen o udrţování tradic, ale také o navázání nových vztahů a utuţení těch starých. Udrţování tradic slavení lidových svátků má i v dnešní době smysl, i kdyţ podoba těchto slavností není vţdy úplně věrná své předloze. Hody jsou obohacujícím aktivním koníčkem a představují tak výbornou alternativu mimoškolní činnosti. 24

28 12. Resumé Diplomová práce pojednává o proměnách hodů v městské části Brno-Starý Lískovec za posledních 100 letech a uvádí faktory, které tyto změny podnítily. Zachycuje současnou podobu a průběh starolískoveckých mladých hodů a zmiňuje zásluhy dnešních pořadatelů na oţivení hodového programu. Dokumentuje celý hodový program od příprav, přes hlavní hodovou zábavu, aţ po doprovodné akce, které vyplynuly z vlastní iniciativy stárků. Zachycuje zpěvní a taneční repertoár a popisuje tradiční starolískovecký sváteční oděv. V jedné kapitole se také zaměřuje na realizaci obnovy dívčího kroje, která probíhala v letech Součástí práce je fotodokumentace krojů, které byly v posledních 100 letech ve Starém Lískovci nošeny při svátečních příleţitostech. Práce připomíná kulturní a společenský význam hodů. Svého druhu je práce jediná, v čemţ spočívá její přínos. 13. Summary This diploma thesis deals with variables of feasts in the town district Starý Lískovec during the last 100 years, and it features factors which instigated these changes. It captures current form and course of Starý Lískovec s young feasts, and it alludes to nowadays organizers merits for brightening the feast program. The thesis documents the whole feast program from preparations, through the main feast amusement to supporting projects, which emerged from individual lead of feast participants. It captures vocal and dancing repertoire, and describes traditional Starý Lískovec s festival dress. One chapter is aimed to realization and renewal of the female festival dress, which were taking place in years Part of the thesis is a photo documentation of the festival dresses, which were worn during the last 100 years in Starý Lískovec during the feast and special occasions. The diploma thesis presents cultural and social meaning of feasts. 25

29 14. Seznam pouţité literatury: (Pouţila jsem i svou seminární práci Hody na Brněnsku.) 1. Sirovátka, Oldřich a kolektiv autorů. Město pod Špilberkem. Brno: Doplněk, Ludvíková, Miroslava. Kroj brněnského venkova. 2. vyd. Brno: Středisko kultury Brněnska, Langhammerová, Jiřina. Lidové zvyky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, Jančář, Josef a kolektiv autorů. Lidová kultura na Moravě. (Vlastivěda moravská; Země a lid). Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Ústav lidové kultury ve Stráţnici, Jaňurová, Zuzana. Historie hodů a krojů ve Starém Lískovci. rukopis, nedatováno, nepaginováno. 6. Jaňura, Jakub. Starolískovecké hody Starolískovecký zpravodaj, 2011, roč. 19, č. 6, s Lísal, Martin. Historie MČ. Oficiální stránky Městské části Brno Starý Lískovec [online]. [cit ] Dostupné z: (Stránka byla naposledy editována ) 8. Ústní svědectví paní Zuzany Jaňurové a pana Josefa Jaňury (zřizovatelé starolískoveckých mladých hodů) 9. Soukromý fotoarchiv rodiny Jaňurovy 10. Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové 11. Soukromý fotoarchiv Martina Kršky 12. Soukromý fotoarchiv Pavla Tótha 13. Soukromý fotoarchiv Michaely Zůbkové 14. Soukromý fotoarchiv Jana Turčínka 15. Soukromý fotoarchiv Pavla Turčínka 16. Alba uţivatele mlade-hody, dostupné z: Fotokronika starolískoveckých dobrovolných hasičů 26

30 15. Obrazová příloha 1. Fotografie z roku 1936, která hrála klíčovou roli při obnově starolískoveckého kroje (Soukromý fotoarchiv rodiny Jaňurovy) 2. Orelské staré hody, rok 1937, nebo 1938 (ženský sváteční a všední pracovní kroj) (Fotokronika starolískoveckých dobrovolných hasičů) 27

31 3. Hody 1936, na fotografii paní Obrová (rozená Šoumarová) a pan Maršálek (Fotokronika starolískoveckých dobrovolných hasičů) 4. Hody 1952, stárky už si běžně půjčují kroje kyjovské (Fotokronika starolískoveckých dobrovolných hasičů) 28

32 5. Na hodech v 80. letech chodily stárky stále v kyjovském kroji (Fotokronika starolískoveckých dobrovolných hasičů) 6. Naškrobené sukně takhle několik týdnů odpočívají, aby lépe držely tvar (Soukromý fotoarchiv Michaely Zůbkové) 29

33 7. Rozmarýnky zdobené trikolórou pro stárky a hodové hosty (Soukromý fotoarchiv Michaely Zůbkové) 8. Stárky si zdobí májky (Soukromý fotoarchiv Michaely Zůbkové) 30

34 9. Typický starolískovecký koláč (Soukromý fotoarchiv Pavla Turčínka) 10. Juchačka zdobená trikolórou a barevnými stužkami (Soukromý fotoarchiv Michaely Zůbkové) 31

35 11. Stárci vezou máju za pomoci hasičů stárkám k nazdobení (Soukromý fotoarchiv Michaely Zůbkové) 12. Stárci nesou už nazdobenou máju před sokolovnu, kde bude následující měsíc stát (Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové) 32

36 13. Stavění máje s pomocí žebříků a lan (Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové) 14. Jeden ze stárků vyšplhá na máju, aby odvázal lano (Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové) 33

37 15. Mája (Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové) 16. Vyzdobený sál sokolovny 2010 (před vyhořením) (Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové) 34

38 17. Požehnání hodům a vínu v kostele sv. Jana Nepomuckého (Soukromý fotoarchiv Michaely Zůbkové) 18. Průvod 2012 v čele s hasiči - vlajkonoši (Soukromý fotoarchiv Michaely Zůbkové) 35

39 19. Průvod 2010 (Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové) 20. V průvodu se o hudební doprovod stará dechová muzika nebo stárci sami (Soukromý fotoarchiv Pavla Tótha) 36

40 21. Hasič se stárkami (Soukromý fotoarchiv Pavla Tótha) 22. Hodový pár, ukázka dnešního kroje (Soukromý fotoarchiv Martina Kršky) 37

41 23. Hlavní stárek roku 2011 se stárkou (Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové) 24. Dětský kroj (Fotoarchiv uţivatele mlade-hody, dostupné z 38

42 25. Dětský pár (Soukromý fotoarchiv Michaely Zůbkové) 26. Zastávka v průvodu (Fotoarchiv uţivatele mlade-hody, dostupné z 39

43 27. Československá beseda, 2012 (Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové) 28. Karička, 2011 (Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové) 40

44 29. Tanec a zpěv v kruhu (Soukromý fotoarchiv Michaely Zůbkové) 30. Tanec a zpěv v kruhu (Soukromý fotoarchiv Jakuba Jaňury) 41

45 31. Dětská beseda (Soukromý fotoarchiv Jana Turčínka) 32. Celý hodový průvod - zastávka u hasičské stanice (Soukromý fotoarchiv Pavla Tótha) 42

46 33. Stárci po svaté mši hodové před kostelem sv. Jana Nepomuckého (Soukromý fotoarchiv Martiny Ludvíkové) 43