Batikování, batika, tisk

Transkript

1 Textilní techniky Batikování, batika, tisk Batikování, batika je oblíbenou a módní výtvarnou technikou. Princip batiky spočívá v tom, že neumožníme barvě, aby rovnoměrně látku obarvila. Díky tomu vznikají často neuvěřitelné barevné vzory a efekty. Batikovacích technik je velké množství, většina se vyvíjela po tisíciletí. Dokonalosti dosáhla v Asii, ale i v Africe. Batik je mnoho druhů - Vázaná batika (provázky svázaná látka se ponoří do barvící lázně a v místech ovázání zůstává původní, většinou bílá barva s postupným přechodem k barvě, kterou jsme použili), sypaná batika (na mokré plátno sypeme práškové barvivo, které poté zafixujeme například v páře), vosková batika (díky ní docílíme složitější a konkrétnější vzory, vzniká nanesením vosku na látku a následným obarvením), šitá batika (zadním stehem různé velikosti prošijeme látku v pruzích, vlnovkách, elipsách, spirálách; vyšijeme vzor nití a po prošití pevně stahneme a zafixujeme uzlíky; u rovných linií můžeme látku v místě stažení ještě ovázat nití nebo provázkem; obarvíme v barvící lázni a ustálíme dle návodu na barvách), Šibori, Shiboru (Šibori je stará japonská technika zdobení hedvábí, část této techniky se dá použít i na bavlnu, Shiboru znamená v japonštině muchlání nebo mačkání, Vzory vznikají skládáním, vrásněním, šitím, stáčením a dále se pokračuje překládáním, uzlováním a svazováním), skládaná batika, vyvazovaná (používáme kamínky, luštěniny, mušle...), mačkaná batika, kolíčková batika, savová, prkýnková... Většinu batik lze vzájemně kombinovat mezi sebou, případně je doplňovat dalšími technikami dekorování textilu. Batikování není náročné a batika může být velmi krásným módním doplňkem. Pomocí batikování rovněž můžete znovu oživit použité látky. Články se týkají naprostých základů, ale i pokročilých a profesionálních technik. Batika nejlépe vynikne na přirodních materiálech - bavlna, len, hedvábí. Vedle batiky se zde budeme věnovat také tisku na látku. Tisk je technika zdobení textilu otiskem razítek nebo tiskátek. Razítka si můžeme koupit hotová, ale lepší bude, pokud si svá originální razítka vyrobíme. Nejjednoduší razítko je z brambory. Trvalejší razítko vytvoříme tak, že na dřevěný špalíček nalepíme vyříznutý tvar z linolea, gumy nebo korku. Jako tiskátka můžeme použít vše, co má zajímavý plastický povrch - listy, rozkrojené ovoce, krajky, provázky, mušle, ruce... Barvení textilu Většina technik barvení textilu se provádí za horka. Obarvení látky, ať jednobarvené nebo formou batiky, nejsnáze provedeme v horké lázni. Tímto procesem barva pronikne do vlákna a nemění pružnost látky. Barvy na textil Mám velmi dobré zkušenosti s barvami na vlnu a bavlnu od firmy Cheds. Oba typy barev velmi dobře obarví i hedvábí a len (pouze u hedvábí musíme počítat s mírnou změnou odstínu, a proto je lépe barvu nejdříve vyzkoušet). Tyto barvy jako jediné jsou české výroby a od toho se také odvíjí nízká cena oproti barvám dovezeným. Barvy Cheds mají na našem trhu také jednoznačně největší škálu barev. Pokud dodržíte návod k použití, jsou stálobarevné a

2 nevypírají se. Obdobné barvy na textil jsou dovozové Duha, Iberia, Javana... Všechny jmenované barvy jsou v prášku a tudíž se dají použít i na sypanou batiku. Zásady barvení látek K základním pravidlům barvení patří barvit předem vypranou látku zbavenou všech impregací, případně nečistot. Před barvením látek nikdy nepoužíváme aviváž. Barvená látka by měla být v ideálním případě bílá. Pokud budeme barvit již barevnou látku, musíme počítat se změnou odstínu námi zvolených barev. Výhodnější je barevnou látku předem odbarvit a nemusíme si pak dělat hlavu s případným mícháním barev s podkladem. Odbarvovač patří ke každé řadě barev na látky. Hodí se nám i v případě, že se nám dílo nepodařilo (případně ho lze použít při batikování). Odbarvovače nebývají příliš šetrné k látce, a proto je lepší je nepoužívat opakovaně. U hedvábí ho raději nepoužívám vůbec. Nejlépe se pracuje s přírodními materiály - bavlna, len a hedvábí. Dobře absorbují barvy a jsou příjemné na dotek. Hedvábí ještě díky svému přirozenému lesku dodá barvám sytost. Důležitá je také struktura materiálu, zvláště při batice. Tkanina má tvarovou stálost, vzory se na ní nemění jako třeba na úpletu, kde se úměrně k pružnosti látky deformují. Hustota tkaniny a její gramáž ovlivňuje sytost barvy. Velmi dobře je to vidět na hedvábí, pokud například zvolíte silnější Crepe de Chine 16, získáte při použití stejné barvy výraznější odstín než u tenčího Chiffonu. Nesmíme zapomenout na ošetřování barvených látek. Pereme je zásadně při nízkých teplotách do 40 C, nejlépe jednotlivě a v ruce. Při praní v pračce je obrátíme na rub. Můžeme použít aviváž. Hedvábí pereme v mýdle nebo šamponu a žehlíme, na rozdíl od ostatních materiálů, ještě za vlhka (Pongé žehlíme mokré). Batika - základní informace Jednou z oblíbených technik barvení textilu je batika - spočívá v tom, že neumožníme barvě, aby rovnoměrně látku obarvila. Díky tomu vznikají často neuvěřitelné barevné vzory a efekty. Batikovacích technik je velké množství, většina se vyvíjela po tisíciletí. Dokonalosti dosáhla v Asii, ale i v Africe. Vázaná batika Nejčastější technikou je batika vázaná. Provázky svázaná látka se ponoří do barvící lázně a teprve po obarvení a po prvním vymáchání se provázky sundají. V místech ovázání zůstává původní, většinou bílá barva s postupným přechodem k barvě, kterou jsme použili. Obdobný efekt docílíme uzly, skladáním, šitím, stáčením, řasením, pomocí gumiček, kolíčků... Sypaná batika Další technikou je batika sypaná. Na mokré plátno sypeme práškové barvivo, které poté zafixujeme například v páře. Více v článku sypaná batika

3 Vosková batika Složitější a konkrétnější vzory docílíme batikou voskovou, která vzniká nanesením vosku (horkého či studeného) na látku a následným obarvením. Proces lze opakovat. Po dokončení výrobku a odstranění vosku vzniknou různobarevné vzory (stejný proces používáme o Velikonocích na kraslice). Šitá batika Vzory na látce můžeme vytvořit také šitím - více v článku šitá batika Většinu batik lze vzájemně kombinovat mezi sebou, případně je doplňovat dalšími technikami dekorování textilu Filcování a plstění Filcování je proces během něhož vznikne z vlněných vláken pevná homogenní struktura. Filcování se provádí pomocí vlhka a tepla nebo filcovací jehlou. Tato technika nám umožňuje vytvořit módní a bytové doplňky, dekorace, oblečení, hračky. Filcování má neomezené možnosti tvorby a je vhodné pro začátečníky i pokročilé. Rozdělujeme ho podle způsobu zpracování na tři techniky: filcování pomocí vlhka a tepla Působením vlhka, tepla a tření se rozevřou jemné šupinky na vlněných vláknech, proplétají se mezi sebou a tím dojde k filcování. Tento proces je podpořen křížením vláken v chomáčku. Jako urychlovač slouží mýdlo. Hotový filc je pevný, homogenní, vlákna nelze vytáhnout, ale zároveň zůstává měkký. Nuno filcování Nuno japonsky znamená tkanina, možný překlad je tkaninové filcování. Působením vlhka, tepla a tření se vlněná vlákna, proplétají se vzájemně mezi sebou a zároveň se spojí filcovaná vlna neoddělitelně s látkou. Vlněná vlákna, která proniknou tkaninou obdrží stálost, a proto mohou být položena i ve velmi tenké vrstvě. K Nuno filcování se používá nejčastěji hedvábí, ale může být nahrazeno i bavlněným nebo lněným plátnem s řídkým tkaním. Filcování jehlou Filcování jehlou je poměrně nová tvořivá technika, formou mechanického zpracování za sucha. Filcování jehlou je vhodné i pro začátečníky. Pěnová podložka a filcovací jehla stačí na to, abychom dali vlně tvar. Opakovanými vpichy jehlou do chuchvalce vyčištěného a vyčesaného vlněného vlákna, vznikne pevný materiál. Během zpracování se zaháknou (provážou) jednotlivá vlákna do sebe (zfilcují se) a utká se tak stabilní textura. Filcování jehlou se dělí do tří základních skupin: vpichování vlny do forem, filcování polystyrenových forem, volná tvorba dekorativních předmětů. Filcování Filcování je proces během něhož vznikne z vlněných vláken pevná homogenní struktura. Filcování rozdělujeme podle způsobu zpracování na tři techniky.

4 Filcování pomocí vlhka a tepla Filcování jehlou Nuno filcování Filcování pomocí vlhka a tepla Působením vlhka, tepla a tření se rozevřou jemné šupinky na vlněných vláknech, proplétají se mezi sebou (zakousnou se do sebe) a tím dojde k filcování. Tento proces je podpořen křížením vláken v chomáčku. Jako urychlovač slouží mýdlo. V mýdlovém roztoku vlákna nabobtnají více než v obyčejné vodě. Mýdlo dá též vlně větší mastnotu (díky obsahu olivového oleje). Prsty při tření lépe kloužou. Na počátku filcování je potřeba pracovat velmi jemně, bez tlaku. Jakmile se filc začne zpevňovat, bude třeba vyvinout větší tlak a zpracovávat ho razantněji. Tím se filc začne scvrkávat a bude velmi pevný. Vlna se může zmenšit až na třetinu původního objemu. Hotový filc je pevný, homogenní, vlákna nelze vytáhnout, ale zároveň zůstává měkký. Filcování je třeba včas ukončit, aby nedošlo k přílišnému vysrážení. Mýdlový roztok Mýdlový roztok připrávíte z 1 l horké vody a jedné polévkové lžíce nastrouhaného olivového mýdla, nebo z 1 l vody, jedné polévkové lžíce olivového oleje a jedné lžíce obyčejného mýdla. Filcování můžeme přerušit. Pokud je to na kratší dobu (do 24 hodin) můžeme nechat filc mokrý. Pokud přerušujeme práci na delší dobu, musíme nedokončený filc usušit. Mýdlo nesmí být ve filcu déle než 1 měsíc. Nesnáší se s vlnou. Před dalším zpracováním se filc pokropí horkou vodou. Při filcování, zvláště na začátku, se spotřebuje hodně vody. Roztok je možno dle potřeby ředit, nebo naopak přidávat mýdlo a roztok lze znovu ohřát. Vlnu na filcování lze zakoupit česanou i nečesanou, barvenou i přírodní, v různé kvalitě podle toho, na co ji budeme používat (vlněné lokny, vlněná vlákna vrstvená v ploše, v prameni, hedvábná vlákna na ozdobu). Na závěr práci dobře vymácháme ve vlažné vodě. Filcování ukončíme v ustalovací lázni - 1 l vody a jedna lžíce octa. Filcování jehlou Filcování jehlou je poměrně nová tvořivá technika, formou mechanického zpracování za sucha. Filcování jehlou je vhodné i pro začátečníky. Pěnová podložka a filcovací jehla stačí na to, abychom dali vlně tvar. Mechanické zpracování Opakovanými vpichy jehlou do chuchvalce vyčištěného a vyčesaného vlněného vlákna, vznikne pevný materiál. Během zpracování se zaháknou (provážou) jednotlivá vlákna do sebe (zfilcují se) a utká se tak stabilní textura. Jehly mají na sobě protiháčky podobné jako na harpunách. Podle počtu vpichů vznikne jemný vzdušný nebo pevný hustý materiál. Vlněná vlákna po zafilcování se již nedají od sebe oddělit, nebo rozmotat. (V průmyslu se tato technika používá již od 50. let 20. století. Za pomocí speciálních filcovacích jehel vznikají

5 netkané materiály s výbornými tepelně izolačními vlastnostmi a se schopností pohltit vibrace). Teprve před několika lety zaujala tato technika výtvarníky k tvorbě módních a bytových doplňků. Filcování má neohraničené možnosti použití. Filcování jehlou se dělí do tří základních skupin: Vpichování vlny do forem Filcování polystyrenových forem Volná tvorba dekorativních předmětů Nuno filcování Nuno japonsky znamená tkanina, možný překlad je tkaninové filcování. Působením vlhka, tepla a tření se rozevřou jemné šupinky na vlněných vláknech, proplétají se vzájemně mezi sebou a zároveň se spojí filcovaná vlna neoddělitelně s látkou. Vlněná vlákna, která proniknou tkaninou obdrží stálost, a proto mohou být položena i ve velmi tenké vrstvě. K Nuno filcování se používá nejčastěji hedvábí, ale může být nahrazeno i bavlněným nebo lněným plátnem s řídkým tkaním. Při filcování dochází k zmenšení objemu filcované vlny až na jednu třetinu, tím se scvrkává i tkanina a vzniká tak zajímavý nabíraný efekt. Čím více vlny použijeme, tím silněji se tkanina stahuje a tím častěji vzniknou faldy. Tkanina se také stahuje úměrně své vlastní tloušťce (čím silnější, tím více). K Nuno filcování se používají vzdušné průsvitné tkaniny a vysoce jemná Merino vlna pro tenké filcování. Pro teplé robustní šály nebo bytové doplňky můžeme použít hrubší vlnu. Merino vlna (z australských ovcí) se dostane v provazcích v široké barevné škále, je velmi příjemná na dotek, neškrábe. Hedvábí nejvhodnější k filcování je Chiffon, u Pongé je třeba více času a trpělivosti, ale lépe na něm vynikne efekt řasení hedvábí. Vlna, materiál tisíce možností Vlna je tradiční materiál používáný po tisíciletí díky svým jedinečným vlastnostem - tepelně izoluje, odpuzuje vodu a špínu, je elastická, nesnadno hoří, je hojivá a filcovatelná. Vlastnosti vlny Přirozený obsah tuku ve vlněných vláknech zabraňuje pronikání deště a rosy. Vlna může až do jedné třetiny své vlastní váhy pojmout vlhkost, aniž by bylo pociťiváno, že je mokrá. Izolační vlastnosti má vlna díky přes sebe ležícím nakadeřeným vláknům a vzduchovým komůrkám (bublinkám) mezi nimi. Šupinovitou strukturou a vřetenovitými buňkami uvnitř vláken získává vlna svou elasticitu. Vlna může vázat jedovaté látky a neutralizovat je. Kromě ovčí vlny se na filcování používá i vlna z jiných zvířat (velbloud, lama, králík), záleží nejen na druhu zvířete, ale i na jeho chovu a stravě, od toho se odvíjí kvalita vlny. Podle jednotlivých ras ovcí jsou vlny rozděleny do různých druhů s různou možností použití.

6 Filcování Filcování se používá stejně dlouho jako vlna na oblečení a koberce. Nomádi, kočovníci, pěstitelé ovcí používali filcování i na jurty (archeologické nálezy ze 4. stol. před Kristem). Hogenní filc, který vznikne, má všechny vlastnosti vlny. Nemusí se často prát, většinou stačí špínu z filcu oprášit, nebo okartáčovat. Hedvábí a malování na hedvábí Hedvábí je velmi oblíbené nejenom pro krásu, ale zejména kvůli svým vynikajícím a mimořádným vlastnostem. Vlákno z přírodního hedvábí je velkou zásobárnou proteinů, obsahuje mimo jiné i řadu aminokyselin, z nichž některé napomáhají regeneraci tělových buněk. Články o hedvábí se věnují různým technikám zpracování hedvábí - malování na hedvábí, různým druhům barvení hedvábí a batiky, hedvábí zdobenému nunofilcováním nebo výšivkou, ale i výrobkům u kterých je hedvábí použito jen jako doplněk. Hedvábí díky svéme vysokému lesku dá vyniknout barvám lépe než ostatní materiály.v současné době je u nás poměrně velký výběr hedvábí již ručně obšitého v různých rozměrech a druzích. Polotovary nejsou o moc dražší než metráž a ušetříte si práci s obrubou. Lze zakoupit polotovary šál, šátků, kravat, motýlků, oblečení, deštníků i bytových doplňků. U hedvábí v zásadě platí, že roste cena s jeho gramáží. Čím je hedvábí silnější, tím je kvalitnější, tím lépe na něm vynikne barva. Pokud kupujete hedvábí v metráži, je potřeba si rozmyslet, zda jsou gramáž a typ hedvábí pro vaši práci vhodné. Případně by vás mohlo zajímat batikování hedvábí. Malba na hedvábí Barvy na hedvábí Hedvábí malujeme speciálními barvami na hedvábí, které rozdělujeme podle typu jejich fixace na barvy fixované teplem a barvy fixované párou. Ve výtvarných potřebách dostanete poměrně velkou nabídku kvalitních barev a je na vás, které si vyberete. Každý upřednostňuje něco jiného a je dobré si barvy vyzkoušet, než zakoupíte celou barevnou paletu. Já ráda používám francouzské barvy značky Pébéo, zvláště na kresbu mi vyhovují zažehlovací Setasilk. Dobré barvy jsou také Marabu. Štětce Vedle barev je potřeba mít doma vhodné štětce. Můžete si zakoupit speciální štětce na hedvábí, ale jsou dražší než vlasové na akvarel a lze se bez nich obejít. Kvalitní vlasový štětec je naprosto vyhovující. Já upřednostňuji štětce se syntetickým vlasem. U kulatých štětců je důležité, aby dobře držely tvar a špičku. U plochých štětců je potřeba si dát pozor též na to, aby držely tvar, to znamená, aby se zužovaly v celé ploše směrem ke špičce (tvar dláta), a problémem může být pouštění (pelichání) chlupů. Kulaté štětce kupuji většinou syntetické dovozové např. Rotmarder, Kolinsky, Pelikan. Ploché štětce s přírodním vlasem a dřevěnou lakovanou rukojetí vybírám české, jsou dobré a levnější než dovoz.

7 Rám na hedvábí Abychom mohli na hedvábí malovat musíme ho mít vypnuté na rámu. Pro práce malých rozměrů je možno improvizovaně použít dřevěné rámy zhotovené doma. Pro šály a šátky větších rozměrů je lepší si pořídit nastavitelný rám. Hedvábí V současné době je u nás poměrně velký výběr hedvábí již ručně obšitého v různých rozměrech a druzích. Polotovary nejsou o moc dražší než metráž a ušetříte si práci s obrubou. Lze zakoupit polotovary šál, šátků, kravat, motýlků, oblečení, deštníků i bytových doplňků. U hedvábí v zásadě platí, že roste cena s jeho gramáží. Čím je hedvábí silnější, tím je kvalitnější, tím lépe na něm vynikne barva. Pokud kupujete hedvábí v metráži, je potřeba si rozmyslet, zda jsou gramáž a typ hedvábí pro vaši práci vhodné. Na oblečení potřebujete silnější hedvábí než na šálu. Například Crepe de Chine 16 je ideální pro halenku, ale na šátek si vybírám Crepe de Chine 8 až 12. Za kvalitnějšími druhy hedvábí je lepší vyjet k našim německým sousedům. Mají výrazně větší výběr metráže i polotovaru. Nejčastěji malujeme šály a šátky, na jejich tvorbu doporučuji následující druhy hedvábí: Pongé 5, 6 Pongé je nejčastěi používané zvláště pro svou nízkou cenu. Poměrně dost se mačká, ale tato vlastnost se dá výborně využít u vrapovaných šál. Crepe de Chine 8, 10, 12 Crepe de Chine patří mezi mé nejoblíbenější materiály, je pevný, má velkou trvanlivost, málo se mačká, výborně se s ním pracuje a dá dobře vyniknout barvě. Crepe de Satin 12.5 Crepe de Satin má velmi lesklý líc a matný rub. Hodí se na šály a přehozy do společnosti. Je velmi efektní, ale trochu klouže (šálu z něj si musíte hlídat, abyste ji neztratili). Crepe Georgette 10 Crepe Georgette je lehký, jemný, průsvitný, velmi dobře se nosí, ale je náchylnější k vytržení vlákna (i když ne tolik jako Chiffon). Taffeta 10.5 Taffeta (Taft) připomíná pevností bavlněné plátno, ale má oproti bavlně lesk a velmi pěknou strukturu. Je zbytečně opomíjená, naše babičky ji běžně používaly na oblečení i doplňky. Taffeta by potřebovala renesanci. Je elegantní a příjemná na nošení. Názvy hedvábí jsou francouzské, pod těmito názvy je naleznete v obchodě. Decoupage, ubrousková technika Decoupage, ubrousková technika nebo ubrousková metoda je dnes velmi oblíbenou výtvarnou technikou. Ze vzorů z ubrousků můžete vytvořit zajímavé vzory a kompozice, kterými můžete ozdobit prakticky všechno. Decoupage, ubrousková technika vám umožní bez zvláštních výtvarných schopností vytvářet nová netradiční umělecká díla, dekorace a dárky. Jak pracujeme? Nejprve si vybereme vhodný ubrousek. Na trhu je jich nepřeberné množství a mnoho obchodů vychází zájemcům o decoupage vstříc a prodává ubrousky nejen po balíčcích, ale i jednotlivě.

8 Ubrousek si ybíráme si tak, aby obrázek šel snadno vystřihnout. Vždy je výsledný efekt pěknější, pokud obrázek vystřihneme precizně. Některé motivy jsou příliš náročné. Pokud má takový motiv bílý podklad a my ho budeme opět na bílou lepit, můžeme pracovat méně pečlivě. Nesrovnalosti se ve výsledku ztratí. Z vystřiženého obrázku odstraníme dvě spodní vrstvy. Pokud vrstvy ubrousků drží pevněji u sebe, je snazší nejprve oddělit celou potištěnou vrstvu a teprve poté vystřihovat. Totéž je vhodné udělat u drobných obrázků. Na povrch zdobeného předmětu naneseme štětcem lepidlo. Nikdy nenanášíme lepidlo přímo na ubrousek. Je příliš tenký a zničil by se. Obrázek přilepíme. Mokrým štětcem vzor opatrně upravíme a po zaschnutí ještě jednou přetřeme lepidlem. Tím ubrousek splyne s podkladem a zároveň se zafixuje. K práci můžeme přizvat i malé děti. Decoupage je snadná a příjemná činnost. Ubrousková technika Slovo découpage pochází z francouzštiny. V překladu znamená krájení, rozkrájení, stříhání, vykrajování, vystřihování. To vše je decoupage (při převodu tohoto slova se vytratilo dlouhé e). My se zaměříme na ubrousky a ubrouskovou techniku. Decoupage, ubrousková technika je velmi vhodná pro začátečníky. Je snadná, rychlá a efektní. Spočívá v nalepení a zafixování obrázku z ubrousků na téměř cokoli. A pěkných ubrousků je na trhu celá řada. Nejvíce se tato technika používá na dřevo, papír, korek, neglazovanou keramiku, kámen a jiné porézní, přírodní materiály. Ubrousková technika je použitelná i na textil, sklo a porcelán za použití speciálních lepidel na decoupage. Já osobně dávám přednost dřevu, korku, kartonu a dalším poréznám materiálům. Zde není třeba utrácet za většinou velmi drahá speciální lepidla, ale stačí použít klasická lepidla disperzní jako je třeba Herkules nebo Dispercol. Ze zkušenosti nejvíce upřednostňuji Dispercol, pracuji s ním už léta, používám ho při různých výtvarných technikách a mám s ním vynikající zkušenosti. Kromě pevnosti slepeného spoje má velkou výhodu, že nemění časem barvu, nežloutne, což zvlášť u decoupage oceníte. Ubrousková technika - dekorace domova Ubrousková technika je ideální prostředek, jak přeměnit domov a domácí dekorace k obrazu svému za minimální námahy a finančních nákladů. Pomůže vám zkrášlit starou židli nebo skříně. Udělá vám útulné prostředí v kuchyni, rozveselí dětstký pokoj. Ozdobit s ní můžete kdejakou drobnost, ale i třeba dveře do sklepa. Jak se dělá decoupage Co budeme potřebovat? Na decoupage potřebujeme: ubrousky, lepidlo vhodné na povrch, který budeme zdobit, plochý a kulatý vlasový štetec, nůžky, bezbarvý lak a předmět, se kterým budeme pracovat.

9 Výběr je velmi široký: od dřevěných nebo papírových krabic, přes porcelán, keramiku, svíčky, textil až ke kraslicím a vánočním ozdobám. Postup decoupage Nejprve si vybereme vhodný ubrousek. Vybíráme si tak, aby obrázek šel snadno vystřihnout. Vždy je výsledný efekt pěknější, pokud obrázek vystřihneme precizně. Některé motivy jsou příliš náročné. Pokud má takový motiv bílý podklad a my ho budeme opět na bílou lepit, můžeme pracovat méně pečlivě. Nesrovnalosti se ve výsledku ztratí. Z vystřiženého obrázku odstraníme dvě spodní vrstvy. Pokud vrstvy ubrousků drží pevněji u sebe, je snazší nejprve oddělit celou potištěnou vrstvu a teprve poté vystřihovat. Totéž je vhodné udělat u drobných obrázků. Na předmět, který chceme zdobit, naneseme štětcem lepidlo. Nikdy nenanášíme lepidlo přímo na ubrousek. Je příliš tenký a zničil by se. Obrázek přilepíme. Mokrým štětcem vzor opatrně upravíme a po zaschnutí ještě jednou přetřeme lepidlem. Tím ubrousek splyne s podkladem a zároveň se zafixuje. Většinu hotových výrobků je možné na závěr ještě přetřít bezbarvým lakem. Decoupage a děti K práci můžeme přizvat i malé děti. Decoupage je snadná a příjemná činnost. (Při vystřihování ubrousků dáme dětem bezpečné nůžky s kulatými špičkami). Patchwork???? Vyšívání Vyšívání je krásná výtvarná technika s dlouhou a bohatou tradicí. Od dávných dob si lidé různých kultur zdobili výšivkou nejen oblečení, ale i všechny textilie v domácnosti. Ani v současnosti nehrozí, že výšivka nebude mít dostatek nadšených pokračovatelů. Práce s krásnými látkami a barevnými přízemi nám poskytne vítané uvolnění v naší uspěchané době. Malba, kresba Malba temperou

10 Používáme temperové barvy. Temperových barev je na trhu velké množství, dle účelu je možné si vybrat méně kvalitní (pravděpodobně čínské, které jsou použitelné na školní práce, ale ne na kvalitnější práce) i kvalitnější(nejlepší zkušenost mám s českými temperami značky Umton,prodávají se jednotlivě a mají velkou škálu odstínů ). Na malbu budete potřebovat vlasové štětce (syntetické nebo přírodní), ploché i kulaté. Vzhledem k tomu, že se pracuje se silnější barevnou vrstvou, je třeba pracovat s pevnějším podkladem (kladívková čtvrtka, akvarelový papír vyšší gramáže, je možné použít i různé druhy lepenek, sololitu, překližky, případně plátna). Barvy se ředí vodou. Je možné malovat přímo na surový podklad nebo je možné si podklad připravit např. šepsem nebo barevnou podmalbou. Šeps je hmota složená z plavené křídy, klihu a běloby (pokud se nejedná o profesionální činnost, doporučuji zakoupit si ho již hotový). Šeps nabízený ve výtvarných potřebách je na akrylátové bázi. Podklad natřeme několikrát šepsem a po jeho zaschnutí je možné pracovat. Díky použití šepsu ušetříte barvu na podklad a barvy v něm nebudou mizet. Temperové barvy se dají za určitých podmínek kombinovat s akvarelovými barvami. Temperovou malbu je třeba nakonec zafixovat. K fixaci se používá fixativ ve spreji na temperové nebo akrylové barvy. Malba olejovými barvami Malba olejovými barvami vyžaduje obvykle více času, technických prostředků a dobře větratelnou místnost. Podkladem pro olejovou malbu může být dřevěná deska, sololitová deska, masonitová deska, překližka a plátno. Z hlediska manipulace a trvanlivosti doporučuji malbu na plátno. Výběr plátna od cenově nižších po dražší je určen finančními možnostmi a účelem použití. Ve výtvarných potřebách je možné koupit plátno již napnuté na rámu v různých rozměrech a druzích plátna, ale ta jsou několikrát dražší, než vlastnoručně připravené plátno domácí. Při vlastní přípravě plátna potřebujeme: natahovací rám, tzv. blind rám. Je možné si vybrat dřevěné latěl o šířce 5 nebo 7 cm. Při výběru latí dbejte, aby byly rovné a bez suků. Pro obrazy větších rozměrů je třeba použít latě o šířce 7 cm, užší latě nemohou větší rozměry udržet a mohou se zkroutit. Při tvorbě rámu větších rozměrů musíme použít vnitřní vzpěry. Výběr plátna V současnosti je poměrně velký výběr. Existují plátna kombinovaná s bavlnou, jsou levnější, měkčí, nemají tolik plastický povrch. Jsou poměrně hodně pružná a mohou se vytahovat. Většinou platí, čím více obsahu lnu, tím je plátno pevnější. Je možné si vybrat gramáž i složení plátna. Nejlepší plátno, s ohledem na použití je silné a pevné, ve struktuře je možné vidět uzlíčky. Samozřejmě je též nejdražší. Pro natahování plátna je třeba si pořídit tzv. sponkovačku nebo malé čalounické hřebíčky a kladívko. Nedoporučuji používat natahovací kleště, může dojít až k přepětí plátna vlivem pozdějšího navlhčení a schnutí.

11 Postup natahování plátna Nejdříve si plátno nastříhejte na požadovaný rozměr o 5 cm delší na každé straně než máte rám a natahovat začněte od středu strany k protějšímu středu. Natahujeme, tedy přibíjíme plátno na rám vždy od středu ke konci po cm. V rozích přehneme tak, aby plátno co nejméně vadilo dalšímu rámování. Doporučuji natažené plátno naklížit klasickým klihem, který se rozpouští v teplé vodě anebo akrylátovým podkladem. Po uschnutí doporučuji natřít šepsem, buď vlastní výroby nebo zakoupeným olejovým šepsem (případně šepsem na akrylátové bázi). Poslední vrstvu můžeme zatónovat do barvy, která bude odpovídat našemu záměru. Po každém natření, jak klihem, šepsem, je potřeba zaschlou vrstvu zbrousit jemným smirkovacím papírem nebo houbičkou. Účelem je odstranění chlupů, ostrých uzlíků osnovy a vyhlazení podkladu. Pak již nezbývá než začít podle konceptu plánované práce. Olejové barvy se ředí terpentýnem, je možné přidávat další přípravky, lněný olej nebo přípravky pro zkrácení a prodloužení schnutí. Namalbu lze používat štětce vlasové( syntetické i přírodní) a štětinové (na spíše pastózní barvy). Na rozdíl od akvarelových a temperových barev můžeme použít barvu ve velké plasticitě (případně malovat přímo tubou). Vzhledem ke kvalitám olejové barvy je možné několikanásobné vrstvení (spodní barvu je vždy třeba nechat proschnout). Podkladová barva se v různých dobách používala různá (okry, šedé). Způsob malby "A la prima" - malba započatá a ukončená bez prodlev (lze ji okamžitě dokončit). Jedná se častěji spíše o pastózní barvy expresivnějšího charakteru. Malba složená z jednotlivých vrstev, je třeba dbát na proschnutí a sladění různých barev (různá délka schnutí). Je možné používat různých lazur a dosáhnout hloubky malby. Uzavření malby Je možné použít tzv. závěrečných laků na konzervaci malby a to je např. kočárový lak, damarový lak apod. Účelem těchto laků je ochrana vlastní malby. Závěrečný lak je lepší aplikovat po delší době (několik měsíců), po vyschnutí malby. Malba akrylovými barvami Připrava podkladu je stejná jako pro malbu olejovými barvami, přípravky jsou na akrylové bázi, ředí se vodou. Při malbě je možné použít různé přípravky na ovlivnění délky schnutí. Akrylové barvy se na rozdíl od barev temperových nebo akvarelových po zaschnutí nerozmívají. Po ukončení malby používáme zavěrečný lak na akrylové bázi.