Krajinné proměny Litomyšlska v období industrializace krajiny (konec 18. století )

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Katedra pomocných věd historických a archivního studia, v "BLIZKOST" MESTA Krajinné proměny Litomyšlska v období industrializace krajiny (konec 18. století ) Diplomová práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Bc. Eva Zoubková Historické vědy Archivnictví a pomocné vědy historické prof. PhDr. Eva Semotanová, DrSc. Praha 2007

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala pod vedením vedoucí diplomové práce samostatně a uvedla j sem všechny použité prameny a literaturu. V Litomyšli dne 10. dubna 2007 J "

3 Anotace ZOUBKOVÁ, Eva: "Blízkost" města. Krajinné proměny Litomyšlska v období industrializace krajiny (konec 18. století ), Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, s. Diplomová práce. '" Diplomová práce se zabývá krajinnými proměnami Litomyšlska v blízkosti spádového centra regionu od konce 18. století do roku 1918; v době kdy probíhal proces industrializace a urbanizace. První část se zaměřuje na stručné seznámení s historií města Litomyšle a jednotlivých obcí spadajících do zvoleného regionu. Druhá část mapuje proměny krajiny především z hlediska krajinných prvků zastoupených zelení, vodstvem, sídly, komunikacemi a drobnými krajinnými prvky. Problematika klimatu a reliéfu je pro svoji konstantnost zmíněna jen okrajově. Jednotlivá časová období (konec 18. století, první polovina 19. století a druhá polovina 19. století ) jsou popsána převážně na základě vojenských mapování. Klíčová slova: Litomyšl, Litomyšlsko, krajina, industrializace, urbanizace.

4 Annotation ZOUBKOVÁ, Eva: "Proximity" oj the town. Landscape changes oj Litomyšl area in the period oj landscape industrialization (the end oj 18th cen tury ), Praha: Phi1osophica1 Facu1ty of the Charles University in Praha, pp. Graduation Thesis. Graduation Thesis is concemed with landscape changes of Litomyšl area in the period of the end of 18th century to 1918; in the time of industria1ization and urbanization process. The first part focuses on a brief introduction of the history of Litomyšl and vil1ages in the chosen region. The second part surveys 1andscape changes from the view of1andscape components such as botany, waters, 1iving p1aces, routes and smal1 1andscape components. C1imate and topography issues are mentioned on1y marginal1y. Each time period (the end of 18th century, the frrst ha1f of the 19th century and the second ha1f of 19th century to 1918) is described main1y according to militarymaps. Keywords: Litomyšl, Litomyšl area, landscape, industrialization, urbanization.

5 OBSAH ÚVOD I. Litomyšl - město a region v historickém vývoji Historie města Litomyšle Středověk N ovověk Doba Národního obrození Od roku 1918 do současnosti Historie předměstí Lány H IS t orle. pre v d mes v t' I Z a h'" aj! Historie předměstí Záhradí Historie obce Nedošína Historie obce Kornice Historie obce Suchá Historie obce Pazucha Historie obce Pohodlí Historie obce Nová Ves u Litomyšle Historie obce Němčice Historie osady Člupek Historie osady Zhoř Historie o sady Pudilka Historie obce Vlčkov Historie obce Strakov Historie obce Janov Historie osady Mendryka Historie osady Gaj er Historie obce Benátky Historie obce Čistá Historie obce Osík

6 15. Historie obce Dolní Újezd Historie osady Jiříkov Historie osady Václavky Historie obce Horní Újezd Historie obce Desná Historie obce Morašice Historie osady Lažany Historie osady Říkovice Historie osady Višňáry Historie obce Tržek Historie obce Nová Sídla Historie osady Sedlíšťka Historie obce Řídký Historie obce Sedliště Historie obce Bohuňovice Historie obce Sloupnice Historie o bce Horní S lou pnice Historie obce Dolní Sloupnice Historie o sady Končiny II. Krajinné prvky Litomyšlska Zeleň Nástin vývoje Konec 18. století První polovina 19. století Druhá polovina 19. století Vodstvo Nástin vývoje Konec 18. století První polovina 19. století Druhá polovina 19. století

7 3. Sídla Nástin vývoje Konec 18. století První polovina 19. století Druhá polovina 19. století Komunikace Nástin vývoje Konec 18. století První polovina 19. století Druhá polovina 19. století Drobné krajinné prvky Nástin vývoje Konec 18. století První polovina 19. století Druhá polovina 19. století ZÁ VĚR SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY Písemné a obrazové prameny Karto grafické prameny Literatura Odborná literatura Články z regionálního tisku Použité internetové odkazy SEZNAM PŘÍLOH, PŘÍLOHY

8 ÚVOD Litomyšl svou bohatou historií vždy vyzývala badatele ke studiu dějin města, převážně v oblasti politických dějin a historické vlastivědy. Zdá se však zajímavé podívat se na Litomyšl a její okolí také z jiného úhlu pohledu - z pohledu oboru pohybujícího se na rozhraní historie a geografie, který může přinést mnohé nové poznatky, například analýzou dosud dostatečně nevyužitých mapových materiálů. Práce je rozdělena na dvě hlavní části. První velmi stručně seznamuje se sídelní historií zvoleného regionu. Dějiny Litomyšle natolik determinovaly vývoj jednotlivých obcí, že jsem považovala za zbytečné tyto skutečnosti podrobněji rozepisovat a opakovat tak informace uvedené v dějinách města - také proto, že podrobné zkoumání dějin obcí není hlavním cílem této práce. Navíc jsem se při jejich zpracovávání potýkala se značným nedostatkem literatury a jako pramen jsem využila pouze několik kronik, uložených ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli. Druhá část práce se věnuje pohledu na krajinu v blízkém okolí Litomyšle jako spádového centra regionu v období od konce 18. století do roku 1918, a to z hlediska krajinné struktury, která je zastoupena zelení, vodstvem, sídly, komunikacemi a dalšími, především drobnými krajinnými prvky. Reliéf a klima, nálefcí také do uvedené skupiny krajinotvorných prvků, jsou pro svoji relativní neměnnost v historickém období daného regionu zmíněny jen okrajově. Cílem práce je zmapování změn krajiny v okolí Litomyšle v době, kdy do její tváře zasáhly urbanizační a industrializační procesy, úzce spjaté s počátky a rozmachem průmyslové revoluce. Znamenaly mimo jiné přechod z převážně venkovské společnosti do společnosti převážně městské. Nakolik zasáhla tato doba, kdy se tvář krajiny měnila mnohem více a rychleji než kdykoliv předtím, krajinný ráz Litomyšlska, když Litomyšl, město škol, kultury a úřadů, nikdy nebylo významným průmyslovým centrem? To je základní otázka, na kterou se pokusí tato práce nalézt odpověď. Výsledky práce mohou přispět k prohloubení základního výzkumu, sledujícího historickogeografické proměny krajiny, ale také k využití v aplikovaném 8

9 výzkumu při vytváření nebo doplňování územního plánu, tvorbě a ochraně krajiny, vytváření naučných stezek aj. Při určování oblasti jsem nechtěla pracovat s regionem náhodně vymezeným. Bylo možné zvolit současnémsprávní členění (Pardubický kraj a do okres Svitavy), historické územně správníhj uspořádání, které se váže k období 19. století, případně jiné. Např. bývalé zámecké panství Litomyšl čítalo 45 obcp a sahalo až ke Květné a Opatovu. Bývalé panství města Litomyšle zahrnovalo sice méně obcí, avšak nesouměrně rozmístěných jihozápadně, severně a severovýchodně od Litomyšle. 2 Okresní hejtmanství, vzniklé roku 1850, bylo tvořeno soudním okresem Litomyšl a Polička. Po reorganizaci v roce 1855 se okresní úřad omezil pouze na soudní okres Litomyšl, přesto však s rozsáhlým územím. Patřily k němu jednak obce někdejšího zámeckého a městského panství, jednak dalších osm obcí z bývalého panství Nové Hrady, Lanškroun a Polička. 3 Na první pohled nabízelo vhodné vymezení Mikroregion Litomyšlsko (42 obcí), ustanovený k roku Jeho hranice však přibližně kopírují rozsah bývalého litomyšlského okresu. Menším co do počtu obcí (35) je současný správní obvod obce Benátky, Bohuňovice, Cerekvice nad Loučnou, České Heřmani~e, Čistá, Dětřichov, Dolní Újezd, Horky, Horní Újezd, Chmelík, Chotěnov, Janov, Kaliště, Kamenná Horka, Karle, Koclířov, Komice, Kozlov, Květná, Lačnov, Lažany, Lezník, Litomyšl, Lubná, Mikuleč, Morašice, Nedošín, Němčice, Opatov, Opatovec, Osík, Pazucha, Pohora, Poříčí, Řikovice, Sebranice, Sedliště, Semanín, Strakov, Střítež, Svinná, Trstěnice, Tržek, Újezdec a Vidlatá Seč. Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli. Průvodce po archívních fondech a sbírkách (dále jen Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce), Hradec Králové 1973, s. 4l. 2 Budislav, Desná, Džbánov, Jarošov, Vranice, Jehnědí, Hrádek, Mladočov, Sloupnice a Voděrady. Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s. 4l. 3 Chotovice, Nová Ves u Jarošova, Olšany, Příluka, Suchá Lhota, Vlčkov, Zhoř a Makov. Tamtéž, s. 4l. 4 Benátky, Bohuňovice, Bor u Skutče, Budislav, Cerekvice nad Loučnou, Čistá, Desná, Dolní Újezd, Hluboká, Horky, Horní Újezd, Chmelík, Chotěnov, Chotovice, Janov, Jarošov, Květná, Litomyšl, Lubná, Makov, Morašice, Němčice, Nová Sídla, Nová Ves, Nové Hrady, Osík, Perálec, Poříčí, Proseč, Příluka, Řídký, Sebranice, Sedliště, Sloupnice, Strakov, Suchá Lhota, Trstěnice, Tržek, Újezdec, Vidlatá Seč, Vlčkov, Zderaz. Mikroregion Litomyšlsko - Desinka. Turistický průvodce, Osík 2000, s. 3. 9

10 s pověřeným obecním úřadem LitomyšL 5 Jako téměř všechna předchozí území sahá však až do oblasti Budislavských skal, 15 km vzdálených od Litomyšle. Pro zpracování blízkého okolí Litomyšlska mají veškerá výše zmíněná území s ohledem na výzkum mikroregionu příliš velkou rozlohu a ani geografické hledisko k vymezení užšího regionu není příhodné. Proto jsem se rozhodla vytvořit oblast nejbližšího okolí Litomyšle uměle. 6 Výběr obcí je dán bezprostřední spádovostí k městu Litomyšl. Hranice tvořená zhruba polovinou vzdálenosti mezi Litomyšlí a městy Vysokým Mýtem, Ústím nad Orlicí, Českou Třebovou, Svitavami a Poličkou, která se klene od severu k východu a jihu, v zásadě koresponduje s vymezenou oblastí současného správního obvodu s pověřeným úřadem v Litomyšli. Směrem na ~~R:~ ~~>ní žádné větší město, které by pomohlo okruh celistvě uzavřít. Dělítko se r~ ) nachází mezi Litomyšlí a Prosečí, která se sice s velikostí Vysokého Mýta či Poličky ' 1 ~~ / nedá srovnávat, přesto má v této málo urbanizované oblasti svůj význam. Do nejbližšího okolí Litomyšle jsem po uvážení zahrnula 22 obcí. Nedošín, Komice, Suchá, Pazucha, Pohodlí a Nová Ves u Litomyšle jsou součástí Litomyšl. Dále to jsou obce Němčice, Vlčkov, Strakov, Janov, Benátky, Čistá, obce Osík, Dolní Újezd, Horní Újezd, Morašice, Tržek, Nová Sídla, Řídký, Sedliště, Bohuňovice a Sloupnice. Veškeré jmenované obce spadají pod obec s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem Litomyšl. Obce Sloupnice, Němčice a Vlčkov byly součástí sousedního okresu Ústí nad Orlicí. Některé obce se skládají z více částí a osady, které jsou jejich součástí, se v některých případech nacházejí ve větší vzdálenosti od obce (například Zhoř, součást obce Němčice), územně by do práce již nespadaly, ale jako neoddělitelnou správní součást obce, jsem je nemohla do práce nezařadit. Hlavními prameny byly pro diplomovou práci mapy zachycující stav krajiny od konce 18. století do roku Z 60. a 80. let 18. století je to První vojenské 5 Benátky, Bohuňovice, Budislav, Cerekvice nad Loučnou, Čistá, Desná, Dolní Újezd, Horky, Horní Újezd, Chmelík, Chotěnov, Chotovice, Janov, Jarošov, Litomyšl, Lubná, Makov, Morašice, Němčice, Nová Sídla, Nová Ves u Jarošova, Osík, Poříčí u Litomyšle, Příluka, Řídký, Sebranice, Sedliště, Sloupnice, Strakov, Suchá Lhota, Trstenice, Tržek, Újezdec, Vidlatá Seč a Vlčkov. s.l55/696?kam=obec&kod=578347, stav k Srov. Eva SEMOTANOVÁ, Historické regiony a regiony současnosti - jiný pohled, in: Středočeský sborník historický 28-29, 2005, s

11 (josefské) mapování (1: ). Kolorované originály jsou uložené ve Vídni v Osterreichisches Staatsarchiv, Kriegarchiv Wien. Na webu Laboratoře geoinformatiky Fakulty životního prostředí podoby. UJEP lze nahlédnout do jejich digitální Pro první polovinu 19. století jsem využila mapy Druhého vojenského mapování (Františkova) v měřítku 1: z let , zpřístupněné tamtéž a stabilní katastr z let (1: 2 880), uložený v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, který lze asi z poloviny (druhá polovina se momentálně zpracovává) najít na webu zmíněného archivu. Třetí vojenské mapování (1:25 000, 1:75 000) z let lze též nalézt na webu Laboratoře geoinformatiky Fakulty životního prostředí UJEP. Pro období druhé poloviny 19. století jsem čerpala také ze speciálních map v měřítku 1: ( ), které mi byly zpřístupněny v Historickém ústavu Akademie věd ČR, v.v.l. Pro srovnání s dnešním stavem mi posloužily Základní mapy České republiky (1:25 000), vydané Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním v letech Obsáhlý seznam použité literatury je podrobně uveden v závěru práce. Zde ~._--, bych přesto zmínila několik základních titulů, které byly pro moji práci nejvýznamnější. Je to především dílo Zdeňka Nejedlého Dějiny města Litomyšle a okolí, díl I, Dějiny kláštera a biskupství litomyšlského (do r. 1421), Litomyšl Využila jsem je především k počátku dějin okolních obcí. Od téhož autora je to dále Litomyšl, tisíc let života českého města, 1. vydání, Litomyšl 1934, 2. vydání ve dvou svazcích, Praha Nelze pominout ani nejstarší práci o dějinách Františka Jelínka, Historie města Litomyšle od Litomyšle I - III, Litomyšl Ze současných prací jsem nejvíce čerpala z přehledné publikace o dějinách města od Milana Skřivánka a Pavla Vopálky. Litomyšl, starobylé město. Paseka, Praha - Litomyšl, 1. vydání 1994, druhé upravené a doplněné vydání Milan Skřivánek je i autorem zcela nové práce Zmizelé Čechy - Litomyšl, Paseka, Praha - Litomyšl, 2006, kde se mimo jiné věnuje urbanistickému a architektonickému vývoji' Litomyšle. V této nejzákladnější literatuře nesmí chybět dílo Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III díl, 1. vydání, Praha

12 Stručné dějiny jednotlivých obcí jsem nalezla v knize od Josefa Karla. Kolébkou Loučné, domovědný nástin okresu Litomyšlského, Litomyšl V některých faktech se ale rozchází sjinými pracemi, v takových případech je na to v textu upozorněno. Z periodik bych za všechny jmenovala alespoň vlastivědný sborník Od Trstenické stezky, který vycházel v letech Některé články je třeba kriticky zhodnotit. Jejím pokračovatelem byly Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, vycházející v letech Za každým názvem obce uvádím v závorce různé podoby jména, které se v pramenech vyskytují. Převážně jsem čerpala z Antonína Profouse Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. 1. vydání, Praha Dovolte mi na tomto místě poděkovat paní prof. PhDr. Evě S emotanové, DrSc. za odborné vedení práce, pracovníkům Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli a Regionálního muzea v Litomyšli za vstřícnost a poskytnutí obrazových materiálů. A v neposlední řadě Bc. Tomášovi Jelínkovi za pomoc při mapování terénu. 12

13 I. Litomyšl - město a region v historickém vývoj i Město Litomyšl leží v m nadmořské výšky. Okolní kraj ina Je mírně zvlněná, ohraničená na východě zalesněným pásmem Českotřebovské vrchoviny a na jihovýchodě a jihu nepříliš výraznou linií rozvodí řek Loučné (Lab e) a Svitavy (Dunaje).7 Litomyšl se rozkládá v širokém údolí, jehož výška na severovýchodě dosahuje až 385 m n. m. a na jihozápadě kolem 370 m n. m. Údolím a městem protéká říčka Loučná (levobřežní přítok Labe), která pramení asi 12 km jihovýchodně od Litomyšle, poblíž evropského rozvodí. V současné době spadá Litomyšl administrativně do Pardubického kraj e. V letech byla Litomyšl okresním městem, od roku 1960 až do zrušení okresů v roce 2002 součástí okresu Svitavy.8 1. Historie města Litomyšle (Leitomischl, Luthomisl, Lutomisl, Lutomizl, in Lutemuschel, in Lyuthomisl, Luthomuschl, in Luthomissl, Lithomyssl, Lytomyssl, Leutomischel, Leitomissle, Litomissle, Liutomifle, Litomisslium, Li utomissli um, Leitomifchel, Litomifle, Litomiflium) 1.1. Středověk počátku První zmínka o Litomyšli se objevuje v Kosmově kronice z 12. století. Podle tohoto zdroje byl roku 981 v Litomyšli hrad ohraničuj ící proti východu panství knížete Slavníka, představitele rodu Slavníkovců, jež sahalo až do jižních Čech a k 7 Karel KUČA, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (dále jen K. Kuča, Města a městečka), Praha 1998, s Litomyšl. Průvodce městem (dále jen Litomyšl. Průvodce), Praha, Litomyšl 2002, s

14 nyněj šímu Kladsku. Není však zcela jisté, zda slavníkovské hradiště Litomyšl, které se klade do míst dnešního zámeckého návrší, již kolem roku 980 skutečně existovalo. 9 Někdy se umísťuj e I mimo město ke VSI Benátkám, kde j sou zbytky slovanského hradiště, v pramenech často nazývaných jako Hrutov (případně pole Hrutovská). Litomyšlskem procházela Trstenická stezka (název pochází až z 19. století) spoj uj ící Čechy s Moravou. O jej í přesné určení se snažilo mnoho badatelů, kteří však používali nedostatečnou metodiku; přebírali chybné informace ze starších publikací, takže otázka přesného směru zůstává otevřena. I o Koncem 11. století kníže Břetislav II. založil v Litomyšli snad kostel, snad malý benediktinský řádový dům. Významným impulsem osídlování místa a kraje bylo vždy založení kláštera. Tak tomu bylo i v případě Litomyšle. Zřejmě kolem roku 1145 sem uvedl olomoucký biskup Jindřich Zdík řád premonstrátů. Klášter dostal název Hora olivetská a byl zbudován přibližně v prostoru dnešního zámku. Ze svého mateřského kláštera ve Francii si premonstráti přinesli i jeho znak - zlatou lilii v modrém poli. V pozměněných barvách - stříbrná lilie v červeném poli II - se později stal znakem Litomyšle. 12 V místech panské 9 K této problematice: Michal LUTOVSKÝ, Zdeněk PETRÁŇ, Slavníkovci, mýtus českého dějepisectví, Praha lok této problematice: Karel SEVERIN, Trstenickou stezkou cestou necestou (k vývoji názorů na průběh středověké komunikace), in: Pomezí Čech a Moravy 4 (dále jen K. Severin, Trstenickou stezkou), Litomyšl 2000, s Poddanská města obvykle přijímala znak svého zakladatele, kr~~a~ -/ králoyského lva. V případě Litomyšle setrvávalo město ve sféře církevní a nepřecházelo pod j"~ '-..-//""._--/.-'-.. _.- bezprostřední moc královskou. Vyřešila proto otázku svého znaku kompromisem: ze znaku královského přijala tinktury a ze znaku církevní vrchnosti figuru. Tak se znakem města stala stříbrná lilie v červeném poli. Je zachována na pečeti nejstarší dochované městské listiny z 13. července Zdeněk M. ZENGER, Znak města Litomyšle, in: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, č Litomyšl 1973, s Tamtéž, s. 29,

15 /1,.. /J.III),!) zahrady byl takl:~~_~~~enk~_~~~_sv~ ~I_!~~~_!!t3:, jehož~_pře~ná ('{;i''''.. 'j; polo4.a y_šak není dodnes známa.! Celá staletí se tradovalo, že / -',.~ " " kostel založil s~: Metoděj a je nejstarší v Čechách. Vědecké poznatky však tuto verzi nepotvrzuj í. Litomyšlská zástavba vyrůstala mezi zámeckým návrším a říčkou Loučnou v protáhlém tvaru, jej íž charakter se zachoval dodnes. "Jádro budoucího města však nebylo na dnešním Smetanově náměstí, ale o něco východněji, podél Mariánské ulice a ulice Boženy Němcové, jak dokládá prastaré historické označení - via publica (veřejná cesta). "13 Litomyšlsko představovalo v raném středověku nevelkou sídelní enklávu, která se aktivitou premonstrátů pozvolna rozšiřovala na celé horní povodí Loučné. V roce 1259 král Přemysl Otakar II. udělil a o čtyři léta znovu potvrdil Litomyšli městské výsady. Město sice zůstalo majetkem kláštera, ale svobod užívalo jako města královská. Městská, soudni a tržni práva obdrželr po vzoru Hradce Králové. Roku 1344 bylo povýšeno pražské biskupství na / (j' arcibiskupství. Vzhledem k rozsáhlosti území diecéze se zřídilo ~~._ -'0_- biskupství v Litomyšli, po Praze druhé v Čechách. Pod jeho vliv spadala, kromě části východních Čech, i část severní Moravy.14 Založení biskupství znamenalo pro Litomyšl nebývalý vzestup v hierarchii českých měst a podpořilo celkový rozvoj.15 Druhým litomyšlským biskupem se stal Jan ze Středy ( ),/fitJj BG/'v [- pozděj ší biskup olomoucký a vratislavský, který z brněnského kláštera sv. Tomáš e uvedl do Litomyšle roku 1356 augustiniány. 13 Milan SKŘIVÁNEK, Zmizelé Čechy - Litomyšl (dále jen M. Skřivánek, Zmizelé Čechy - Litomyšl), Praha, Litomyšl 2006, s Diecéze zahrnovala děkanát Chrudimský, Vysokomýtský, Poličský a Lanškrounský z dosavadní diecéze pražské a v Šumperku z diecéze olomoucké. Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s Zdeněk NEJEDLÝ, Litomyšl. Tisíc let života českého města, I. díl (dále jen Z. Nejedlý, Litomyšl, I. díl), Praha 1954, s. 17,20. 15

16 Byl zde pro ně vystavěn klášter s kostelem Povýšení sv. Kříže. V polovině 14. století se začaly budovat kamenné městské hradby. Město dostalo tvar elipsy, v jej ichž zúžených vrcholech byly brány: dolní, zvaná Česká, a horní, jíž se říkalo Německá. Názvy naznačovaly národnostní složení Litomyšlska. Ve vsích ležících přibližně na západ a na sever od města žili Češi; jihovýchodní oblast byla součástí Hřebečska, starého německého jazykového ostrova. Za branami vyrostla stejnojmenná předměstí. Dalším' významným biskupem byl Jan Železný ( ), proslulý jako zarytý odpůrce Husův. V roce 1421 se spojená vojska pražanů a táboritů vydala pod Žižkovým velením do východních Čech. Litomyšl se poddaja dobrovolně, pánem se stal husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka. Po sporech, které mezi husitskými stranami vznikly, zabrali město roku 1425 táborité. Ačkoliv litomyšlské biskupství trvalo právně ještě celá desetiletí,. obsazením Litomyšle tábority fakticky zaniklo. 16 ~-<C::..::::>\y/'l'<'~ Biskupský palác se stal sídlem husitských hejtmanů. Mezi nimi byl i Vilém Kostka z Postupic, jenž roku 1436 získal Litomyšl do zástavní držby. Za dob Kostků ( ) / prošlo město velkým urbanistickým vývojem. Vzniklo Nové či Horní město, jedno z důležitých center jednoty bratrské. 17 Pro jej í potřeby byla roku 1503 postavena na Novém městě bratrská tiskárna. 18 Od poloviny 15. století měly některé domy na náměstí podloubí, jež nechala postavit městská rada roku 1457, aby tudy 16 M. SKŘIVÁNEK, Litomyšl, s. 16, Týž, Zmizelé Čechy - Litomyšl, s Jednota bratrská byla založena r v Kunvaldu, v Podhůří Orlických hor, asi den cesty od Litomyšle. Čerpala z učení Patra Chelčického (přísná mravní kázeň, dobrovolná chudoba, neodpírání zlu). I přes pronásledování se do konce 15. století rozrostla po celé zemi a získala stoupence ve městech i mezi feudály. Po porážce českého stavovského povstání r byla jednota bratrská ostře pronásledována a mnoho jejích příslušníků odešlo do exilu, zejména do Polska, německých zemí a do.,- Ameriky. V Čechách byla prakticky likvidována, obnovila činnost až v 19. století (1873 jako jednota českobratrská). Heslo Jednota bratrská, in: ottův slovník naučný, sv. XIII, Praha, Litomyšl 1998, s. /' l, I K. KUČA, Města a městečka, s r,.' '

17 lidé mohli chodit v suchu. Kostkové dovršili výstavbu rybníků, jejichž zakládání započalo již ve 14. století. Loučná pod Litomyšlí tvořila od 16. století páteř rybniční soustavy. Dnes se zachoval z těchto četných vodních nádrží, které byly i uvnitř města, jen nepatrný zbytek. Od čtyřicátých let 15. století se podstatně rozšiřoval pozemkový majetek městské obce. Přikupovaly se jak jednotlivé selské grunty a hospodářské dvory, tak i celé vesnice. Na přelomu 15. a 16. století se městské panství skládalo ze dvou celků. První se rozprostíral severně od Litomyšle, kde leží vesnice Sloupnice, Voděrady, Jehnědí a Hrádek. Druhý byl jihozápadně od města - obce Mladočov, Desná, Jarošov a Budislav. Krátce před rokem 1848 měla Litomyšl deset vesnic (mimo dalších jednotlivých statků), což nebylo na městské poměry málo. Rozsáhlý městský lesní majetek má svůj počátek právě v 15. a 16. stoletl 19 Po porážce stavů v roce 1547, kdy se příslušníci rodu postavili proti císaři Ferdinandovi 1., byla Kostkům z Postupic Litomyšl zkonfiskována. Znamenalo to i konec vrchnostenské ochrany jednoty bratrské. Jejt4 členové byli roku 1548 vypovězeni ze země. Přestože se někteří emigranti do Litomyšle později vrátili, neměli na město už takový vliv. Když Kostkové do města přišli, našli zde ještě stopy po velkém požáru z roku 1460, když odcházeli, hořelo v roce 1546 město znovu. 20 I /1 rl 1.2. Novověk Roku 1552 získal od panovníka panství Litomyšl Jaroslav z Pernštej na. O rok pozděj i j ej zastavil Václavu Haugvicovi z 19 M. SKŘIVÁNEK, Litomyšl, s. 21, Litomyšl postihl požár ještě několikrát. Zanedlouho v roce 1560, poté v letech 1601, 1635, 1735, 1775 a poslední velký požár byl v roce Po požáru v roce 1560, přišla navíc prudká povodeň (1561). Tamtéž, s. 26,

18

19 žijící převážně v Praze. V Litomyšli pokračovala v protireformačních akti vi tách. Po jej í smrti spravovala panství dcera Polyxena, která se po smrti svého prvního manžela Viléma z Rožmberka provdala za nejvyššího kancléře Zdeňka z Lobkovic, známého odpůrce Majestátu císaře Rudolfa II. Polyxena pokračovala ve šlépějích své matky a snažila se potlačit nekatolické vyznání na Litomyšlsku. 24 Konverze ke katolictví, které bylo docíleno, byla však z velké části předstíraná. Ke zpovědi přišlo namísto 6000 duší pouze 300 a "kacíři" hromadně přij ímali na sousedním panství patřící Žerotínům. 25 Třicetiletá válka přinesla Litomyšli a jejímu okolí značné škody. Rozsáhlé oblasti Litomyšlska byly na dlouhou dobu zpustošeny. V roce 1635 vypálili město císařští vojáci, v roce 1643 a 1645 procházely Litomyšlí oddíly švédského voj ska. Škody přesto nedosáhly takových rozměrů jako v jiných oblastech. V pobělohorské době Litomyšl svou velikostí předčila Hradec Králové, do té doby největší město východních Čech. 26 V roce 1640 povolala do Litomyšle poslední příslušnice rodu Pernštejnů Frebonie nový školský řád piaristů. Učinila tak proti vůli vládních míst, avšak za podpory pražského arcibiskupa kardinála Harracha, odpůrce jezuitského řádu. Po příchodu založili piaristé gymnázium a v roce 1674 také filozofický ústav, připravující žáky na univerzitní studium. Od roku 1650 měli v držení litomyšlské panství Trautmannsdorfové. Dle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho nechali vystavět piaristům barokní chrám. Po Alliprandiho smrti (pochován v kryptě děkanského kostela v Litomyšli) dokončil stavbu František Maxmilián Kaňka. Jedním z ohnisek velkého selského povstání, ke kterému 24 Jaroslav Jan GLOSER, Litomyšl. Městem krok za krokem (dále jen J. J. Gloser, Litomyšl), Praha 2005, s. 40, M. SKŘIVÁNEK, Litomyšl, s K. KUČA, Města a městečka, s

20 vedly neúnosné roboty a poddanské povinnosti, bylo také Litomyšlsko. Čtyři hlavní viníci, Lukáš Pakosta, Matěj Abraham, Jan Uher Černý a Jiří Lorenc byli odsouzeni k smrti. Ortel byl vykonán na šibeničním vrchu při cestě na Morašice. 27 Více než stoletá vláda Trautmansdorfů nebyla po hospodářské stránce pro Litomyšl příznivá. Rány způsobené třicetiletou válkou vystřídaly nové pohromy. Roku 1735 opět hořelo a za sedmileté války táhla městem a panstvím voj ska bojujících stran. Dvakrát zde pobyl i pruský král Fridrich 1I.28 Další požáry následovaly v letech 1769 a Obzvláště druhý napáchal velké škody. Popelem lehlo 192 domů, vyhořely piaristické budovy a poškozen byl i zámek, od r v držení Valdštejnů - Vartemberků. Není divu, že se tehdy říkalo "hoří jako Litomyšl". K požárům se přidala roku 1781 povodeň. Vodu nejdříve zachytily hradby, ale když povolily, sahala voda u radnice asi do výšky 1,8 m. 29 Ani za napoleonských válek nebyla Litomyšl ušetřena tažení a pobytů voj sk. Po bitvě u Aspernu (1809) ubytoval hrabě Jiří Josef Valdštejn v Litomyšli sedm set raněných vojáků. Byli umístěni ve druhém poschodí zámku, školách, úředních I soukromých domech. Za Horním předměstím byl zřízen zvláštní hřbitov,30 kde je pochováno přes tři sta voj áků. 31 Litomyšlsko bylo SIce oficiálně rekatolizované, ale obzvláště na vesnicích (Sloupnice, České Heřmanice, Bučina aj.), byly početné skupiny nekatolíků. Vydáním tolerančního patentu (1781) došlo především v českých vesnicích směrem na Vysoké 27 M. SKŘIVÁNEK, Litomyšl, s. 46, Jindřich RŮŽIČKA, Města ČSSR. Litomyšl (dále jen J. Růžička, Města ČSSR), Praha 1988, s M. SKŘIVÁNEK, Litomyšl, s. 58, Na hřbitově stál uprostřed dřevěný kříž, který později zmizel a půda byla přeorána. V roce 1883 byl ale hřbitov obnoven a na místo postaven kamenný pomník. Václav KOČKA, Vojenský hřbitov u Litomyšle, Litomyšl 1919, s. 2l. 31 Z. NEJEDLÝ, Litomyšl, I. díl, s

21 Mýtf k hromadnému odklonu od katolické církve." / t~_/ / 1.3. Doba Národního obrození Na konci 18. století, za doby Valdštejnů - Vartemberků, se změnila tvář zámku. Sgrafito překryla barokní fasáda a interiéry byly vymalovány v klasicistním stylu. Vzniklo unikátní zámecké di vadélko, kde sama vrchnost hrála pro své hosty a měšťany dobové frašky.33 přední Šlechta té doby si zakládala na tom, aby její sídlo bylo obklopeno velkým parkem. Protože dosavadní zámecký park tato kritéria nesplňoval, nechal hrabě Jiří Josef upravit do parkové podoby Nedošínský háj. "Nejen že tu stály vzácné druhy stromů, a staleté obří duby, ale celé zařízení parku bylo pro daleké okolí hotovým»prátrem«. Sem putovali z daleka široka návštěvníci, z nichž sousední města Vys. Mýto, Polička, Svitavy dodávali největší kontingent. "34 Nedošínský háj se stal nejen oblíbeným výletním místem, ale pořádaly se zde i společenské zábavy, včetně studentských maj álesů. 35 V této době Litomyšl silně zasáhla vlna národního obrození. Paradoxně se centrem obrození stala piaristická kolej, založená jako protireformační bašta. V roce 1802 byla nově otevřena filozofie (zrušena r. 1754). Výrazné osobnosti byly jak mezi učiteli na piaristických školách (Florus Stašek, German President, Bonifác Buzek a další), tak mezi studenty (Jan Evangelista Purkyně, Alois Vojtěch Šembera, František Matouš Klácel či "František Augustin Brauner). Divadlo se nehrálo pouze na zámku, ale i v podzámčí. V roce 1835 bylo U Černého orla zřízeno stálé divadlo, jedno z 32 M. skřn ÁNEK, Litomyšl, s. 54, Litomyšl. Průvodce, s. 10, Šimkova sbírka, cyklus kreseb Litomyšl před 50 lety (1870), ev. Č. 19S-E M. skřn ÁNEK, Litomyšl, s

22 prvních v Čechách. Pořádaly se společenské zábavy, formovaly se první spolky (např. ostrostřelci a jejich kapela). Zaj íma vou litomyšlskou oso bností doby obrození byl nezkušený radní a milovník historie František Jelínek. Jako autora Historie města Litomyšle, která vyšla v roce 1838 ve zdej ší Turečkově tiskárně, ho vysoce hodnotil I Františ ek Palacký. V roce 1834 přišla do Litomyšle se svým choťem Magdaléna Dobromila Rettigová, významná osobnost litomyšlského kulturního a společenského života, autorka známé Domácí kuchařky. Jejich dům na Špitálském náměstí se stal jedním z center obrozenectví v Litomyšli. 36 Na akademii pořádané litomyšlskými filozofy vystoupil v roce 1830 jako "zázračné" dítě Bedřich Smetana, syn Františka Smetany, nájemce zámeckého pivovaru. S obrovským úspěchem zahrál na klavír předehru k Auberově opeře Němá z Portici. Po březnových revolučních událostech ve Vídni roku 1848 se ustavila v Litomyšli studentská legie. V dubnu se pod vedením Josefa Buchterleho zformovala národní garda, tvořená hlavně bohatšími měšťany. Spolu se zámeckou gardou a spolkem ostrostřelců zde bylo asi šest set ozbrojených mužů. Měli udržovat veřejný pořádek a chránit majetek. V červnu se vydalo asi sto mužů včetně studentů na pomoc Praze. Revoluce však byla poražena, ná vra t domů byl neslavný. 37 Vlastenectví, které se po desetiletí mezi litomyšlskými občany probouzelo, bylo nyní rázem potlačeno. Všude opět zavládla němčina. Změnili se také majitelé zámku. Stali se jimi v roce 1855 Thurn - Taxisové, kteří panství levně koupili od zadlužených Valdštejnů - Vartemberků v dražbě. Nikdy na zámku 36 J. J. GLOSER, Litomyšl, s M. skřn ÁNEK, Litomyšl, s

23 nebydleli, jen dosazovali německé úředníky. 3 8 Roku 1848 bylo zrušeno poddanství a robota za náhradu. Město se stalo "politickou obcí", k níž byly připoj eny dosud samostatné vrchnostenské vesnice Záhraď, Zaháj, Lány a Suchá. Nově vzniklý politický okres tvořilo bývalé rozsáhlé litomyšlské panství. V Litomyšli se usídlil okresní úřad a okresní soud. 39 V rámci "politické obce" se počátkem sedmdesátých let 19. století utvořila zvláštní samosprávná jednotka, tzv. Osada města Litomyšle (zrušena r. 1942). Snahou bylo získat kontrolu nad značným pozemkovým maj etkem, hlavně lesy a různými platy. Od roku 1865 vznikly i "politické osady" na již výše jmenovaných předměstích, dříve samostatných vrchnostenských vsích. Za doby Bachova absolutismu udržovala skomírající kulturní život občasná divadelní představení'. Litomyšlská tiskárna, která od roku 1852 patřila Antonínu Augustovi, vydávala díla předním českým literátům jako např. Janu N erudovi, Vítězslavu Hálkovi, Boženě Němcové aj. 40 Němcová v Litomyšli pobývala celkem třikrát. "Poprvé v roce 1839, kdy sem služební povinnosti Přivepejího muže Josefa Němce, respicienta finanční stráže, podrúhé na podzim 1851,,když pobývala s dětmi na Horách u České Třebové, to ji sem přivedl František Matouš Klácel, a potřetí na podzim 1861, To ji pozval nakladatel Augusta, aby se ujala dohledu nad / ~' vydáváním svých sebraných spisů. Pobyt skončil smutně. Nemocná Němcová už nebyla schopna dostát svým závazkům, manžel ji odvezl do Prahy, tam 21. ledna 1862 zemřela. "41 V šedesátých letech 19. století, kdy se poměry uvolnily a byla zaručena poměrně široká občanská práva, se opět rozvinul 38 J. RŮŽIČKA, Města ČSSR, s Jednalo se o okresní soud první třídy, což znamenalo, že byl nadřazen okresnímu soudu v Poličce, Lanškrouně a Ústí nad Orlicí. Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s M. SKŘIVÁNEK, Litomyšl, s , J. J. GLOSER, Litomyšl, s,

24 spolkový život. V Litomyšli vznikly roku 1862 dva významné spolky, ovlivňující kulturní dění ve městě; a to zpěvácký spolek Vlastimil (funguj e dodnes) a J ednota divadelních ochotníků. spojovala osobnost děkana Oba Antonína Šanty. Protože prostory v hostinci U Černého orla nedostačovaly, přesunulo se divadlo i s novými dekoracemi na Karlov. V roce 1849 skončila činnost filozofických ústavů. Jejich dva ročníky byly připojeny k dosavadním šestiletým gymnáziím. Ústav se v roce 1866 počeštil a v profesorském sboru se stále častěji objevovali světští učitelé. Na gymnáziu vyučoval například August Sedláček, který zde začal práci na svém patná.ctisvazkovém díle Hrady, zámky a tvrze Království českého. Spolu s novým ředitelem známí literáti - Antonínem Tillem nastoupili i dva Alois Jirásek a Alois Schmilauer, známý jako Alois Vojtěch Šmilovský. Jirásek zde strávil čtrnáct let jako suplent a profesor na gymnáziu i kantor nareálce. Jako učitel latiny a řečtiny nastoupil na gymnázium /mladý absolven{ Josef Novák. Přišla s ním i jeho choť Teréza Nováková,! inspirující se ve svých literárních dílech Litomyšlskem a Českomoravskou vysočinou. V Litomyšli založila Spolek paní a dívek, sledující jak charitativní tak kulturní cíle. 42 Litomyšl si v druhé polovině 19. století zachovala charakter " města škol a úřadů. Namísto železniční trati, která měla vést z Olomouce do Prahy přes Litomyšl, zde byla vybudována v roce 1882 jen lokální železnice z Chocně a Vysokého Mýta. Původně zamýšlené pokračování na Svitavy nebylo už nikdy vybudováno. 43 Litomyšli tak zůstala jen poloha na důle~ité silnici z Hradce Králové do Olomouce, která byla postavena ve dvacátých letech 20. stol. 42 M. skřn ÁNEK, Litomyšl, s , K. KUČA, Města a městečka, s

25 1.4. Od roku 1918 až do současnosti Kulturní život byl v Litomyšli po vzniku Československa velmi bohatý. Na nedalekém Růžovém paloučku, kde se podle pověsti loučili po Bílé hoře čeští bratři odcházej ící do ciziny, byl v roce 1921 odhalen pomník. Na slavnosti, která se stala celonárodní poutí, řečnil Alois Jirásek. O tři roky později se odhaloval další pomník, tentokrát ke stému výročí narození Bedřicha Smetany, poslední monumentální dílo Jana Štursy. K této příležitosti zde uvedlo Národní di vadlo Smetanovu Li buš i. Význam, který překračoval hranice regionu, měly velké výstavy jako Krajinská výstava (1929), výstava k životu a dílu Aloise Jiráska (1931), výstava Boženy Němcové (1932) a smetanovská, pořádaná v roce Některé navštívil i prezident T. G. Masaryk. K dalším kulturním počinům patřilo otevření obrazárny v roce 1926 představující hlavně díla Julia Mařáka, litomyšlského rodáka, a Antonína Dvořáka, pocházejícího z nedalekých Němčic. Později galerie také získala díla Maxe Švabinského, který často pobýval na nedalekém Kozlově. Svou stopu zanechal v Litomyšli také malíř, grafik, spisovatel a mystik Josef Váchal. V domě, dnes zvaném Portmoneum, si od něj nechal jeho o bdi vova tel a přítel Josef Portman vyzdobit dvě místnosti včetně nábytku. 44 Postoupením pohraničních oblastí Německu v r se stala Litomyšl pohraničním městem. Na silnicích na Svitavy, Strakov a Čistou se objevily říšské závory. Třináct obcí litomyšlského okresu bylo zabráno. 45 Okupační režim si spolu s 44 M. SKŘIVÁNEK, Litomyšl, s K tzv. Sudetské župě byly připojeny obce a osady: Čistá, Dětřichov, Chmelík, Janov, Kamenná Horka, Karle, Koclířov, Květná, Mikuleč, Opatov, Opatovec, Semanín a Strakov. Po zrušení okresního úřadu v Poličce připadla část obcí naopak k politickému okresu v Litomyšli; byly to Borová, Březiny, Kamenec, Korouhev, Oldřiš, Polička, Pustá Rybná, Sádek, Sedliště, Široký Důl, Telecí a Trhonice. Okresní archív se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s

26 odboj em vyžádal 160 obětí a zdej ší židovská obec přestala existovat. Zajatcům evakuovaným před postupující východní frontou, kteří Litomyšlí procházeli, se lidé snažili pomoci k útěku a ukrýt jev okolních vesnicích. Německé oddíly zde ještě v ) posledních dnech války nesmyslně zabíjely. Toto řádění (např. vraždění v Cerekvici nad Loučnou) v posledních dnech války ukončil 9. května příjezd Rudé armády. Nadšené přivítání brzy vystřídalo rozčarování nad chováním mnohých sovětských voj áků. Po divokém odsunu v červnu 1945, při kterém bylo ve špatně zajištěných transportech odvezeno 66% německého obyvatelstva, se Litomyšlsko národnostně proměnilo. Do konce roku 1946 byli odsunuti zbývající Němci; odsun se týkal především obcí Janova, Gaj eru, Mendryky a Strakova. Vylidněné vesnice se pak potýkaly s velkými hospodářskými, sociálními a demografickými problémy.46 Nástup komunistů k moci proběhl v Litomyšli v klidu; lidé Sl neuvědomovali, že jde o existenci demokracie a vkládali do nového režimu určité naděje. Mnozí prozřeli, když v říjnu 1950 proběhly dva soudní procesy, které se za účasti veřejnosti konaly ve Smetanově domě. První byl s devatenáctičlennou skupinou budislavských JJ Jánošíků ", druhý se skupinou JJ Stříteský a spol. ". Rektor litomyšlské piaristické koleje František Ambrož Stříteský byl spolu s třiadvaceti mladými lidmi, převážně studenty litomyšlského gymnázia, obviněn ze spolčování za účelem zničení nebo rozvracení lidově demokratického zřízení. Ve skutečnosti šlo o šíření proti státních letáků, zničení Stalinova obrazu a o několik nalezených válečných zbraní po německé armádě, které vlastnili odsouzení jako válečné trofej e. Trest odnětí svobody činil dohromady více než dvě stě let. Vykonstruovanému procesu byli přítomni studenti z celého Pardubického kraje, aby si uvědomili, jaké tresty hrozí "skrytým 46 M. SKŘIVÁNEK, Odsun Němců ze Svitavska Hradec Králové 1995, s ,44. 26

27 třídním nepřátelům a škůdcům". 47 S érou komunismu v Litomyšli Je spojena kontroverzní postava Zdeňka N ej edlého, litomyšlského rodáka a o bdivova tele Bedřicha Smetany. Přičinil se o zavedení operního festivalu Smetanova Litomyšl, jehož první ročník se konal v roce Postava N ej edlého je hodnocena rozporuplně. Na jedné straně byl milovníkem hudby, uspořádal nej starší část městského archivu, organizoval výstavy, zajímal se o dějiny rodného města. Je autorem dějin Litomyšle do husitských válek a Litomyšl, tisíc let života českého města. Na druhou stranu je znám jako nechvalně proslulý ministr školství a obhájce stalinských procesů. Na rodiče zatčených litomyšlských studentů, kteří přišli prosit za své děti, křičel, že "reakce musí být zničena jako klubko zmijí". V roce 1960 přestala být Litomyšl okresním městem a stala se součástí zvětšeného správního okresu Svitavy. Během sedmdesátých a osmdesátých let se k Litomyšli připojilo několik sousedních obcl V roce 1980 čítala Litomyšl již přes obyvatel. 48 Kulturně Litomyšl vzkvétala i v této době. Od roku 1974 se každoročně pořádá festival Mladá Smetanova Litomyšl představující mladé hudebníky. V témže roce se začalo s obnovou sgrafit na zámku, které byly překryty barokní fasádou. V roce 1965 byla Litomyšl prohlášena za městskou památkovou rezervaci; od roku 1999 je litomyšlský zámek na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. 49 Po roce 1989 získalo náměstí nové fasády, byly postaveny dvě základní školy, sportovní hala a na dosud nevyužitém prostoru vznikl krásný kus zeleně uprostřed města - Klášterní zahrady. Roku 1993 byla v Litomyšli založena Škola restaurování 47 Martin BOŠTÍK, Monstrproces "Stříteský a spol. ", Litomyšl Historická studie o síle a slabosti poválečného člověka, Litomyšl 2004, s M. SKŘIVÁNEK, Litomyšl, s. 108, 109, lil. 49 Tamtéž, s

28 a konzervačních technik, která v r získala statut vysoké školy. 50 V roce 1994 se v Litomyšli uskutečnilo setkání sedmi středoevropských prezidentů. Myšlenka, že se setkání bude konat právě zde, vznikla při soukromé návštěvě prezidenta Václava Havla v Portmoneu a na litomyšlském zámku. O rok později navštívil Litomyšl na několik hodin španělský král Juan Carlos I. s chotí. Litomyšl byla vyhlášena Historickým městem roku Historie předměstí Lány (Line a, Laany, Lany) Dříve dlouhá ves podél pravého břehu řeky Loučné, nyní severozápadní část města Litomyšl. Lány spolu se Zahájí patřily k tzv. českému předměstí, o kterém se objevuje zmínka k roku 1378, kdy se zde nacházely lázně patřící biskupovi. Byly zřejmě za městským mlýnem naproti Karlovu. Další významnější zmínka se váže k roku Na českém předměstí směrem k Vysokému Mýtu se nacházela chalupa sloužící jako nemocniční zařízení. Na Lánech stál veliký Volšínský dvůr se třemi lány polí, luk a pastvin, který koupil v roce 1364 biskup Jan ze Středy. Osvobozený od poplatků faráři jej daroval augustiniánskému klášteru. Volšínský dvůr se udržel do konce 15. století. Jeho pozemky se pak staly základem pozděj šího Pernštej nského dvora. 51 Lány byly k městu připojeny roku 1850 v souvislosti se zrušením regulovaného magistrátu a zřízením nové politické obce. Po roce 1865 vznikly po vzoru osady města Litomyšle 1 osady předměstských částí Litomyšle (Lánů, Suché, Zahájí a 50 J. J. GLOSER, Litomyšl, s Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl 1. Dějiny kláštera a biskupství Litomyšlského (do r. 1421) (dále jen Z. Nejedlý, Dějiny města Litomyšle a okolí), Litomyšl 1903, s. 189,298,

29 Záhradí), které sloužily ke správě nepatrných osadních pozemků. V jejich čele stáli starostové a osady si vedly samostatnou agendu Historie předměstí Zahájí (Zahowia, Zahajie, Zahagi, Zahaij, Zahay, Zahájí, Zaháj) Zahájí, městská část přibližně na sever od historického jádra, byla kdysi samostatnou osadou, dokonce hlavní předměstskou s rychtářem a konšely (doloženi k r. 1411). N ej pozděj i v 16. století zde stával svobodný dvůr s tvrzí, k němuž patřil poplužní dvůr, dva rybníčky a dvě zahrady. I když první písemná zmínka pochází až z této doby, je pravděpodobné, že tvrz vznikla mnohem dříve. Roku 1572 potvrdil Vratislav z Pernštej na jej í svobodné držení vrchnímu úředníku panství Janu Sedlčanskému ze Sedlčan. V roce 1646 se již tvrz nezmiňuje. 53 Zahájí se stalo součástí obce Litomyšl v roce 1850 a stejně jako na Lánech zde vznikla osada. V druhé polovině 20. stol. vyrostla v okolí bývalých jatek mezi Zaháj í a Lány hromadná bytová výstavba Historie předměstí Záhradí (Zahradi, Zahrad, Zahrada, Zahradí, Záhraď) Předměstí Záhradí zahrnuje celý areál zámku, Jiráskovo (dříve Záhraďské) náměstí a ulice Petra Bezruče, Terezy Novákové, Matěje Kuděje a Viktora Kamila Jeřábka. Součástí Záhradí jsou tzv. Líbánky - dříve pouze skupina čtyř chalup na 52 Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s. 87, August SELÁČEK, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díll., Chrudimsko (dále jen A. Sedláček, Hrady, zámky), Praha 1882, s K. KUČA, Města a městečka, s. 568,

30 konci katastru Záhradí při staré cestě do Suché. Část předměstí severně od dnešní ulice V. K. Jeřábka směrem k Hlubokému a Růžovému rybníku se nazývala Kacimberk či Kačí hora. Stejné jméno nesla dříve dnešní ulice Matěj e Kuděj e. V polích před Kacimberkem býval bratrský hřbitov, kde byl pochován například Martin Kabátník, jenž se vydal v bratrských službách až do Svaté země a do Egypta. 55 Záhradí založil v roce 1510 Zdeněk IV. Kostka z Postupic na místě tehdejší panské zahrady, "za hradem, za hradbou panskou", odtud tedy pojmenování. "Původní osídlení tvořilo asi deset domků řemeslníků, postupně přibývala další stavení. Dnes tvoří Záhraď rozsáhlé sídliště především rodinných domků. Na Záhraďské přešla povinnost hlídat na zámku a starat se tam o teplo a světlo, pokud se zde vrchnost zdržovala. Zdá se, že to byl motiv, který přivedl Aloise Jiráska k vytvoření pohádkové divade lní hry Lucerna". 56 Roku 1840 byl na Záhradí postaven velký dům zvaný Tobišarův (18 místností, velký sál a maštale pro koně), sloužící k ubytovávání četníků, později zde bydlely rodiny úředníků a učitelů. Krátce budova fungovala jako sídlo reálky, dokud nebyla postavena školní budova na Toulovcově náměstí, patřící dnes sboru Církve československé husitské. Tobišarův dům vstoupil také do litomyšlských dějin techniky. V roce 1869 zde zřídili po dlouhých a složitých jednáních místní telegrafní stanici. V letech zde také bydlela spisovatelka Teraza N ováková, po které byla ulice pojmenována. 57 V roce 1850 bylo Záhradí připojeno k Litomyšli; stejně jako na Lánech a Zahájí zde v r vznikla osada ke správě 55 K. KUČA, Města a městečka, s. 569, J. 1. GLOSER, Litomyšl, s. 205, J. J. GLOSER, Litomyšl, s M. MARTINCOVÁ, Pan Tobiš vypravuje o Obecním domě na Záhradi, in: Od Trstenické stezky. Vlastivědný sborník okresu litomyšlského, poličského a vysokomýtského, květen - červen 1929, roč. VIII., č. 9-10, s. 143,

31 pozemků. V druhé polovině 20. stol. vyrostla v této části Litomyš le roz s áhlá rodinná výstavba. 2. Historie obce Nedošína (Nedosine, Nedyszin, Nedussyn, Nedossin, Nedossyn, Nedešín, Nedoschin) Ves Nedošín, součást obce Litomyšle, se nachází l,5 km severozápadně od města v nadmořské výšce 335 m. Název Nedošín vznikl přivlastňovací příponou - ln z osobního jména Nedoša a znamenal Nedošův dvůr. 58 V tomto hospodářském dvoře sídlila rodina věnující se včelařství. Tak alespoň praví listina krále Vladislava 1., hlásící /s.e k roku 1167 (ve skutečnosti ',tj' <) \, r.:::~. 1), \ pochází z konce 12. století).,<,~. K roku 1382 se objevila zmínka o rybníku nedaleko Nedošína, pravděpodobně dnešním Velkém KoŠíři. Postupně se zakládaly i další rybníky, které mezi sebou tvořily důmyslné soustavy vodních děl. Rybniční soustavy byly před rokem 1620 v zásadě dobudovány. Od počátku 19. století docházelo k hromadnému rušení rybníků a tím k zániku celých soustav. V dnešní době existuje z původní soustavy krom Velkého Košíře pouze rybník Borovec a Šotek. 59 Ve 14. století byl Nedošín vsí biskupskou (zmínky k roku 1347 a 1398); v roce 1412 ho zbavil biskup Jan Železný povinnosti odúmrti. Statek bez kšaftu tak místo pánovi (v tomto ~ ~ případě biskupovi) připadl pravým dědicům. 60 V roce byl nedaleko Nedošína založen dvůr Pernštejn, pojmenovaný po svém zakladateli Vratislavovi Eusebiovi z Pernštejna. V první čtvrtině 18. stol. postavil na,'\ ' 58 Antonín PROFOUS, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (dále jen A. Profous, Místní jména v Čechách), 3. díl, Praha 1951, s Nedošínský háj u Litomyšle. Průvodce státní přírodní rezervací (dále jen Nedošínský háj), Litomyšl 1983, s Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 220,

32 kopci G. B. Alliprandi pro F. V. Trautmannsdorfa kobylnici. Po r ale chov koní zanikl, kobylnice r vyhořela a dnes jsou dochovány jen zříceniny.61 V polovině 18. století fungovaly v Nedošíně čtyři mlýny, stoupa a nejpozději od počátku 16. stol. pracoval ve vsi hamr. Nejspíše zpracovával dováženou surovinu, k roku 1648 se mluví o hamru na měď. Nacházel se zřejmě severně od vesnice, jak to mj. dosvědčuje pomístní název "Hamra". V Nedošíně existovala již v roce 1557 papírna, která byla v polovině 19. stol. -změněna na mlýn. Roku 1862 zde zřídil mlynář Kašpar Vacek umělý chov pstruhů, existuj ící dodnes. Na počátku 19. stol. se rozhodl tehdejší majitel panství Jiří Josef hrabě z Valdštejna Vartemberka upravit nedaleký Nedošínský háj, nacházející se mezi Nedošínem a Tržkem, do parkové podoby. 62 Byly zde postaveny drobné romantické stavby, pavilony a chrámky. Celý háj byl protkán sítí cestiček a stal se výletním místem nejen pro litomyšlskou společnost. Při východním okraji háje ~y roce 182.J,w postavily lázně, později ----= ~~-" změněné v restauraci. Téměř všechny stavby čekal stejný osud - v druhé polovině 19. století byly zbořeny. Roku 1933, v souvislosti s první pozemkovou reformou, koupila Nedošínský háj osada města Litomyšle. Háj se změnil v r na ptačí a bylinnou rezervaci. Německá správa odmítla tento stav akceptovat, proto se Nedošínský háj stal státní přírodní rezervací až roku Hájem dnes prochází naučná stezka s devíti zastávkami. 63 Nedošín nebyl v minulosti součástí městského předměstí a dodnes tvoří částečně oddělenou část aglomerace. V době, kdy mezi ním a Litomyšlí vyrostl areál závodu Vertex a čistírna 61 K. KUČA, Města a městečka, s Dřívější název obora Vrátička, kterou v r založil Albert ze Štemberka. K. KUČA, Města a městečka, s Nedošínský háj, s

33 odpadních vod, se stal N edošín r součástí obce Litomyš le. 64 V roce 1991 usiloval Nedošín o znovunabytí samostatnosti, což se v jednání s městským zastupitelstvem nepodařilo prosadit. Výsledkem této snahy se stal nově přij atý pro gram spolupráce ve vztahu město - integrované obce. 65 \ Historie obce Kornice (Nakorniceh, Cornicz, Kornitz, Kornitze) Ves Kornice, součást obce Litomyšl, se nachází 368 m n.m. 2 km severně od města. Název Kornice označovalo vykácený les, na jehož místě vznikla časem osada. 66 Původně zde stála pastevní ves Domašice, ke které patřilo ve 12. století pole zvané "na Kornicech". Přestože území získali Slavníkovci, rod Domašických tu asi zůstal ve svobodném postavení jako dříve, nově však pod správou knížecích úředníků. Toto uspořádání poměrů zůstalo i po založení kláštera, pod jehož správu Kornice spadaly. V důsledku vzniykových kr,~lovských měst Poličky a Vysokého Mýta za Přemysl Otakar~rj II. musel v- klášter odstoupit v jejich prospěch velká území. Je možné, že zánik Domašic souvisí s odebráním polí "na Kornicích". Ve 13. stol. byla založena nová zákupní osada Kornice. Patřila klášteru a od r kapitule, držící Kornice do konce 14.. ív " století. Tomu nasvědčuje okolnost, že v Kornicích byl výsadní ~1d/-1 ~ svo bodný rychtář, j I který ves vysazoval. Roku 1380 dal biskup Jan Soběslav zdejší rychtu též kapitule, čímž urovnal spory vzniklé za jeho předchůdce biskupa Alberta, který na kapitulním pozemku u Opatova založil veliký rybník "Sternteich" a vybíral různé důchody patřící kapitule. Rychta v Kornicích byla jednou z 64 K. KUČA, Města a městečka, s Nedošín chce samostatnost, in: Lilie. Litomyšlské noviny, prosinec 1991, roč. 1, č. 20, s. 3, 4. Ze zasedání městského zastupitelstva, in: Lilie. Litomyšlské noviny, leden 1992, roč. 1, č. 21, s A. PROFOUS, Místní jména v Čechách, 2. díl, s '

34 náhrad za způsobenou škodu. 67 V letech byly Kornice součástí obce Sedliště (dříve Velké Sedliště), od roku 1976 spadají pod ~H, obec Litomyšl. 68 \ I! 4. Historie obce Suchá (Zuha, Sucha) Ves Suchá, součást obce Litomyšl, Je vzdálena 3 km východně od města. Její nadmořská výška činí 404 m n.m. První "czmínka o vsi pochází z roku 1167, kdy olomoucký biskup Jan III. ~- dal litom-yštskému klášteru něj aký menší új ezd za Suchou a Vodnou, který dostal darem od krále Vladislava II. Tuto informaci podává ve své "Historii města Litomyšle" F. Jelínek. Pravděpodobně s pomocí Bočkovou si vyložil zmínku v listině, kde se uvádí Zuha et Vodna, jako obec Suchou. Název Vodná sice tvoří se mohla nacházet, není známo. 69 vhodný protějšek k prvnímu, ale místo, kde by í Další prameny ves Suchou nezmiňují; nelze tedy vyloučit, že na uveden~~t~jl!k:dy nestála. Dnešní Suchá byla založena v r na panské půdě, v její blízkosti se nacházel ovčín. 70 Suchá byla dříve součástí litomyšlského předměstí Záhradí. Proto i zde byla v r zřízena osada k správě jej ího nepatrného majetku. 67 Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okoli, s. 175, Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, Praha 1984, s Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okoli, s. 52, Johann Gottfried SUMMER, Das Konigreich Bohmen statistisch-topographisch dargestellt. Fiinfter Band, Chrudimer Kries. (dále jen J. G. Sommer, Das Konigreich Bohrnen) Prag 1837, s

35 5. Historie obce Pazucha (Poslich, Posslich) Ves Pazucha, součást obce Litomyšle, je vzdálena 4 km východně od města v nadmořské výšce 440 m. Etymologický význam slova pazucha znamená umístění v kopečnaté kraj ině. Pazucha byla vsí biskupskou avšak v roce 1398 přešla rukou kapituly. Biskup jí tak odškodnil za ztrátu příjmů, plynuly z jiných statků. Pazucha byla dána patrně scholastikovi. 71 do které ji Záznam z roku 1415 poukazuje na to, že V roce 1865 byla uvedena do provozu jednotřídní škola. V letech nouzová 1938 zde fungovala Národní Jednota severoč eská, jej Ímž úkolem bylo háj it kulturní záj my českého obyvatelstva Pazuchy, sousedící s německým Strakovem. 72 S obcí Litomyšl byla Pazucha sloučena v roce Historie obce Pohodlí (Fridrich ou, Friedrichshof, Frydrj chow) Ves Pohodlí, součást obce Litomyšl, se nachází 5 km jižně od města v nadmořské výšce 404 m. První zmínka o Pohodlí se datuj e k r. 1668,74 kdy zde hrabě Jan Friedrich Trautmannsdorf založil dvůr Fridrichshof, u něhož se r usadilo několik chalupníků. 75 Stavba státní silnice z Litomyšle do Poličky přes Pohodlí v r měla za důsledek rozkvět zdej šího hostince, před nímž stávaly povozy v několika řadách. V roce 1785 se dvůr Friedrichshof rozdělil. Polnosti byly většinou připoj eny k nově založenému dvoru Valdštejn v sousední 71 Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 196, Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s. 251, 343,. 73 Statistický lexikon obcí České republiky 1992, Praha 1994, s Josef Karel uvádí, že ves byla založena r Josef KAREL, Kolébkou Loučné. Domovědný nástin okresu litomyšlského (dále jen J. Karel, Kolébkou Loučné), Litomyšl 1929, s A. PROFOUS, Místníjména v Čechách, 3. díl, s

36 Nové Vsi, částečn.ě pronaj aty pachtýři dvora Jakubu Kinclovi. Dvůr a vesnička byly spojeny v jednu osadu Pohodlí. Roku 1826 dala obec vystavět kapli a v roce 1876 vznikla škola, kterou převzala v roce sousední obec Osík se závazkem, že na její provoz bude přispívat 60%, Pohodlí 40%. V roce 1924 byla postavena nová škola, stará nevyhovovala stále se zvyšujícím požadavkům. Pohodlí se osamostatnilo v roce 1921; do té doby bylo katastrální součástí obce Osík. Hranice nového katastru se definitivně stanovily až v roce 1924 oproti starým měly trojnásobnou výměru. Pozemky pro jejich velkou vzdálenost a nedostatek financí odprodaly Pohodlí obce Osík, Dolní Újezd a Čistá. 76 Pohodlí bylo sloučeno s obcí Litomyšl v r Historie obce Nová Ves u Litomyšle (Neudorf, Nowawes, Nowáwes) Nová Ves, součást obce Litomyšl, se nachází v nadmořské výšce 405 m 4 km jižně od města. Její vznik souvisí s přeložením dvora z Pohodlí roku 1786, dříve patřila k Čisté. 78 Nacházel se zde ovčín, založený v roce 1818, který byl v letech nově přestavěn. Dvůr získal jméno Valdštejn (Waldstein) po tehdejších majitelích panství Valdštejnech - Vartembercích. 79 Děti navštěvovaly školu v nedalekém Pohodlí. V roce 1877 byla sice Nová Ves přičleněna ke škole v Čisté, děti však 76 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Mezifondový soubor kronik (dále jen SOkA Svitavy, MSK), poř. Č Vlastivědná kniha obce Pohodlí, /1668/-1932, sign. KR 260, s. 3, 4, Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, Praha 1984, s J. KAREL, Kolébkou Loučné, s. 92. Článek od Víta Švece uvádí, že dvůr byl založen přeložením litrbašského dvora. Vít ŠVEC, Litomyšlsko hraničářů. Nová Ves u Litomyšle, in: Hraničář. Orgán Národní jednoty severočeské, 27. července 1929, roč. VllL, Č. 10, s J. G. SOMMER, Das Konigreich Bohmen, s

37 docházely nadále do Pohodlí. 80 Politicky se Nová Ves osamostatnila v r. 1921, do té doby náležela k obci Čistá. 81 V současné době se ve vsi vyrábějí práškové nápoje a cukr pro diabetiky (značka N eutrasweet); místní výrobna spadá pod chemický provoz ZD Dolní Újezd. Vrt pod Novou Vsí také skýtá dosud nevyužitý zdroj kvalitní pitné vody Historie obce Němčice (Nempticz, Nyemczicz, Nyempczicz, Niemezicze, Nemsschitz, Nemtsschitz, Niemtsschitz) Obec Němčice Je vzdálená 2,5 km severovýchodně od Litomyšle a nachází se v nadmořské výšce 385 m. Protéká jí Končinský potok, zvaný "Zlatý pásek". Součástí Němčic je osada Pudilka, Čl upek a Zhoř. Ves byla založena asi mezi roky V téže době stála v okolí Němčic dnes zaniklá ves Dvořice; její přesná poloha však není známá. 83 Od konce 13. století patřily N ěmčice litomyšlskému klášteru, který však ves zastavil a v r. 1347, krátce po založení biskupství v Litomyšli, připadly Němčice biskupovi. Z přelomu ),5._a 16. století se dochovaly o Němčicích ~:;.r~"":=--:::;;'-~~--- dvě zmínky. Ve smlouvě z r. 1398, díky které došlo k vyřešení všech sporných záležitostí týkihcfch se litomyšlského biskupství, se uvádí, že k němu patřila mimo jiné ves Němčice se svobodnou rychtou a rybníkem. V roce 1412 byly Němčice, stejně jako ostatní biskupské vsi, osvobozeny biskupem Janem Železným od odúmrti. Po zániku biskupství se Němčice staly majetkem pánů na Litomyšli. 80 SOkA Svitavy, MSK, poř. Č Vlastivědná kniha obce Pohodlí, /1668/-1932, sign. KR 260, s Vít ŠVEC, Litomyšlsko hraničářů. Nová Ves u Litomyšle, in: Hraničář. Orgán Národní jednoty severočeské, 27. července 1929, roč. VIIL, č. 10, s Marie KOLDOV Á, Nová Ves patří k městu, in: Lilie. Litomyšlské noviny, 5. ledna 1993, roč. 3, Č. 1, s KAREL, Kolébkou Loučné, s. 103,

38 Němčice JSOU také rodištěm několika významných oso bností. V roce 1817 se zde narodil malíř Antonín Dvořák, syn místního mlynáře. Jeho obrazy, zachycuj ící často Litomyšl, jej í okolí a místní obyvatele, lze vidět v obrazárně litomyšlského zámku. Dalším rodákem je Josef Páta, literární historik, a spisovatel František Páta, autor pojednání o Litomyšli, jejich památkách a okolí. 84 V roce 1860 vznikla v Němčicích čtenářská beseda, později změněná na divadelní spolek "Šlégl", který v 1968 oslavil sto let své existence Historie osady Člupek (Czlupek) Osada Člupek v nadmořské výšce 430 m navazuje plynule na severní část Němčic směrem ke Zhoři. Stávala zde tvrz, zmiňovaná k r. 1410, kterou vlastnil zeman Václav Strach mladší z Vinař, po něm Mikuláš ze Člupku, Viktorin Člupecký ze Člupku a v 16. stol. Bohuš Člupecký ze Člupku. Kolem roku 1558 tvrz zpustla. Majitelé byli stoupenci učení českobratrského a měli tu zřízenou modlitebnu. Roku 1693 člupecký panský dvůr vyhořel a jeho půda byla rozdělena čtyřiceti osadníkům. Tak byla roku 1695, za doby Jana Bedřicha Trautmannsdorfa, založena osada Člupek. V roce 1799 prý vyhledali pramen "Zlatého pásku" ruští důstojníci. Jeden z nich se vodou z potoka pokropil a modlil se. Údaj ně se jednalo o potomka zdej ších exulantů. 86 / { 84 J. KAREL, Kolébkou Loučné, s František DUBIŠAR, 100 let divadelního ochotnického spolku "Šlégl" v Němčicích, in: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, č. 8. Litomyšl 1969, s. 20, J. KAREL, Kolébkou Loučné, s. 102,

39 8.2. Historie osady Zhoř (Zhors, Zhorz, Zhoržj, Zhorž) nadmořské Osada Zhoř se nachází 2 km severovýchodně od Němčic v výšce 492 m. Ve 12. stol. zde býval újezd zvaný "na Zhoři", který pozděj i připadl litomyš lskému klášteru. Ve 13. stol. ves zpustla a roku 1292 byla dána zbraslavskému klášteru. Roku 1358 připadla Zhoř litomyšlskému biskupství v souvislosti s odstoupením celého lanšperského panství zbraslavským klášterem ve prospěch litomyš lského biskupství (viz. kapitola 14). K roku 1398 se o bj evuj e zmínka o "dvoru v Záhoří" o dvou poplužích s šesti zahrádkami, který náležel ke kapitulní pitanci. 87 Není jisté, zda šlo o dvůr ve Zhoři nebo někde jinde Historie osady Pudilka (Budilka) Osada Pudilka se nachází 1,5 km severně od Němčic v 440 m n.m. Byla založena roku 1697 na panské půdě a její jméno pochází od Pudila, prvního usedlíka Historie obce Vlčkov (Wltskow, Wlczkow, u Wlczkowa, Wlkterle, Wltkrle) Ves Vlčkov, vzdálená 5 km severovýchodně od Litomyšle ve výšce 415 m n.m., vznikla kolem roku 1227 v lese, na bývalém panství pánů Hrabišiců. Roku 1292 daroval král Václav II. zbraslavskému klášteru statky od Chocně, Ústí nad Orlicí a České Třebové. ~-, Pod zmíněnou oblast'spadal i Vlčkova Sloupnice. Ve 14. století zde sídlili zemané Bohuněk a Hroch z Vlčkova. Po r koupil dvůr s částí vsi Bohuš Kostka z /./ 87 Nadace, aby se mnichům dostávalo pravidelně denní míra jídla a pití. Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s Tamtéž, s. 80, 133, J. KAREL, Kolébkou Loučné, s

40 Postupic; potom patřil Žerotínům. Koupí Jana Bedřicha Trautmannsdorfa v r se dostal Vlčkov k litomyšlskému panství. Druhá část vsi patřila Lichtenštejnům a spadala pod lanškrounské panství. V letech byl Vlčkov součástí obce Sloupnice. Jméno vsi pochází údajně od jam, které se na chytáni vlků kopaly v lukách pod Kašparovým háj em. 90 ( Poslední sobota v květnu Je od r každoročně zasvěcena hudebnímu pořadu "Putování za studánkami", kde pravidelně zazní kantáta"- Otvírání studánek od Bohuslava Martinů. Autorem textu zhudebněné básně Je Miloslav Bureš, který však básničku převzal z příspěvku Josefa Karla,91 otišfěného ve vlastivědném sborníku Od Trstenické stezky. 92 Karel v článku zachytil vzpomínky pamětníků na prastarý zvyk čištění studánek, který se prováděl ve vsích bývalého severovýchodního litomyšlského okresu a v přilehlých oblastech okresů lanškrounského a ústeckého. 93 Když tento fakt vyšel najevo, zamířila Společnost Bohuslava Martinů roku 1983 v rámci výletu na Českomoravskou vysočinu také do Vlčkova, navštívit místo, odkud pocházela tradice o jarním čištění studánek. Vlčkovští občané si připravili malý program, který se od té doby pořádá pravidelně. Hudební odpoledne je spojeno s procházkou po lukách a lesích k pramenům J. KAREL, Kolébkou Loučné, s Josef Karel působil na školách v Litomyšli, Němčicích a ve Vlčkově. Vyvíjel bohatou mimoškolní osvětovou činnost a sbíral a zaznamenával staré lidové zvyky, říkanky, pranostiky aj. Publikoval mnoho článků v měsíčníku Od Trstenické stezky a je také autorem mnohokrát zmíněného a citovaného domovědného nástinu litomyšlského okresu Kolébkou Loučné. Jan KAPUSTA, Putování za studánkami, Vlčkov 1984, s J. KAREL, Čištění studánek, in: Od Trstenické stezky. Vlastivědný sborník okresu litomyšlského a poličského, roč. 1925/26, č. 9-10, s Jan KAPUSTA, Putování za studánkami, Vlčkov 1984, s Týž. Putování za studánkami počtrnácté, in: Trs. Čtrnáctideník pro oblast Chocně, Vysokého Mýta a Litomyšle, 9. května 1996, roč. 5, č. 9, s

41 10. Historie obce Strakov (Strakow, Strokele, Strokole) Ves ležící 3,5 km východně od Litomyšle 435 m n.m. vznikla ve 13. století. Na počátku 14. století ji litomyšlský klášter zastavil. Takto zastavená připadla r biskupovi, který ves r osvobodil od odúmrti. 95 Dlouho byl Strakov ryze českou vsí - i v listinách a městských zápisech se uvádí vždy Strakov, nikoli poněmčené Strokele. V pozdějších letech se začal Strakov směrem od Svitav poněmčovat. Jen díky nepatrné německé většině byla v roce 1869 otevřena německá škola, což bylo schváleno s převahou Strakov prohlášen za německý. pouze jednoho hlasu. Rok poté byl Před první světovou válkou rozpoutal německý učitel Hugo Schubert akci za připojení Strakova k svitavskému okresu. Čeští usedlíci se bránili, nenávist ze strany Němců vedla k vytloukání oken a dalším protičeským akcím. 96 Po válce (r. 1919) došlo z přičinění české menšiny k připojení k politické obci Pazucha a v roce 1920 byla ve Strakově zřízena provizorní česká menšinová škola v myslivně; v r se začalo vyučovat v nově postavené školní budově. Na podporu českých menšin zde začala fungovat Národní jednota severočeská. Pořádala besídky, přednášky, divadla a koncerty.97 V rámci přičlenění pohraničních oblastí k Německu se stal i Strakov součástí Říše. Česká škola sloužila potřebám německé pohraniční stráže, dětem bylo odebráním propustek znemožněno navštěvovat českou školu v Pazuše a byly tak donuceny vzdělávat se v německé strakovské škole, která se usídlila v budově státní menšinové školy. Po válce byl Strakov první z pohraničních 95 Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 362, 363. obcí 96 SOkA Svitavy, MSK, poř. Č Kronika české školy ve Strakově, /13. sto1./ , sign. KR 72, s. 5, J. LUSTYK, Litomyšlsko hraničářům. Strakov, in: Hraničář. Ústřední orgán Národní jednoty severočeské, 27. července 1929, roč. VIII., Č. 30, s. 2, 3. 41

42 litomyšlského okresu, kde bylo zahájeno české vyučování Historie obce Janov (Jonsdorph, Jansdorf, Jansdorff, Janštorf, Janstorff, Johnsdorf) Ves vzdálená 5,5 km jihovýchodně od Litomyšle se nachází 465 m n.m. Od r patřila i s dvorem a lesem biskupovi. Také kapitula odtud čerpala od odúmrti. 99 své platy. Roku 1412 byl Janov osvqj:lozen Název o bce byl vždy německý - ke kolonizaci v době premonstrátů byli vedle slovanských osadníků povoláni i osadníci z Německa. německým Neznamená to však, že Janov byl osídlen jenom obyvatelstvem. S postupující germanizací za vlády Habsburků a po Bílé Hoře se ale obyvatelstvo soustavně poněmčovalo, napomáhala tomu i škola. Od třicetileté války až do r působili v Janově pouze němečtí učitelé. Nejdříve se vyučovalo v dřevěné chatrči, od roku 1791 v nové budově. V roce 1872 byla slavnostně otevřena nová škola na místě vyhořelého stavení, sloužící svému účelu dodnes. na žňové Lidé odcházeli z Janova často za o bži vou jinam. Většinou práce do dolních Rakous, muži z Gajera na celý rok na stavby železnic a různé montáže. Janov se jako součást německého jazykového ostrova - tzv. Hřebečska stal cílem velkoněmecké agitace, která vyvrcholila henleinovským hnutím. Po Mnichovu v r byl Janov první hraniční stal českou obcí za Litomyšlí. Po odsunu německého obyvatelstva se obcí o sídlenou novými če skými obyvateli Součástí obce Janov jsou osady Mendryka a Gajer. 98 SOkA Svitavy, MSK, poř. č Kronika české školy ve Strakově, /13. stol.! , sign. KR 72, s. 69, z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 363, Janovská kronika., in: Janovský občasník, březen 2000, roč. 2, č. 1, s. 2, 3. 42

43 11.1. Mendryka (Manrik, Mendrik, Medrika, Mendryk, Manrik) Osada Mendryka (vzdálená 1 km jihovýchodně od Janova v nadmořské výšce 484 m) s několika rybníky na chov pstruhů, byla založena r Nejedlý však uvádí, že již za doby Vratislava z Pernštej na (+ 1582) na tomto místě vznikl dvůr (pozděj i upravený v zámeček) pojmenovaný podle Vratislavovy manželky Marie Manrique de Lara, lidově řečeno Mendryka. l02 Lovecký zámeček dal Aloisu Jiráskovi jeden z podnětů k napsání divadelní hry "Lucerna". V současné době je tato památka v majetku řádu řeholních sesteiv Po třicetileté válce mezi lety tu dali Trautmannsdorfové vystavět dalších čtyřicet chalup, které byly prodány na bezúročné roční splátky s povinností pěší roboty. 103 V r začala fungovat jednotřídní pomocná stanice triviální školy, pak samostatná obecná škola, v letech pod správu německých školských orgánů. l spadala Historie osady Gajer (Geyer, Gayer, Neu-Mendrik) Osada Gaj er, která vznikla r na panské půdě, leží v 510 m n.m. 2 km jižně od Janova. Existuj í doklady o tom, že jednotřídní obecná škola tu začala fungovat před rokem Po roce 1918 se stala expoziturou obecné školy v Mendryce a roku 1960 byla zrušena. IOS V literatuře se uvádí, že od Gajeru přes Mendryku ke Kozlovu a Zhoři, odtud ke Sloupnici a Chocni vedla tzv. "černá 101 J. G. SOMMER, Das Konigreich Bohmen, s z. NEJEDLÝ, Litomyšl, s J. KAREL, Kolébkou Loučné, s Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s Tamtéž, s

44 stezka". Jako první o ní referoval Zdeněk N ej edlý, který vycházel ze cela nevěrohodného pramene - sbírky povídek a didaktického vyprávění českotřebovského učitele Jana Tykače z roku Pod názvem Černá stezka zde otiskl výchovnou povídku, jej ímž jediným námětem byl popis "tajné" stezky, odbočující od hlavní cesty z Prahy přes Litomyšl podél Trstenice ke Svitavám výše uvedenou trasou. Přestože N ej edlý převzal tuto teorii z pro blematické literatury, přebírali j i a rozvíj eli další badatelé Historie obce Benátky (Benatek, Benatka, Benatky) Benátky, rozkládající se na obou březích řeky Loučné v nadmořské výšce 350 m, navazují v jižním směru volně Litomyšl. na město První známky osídlení v místě dnešních Benátek jsou prokázány již z do by století. Někteří badatelé předpokládají, že sídliště na místě benátského hradiště se nazývalo Hrutov. Petr Charvát ve své práci 1 07 uvádí, že ve 40. a 50. letech ll. století nechal zbudovat Břetislav 1. hraniční zábrany, jehož s oučástí bylo mimo jiné opevněné benátské sídliště, jež plnilo také celní funkci, a "přeseku", 1 08nacházej í cí se snad v prostoru jihovýchodně od Benátek. Pozici pohraničního bodu ztratilo benátské hradisko během kolonizace ve 13. století, kdy se hranice pomezního hvozdu posunula na jih a celní funkci převzalo nové královské město Polička. Ves byla původně částí německého předměstí města Litomyšle; od 16. století samostatnou osadou řízenou dvěma 106 K. SEVERIN, Trstenickou stezkou, s. 380, 38I. 107 Petr CHARVÁT, Slovanské osídlení Vraclavska do pol. 13. stol., SOkA Svitavy - Sbírka vědeckých a literárních rukopisů (dále jen P. Charvát, Slovanské osídlení Vrac1avska), 1978, sign. R 196, s. 147, 15I. 108 Srov. K. SEVERIN, Trstenickou stezkou, s. 381,

45 staršími a v roce 1709 se poprvé objevil rychtář. lo9 V červnu roku 1781 postihlo Benátky neštěstí v podobě ničivé průtrže mračen. Způsobená škoda byla vyčíslena na f1orénů. llo Výuka v soukromé škole, později přeměněné na triviální, začala v roce Prvním okresním starostou se v r stal Matěj Hurych, místní rodák, do té doby benátský rolník. Další zajímavou oso bností je profesor klasické filologie Antonín Kolář, zabýv aj ící se mj. dějinami antické kultury, v Benátkách roku 1963 zemřel. III 13. Historie obce Čistá (Luterbach, Lutrbach, Lutirbach, Lutierbach, Lutherbach, Lyderbach, Lauterbach, Lautrbach, Lytrbachy, Litrbachy, Widrpachy) Ves Čistá, vzdálená 5 km jižně od Litomyšle se rozprostírá 385 m n.m. Vznikla ve 13. století a patřila litomyšlskému klášteru. Roku 1347 dostal ves i s úrokem a polovinou mlýna litomyšlský biskup; druhá polovina příjmů z mlýna plynula kapitule. V roce 1398 se biskup nároku na mlýn vzdal ve prospěch kapituly a ve stejném roce Je připomenuta také svobodná rychta. Roku 1412 osvobodil biskup ves od odúmrti. 112 V souvislosti se založením litomyšlského biskupství se obj evila v bule papeže Klementa VI. z roku 1347 zmínka o kostele v Čisté. V roce 1740 jej zachvátil požár při kterém padla za oběť zvonice. Roku 1819 byla obcí obnovena a kostel s novou kopulí patřil údajně k nejkrásnějším na panství. Interiér kostela zdo bí dva obrazy znázorňuj ící sv. Mikuláš e a sv. Adal berta, které přivezl roku 1764 z Říma zdej ší farář Adal bert Klička J. KAREL, Kolébkou Loučné, s J. G. SOMMER, Das Konigreich Bohmen, s Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s. 261, 317, Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s J. G. SOMMER, Das Konigreich Bohmen, s. 189,

46 Škola v Čisté existovala již v druhé polovině 17. století. Roku 1865 jako dvojtřídní triviální škola, později obecná škola s německým vyučovacím jazykem. Od r fungovaly čtyři třídy a v r byla zřízena expozitura v Brlence. Češi si v r zřídili v Čisté českou menšinovou školu, což německé obyvatelstvo těžce neslo a snažilo se její pozici všemožně snížit. 114 Po mnichovském diktátu r připadla Čistá spol u s dalšími dvanácti obcemi litomyšlského okresu k tzv. sudetské ŽUpě. IIS V pramenech se také objevují tzv. Staré Litrbachy, což byla asi část Litrbach rozkládající se blíže směrem k Litomyšli - na místě dnešních Benátek. V listině z r stojí, že biskup dostal ves Litrbachy a také druhou polovinu vsi, čímž se pravděpodobně rozuměly Staré Litrbachy (vlastní Litrbachy měl biskup již v r. 1347).116 Na východ od Čisté (asi 2 km) se nachází osada Brlenka (Briinnensteig, Briinnelsteig), která však jako část obce Čistá právně zanikla roku Mnohými badateli byla dávána do souvislosti s Trstenickou stezkou. Vycházeli ze špatné domněnky, že Brlenka získala své jméno od Brna a vedla přes ni cesta na Moravu. Brlenku však založil při vodním pramenu až Jan Fridrich z Trautmannsdorfu v roce 1690 na pozemku janovského sedláka Urbana. Česky se jí říkalo Urbanova studánka, německy Briinnelsteig, v dialektu Brindlahin, což bylo slavizováno jako Brlenka Vít ŠVEC, Litomyšlsko hraničářů. Nová Ves u Litomyšle, in: Hraničář. Orgán Národní jednoty severočeské, 27. července 1929, roč. VIII., č. 10, s. 3, Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 371, Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, Praha 1976, s K. SEVERIN, Trstenickou stezkou, s. 380,

47 14. Historie obce Osík (Ossek, in Ossiek, in Ossyek, Wosík, Osyk, Wosyk, Ossik, Osyk, Osjk, Wosjk, Osek) Osík, dlouhá ves podél říčky Desná s nadmořskou výškou 355 m, je vzdálen 1,5 km jihozápadně od Litomyšle. První historické záznamy j sou z konce 13. sto letí, kdy Osík patřil litomyšlskému premonstrátskému klášteru. Majitele změnil několikrát; v r připadl zastavený dvůr, mlýn a 3 kopy platu biskupovi, zastavený dvůr Markvartův kapitule. Nedlouho poté (r. 1358) získal Osík do zástavy zbraslavský klášter držící v maj etku lanšperské panství ve východních Čechách. Velká vzdálenost správu statků velmi komplikovala. Proto došlo k úmluvě mezi zbraslavským klášterem a litomyšlským biskupem o postoupení lanšperského panství (hrad Lanšperk, Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová, Jablonné a veškeré VSI patřící k panství) litomyšlskému biskupství. Litomyšlský biskup Jan ze Středy za to postoupil zbraslavskému klášteru ves Zvoli u Jílového a ves Hrušovou. Ostatní měl nahradit v penězích, které plynuly ze vsí Újezda a Osíka. V roce 1364 dal biskup zbraslavskému klášteru dvě zakoupené vsi Břežany a Velim v jeho blízkosti a zmíněné obce tak opět připadly biskupovi a kapitule. Roku 1412 osvobodil biskup Jan IV. Železný Osík od odúmrti Od svého vzniku byla ves charakteristická svými mlýny a zemědělskými usedlostmi. V roce 1713 dala vrchnost z důvodu šíření moru v Čechách vystavět u Osíka izolační chalupu. Mor se Litomyšlsku vyhnul, proto byla přistavěna další obydlí a vznikla osada Lazaret (Lazareth), patřící pod Osík, v roce 1971 však jako část obce Osíka zanikla. 120 První škola pro Osík, Pohodlí a Lazaret vznikla roce z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s , Mikroregion Litomyšlsko- Desinka. Turistický průvodce, Osík 2000, s

48 Dnes se vyučuj e v budově pocházej ící z roku Osík se může pochlubit první inseminační stanicí plemenných býků v tehdejší Československé republice, která je v provozu od roku V letech se stanice přeměnila na ~entrá1ní odchovnu plemenných býčků; byla j ednf z šesti v celé CSSR Obec Osík se umístila na třetím místě v kraj ském kole soutěže, pořádané Svazem měst a obcí a Ministerstvem pro místní rozvoj ČR za podpory Pardubického kraje, Vesnice roku Od roku 1999 vydává obec vlastní noviny Osík dnes, noviny obce Osík.1 24 Ve vsi se narodil sochař Josef Maria Korbel ( ), působící převážně v USA. Studoval v Mnichově, později kde se spřátelil s Milanem Rastislavem Štefánikem. 125 v Paříži, 15. Historie obce Dolní Újezd (Uijezd, Ujast, Dolni Augezd, Unter Augezd, Unter Aujezd, Aujezd dolní, Újezd Dolní) Ves Dolní Új ezd, vzdálená 6,5 km jihozápadně od l./ ~._.. _.</ Litomyšle se nachází 505 m n.m. Tvořila původně společnou sídelní jednotku s Dolním Új ezdem, zvanou Új ezd, který vznikl sloučenífň-m<iio-mc -metiších Části osad velkého újezdu "na Lubném". měly různá jména, z nichž se mnohá zachovala, jako např.: Pazucha, Dolečky, Praha, Ma1vařice, Bořkov, Kabatoves, 121 SOkA Svitavy, MSK, poř. Č Kronika školy obecné v Osíku, , sign. KR 67, s. 1, 8, Jan KLOUDA - Zdeněk PEKAŘ, Sponzorem dnešního čísla je Českomoravská plemenářská unie, akciová společnost se sídlem v Říčanech u Prahy, odchovna plemenných býků u Litomyšle, in: Osík dnes. Noviny obce Osík, roč. 2003, č. 6, s. 1, Poříčí a Osík v soutěži Vesnice roku 2004, in: Lilie. Zpravodaj města Litomyšle, 4. října 2004, roč. XIV., Č. 10, s Osík dnes. Noviny obce Osík. Osík: Obecní úřad v Osíku, Vychází 1 x měsíčně. 125 Jan KLOUDA, Josef Mario Korbel, in: Osík dnes. Noviny obce Osík, roč. 2002, č. 3, s

49 Přibiněves, Žďár, Záves a jiné. 126 Obec Új ezd na Lubném je poprvé zmíněna v listině krále Vladislava datované k roku Od roku 1347 patřila ves (až k Chotěnovu) biskup ovi. V letech plynuly peníze z Újezda a Osíka zbraslavskému klášteru (viz. kapitola 14).127 Po pádu biskupství patřila ves nepřetržitě litomyšlskému panství. Staletou historii obce dokládá vzácný farní kostel sv. Martina, původně románská stavba z první poloviny 13. století. Ve 14. století k ní přibyl gotický presbytář a nalezneme zde i prvky dalších slohů. 128 Pro školu, která zde existovala již před r. 1700, byla v roce 1808 postavena nová školní budova a roku 1920 se spoj ila s nově zřízenou měšťanskou školou. 129 Před budovou školy byl v roce 1914 odhalen pomník popravených vůdců selského povstání na Litomyšlsku v roce 1680, dílo sochaře Jana Štursy. Vytesané hlavy na podstavci představují vůdce povstání Lukáše Pakostu a Jiřího Lorence z Horního Újezda, Matěje Abrahama z Poříčí a Jana Cerného - Uhra z Bučiny.130 O uctění památky popravených se snažil Spolek pro postavení pomníku Lukáše Pakosty, který vznikl v Új ezdě v roce 1909 a zanikl roku Nejstarším založeným spolkem v roce 1780 byl Spolek li terácký, který pěstoval chrámový zpěv. Do konce 19. století vznikl ještě sbor dobrovolných hasičů, spořitelní a záložní spolek a místní odbor národní Jednoty Severočeské. V roce 1911 zahájily činnost dvě tělovýchovné jednoty - Sokol i Orel J. KAREL, Kolébkou Loučné, s. 50, Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 51,350, Mikroregion Litomyšlsko-Desinka. Turistický průvodce, Osík 2000, s Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s J. KAREL, Kolébkou Loučné, s. 50, Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s SOkA Svitavy, MSK, poř č Pamětní kniha obce Dolního Újezda. Založena r Zapisuje Jan Matouš, rolník čp Tato pamětní kniha čítá 200 listů. V Dolním Újezdě, dne 12. ledna 1922, /1680/ 49

50 V témže roce vznikl lihovar, první v litomyšlském okrese. Zpracovával přebytky brambor, kterých bylo v této oblasti vždy dostatek, na žádaný líh. V roce 1953 byl znárodněn a stal se součástí skončil n. p. Východočeské lihovary a konzervárny. Jeho provoz roku 1994 a dnes budova lihovaru slouží jako skladové prostory firmy ESSA a pro balení zboží řetězce MAKRO. 133 Prosperujícím podnikem v obci je dnes Zemědělské družstvo Dolní Újezd. N a konci druhé světové války (od května 1945 do června 1945) vznikl v lese Polomi u Dolního Új ezda sběrný tábor sovětské armády, tzv. "lesní město", kam byli deportováni ruští vojáci zajatí Němci a odtud transportováni zpět do vlasti. Čísla se liší, ale během této doby jich tudy prošlo mezi tisíci. Kolem tábora se občas objevují legendy o popravách vojenským sovětským soudem, což ale Jaromír Nepraš ve svém článku 134 vyvrací. Žádné válečné hroby se nenašly. Pouze hrob rudoarmějce Prudkova a dalšího neznámého vojáka v lese Mokř. Dolní Újezd dnes žije bohatým kulturním životem. Po deseti letech snažení sdružení Klubu oživení historie se podařilo realizovat myšlenku záchrany památek z historie obce a od roku 2004 může návštěvník zavítat do Regionálního muzea vesnice v čp. 76 "U Adamů".135 V roce 2000 bylo založeno Výtvarné studio Šárky Hrouzkové a Pavlíny Lipavské, jedna z nejlepších výtvarných škol pro děti i dospělé v okolí Litomyšle. Koncem srpna se pravidelně od r koná folkový festival "Újezdské , sign. KR 227, s Zdeněk HOLUB, Bývalý lihovar má nového majitele i nolý kabát. Z historie lihovaru, in: Obecní noviny. Noviny obce Dolní Újezd, červenec 1999, roč. 5, Č. 7, s. 1, Jaromír NEPRAŠ, U Dolního Újezda nebylo více hrobů z 2. sv. války nalezeno. Legendy afakta o sběrném táboře sovětských občanů v lese Polomi u Dolního Újezda, in: Trs, , roč. 4, Č. 18, s Zdeněk HOLUB, Regionální muzeum vesnice začíná sloužit veřejnosti, in: Obecní noviny. Noviny obce Dolní Újezd, listopad 2004, roč. 10, Č. 11, s

51 babí léto".136 Již 13 let (od r. 1994) vychází každý měsíc Obecní noviny, noviny obce Dolní Új ezd. 137 Součástí obce jsou dvě osady - Jiříkova Václavky Historie osady Jiříkov (Giřikowes, Jiříkoves, Georgendorf) Osada Jiříkov, vzdálená 1 km severozápadně od Dolního Újezda v 373 m n.m., byla založena v roce 1785 hrabětem Jiřím Kristiánem z Valdštejna na lesní panské půdě Historie osady Václavky (Wenzelsdorf, Waclawky, Wáclavky) Osada Václavky, vzdálená 2,5 km severozápadně od Dolního Új ezda, se nachází 365 m n.m. Byla založena na panské půdě v r hrabětem Františkem Václavem Trautmannsdorfem Historie obce Horní Újezd (Uijezd, Ujast, Horni Augezd, Ober Augezd) Horní Új ezd je vzdálený 8 km jihozápadně od Li tomyš le a jeho nadmořská výška činí 525 m. Vznikl stejně jako Dolní Újezd z velkého új ezdu "na Lubném" sloučením malých osad, jej ichž jména ze 14. stol. Víska, Krásňoves (Krasinova ves), Cikov a 136 Újezdské babí léto, in: Trs, 19. srpna 1999, roč. 8, č , s. s Obecní noviny. Noviny obce Dolní Újezd. Dolní Újezd: Obecní Úřad Dolní Újezd Vychází 1 x měsíčně. 138 SOkA Svitavy, MSK, poř č Pamětní kniha obce Dolního Újezda. Založena r Zapisuje Jan Matouš, rolník čp Tato pamětní kniha čítá 200 listů. V Dolním Újezdě, dne 12. ledna 1922, /1680/ , sign. KR 227, s Tamtéž, s

52 Podlubníček (Lubníček) 140 se dodnes užívaj í. Osudy Horního Újezda se shodují i v dalších bodech s dějinami Dolního Újezda. Jako samostatná ves se Horní Újezd uvádí v pramenech z r a zejména v r. 1680, kdy byla ves spolu s Poříčím ohniskem selského povstání na Litomyšlsku. Poddaní povstali proti novým robotám a nejrůznějším formám znevolňování. Svou roli hrálo také potlačování staré víry. Přes veškerou snahu církve byla značná část Litomyšlska (resp. zdej ší vsi obydlené českým obyvatelstvem) nekatolická. Poddaní zámeckého panství podali petici s požadavky hraběti 1 samotnému císaři. Když nebyli vyslyšeni, shromáždil se v dubnu 1680 několikatisícový ozbrojený houf na polích nad Osíkem. Povstání bylo potlačeno - skončilo popravou čtyř jeho vůdců a odsouzením 21 dalších osob k vězení a nuceným pracím. Mezi popravenými byl hornoújezdský mlynář Lukáš Pakosta, který musel před smrtí podstoupit mučení lámáním a vplétáním do kola a zdejší sedlák Jíra Lorenc. Dalším odsouzeným se stal Pavel Bejval, jemuž byl však pod šibeničním vrchem darován život. Hornoújezdský rychtář Lukáš Veselík byl odsouzen k vězení a nuceným pracím. 141 Od první poloviny 19. stol. existovala v Horním Új ezdě jednotřídní farní škola, od r dvoj třídní; zanikla r. 195 o. Od r zde fungovaly dva spolky - Hospodářsko-čtenářská beseda a Hospodářské sdružení českých křesťanských zemědělců. 142 V letech byl Horní Újezd součástí obce Dolní Új ezd. Od roku 1991 je opět samostatný Kromě jmenovaných částí to jsou dále Hraničky, Láskova ves, Propastné, Lysá a Žďár, které dnes již neexistují a Přibiňoves (Přibinova ves) a Pazucha, které jsou součástí Dolního Újezda. z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 352, Jindřich RŮŽIČKA, Desná u Litomyšle. Kapitoly z dějin české vesnice (dále jen J. Růžička, Desná u Litomyšle), Desná u Litomyšle 1993, s Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s. 263, Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, Praha 1984, s. 1690, Statistický lexikon obcí České republiky 52

53 17. Historie obee Desná (de Desstna, de Desne, Desna, Dessna, in Destna, Desehna) Desná, obec vzdálená 9 km jihozápadně od Litomyšle, se nachází 455 m n.m. Své jméno získala podle potoka Desné, pod nímž byla ves založena. Poprvé se zmiňuje v kupní smlouvě litomyšlského biskupa, kde se jako svědek objevuje šlechtic Čeněk z Desné. Po něm dostal ves Přibek z Vlkova, který pro škody na věnných vsích v Budisla vi a Desné žaloval r Bluda z Morašic. Na konci století byl pánem Morašic pověstmi opředený Vavřinec Toulovec z Třemošné, mající zde podle pověsti tvrz. 144 Plat ze zdej šího mlýna a krčmy daroval špitálskému kaplanu v Litomyšli. 145 Desná byla do 16. století maj etkově roztříštěna mezi různé vrchnosti. Jen část patřila městu Litomyšl a špitálku. Po celou dobu, kdy se v Litomyšli prostřídala biskupská vrchnost s českým šlechtickým rodem Kostků z Postupic, zůstávala část Desné v držení rychmburského panství. V roce 1582 koupilo město Litomyšl zbylé statky v Desné od Václava Hynka Berky z Dubé a 1992, Praha 1994, s Vavřinec Toulovec z Třemošné je bezpochyby nejpopulárnější postava středověkých dějin celého Litomyšlska. V lidovém podání je líčen jako loupeživý rytíř a rozmarný zeman. Dochované historické prameny o něm hovoří jako o zbožném měšťanovi, který na sklonku života okázale obdarovával ze svého majetku kostely, ale hlavně chudé nemocné. Traduje se, že vsi Jarošov, Budislav, Mladočov a Desnou koupil za loupeživé výpravy, zejména na Moravu. Moravané se mu chtěli pomstít a dorazili k Proseči, ale Toulovce tam nezastihli. Zapálili tedy Proseč a odtáhli. Uvedené vsi odkázal litomyšlskému špitálku, prosečskému kostelu daroval jako náhradu za škody velký kus lesa zvaného Chlumy. V díle Františka Jelínka o dějinách Litomyšle z 1. poloviny 19. století lze najít pověst o desenských babkách, které Toulovec hostil. Se zemany se Toulovec vsadíl, že nenasytné babky pohostí tak, že to nebudou moci ani pozříti. Když se však po hostině nechaly babky slyšet, že ještě neměly oříšků, dal Toulovec několik babek zabednit do sudu a nechal je skulit z příkrého kopce. J. RŮŽIČKA, Desná u Litomyšle, s. 15, Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 79, 213,

54 na Rychmburku za 725 kop českých grošů. Na tuto sumu se museli všichni měšťané složit a celá ves pak přešla do vlastnictví města Litomyšle. Znamenalo to menší zatížení robotami a ves prosperovala o něco lépe než vsi patřící k zámku. Jen jeden dvůr položený na horním konci Desné směrem k Mladočovu se nikdy nestal městským majetkem a náležel zámecké vrchnosti. Prozatímní obecní zákon z roku 1849 uváděl v život obce jako samosprávné celky. Doporučoval spojování obcí ve větší sloučené celky. Měla tak vzniknout tzv. místní obec Mladočov, do které by kromě Mladočova měly patřit Desná, Vidlatá Seč, Chotěnov, Budislav, Jarošov, Nová Ves u Jarošova a Olšany. Nakonec zůstalo jen u spojení Mladočova a Desné, které trvalo do r V roce 1976 byla ovšem Desná připoj ena k jiné vsi - k obci Dolní Újezd a to až do r V roce 1839c~~ v obci postavila kaple zasvěcená sv. Petru a ~-----~--~~_._~---~-~"- ~_.. --'-~"--'-~' ~. Pavlovi, r byla založena škola. V současnosti zde funguje zemědělské družstvo a Drůbežářské závody Xaverov. 147 Místním rodákem je ing. Josef Kopecký ( ), jeden z předních představitelů české zemědělské vědy. Sestrojil řadu přístrojů k mechanickému rozboru půdy a k stanovení jejich fyzikálních vlastností. K jeho hlavním dílům patří přehledná mapa půd v ČSR z r V r byl učiněn v Desné zajímavý nález. Při bourání pravděpodobně nejstarší budovy v obci se našlo ve zdi 33 stříbrných mincí. Majitel usedlosti je tam uložil po r Většina ražeb patří časově do přelomu 17. a 18. století J. RŮŽIČKA, Desná u Litomyšle, s. 19,21,23,28,30, Mikroregion Litomyšlsko- Desinka. Turistický průvodce, Osík 2000, s J. RŮŽIČKA, Desná u Litomyšle, s Josef PETR TYL, Nález mincí z 18. století v Desné na Litomyšlsku, in: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, č. 10, Litomyšl 1970, s

55 18. Historie obce Morašice (Morasic, Morassicz, Moraschicz, in Morassiczich, w Morassiczych, Morassycze) Morašice, ves vzdálená 5,5 km západně od Litomyšle s nadmořskou výškou 355 m, patřila k nejvýznamnějším vsím v okolí. Josef KareP50 uvádí, že osada existovala již před rokem Sídlili zde zemané z Morašic, j eden znej mocněj ších šlechtických rodů na Litomyšlsku. N ej starší příslušník rodu se jmenoval Blud z Morašic a objevuje se jako svědek na privilegiu Přemysla Otakara 1. Jeho pravnuk Blud z Morašic a z Sedlištěk postavil v Morašicích tvrz, připomínající hrad. Nechal v ní zbudovat zvláštní oratoř, pro kterou vymohl v r u papežského dvora v A vignonu čtyřicetidenní odpustky pro všechny (obzvláště pro svou rodinu), kteří se v neděli nebo o velkých svátcích zúčastnili v oratoři mše nebo kázání. Posledním zmíněným potomkem rodu byl Jan z Morašic, objevující se jako svědek při rozsouzení majetkového sporu mezi biskupem a kapitulou v r Výsledkem vyrovnání bylo mj. i to, že rychta v Morašicích - největší na Litomyšlsku, připadla 1 se vsí biskupovi. Tvrz s dvorem a poplužím měl v té době již vysokomýtský měšťan Rudin a jeho dědicové. 151 Později dostali ves páni z Bubna a v r ji spolu s tvrzí a dvorem v Sedlíšťkách a vsí Újezdcem prodali bratrům Kostkům z Postupic. Roku 1558 se jej ich maj itelem stal Hanuš Haugvic z Biskupic, v roce 1574 se ocitly v držení Jana Staršího ze Žerotína, který Je připojil k brandýskému panství. K litomyšlskému panství byly opět přičleněny v 17. století. V r byla stará farní škola přeměněna na obecnou 150 J. KAREL, Kolébkou Loučné, s Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 85, 191, 192,340,

56 školu a roku 1937 se stala součástí (fungovala do r. 1953). přetrvala nově vzniklé měšťanské školy Místní obec Morašice z r jako jediná na Litomyšlsku rozpad místních obcí v r. 185 o. Od "Spoj ené obce morašické" se teprve v roce 1875 osamostatnil Újezdec, 1876 Říkovice, 1881 Tržek, 1883 Lažany, 1892 Nová Sídla se Sedlíšťkou (tehdy Malým Sedlištěm). Později byly všechny výše jmenované obce kromě Újezdce opět spojeny. Dnes jsou součástí obce Morašice osady Lažany, Říkovice a Višňáry.152 Do okolí Morašic, případně Bučiny je umísťována zaniklá ves Mošenec, která se v pramenech zmiňuje pouze jednou - v r Nevelká osada vznikla patrně ve 12. století při cestě z Poličky k Vysokému Mýtu. Je možné, že hledanou vsí je dnešní samota Mošnovy, severozápadně od Morašic a jižně V Morašicích se narodil Josef Slavík, první český od Bučiny.153 zemský poslanec na Litomyš1sk~ /a František Dostál, zemský a říšský! ;(.( poslanec a mís;opředsed[zemědělské rady v Praze Historie osady Lažany (Lazan, Laziany) Kilometr jihovýchodním směrem leží ves Lažany. Poprvé je zmíněna od Morašic v 353 m n.m. k roku 1347,..kdy Lažany získal do svého maj etku biskup. V r připadly kapi tule, která z Lažan do té do by čerpala k pitanci malý obnos 10 kop. Byly tu dva dvory mezi jej ichž maj iteli vznikl r zaj ímavý právní spor. Matějův dvůr vyhořel a od požáru vzplanul i dvůr patřící Rožkovi, který žádal od Matěj e náhradu. Městské právo (obrátilo se s radou do Hradce) Matěje osvobodilo Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli, Průvodce, s. 339, Karel ZELINKA, Zaniklá sídliště na Litomyšlsku v předhusitské době., in: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, č. 10 (dále jen K. Zelinka, Zaniklá sídliště na Litomyšlsku), Litomyšl 1970, s J. KAREL, Kolébkou Loučné, s Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s

57 Z Lažan pocházel emigrant Václav Klej ch ( ), známý tiskař českých knih tzv. "špalíčků", který r uprchl s rodinou do Žitavy; odkud se snažil do Čech "pašovat" české evangelické knihy. 156 Na louce sedláka z Lažan byl nalezen hrob dvou sovětských zajatců z druhé světové války. Další hrob sovětského zajatce, dnes už neznatelný, je jižně od Morašic. Zajatec údajně uprchl a schoval se v krytu na louce sedláka z Morašic, kde se oběsil Historie osady Říkovice (Rikovice, Rikouici, in Rzikowicz, in Rikowicz, Rzikowiczie, Rzikowicze, Ržikowicze) Západně od Morašic (2 km) v 345 m n.m. Je jedna z nejstarších osad na Litomyšlsku. Bývala asi větší než ji známe dnes a nacházela se blíže u řeky Desné. Ve 12. stol. patřila knížeti Vladislavovi II., jenž j i postoupil své manželce Gertrudě, která Lažany v r věnovala litomyšlskému klášteru. Roku 1367 připadly Říkovice biskupovi; k roku 1412 se váže osv\o-mzení vsi od odúmrti. 157 \ Poblíž vsi Říkovice ležela dnes zaniklá osada Křekovice, snad letní sídliště Říkovic, které později zaniklo. První zprávy j sou v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r Dovídáme se, že spolu s Živanicemi na Pardubicku a Lozicemi na ) Vysokomýtsku patřily kostelu svatého Václava nově vybudovanému olomouckému dómu. Druhá zpráva pochází z roku 1167, kdy Křekovice a Lozice patřily litomyšlskému klášteru. Karel Zelinka ve svém č1ánku l58 přichází s názorem, že kostel sv. Václava může být ve skutečnosti litomyšlský kostel, zasvěcený Po Marii (doloženo až v r. 1202), jehož původní zasvěcení mohlo být 156 J. KAREL, Kolébkou Loučné, s. 42, Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 135, K. ZELINKA, Zaniklá sídliště na Litomyšlsku, s. 7, 8. 57

58 jiné. Někteří badatelé lokalizovali Křekovice do míst dnešní osady Višňáry, což Antonín Tomíček vyvrátil tvrzením, že ve 14. a 15. stol. byl v těchto místech les Wolfbusch. Ze 17. století se dochovalo poj menování role "Křikovice". Polnosti koupil říkovický nedalekého Osíka. sedlák Václav Sloupenský od Peterkova gruntu z Říkovice byly součástí obce Morašice. V r se SIce osamostatnily, avšak r došlo opět k jejich spojenl 159 přes Pro neschůdnost polní cesty do školy v Morašicích, vedoucí Lažany, se postavila samostatná škola, ve které se začalo ~~----_.. vyučovatvr Historie osady Višňáry (Wissnar, Podwischniar, Wissniar, Wischnar, Wischniar, Wyssnar, Vyšnary, Višňár, Vyšnary, Vyšňary) Směrem na západ od Morašic (2 km) leží v nadmořské výšce 315 m osada Višňáry. Jak už bylo zmíněno, na místech, kde se nacházej í dnes Višňáry byl ve 14. a 15. stol. les Wolfbusch. Višnáry byly založeny na panské půdě v roce Nejdříve zde stál mlýn na půdě říkovického sedláka Chramosty a u něho panská hospoda. Ostatní chalupy byly postaveny později Historie obce Tržek (in Terzk, in Tirzka, in Trezka, Trzek, Tržiek) Obec Tržek, vzdálená 3 km severozápadně od Litomyšle v ( nadmořské výšce 306 m, se zmiňuj e poprvé k r Do 13. stol ~. se používal název Tržkovice. Opati zde měli dvůr, ke kterému 159 Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, Praha 1976, s SOkA Svitavy, MSK, poř. Č Pamětní kniha, obec Říkovice /18637/ , sign. KR 46, s J. KAREL, Kolébkou Loučné, s

59 byla pravděpodobně biskupem Albrechtem ze Šternberka přistavěna tvrz, kde rád po býval a v oboře lovil zvěř. Roku založil biskup Albrecht v Tržku kartuziánský klášter "Rubus beatae Mariae", což bývá někdy překládáno jako "Keř P. Marie", jindy "Háj ek P. Marie" Stál na kopci vedle obory na místě, kterému se dodnes říká "na Kartousích". Pod klášterem byl velký biskupský mlýn, kde podle privilegia z r mleli i litomyšlští měšťané. 163 Po Albrechtově smrti Tržek upadl. Klášter neprospíval, mnichů bylo málo a klášteru chybělo dostačující hmotné zaj ištění. Kolem r se uvažovalo o jeho zrušení. Defini ti vní konec způsobilo tažení husitů, kteří r klášter 1 tvrz vypálili. 164 U pusté tvrze existoval ještě do počátku 16. století panský dvůr, který byl z části prodán roku 1514 Petru Hlávkovi. Na zbylé půdě vyrostla ves. 165 Svůj význam si zachoval mlýn, odkoupený v roce 1870 v dražbě a vznikla akciová společnost. Bezprostředně poté se začalo se stavbou nové budovy. V r koupil tržecký mlýn Josef Faulhammer, pocházej ící z mlynářské rodiny. Roku 1913 mlýn vyhořel, ale během půl roku byl postaven mlýn nový a patřil v této době k největším ve východních Čechách. Karel Faulhammer vybudoval v Tržku také družstevní elektrárnu s levnou dodávkou energie. 166 Tržek byl do r součástí Morašic, poté se osamostatnil. V roce 1965 se obě obce sloučily, roku 1990 se však opět rozdělily.167 ~~ft) 162 V domovědném nástinu okresu litomyšlského se uvádí rok první zmínky rok založení kláštera!::::: I ~ J. KAREL, KolébkouLoučné, s CJj, 163 Tržecký mlýn ajeho majitelé, Litomyšl 1933, s Nedošínský háj, s. 8, A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky, s Tržecký mlýn ajeho majitelé, Litomyšl 1933, s Statistický lexikon obcí ČSSR 1965, Praha s. 362, Statistický lexikon obcí České republiky 1992, 59

60 20. Historie obce Nová Sídla (N eusiedel,n eusiedl, N owy Sydla, Nový Sydla, Nové Sídlo, Sídla Nová, Sídlo Nové, Nowésídlo, Nová Sidla) Obec Nová Sídla, s nadmořskou výškou 313 m n.m., je vzdálená 5 km severozápadním směrem od Litomyšle. O její historii neuvádí literatura nic jiného, než že byla v r založena na panské půdě. Pod obec Nová Sídla dnes spadá osada Sedlíšťka, pod kterou Nová Sídla v minulosti sama patřila Historie osady Sedlíšťka (Sedlisczek, in Sedliczko, in Sedlisczkach, Sedliski, in Sedlistkach, in Sedlisczkach, na Sedlištkách, Sedlysstky, Sedlyssky, Sedlištky, Sedliště malé, Klein Sedlischt, Malý Sedliště, Malé Sedliště) nadmořské Osada Sedlíšťka, vzdálená 1 km jižně od Nových Sídel v výšce 325 m, je sice menší než Nová Sídla, zato má bohatší historii. V Sedlištích byly v 15. stol. dvě tvrze. Zbytky jedné z nich J sou dosud patrné ; stávala "na ostrově" obehnaném vodním příkopem. Druhá tvrz není 10kalizována. 169 Na počátku 14. století patřila Sedlíšťka Bludovi z Morašic a z Sedlištěk, od kterého je odkoupil vysokomýtský měšťan Rudin. V roce 1398 připadla biskupovi, jež jev r osvobodil od odúmrti a prodal Michalovi z Dubu. 170 V r připadla tvrz s dvorem matce Albrechta Kostky z Postupic Elišce z Liblic. Druhá část Sedlíšťky, ke které patřil také díl Morašic, patřila na počátku 15. stol. Jindřichovi z Chlumu. V pozděj ších Praha s J. KARBL, Kolébkou Loučné, s. 30, 3l. 169 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky, s Z. NEJEL Ý, Dějiny města Litomyšle a okolí, s

61 do bách dostali ves páni z Bubna a mezi roky pro dali sedlíšťskou tvrz, dvory, ves Morašice a Újezdec bratrům Kostkům z Postupic, čímž Kostkové získali obě části vsi. Jednu dědičně, druhou zápisově. V r prodali tvrz se dvorem pod právem purkrechtním písaři Jakubovi. Poté, co po r přišli Kostkové o litomyšlské panství, prodal král Ferdinand (r. 1558) Sedlíšťkl' /4:// Hanušovi Haugvicovi z Biskupic. V roce 1574 se dostaly To majetku Jana Staršího ze Žerotína, který Je připojil k brandýskému panství. Od toho byly v 17. stol. odděleny a přičleněny zpět k panství litomyšlskému. l Historie obce Řídký (Řítky, Řídky, Ržitky, Ržidky, Řidky) Obec Řídký, jejíž nadmořská výška činí 308 m, Je vzdálena 5 km severozápadně od Litomyšle. Malá víska nese jméno dubového háje Řídký, na jehož místě byla v r založena. Ves Řídký byla součástí obce Bohuňovice. V roce 1965 z ní byla vyčleněna a připadla k obci Cerekvice nad Loučnou. Roku 1990 se oddělila a vznikla samostatná obec Řídký Historie obce Sedliště (Welikee Sedlisstie, Sedlisstie, Sedlischt, Sedlisstě, Grosz-Sedlischt, Sedliště velké, Sedliště weliké) Ves Sedliště, ležící v nadmořské výšce 328 m, je vzdálená 3 km severozápadně od Litomyšle. Byla založena na místě pastevní osady Domašice (viz kapitola 3). Není jasné komu patřily Sedliště před r August Sedláček uvádí,174 že rozhodně 171 A. SEDLÁČEK, Hrady, zámky, s Statistický lexikon obcí ČSSR 1965, Praha 1966, s. 362, Statistický lexikon obcí České republiky 1992, Praha 1994, s Zdeněk Nejedlý i Josef Karel uvádějí, že Sedliště se poprvé připomínají v r SOkA Svitavy, MSK, poř. Č Pamětní kniha, /10 sto1./ , sign. KR 312, s

62 nebyly v maj etku ani kláštera, ani pozděj šího biskupství či kapituly. Bud' byly svobodné nebo v majetku bývalého strážce stezky. Mohly také patřit litomyšlskému nebo vraclavskému knížecímu hradu. V letech vlastnil Sedliště litomyšlský biskup. Na konci 18. stol. byla v Sedlištích postavena jako věrná kopie jednoho z křídel vatikánského chrámu sv. Petra kaple archanděla Michala. Obec ji získala do svého majetku roku 1996 a v roce 2005 proběhla její celková rekonstrukce. 175 Roku 1830 se začalo vyučovat v nově po stavené budově školy (zrušena 1960). Mezi lety vzniklo v Sedlištích několik spolků: Sbor dobrovolných hasičů, Hospodářská beseda, Spořitelní a záložní spolek Kampelička a Sokol. I Historie obce Bohuňovice (Bogunouice, Bonowicz, Bohunowycz, Bohunowicze, Bohuniowicze, B ohoniowicze, Bohniowicz, Bohňovice) Čtyř:/km severozápadně od Litomyšle leží v nadmořské výšce 33 5Vves Bohuňovice, jej íž historie sahá až do 12. století. Jméno obce pochází od rodového jména jejích zakladatelů. Kněžna Eliška Uherská, manželka vévody Fridricha, : nej staršího syna Vladislava II., darovala Bohuňovice a Cerekvici litomyšlskému klášteru. l77 Klášter je na doživotí zastavil. Takto se roku 1347 dostaly Bohuňovice biskupovi, který jer osvobodil od odúmrti. 178./ 175 Ivan HUDEČEK, Kaple archanděla Michala v novém hávu, in: Lilie. Zpravodaj Města Litomyšle, 2 září 2005, roč. 15, č. 9, s SOkA Svitavy, MSK, poř. č Pamětní kniha, 110 sto1./ , sign. KR 312, s. 47, 49, 51, Josef Karel uvádí, že před r zde byl panský dvůr v údělu královny Gertrudy, manželky krále Vladislava II. 1. KAREL, Kolébkou Loučné, s Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s._52, 355,

63 V roce 1724 byl postaven kostel sv. Prokopa; pře stavěný roce v 24. Historie obce Sloupnice (Zlupnicz, Slupna, in Slupnicz, Slupnycze, v Slupniczy, Slaupnicze, Slupec, Slupecz, Slaupno, Slupna) Obec Sloupnice, nacházející se 5 km severně od Litomyšle v 390 m n.m., se skládá se z následujících částí: Dolní Sloupnice (se samotou Džbánovec), Horní Sloupnice, Končiny 1. díl, Končiny 2. díl. Horní a Dolní Sloupnice tvořily v minulosti jednotný celek a rozkládají se podél Sloupnického potoka v délce 5 km Historie Horní Sloupnice (Slaupnicze Horní) Horní Sloupnice je kolonizační ves nacházející se 390 m n.m., která nese své jméno podle Sloupnického potoka. Ves byla založena pravděpodobně na počátku 13. stol. v lese na bývalém panství pánů Hrabišiců. Spolu s Vlčkovem připadla zbraslavskému klášteru. Dalším maj itelem byl Vítek ze Švábnic, ~---- který j i dal roku 1309 zderazskému klášteru. 18o V roce 1375 měl ves v držení Tomáš Horka z Horek, v r ji Jan z Pernštejna prodal městu Litomyšli. Město vlastnilo poměrně velké panství (viz. kapitola 1.1.), avšak do zvoleného regionu spadají pro svou blízkost k městu pouze dvě obce - Desná a Sloupnice. '\ Místní kostel sv. Mikuláše, postavený již v 15. století, měl až do Bílé Hory nekatolického kněze. Po požáru v roce 1712 byl kostel přestavěn a zvětšen. Vedle kostela stojí samostatně 179 J. KAREL, Kolébkou Loučné, s. 123, z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s

64 zvonice zbudovaná po požáru v r V druhé polovině 16. století se Sloupnice rozdělila na dva samosprávné celky - Horní a Dolní Sloupnici. Centralizační duch doby Josefa II. obě Sloupnice v r sloučil, avšak každá si podržela vlastního rychtáře a určité věci si spravovala sama. Navenek šlo o jednu obec Sloupnice, k níž byl roku 1852 připojen Vlčkov, samostatný pak od r Od druhé poloviny 19. století se jednalo b opětovném rozdělení, realizovaném až v r Dolní Sloupnice s osadou Končiny (díl 1) a Horní Sloupnice s osadou Končiny (díl 2) byly opět spoj eny v roce Historie Dolní Sloupnice (Dolní Slaupnicze) Dolní Sloupnice (v nadmořské výšce 355 m) má jednotný historický vývoj s Horní Sloupnicí. Snad jen stojí za zmínku, že v roce 1795 zde byl postaven českobratrský evangelický kostel, kde působil jako farář známý botanik Boh. Fleischer Historie osady Končiny (Koncžin, Kontschin, Končin) Osada Končiny Je vzdálená 2 km jižním směrem od Sloupnice. Z historie víme jen to, že končinský mlýn budovaný z iniciativy města pochází asi z 16. stol a osada je poprvé doložena v roce Končiny se skládají pouze z několika čísel popisných. Pro jejich roztroušenost byla však osada rozdělena správně na 2 části. Větší část Končiny 1. díl, nacházející se 350 m n.m., patřila k Dolní Sloupnici, menší část Končiny 2. díl v 335 m n.m. k Horní 181 J. G. SOMMER, Das Konigreich Bohmen, s J. RŮŽIČKA, Z minulosti okresu. Horní a Dolní Sloupnice (Příspěvek k objasnění jejich vzájemného poměru v minulosti), in: Vesnické noviny Litomyšlska, 9. srpna 1957, roč. VlIl, č. 31, s J. KAREL, Kolébkou Loučné, s. 108,

65 Sloupnici. Ještě před tím spadaly Končiny pod obec Kornice. 185 V roce 1548 byl v lese u dnešních Končin dopaden českobratrský biskup Jan Augusta údajně přestrojený do selských šatů, skrývaj ící se před zatčením a vězněný posléze 16 let na Křivoklátě Tamtéž, s z. NEJEDLÝ, Litomyšl, I. díl, s. 54,

66 II. Krajinné prvky Litomyšlska Okolní kraj ina a jej í charakter je tvořena j ednotli vými krajinnými prvky mezi které lze zařadit klima, reliéf, zeleň, vodstvo, komunikace, sídla a drobné krajinné prvky. Kromě klimatu a reliéfu mohou být velmi proměnlivé, proto Je JIm věnována pozornost v samostatných kapitolách, kde JSou sledovány změny v období od konce 18. století Současný reliéf se zformoval na konci prvohor a v mladších třetihorách a spolu s klimatem tvoří nejstálejší prvek krajiny; změny proto nelze v tak krátkém časovém období sledovat. Okolí Litomyšle je charakteristické mírně zvlněnou kraj inou kolébky Loučné, zvané Loučenská tabule, která je součástí Svitavské pahorkatiny.187 Město leží uprostřed mělké pánve, která se pak zvolna zdvihá do všech směrů s výjimkou severozápadního, kde se otvírá do roviny Vysokomýtska, jež přechází do rozsáhlé roviny severovýchodních Čech. 188 Charakter reliéfu nezměnilo ani hlubinné dolování či těžba nerostných surovin jako tomu bylo v některých jiných oblastech. Změny, které proběhly v souvislosti se zakládáním a rušením rybníků jsou popsány v kapitole věnující se vodstvu. Za poměrně stálý prvek krajiny lze označit také podnebí. V České republice převládá po převážnou část roku charakter mírného pásma. Následkem sestupu alpských ledovců koncem 16. století nastalo výrazné ochlazení nazývané "malá doba ledová", jež trvala až do poloviny 19. století (s maximem v polovině 18. století). Poté teplota opět stoupala a až rok 1950 znamenal zlom a mírný pokles. 189 V současné době se procesy globálního 187 M. SKŘIVÁNEK, Litomyšl, s Emanuel BÁRTA: Geognosticko - geologický popis okresu litomyšlského a zpráva ombrometrické stanice litomyšlské za rok 1878, Litomyšl [1879?], s Eva SEMOTANOV Á, Historická geografie českých zemí, Praha 2002, s

67 oteplování planety střetávají klimatu a nelze jednoznačně s dlouhodobými výhledy proměn konstatovat, v jakém klimatickém období se právě nacházíme. V rámci bývalého litomyšlského okresu mělo nejteplej ší podnebí město Litomyšl, zvláště pak údolí Loučné, nacházející se na jeho severozápadě. Průměrná teplota v Litomyšli činí 7 stupňů Celsia. Od Litomyšle k Vysokému Mýtu je podnebí celkem mírné, avšak směrem západním, východními a hlavně jižním teplota I klesá. Přestože se Litomyšlsko nenachází ve velké nadmořské výšce, svým drsnějším podnebím se blíží ke klimatu Českomoravské vysočiny.190 Zajímavou tabulku o množství srážek během roku 1878 vydal Emanuel Bárta. 19l Jednotlivé výkyvy počasí zaznamenávají také dobové kroniky. Jedna z největších povodní zasáhla Litomyšl v březnu roku Přes zimu napadlo velké množství sněhu a za deště a oteplovaní se začaly "rozpouštět spousty sněhu, počala voda rychle stoupati a zaplavila veškeré příbytky poblíž řeky rozložené... Voda pobrala všechny dřevěné mosty a lávky, strhala zdě, ploty a vyvrátila množství stromů. Také potok Drahoška od Strakova tekoucí, ukázal, jak rychle může změniti klidný tok svůj v hltavou řeku. "192 Přesto povodeň nezpůsobila takové škody jako jej í předchůdkyně v roce Jindřich RŮŽIČKA, Nárys hospodářského a společenského vývoje litomyšlského okresu (dále jen J. Růžička, Nárys hospodářského a společenského vývoje), in: Vlastivědný sborník Pardubický kraj. Pardubice 1959, s Emanuel BÁRTA, Geognosticko - geologický popis okresu litomyšlského a zpráva ombrometrické stanice litomyšlské za rok 1878, Litomyšl: vlastním nákladem, [1879?], 23 s. 192 SOkA Svitavy, MSK, poř Litomyšl- školní (obecná chlapecká), , sign. KR 314, fol František LA ŠEK, Oživené litomyšlské paměti. Kulturně historické črty z druhé polovice 19. stol. (dále jen: F. Lašek, Oživené litomyšlské paměti), Litomyšl 1940, s

68 1. Zeleň 1.1. Nástin vývoj e Kosmas k roce 981 při vymezování hranic uvádí: "k východu proti zemi moravské hrad pod pomezním hvozdem ležící, jménem Litomyšl, až k potoku Svitavě, tekoucímu středem hvozdu. "194 Souvislý prales začínal asi někde u Benátek, ležících 2 km jižním směrem od Litomyšle. Ve 12. století se objevila zmínka o rozloze a poloze těchto lesů. "R dostal klášter litomyšlský lesy, táhnoucí se od potoka Sloupnického na východ až k řece Třebovce a odtud až k hranicím zemským. Ještě zazší les, též klášteru darovaný, táhl se od Přeseky až k řece Svitavě. Nevíme, kde Přeseka byla a co se tím vlastně míní, jistě však byla hluboko v lese směrem k Svitavám. Odtud na západ držel klášter od r les od pramene řeky Desné, asi od nynější vsi Sv. Kateřiny, až k řece Švarcavě (Svaratce), tedy celý severovýchodní cíp dnešního hejtmanství Poličského ".195 Blíže Litomyšli se nacházel les Mokřenec u Morašic a lesy Proznice a Prozna u Cerekvice nad Loučnou. Podél Loučné, taktéž u Cerekvice nad Loučnou, se prostíral les, který dala klášteru manželka knížete Bedřicha. Zjednodušeně řečeno les obklopoval litomyšlský region ze všech stran kromě od severozápadu. Ve 12. století bylo v okolí Litomyšle i hojně luk. Tzv. "dlouhá luka" se táhla asi od Nedošína k Cerekvici nad Loučnou. Vrchnostenské lesy na Litomyšlsku se dělily na dvě základní části. Větší skupinu tvořily tzv. "černé lesy" ve výše 194 Kosmova kronika česká, Praha 1975, s :?í 195 Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s. 11, 12,36,37. 68

69 položených oblastech, skládaj ící se převážně z borovic, jedlí a smrků. Tvořily velké celky ve směru na Českou Třebovou, Svitavy a Poličku. Druhá skupina lesů, skládající se z dubových hájů, se nacházela v oblastech s nižší nadmořskou výškou západně od Litomyšle. Kolem roku 1646 se ve sledovaném okruhu nacházely tyto háj e: Okrouhlice u Osíka, Kabát (proti Okrouhlici Jlzne od Nedošínského háje), Obora (u Nedošína, dnešní Nedošínský háj), Bouzovka u Tržku, Les Řídký nad Dlouhými lukami (zřejmě na stráni poblíž dnešní obce), Dlouhá stráň (Na Švábnici proti Cerekvici nad Loučnou, zřejmě tedy na stráni nad údolím Končinského potoka). Dubové háje byly mýceny během let,jednalo se o tzv. nízký les neboli pařezinu. 196 e, '., "r' ťi/~' (,_. /, 1 /).~i': \ 1.2. Konec 18. století Pohledem na mapu Prvního voj enského mapování 197 Je patrné, že do blízkého okolí Litomyšle mnoho lesních porostů nezasahovalo. Směrem východním (na Českou Třebovou) začínal les za osadami Pudilka, Vlčkov, Zhoř, Suchá, Strakov, Janova na jihovýchodě za osadou Mendryka a v podstatě zhruba kopíroval hranici vymezeného regionu. Na jihovýchodě zasahoval zužující se pás lesa v podobě menších lesních ostrůvků mezi vsi Janova Čistou. Mezi Čistou a Pohodlím končil i les směřující k Litomyšli od jihu. Částečně zalesněný byl břeh říčky Desné (jihozápad); nejvíce na pravém břehu u obce Desná a mezi Dolním Újezdem a Osíkem. 196 M. SKŘIVÁNEK, Nedošínský háj u Litomyšle. Příspěvek k dějinám krajiny (dále jen M. Skřivánek, Nedošínský háj), SOkA Svitavy - Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, sign. R 239, s Litomyšl a okolí na Prvním vojenském mapování Čech z let Rukopisná kolorovaná mapa, grafické měřítko [1:28 800], sekce Č. 149, 150, 167, 168, výška sekce 408 mm, šířka 618 mm. Osterreichisches Staatsarchiv-Kriegsarchiv Wien. Reprodukce Laboratoř geoinformatiky UJEP Ústí nad Labem (dále jen Litomyšl a okolí na Prvním vojenském mapování Čech z let , sekce Č. 149, 150, 167, 168). 69

70 Západní strana byla poseta drobnými lesními ostrůvky, obzvláště v okolí osady Václavky a Říkovice (les severovýchodně od Říkovic je výše zmíněný Kabát). Lesík je vyznačen i západně od Morašic, mohlo by se jednat o les nebo jeho zbytek, zmiňovaný ve 12. století jako maj etek litomyšlského kláštera. Směrem od Vysokého Mýta (severozápad) nebylo zalesnění téměř žádné. Jen mezi Nedošínem a Tržkem se nacházel na pravém břehu Loučné menší lesík, na levém břehu větší, dnes Nedošínský háj. Dále po pravém břehu Desné jižně od Tržku a jihozápadně od Řídkého, což by mohl být výše zmíněný Les Řídký. Severně bylo z části zalesněno okolí Končinského potoka. Nad Sloupnici zasahoval velký lesní pás táhnoucí se pak směrem na východ až do bezprostřední blízkosti České Třebové. 198 V porovnání s okolní krajinou (např. Vysokomýtsko, Skutečsko) nebyl vymezený region bohatý ani na hojnost luk. Avšak na druhou stranu bylo na Litomyšlsku luk více, než například na výše položeném Poličsku. Louky byly vyznačené kolem řek a potoků, zejména podél Loučné u Benátek a od Litomyšle až k Cerekvici nad Loučnou. Dále podél říčky Desné od Osíka do jej ího soutoku s Loučnou (za Řídkým) a na severu podél Končinského potoka k rybníku u Němčic První polovina 19. století První polovina 19. století se nesla ve znamení nastupující průmyslové revoluce, která s sebou přinesla i negativní vlivy; mimo jiné zmenšování lesního porostu. Uvnitř vytyčených hranic zvoleného území je však zalesnění tak málo, že zde lze.úbytek stěží pozorovat. Lesní hranice uvedené výše se změnily jen 198 Litomyšl a okolí na Prvním vojenském mapování Čech z let , sekce č. 149, 150, 167,

71 nepatrně. Malé odlišnosti v mapách nemusí mít na svědomí změny lesních hranic jako takových, ale nepřesné zakreslení, způsobené ne'dokonalými měřičskými metodami. První vojenské mapování se nezpracovávalo ještě na přesných geodetických základech, ale pouhým pozorováním neboli metodou á la vue (odhadem). Přesto lze porovnáváním map odhalit některé změny. Na severovýchodní straně byla vykácena část lesa severovýchodně od Vlčkova a mezi Pudilkou a Zhoří 199 vznikla z části lesa louka. 20o Další změna proběhla na východ od Strakova, kde uprostřed lesního porostu vzniklo malé pole označené ve stabilním katastru jako "Cetterrand Flur". U ovčína v Suché byla založena ovocná zahrada, již nechal vysázet v r hrabě Josef z Valdštejna - Vartemberka Stej ně vznikla zahrada za předměstím Zahájí při cestě na Suchou. Méně lesního porostu se vyskytuje také severně a jižně od obce Pohodlí a mezi obcemi Osíkem a Říkovicemi. Nová louka se o bj evila místo zaniklého rybníka Zloděj mezi N edošínem a Tržkem a malého rybníka (jméno není známo), který se nacházel za Nedošínem směrem k Tržku na pravém břehu Loučné. Mezi uvedenými dvěma rybníky zmizel lesík, na jehož místě jez větší části zakresleno malé pole, z menší části louka. Zdá se, že ke zvětšení louky došlo i mezi Višňáry a Tržkem. 202 Jiří 199 Litomyšl a okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno Rukopisná kolorovaná mapa, grafické měřítko [1:28 800], sekce Č. XI/9, 6stliche Colonne, výška sekce 527 mm, šířka 527 mm. Osterreichisches Staatsarchiv-Kriegsarchiv Wien. Reprodukce Laboratoř geoinformatiky UJEP Ústí nad Labem (dále jen Litomyšl a okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno 1874, sekce Č. XI/9). 200 Císařské povinné otisky stabilního katastru Litomyšle a okolí z r Kolorovaná litografie, grafické měřítko [1: 2880], výška listu 526 mm, šířka listu 658 mm. Ústřední archiv zeměměřictví a katastru Praha, sign. B2/a/C6/9254 (dále jen Císařské povinné otisky stabilního katastru Litomyšle a okolí z r. 1839). 201 František JELÍNEK, Hystorye města Litomyšle (dále jen F. Jelínek, Hystorye města), Litomyšl 1845, sv. 2., s Litomyšl a okolí na Prvním vojenském mapování Čech z let , sekce Č. 167, Litomyšl a 71

72 N a počátku 19. století byl založen z iniciativy maj i tele panství hraběte Jiřího Josefa Valdštejna Vartemberka N edošínský háj. Vznikl na místě obory existuj ící již od r Byl upraven do parkové podoby a stal se oblíbeným výletním místem. Ve srovnání se stavem na konci 18. století se rozšířil les nejméně o polovinu západním směrem až k rybníku Malému KoŠíři. Od lesa východním směrem až k rybníku Velkému Košíři vznikly zahrady zabíraj ící jen o málo větší plochu než samotný háj. V severovýchodním rohu byla zelinářská zahrada s fíkovnou, sousedící na západě s chmelnicí, vedle níž byl až u samotného háj e ovocný sad Druhá polovina 19. století Přibližně v polovině 19. století došlo v Českých zemích k zásadnímu obratu v dosavadním vývoji lesů. Úbytek se zastavil a na základě nového lesního zákona vydaného v r začalo docházet k opětovnému zalesňovaní. Často však pěstováním rychle rostoucích jehličnanů, především smrku. 204 Litomyšlský soudní okres patřil v druhé polovině 19. stol. k méně zalesněným oblastem v Českých zemích. Podle Leoše Je1ečka zde bylo zalesněno 20-25% plochy zatímco průměr představoval 29%. Mezi lety 1860 a 1896 dokonce 2,5-5% lesů ubylo. Litomyšlský soudní okres byl ale jedním z největších, proto nelze uvedené poznatky bezezbytku aplikovat na tak malý vymezený prostor. V druhé polovině 19. století, jako následek nástupu průmyslové revoluce a rozvoj e intenzivních forem zemědělství, vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly v Českých zemích historicky nejmenšího rozsahu. okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno 1874, sekce Č. XI/ M. SKŘIVÁNEK, Nedošínský háj, s. 21, Leoš JELEČEK, vývoj lesnatosti Čech ve druhé polovině 19. století, in: Historická geografie. Sborník příspěvků k šedesátinám univ. prof. Mudr. Ervina Černého, Č. 10. Praha 1973, s

73 Mapy Druhého (1853) a Třetího vojenského mapování byly pořízeny s odstupem zhruba čtvrtstoletí. Co se zeleně týče, neproběhla během této doby žádná zásadní změna. Podrobným porovnáváním j sou viditelné pouze tyto odlišnosti: mezi Do lním Újezdem a Václavkami zmizely dva malé ostrůvky zeleně, malý lesík ubyl mezi Morašicemi a Újezdcem a téměř o polovinu výměry se zmenšil lesík mezi Cerekvicí nad Loučnou a Bohuňovicemi. Pole vzniklé na místě lesíku mezi Nedošínem a Tržkem na pravém břehu Loučné, se rozšířilo západním směrem na úkor louky v místě zaniklého rybníka Zloděje. Největší plochy luk (od Tržku podél Loučné k Cerekvici nad Loučnou a u Bohuňovic) zůstaly nezměněné Vodstvo 2.1. Nástin vývoje Středem města Litomyšl protéká řeka Loučná pramenící asi 12 km jihojihovýchodně od Litomyšle na okraji obce Karle v nadmořské výšce 540 m. Meandrující Loučná protéká mělkým údolím a po 80 km ústí u Sezemic zleva do Labe. 206 Na sledovaném území směřuje od jihu přes obec Čistou, Benátky (zde se částečně ztrácí pod povrch), Litomyšl a odtud směrem severozápadním přes Nedošín a Tržek k Vysokému Mýtu. Novodobé poj menování Loučná (dříve Trstenice), kterého poprvé použil Pavel Stránský ze Zap ve své rozsáhlé dějepisné 205 Litomyšl a okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno 1874, sekce č. XI/9, X/9, Litomyšl a okolí na Třetím vojenském mapování Čech z let Rukopisná kolorovaná mapa, grafické měřítko [1:25 000], [1:75 000], sekce č. 4056/2, 4056/4, 4057/1, 4057/3, výška sekce 556 mm, šířka sekce 720 mm, (dále jen Litomyšl a okolí na Třetím vojenském mapování Čech z let , sekce č. 4056/2, 4056/4,405711,4057/3). 206 František KOHOUTEK - Milan HOUSER - Branislav DAVÍDEK, Československé řeky: kilometráž, Praha 1990,368 s. 73

74 encyklopedii Respublica Bojema z roku 1634, je zřejmě od luk, jimiž protéká. 207 odvozeno V Lukách u Nových Sídel přibírá Loučná z levé strany svůj nej významněj ší přítok - říčku Desnou,208 která se spojuj e z několika pramenů v Sedlišťském lese u Budislavi a protéká svým zprvu hlubokým, pak mělkým údolím směrem na severovýchod přes Desnou, Horní a Dolní Újezd a Osík až do svého kontaktu s Loučnou. 209 Délka jej ího toku činí 28 km. Vedle jmenovaných vodních toků protékají zvoleným územím vodoteče pouze lokálního významu. Kromě Loučné a Desné má statut vodohospodářsky významného toku ještě Končinský potok, jen o málo kratší než Desná (21 km). Pramení severovýchodně od Mendryky a dále protéká Janovem, Strakovem, Suchou a Končinami nad nimiž se dělí ve dvě ramena. Jižní potůček, zvaný též Švábnice, protéká v blízkosti Bohuňovic a vlévá se do Loučné před Cerekvicí nad Loučnou. Severní směřuje přes Netřeby do Tisové, kde ústí zprava do Sloupnického potoka. Tvoří tak oblouk od jihovýchodu k severozápadu. Jeho pramen u Mendryky i ústí u Cerekvice nad Loučnou tvoří jedny z hraničních bodů zvoleného území. Zmíněný Sloupnický potok protéká jen malou částí území u severní hranice. Je pravobřežním přítokem Loučné ale ústí do ní až jihovýchodně od Vysokého Mýta. Kornický potok pramenící ve stejnojmenné VSI, protéká Sedlištěmi a napájí rybník Borovec u Tržku. Kromě Desné má Loučná ještě dva levobřežní přítoky - Makovský potok, vtékající do Loučné těsně nad jejím soutokem s Desnou, a Jalový potok, jenž pramení u obce Široký Důl a protéká přes Třemošnou k severovýchodu; v Čisté ústí do Loučné. 207 J. J. GLOSER, Litomyšl, s Známá také pod jménem Desinka, na mapě Prvního vojenského mapování ji lze nalézt pod názvem Fialový potok (Fialowa Bach). 209 P. CHARVÁT, Slovanské osídlení Vraclavska, s

75 Zcela na jižní hranici území se vlévá do Loučné nad obcí Trstenice Hájenský potok. U dnešního kina do Loučné ústí podzemní potok Drahoška, který se ztrácí v podzemí v Lidické ulicí za zahradou pod mateřskou školou. Poslední zmíněný potok se na mapách kromě Prvního voj enského mapování obj evuj e pro svůj charakter velmi nečitelně. Dříve byl na jeho toku umístěn dnes zrušený Primasovský rybník a dokonce se k němu váže i pověst zaznamenaná v městské kronice. "Název Drahoška není bez významu, proto čím déle a silněji proudí, tím jest méně úrodný a požehnaný rok a čím dříve a více vysychá, tím více a požehnanější úrody". 210 Říčka Desná má čtyři přítoky. Pravobřežní představuje Lubenský potok pramenící západně od Lubné a vtékající do Desné v obci Desná nad Horním Új ezdem skrze který protéká. Další dva přítoky jsou levobřežní - Říkovický a Morašický potok. První z nich pramení v Říkovicích a součástí říčky Desné se stává severně od Višňár. Morašický potok pramení jižně od Morašic a vtéká do Desné u Tržku. Končinský potok je zprava zesílen potokem Vlčkovským tvořeným dvěma prameny - j eden ve Vlčkově, druhý jižně od Horní Sloupnice. Oba se spojují u Končin (2. díl) a po pár stech metrech Vlčkovský potok vtéká zprava do Končinského potoka. U N ěmčic, j ižněj i proti proudu přibírá zprava Končinský potok potůček Zlatý pásek, který se sbírá z pramenů u Kozlova a Svinné. Nad Strakovem a mezi Strakovem a Janovem vtékají do Končinského potoka další dva malé bezejmenné potůčky. 211 Desná v tomto výčtu představuje jediný stálý povrchový tok 210 SOkA Svitavy, MSK, poř. č Kniha pamětní města Litomyšle počínajíc od r. 1848, , sign. KR 33, fol Litomyšl a okolí na Základní mapě České republiky, 2. vydání, obnovené, 1999, Český úřad zeměměřický a katastrální, grafické měřítko [1: ], výška sekce 380 mm, šířka 482 mm, Čistá , Česká Třebová , Litomyšl , Sloupnice J. J. GLOSER, Litomyšl, s

76 oblasti. Všechny ostatní říčky a potoky včetně Loučné jsou vodou protékány jen po část hydrologického roku. Jižně a východně od Litomyšle v oblasti Poličky, Svitav, Koclířova a Lanškrouna probíhá hlavní evropská orografická rozvodnice, která rozčleňuj e území na pomoří Severního a Černého moře. 212 Podle pramenů proběhlo ve vodních poměrech v období od poloviny 14. století do počátku 17. století nejvíce změn v okolí Nedošínského háje. Zkrátil se tok Desné, která se kdysi vlévala do Loučné až u Cerekvice nad Loučnou, byla vybudována řada umělých nádrží a kanálů, které mimo přivádění vody do rybníků sloužily též pro zavlažování luk. 213 Ve 14. století existovalo v okolí Litomyšle mnoho mlýnů a to zejména v Tržku, Nedošíně, Sloupnici, Němčicích, Čisté, Desné, Osíku a Újezdě. 214 Pod toto téma spadá rovněž problematika rybníků, které patří neoddělitelně k obrazu krajiny. Ač vznikly lidskou rukou, vnímáme je jako přirozenou součást přírody. vývoj rybničního hospodářství na Litomyšlsku koresponduje ve všech hlavních rysech s vývojem rybníkářství v Českých zemích. Rybniční soustava Litomyšlska nikdy nepatřila k největším; rozsahem a významem ji lze označit za střední. První zprávy o rybnících v okolí Litomyšle, plnících většinou funkci hospodářských nádrží, máme z první poloviny 14. století. V pramenech se o bj evuj e rybník u Sedlíštěk, 'u Vlkova a v Osíku, který asi jako jediný z nich sloužil k chovu ryb. K zakládání opravdových.rybníků došlo až v sedmdesátých letech 14. stol. v době biskupské. Prvním byl rybník Hvězda (Sternteich) u Opatova, který sice nespadá do sledované oblasti, ale okolí Opatova představovalo oblast s největším počtem rybníků v bývalém litomyšlském panství. Ještě 212 Jan ČURDA, Hydrologie okresu Svitavy, in: Pomezí Čech a Moravy 5, Litomyšl 2002, s. 134, Nedošínský háj, s Z. NEJEDLÝ, Dějiny města Litomyšle a okolí, s

77 před r založil biskup poměrně velký rybník na Končinském potoce v sousedství Němčic a začaly vznikat rybníky v budoucí nejvýznamnější oblasti na sledovaném území - mezi Tržkem a Nedošínem. Byly to nejspíše dnes již neexistující rybníky Mělký a Třťovatý.215 Vznikl i druhý rybník u Vlkova. Na počátku 15. století byl biskupem vybudován velký rybník Kosíř u Nedošína, pojmenovaný podle brusírny kos Kosíř, což se postupem času změnilo na dnešní KoŠíř. 216 Nejvíce rybníků vzniklo však až za doby panování Kostků z Postupic, kdy bylo založeno kolem roku ~480 několik rybníků na pravém břehu Loučné u Tržku. Od východu k západu (tj. od N edoš ína k Tržku) to byly rybník Krakorečník (Krakorec), Ptáčník, Zloděj, Borovec a Šotka. Až na poslední dva jmenované zanikly. Na Malvařickém potůčku tekoucím sem od Sedlišť pak vznikly haltýře snad přejmenované nazývané původně Vocásek a Podvocásek, později na Kotinec a Dolní v Sedlištích. Z prvních let vlády Pernštejnů pocházel dnes již zrušený rybník Čeperka u Nových Sídel. K zmllleným dvěma haltýřům p~j-y za doby Pernštejnů panské sádky v Litomyšli na Lánech óbehnané dřevěným plotem. Další haltýř vznikl v Nedošíně pod rybníkem Košířem poblíž Štítu a poslední zvaný Handesgarten u samotného litomyšlského zámku, který je dodnes zachován v podobě ozdobného rybníčku ve východní části zámeckého parku. Zanedbávání a chátrání rybníků během třicetileté války vedlo v některých případech k jejich rušení. Kvůli zabahnění postihl krátce před r takový osud rybník Mělký a Třťovatý 215 M. Skřivánek přichází s teorií, že Třťovatý rybník by mohl být totožný s rybníkem Malým Košířem, který je pod tímto názvem znám až z konce 18. století. M. skřlv ÁNEK, Nedošínský háj u Litomyšle. Příspěvek k dějinám krajiny, SOkA Svitavy - Sbírka vědeckých a literárních rukopisů (dále jen M. Skřivánek, Nedošínský háj), 1983, sign. R,239, s. 12, Karel ZELINKA, Stručná historie rybníka Košíře v Litomyšli, SOkA Svitavy - Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1981, sign. R 212, s

78 na levém břehu Loučné a na jejich místě byla založena bažantnice. Také hráz Košíře byla na třech místech prokopána. Rybník u Sedlíštěk byl zrušen kvůli zanedbané přítokové struze. Nedostatek násady vedl k založení trdelního rybníku v Mendryce. V poslední čtvrtině 17. století (za doby Trautmannsdorfů) docházelo zvyšováním a rozšiřováním hrází ke zvětšování vodní plochy kaprových rybníků. Takto byla rekonstruována i hráz rybníka Košíře, která však roku 1688 neunesla příval povodně a voda zatopila ves Nedošín. Utonuli tři lidé a uhynulo hodně dobytka 1 hospodářského zvířectva. Nejvyšší a nejširší hráz ze všech rybníků na Litomyšlsku se zbudovala kolem dnešního rybníka Hlubokého, mající zatopit celé údolí kolem dvora Vlkova a zahrnout do sebe i malý rybník (dnes Růžový). Rekonstruovaný rybník obdržel jméno Rosenteich podle symbolu rodového erbu Trautmannsodorfů. K napuštění vodní hladiny na plnou výši patrně nikdy nedošlo, snad z obavy před opakováním katastrofy z Košíře. Krátce po r byl zřízen litomyšlský rybník Primas, též zvaný Primasovský. Přibližně ve stejnou dobu vznikl rybník Rohlík u Čisté. "Na prvním zámeckém nádvoří před budovou jízdárny a koníren dal Jan Bedřich z Trautmannsdorfu vystavět malý oválný rybník zprvu určený pro plavení koní. Ten byl r obložen kamenem a doplněn uprostřed kamennou kašnou. H217 V druhé polovině 17. století byl založen také nedošínský trdelní rybník Holotina (původně Holoty) s uměle vybudovaným ostrůvkem uprostřed, kde se chovali raci pro hraběcí kuchyni; sloužil zároveň jako nádrž pro sousední panský dvůr Pernštejn. Dnes je v těchto místech Rybářství Litomyšl. V areálu dnešního koupaliště vznikl rybník Žaboškrť (původně Ptáčník, poté 217 Karel ZELINKA, Rybníky a rybniční hospodářství Litomyšlska, SOkA Svitavy - Sbírka vědeckých a literárních rukopisů (dále jen M. Zelinka, Rybníky), 1977, sign. R 142, s

79 Žabovřesk), patřící městskému panství Konec 18. století Na Prvním vojenském mapování bylo zachyceno mnohem více říček a potůčků než se v současné době v krajině nalézá. Do Loučné se například kromě současných tří přítoků vlévalo dalších osm. Na levém břehu v jižní části Čisté a v Benátkách. Pravé přítoky jsou zakresleny v Čisté, dva v Benátkách, dva v Litomyšli, mezi předměstím Lány a Nedošínem a dva za Řídkým. Před N edošínem se z Loučné oddělovala strouha napáj ej ící dnes zrušený rybník, snad Ptáčník. Neméně bohatá byla na hojnost přítoků říčka Desná. Na pravém břehu to byl krom stávajících přítoků potůček jižněji proti proudu od Lubenského potoka, dva v Dolním Új ezdu a v Osíku dokonce přitékalo z pravé strany pět potůčků, přičemž jeden z nich ústil do Osického rybníka; poslední byl mezi Osíkem a Višňáry. Mezi těmito dvěma obcemi ústily do Desné i tři levo břežní přítoky. Končinský potok měl z pravé strany přítok v Janově, nad Strakovem, u Pazuchy a u Suché, další tři byly nad Němčicemi a stejný počet nad Končinami. Z levé strany to byly potůčky mezi Mendrykou a Janovem a dva nad Pazuchou. I Sloupnický potok, který protéká sledovaným územím jen z malé části, měl dva další levé přítoky a j eden pravý. Všechny tyto říčky se většinou vytvářely spoj ením několika praménků, proto bylo okolí Litomyšle protkáno hustou sítí vodoteče. Pravděpodobně nemohlo jít o potoky fungující celoročně, Svůj ale jen v určitém ročním období. význam si zachovaly mlýny hlásící se svou historií až do 14. století. Nejvíce se jich nacházelo v Němčicích a Nedošíně, Sloupnici, Desné, v Benátkách a Osíku. Po jednom či dvou 79

80 mlýnech měli Čistá, Dolní Újezd, Tržek a Končiny.218 S budováním rybníků se v této době, kdy majitelé panství představoval rod Valdštejnů - Vartemberků ( ), setkáváme již jen ojediněle. Za Jiřího Kristiána Valdštejna vznikl rybník zvaný Mareček, u něhož byla založena v r i nová osada Jiříkov, lidově podle rybníku zvaná též Mareček. Zhruba do sedmdesátých let 18. století je možno položit založení tržeckého rybníka Abrahám a rybníka Pazušského na horním toku Končinského potoka. Na konci 18. století se založilo mnoho rybníků a rybníčků na selské půdě, nejčastěji přímo u hospodářských budov větších statků. Popudem k jejich stavbě bylo nařízení josefinských protipožárních řádů. Tyto nádrže užitkové vody byly pro chov ryb bez významu nebo měly význam jen zcela místní. Sloužily však často pro chov hus a kachen, hlubší též pro plavení koní. Dodnes se udržely jen výjimečně. Konec 18. století s sebou zároveň přinesl počínající hluboký úpadek litomyšlského rybníkářství, jdoucí ruku v ruce s celkovým úpadkem litomyšlského valdštejnského panství. K neutěšenému stavu se přidala v srpnu 1781 katastrofální povodeň, díky které byla řada rybníků trvale poškozena (Koš íř, Holotina, Zloděj, Rohlík, oba rybníky v Mendryce, rybník ve Strakově byl obnoven až počátkem padesátých let 20. století). 219 N a konci 18. století byl výčet rybníků podle mapy Prvního vojenského mapování v okolí Litomyšle následující: rybník severozápadně od Němčic, Pazušský rybník, rybník u Strakova, dva rybníky v Janově (větší v severní části, menší uprostřed vsi), tři rybníky v Mendryce (dva větší a severovýchodně od nich jeden menší - snad haltýř), rybník Rohlík mezi Čistou a Osíkem, 218 Litomyšl a okolí na Prvním vojenském mapování Čech z let , sekce Č. 149, 150, 167, M. ZELINKA, Rybníky, s. 15,29,30. 80

81 Osický rybník, rybník v Osíku, rybník Mareček u ještě tehdy neexistuj ícího Jiříkova a dva rybníky ve S loupnici. V oblasti N edošína a Tržku bylo možné nalézt rybník Košíř, dnešní Malý Košíř (Třťovatý) a vedle sebe ležící rybníky Zloděj, Borovec a Šotka. V místech dnešního rybářství trdelní rybník Holotina. Na konci Nedošína po pravém břehu Loučné bezejmenný rybník, snad Ptáčník a spolu s ním i strouha, která rybník napájela. Jižně od Tržku rybníček Abrahám, zakreslený vš ak j ižněj i proti proudu Loučné, než jej eho skutečná poloha. Jihozápadně od Sedlišť S edlišťský rybník a rybníček uprostřed téže VSl. Podobný rybníček nebo spíše nádrž byl zřízen u hospodářské budovy v Sedlíšťce. Západně od Litomyšle to byly ještě tři rybníky - Růžový rybník u Vlkova, vedle něj Hluboký rybník a jihovýchodně od Litomyšle rybník Primas. V areálu dnešního litomyšlského koupaliště se nacházel rybník Žaboškrt' patřící spolu s rybníkem ve Sloupnici městskému panství. Na Prvním vojenském mapování byl stěží postřehnutelný, však později se objevil na mapách zřetelněji. Výše jmenovaný Dolní rybník ve Strakově, rybník v Janově a zmíněné tři rybníčky velikosti nádrže Karel Zelinka ve svém výčtu opomně Pravděpodobně také jím zmiňovaný rybník Čeperka u Nových Sídel (k roku 1646) již v této době neexistoval, protože v okolí Nových Sídel (založeny až v roce 1790) není žádný rybník zakreslen První polovina 19. století Mapa Druhého vojenského mapování není již na množství zakreslených vodních toků tak bohatá. V místech, kde jsou na Prvním voj enském mapování vyznačeny potůčky, se o bj evuj í pouze úzké pásy světlezelených luk, avšak vodoteč, kromě nej důleži těj ších vodních toků Loučné, Desné a Končinského 220 Litomyšl a okolí na Prvním vojenském mapování Čech z let , sekce č. 149, 150, 167,

82 potoka a jejich současných přítoků, není až na malé výjimky (pravý přítok Desné pod Lubenským potokem a v jižní části Osíka) vyznačena téměř žádná. Velmi zřetelná byla však regulace řeky Loučné v oblasti Tržku. Pod rybníkem Šotkem se koryto stáčelo do středu Tržku a odtud pokračovalo západním směrem. Původní rameno řeky vedoucí severněji podél rybníka Šotka dále fungovalo a s novým regulovaným hlavním tokem se spojilo u Řídkého, před soutokem Loučné a Desné. Také v Benátkách byla Loučná rozdělena do svou ramen, která se pak opět spojovala; nyní bylo zakresleno pouze jedno koryto. Vodoteče celkově byly v druhé polovině 19. století vedeny méně meandruj ícími koryty. Nově vzniklo také několik mlýnů. Z toho tři v Litomyšli (Konšelský mlýn jižně od náměstí, Panský mlýn stávající na místě dnešní pedagogické školy a Pražský mlýn směrem k Benátkám). Dále přibyl mlýn v Osíku, v Tržku u rybníka Abrhám a nad Strakovem. Na druhé straně zanikly oba mlýny v Čisté, některé mlýny v Němčicích, Nedošíně a mlýn pod kobylnicí neboli Štítem u rybníku Arbrhám značený jako "Podgstiid m."221 Na přelomu 18. a 19. století, zej mé na pak v první polovině 19. století, zanikla řada rybníků - mnohé se převedly na tak zvané "rybníky luční". Představovaly totiž pohotovou půdní rezervu, která se dala prakticky okamžitě využít. Výnosnost z půdy zrušeného rybníka byla nesrovnatelně vyšší než rybní produkce. Tak byly například ve dvacátých letech 19. století pronaj aty "zalučněné" rybníky Kostlinec u Sedlišť, Krakorečník a Ptáčník. Podobný proces probíhal například na Choceňsku či Pardubicku. Zalučňovaly se především rybníky "v kraji", v poloze s lepší bonitou půdy a v oblastech více zalidněných, kde hlad po půdě byl proto větší. Počet pravidelně napuštěných rybníků se v některých oblastech Čech snížil až na desetinu 221 Litomyšl a okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno 1874, sekce č. X/9, X/10, XI/9, XllO. 82

83 původního stavu (například na Poděbradsku a Pardubicku).222 V okolí Litomyšle zanikl rybník u Němčic, oba rybníky ve Sloupnici, Pazušský rybník, rybník u Strakova, rybník v severní části Janova, u Nedošína rybník Zloděj a rybník na konci Nedošína směrem k Tržku (snad Ptáčník). Také plocha rybníka Šotky u Tržku byla z pravé strany zalučněna, levá strana je vyznačena béžovou barvou představující pole. Dále zanikl rybník Rohlík u Čisté, litomyšlský rybník Prima s a ze tří rybníků v Mendryce zbyl pouze jeden. O Primasovském rybníku kronika uvádí, že "jeho porušení stalo se nějakým velkým vodním přívalem, který hráz protrhl aniž více byla opravena a od té doby rybník proměněn v louku. "223 Hráz rybníka Košíře byla na jižní straně upravena a zarovnána, vedla podél ní nová cesta osázená stromy. Na jeho severozápadní straně je zakreslen haltýř, který se zmiňuj e v pramenech ze 17. století, ale mapa Prvního vojenského mapování zobrazuje pouze velmi malou vodní plochu uprostřed hospodářských budo-y stojící u Košíře. Podstatně menší plochu zabíral rybník Mareček ležící u již existujícího Jiříkova a Osický rybník, který se dříve nacházel více přimknutý západně a jižně k říčce Desné a zabíral podstatně větší prostor než v této době. Ve stejném velikostním poměru byly zakresleny dva rybníky u dvora Vlkova, ač na Prvním vojenském mapování zabíral dnešní Růžový rybník podstatně menší prostor. Nově byl zakreslen pouze rybníček pod Morašicemi, mezi Sedlíšťkou a Novými Sídly a v Desné. Ani j eden z nich se však v druhé polovině 19. století již nevyskytoval M. ZELINKA, Rybníky, s. 13, SOkA Svitavy, MSK, poř. č Kniha pamětní města Litomyšle počínajíc od r. 1848, , sign. KR 33, fol Císařské povinné otisky stabilního katastru Litomyšle a okolí z r. 1839, sign. B2/a/C6/ 4172, 1404, 4997, Litomyšl a okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno 1874, sekce č. XI/9, XI 10, XJ9, XJlO. 83

84 Celková plocha rybníků se na vymezeném území zmenšila asi o 45%. Z toho k největší ztrátě (asi jedna třetina zaniklé rybniční plochy) došlo zrušením rybníku u Němčic, který byl po Košíři ve sledovaném území druhým největším Druhá polovina 19. století Pro vodní toky zůstalo tato období bez velkých změn. Kromě hlavních řek a jejich současných přítoků nejsou vyznačeny žádné další vodoteče. V porovnání s první polovinou 19. století zmizel přítok Desné pod dnešním Lubenským potokem a vyznačen byl naopak potok protékající Pazuchou, pravobřežní přítok Končinského potoka. 225 Přibylo však několik mlýnů - v místech dnešní plovárny, na Lánech, u ovčína pod Suchou, v Morašicích, ve Višňárech a u Nových Sídel. Zanikl mlýn nad Strakovem, kromě mlýnu na místě dnešní pedagogické školy i mlýny v Litomyšli. Po převzetí správy litomyšlského zámeckého panství Thurn Taxisy v r se začala situace v rybníkářství zlepšovat. "Luční" rybníky se opět napouštěly a obnovila se i zchátralá rybniční zařízení. Jednou z příčin byla skutečnost, že v druhé polovině 19. století došlo na litomyšlském venkově k pronikavějšímu stává dostupnější bohatý řezenský zlepšení životních podmínek, za kterých se ryba i širším vrstvám a její spotřeba rostla. "Mimoto kníže zdaleka nebyl vázán ani finančně jen na místní podmínky a mohl si dovolit systematickou a jistě i nákladnou obnovu. V Litomyšli byl zřízen stavební úřad, který 225 Litomyšl a okolí na Třetím vojenském mapování Čech z let , sekce č. 4056/2, 4056/4, 4057/1, 4057/3, Litomyšl a okolí na na speciální mapě třetího vojenského mapování rakousko - uherské monarchie z roku Zone 6 col. XIV, XV. Hohenmauth und Leitomischl, Landskroun und Mhr. Triibau. Měřítko 1: Heliogravura, výška sekce 673 mm, šířka 390 mm, výřez. Mapová sbírka Historického ústavu AV ČR, nesignováno (dále jen Litomyšl a okolí na na speciální mapě třetího vojenského mapování). 84

85 pod vedením odborníků připravoval a prováděl rekonstrukci a obnovu zchátralých rybničních zařízení, náhonů, výpustí, splavů a všeho, co souviselo s hospodářským využíváním vod. "226 I přes dlouholeté spory velkostatku s nedošínskými o Košíř a s tržeckým mlýnem, kteří chtěli rybniční půdu získat pro zemědělské využití, se správě velkostatku podařilo rybníky zachovat. Převedením vlastní rybniční správy do rukou odborníků se zlepšily i výsledky rybničního hospodářství a rozdíl ve výnosnosti rybniční soustavy a zemědělské půdy se opět vyrovnal, ba na přelomu 19. a 20. století dokonce vzrostl ve prospěch rybníků. V poslední čtvrtině 19. století byla však řada rybníků postižena probíhající industrializací. Stavba železniční tratě se dotkla hlavně rybníků u Nedošína. Rybníky bez pravidelného přítoku vody (tzv. nebesáky) jako například rybník Primas v Litomyšli se neobnovovaly. Přehled, vztahující se na celé litomyšlské panství, však neplatí v blízkém okolí Litomyšle. Podle map z první poloviny a druhé poloviny 19. století se stav rybníků nezměnil. Na mapě Třetího vojenského mapování se objevily navíc dva rybníčky v Bohuňovicích, v jižní části Osíka na levém břehu Desné a rybníček v Lažanech, který však existoval pravděpodobně již dříve. Jeho náznaky se o bj evuj í již na konci 18. století, možná šlo proto jen o lepší zakreslení. Dále to byla dnes již neexistující kašna na Šantově náměstí, která však byla zřízena již v r Rybník Borovec u Tržku se snad částečně zalučnil na jeho pravé straně jsou zakresleny trsy trav. 228 V roce 1890 se na Hlubokém rybníku zřídila plovárna sloužící svému účelu až do konce čtyřicátých let 20. století. V 226 M. ZELINKA, Rybníky, s. 3l. 227 J. J. GLOSER, Litomyšl, s Litomyšl a okolí na Třetím vojenském mapování Čech z let , sekce Č. 4056/2, 4056/4, ,4057/3. 85

86 běžné mluvě se proto Hlubokému rybníku v Litomyšli neříká jinak než Stará plovárna. Návštěvník z doby mezi světovými válkami líčí plovárnu takto: JJ A vi díme krásnou plovárnu, moderně vypravenou s lesíkem na západním břehu, s upravenými cestami pro pěší i vozy, se stinnými alejemi a lavičkami. "229 Jak je vidět, k velkému úbytku rybníků došlo v první polovině 19. století, kdy se zaniklé rybníky využívaly pro zemědělskou potřebu. Ač v druhé polovině 19. století nastala částečná regenerace rybníků, na sledovaném území k jej ich obnově nedošlo. Finanční možnosti Thurn - Taxisů zabránily rušení rybníků 1 v době po první světové válce. Po druhé světové válce, kdy thurn - taxiský velkostatek převzal Československý stát, se začalo s plnou hospodářskou obnovou zdej š ích rybníků. Krátkodobě se v r osel rybník Košíř, však nevalný výsledek vedl k jeho obnově. Nikdy již však nebyl napuštěn do původní výše J. J. GLOSER, Litomyšl, s K. ZELINKA, Rybníky, s. 31,

87 3. Sídla 3.1. Nástin vývoje podmíněno Litomyšl patří mezi velmi staré sídlení lokality, což bylo polohou v blízkosti cesty, tzv. Trstenické stezky, spojující Prahu s moravskými úvaly. Slavníkovské hradiště konce 10. století, jež zmiňuj e Kosmas, se umísťuj e bud' do prostoru zámeckého areálu nebo k slovanskému hradišti u obce Benátky. Tato problematika je ovšem již dostatečně zmíněna v jiných kapitolách (viz kapitoly 1.1., 4.1.). První osídlení Litomyšlska (kromě pravěkého) lze datovat do doby století; v 11. století se stalo okolí Litomyšle centrem systematického osídlování. Neobyčejný rozvoj prodělalo osídlení oblasti během velké kolonizace ve 13. století" rušící starou správně politickou strukturu a nahrazující ji novou, kolonizace, která zcela pohltila starší osídlení regionu v podobě I přežívající v podstatě až do dnešního dne. "231 Síd~ní enkláva se rozšiřovala aktivitou premonstrátů po celém horním povodí Loučné. V první třetině 13. století byla klášterní kolonizace česká, od druhé třetiny 13. století nastala kolonizace národnostně smíšená. Základ osídlení představovaly dlouhé údolní lánové vsi s navazujícími plužinami, především podél Loučné, Desné a ) Končinského potoka. 232 Nástin urbanistického vývoj e Litomyšle a vznik jednotlivých obcí před koncem 18. století je dostatečně nastíněn v předchozích kapitolách (viz kapitoly 1-24). Velikost a růst sídel byl samozřej mě úzce determinován rozvojem hospodářství a průmyslu. Proto bych zde ráda stručně uvedla hlavní zdroje obživy obyvatel Litomyšle a z okolních 231 P. CHARVÁT, Slovanské osídlení Vraclavska, s K. KUČA, Města a městečka, s

88 vesnic. Venkov i samo město bylo až do druhé poloviny 19. století převážně zemědělské. Vedle zemědělství představovalo hlavní obživu obyvatel řemeslo, obzvláště rozvinutá výroba sukna. Sukno, sepředené vesnickými ženami a utkané litomyš lskými soukeníky, se o bj evovalo na trzích nej en v Praze, ale i v Polsku a Uhrách. V následujícím století se spřádalo převážně plátno- zdej ší drsněj ší podnebí lnu svědčilo Konec 18. století Na konci 18. století přibyla k dosavadním obcím Nová Sídla (1790) a Jiříkov (1785), které na mapě Prvního vojenského mapování nej sou ještě zakresleny, protože byla pořízena ještě před jejich založením. Založením těchto dvou obcí vyvrcholil proces tzv. druhé kolonizace, zakládání nových vrchnostenských vsí,233 jejichž obyvateli se stávali bezzemci z vesnic přeplněných chudinou, kteří dostávali za jisté povinnosti chalupu a kus pole do nájmu. 234 Mezi obce s největším počtem sídel patřila Sloupnice (263) --- a Dolní Új ezd (251), více jak sto domů bylo v Janově (156), Čisté (186) a Osíku (151). Méně J"ak stoi ale více než 5 O domůj se nacházelo v Němčicích, Mendryce, Benátkách, Desné, Morašicích, Pazuše a Člupku. Zbylé obce čítaly méně než 50 domů a mezi ty, kde nebylo domů ani desey patřily Končiny, Višňáry, Sedlíšťka, Suchá a Pudilka. 235 Při pohledu na vedutu 236 města od Stephana Kollnedera z roku 1798 zjistíme, že město se pyšnilo mnoha dominantami - na 233 Kromě Nových Sídel a Jiříkova byly takto založeny osady a vsi Mendryka, Řídký, Brlenka, Člupek, Gajer, Václavky, Říkovice, Nová Ves u Litomyšle a Pohodlí. J. RŮŽIČKA, Nárys hospodářského a společenského vývoje, s Tamtéž, s J. SCHALLER, Topographie, s SOkA Svitavy. Cech tkalců, vlnotkalců a mezuláníků Litomyšl, kt

89 zámeckém návrší pernštejnským renesančním zámkem ( ) se sousedícím kostelem Nalezení sv. Kříže ( ) a kostelem Povýšení sv. Kříže (asi O). Náměstí vévo dila radniční věž (1418), věž panského mlýna, horní brána, zv. též Německá( a dolní, zv. Česká, které byly součástí hradeb zbudovaných v polovině 14. století. Probíhaly podél dnešních Vodních valů a Panských valů (dnešní Zámecká ulice). Litomyšl čítala v roce domů včetně horního a dolního předměstí, 87 domů mělo Záhradí, 62 Zahájí a 49 Lány. Celkem tedy 667 domů. 237 Podle Prvního voj enského mapování byla výstavba kromě centra uzavřeného hradbami zejména směrem severním - na Lánském předměstí, kde sahala do úrovně Pernštejnského dvora. Od Německé brány vedla podél cesty ke Svitavám do úrovně rybníka Žaboškrtě (dnešní plovárny), tedy dnešní Tyršovou ulicí. Taktéž jižním směrem podél levého břehu Loučné směrem k Benátkám (Partyzánskou ulicí). Na jihozápadě se nacházela zástavba při cestě na Osík (Mařákova ulice). Na východní straně nad zámkem již od roku 1510 existovalo předměstí Záhradí i s Líbánkami. Tehdejší zástavba představovala dnešní ulici Terezy Novákové, Petra Bezruče, Matěje Kuděje a částečně V. K. Jeřábka. Předměstí Zahájí se rozkládalo v Zahájské ulici a Antonína Tomíčka. Za hradbami západním směrem byla zcela volná plocha, kromě pár domků nad dnešní železniční zastávkou. Přestože hospodářství v 18. století nepředstavovalo na Litomyšlsku nic progresivního a nepodařilo se zde překročit rámec tradiční řemeslné výroby, patřila Litomyšl k devíti největším poddanským městům. 238 Odchodem části chudiny do nových osad se sociální 237 J. SCHALLER, Topographie, s Pavla HORSKÁ - Eduard MAUR - Jiří MUSIL, Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa (dále jen P. HORSKÁ - E. MAUR - J. MUSIL, Zrod velkoměsta), Praha, Litomyšl 2002, s

90 diferenciace nezlepšila, naopak se dále prohlubovala. Lze říci, celý populační přírůstek na panství od poloviny 18. století do poloviny 19. století činily rozličné vrstvy bezzemků čili vesnické chudiny. Stej ně jako v předcházej ícím o bdo bí mělo na Li tomyš lsku napros,tou převahu v domáckém zaměstnání přadláctví a tkaní lněných pláten. V letech 1778 až 1781 se chopil dodávek plátna na prádlo pro armádu i sám hrabě Valdštejn - Vartemberk a Litomyšl se tak stala na krátkou dobu vedle Bysterska a Choceňska nejvýznačnější lnářskou a tkalcovskou oblastí Chrudimského kraje. Od samého konce 18. století až do 20. století, kdy tkalcovství zaniklo, se tkalo jen hrubé pytlové a průmyslové plátno. Kromě výroby plátna se zdejší průmysl soustřeďoval převážně na výrobu piva a octa. 239 že 3.3. První polovina 19. století K velkým změnám ve velikosti jednotlivých obcí došlo pouze v případě Suché,240 která se mezi léty 1789 a 1837 zvětšila více než pětinásobně (místo 8 je uvedeno 42 sídel). V žádné z obcí se nesnížil počet domů, pouze v Pudilce, Václavkách, S edlíšťce a Řídkým stav setrval. Řídký získalo protáhlej ší tv~r souběžný se silnicí vedoucí do Vysokého Mýta. Ostatní obce se většinou nezvětšily více než o čtvrtinu. Výjimku tvořily Říkovice, jež se zahustily o více než dvě třetin>í a Sloupnice narostla téměř o polovinu. Asi o třetinu se rozšířila Pazucha, Desná a Tržek. V poslední jmenované vsi se viditelně rozrostlo osídlení západním směrem pod rybník Šotek J, RŮŽIČKA, Nárys hospodářského a společenského vývoje, s, Na mapě Prvního vojenského mapování je zatím ještě malá obec Suchá zakreslena severovýchodnějším směrem než ve skutečnosti. 241 Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky Počet obyvatelů a domů podle obcí a částí obcí podle správního členění kl, lednu 1972 a abecední přehled obcí a částí 90

91 Přestože se některé VSI podle statistik razantně nezvětšily, jsou na mapě viditelné určité změny v rozmístění sídel. Zejména na jihovýchodě se zahustila zástavba v Mendryce, v Janově se posunula blíže k silnici směřující ke Svitavám, ve Strakově východně od řeky. V okolí dvora a komunikace vedoucí na Poličku se rozšířila zástavba v Pohodlí. Ves Sedliště se více zcentralizovala podél silnice směřující do Chocně domy situované východně a jihozápadně od centra, jež tvořily asi jednu třetinu zástavby, téměř vymizely. Sídla ve Člupku se mírně rozrostla východním a jihozápadním směrem. Objevila se se Nová Ves, která byla na Prvním vojenském mapování jen naznačena stej ně jako silnice do Poličky. Na místech dříve zcela prázdných vyrostly vsi Jiříkova Nová Sídla, jež byly, jak už bylo zmíněno, založeny na konci 18. století, avšak jako ucelený prvek v kraj ině se daj í zařadit až do první poloviny 19. století. Jako ves JSou také značeny Končiny, dříve jen Končinskej mlejn. Nad zrušeným rybníkem u Němčic se objevila místní část vsi pod názvem Dubinka, dnes neexistující. Na východním okraji lesa mezi Novými Sídly a Řídkým byla postavena myslivna s názvem "Chlumek".242 Litomyšl představovala v první polovině 19. století ve sledovaném území obec s jedním z nej menších sídelních nárůstů, což lze přičítat velkému požáru v roce Zástavba se rozšířila během téměř padesáti let pouze o 4%, a to hlavně díky zástavbě na předměstí Lány. Kromě toho vyrostlo několik sídel na Bělidlech, v místě dnešního autobusového nádraží, a jižním směrem po pravé straně řeky Loučné v dnešní Partyzánské ulici a v dnešní Trstenické ulici směřující k Benátkám. Naopak ubylo několik stavení na východní straně nově značeného hřbitova, obcí v letech ,1. díl, sv. 1 (dále jen Retrospektivní lexikon obcí), Praha s Litomyšl a okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno 1874, sekce č.~9,~10,)oj9,~10. 91

92 který byl však založen již koncem 17. století. V roce 1822 se začaly odstraňovat městské hradby a spolu s nimi i obě brány. Požár z roku 1814 vyvolal regulaci naproti kostelu Povýšení sv. Kříže, čímž se zrušila neuspořádaná zástavba kolem Kozího rynku a vznikla přímo trasovaná ulice rektora Stříteského, která znamenala prolomení hradebního okruhu. Zbořením dalších chalup před průčelím děkanského kostela vzniklo Š antovo náměstí. 243 Celkově došlo k více než 20% nárůstu sídel ve sledované oblasti, což odpovídá tendenci růstu počtu obyvatelstva od druhé poloviny 18. století. Velký podíl bezzemků a sousedství dalších chudých krajů jako zdrojů levných pracovních silla zejména malý zdroj surovin vedl k zavedení lehkého domácího/průmyslu. Až do první světové války se lze setkat s rozptýlenými manufakturami, nikoliv s továrnami jako takovými. Ačkoliv měla Litomyšl jako město s rozvinutým soukenickým řemeslem naději se stát jedním z center počínaj ící tovární výroby, město stagnovalo. Pro rozvoj průmyslu mělo neblahé následky, že až do roku 1882 zůstala Litomyšl bez železničního spojení (viz kapitola 4.4.). Pracovní síly tak proudily převážně do svitavských továren Druhá polovina 19. století Lze konstatovat, že žádná z obcí neprodělala v této době dynamický rozvoj. Podle statistického údaje 245 vztahujícímu se ke vsi Vlčkovu z roku 1837 by se obec během necelého půl století musela zvětšit nejméně osmkrát. Mapy a pozdější statistiky ovšem jasně ukazují, že jde o statistickou či tiskovou chybu. Procentní nárůst sídel se oproti první polovině 19. století 243 K. KUČA, Města a městečka, s J. RŮŽIČKA, Nárys hospodářského a společenského vývoje, s. 9, J. G. SOMMER, Das Kďnigreich Bďhmen, s

93 snížil a zůstal ve většině pod dvaceti procenty. Jen obec Čistá, Desná a Bohuňovice se zvětšily více j~ o pětinu. Poměrně velký počet obcí (Suchá, Jiříkov, Řídký, Sedliště a Višňáry) zcela stagnoval, přičemž počet sídel v Řídkým a Sedlištích se nezměnil od roku V případě Bohuňovic potvrzuje nárůst sídel i Třetí vojenské mapování, kde došlo k výstavbě v severní části vsi. Velmi dobře čitelné jsou domy v Morašicích postavené při nové komunikaci vedoucí do Seče a na severozápadě. Nových staveb se dočkala i jižní část nedávno založených Nových Sídel. Nad Němčicemi se jako jej í součást vytvořila osada Podrybník. Název napovídá, že se nachází nad zrušeným rybníkem u Němčic. 247 Litomyšl pokračovala ve stejně pomalém tempu nárůstu jako v první polovině 19. století. I počet obyvatel se zastavil na dlouhodobém vývoj ovém maximu v roce Přesto uvnitř města pro běhlo mnoho architektonických změn. K nej významněj šímu kompozičnímu počinu došlo v letech , kdy v severozápadním cípu náměstí nahradila panský mlýn s vodárenskou věží novorenesanční dívčí škola. V jejím sousedství byl ve stejné době (1905) postaven secesní Smetanův dům, který nahradil letohrádek Karlov, centrum obrozeneckých kulturních akcí. V Zámecké ulice vyrostla v roce 1873 městská reálka,248 dnes základní škola/ a mezi Loučnou a silnicí do Poličky byla postavena nová nemocnice. V poslední třetině 19. století vznikaly sporadicky též historizující domy a vilky, avšak rozmach obytné výstavby začal na levé straně řeky Loučné, kde dosud existovala jen nevelká zástavba, až před první světovou válkou a 246 Retrospektivní lexikon obcí, s Litomyšl a okolí na Třetím vojenském mapování Čech z let , sekce č. 4056/2, 4056/4, 4057/1,4057/ Její předchůdkyně byla postavena nedlouho před tím, v roce 1865, a to na Toulovcově náměstí. Po přestavbě v roce 1932 slouží jako sbor Církve československé husitské. M. skřn ÁNEK, Zmizelé Čechy. Litomyšl, s

94 rovnoměrně pokračoval do druhé světové války. Do roku 1918 stačila v nově budované Masarykově čtvrti vzniknout budova hospodářské školy. Gymnázium a zemská průmyslová škola vznikly až ve dvacátých letech. 249 V šedesátých letech 19. století zakotvily v Litomyšli dva nepatrné podniky. Přádelna a tkalcovna firmy Herold a Sichrawa (1869) a filiálka vídeňské obuvnické továrny D. H. Pollak a Horwitz (1867). V 80. letech vznikla textilní továrna bratří Eggrů. První továrna v pravém slova smyslu, obuvnická továrna Lederer a Adler, byla založena v Litomyšli až v roce Ostatních jedenáct podniků Sl udržovalo ráz rozptýlené manufaktury. V roce 1888 usilovala městská rada bezvýsledně o získání tabákové továrny. Poté, co většina obcí dosáhla mezi léty 1880 a 1900, nejvýše 1910 maxima počtu obyvatel, začalo na konci 19. století obyvatelstva ubývat. 250 V případě Litomyšle ovšem nenastal velký přírůstek městského obyvatelstva, vždyť průmysl ve městě k tomu neposkytoval dostatečné podmínky. Litomyšl tak přes svůj nepatrný nárůst v celostátním srovnání evidentně stagnovala. Podle statistik Antonína Boháče byla nej intenzi vněj ší urbanizace v letech O, kdy se počet obyvatel městských obcí v Čechách zdvojnásobil a u venkovských obcí vzrostl na L desetinu. 251 Při porovnání stejných dat 252 ve sledované oblasti jsem došla k jednoznačnému závěru, že město mezi uvedenými daty získalo asi pouhé 4% nových obyvatel a u venkovských obcí se místo 10% nárůstu počet obyvatel o stejné procento snížil (viz příloha č. 1-3), což jen potvrzuje, že město Litomyšl nedokázalo 249 K. KUČA, Města a městečka, s J. RŮŽIČKA, Nárys hospodářského a společenského vývoje, s. 10, P. HORSKÁ -E. MAUR-J. MUSIL, Zrod velkoměsta, s Výsledná procenta jsou pouze rámcová, protože statistické lexikony jsou někde s evidentními tiskovými chybami a u některých obcí data chybl Odchylka by však měla být malá a pro rámcový přehled postačí. 94

95 nabídnout dostatek pracovních příležitostí a oproti jiným městům se jeho růst zpomalil. Industrializační a urbanizační proces typický pro tuto dobu, se zde téměř vůbec neproj evil. r 4. Komunikace 4.1. Nástin vývoje Jestliže má být tato kapitola věnována komunikacím, nelze úvodem pominout problematiku tzv. Trstenické stezky - námět mnoha teorií a studií. N ej nověj i se problematikou Trstenické stezky a vývoj i názorů na jej í průběh věnoval Karel Severin, jenž ve své studii 253 dochází k závěru, že jakási dálková obchodní komunikace spojující Čechy a Moravu prostorem Litomyšlska nepochybně vedla, ale "Trstenická stezka, která nebyla ani trstenická, ani stezka, nikdy neexistovala. Špatně zvolená metodika, úplně chybějící kritika a nekorektní postupy k jinému výsledku vést nemohly." Za původce celé mystifikace označuje Hermenegilda Jirečka, který Sl z nekonkrétních a špatně interpretovaných pramenů průběh Trstenické stezky v podstatě vysnil a další autoři tyto myšlenky dále rozvíjeli. Badatelům k vyvození závěrů postačily zejména vojenské speciálky a kromě místních autorů se do terénu vypravili pouze Hermenegild Jireček a Rostislav Vermouzek. Tím byla nedostatečně věnována pozornost geografickým nárokům a stezka byla vedena často nelogickým terénem. Teorií o trase stezky bylo vysloveno snad stejně, jako bylo badatelů snažících se určit jej í průběh. Většina autorů vedla směr stezky přes Litomyšl a hradisko v dnešních Benátkách. Zdeněk Nejedlý navíc situaci znepřehlednil určením "černé stezky". Ač u jiných kritizoval nedostatečnou argumentaci, sám vycházel v tomto případě z neseriózního 253 K. SEVERIN, Trstenickou stezkou, s

96 pramene (viz kapitola 11.2.). Kromě dálkové komunikace zde musely existovat 1 komunikace místního významu. Tímto tématem se zabýval Petr Charvát,254 jenž se krom Trstenické stezky snažil o určení lokálních cest. Uvedl, že jedna cesta vedla z "oblasti Cerekvice při potoce Švábnici, Spojovala by zaniklé Švábnice, Bohuňovice, zaniklé sídliště v poloze Končiny, Němčice, Člupek, Zhoř a rovnou Českou Třebovou". Druhá cesta snad spojovala oblast Morašic s osídlením při Loučné podél bezejmenného potoka. Třetí cesta měla vést z Litomyšle do Desné, ke statkům patřící městu, jejíž trasa podél říčky je doložena existencí krčem v Osíku a na Desné. Konkrétně je zmíněna v r. 1418, kdy se tudy vozil kámen z budis1avských lomů. Základy veřejných silnic vznikly v době od 14. století a zůstaly základní strukturou silniční sítě v Čechách až do druhé poloviny 18. století. Do té doby měly zemské silnice podobu neupravené širší či užší cesty bez pevného základu, postranních příkopů k odvodu dešťové vody, takže za vlhkého počasí stála celá vozovka ve vodě Konec 18. století Obecně se rozlišovaly dva druhy komunikací. Silnice spravedlivé, které vedly přes celní stanice, a postranní silnice a travnaté cesty, sloužící potřebám místního obyvatelstva. "Později, od druhé poloviny 18. století se tyto spravedlivé cesty nazývají silnicemi povinnými (Zwangsstrassen) a občas vydávané silniční patenty je výslovně vypočítávají, zakazujíce zahraničním 254 Petr CHARVÁT, Slovanské osídlení Vraclavska do pol. 13. stol., SOkA Svitavy - Sbírka vědeckých a literárních rukopisů,1978, sign. R 196, s. 147, František ROUBÍK, Silnice v Čechách ajejich vývoj (dále jen F. Roubík, Silnice v Čechách), Praha 1938, s. 18,

97 fůrám jezditi cestami postranními (Nebenstrassen). "256 Od r se vydávaly patenty nařizující opravy nebo zcela nové stavby hlavních silnic. V r byla hotova jen silnice z Prahy do Jihlavy Vídeňská silnice. Přes Litomyšl vedla důležitá komunikační tepna, umožňující spoj ení z Uher a Rakous přes Moravu směrem do Saska. Silnici, vedoucí z Brna přes Litomyšl, Vysoké Mýto, Holice, Hradec Králové, Hořice, Jičín, Mnichovo Hradiště, Mimoň, Bor a Českou Kamenici do Rumburska a přes Budyšín a Zhořelec k severu, lze najít pod označením Moravsko - slezská či Moravsko - Saská, později zvaná Litomyšl - Jičín - Rumburská (č. 19, od r č. 25/1, dnes č. 35). Ve své práci používám pro větší přehlednost pouze označení silnice Moravsko - Saská. Některé úseky této komunikace vznikly již v polovině 18. století, ale během sedmileté války byla stavba přerušena. Po odtržení Slezska byl dokonce jej í původně proj ektovaný směr změněn z Litomyšle přes Vysoké Mýto na Chrudim a Čáslav. Celá trať byla dokončena r a úsek od moravské hranice přes Litomyšl a Vysoké mýto do Chrudimi byl převzat do státní správy. V r se zrealizoval i původní směr na Hradec Králové. Podle reambulované mapy Prvního vojenského mapování z let 1784/5 procházela hlavní státní silnice zvolenou oblastí od Svitav z jihovýchodu přes Litomyšl a pokračovala směrem severozápadním na Vysoké Mýto. Vedla nedaleko Gajera, Janova, středem Litomyšle, dále v těsném sousedství NedošÍna, Řídkého a Cerekvice nad Loučnou. Asi 2,5 km před Litomyšlí byla silnice osázena ovocnými stromy. Obj evuj e se zmínka,257 že hrabě Kristián Valdštejn nechal v r vydláždit silnici z Litomyšle na Moravu až do blízkosti vesnice Gajer, v délce 3720 sáhů. Do státní správy byl tento úsek odevzdán již v r a celá silnice Jiří 256 F. ROUBÍK, Silnice v Čechách, s F. JELÍNEK, Hystorye města, sv. 2, s. 272,

98 od Svitav až do Vysokého Mýta byla dostavěna v r Přestože spojovací komunikace mezi silnicí Moravsko - Saskou a Moravsko - Bavorskou, která měla vést z Poličky do Litomyšle, se začala stavět až v r. 1819, již na reambulované mapě Prvního voj enského mapování je možné sledovat jemný náznak cesty, která není zdaleka tak viditelně označená jako silnice Moravsko - Saská, nicméně její existence je zřejmá. Z Poličky do Litomyšle vede přes Lezník a Pohodlí, stejně jako dnes První polovina 19. století První polovina 19. století se nesla ve znamení systematické výstavby umělých silnic. V r byl zaveden systém tzv. "dobrovolné konkurence", přispívající k urychlení výstavby státních silnic. 258 Stavba silnic se od r řídila zásadou, že při jejich vyměřování se mají odstranit všechny zbytečné křivky a příliš příkrá stoupání. Staré silniční mapy ale prozrazují, že nové silnice se příliš od dřívěj ších směrů starých silnic neodchýlily. "Od r tedy rostla v zemi síť umělých silnic přímého směru, s kamennými vozovkami, postranními příkopy, hrázemi, ochrannými zdmi a patníky, můstky a mosty, vroubená po obou stranách alejemi ovocného stromoví. "259 Stromy se vysazovaly za účelem zpevnění základů, zastínění cest a také pro hospodářský 258 Poddaní v okolí projektované silnice převzali zpravidla dovoz materiálu a z části i dělnickou práci, zatímco vrchnosti měli financovat náklad na zděné stavby, mosty, kanály apod. Stát, resp. silniční fond, se podílel pouze na stavbě obtížnějších úseků, zejména mostů. Teprve po dostavění a schválení byly hotové silnice nebo jejich části převzaty do státní správy. Zájem a zásluhy vrchnostenských úředníků na výstavbě byly odměněny zlatými medailemi a písemnými uznáními gubernia a dvorské kanceláře. Tento systém se setkal se značným ohlasem a převážná většina státních silnic v zemi byla vybudována nákladem poddaných a vrchností, bez většího přispění státu, což se o ostatních rakouských zemích nedá říci. F. ROUBÍK, Silnice v Čechách, s F. ROUBÍK, Silnice v Čechách, s. 44,45. 98

99 užitek. V r dokonce vydalo gubernium nařízení o vysazování stromů spolu s návodem jak stromy sázet. Koncern r byla výstavba umělých silnic prakticky ukončena. Nové široké silnice znamenaly podstatné ulehčení a podporu obchodního provozu v zemi v době, kdy rostoucí průmysl potře boval dokonalej ší komunikace k přepravě svých výrobků. Brzy po výstavbě úseku ze Svitav na Chrudim se začalo přemýšlet nad spoj ením se silnicí Moravsko - Bavorskou, vedoucí také ze Svitav, avšak k Německému (Havlíčkovu) Brodu, Humpolci, Pacovu, Písku na silnici Rakousko - Saskou, aby se usnadnilo spojení na jih do Rakous, na západ do Bavor i ke Karlovým Varům a Chebu. Tyto dvě komunikace měla spojit Poličská, později Litomyšlsko - Poličská nebo jinak Brněnská silnice (č. 31, později č. 42, dnes č. 360). Spojnice mezi Litomyšlí a Poličkou je doložena již dříve, ale musela být upravena na kvalitní komunikaci. Stavět se začalo v r. 1819, avšak vojenské úřady se začaly obávat, aby silnici v případě války nevyužil nepřítel, proto byla v r stavba zastavena. Na nátlak politických úřadů se ve stavbě pokračovalo a v r převzala silnici státní správa. 260 Jelínek 26! uvedl, jak již bylo zmíněno, že silnice od Svitav k Vysokému Mýtu vedoucí přes Litomyšl byla dostavěna v r Pouze dvě komunikace (Moravsko - Saská a Poličská) byly na mapě stabilního katastru 262 z r vedeny jako silnice s příkopy - nejkvali tněj ší druh komunikace té do by. Další nové spojení vzniklo s Lanškrounem. Silnice, jež byla nově upravena r. 1810, vedla z dolního konce náměstí pod zámeckou zahradou na Záhradí, odtud přes Semanín do Lanškrouna. Na katastrech Litomyšl, Záhradí, Pazucha a Kozlov 260 Tamtéž, s F. JELÍNEK, Hystorye města, sv. 2, s Císařské povinné otisky stabilního katastru Litomyšle a okolí z r. 1839, sign. B2/a/C6/

100 Je komunikace do Lanškrouna v r značena jako cesta bez příkopů, ovšem na katastru Semanína se již objevuje jako silnice s příkopy. 263 Roku 1827 dala vrchnost cestu směřuj ící k Lanškrounu vydláždit. Pravděpodobně díky této stavbě se zrušily staré hluboké cesty vedoucí ke dvoru Vlkovu a nahradila Je zmíněná dlážděná cesta lemovaná vysázenými stromy. 264 Za Vlkovem se od silnice směřující do Lanškrouna oddělila nová cesta do České Třebové, vedoucí přes Němčice, Člupek a Zhoř. Na jihovýchodě odbočovala z Moravsko - Saské silnice cesta k Mendryce osázená stromy. Náznak alej e se o bj evil již na mapě Prvního vojenského mapování, ale nejde ještě o plnohodnotnou komunikaci. U Gaj eru se od jihovýchodu napojovala na Moravsko - Saskou silnici cesta bez příkopů vedoucí od Koclířova. Na jihu byla také nově značená komunikace (cesta bez příkopů) směřující přes Benátky,265 Čistou, Trstenici a pod Ostrým Kamenem se napojila na komunikaci vedoucí od západu do Svitav. Jihozápadně vedla cesta z Litomyšle přes Osík, Dolní Újezd, Horní Újezd, Desnou, Budislav a Proseč, jež byla postavena r Výrazně značené byly dvě polní cesty vedoucí souběžně z Dolního Újezdu severozápadním směrem k Jiříkovu. Jihozápadním směrem směřovala cesta z Tržku přes Sedlíšťku do Morašic a dále na Pří1uku a Nové Hrady; na katastru Morašic byla značena dokonce jako cesta s příkopy. Poslední dvě větší komunikace směřovaly na sever a obě se napojovaly na Moravsko - Saskou silnici. Jedna cesta (s příkopy) vedla přes Sedliště, Bohuňovice, Heřmanice a Vračovice do Chocně,266 druhá cesta (bez příkopů) přes Kornice, Sloupnici, 263 K. KUČA, Města a městečka, s. 567, Císařské povinné otisky stabilního katastru Litomyšle a okolí z r. 1839, sign. B2/a/C6/9066, 5674, 3455, F. JELÍNEK, Hystorye města, sv. 2, s. 343, Cesta z Litomyšle do Benátek byla dlážděna v r F. JELÍNEK, Hystorye města, sv. 2, s Cesta z Litomyšle do Chocně se začala dláždit v r F. JELÍNEK, Hystorye města, sv. 2, s

101 Hrádek do Ústí nad Orlicí. Ze Sedlišť směrem k Tržku směřovala cesta místního významu, vedoucí částečně po okraji zaniklého rybníka Zloděje. Nelze si nevšimnout, že i nově založený N edošínský háj byl spoj en s okolím novými cestami. 267 Od rozcestí s hlavní silnicí u dnešního závodu Vertex odbočovala dříve jihozápadním směrem stezka kolem rybníka Velký KoŠíř. Byla lemována alejí asi 300 kaštanů, které r pomrzly. Říkalo se jí ironicky "alej vzdechů". Jižním směrem od této aleje byla další cesta roubená stromy vedoucí od dvora Pernštejna jihozápadním směrem; zhruba v polovině se lomila téměř do pravého úhlu a pokračovala směrem severozápadním ke kobylnici (německé označení Gastiit se počeštěním změnilo v dnes užívaný místní název "Štít"), stoj ící v jihovýchodním rohu N edoš ínského háj e. Cesta vedla dále podél jižní strany háje směrem k Tržku. V blízkosti kobylnice se křížila s cestou vedoucí po východní straně háj e a dále směrem k Višňárům. S amotným háj em procházelo několik stezek ve směru západ - východ a také sever - jih, ty však nepřetínaly celý prostor. Krom těchto větších stezek Je zejména v jižní části N edošínského háj e značeno mnoho pěšinek. V Litomyšli bylo vydlážděno náměstí a za purkmistra Jana Rollera byly r upraveny městské valy podél Loučné a osázeny kaštany. "Na Panských valech (Zámecká ulice) existovala již roku 1800 cesta s lipovým stromořadím, roku 1825 zde však byla zbořena Zámecká brána před pivovarem a roku 1826 byla cesta nově upravena. Ke starším lipovým stromořadím mezi piaristickou kolejí a někdejší Zelenou branou přibyl lipový sad jihozápadně pod vyvýšenou zámeckou zahradou. Roku 1827 byla bohužel zbořena i Zelená brána se dvěma sousedními domky 267 Podrobně viz Milan SKŘIVÁNEK, Nedošínský háj u Litomyšle. Příspěvek k dějinám krajiny, SOkA Svitavy - Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, sign. R 239, s

102 a nově upraveno bylo i Záhraďské (Jiráskovo) náměstí. "268 Jak je vidět, okolí Litomyšle se v této době zahustilo silnicemi, představuj ící základ silniční sítě dodnes. K dřívěj šímu spojení se Svitavami, Vysokým Mýtem a Poličkou přibyla silnice do Lanškrouna, Ústní nad Orlicí, České Třebové, Koclířova, Nových Hradů, Chocně a Proseče, tedy do všech okolních měst. Nejvýznamnější a největší zůstala silnice Moravsko - Saská Druhá polovina 19. století K již existující síti státních silnic se v této době přidala hustá síť silnic okresních. Od r spočívala starost o doplňování a zdokonalování státních silnic na bedrech okresů. Bylo potřeba spojit venkovské obce se sídly okresních soudů a okresních hejtmanství. Síť okresních silnic, zpravidla 6 m širokých se 4 m širokou kameninou, rychle houstla. Téměř plná autonomie v silničním hospodářství byla dána okresním zastupitelstvům v r Jejich zásluhou se v letech vybudovalo km okresních silnic, za rok průměrně 323 km a v roce 1925 zaujímala Československá republika čtvrté místo v hustotě silniční sítě v Evropě - hned za Anglií, Francií a Itálií. Zdokonalila se povrchová úprava silničních vozovek. Od počátku 20. stol. nahradilo často primitivní štěrkování povrchové i vnitřní dehtování a okresní silnice se začaly přizpůsobovat požadavkům rozvíjejícího se automobilismu. 269 K silnicím z první poloviny 19. století přibyla v okolí města na východě silnice z Litomyšle do Strakova. N ej déle v r fungovala také silnice vedoucí z Dolního Újezdu na severozápad do Vidlaté Seče a odtud severně do Morašic. Koncem roku 1898 byl schválen proj ekt stavby silnice z Dolního Új ezdu 268 K. KUČA, Města a městečka, s F. ROUBÍK, Silnice v Čechách, s. 111,

103 přes Horní Újezd do Sebranic v celkové délce 6,6 km. K její realizaci došlo však až v letech Na severozápadě vznikly další dvě silnice a to mezi Morašicemi a Újezdcem a mezi Sedlíšťkou a Novými Sídly. Obě silnice pokračovaly dále k Cerekvici nad Loučnou. Silnice vedoucí z Tržku na Nové Hrady ústila nyní kvalitní komunikací mezi rybníky Borovcem a Šotkem na silnici Moravsko Saskou. 271 Významná změna se týkala samotné Litomyšle. Z Moravsko Saské silnice vedoucí středem města směrem na Lány se za náměstím (u dnešního hotelu Dalibor) odklonila silnice směřující do Nedošína, teprve za ním se napojila opět na Moravsko - Saskou silnici. Až na začátek Nedošína vedla v sousedství železniční trati, stejně jako dnešní obchvat městem. Pra vděpodo bně ještě do roku 1918, či krátce po něm, byla prodloužena dnešní silnice 360 od Poličky na severovýchod směrem na Horní Sloupnici a Ústí nad Orlicí. Kromě několika nových okresních silnic zasáhla do kraj inné tváře Litomyšlska železnice, jejíž boom přišel právě v této době. První parostrojní železnice z Vídně do Brna přes Břeclav vznikla v r. 1839, ale nejvíce drah bylo postaveno až během druhé poloviny 19. století, zejména v letech V r byla výstavba hlavních tratí v podstatě ukončena. Protože mnoho oblastí a měst zůstalo bez železničního spojení, začalo se se zřizováním tzv. lokálek, jež byly SIce méně výkonné, zato levněj Ší Zděnek HOLUB, Stezky, cesty, silnice II. díl, in: Obecní noviny. Noviny obce Dolní Újezd, březen 1999, roč. 5, č. 3, s. 7, Týž, Stezky, cesty, silnice III. dl1, in: Obecní noviny. Noviny obce Dolní Újezd, duben 1999, roč. 5, č. 4, s Litomyšl a okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno 1874, sekce č. XI/9, Litomyšl a okolí na Třetím vojenském mapování Čech z let , sekce Č. 4056/2, 4056/4,4057/1,4057/ Stanislav PAVLÍČEK, Naše iokálky. Místní dráhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002, s. 103

104 První myšlenka na zavedení železničního spojení do Litomyšle vznikla v r poté, co byla postavena dráha z pruského Slezska do Ústí nad Orlicí na hlavní trať Vídeň - Praha. Pomýšlelo se na prodloužení trati do Litomyšle a to přes Horní Sloupnici, kolem Němčic k ovčínu u Suché a dále ke Streitovu křížku (u silnice vedoucí do Svitav), přes Benátky, k Nové Vsi a dále do Poličky a Hlinska, odtud k Jihlavě na severozápadní dráhu. Tím by se Litomyšl ocitla na daleko významnější železniční trati, než je tomu dnes. Stanice dráhy se plánovala zbudovat po blíž sochy Panny Marie na benátské silnici. 273 Železnice měla tedy procházet zvolenou oblastí východním obloukem od severu k jihu, avšak finanční potíže tyto snahy zmařily. Železničního spojení se Litomyšl dočkala až v r. 1882, kdy byla do města zavedena lokálka z Chocně, měřící 22 km. Stavba proběhla velmi rychle - v březnu 1882 začala a již 22. říj na 1882 byla trať slavnostně otevřena. Vede poměrně příznivým terénem, proto nebylo zapotřebí velkých umělých staveb. Trať končila v Litomyšli dnes již odstraněnou točnou pro obracení lokomotiv, což na jiných lokálkách běžně ne bývalo. Na 22 km dráhy se nacházelo více než sto nechráněných přej ezdů, dnes je počet snížen na Trať končila na západní straně města, v místech za nimiž nebyla v té době zástavba jako dnes. Až k začátku Nedošína se držela levého břehu Loučné, dále pokračovala kolem Tržku a Řídkého po pravém břehu Loučné až do Cerekvice nad Loučnou. Železnice je umístěna od Litomyšle na severozápad, zcela jinde, než měla být dráha směřující na Poličku a k Jihlavě ,14, F. LAŠEK, Oživené litomyšlské paměti, s Ivan DOBIÁŠ, Pavel STEJSKAL, ing. Jiří ŠEDO, 115 let trati Choceň - Vysoké Mýto - Litomyšl, Litomyšl1997, s Litomyšl a okolí na Třetím vojenském mapování Čech z let , sekce Č. 4056/2. 104

105 Litomyšl tak získala odpovídaj ící spoj ení se světem, jej í větší rozvoj ale železnice nepodnítila. Přesto patřil provoz k jedněm z nejvýnosněj ších a brzy se začalo uvažovat o prodloužení na Poličku s odbočkou do Proseče. Snahy utichly na něj aký čas poté, co Polička získala v r železniční spoj ení prostřednictvím místní dráhy ze Skutče do Svitav. V roce 1908 ovšem přišla snaha prodloužit dráhu přes Poličku až do Jimramova a Nového Města na Moravě. Trať byla projektována z Litomyšle přes obce Osík (6 km), Dolní Újezd (14 km), Lubná - Sebranice (18 km) a dále. Tím by se docílilo spojení na jižní síť moravských drah směrem k Brnu, což by znamenalo hospodářské oživení celé oblasti. V rámci tohoto proj etu se uvažovalo také nad odbočkou z Horního Új ezdu do Budislavi (případně do Proseče). První světová válka plány zmařila a po válce přišla další překážka v podobě nového zákona, který nařizoval 30% příspěvek na stavbu ze stran interesantů. Další snaha o prodloužení trati jižním směrem se datuje k r. 1938, kdy zabráním pohraničí nacistickým Německem byly přeťaty trati Ústí nad Orlicí - Česká Třebová - Brno i Česká Třebová - Olomouc. Okupace 15. března však nedala těmto plánům šanci. Poslední neúspěšný pokus o prodloužení trati ve směru Polička - Bystré - Skalice nad Svitavou proběhl po válce v letech 1945 a Z předešlého textu je zřejmé, že základ silniční sítě v okolí Litomyšle byl položen v první polovině 19. století. Do této doby spadá dokončení Moravsko - Saské silnice, k níž se přidává silnice vedoucí do Poličky a posléze do Lanškrouna, Ústí nad Orlicí, České Třebové, Koclířova, Nových Hradů, Chocně a Proseče; tedy do všech okolních měst. V období došlo převážně k výstavbě méně významných komunikací spojujících jednotlivé obce. Přibylo spojení z Litomyšle do 276 SOkA Svitavy, fond Okresní národní výbor v Litomyšli, kart. 59/4. 105

106 Strakova a z Dolního Újezdu do Morašic a do Sebranic. O to významnější počin bylo spojení železniční, i když jen místního významu. 5. Drobné krajinné prvky 5.1. Nástin vývoj e Poslední kapitola se zabývá pamětí krajiny z hlediska drobných krajinných prvků - staveb menších rozměrů převážně sakrální povahy, které spoluvytvářejí kulturně historickou stopu území a ovlivňují jeho estetickou hodnotu. Při práci v terénu jsem se zaměřila především na kříže a boží muka 277 (dodnes zachovaných deset), popřípadě jiné křesťanské symboly převážně sochy v krajině, které JSou na Základní mapě České republiky značeny křížkem. Rozdíly mezi sochami a božími mukami J sou často velmi jemné a někdy nepostižitelné. Památníky mající většinou novodobý charakter jsem do práce nezahrnula. Podobně také kapličky, zasluhuj ící samostatnou studii. Výklenkové kapličky, které se velmi podobají ostatním krajinným prvkům obsažených v této práci, jsem zdokumentovala. Ve vymezeném okruhu s e vyskytuj í tři smírčí kříže, které se vztyčovaly nejčastěji na místech, kde se stal hrdelní zločin nebo neštěstí. 278 Prvním je žulový latinský kříž stojící na pravém břehu Loučné nedaleko za jej ím soutokem s Desnou u osady V Lukách. Druhý, připomínající tragickou smrt krčmáře Jůzy, jehož zabil padající strom, se nachází v Dolním Újezdě. Na tomto 277 Boží muka symbolizující ukřižování Krista, jsou nejčastěji ve tvaru sloupu nebo pilíře a nacházejí se na návrších, rozcestích či místech, kde někdo zahynul. Často bývají obklopena památnými stromy. K jejich největšímu rozšíření došlo v období baroka a za První republiky. Od 15. století se již začaly tesat z kamene a od poloviny 18. století se objevily ve zděné a omítnuté podobě Kamenné kříže Čech a Moravy, Praha 2001, s

107 opukovém kříži stojí epitaf JAN JUZA Třetím je kříž ve Višňárech s letopočtem 1706 a zbytky nápisu. 279 Nejvíce se v okolí Litomyšle vyskytují drobné kraj inné prvky v podobě železných křížů na kamenném podstavci. Křížové cesty se zde nacházejí dvě - v Čisté a v Končinách 2. díl. Velkou skupinu převážně z období druhé poloviny 19. století tvoří kříže nezakreslené nebo ty, které vznikly mezi rokem 1877, ze kterého pochází v případě Litomyšle ukončené Třetí voj enské mapování. Frekventovaným Jevem při mém terénním výzkumu byl výskyt křížů neznačených na Základní mapě České republiky z let je tedy velmi pravděpodobné, že získaný sumář křížů nemá komplexní podobu odpovídající skutečnosti. Pokud bylo možné data vzniku zjistit (mnoho jich je nedochovaných, ne datovaných nebo stoj ících na soukromém pozemku či jinak nepřístupném místě), jsou uvedena v závorkách Konec 18. století Okolí Litomyšle čítalo na konci 18. století 35 křížů. Vyskytovaly se zejména na jihu a jihozápadě u větších obcí (Benátky, Čistá, Osík, Horní a Dolní Újezd). Nejméně jich bylo naopak na západní straně, kde se nacházejí obce menší velikosti. Bráno od východu k jihu, západu a severu se jednalo o následující kříže: mezi Pudilkou a Zhoří, severozápadně nad N ěmčicemi,2g0 u Svinné, na západní straně Pazuchy, jižně od ovčína v Suché, mezi Němčicemi a Vlkovem (severně od rybníka Hlubokého), severovýchodně za městem taktéž v blízkosti Hlubokého rybníka,281 za litomyšlským hřbitovem v místech Republika/SvitaYY/Svitavv o.html, Na stejném místě se dnes nachází kříž z roku Na podobném místě dnes nedatovaná boží muka. 107

108 dnešního zimního stadionu, před dnešním Státním archivem Svitavy se sídlem v Litomyšli (1800), na východním konci Litomyšle (u dnešní Lidické ulice),282, po pravé straně silnice vedoucí ke Svitavám, mezi Benátkami a Osíkem při budoucí cestě na Poličku, v Čisté západním směrem od vsi, východně od Čisté dva křížky, v jižní části Čisté, v blízkosti tehdy ještě neexistující Nové Vsi, u dvora v Pohodlí, mezi Litomyšlí a Osíkem, u Osického rybníka, v Osíku na levé straně řeky, mezi Osíkem a Dolním Új ezdem taktéž po levé straně řeky, v jihovýchodním cípu Dolního Újezda, v Dolním Újezdě při budoucí silnici k Vidlaté Seči, mezi Horním a Dolním Újezdem, na pravém břehu řeky Desné na severním konci stejnojmenné vsi, mezi Desnou a Mladočovem směrem k Chotěnovu, mez! Václavkami a Morašicemi, na západním okraji Morašic, jihovýchodně od Sedlíšťky, u dvora Pernštejna, na konci Litomyšle směrem k Vysokému Mýtu, na západní straně Litomyšle u železničního mostu,283 u Bohuňovic při cestě do Řídkého a poslední se nacházel na východní straně Kornic. Kromě křížů JSou na mapách červeně značeny sochy svatých a boží muka. Jeden z jmenovaných krajinných prvků se nacházel na konci Litomyšle po levé straně silnice směřuj ící ke Svitavám a dvě sochy svatých sv. Prokopa (1764) na konci předměstí Záhradí a sv. Václava (1765) naproti dvoru Pernštejnu. Boží muka či socha se nacházela v při cestě na Benátky. Pokud by byla na mapě zakreslena o něco severněji nebo naopak jižněji, mohla by se shodovat s jedním z krajinných prvků nacházející se na Druhém i Třetím voj enském mapování. S everněj ší z nich na 282 Jednalo se o dřevěný kříž z roku Antonín TOMÍČEK, Staleté stromy, in: Od Trstenické stezky. Vlastivědný sborník okresu litomyšlského a poličského, duben 1925, roč. IV., č. 8, s Ve stejných místech stojí dnes kříž datovaný k r (obnovený v r. 1934), který ovšem není na Základní mapě České republiky z r zakreslen. 283 Přestože je zachycen i na Základní mapě České republiky z roku 1998, nepodařilo se mi žádný kříž v těchto místech nalézt. 108

109 křižovatce u Sokolovny284 se nedochoval a j ižněj i J sou umístěna ne datovaná boží muka. 285 Další drobné kraj inné prvky pocházej í také z 18. století, ale na mapě nejsou uvedeny. Z roku 1769 (opravena 1893) pochází výklenková kaplička se sochou Jana Nepomuckého v Horní Sloupnici. Před kostelem v Morašicích je umístěna socha Jana Nepomuckého (1732) a v Litomyšli na náměstí Mariánský sloup se sochou sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z roku 1716, postavený jako díkůvzdání za to, že se Litomyšli vyhnula morová epidemie. Vedle morového sloupu dříve stávala kašna se sochou sv. Floriana z roku 1767, která se ale roku 1894 zrušila a so cha dnes stojí u kostela Povýšení sv. Kříže. kamenný kříž z roku Před ním je také umístěn 5.3. První polovina 19. století V první polovině 19. století ubylo podle map Druhého vojenského mapování křížů více jak 50%. Tato čísla,...- je však nutné brát s rezervou, protože některé kraj inné prvky, které známe z konce 18. století se na mapě Třetího voj enského mapování opět vyskytly. Práce v terénu potvrdila domněnku, některé z křížů jednoduše nezakreslili. 286 že zeměměřiči Třináct křížů zaniklo ovšem definitivně. Jde o kříže mezi Pudilkou a Zhoří, u Svinné, jižně od ovčína v Suché, mezi Němčicemi a Vlkovem (severně od Hlubokého rybníka), na 284 Dnes na podobném místě umístěn památník padlým v první světové válce a za okupace. 285 Litomyšl a okolí na Prvním vojenském mapování Čech z let , sekce č. 149, 150, 167, Existující, ale nezakreslené, kříže se nacházely na západní straně Pazuchy, pod soutokem Jalového potoka a Loučné, v blízkosti Nové Vsi, mezi Osíkem a Dolním Újezdem po levé straně řeky, polích mezi Horním a Dolním Újezdem, kříž mezi dvorem Pernštejnem a rybníkem Velkým Košířem a na konci Litomyšle směrem k Vysokému Mýtu. Litomyšl a okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno 1874, sekce Č. X/9, X/1O, XI/9, X/1O. 109

110 východním konci Litomyšle (dnešní Lidická ulice), mezi Benátkami a Osíkem při budoucí cestě na Poličku, za dnešním hřbitovem v Dolním Újezdě,287 ve východní části Dolního Újezda, východně od Čisté, mezi Václavkami a Morašicemi, na okraji Morašic, jihovýchodně od Sedlíšťky a na východní straně Kornic. Nových drobných krajinných prvků přibylo jen poskrovnu. Průzkumem terénu jsem odhalila 13 nezakreslených drobných kraj inných prvků: kříž před vlčkovským kostelíkem (1840, opraven 1870 a 1904), ve Zhoři (1837), boží muka mezi Pohodlím a Kalištěm (1825), kříž v Lazaretu - místní části Osíka (1828), zděná boží muka v Dolním Újezdě směrem k Pohodlí (1830), velký kamenný kříž na křižovatce silnic z Horního Újezda a Poříčí (1830), kříž za kostelem v Čisté (1847) a kříž mezi Novými Sídly a osadou V Lukách (1846). Také sochu Panny Marie v Gajeru z roku 1821, sousoší sv. Trojice u litomyšlského hřbitova (1824), Mariánskou sochu v Trstenické ulici (18 O 1), sochu Jana Nepomuckého v parku na Záhradi (1826) a drobný krajinný prvek na konci Litomyšle při silnici na Svitavy (1823).288 Mezi zakreslenými j sou kříže jihovýchodně od Suché, jihovýchodně od středu Janova směrem k Mendryce, u silnice vedoucí do Benátek,289 v Dolním Újezdě před budoucí odbočkou na Vidlatou Seč li hřbitova, kříž v místech pozdějšího židovského hřbitova, nad Osickým rybníkem u můstku přes Desnou a západně 287 Za hróitovem v Dolním Újezdě a při nedaleké cestě na Vidlatou Seč se nacházejí dnes tři kříže. Ani jeden z nich není pravděpodobně totožný s křížem na mapě Druhého vojenského mapování. Dva dotované spadají do druhé poloviny 19. století a třetí ne datovaný charakterem i umístěním také do doby mladší nežje první polovina 19. století. 288 Je zajímavé, že Druhé vojenské mapování z roku 1853 zakreslilo tento kříž z roku 1823 jako boží muka či sochu značenou na Prvním vojenském mapování. Je pravděpodobné, že ta zde ještě stála a nový kříž nebyl zakreslen. 289 Na Druhém vojenském mapování jsou boží muka nebo socha zakreslena na pravé straně silnice směrem k Litomyšli, avšak na mapě Třetího vojenského mapování a na speciální mapě třetího vojenského mapování na protější straně silnice. Jde o tentýž krajinný prvek? 110

111 od Strakova. 29o Vymezený prostor čítal celkem 51 drobných kraj inných prvků, tedy jen o sedm více, než na konci 18. století. Rozdíl mezi nárůstem (20) a úbytkem (13) nebyl tedy dramatický. Jak plyne již z předcházej ících kapi to 1, nej větší kraj innou změnu představoval v první polovině 19. století nově založený Nedošínský háj. Nejen z hlediska zeleně a cest, ale především vznikem drobných krajinných prvků v podobě altánků, chrámků, lázní apod. Tyto drobné stavby stojí na pomezí drobných kraj inných prvků a sídel, přesto j sem se je pro jej ich netypičnost rozhodla jednotně zařadit do této kapitoly, aby byl výklad co nejuceleněj ší. kaplička Jedinou dodnes dochovanou stavbou v N edošínském háj i je sv. Antonína z roku 1809 v jeho severozápadní části, která byla postavena na místě dřevěné kaple; obnovena roku Nad kapličkou stával hraběcí letohrádek zvaný Landhaus, prostorná dřevěná besídka. V sousedství tu bývala dřevěná j ednopa trová besídka zvaná Ottohaj ti, sloužící jako odpočinkové místo pro návštěvníky osvěžující se vodou pramenící pod kapličkou. Nedaleko odtud, v jihozápadním cípu háje, bychom v této době mohli nalézt taneční sál a pod ním severně kuchyň a sklep. Odtud vedla cesta ke Štítu, kde na rozhraní čtyř cest stál deštníkový kiosek s plechovým kohoutem na špici. Takovýchto kiosků k posezení bylo zejména v severní části háje několik. Na jihovýchodě N edošínského háj e zakreslil Quido Šimek 291 rozhlednu. Od hospodářské budovy na sv. okraji háje, tzv. Vachovny, vedla hlavní promenádní cesta z níž "odbočovaly kolmo dvě užší cesty k empirovým kioskům o šesti sloupcích, chrámům Venušiným, také chrámům»mlčení«zvaným, k nimž 290 Litomyšl a okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno 1874, sekce Č. X/9, X/10, XI/9, X/ Šimkova sbírka, cyklus kreseb Litomyšl před 50 lety (1870), ev. Č. 19S-E

112 vstupovalo se několika schody. Tyto empirové stavby stály tu až do let 1880, kdy byly v dražbě prodány. Jeden umístěn byl po nějakou dobu v zahradě hostince»žabárny«, aby tu došel konečného odstranění a nemilého osudu své bývalé panské slávy a poetického romantismu Nedošínského háje. "292 Promenádní cesta končila u Anenských vanových a parních lázní, empirové přízemní budovy vpředu s osmisloupkovou lodžií. 293 Východně odtud v zelinářské zahradě stávala přízemní budova opatřena skleněnými okny, která sloužila k pěstování fíků Druhá polovina 19. století V druhé polovině 19. století přibylo ke stá vaj ícím 51 drobným kraj inným prvkům dalších 73, zaniklo pouze šest. Pokud k tomu připočítáme i drobné krajinné prvky bez datace (30), spadaj ící povětšinou pravděpodobně do tohoto období, nacházelo se ve vymezené oblasti celkem 148 drobných krajinných prvků, převážně křížů, což přesahuj e jej ich dvoj násobný nárůst. Přesná čísla je ale nutno brát vzhledem k třiceti ne datovaným křížům s rezervou. kříž K malé skupině zaniklých drobných krajinných prvků patřil na konci Zaháj ské ulice v blízkosti Hlubokého rybníka, mezi Litomyšlí a Osíkem, nad Osickým rybníkem u můstku přes Desnou, na východní straně Osického rybníka, jihovýchodně od Suché a v místě pozdějšího židovského hřbitova. V druhé nově vzniklé skupině uvádím i kříže nezakreslené na mapě, ale rokem svého vzniku spadající do tohoto období. 292 F. LAŠEK, Ze staré slávy Litomyšle. Cestou do Nedošínského háje. Nedošinský háj a Štit v rozkvětu. Život v zámku a na panstvi za Trautmansdoifů a Valdštýnů, in: Od Trstenické stezky. Vlastivědný sborník okresu litomyšlského, poličského a vysokomýtského, květen - červen, roč. 12 ( ), č. 9-10, (dále jen F. Lašek, Ze staré slávy Litomyšle), s Stabilní katastr je vede po názvem lázně sv. Antonína., M. skřn ÁNEK, Nedošinský háj, s F. LAŠEK, Ze staré slávy Litomyšle, s

113 Skupinu východním směrem tvoří kříže západně od Vlčkova (1860), pn polní cestě mezl Vlčkovem a Sloupnicí (1857, obnoven 1961), v polích západně od Suché (1800?), v Suché (1864, obnoveno 1927 a 1954), na západní straně Pazuchy, (1853), socha či boží muka mezi Strakovem a silnicí na Svitavy, ve Strakově před kostelem (1864), vedle sebe kříž a boží muka či socha západně od Janova při silnici na Svitavy. Dro bné kraj inné prvky nacházej ící se jižním směrem j sou na soutoku Jalového potoka a Loučné, mezi Benátkami a Osíkem při cestě na Poličku,295 mezi Čistou a Janovem, mezi Janovem a Litomyšlí socha Panny Marie (1863), na jižním konci Pohodlí (1877), v Pohodlí (1859), severně od Nové Vsi torzo kříže (zachován pouze sokl), kříž mezi Novou Vsí a Litomyšlí, severně od Osického rybníka, boží muka (dnes z části nedochovalá) na severovýchodní straně Osického rybníka (1873), kříž za Osickým rybníkem před můstkem přes Desnou,296 na začátku Osíka (1879), v Osíku na levém břehu Desné tři boží muka či sochy za sebou, jižně od rybníka v Osíku,297 mezi Osíkem a Dolním Új ezdem, na konci Dolního Újezda směrem na Vidlatou Seč dva kříže (1875, nedatováno), uprostřed cesty vedoucí z Dolního Új ezda do Vidlaté Seče,298 na jihovýchodním konci Dolního Újezda tři kříže,299 boží muka jižně od Dolního Új ezda (opraveno 1996), boží muka zasazená ve zděném plotu v Horním Új ezdě, kříž na návsi tamtéž (1863), v Cikově (místní části Horního Újezda) kříž 295 Pravděpodobně se nejedná o stejný kříž jako na mapě Prvního vojenského mapování, tento je položen jižněji. 296 V podobných místech se nacházel kříž značený na Druhém vojenském mapování, tento je ale umístěn od mostu přes Desnou více na jih. 297 Dnes již neexistuje ale kousek jižněji se nachází kříž z roku Na Základní mapě České republiky z roku 1998 je špatně značen na pravé straně silnice vedoucí k Vidlaté Seči; nachází na levé straně. 299 Torzo kříže v samém cípu východní strany Dolního Újezda z roku 1869 se nachází téměř na stejném místě jako kříž zakreslený na Prvním vojenském mapování, druhý z roku 1863 (na mapě není zakreslen) a třetí je nedatovaný. 113

114 z roku 1857, kříž v Jiříkově (1869) a na Desné (1883). Na severozápadě se nacházel pouze kříž u kapličky v Nedošíně (1862) a u obce Řídký při silnici vedoucí do Vysokého Mýta. 30o Další lze nalézt severním směrem - u rozcestí silnic k Vysokému Mýtu a do Chocně (1875), východně od Sedlišť (1869), boží muka mezi Netřebami a západním koncern Sloupnice (1869), kříž na západním konci Sloupnice na levé straně Sloupnického potoka (1868, obnoveno 1929), tamtéž, avšak na pravém břehu boží muka (1875), kříž severně od sloupnického kostela (1861), torzo kříže při silnici k Litomyšli, na východní straně Sloupnice, v polích severně od Horní Sloupnice (1862) a v Kornicích (1861). V Litomyšli se nacházely kříže z druhé poloviny 19. století v Lidické ulici (1861, obnoven 1934), na křižovatce Zahájské ulice a Gregorky (1866), který byl zbudován na paměť týraného děkana Daniela Hájka, a socha sv. Metoděje v rohu zámecké zahrady (1876).301 Velkou skupinu tvoří v tomto o bdo bí drobné kraj inné prvky, které vznikly mezi lety a Třetí voj enské mapování je tedy nemohlo zachytit. Mnoho křížů není uvedeno am na dnešních mapách a často jsou bez datace. Zařadila jsem Je jednotně do této skupiny, i když dobou svého vzniku mohou patřit do jiného o bdo bí. Jej ich charakter ale napovídá, že většina z nich nepochází z období mladšího než druhá polovina 19. století. Mezi výše jmenované kříže patří na východě kříž na severozápad od Němčic (1885), u němčického hřbitova, ve východní části Zhoře, kamenný kříž v severní části Suché, dvě sochy ve Strakově: Panna Maria s dítětem (1877) a Panna Maria z roku Tamtéž svatý obrázek na lípě na návsi, boží muka na soukromém pozemku, na západní straně Strakova špatně přístupný 300 Přestože je uveden i na Základní mapě z roku 2000, nepodařilo se mi ho nalézt. 301 Litomyšl a okolí na Třetím vojenském mapování Čech z let , sekce Č. 4056/2, 4056/4, 4057/1, 4057/3, Litomyšl a okolí na na speciální mapě třetího vojenského mapování z roku 1880., zone 6 col. XN, XV. 114

115 kříž v polorozbořené kapličce, tři drobné krajinné prvky (dva kříže a socha 302 ) v Janově a kříž v Gajeru na soukromém pozemku. Jižně jde o kříž mezi Janovem a Litomyšlí (1912), kamenný kříž se sousoším v jižní části Čisté na soukromém pozemku, v polích směrem k Janovu pouze torzo dřevěného kříže, v Čisté u hřbitova socha (1891) a novodobý kříž, u Osického rybníka,303 pod rybníkem v Osíku (1902), u hřbitova tamtéž,304 kříž v poli v Osíku (místní část Zmrzlák), ve Václavkách, v Dolním Új ezdě před hřbitovem (1912), za hřbitovem tamtéž (1896), kamenná socha jižně od kostela, kříž v probíhající rekonstrukci v polích severovýchodně od Dolního Új ezda (1905), kříž jižně od Vísky - místní části obce Horního Új ezda (1901), v Cikově (místní část Horního Új ezda) pramen se sochou, v Cikovské stráni, na Podlubníčku (taktéž místní část Horního Újezda) z roku 1882,305 socha svatého v Horním Újezdě (1883), kříž jihovýchodně od Horního Új ezda v poli a výklenková kaplička u pramene tamtéž. Východně a severně se jednalo o kříž ve Višňárech,306 dva kříže v Lažanech (1884, 1887), před kostelem v Morašicích, na severní straně Nových Sídel, kříž u kostela tamtéž,307 v Tržku (1880, opraveno 2004), dřevěný kříž v Sedlištích,308 kříž v Bohuňovicích (1889), v Kornicích při polní cestě k Litomyšli, u kostela ve Sloupnici (opraveno 1893), kříž u sloupnické školy, socha Panny Marie v Horní Sloupnici a výklenková kaplička tamtéž (1886). Jako poslední zbývá zmínit kříže v Litomyšli. Je to na 302 Pochází z 80. let 19. století ale poslední číslo je nečitelné. 303 Pravděpodobně z novější doby. 304 Pravděpodobně z novější doby. 305 Opraven a přemístěn v roce Zakreslen západněji než kříž stojící ve Višňárech dnes. 307 Pouze sokl, momentálně v rekonstrukci. 308 Je možné, že pochází z doby po roce l15

116 mapách neznačený a ne datovaný kříž na konci města při silnici do Strakova, boží muka na konci Zahájské ulice, socha sv. Václava v ulici Antonína Tomíčka (1889), kříž v severní části Litomyšle směrem k židovskému hřbitovu (obnoveno 1990), na Lánech (1909), západně od Litomyšle nad plynárnami (1880) a na konci dnešní Lidické ulice (1885). Téměř všechny drobné stavby v Nedošínském háji čekal opačný osud než rychle stoupající počet křížů. V rozmezí let byly zbourány či shořely. Jako první se v roce 1860 zrušila rozhledna a chýše zv. Ottohajti, v roce 1865 taneční sál spolu s kuchyní. Landhaus vyhořel roku 1870, krátce poté, co byl prodán v dražbě. V roce 1872 byla odstraněna Vachovna. Někdy během druhé poloviny 19. století se lázně přeměnily na restauraci; ani ta však neunikla roku 1894 zrušení. Krátce před tím, v r. 1890,309 byly odstraněny i "chrámky mlčení". Nejdéle se udržel kios ek "U kohouta", odstraněný až v r Souč asný návštěvník může v Nedošínském hájí navštívit pouze kapličku sv. Antoníčka, která se zachovala díky zásahu odboru českých turistů v r Její poslední úprava proběhla v r K jednoznačně nej většímu nárůstu drobných kraj inných prvků došlo právě od 5 o. let 19. století do roku Zasluhuj í si ovšem podrobněj ší zmapování, v některých případech j sou data a nápisy špatně čitelné, i když většina z nich prošla během své historie obnovou. Současných drobných krajinných prvků se nachází málo a ty, které lze svým charakterem zařadit do období po roce 1918 nej sou datované. Jak plyne z předešlých řádků, často se na místech křížů vzniklých do konce 18. století obj evovaly na stejných nebo nedaleko vzdálených místech kříže nověj šího data. 309 Srov. F. LAŠEK, Ze staré slávy Litomyšle, s M. SKŘIVÁNEK, Nedošínský háj, s , Martin PETRAŠ, Nedošínský háj u Litomyšle, [Litomyšl] 2006, s

117 ZÁVĚR Kromě shrnutí nejvýznamnějších změn, ke kterým došlo od konce 18. století do roku 1918, bych ráda stručně poukázala jakým vývojem prošla Litomyšl a její okolí od této. doby do současnosti. ~ i~ nejstabilnější krajinný prvek (kromě reliéfu a klimatu) po celé sledované období lze považovat zeleň, což při tak malém zalesnění není nij ak překvapuj ící. Z hlediska ostatních krajinných prvků představovala nejvýznamnější změnu na konci 18. století výstavba Moravsko - Saské silnice směrem na Svitavy (dnešní 1/35), která však pokračovala až do počátku 19. století. V okolí Litomyšle byly založeny dvě vsi - Nová Sídla a Jiříkov. Druhá z nich byla situována u rybníka Marečka, který však nepředstavoval jediný nově vzniklý rybník v této době. Patřil sem i tržecký rybník Abrahám a Pazušský rybník. Razantnější změna kraj iny nastala až v první polovině 19. století, kdy byla položena základní síť silnic trvaj ící do současnosti. Vzniklo spoj ení s Poličkou a ostatními sousedními městy. Několikanásobně se zvětšila obec Suchá, proběhla regulace Loučné v oblasti Tržku, avšak zásadně (téměř o polovinu) ubyla rybniční plocha. K nejvidi telněj ší ztrátě došlo zrušením velkého rybníka u Němčic, jehož stopy jsou v místní části Němčic - Podrybníku dodnes dobře patrné. První polovina 19. století znamenala také založení Nedošínského háje,: významného z hlediska téměř všech krajinných prvků, obzvláště vznikem drobných staveb. Koncem 19. století téměř všechny stavby zanikly; k velké škodě neměl Nedošínský háj ve své plné kráse dlouhého trvání. Na druhé straně se v této době nejvíce zvýšil počet drobných krajinných prvků, zejména křížů. Druhá polovina 19. století představovala především dotvoření silniční Jr, : I i I 117

118 sítě v podobě okresních silnic a zavedení lokální železnice, která se bohužel, 1 přes mnohé snahy, nedočkala prodloužení a Litomyšl tak zůstala pouze její konečnou stanicí. I přes nové železniční spoj ení se světem Litomyšl oproti jiným rozvíj ej ícím se městům stagnovala. Nebyl zde rozvinut průmysl a dostatek pracovních příležitostí. Pohlédneme-li na Litomyšl a její nejbližší okolí dnes, lze Sl na první pohled všimnout nejmarkantnějšího rozdílu v oblasti sídelní struktury Litomyšle, která se témě!~~bila~a to zejména j......_..._.... díky novým třem čtvrtím - Masarykove, Fiignerově a Husově, tvořené převážně rodinnými domky. V o bdo bí druhé poloviny 20. století získala Litomyšl charakter relativně centra. Mezi Husovou čtvrtí ~._~... ~.. _... silného průmyslového a Nedošínem byl vybudován velký ":,,.:::-0,..... _- areál továrny na "skelna--vtllkna Vertex a rozšířila se průmyslová zóna nad autobusovým nádražím. Dosavadní harmonické začlenění do krajiny narušila výstavba panelových sídlišť nad Masarykovou čtvrtí, u nemocnice a mezi Zahájí a Lány. Největším prohře škem c/ socialistického stavitelství ale zůstává panelová výstavba v těsné blízkosti historického jádra, které muselo ustoupit bývalé české předměstí i židovská synagoga. Za městským hřbitovem vyrostlo koupaliště se sportovním zázemím města. Po roce 1989 vykročila Litomyšl z hl~diska výstavby ~ ~._~ správným směrem. Ve spolupráci převazne s brněnskými ~-.. ' architekty vzn'rkh:r--ilěkolik ukázek kvalitní moderní architektury (šk~?, sportovr:ti_.. ha1y apod.) včetně nové bytové zóny U Nemocnice. Litomyšl se stala v tomto směru příkladem pro ostatní města, což dokládají četná ocenění v prestižních architektonických soutěžích. V roce 2005 dosáhla také bronzové příčky v mezinárodní evropské soutěži Entente Florale, Kvetoucí sídla, kterou zastřešuje Evropská asociace pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Kromě Klášterních zahrad, úprav břehů řeky Loučné byla také oceněna příkladná volba rostlinných druhů v 118

119 krajině, citlivá péče o lesy a krajinné prvky. Město se rozrostlo nej en jižním směrem novými bytovými domy V Nemocnice ale v současné době probíhá i výstavba západním směrem v lokalitě V Školek, severně za Kornickou ulicí a na východě na konci ulice V. K. Jeřábka. Z části připravena je také průmyslová zóna Benátská nacházející se mezi hlavní silnicí na Svitavy a silnicí na Benátky. Přestože se litomyšlská zástavba logicky rozšiřuje, probíhá tento proces rovnoměrně a není typem spádového centra, kde by postupovala suburbanizace tak, aby to okolí proměnilo v jádro se satelitní výstavbou. Z hlediska růstu prodělaly stejný boomový vývoj spolu s Litomyšlí obce Morašice a Sedlíšťka. Některé obce se naopak výrazně zmenšily (Mendryka například pětinásobně). Úbytek obyvatel a tedy i sídel neproběhl pouze v německých obcích po odsunu jejich obyvatel jako v Mendryce, Gajeru a Janově, ale i v Pazuše, Jiříkově, Václavkách a Horním Újezdě. Zcela nově se rozšířila ves Končiny a vznikla osada Končiny 2. díl, spadající pod obec Sloupnici. Jak je patrné z grafů v příloze stav obyvatelstva se oproti roku 1869 o čtvrtinu snížil. Znamenalo to zejména vylidnění venkova od sedmdesátých let 20. století. Zároveň vzrostl počet obyvatel Litomyšle, kde se oproti roku 1869 zvýšil počet obyvatelstva o 40%. Některé rybníky zrušené během první poloviny 19. století (Šotek, Strakovský rybník a rybníky v Mendryce) lze dnes v okolí Litomyšle opět nalézt a počet rybníčků, často uvnitř vsí, se zvýšil. Rybník u Jiříkova byl naopak zrušen. V roce 2006 vznikl rybník v rámci projetu Biocentra ve Višňárech. Základní silniční síť v okolí Litomyšle byla jako všude jinde dotvořena okresními silnicemi v druhé polovině 19. století a tak přibylo jen několik okresních silnic od Litomyšle směrem na j,ih, SPOjUjíCI jednotliv~ obce mezi sebou (Morašice a Dolní Vjezd, Osík a Pohodlí, Cistou se silnicí vedoucí na Svitavy a dvě 119

120 silnice z Janova - do Strakova a na Českou Třebovou). Větší zásah do kraj iny přinesl rok 2004 s rozšířením komunikace na Svitavy a vybudování 3 km obchvatu kolem obce Janova. Za pnspelll fondu Evropské unie vznikly nové polní komunikace sloužící nej en zemědělcům ale také například cyklistům. Nevhodně byla v roce 1981 vyřešena nová dopravní komunikace. Byla sice odvedena z historického centra, ale místo obchvatu se postavil průtah podél levého břehu Loučné, který ~~<~. rozdělil město nelogicky na dvě části. Dříve nebo později bude nutné obchvat kolem města zbudovat; poté by mohly být obě části města opět spojeny, což by jistě znamenalo významný a pozitivní krok k ještě většímu zkulturnění městského prostoru. Obchvatu by mohla napomoci jižní varianta R35, která by měla vést územím východně od Litomyšle. Je však otázkou, zda by tato rychlostní komunikace měla více kladů či záporů pro město a jeho obyvatele. V každém případě by to znamenalo významný zásah do krajiny, snad nejvýznamnější v novodobé historii. Většina okresních silnic vznikala na místech používaných cest, v tomto případě by byl vytvořen moderní prvek bez historické návaznosti. V oblasti drobných krajinných prvků došlo k určité ztrátě, ale díky jejich nekompletnímu zakreslení v mapách a velmi často chyběj ícím datacím u nověj i vzniklých křížů, lze jen s obtížemi činit konkrétní závěry. Vzhledem k tomu, že v dnešní moderní době sakrální krajinné prvky nevznikají, měla by být křížům a božím mukám, které se nám jako paměť kraj iny našich předků zachovala do dnešní doby, věnována o to větší péče. Celkově lze konstatovat, že toto období obecně spojené s procesem industrializace a urbanizace zasáhlo Litomyšl jen okraj ově. Dokonce se zdá, jakoby se Litomyšl tomuto fenoménu zcela vyhnula a zachovala si svoji starobylou tvář. Její vývoj se tím podstatně zbrzdil, na druhou stranu možná i díky tomu představuje dnes Litomyšl jedno z památkově nejhodnotnějších 120

121 českých měst. Okolní mikroregion se měnil zejména v souvislosti se sídelní expanzí spádového centra do kraj iny a změny se proj evily nejvíce vylidňováním venkovských sídel v blízkosti města Litomyšle. K tomu došlo však výrazněji až během 20. století a tyto tendence pokračují i v současnosti. 121

122 v, o SEZNAM POUZITYCH PRAMENU A LITERATURY PÍSE:MNÉ A OBRAZOVÉ PRAMENY 1. Archivní Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli CHARVÁT, Petr: Slovanské osídlení Vraclavska do pol. 13. stol., SOkA Svitavy Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1978, sign. R 196. SKŘIVÁNEK, Milan: Nedošínský háj u Litomyšle. Příspěvek k dějinám krajiny, SOkA Svitavy - Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, sign. R 239. ZELINKA, Karel: Rybníky a rybniční hospodářství Litomyšlska, SOkA Svitavy - Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1977, sign. R 142. Týž: Stručná historie rybníka Košíře v Litomyšli, SOkA Svitavy - Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1981, sign. R 212. Mezifondový soubor kronik (dále jen MSK), poř. č Pamětní kniha obce Dolního Újezda. Založena r Zapisuje Jan Matouš, rolník čp Tato pamětní kniha čítá 200 listů. V Dolním Újezdě, dne 12. ledna 1922, /1680/ , sign. KR 227,400 s. MS K, poř. č Kronika školy obecné v Osíku, , sign. KR 67, 147 fol. MSK, poř. č Kniha pamětní města Litomyšle počínajíc od r. 1848, , sign. KR 33, 297 fol. MSK, poř. č. 314, 186 fol Litomyšl- školní (obecná chlapecká), , sign. KR MSK, poř. č Vlastivědná kniha obce Pohodlí, sign. KR 260, 29 fol. 122

123 MSK, poř. Č Obecní úřad Říkovice; pamětní kniha, , sign. KR 73, 107 fol. MSK, poř. Č Pamětní kniha; obec Říkovice, /8637/ , sign. KR 46, 68 fol. MSK, poř. Č Pamětní kniha, /10. sto1./ , sign. KR 312, 100 fol.. MSK, poř. Č Schulkronik Volkschule in Strokele , sign. KR 263, 125 s pop., 132 celkem. " Cech tkalců, vlnotkalců a mezuláníků Litomyšl, kart. 4/1. Okresní národní výbor v Litomyšli, kart. 59/4. Sbírka dokumentace, kart. 223/5. Regionální muzeum v Litomyšli Šimkova sbírka, cyklus kreseb Litomyšl před 50 lety (1870), ev. Č. 19S-E Vydané BÁRTA, Emanuel: Geognosticko - geologický popis okresu litomyšlského a zpráva ombrometrické stanice litomyšlské za rok 1878, Litomyšl: vlastním nákladem, [18797],23 s. HRDINA, Karel- BLÁHOVÁ, Marie (ed.): Kosmova kronika česká, 6. vyd. Praha: Svoboda, s. PALACKÝ, František: Popis království Českého čili podrobné poznamenání wšech dosavadních krajůw, panstwí, statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a zpustlých osad mnohých w zemi České, s udáním jejich obywatelstwa dle popisu r. MDCCCXLlll wykonaného. Praha: 1. G. Kalve, s. Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky Počet obyvatelů a domů podle obcí a částí obcí podle správního členění k 1. lednu 1972 a abecední přehled obcí a částí obcí v letech , 1. díl, sv. 1, Praha: 123

124 Federální statistický úřad na základě výsledků sčítání lidu z let , s. SCHALLER, Jaroslaus: Topographie des Konigreiches Bohmen. Eilfter Theil, Chrudimer Kreis. Prag, Wien: Schonfeldschen Handlung, s. SCHALLER, Jaroslaus: Topographie des Konigreiches Bohmen. Eilfter Theil, Chrudimer Kreis. Prag, Wien: Schonfeldschen Handlung, s. SOMMER, Johann Gottfried: Das Konigreich Bohmen statistisch-topographisch dargestellt. Funfter Band, Chrudimer Kries. Prag: J. G. Calve'schen Buchhandlung, s. Statistický lexikon obcí České republiky Podle správního rozdělení k 31. prosinci 1992 a výsledků sčítání lidu, domů a bytů k 3. březnu Praha: Český statistický úřad ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR, s. ISBN Statistický lexikon obcí České republiky Podle správního rozdělení k a výsledků sčítání lidu, domů a bytů k 1. březnu vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, s. Statistický lexikon obcí ČSSR Podle správního rozdělení 1. ledna 1965, sčítání lidu, domů a bytů 1. března Praha: Ústřední komise lidové kontroly a statistiky a ministerstvo vnitra, s. Statistický lexikon obcí ČSSR Podle správního rozdělení k 1. lednu 1974, sčítání lidu, domů a bytů k 1. prosinci Praha: Federální statistický úřad ve spolupráci s Českým a Slovenským statistickým úřadem a ministerstvy vnitra ČSR a SSR, s. Statistický lexikon obcí ČSSR Podle správního rozdělení k 1. lednu 1982 a výsledků sčítání lidu, domů a bytů k 1. listopadu Praha: Federální statistický úřad ve spolupráci s Českým a Slovenským statistickým úřadem a ministerstvy vnitra ČSR a SSR, s. 124

125 KARTOGRAFICKÉ PRAMENY Litomyšl a okolí na Prvním vojenském mapování Čech z let Rukopisná kolorovaná mapa, grafické měřítko [1:28 800], sekce Č. 149, 150, 167, 168, výška sekce 408 mm, šířka 618 mm. Osterreichisches Staatsarchiv-Kriegsarchiv Wien. Reprodukce Laboratoř geoinformatiky UJEP Ústí nad Labem. Litomyšl a okolí na Druhém vojenském mapování Čech z let , reambulováno Rukopisná kolorovaná mapa, grafické měřítko [1 :28 800], sekce Č. X/9, X/lO, XI/9, XI, 10, ostliche Colonne, výška sekce 527 mm, šířka 527 mm. O sterreichische s Staatsarchiv-Kriegsarchiv Wien. Reprodukce Laboratoř geoinformatiky UJEP Ústí nad Labem. Litomyšl a okolí na Třetím vojenském mapování Čech z let Rukopisná kolorovaná mapa, grafické měřítko [1 :25 000], [1 :75 000], sekce Č. 4056/2, 4056/4, ,4057/3, výška sekce 556 mm, šířka sekce 720 mm. Císařské povinné otisky stabilního katastru Litomyšle a okolí z r Kolorovaná litografie, grafické měřítko [1: 2880], výška listu 526 mm, šířka listu 658 mm. Ústřední archiv zeměměřictví a katastru Praha, sign. B2/a/C6/4172, 0108, 1030, 2751, 7376, 5674, 9066, 5123, 7639, 9254, 8676, 2150, 3800, 3338, 6801, 0967, 4831,3825,5536,1404,2167. Litomyšl a okolí na na speciální mapě třetího vojenského mapování rakousko - uherské monarchie z roku Zone 6 col. XIV, Xv. Hohenmauth und Leitomischl, Landskroun und Mhr. Triibau. Měřítko 1: Heliogravura, výška sekce 673 mm, šířka 390 mm. Mapová sbírka Historického ústavu AV ČR, v. v. i., Praha, nesignováno. Litomyšl a okolí na Základní mapě České republiky, 2. vydání, obnovené, 1999, Český úřad zeměměřický a katastrální, grafické měřítko [1: ], výška sekce 380 mm, šířka 482 mm, Čistá , Česká Třebová , Litomyšl , Sloupnice Litomyšl a okolí na Generální mapě okresního hejtmanství Litomyšlského, 5. doplněné vydání, 1907, F. Kytka v Praze, grafické měřítko [1:220000], výška sekce 196 mm, šířka 262 mm. Mapová sbírka Historického ústavu AV ČR, v. v. i., Praha, inv. Č /1. 125

126 LITERATURA 1. Odborná literatura BOŠTÍK, Martin: Monstrproces "Stříteský a spol. ", Litomyšl Historická studie o síle a slabosti poválečného člověka. 1. vyd. Litomyšl: Regionální muzeum v Litomyšli zřizované Pardubickým krajem, 2004, 81 s. ČÁSTEČKOV Á, Petra: Řeky a potoky v ČR, Olomouc: ALDA, s. ČURDA, Jan: Hydrologie okresu Svitavy, in: Pomezí Čech a Moravy 5, 1. vyd. Litomyšl: Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 2002, s DOBIÁŠ, Ivan - STEJSKAL, Pavel- ŠEDO, Jiří: Mýto - Litomyšl, Litomyšl: [s.l.] s. 115 let trati Choceň - Vysoké DUBIŠAR, František: 100 let divadelního ochotnického spolku "Šlégl" v Němčicích, in: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, č. 8, Litomyšl: Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1969, s GLOSER, Jaroslav Jan: Litomyšl: Městem krok za krokem, 1. vyd. Praha: Argo, s. HORSKÁ, Pavla - MAUR, Eduard - MUSIL, Jiří: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa, 1. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, s. JELEČEK, Leoš: vývoj lesnatosti Čech ve druhé polovině 19. století, in: Historická geografie, Sborník příspěvků k šedesátinám univ. prof Mudr. Ervina Černého, Č. 10. Praha: Komise pro historickou geografii při Ústavu československých a světových dějin ČSAV, s JELÍNEK, František: Hystorye města Litomyšle, Litomyšl 1838, 1845,3 sv. (304 s., 374 s., 372 s.) Kamenné kříže Čech a Moravy, 2. dopl. vyd. Praha: Argo, 2001, 475 s. KAPUSTA, Jan: Putování za studánkami, Vlčkov: MNV ve Vlčkově, s. 126

127 KAREL, Josef: Čištění studánek, m: Od Trstenické stezky. Vlastivědný sborník okresu litomyšlského a poličského, roč. 1925/26, č. 9-10, s , Litomyšl: redakční sbor, s. 39. Týž: Kolébkou Loučné. Domovědný nástin okresu Litomyšlského, Litomyšl: nákladem vlastním, s. KOČKA, Václav: Vojenský hřbitov u Litomyšle, Litomyšl: nákladem vlastním, s. KOHOUTEK, František - HOUSER, Milan - DAVÍDEK, Branislav: Československé řeky: kilometráž, 3. vyd. Praha: Olympia, s. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III díl, 1. vyd. Praha: Libri, s. LAŠEK, František: Ze staré slávy Litomyšle. Cestou do Nedošínského háje. Nedošínský háj a Štít v rozkvětu. Život v zámku a na panství za Trautmansdorfů a Valdštýnů, in: Od Trstenické stezky. Vlastivědný sborník okresu litomyšlského, poličského a vysokomýtského, květen - červen, roč. 12 ( ), č. 9-10, Litomyšl: redakční sbor, s TýŽ: Oživené litomyšlské paměti. Kulturně historické črty z druhé polovice 19. stol., Litomyšl: Městské muzeum, s. Litomyšl. Průvodce městem, 1 vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, s. '"<'" " i ' LUTOVSKÝ, Michal- PETRÁŇ, Zdeněk: Slavníkovci, mýtus českého dějepisectví. 1. vyd. Praha: Libri, s. MARTINCOVÁ, M: Pan Tobiš vypravuje o Obecním domě na Záhradi, in: Od Trstenické stezky. Vlastivědný sborník okresu litomyšlského, poličského a vysokomýtského, květen - červen 1929, roč. VlIL, č. 9-10, Litomyšl: redakční kruh, s Mikroregion Litomyšlsko - Desinka. Turistický průvodce. Osík: Obce mikroregionu Litomyšlsko - Desinka, s. 127

128 Nedošínský háj u Litomyšle. Průvodce státní přírodní rezervací, 1. vyd. Litomyšl: ~ "!.':' Městský národní výbor, Český svaz ochránců přírody, s. t/ ~,.. '" NEJEDLÝ, Zdeněk: Dějiny města Litomyšle a okolí, díl L, Dějiny kláštera a biskupství Litomyšlského (do r. 1421), Litomyšl: nákladem osady města a okresu Litomyšlského, s. TýŽ: Litomyšl. Tisíc let života českého města, 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, (224 s s. fotogr. příloh, 237 s s. fotogr. příloh). /)./,".;".>'"",..-' Okresní ar~~~~,~ii1ylitomyšli. Průvodce pocgc~~~níchfondech a sbírkách, 1. vyd. Hradec Králove: Kruh, s. - (,I 1/../',/',_.:,' ':;.';; ~ I Ottův slovník naučný, sv. XIII, Praha: Paseka, Argo, s. PAVLÍČEK, Stanislav: Naše lokálky. Místní dráhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha: Dokořán, 2002, 156 s. PETRAŠ, Martin: Nedošínský háj u Litomyšle, [Litomyšl]: [s.n.], s. PETRTYL, Josef: Nález mincí z 18. století v Desné na Litomyšlsku, in: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, č. 10, Litomyšl: Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1970, s PROFOUS, Antonín: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny, 5 sv. 1. vyd. Praha: Č. ak. věd a um., ROUBÍK, František: Silnice v Čechách a jejich vývoj, Praha: Společnost přátel starožitností čsl v Praze, s. RŮŽIČKA, Jindřich: Desná u Litomyšle. Kapitoly z dějin české vesnice, 1. vyd. Desná u Litomyšle: Obecní úřad v Desné u Litomyšle, s. RŮŽIČKA, Jindřich: Města ČSSR. Litomyšl, 1. vyd. Praha: Pressfoto, vydavatelství ČTK, s. TýŽ: Nárys hospodářského a společenského vývoje litomyšlského okresu, in: Vlastivědný sborník Pardubický kraj. Pardubice: KDO Pardubice, s

129 Týž: Z minulosti okresu. Horní a Dolní Sloupnice (Příspěvek k objasnění jejich vzájemného poměru v minulosti), in: Vesnické noviny Litomyšlska, 9. srpna 1957, roč. VIII, č. 31, Litomyšl: ONV v Litomyšli, s. 3. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 1, Chrudimsko. Praha: František Šimáček, s. SEMOTANOV Á, Eva: Historická geografie českých zemí, 2. vyd. Praha: Historický ústav AV ČR, 2002, 279 s příloh. Táž: Kartografie v historické práci: vademecum=cartography in historical work, 1. vyd. Praha: Historický ústav, s. Táž: Historické regiony a regiony současnosti - jiný pohled, in: Středočeský sborník historický 28-29, Praha: Státní oblastní archiv v Praze 2005, s SEVERIN, Karel: Trstenickou stezkou cestou necestou (k vývoji názorů na průběh středověké komunikace), in: Pomezí Čech a Moravy 4, 1. vyd. Litomyšl: Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, s SKŘIVÁNEK, Milan: Litomyšl. Starobylé město, 2. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, s. Týž: Odsun Němců ze Svitavska , 1. vyd. Hradec Králové: Historický klub Praha, pobočka Hradec Králové, s. TýŽ: Zmizelé Čechy - Litomyšl. 1. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, s černobílých fotografií. TOMíČEK, Antonín: Staleté stromy, in: Od Trstenické stezky. Vlastivědný sborník okresu litomyšlského a poličského, duben 1925, roč. IV., č. 8, Litomyšl: redakční sbor, s Tržecký mlýn ajeho majitelé. Litomyšl: V. Augusta v Litomyšli, s. 22. ZELINKA, Karel: Zaniklá sídliště na Litomyšlsku v předhusitské době, in: Zprávy z muzeí o Trstenické stezky, č.lo, Litomyšl: Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1970, s

130 ZENGER, Zdeněk M.: Znak města Litomyšle, in: Zprávy z muzeí od Trstenické stezky, č Litomyšl: Vlastivědné muzeum v Litomyšli, s Články z regionálního tisku HOLUB, Zdeněk: Bývalý lihovar má nového majitele i nový kabát. Z historie lihovaru, in: Obecní noviny. Noviny obce Dolní Újezd, červenec 1999, roč. 5, č. 7, s. 1,3. TýŽ: Regionální muzeum vesnice začíná sloužit veřejnosti, lil: Obecní novlily. Noviny obce Dolní Újezd, listopad 2004, roč. 10, č. ll, s. 1. TýŽ: Stezky, cesty, silnice II díl, březen 1999, roč. 5, č. 3, s. 7, lil: Obecní noviny. Noviny obce Dolní Újezd, TýŽ: Stezky, cesty, silnice III díl, lil: Obecní noviny. Noviny obce Dolní Újezd, duben 1999, roč. 5, č. 4, s. 5. HUDEČEK, Ivan: Kaple archanděla Michala v novém hávu, lil: Lilie. Zpravodaj Města Litomyšle, 2 září 2005, roč. 15, č. 9, s. 8. ih: Újezdské babí léto, in: Trs, 19. srpna 1999, roč. 8, č , s. s. 5. KAPUSTA, Jan: Putování za studánkami počtrnácté, in: Trs. Čtrnáctideník pro oblast Chocně, Vysokého Mýta a Litomyšle, 9. května 1996, roč. 5, č. 9, s. 6. KLOUDA, Jan: Josef Mario Korbel, in: Osík dnes. Noviny obce Osík, roč. 2002, č. 3, s. 3. KLOUDA, Jan - PEKAŘ, Zdeněk: Sponzorem dnešního čísla je Českomoravská plemenářská unie, akciová společnost se sídlem v Říčanech u Prahy, odchovna plemenných býků u Litomyšle, in: Osík dnes. Noviny obce Osík, roč. 2003, č. 6, s. 1, 3. KOLDOV Á, Marie: Nová Ves patří k městu, 1993, roč. 3, č. 1, s.7. in: Lilie. Litomyšlské noviny, 5. ledna 130

131 mk: Nedošín chce samostatnost, in: Lilie. Litomyšlské noviny, prosinec 1991, roč. 1, č. 20, s. 3, 4. Ze zasedání městského zastupitelstva, in: Lilie. Litomyšlské noviny, leden 1992, roč. 1, č. 21, s. 1. NEPRAŠ, Jaromír: U Dolního Újezda nebylo více hrobů z 2. sv. války nalezeno. Legendy a fakta o sběrném táboře sovětských občanů v lese Polomi u Dolního Újezda, in: Trs, , roč. 4, č. 18, s. 8. QUAISEROV Á, Marcela: Skončila evidence válečných hrobů, in: Lilie. Zpravodaj města Litomyšle, 4. srpna 2005, roč. XV., č. 8, s. 15. red: Poříčí a Osík v soutěži Vesnice roku 2004, in: Lilie. Zpravodaj města Litomyšle, 4. října 2004, roč. XIV., č. 10, s. 9. RŮŽIČKA, Jindřich: Z minulosti okresu. Horní a Dolní Sloupnice (Příspěvek k objasnění jejich vzájemného poměru v minulosti), in: Vesnické noviny Litomyšlska, 9. srpna 1957, roč. VIII, č. 31, s. 3. ŠVEC, Vít: Litomyšlsko hraničářů. Nová Ves u Litomyšle, in: Hraničář. Orgán Národníjednoty severočeské, 27. července 1929, roč. VIII., č. 10, s. 3. POUŽITÉ INTERNETOVÉ ODKAZY s.l55/696?kam=obec&kod=578347, stav k stav k stav k Republika/Svitavv/Svitavv o.html, stav k

132 PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH 1) vývoj počtu obyvatel Litomyšlska od 1. poloviny 19. století (použitá literatura: Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky , Praha SOMMER, Johann Gottfried: Das Konigreich Bohmen statistischtopographisch dargestellt. Fiinfter Band, Chrudimer Kries. Prag 1837). 2) Počet sídel v letech (použitá literatura: Táž, SCHALLER, Jaroslaus: Topographie des Konigreiches Bohmen. Eilfter Theil, Chrudimer Kreis. Prag, Wien 1789) 3) Počet obyvatel v letech (použitá literatura: Táž). 4) Vymezené území Litomyšlska na Generální mapě okresního hejtmanství Litomyšlského v měřítku 1 : z roku Mapová sbírka Historického ústavu Akademie věd České republiky. 5) Litomyšl a okolí na mapě Prvního vojenského mapování v měřítku 1 : z roku Osterreichisches Staatsarchiv Kriegsarchiv Wien. Reprodukce Laboratoř geoinformatiky UJEP Ústí nad Labem. 6) Litomyšl a okolí na mapě Druhého voj enského mapování v měřítku 1: z roku 1852, rektifikováno Tamtéž. 7) Litomyšl a okolí na mapě Třetího vojenského mapování v měřítku 1: z roku 1877, rektifikováno Tamtéž. 8) Nedošínský háj na mapě stabilního katastru v měřítku 1 :2880 z roku Ústřední archiv zeměměřictví a katastru Praha, slgn. B2/a/C6/ ) Rácův plán města Litomyšle (1894). SOkA Svitavy. Sbírka map a plánů

133 10) Litomyšl na vedutě z roku SOkA Svitavy. Sbírka dokumentace, kart. 223/5. 11) Zámecké návrší na vedutě z roku Tamtéž, kart. 223/6. 12) Litomyšl na rytině Stephana Kollnedera z roku 1798 a výřez z téže rytiny. SOkA Svitavy. Cech tkalců, vlnotkalců a mezuláníků Litomyšl, kart ) Pohled na Litomyšl od jihu patrně z roku SOkA Svitavy. Sbírka dokumentace, oddělení Fotografií (Fr. Páta). 14) Pohled na Litomyšl od západu zřejmě krátce před rokem Tamtéž. 15) Letecký pohled na Litomyšl z let Tamtéž. 16) Stará plovárna na Hlubokém rybníku kolem roku Tamtéž. 17) Litomyšl na kresbách Quida Šimka z roku Regionální muzeum v Litomyšli. Šimkova sbírka, cyklus kreseb Litomyšl před 50 lety (1870), ev. č. 19S-E-1. 18) Altán U kohouta v Nedošínském háji v roce Tamtéž. 19) Nedošínský háj na kresbách Quida Šimka, zachycen stav z roku Tamtéž. 20) V N edošínském háji u dvou "chrámků mlčení" roku 187. Tamtéž. 21) Rybník Košíř kolem roku Tamtéž. 22) Kaplička sv. Antonína a Landhaus v Nedošínském háji roku Tamtéž. 23) Smírčí kříž V Lukách u Tržku. Foto Eva Zoubková. 24) Výklenková kaplička v Horním Újezdě. Táž. 25) Boží muka na konci Trstenické ulice v Litomyšli, s. d. Táž. 26) Boží muka v Horním Újezdě. Táž. 27) Boží muka u Osického rybníka, Táž. 28) Boží muka mezi Netřebami a Sloupnicí, Táž. 29) Boží muka ve Sloupnici, Táž. 30) Socha Panny Marie ve Strakově, Táž. 133

134 31) Kříž u Suché, Táž. 32) Kříž u Němčic, Táž. 33) Kříž u Sloupnice, Táž, 34) Kříž v Nových Sídlech, Táž. 35) Kříž na křižovatce silnic k Vysokému Mýtu a Chocni, Táž. 36) Kříž u Lažan, Táž. 37) Torzo kříže u Nové Vsi, s.d. Táž. 38) Torzo kříže v Dolním Újezdě, Táž. l34

135 1) vývoj počtu obyvatel Litomyšlska od 1. poloviny 19. století Název obce I Počet Počet Počet! Počet Počet Počet Počet obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel Litomyšl ) ) ) ) ) ) Litomyšl Lány I Zahájí 607 I 1483 I Záhradí I Suchá 254 I ) 121 I Nedošín Kornice Pazucha 493 Pohodlí I I I I Nová Ves u Litomyšle Němčice I I Němčice 682 I Č1upek I Pudilka Zhoř I Vlčkov Strakov I Janov Janov I Gajer I Mendryka Benátky Čistá ) Osík ) Dolní Újezd Dolní Újezd I I I I I Jiříkov I Václavky Horní Újezd I I Desná Morašice ) Morašice 432 I 561 I I I I I

136 I Název obce I Počet I Počet I Počet I Počet I Počet I Počet -I Počet I obyvatel I obyvatel obyvatel obyvatel I obyvatel I obyvatel obyvatel I 2001 I I Lažany I I I I Říkovice I Višňáry Tržek Nová Sídla Nová Sídla I I I I I 28 I I Sedlíšťka Řídký I Sedliště I I i I I Bohuňovice ) I Sloupnice ) ) 1782 I Dolní Sloupnice Horní Sloupnice ) Končiny 1. díl I Končiny 2. díl ) Včetně Nedošína 2) Včetně Suché 3) V celkovém počtu zahrnuty krom Litomyšle a předměstí též Komice, Nedošín, Nová Ves u Litomyšle, Pazucha, Pohodlí a Suchá 4) Jde pravděpodobně o chybu tisku, spíše by odpovídal počet 191 5) Z toho 150 obyvatel náleželo k osadě Brlence 6) Z toho 44 obyvatel náleželo k osadě Lazaret 7) V celkovém počtu zahrnuty Lažany, Morašice, Nová Ves, Říkovice, Sedlíšťka, Tržek, Višňáry 8) Včetně Řídkého 9) Z toho 13 obyvatel náleželo k osadě Končiny 10) Z toho 22 obyvatel náleželo k osadě Končiny 11) Z toho 37 obyvatel náleželo k osadě Končiny 12) Chyba tisku

137 2) Počet sídel v letech Sídla 3500 (j) "O 'ii) <ll 'u 2500 o a o ) Počet obyvatelstva v letech CD ro > c >- o <ll 'u o a o Obyvatelstvo

138 i I 4) Vymezené území Litomyšlska na Generální mapě okresního hejtmanství Litomyšlského v měřítku 1: z roku 1907

139 5) Litomyšl a okolí na mapě Prvního vojenského mapování v měřítku 1 : z roku 1784

140 , ~~-~ 'ďt~,'<,~~-;;.i. o;. : ( {J.':'.,rÍ-. ~~;....t~' 6) Litomyšl a okolí na mapě Druhého vojenského mapování v měřítku 1 : z roku 1852, rektifikováno 1874

141 7) Litomyšl a okolí na mapě Třetího vojenského mapování v měřítku 1: z roku 1877, rektifikováno 1889

142 8) Nedošínský háj na mapě stabilního katastru v měřítku 1:2880 z roku 1839

143 PLÁ mi,t. LITQMYS LE. aua_ )4; l ll, 1 It.~, N. ~l l dtm " M.~tct Yl J' Ve H l1 Vy. vitl. ft. I \Oni cr-rj.hl, l\' 1..~J" al. n"ln: rt-dlllhl,, - 1 i~ II.1t,lmi rr.. t~ n ; \t J '1 l.ť l.3 J,t,......,..(JtIt!IJ."r :;..-; :1",., ~ ; t... ~.altu., "A., ' s, /,.".. /...,.J,."... 1 I/~_r.r. " '/:";"1 Jlkr i,'r»'. " A.NI.. ~1 ", s... J llu"...,. r.;.k.i, 9) Rácův plán města Litomyšle (1894)

144 10) Litomyšl na vedutě z roku ) Zámecké návrší na vedutě z roku 1805

145 12) Litomyšl na rytině Stephana Kollnedera z roku 1798 a výřez z téže rytiny

146 Litomyšl 13) Pohled na Litomyšl od jihu patrně z roku ) Pohled na Litomyšl od západu zřejmě krátce před rokem 1865

147 15) Letecký pohled na Litomyšl z let ) Stará plovárna na Hlubokém rybníku kolem roku 1930

148 17) Litomyšl na kresbách Quida Šimka z roku ) Altán U kohouta v Nedošínském háji v roce 1870

149 19) Nedošínský háj na kresbách Quida Šimka, zachycen stav z roku ) V Nedošínském háji u dvou "chrámků mlčení" roku 1870

150 21) Rybník Košíř kolem roku ) Kaplička sv. Antonína a Landhaus v Nedošínském háji roku 1870

151 23) Smírčí kříž V Lukách u Tržku ~... w. _--... ~....,.:;t JI""IIIII»-' ; n;;.-;... ~ ~-.~ I 't... 24) Výklenková kaplička v Horním Újezdě

152 25) Boží muka na konci Trstenické ulice v Litomyšli, s. d. 26) Boží muka v Horním Újezdě

153 27) Boží muka u Osického rybníka, 1873 \... " ~.>~ 28) Boží muka mezi Netřebami a Sloupnicí, 1869

154 29) Boží muka ve Sloupnici, ) Socha Panny Marie ve Strakově, 1877

155 31) Kříž u Suché, ) Kříž u Němčic, 1885

156 33) Kříž u Sloupnice, ) Kříž v Nových Sídlech, 1846

157 35) Kříž na křižovatce silnic k Vysokému Mýtu a Chocni, ) Kříž u Lažan, 1877

158 37) Torzo kříže II Nové Vsi, s.d. 38) Torzo kříže v Dolním Újezdě, 1869