MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta Katedra občanského práva Diplomová práce Rovnováha mezi biologickým, sociálním a právním rodičovstvím Růžena Krhutová 2008/2009 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Rovnováha mezi biologickým, sociálním a právním rodičovstvím zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

2 Poděkování: Touto cestou bych ráda poděkovala doc. JUDr. Zdeňce Králíčkové, Ph.D., vedoucí mé diplomové práce, za cenné rady a připomínky, a v neposlední řadě své rodině, příteli a přátelům za nezbytnou a nemalou podporu a trpělivost při tvorbě této práce. 2

3 Obsah 1. Úvod Rodičovství Biologické rodičovství Sociální rodičovství Právní rodičovství Modely právní úpravy rodičovství v Evropě Společné rysy Systém francouzského Code Civil Systém rakouského Obecného zákoníku občanského Úprava rodičovství ve vybraných evropských státech Rakousko Chorvatsko Anglie Německo Nizozemí Švýcarsko Řecko Česká republika Shrnutí Lidskoprávní aspekty rovnováhy mezi sociálním, biologickým a právním rodičovstvím a vliv judikatury Evropského soudu pro lidská práva Lidskoprávní úmluvy Aktivity Rady Evropy Judikatura Evropského soudu pro lidská práva Evropské rodinné právo? Harmonizace a unifikace rodinného práva v Evropě? Zásady rodinného práva evropských států Model Family Code Úvahy de lege ferenda Obecně k novému občanskému zákoníku Rovnováha mezi sociálním, biologickým a právním rodičovstvím v návrhu nového občanského zákoníku Závěr Resumé Prameny a literatura Publikace Odborné články Právní předpisy Judikatura Internetové zdroje

4 1. Úvod Rodiče jsou bez pochyby nejdůležitějšími osobami v životě každého jedince. Jejich péče, starostlivost, obecné postoje k životu a případný nezájem formují názory dítěte a utvářejí jeho vlastní osobnost. Ne vždy je však v souladu biologický, právní a sociální rozměr rodičovství. Kde leží rovnováha mezi těmito druhy rodičovství? Jaký má právo přístup k nesouladu mezi jednotlivými druhy rodičovství a kterému z nich dává právo přednost? Témata z oblasti rodinného práva mě vždy lákala, zejména kvůli křehké hranici mezi tím, co právo může ještě upravit, a tím, kam právo nemůže, nechce a v podstatě by ani nemělo zasahovat. Z těchto důvodů jsem si pro svou závěrečnou diplomovou práci vybrala téma Rovnováha mezi biologickým, sociálním a právním rodičovstvím. Rodičovství a jeho právní význam netkví pouze ve stanovení statusového vztahu mezi dítětem a rodičem. Vztah matka - otec - dítě je základem pro další povinnosti konkretizované nejen v právních předpisech, ale zejména v mravních postulátech, a to povinnost se o dítě řádně starat, vychovávat, pečovat o něj. Nelze však opomenout těmto povinnostem odpovídající povinnost dítěte své rodiče ctít a respektovat. Z okruhu povinností tímto stavem vzniklých nelze vyloučit vzájemnou vyživovací povinnost nejen rodičů k dítěti, ale i dítěte k rodičům. Všechny tyto vztahy a povinnosti našly své místo v právních předpisech a jsou právem vynutitelné. Jsou ovšem založeny na právním určení rodičovství, které nemusí být vždy v souladu s biologickou či sociální realitou. S ohledem na společenské změny, díky kterým se do popředí dostávají jiné než manželské formy soužití, stále častěji dochází k výchově dětí v neúplných či nevlastních rodinách, stejně jako v rodinách pěstounů či poručníků, rozšiřujícím se možnostem asistované reprodukce, jejíž cílovou skupinou jsou i homosexuální páry, a přesunu dítěte z pouhého objektu práv dítěte na subjekt práv, je nutné zkoumat rovnovážný stav mezi jednotlivými aspekty rodičovství. 4

5 Na téma rovnováhy mezi sociálním, biologickým a právním rodičovstvím lze nazírat z mnoha různých pohledů a lze do něj zahrnout značné množství problematiky. Obsáhlost tématu nutně vyžaduje stanovení zkoumaných oblastí. Téma se neomezuje pouze na právní určování mateřství a otcovství, které stanoví statusový vztah matka - dítě a otec - dítě, ale s ohledem na současné trendy v asistované reprodukci, i na soulad rodičovství biologického, založeného genetickými vazbami, a právního. Stranou nelze odsunout ani možnost anonymních či utajených porodů a jejich právní vazbu na biologickou či sociální realitu. V protikladu zde stojí právo dítěte znát svůj původ stanovené v čl. 7 Úmluvy o právech dítěte 1 a právo rodiče na vzdání se svého dítěte. Další okruh představuje problematika adopcí, neboť při adopci dojde ke změně právního rodičovství biologických rodičů na právní rodičovství rodičů adoptivních. Při souhře dalších okolností 2 lze počítat s nastupujícím odlišným sociálním rodičovstvím. Nutno ovšem podotknout, že k nesouladu mezi sociálním a právním rodičovstvím může dojít i prostřednictvím institutů náhradní rodinné péče, neboť zde dojde k faktické péči o dítě osobami odlišnými od rodičů, což při jisté délce této péče může znamenat navázání vztahu, který se může rovnat sociálnímu rodičovství mezi dítětem a člověkem poskytujícím náhradní rodinnou péči. Neméně důležitou oblastí ke zvážení představuje koncept rodičovské zodpovědnosti a jejího výkonu. Zde je nutné zamýšlet se nad možností výkonu rodičovské zodpovědnosti osobou odlišnou od biologického a právního rodiče. Stranou nesmí zůstat právo biologického či sociálního rodiče na informace a kontakt s dítětem. Vzhledem k obecnému rozsahu diplomových prací je v práci Rovnováha mezi biologickým, sociálním a právním rodičovstvím omezen rozsah uvedených možných náhledů na tuto problematiku pouze na zásadní otázky ovlivňující rovnováhu mezi konkrétními aspekty rodičovství. Práce se zaobírá koncepty právního určování mateřství a otcovství včetně možného popření otcovství v závislosti na biologickém rodičovství, okrajově vlivem metod asistované reprodukce na soulad mezi biologickým, sociálním a právním aspektem 1 Do českého právního řádu byla tato Úmluva inkorporována sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. 2 Např. úmrtí adoptivního otce a následné soužití adoptivní matky s jiným mužem. 5

6 rodičovství v souvislostí s právem dítěte znát svůj původ a částečně i možnostmi chápání souladu sociální reality a oprávněními právem neaprobovaného sociálního rodiče na výkon rodičovské zodpovědnosti. Mezi základními otázkami, které jsem si před zpracováváním práce a během něho položila stálo: Co si představit pod jednotlivými pojmy sociálního, biologického a právního rodičovství? Jsou uvedené typy rodičovství v souladu či protikladu? Jaké existují obecné modely rodičovství, jak jsou jimi pojímány jednotlivé problémové oblasti a kterému typu rodičovství dávají přednost vybrané cizí právní úpravy? Jak je reflektován rozpor mezi právem dítěte znát svůj původ a právem rodiče na vzdání se dítěte v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva? Je možná harmonizace či unifikace rodinného práva v Evropě a jaké jsou její konkrétní teoretická východiska s ohledem na aspekty rodičovství? Jak nahlíží česká současná i připravovaná právní úprava na soulad či rozpor mezi jednotlivými typy rodičovství? Cílem mé práce není pouze odpovědět si na výše zmíněné otázky, ale zjistit, zda-li existuje rovnováha mezi sociálním, biologickým a právním rodičovstvím, je-li jí možno dosáhnout a zda-li je vyžadována a očekávána, a to nejen v českém právním řádu, ale i s ohledem na evropský vývoj. V úvodní kapitole se věnuji obecnému vymezení pojmů sociálního, biologického a právního rodičovství. Následující kapitola pojednává o obecných modelech právní úpravy rodičovství a jejich odrazu a odlišnostech v jednotlivých právních řádech evropských zemí. Vybrané právní řády představují zajímavé pohledy na problematické oblasti určování rovnováhy mezi sociálním, biologickým a právním rodičovstvím a jejich konkrétní řešení, zejména s ohledem na připravovanou rekodifikaci občanského práva. O rodičovství a jeho aspektech nelze pojednávat izolovaně, ale pouze v kontextu mezinárodních úmluv a judikatury Evropského soudu pro lidská práva, o čemž se zmiňuje kapitola následující. S touto kapitolou úzce souvisí kapitola týkající se harmonizace a unifikace rodinného práva v Evropě, jejíž hlavní část představuje rozbor jednotlivých ustanovení týkajících se rodičovství v teoretické práci Model Family Code, která přichází s naprosto odlišným konceptem určování rodičovství. 6

7 V poslední věcné kapitole uvádím úvahy de lege ferenda, které souvisejí zejména s připravovanou rekodifikací občanského zákoníku a poukazuji na jistá problematická či chybějící ustanovení. Závěr práce shrnuje získané informace a vyslovené myšlenky. 7

8 2. Rodičovství Institut rodičovství lze chápat ve třech základních rovinách, a to jako rodičovství biologické, právní a sociální. Každá z těchto rovin zahrnuje jiné aspekty, o kterých budou následující řádky. Účelem tohoto textu ovšem není přesně definovat rozdíly mezi jednotlivými rovinami rodičovství, ale poskytnout prostor pro základní zamyšlení a rozlišení těchto pojmů Biologické rodičovství Biologické rodičovství je rodičovství založené biologickými vazbami mezi dítětem a poskytovatelem genetického materiálu. Bez pomoci lékařů je biologickou matkou žena, v níž došlo ke spojení mužské a ženské pohlavní buňky, tj. došlo k oplodnění a vzniku embrya a následně lidského plodu, který se po dovršení nitroděložního vývoje narodí (ať už živý či mrtvý). Otcem je v tomto případě muž, jehož spermie splynuly s vajíčkem matky. Toto biologické pouto se již tradičně nazývá poutem pokrevním, hovoří se o pokrevním příbuzenství. 3 Tento nejpřirozenější způsob zplození potomka se v současnosti vlivem různých faktorů (civilizační choroby, nesprávná životospráva) stává čím dál tím více problematický, čímž dochází k využívání metod asistované reprodukce Sociální rodičovství Na rozdíl od biologického rodičovství, nehraje u sociálního rodičovství povaha genetického materiálu žádnou roli. Sociálního rodiče můžeme definovat jako člověka, který plní sociální funkci otce či sociální funkci matky. Jednoduše ten, který dítěti poskytuje rodičovskou lásku, péči, starostlivost. Z právního hlediska je to člověk, který naplňuje znaky rodičovské zodpovědnosti uvedené v ustanovení 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, 4 a to péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Důležitý momentem je, že sociální rodič plní funkci rodiče i bez ohledu na biologická či právní pouta 3 FRINTA, Ondřej. Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině. In Naděje právní vědy. Býkov Sborník mezinárodního setkání mladých pracovníků konaného ve dnech na Zámeckém statku Býkov. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s, Dále jen ZOR. 8

9 s dítětem. Ideální případ představuje shoda rodičovství biologického a sociálního, ale v mnoha případech ke shodě nedochází. Jedním z typických příkladů je povinnost manžela matky podílet se na výchově dítěte, jehož není manžel otcem, stanovená v ustanovení 33 5 ZOR. Dalším typickým příkladem rozporu mezi sociálním a biologickým rodičovstvím jsou adoptované děti, a to buď manželem/ manželkou právního rodiče nebo osobami, které s původními rodiči nemají žádný bližší vztah. V kontextu nesouladu mezi biologickým a sociálním rodičovstvím nutno chápat i náhradní rodinnou péči, byť účelem těchto institutů není být v postavení rodiče dítěte, ale zajistit mu dostatečnou péči. Poskytovatelé náhradní rodinné péče, zejména pěstouni, ovšem mohou získat k dítěti, jim svěřenému do péče, vztah obdobný sociálnímu rodičovství. S rozvojem asistované reprodukce přichází další rozšíření kolize mezi sociálním a biologickým rodičovstvím, a to v případě oplodnění spermatem dárce, poskytnutím vajíčka, či při často diskutovaném surogačním mateřství Právní rodičovství Rodičem podle práva je ten, koho zákon za rodiče konkrétního dítěte považuje. Různé právní kultury se k právnímu určování rodičovství staví odlišně. 7 V našem právním prostředí je matkou dítěte žena, která dítě porodila. 8 Určení otcovství spočívá na trojici vyvratitelných domněnek, které se uplatňují ve stanoveném pořadí. 5 Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti. 6 Jde o situaci, kdy buď za úplatu nebo bezúplatně je sjednána žena za účelem umělého oplodnění semenem manžela z manželského páru, který si tuto službu objednal, či za účelem implantace embrya, které si obstaral objednatelský pár. Žena dítě tímto způsobem počaté donosí a po porodu jej musí odevzdat objednatelům. Více viz PROCHÁZKOVÁ, Tereza. Problematika asistované reprodukce z pohledu určování mateřství : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2001, s Podrobnosti o odlišných koncepcích určování rodičovství viz kapitola a ZOR. 9

10 3. Modely právní úpravy rodičovství v Evropě Společné rysy Rodičovství v evropských právních řádech je založeno na římskoprávní zásadě mater semper certa est, pater incertus. Toto pojetí se přeneslo i do kodexů vznikajících v 19. století, jejichž prostřednictvím se vyvinuly dva základní modely rodičovství v kontinentální Evropě. Jedná se o model francouzský, založený na Code Civil, a o model rakouský, jehož základ tvoří rakouský Obecný zákoník občanský Systém francouzského Code Civil Systém francouzského práva je postavený na francouzském občanském zákoníku Code Civil. 9 Již historicky lze doložit, že francouzské právo činilo velké rozdíly mezi dětmi manželskými a nemanželskými. Tento stav, mající kořeny ve středověku, došel jistého zlepšení v souvislost s humanistickými myšlenkami 17. století. Po zpracování a vydání Code Civil v roce 1804, jehož hlavní koncepcí v oblasti rodinného práva bylo, že rodina je nedotknutelná buňka státního zřízení, došlo k odstranění těch prvků, které zlepšily postavení nemanželských a manželských dětí. Pouze dětem, které se narodily mimo manželství, a k nimž bylo otcovství následně dobrovolně uznáno, přiznával Code Civil omezené dědické právo. Avšak dětem pocházejícím z cizoložného nebo krvesmilného poměru zákon uznání otcovství neumožňoval. Podle čl. 340 Code Civil Napoléon nebylo možno zjišťování otcovství k nemanželskému dítěti. V průběhu druhé poloviny 19. století a na základě tohoto vývoje přijatým zákonem z roku 1912 došlo k podstatnému zlepšení postavení nemanželských dětí. 10 Společným znakem států, jejichž základem je francouzský občanský zákoník, je uznání statusu dítěte. Existuje zde prvek vůle a chtění. 11 Nelze říci, že biologické rodičovství nemá v systému francouzského Code Civil žádný význam, ale vzhledem k uznávacímu principu lze tvrdit, že význam biologického 9 V letech a nesl název Code Civil Napoleon. 10 MÁSÍLKO, Vilém, VANĚČEK, Stanislav. Určování otcovství v evropských právních řádech. Praha : SEVT, n. p., 1969, str ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv. baby-schránek. Právní rozhledy, 2005, č. 7, s

11 rodičovství je potlačen na minimum. U dítěte narozeného mimo manželství je kromě skutečnosti porodu zapotřebí i uznání, nejen ze strany biologického otce, ale i ze strany matky. Mateřství je v tomto případě dáno nejen faktem porodu, ale současně i uznáním mateřství rodičkou. Systém Code Civil nalezneme nejen ve Francii, ale i v rodinněprávních či občanskoprávních kodexech v Belgii, Lucembursku a Itálii Systém rakouského Obecného zákoníku občanského Druhý základní evropského model rodičovství je založen na rakouském Obecném zákoníku občanském, Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie, 12 který byl základem občanského práva v habsburské monarchii po celé 19. století až do jejího zániku. ABGB byl 1. června 1811 vyhlášen patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s. s platností pro všechny neuherské země císařství. Základním východiskem pro něj byla přirozenoprávní škola a teorie. Zákoník vycházel ze zásady, že identita matky je nepochybná. V ustanovení 163 byla zakotvena premisa, že každé dítě má právo na určení svého zploditele. 13 První relevantní skutečností pro určení otcovství bylo, zda-li se dítě narodilo za trvání manželství či nikoli. V případě narození dítěte během trvání manželství byl za otce dítěte považován manžel matky, bez ohledu na tvrzení matky, že se dítě narodilo z cizoložného vztahu, případně že dítě není dítětem manželským. Pokud se však dítě narodilo z nemanželského vztahu, nezáleželo již na okolnostech předcházejících početí. V ustanovení 163 ABGB najdeme vyjádření této zásady: O kom se prokáže způsobem předepsaným v soudním řádu, že s matkou obcoval v době, od které neprošlo až do jejího slehnutí méně než 180 a více než 300 dní, nebo kdo to i jen mimo soud dozná, o tom platí domněnka, že dítě zplodil. Nemanželské děti neměly nárok ani na rodinné jméno otce, ani na šlechtictví, erb a jiné přednosti rodičů. Obdržely jméno matky. Na rozdíl od francouzské právní rodiny stojí rodina rakouského ABGB na úplně jiných principech. Z uvedeného stručného exkurzu do právní úpravy 12 Dále jen ABGB. 13 MÁSÍLKO, Vilém, VANĚČEK, Stanislav. Určování otcovství v evropských právních řádech. Praha : SEVT, n. p., 1969, s

12 rodičovství vyplývá, že základním prvkem je zde pokrevní příbuzenství, tedy skutečnost nezávislá na vůli rodičů. ABGB vychází ze zásady, že identita matky je nepochybná a je dána faktem porodu dítěte. Základ právního otcovství představuje systém tří vyvratitelných právních domněnek. Do této rodiny patří občanskoprávní či rodinněprávní kodexy Rakouska, Německa, České republiky, Slovenska, ale i Švýcarska Úprava rodičovství ve vybraných evropských státech Cílem této subkapitoly je uvést relevantní skutečnosti týkající se určování rodičovství, rovnováhy mezi jednotlivými typy rodičovství a spřízněných aspektů ve vybraných evropských státech. 14 Hlavním cílem je postihnout nejen společné rysy, ale zejména specifika vnitrostátních úprav. Přímým objektem nebude pouze určování a popírání rodičovství, ale i úprava asistované reprodukce vzhledem k možnosti rozdílnosti mezi biologickým a právním rodičovstvím, případně možnost nevlastního rodiče manžela/ manželky biologického a právního rodiče účastnit se na výchově dítěte jako reflexe sociálního rodičovství Rakousko Rakouské právo je postaveno na ABGB. Základní premisy určování mateřství a otcovství jsou z tohoto titulu obdobné jako v našem právním řádu. Matkou je žena, která dítě porodila. V rakouském právu nejsou, na rozdíl od našeho právního řádu, povoleny anonymní porody či odložení dítěte do tzv. baby boxů, neboť by podobnou právní úpravou došlo k zásadnímu konfliktu s právem dítěte znát svůj původ stanoveným v čl. 7 Úmluvy o právech dítěte. Mateřství matky nelze popřít. Rakouská právní úprava 16 umožňuje asistovanou reprodukci pouze heterosexuálním párům bez ohledu na jejich stav. K provedení umělého 14 Do této části nebyla záměrně včleněna úprava francouzská, neboť model určování rodičovství je představen v kapitole Oproti tomu rakouská právní úprava zařazena je z důvodu zajímavých novelizací a podnětných momentů, zejména s ohledem na připravovanou rekodifikace českého občanského zákoníku. 15 Východiskem tohoto textu je kniha SCHWENZER, Ingeborg. Tensions between legal, biological and social conceptions of parentage. Antwerp - Oxford : Intersentia, s. Vzhledem ke struktuře a odlišnému autorství jednotlivých kapitol zabývajících se právními úpravami konkrétních států neexistuje úplná shoda na detailnosti poskytovaných informací. 16 Fortpflanzungsmedizinges - zákon o lékařsky asistované reprodukci. 12

13 oplodnění je nutný souhlas partnera ve formě notářského zápisu nebo soudního záznamu. Právo dítěte znát svůj původ je v této souvislosti zajištěno povinností nemocnice uchovat záznamy o dárci spermatu, neboť po dovršení čtrnácti let věku má dítě počaté díky heterologní inseminaci 17 právo přístupu k personálním informacím dárce. Právní otcovství dárce spermatu je vyloučeno. Surogační smlouvy jsou absolutně neplatné a nevynutitelné. Otcovství je postaveno na stejných vyvratitelných právních domněnkách jako naše právní úprava, tedy právní otcovství manžela matky, souhlasné prohlášení o otcovství a určení otcovství soudem. Pokud se dítě narodí po lhůtě 300 dnů od konce manželství může být bývalý manžel určen soudem jako právní otec dítěte, pokud prokáže, že je biologickým otcem nebo dal souhlas s umělým oplodněním. Prohlášení o otcovství se činí před matrikou, která nezkoumá, zda-li je v souladu biologické a prohlašované právní rodičovství. V tomto případě mají dítě a matka možnost ve dvouleté lhůtě popřít otcovství u soudu. Otcovství muže určené podle druhé domněnky bude popřeno, pokud otec neprokáže, že je biologickým otcem nebo dal souhlas s umělým oplodněním. Souhlas s umělým oplodněním nemá automaticky účinky prohlášení o uznání otcovství. Pokud bylo náhodou použito semeno jiného muže než manžela, příp. partnera, a nastane paternitní spor, bude důsledkem sporu neuznání otcovství partnera, příp. manžela. Pokud ještě nebylo určeno právní otcovství k dítěti, může být soudní řízení o určení zahájeno dítětem nebo údajným otcem. V rakouském právu ovšem existuje i institut swap father proceeding neboli soudní řízení s prohozením otců, jehož podstatou je, že dítě podá návrh na zahájení soudního řízení proti údajnému biologickému otci (bez omezení lhůty k podání této žádosti), soud jeho žádosti vyhoví a zároveň v rozsudku popře otcovství současného právního otce. Otcovství může být popřeno manželem matky jako otcem dítěte nebo dítětem ve lhůtě dvou let od okamžiku, co se dozví o nesouladu biologického a právního rodičovství. Pro otce určeného dle první domněnky otcovství platí navíc objektivní lhůta třicet let od narození dítě. Biologický otec ovšem nemůže 17 Sperma pochází od dárce, nikoli od manžela, příp. partnera ženy. 13

14 popřít otcovství manžela matky. Pokud bylo otcovství určeno prohlášením o určení otcovství, lze takto určené otcovství popřít, pokud bylo prohlášení činěno pod nátlakem, omylem nebo za situace, kdy uváděný otec není biologickým otcem dítěte a při prohlašování si nebyl vědom tohoto faktu. Prohlášení otce o uznání otcovství může být popřeno i ex offo, pokud nemá prohlášení požadovanou formu či nutný souhlas matky Chorvatsko I relativně čerstvě novelizovaná chorvatská právní úprava 18 stojí na římskoprávní zásadě mater semper certa est, matkou je tedy žena, která dítě porodila. Pokud se dítě narodí v manželství, otcem se ze zákona stane manžel. 19 Otcovství může být určeno jak prohlášením muže o uznání otcovství před kvalifikovaným orgánem nebo soudem, tak prostřednictvím soudního řízení o určení otcovství. Otcovství však může být uznáno i v poslední vůli. Prohlášení o určení otcovství je neodvolatelné. Má-li dítě potomky, může být otcovství určeno i po smrti dítěte. Před zápisem otcovství určeného podle druhé domněnky je nutný souhlas matky a dítěte staršího čtrnácti let. K popření otcovství může dojít pouze soudní cestou ve stanovených lhůtách. Popřít otcovství může i dítě do svých dvaceti pěti let. Matka dítěte, k němuž bylo otcovství určeno pomocí první nebo druhé domněnky, může popřít otcovství do šesti měsíců od narození dítěte. Muž, jehož otcovství bylo určeno na základě druhé domněnky, může popřít své otcovství ve lhůtě šesti měsíců ode dne vykonání prohlášení, pokud zjistí, že není biologickým otcem dítěte. Zrušení otcovství není možné po dovršení sedmi let věku dítěte. Do jednoho roku od prohlášení o otcovství daného jiným mužem, může muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, napadnout takto určené otcovství u soudu. Zatímco rakouská právní úprava neumožňuje popření mateřství, v Chorvatsku může být mateřství napadeno soudní cestou. Dítě může napadnout právní mateřství žalobou do svých dvaceti pěti let. Žena, která je v registru zapsána jako matka, může napadnout své mateřství ve lhůtě šesti 18 Chorvatský zákon o rodině vstoupil v účinnost v roce I zde platí obdobně jako v českém právu domněnka, že pokud se dítě narodí do 300 dnů od ukončení manželství, otcem je stále bývalý manžel matky. 14

15 měsíců ode dne, kdy zjistila, že není matkou dítěte. Existuje zde opět objektivní lhůta sedmi let věku dítěte. Žena, která se domnívá, že je matkou dítěte, může napadnout mateřství zapsané ženy jenom současně s žádostí o určení jejího mateřství. Pokud dojde k popření mateřství, dojde automaticky i k popření otcovství. V Chorvatsku existuje pouze kusá právní úprava asistované reprodukce. Surogační mateřství je úplně vyloučeno. Manžel, jehož žena byla bez jeho písemného souhlasu oplodněna dárcovským spermatem, může souhlasit s určením otcovství podle první domněnky. Taktéž žena, jejíž vajíčko bylo bez jejího souhlasu použito ke vzniku embrya a implantováno do těla jiné ženy, má zákonnou možnost napadnout mateřství ženy, která takto počaté dítě porodila. Nevlastní rodiče nemají žádnou rodičovskou zodpovědnost, pokud dítě neadoptují. Ve stejném postavení jsou i osoby žijící ve společné domácnosti s právním rodičem dítěte. Vzhledem ke vznikajícím sociálním vazbám mezi nevlastním rodičem a dítětem má ovšem nevlastní rodič povinnost postarat se o nezletilé nevlastní dítě, pokud se o něho nemůže postarat vlastní rodič, což platí i pro případ smrti vlastního rodiče, pokud v době smrti rodiče spolu nevlastní rodič a dítě žili ve společné domácnosti Anglie I anglické právo stojí na premise, že právní matkou je žena, která dítě porodila, což platí i v případě asistované reprodukce (zejména s ohledem na použití dárcovského vajíčka). Zajímavý pohled ovšem existuje na problematiku surogačního mateřství. Surogační smlouva není proti smluvním stranám vynutitelná, ale na druhou stranu není ani striktně ilegální. Biologičtí rodiče mohou u soudu ve lhůtě šesti měsíců od narození dítěte požádat o svěření do péče a následný zápis jejich právního rodičovství do registru. Pokud bude tato žádost úspěšná, surogační matka nebude právní matkou dítěte. Tato procedura je nicméně podrobena značně restriktivním podmínkám Žadatelé musí být manželé, aspoň jeden z nich musí být biologickým rodičem dítěte; zákrok, který vedl k otěhotnění, prováděla licencovaná klinika; dítě musí žít s žadateli; všechny strany musí dát plný a bezpodmínečný souhlas; za surogační smlouvu nesmí být poskytnuty žádná plnění kromě oprávněných výdajů. 15

16 Dá se říci, že i v anglickém právu existuje domněnka otcovství manžela matky. Nicméně tato domněnka nebývá uplatňována na základě zákonné úpravy, ale díky zavedenému pravidlu common law. Nejsou-li biologičtí rodiče manžely, stojí anglické právo na domněnce, že pokud se mužovo jméno objeví na rodném listě, je otcem dítěte. Biologický otec ovšem nemá ex lege právo na zapsání do rodného listu. K zápisu je nutný souhlas matky, neboť pouze žena má možnost označit otce. Pokud souhlas matky nebyl poskytnut, může být souhlas matky nahrazen soudním rozhodnutím, a to pouze za předpokladu, že muž je biologickým otcem dítěte. Rozdíl mezi naší právní úpravou a úpravou anglickou stojí hlavně na chápání rodičovské zodpovědnosti. Donedávna neměli právní otcové, jejichž otcovství nevzniklo na základě domněnky manžela matky rodičovskou zodpovědnost. Pouze byli zapsaní. Ani podle nynější právní úpravy nemá biologický otec, který není zapsán v rodném listě dítěte, status právního otce, a tedy žádnou rodičovskou zodpovědnost. Rodičovskou zodpovědnost je možno nabýt díky dohodě o rodičovské zodpovědnosti uzavřené s matkou nebo během soudního procesu, v němž musí otec prokázat genetickou spřízněnost s dítětem. V tomto řízení soud nevychází pouze ze zjištění o biologickém původu dítěte, ale posuzuje nejlepší zájem dítěte. 21 Pokud bylo dítě počato díky heterologní inseminaci, nemůže být za žádných okolností dárce genetického materiálu určen právním otcem. V případě homologní inseminace 22 nedochází při úmrtí manžela automaticky k určení otcovství, pokud k tomu zemřelý nedal předchozí souhlas. Manžel ženy, která porodila dítě počaté prostřednictvím metod asistované reprodukce, se stane právním otcem dítěte, pokud neprokáže, že s provedeným zákrokem nesouhlasil a že není genetickým otcem dítěte. Anglické právo poskytuje i jednu anomálii, co se týče nesouladu biologického a právního rodičovství, neboť za otce dítěte počatého díky metodám asistované reprodukce bude považován i muž, který ovšem není manželem matky a ani není poskytovatelem genetického materiálu, pokud je pravidelně účasten jednotlivým fázím procesu asistované reprodukce The best interest of the child. 22 Sperma pochází od manžela, příp. partnera ženy. 23 Stačí, aby s partnerkou pravidelně docházel na kliniku a dělal jí psychickou podporu. 16

17 Nevlastní rodič nezískává automaticky sňatkem s rodičem rodičovskou zodpovědnost, ale existuje zde možnost dohody s oběma rodiči o převodu rodičovské zodpovědnosti na nevlastního rodiče. Nevlastní rodič může požádat i soud o určení jeho rodičovské zodpovědnosti, případně dítě adoptovat. 24 Jistý posun ve prospěch sociálního rodičovství přináší koncepce dítěte rodiny, 25 kterým je každé dítě sezdaného páru, nebo každé dítě, ke kterému se sezdaný pár chová jako ke svému vlastnímu dítěti. Uznání dítěte jako dítěte rodiny má souvislosti i v dalších právních vztazích. Pokud se manželé rozvedou, musí manžel finančně podporovat všechny děti, ke kterým se choval jako k dětem rodiny bez ohledu na skutečnost, zda-li je biologickým a právním rodičem či nikoli. Tato skutečnost ovšem nic nemění na faktu, že anglické právo dává přednost biologickým rodičům před rodiči sociálními (např. pěstouny) Německo Německá právní úprava stojí na Občanském zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch 26 ) z roku 1896, který je účinný od Podle ustanovení 1591 BGB je matkou dítěte žena, která dítě porodila. Německý právní řád neumožňuje anonymní porody. Domněnky otcovství jsou postaveny na stejných principech jako v našem právním řádu. Na rozdíl od 54 odst. 3 ZOR 27 se v německém právním řádu uplatní domněnky otcovství i v případě umělého oplodnění. Uznání otcovství může být poskytnuto i před narozením dítěte. Uznání je platné pouze se souhlasem všech, kterých se souhlas týká, tedy zejména matky. Po dovršení zletilosti dítěte je nutný souhlas dítěte. Mezi osobami legitimovanými k popření otcovství najdeme domnělého otce (tj. právního otce dítěte), biologického otce, matku a dítě. 23. dubna 2004 byl poprvé v německém soudnictví vydán rozsudek o popření otcovství na základě výpovědi biologického otce, v níž tvrdil, že v době početí s matkou 24 Agentury zprostředkovávající adopce musí udržovat záznamy o adopcích, aby je bylo možné poskytnout adoptovaným dětem. 25 Child of the family. 26 Dále jen BGB. 27 Je-li dítě počato umělým oplodněním ženy z asistované reprodukce podle zvláštního právního předpisu, považuje se za otce muž, který dal k umělému oplodnění ženy podle tohoto zvláštního právního předpisu souhlas, pokud by se neprokázalo, že žena otěhotněla jinak. 17

18 souložil. Pro uplatnění tohoto popěrného důvodu ovšem nesmí existovat sociálně-rodinný vztah mezi dítětem a právním otcem. Pokud bylo dítě počato prostřednictvím umělého oplodnění a oba rodiče s procedurou souhlasili, nelze popřít otcovství dítěte. Dítě má však možnost domáhat se zjištění svého genetického původu. Německý právní řád zakazuje umělé oplodnění, pokud by mělo za následek surogační mateřství. Umělé oplodnění je zakázáno i po smrti manžela, resp. partnera v případě homologní inseminace nebo při absenci souhlasu manžela, resp. partnera. Německý právní řád rovněž neumožňuje darování vajíčka či embrya. K in vitro oplodnění může být použito pouze sperma manžela. Pokud není pár sezdaný, může in vitro oplodnění povolit speciální komise. Žena žijící mimo trvalý svazek ani homosexuální pár nesmí podstoupit umělé oplodnění. Rodičovská zodpovědnost náleží oběma manželům. Pokud se dítě narodilo mimo manželství, náleží rodičovská zodpovědnosti ze zákona pouze matce. Existuje zde možnost uzavření prohlášení o společné rodičovské zodpovědnosti mezi právním otcem a matkou. Nevlastní rodič nezískává uzavřením manželství s rodičem rodičovskou zodpovědnost. Může ji nabýt pouze adopcí dítěte. Pokud není nevlastní dítě adoptováno nevlastním rodičem, má nevlastní rodič povinnosti omezené péče, která se týká běžných skutečností v životě dítěte. U homosexuálních párů žijících v registrovaném partnerství může, na rozdíl od naší právní úpravy, dojít k adopci dítěte jednoho z partnerů partnerem druhým. Adoptované dítě má po dosažení věku šesnácti let možnost nahlédnout do matriky a zjistit informace o svém původu, ale bez možnosti statusových důsledků Nizozemí Specifikum nizozemské právní úpravy tkví v možnosti uzavření sňatku nejen heterosexuální párem, ale i párem homosexuálním. Důsledky z toho vyplývající pro právní určení rodičovství jsou značné. V nizozemské úpravě má dítě vždy matku a může mít i otce. Matkou je vždy žena, která dítě porodila, bez ohledu na to, jestli je genetickou matkou či nikoli. Anonymní mateřství není povoleno. Pokud je žena vdaná, je za otce považován manžel matky. Pokud 18

19 je manželství uzavřeno se ženou, nestane se manželka matky ex lege rodičem dítěte. Rodičem se manželka matky stane pouze po úspěšné adopci. Otcem dítěte se může stát manžel matky, zesnulý manžel, pokud se dítě narodí ve lhůtě 306 dnů od úmrtí manžela, 28 muž, který uznal dítě, a muž, jehož otcovství bylo ustanoveno soudem. 29 Uznání dítěte je institut podobný českému souhlasnému prohlášení rodičů. V nizozemské úpravě platí, že pokud matka nedá souhlas s uznáním dítěte, může otec požádat soud, aby nahradil souhlas matky. Otec musí prohlásit, že je biologickým otcem dítěte a že k oplodnění došlo prostřednictvím sexuálního styku. Matka, právní otec i dítě můžou popírat otcovství manžela matky, pokud není biologickým otcem. Pokud dal manžel souhlas s umělým oplodněním, nesmí popřít otcovství. Právní úprava rovněž neumožňuje manželu matky popřít své otcovství, pokud již byla matka před uzavřením manželství těhotná a on o těhotenství matky před uzavřením manželství věděl. V posledně uvedeném případě může otcovství popřít pouze matka. Biologický otec nemá možnost popřít otcovství manžela matky. Otcovství založené uznáním může být popíráno, pokud není právní otec biologickým otcem. Žádost o zrušení uznání může podat dítě, 30 osoba, která učinila prohlášení a matka, která dávala s uznáním souhlas. Otec i matka mohou žádat o popření otcovství v případě, že bylo uznání, resp. souhlas s uznáním vynucen výhrůžkami, chybou, lstí, v době nezletilosti otce, resp. matky či pod nátlakem. Lhůty pro popření otcovství jsou v nizozemském právu delší než v právu českém. Matka může popřít otcovství do jednoho roku od narození dítěte, otec rovněž ve lhůtě jednoho roku, ovšem počátkem lhůty není okamžik narození dítěte, ale moment, kdy se otec dozvěděl o skutečnosti, že není biologickým otcem. Popěrné právo má i dítě, a to ve lhůtě tří let od chvíle, kdy se dozvědělo, že právní otcovství nespadá v jedno s otcovstvím biologickým. Pokud se dítě o nesouladu dozví během nezletilosti, počíná tříletá lhůta běžet až dosažením zletilosti. 28 Další podmínku u tohoto určení otcovství představuje fakt, že manželka nežila odděleně od manžela. 29 Stranou nechávám možnost adopce dítěte. 30 Pouze za předpokladu, že k uznání nedošlo během dospělosti. 19

20 Nizozemská právní úprava povoluje všechny formy asistované reprodukce včetně surogačního mateřství, které ovšem není vynutitelné. Dítě narozené díky heterologní inseminaci, dárcovství vajíčka či embrya má právo na informace o dárci, resp. dárcích genetické informace Švýcarsko Ve Švýcarku se tolik neprojevují trendy současného světa spočívající v přechodu k neinstitucionalizované formě soužití osob rozdílného pohlaví. Stále zde existuje velké procento tradičních manželství. Z tohoto pohledu je nutno chápat i švýcarskou právní úpravu, která se ve srovnání s ostatními, řadí spíše k rigidnějším úpravám. Mateřství je založeno podle zásady mater semper certa est. Švýcarská úprava umožňuje i tzv. baby boxy. S dítětem se pak zachází jako s nalezencem. Právní úprava baby boxů však naráží na stejnou problematiku jako v českém prostředí. 31 Metody asistované reprodukce jsou podle švýcarského práva dostupné pouze manželským párům, nikoli jednotlivcům či registrovaným párům stejného pohlaví. Vyloučeno je poskytování vajíčka či embrya, stejně jako surogační mateřství. Určování otcovství je postaveno na stejných právních domněnkách jako v českém právním řádu. Nejčastěji je však otcovství určeno na základě první domněnky otcovství. Pro uznání otcovství souhlasným prohlášením musí být splněna podmínka určeného mateřství a neexistence jiného právního otcovského vztahu. Biologické otcovství ovšem nezakládá požadavek na právní uznání otcovství. Ve švýcarském právu není k uznání otcovství nutný souhlas matky či dítěte. Matka i dítě mají možnost žaloby na určení otcovství. Žaloba je však vyloučena proti dárci spermatu. Manžel matky může popřít otcovství, pokud nesouhlasil s tím, že dítě zplodí někdo jiný. Dítě má možnost popírat otcovství manžela matky, pokud během jeho nezletilosti byla rozvázána společná domácnost otce a matky. Dítě nemá právo popírat otcovství manžela matky, pokud k oplodnění došlo v důsledku heterologní inseminace. Po dovršení osmnácti let má dítě možnost seznámit se s osobními informacemi o dárci. Matka ani biologický otec nemohou popírat otcovství manžela matky určeného podle první domněnky. 31 K tomu více viz ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv. baby-schránek. Právní rozhledy, 2005, č. 7, s

21 Pro popření otcovství určeného uznáním otcem platí mnohem volnější pravidla, především co se aktivně legitimovaných osob týče. Otcovství může v tomto případě popřít každý, kdo má zájem na popření otcovství určeného na základě uznání. Matka smí popírat otcovství ve lhůtě jednoho roku od narození dítěte, dítě ve lhůtě jednoho roku od dosažení zletilosti. Lhůty u právního otce jsou postaveny subjektivně i objektivně, a to jeden rok od zjištění skutečnosti, že není biologickým otcem, a pět let od narození dítěte. 32 Během manželství je právní vztah dítě - manžel chráněn, i přes to, že nemusí nutně existovat sociální či biologické rodičovství mezi manželem a dítětem. V případě dětí narozených mimo manželství je právní úprava odvozena od skutečného sociálního vztahu mezi uznávající osobou a dítětem bez dalších zákonných požadavků či podmínek, pokud takto stanovené otcovství nesouhlasí s biologickými kořeny Řecko Řecká úprava rodičovství byla v roce a následnou novelizací v roce radikálně změněna ve prospěch vůle muže být právním otcem. Rodičovství je podle řecké práva založeno buď tím, že se dítě narodí v manželství, nebo na základě projevu vůle či soudního rozhodnutí. Mateřství vzniká v zásadě prostým narozením dítěte. Pokud je určeno mateřství vdané ženy, je rovněž ipso iure dáno otcovství. Řecké právo neumožňuje a nezná anonymní porody, neboť jméno matky je nutné uvést v rodném listě dítěte. Na rozdíl od jiných úprav umožňuje řecká úprava surogační mateřství, ke kterému je vyžadován souhlas soudu. Žena, které byl dán souhlas soudu, je na základě práva považována za matku dítěte na místo matky nositelky a je zapsána v rodném listě dítěte. Tato právní domněnka může být vyvrácena v případě, že se dítě narodilo z vajíček matky nositelky, neboť řecké právo zakazuje při surogačním mateřství oplodnění vajíčka ženy nositelky. První domněnku otcovství představuje otcovství manžela matky. Domněnka může být vyvrácena manželem matky, a to ve lhůtě do jednoho roku 32 Stejné lhůty platí i pro muže, jehož otcovství bylo určeno podle první domněnky. 33 Zákon č. 3089/2002, o asistované reprodukci. 34 Zákon č. 3305/

22 od doby, kdy se dozvěděl o narození dítěte a o okolnostech nasvědčujících jeho otcovství, nejpozději však do pěti let od narození dítěte. Dále může být otcovství podle první domněnky popřeno matkou nebo otcem manžela, pokud manžel zemřel, a to ve lhůtě jednoho roku od porodu. Otcovství manžela však může popřít i dítě do jednoho roku od dosažení zletilosti, či muž, se kterým měla žena během odluky od manžela intimní stabilní vztah, a to ve lhůtě dvou let od narození dítěte. V případě, že byla žaloba podána třetí osobou, tj. druhem matky, je rozhodnutí o této žalobě uznáním jeho otcovství. Matka může popřít otcovství manžela do jednoho roku od narození dítěte nebo do šesti měsíců od zániku manželství, pokud z vážného důvodu nemohla podat žalobu na popření otcovství během manželství. Souhlas manžela s umělým oplodněním vylučuje popření otcovství. U dětí narozených mimo manželství může být otcovství založeno projevem vůle otce učiněným před notářem nebo v závěti. K uznání otcovství je nutný notářský souhlas matky. Uznání otcovství na základě vůle nemůže být odvoláno tím, kdo jej učinil, ale může být zrušeno na základě nedostatku souhlasu. Takto určené otcovství může být také popřeno dítětem (nebo jeho potomky), pokud nebylo učiněno biologickým otcem dítěte. Interpretací práva a analogií došel řecký kasační soud k výkladu, že údajný otec může popřít otcovství uznané třetí osobou. V případě umělého oplodnění je notářské uznání muže, se kterým žije matka ve volném vztahu, rovno uznání otcovství a je neodvolatelné. Pokud není otcovství uznáno na základě vůle, může být uznáno soudem. Žalobu na určení otcovství může podat dítě, matka nebo údajný otec dítěte, a to v případě, že matka odmítne dát souhlas k uznání na základě vůle a popírá, že je údajný otec biologickým otcem dítěte. Řecké právo zná všechny způsoby a metody asistované reprodukce, která je ovšem omezená na heterosexuální páry nebo samostatné ženy. Asistovaná reprodukce je povolena v případech neplodnosti nebo pokud dosud nepočatému dítěti hrozí vážná choroba. Homologní inseminace je post mortem povolena, pokud by trpěl manžel či druh ženy vážnou nemocí, ale pouze se souhlasem soudu. Pokud se jedná o oplodnění post mortem, je rovněž vyloučeno popření otcovství zemřelého manžela nebo druha od okamžiku, 22

23 kdy byl udělen souhlas soudu. Pokud souhlas nebyl udělen, je třeba otcovství zemřelého dokázat. Dárce genetického materiálu zůstává v anonymitě, neboť řecké právo upřednostňuje společensko-citový vztah založený právním rodičovstvím před prostým hledáním biologických kořenů. V případě umělého oplodnění není možné aby byl uznán příbuzenský vztah dárce gamet rozhodnutím soudu. Na druhou stranu je možné uznání otcovství na základě vůle třetí osobou, kterou může být i dárce gamet, pokud, i přes zákonné pravidlo, zná skutečnou identitu dítěte. V tomto případě se vyžaduje souhlas matky Česká republika Česká právní úprava rodičovství je značně spjata s rakouským Obecným zákoníkem občanským, a to díky historickému vývoji českých zemí v rámci Rakouska-Uherska a následné recepci ABGB do československého právního řádu. 35 ABGB platil na území českých zemí 36 do Ani tzv. právnická dvouletka v letech nezměnila v rodinném právu koncept určování rodičovství stanovený v ABGB. Podle tohoto konceptu je matkou dítěte žena, která dítě porodila (byť tento výslovný projev zákonodárce se do ZOR dostal až mnohem později 37 ). Otcovství se určuje na základě tří vyvratitelných právních domněnek. Zmíněné postuláty byly přijaty do zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném. 38 V rámci tzv. právnické dvouletky a připravované rekodifikace rodinného práva došlo k velice důležitému kroku, a to ke zrovnoprávnění manželských a nemanželských dětí. Československá ústava 9. května 1948 stanovila v 11 odst. 2, že původ dítěte nesmí být jeho právům na újmu. Zákon o právu rodinném tedy přijal zásady, že nejsou-li rodiče manžely, je nejspolehlivějším pramenem pro stanovení otcovství souhlasné prohlášení obou rodičů před příslušným orgánem a teprve tam, kde k tomuto souhlasnému prohlášení nedojde, se otcovství zjišťovalo v soudním řízení. 39 Z právního hlediska došlo 35 K recepci doškol zákonem č. 11/1918 Sb. zákonů a nařízení státu československého. 36 Po vzniku samostatného Československa platilo na území Slovenska zvykové uherské právo. 37 A to s účinností velké novely zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, k Dále jen zákon o právu rodinném zákona o právu rodinném: Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky. Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, 23

24 k prolnutí principu uznání a principu původu, kterýžto koncept byl přejat i do právní normy nahrazující zákon o právu rodinném, a to do zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Ustanovení o určování rodičovství přešla ze zákona o právu rodinném do zákona o rodině téměř nezměněna. Detailně rozebírat českou hmotněprávní úpravu 40 stanovenou zejména v ustanovení 50a až 62a ZOR není účelem této části. Spíše bych chtěla upozornit na určité sporné momenty, které dle mého soudu porušují rovnováhu mezi biologickým, sociálním a právním rodičovství. V prvním řadě je to hned první domněnka otcovství podle 51 ZOR, tedy otcovství manžela matky. Manžel nemusí být zároveň biologickým otcem a ani otcem sociálním. Lhůta stanovená k popření otcovství je dána v 57 odst. 1, a to šesti měsíci od nabytí znalosti o porodu ženy. Existují situace, kdy se manžel o narození dítěte dozví, ale lhůta uplyne bez možnosti prominutí zmeškání lhůty. Jediným možným prostředkem na upravení nesouladu mezi minimálně právním a biologickým rodičovstvím je pak návrh Nejvyššího státního zástupce na popření otcovství. Návrh je podán pouze vyžaduje-li to zájem dítěte, nikoli zájem otce, ať už právního, či biologického. Zájem dítěte je posuzován nikoli z širšího pohledu sociálních a rodinných vztahů a vazeb, ale z hlediska zájmu údajného biologického otce a plnění vyživovací povinnosti. 41 Oproti tomu druhá domněnka otcovství nezakládá nutně soulad mezi biologickou a právní realitou, je postavena čistě na souhlasném prohlášení matky a muže, který prohlásil, že je otcem dítěte. Matrika ani soud v tomto případě nezjišťují a ani nemají povinnosti zjišťovat soulad biologické a právní reality. Muž se tak dobrovolně stane otcem dítěte. Vezmeme-li situaci, že muž i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne po tom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné. 43 zákona o právu rodinném: Jinak se považuje za otce muž, který otcovství uzná nebo jehož otcovství zjistí soud. 40 Právní úprava rodičovství a jeho následků je stanovena v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listině základních práv a svobod, ZOR, zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, a zákoně č. 301/2000 SB., o matrikách, jménu a příjmení, ve znění pozdějších předpisů. 41 K popírání otcovství Nejvyšším státním zástupcem viz MEGELOVÁ, Jana. K zákonné podmínce použití ust. 62 zákona o rodině - zájmu dítěte na popření otcovství. Bulletin advokacie. Praha : Česká advokátní komora, 2007, č. 6, s ISSN , dále JÍŠOVÁ, Andrea. Návrh nejvyššího státního zástupce na popření otcovství v praxi (k diskusi). Bulletin advokacie, 2006, č , s a KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Popírání otcovství nejvyšším státním zástupcem a subjektivní přirození práva dítěte. Bulletin advokacie. Praha : Česká advokátní komora, 2007, č. 5, s ISSN

25 se domníval, že je biologickým otcem dítěte a na základě této domněnky učinil souhlasné prohlášení, má omezenou možnost na popření otcovství, a to ve lhůtě šesti měsíců od učinění prohlášení (nikoli od zjištění, že není biologickým otcem dítěte) a za předpokladu, je-li vyloučeno, aby byl otcem dítěte. Jaký potom bude soulad mezi právní, biologickou a sociální realitou? Třetí domněnka otcovství stojí na premise, že otcem dítěte je muž, který s matkou v kritické době souložil, pokud jeho otcovství nevylučují závažné okolnosti. Vzhledem k současnému pokroku v oblasti genetiky lze s téměř stoprocentní přesností určit skutečného biologického otce ve vazbě na sociální realitu. Nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. I ÚS 987/07 se vyjádřil ke koncepci třetí domněnky jako o v současnosti překonané. Z nálezu je důležitá zejména následující pasáž: 20. Je zřejmé, že s vývojem moderní medicíny je celá koncepce 54 odst. 1 a 2 zákona o rodině již překonaná. Tzv. bází třetí domněnky je skutečnost, že muž souložil s matkou dítěte v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů; jsou-li tyto skutečnosti prokázány, považuje se muž za otce dítěte (protinormou, na základě níž se domněnka neuplatní, je pravidlo o existenci závažných okolností vylučujících otcovství tohoto muže). Tato konstrukce skutkové báze domněnky pochází z dob, kdy nebylo možno jednoznačně znalecky určit, zda žalovaný muž skutečně je otcem; proto bylo nutno vázat působení domněnky na skutečnost jinou, a sice na soulož matky a žalovaného muže. Teprve nástup metod DNA diagnostiky v polovině osmdesátých let minulého století umožnil jednoznačné pozitivní určení otcovství žalovaného muže. Je-li na základě analýzy kyseliny deoxyribonukleové možno jednoznačně určit, zda žalovaný muž je otcem dítěte či nikoliv, není již ani nutno třetí domněnku otcovství vázat na skutečnost soulože, která o otcovství žalovaného muže vypovídá pouze nepřímo. V tomto směru tedy text 54 odst. 2 zákona o rodině zaostává za vývojem moderní medicíny a neodpovídá současné společenské realitě. Do doby, než zákonodárce zareaguje na popsané změny, je nutno řešit nastalou situaci interpretací: Rovněž řízení o určení otcovství je ovládáno zásadou arbitrárního (nikoliv legálního) pořádku. Nelze proto považovat za jedině správný ten postup, že soud se bude napřed zabývat tím, zda došlo k souloži, a teprve v případě prokázání soulože nařídí znalecký posudek, aby zjistil, zda závažné okolnosti mužovo otcovství nevylučují. Není vadou řízení, pokud soud přímo přistoupí ke znaleckému dokazování metodami DNA diagnostiky: takový postup je v souladu nejen se zmíněnou zásadou arbitrárního pořádku, ale též se zásadou procesní ekonomie. Konečně je zjevné, že pokud ze znaleckého posudku vyplyne, že žalovaný muž je otcem dítěte, bude tím s praktickou jistotou prokázána i soulož tohoto muže s matkou dítěte v rozhodné době, tj. - dnes již překonaná - skutková báze třetí domněnky. Práva biologického otce byla v souvislosti s třetí domněnku posílena díky ustanovení 54 odst. 1 ZOR, podle něhož může muž, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, navrhnout, aby jeho otcovství určil soud. Pokud již bylo otcovství jednou určeno, nemá muž, který o sobě tvrdí, že je biologickým otcem 25